Skip to main content

We will keep fighting for all libraries - stand with us!

Full text of "Kronika kralovske Prahy o obci sousednich: zevrubny popis vsech umelecko-historickych pamatek a ..."

See other formats


This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 



íf i \ 



i 



-7 



i 



KRONIKA 
KRÁLOVSKÉ PRAHY 



A OBCI SOUSEDNÍCH. 



SEBRAL A VYPRAVUJE 

PROFESSOR FRANTIŠEK RUTH. 

OBRAZEM DOPROVÁZÍ 

PAVEL KÓRBER. 



r * 



SVAZEK III. 
KARLOVA TŘÍDA — MALOSTRANSKÉ NÁMĚSTÍ. 

S ČETNÝMI ILLUSTRACEMI A SKDMI PŘÍLOHAMI. 



MCMUl. 
NÁKLADEM PAVLA KÓRBRA V PRAZE. 

VK^KEKÁ PKÁVA VTHKAZKNA. 



DfVvo 
v, 3 



Ksirlova tř. Krl., jest první příčná ul. na vých. od Jungmannova nám., od řeky 
k příkrému vrchu Žižkovu. Jest velice široká, mnohé domky ještě nízké, starší. Do 
r. 1863 z části slula Česká, pak Půtova (dle letohrádku, jenž tu stával); druhá část 
od Palack. tř. ke Královské slula do r. 1877 Nová ul., odtud k řece Vodní 
i Vodičkova. 

Č. 110-5 zlaté slunce, 133-13 sv. Trojice, rohový dům č. 147-14 u města Heidel- 
bei^u, druhý roh č. 115-15 u římského císaře, č. 289 a j. (až i na rohu Žižk. ul. s obou 
stran) jest továrna akciové společnosti strojírny dříve Breitfeld, Daněk a spol. Čeněk Daněk 
založil ji r. 1854 s Gótzlem; povýšen byl na šlechtictví s titulem z Esse. Jeho poprsí stojí 
v zahradě tovární; jest to práce českého sochaře Jindř. Kautsche, jenž r. 1882 byl učitelem 
na zlatnické škole a nyní žije v Paříži. — Strojírna ta r. 1872 se spojila s továrnou firmy 
Breitfeld a Evans, založené r. 1832, v jednu. Společnost nynější ve 4 továrnách zaměstnává 
přes 4000 dělníkův a stojí v čele rakousko-uherských strojíren. — V > Danko vce< býval 
inženýr Masín, první manžel známé Oragy, potom choti srbského krále Alexandra, s nímŽ 
zavražděna byla v červnu 1903. 

Třída tato i následující připomínají památku velikého krále našeho Karla IV., 
jenž nade všechna města Prahu miloval a zveleboval a byl i horlivým milovníkem 
jazyka našeho. Abych aspoň jeden příklad uvedl, r. 1356 nařídil, aby synové němec- 
kých kurfiřtů v mládí všichni se učili řeči slovanské. 

A věru zasloužil si toho, aby i ulice hlásaly jeho jméno. Psáti o něm bylo by 
zde nemístno; každé díič ví o jeho zásluhách, a v knize naší na mnohých místech 
o něm mluveno. O zlatém období literatury za jeho doby viz Flajšhans str. 72 n. Viz též 
Zoubek, Karel IV. a jazyk český, Osvěta 1877. 

Zde připomínám pouze pověst, že když Karel IV. umíral, na Karlově Týně sám od 
od sebe zvonek se rozezvučel na Karlovu poslední hodinku: 

Ráz na ráz v zvon železné srdce bije, 
ze zvonu hlučí truchlá melodie; 
vsak živé duše nelze viděti, 
jež vyzvání mrtvému knížeti. 
Poklekl zvoník a naslouchá chvíli, 
jak zvonek střibrozvuký lká a kvílí, 
a za ním zvony v jednom hlaholení. 
To tajemné je hrany znění: 
Karla není — Karla není! (Josef Wiinsch.) 

Karlova tř. Sm. a Koš., z prostranství u Albrechtských kasáren na jz. pod 
Kinského zahradou do Košíř u Klamovky. Jest to příkrá, ale s počátku pěkná ulice 
s mnohými novými domy, zdravý pobyt pro množství velikých zahrad, jako jest 
veřejná Kinských, dvě klášterní a mnohé soukromé. 

Kde zeď zahrady Kinskj^ch jest nejvyšší, proti hospodářskému stavení kláštera nejsv. 
grdce Ježíšova, jest schodiště klenuté do Kinských zahrady s východem v ní u villy. 

Po levé stranec. 96-2 u hradu (viz Kinského tř.). Na rohu Husovy tř. č. 100 (1 01)- 10 
veliký dům s hodinami býv. Prsténka, nyní u Karla IV. — Č. 418-18 u Vlasty. — 
V č. 102, býv. Maxmiliánce, jest kongregace Milosrdných sester sv. Karla Bor. 
(viz str. 339.). — Proti ústavu hluchoněmých jest č. 657 a 103 v býv. zahradě hrab. 

473 39 



Člaryho* klášter a kostel nejsv. srdce Ježíšova (Šacre-Čoeuf) s pensionátenl, 
soukromou dívčí školou a velikým sadem. Jest tu gotický, jednolodní kostel; zde se chovají 
ostatky sv. mučenice Flavie Viktorie, přinesené sem z římských katakomb a darované 
od císařovny Anny. ('hová se tu též kamenná deska s nápisem z katakomb. V kapli sv. Jana 
Nap. jest krásný obraz Dobrého Pastýře od malíře Lva Lercha (1856 — 1892), rodáka 
smíchovského. V čekárně klášterní jest umélecky hedvábím vyšívaný obraz, dar téže 
císařovny; pracován byl 18 let v klášteře tyrolském. 

V právo za Kinskcho zahradou na místě č. 104-13 v ráji koupeném od kníž. Kinského 
jest nová rozsáhlá budova ústavu hluchoněmých, jež svou velikostí nehodí se do těchto 
pěkných míst. Základní kámen byl položen r. 1901 za přítomnosti císaře Erantiška Josefa I., 
budova pak vysvěcena ve dvou letech obětavostí a podporou příznivcův. Ústav ten do 
r. 1902 byl na Karlově nám. (V. t) v domě Faustově. Bydjí zde ředitel ústavu kanovník 
K. Kmoch. 

Za nim č. 105-15 u tří kamenů, byt spisovatele Jos. Holečka. — Vedle jest 106 
a 376 (maj. kníže Karel Lówenstein-Werthein>-Rosenberg) klášter Benediktinek 
u sv. Gabriela, dříve t. zv. Kanclířka, s kostelem vystavěným r. 1888 — 1891. (Viz 
Pauly, Památník města Smíchova s illustr.) Založila jej na pozemku odkoupeném od Kinského 
zahrady hrab. (iabriela Sweert-Sporková, věnovavši k tomu účelu million zl.; jest zde 
pochována v kryptě za hlavním oltářem. Přijdeš-li sem, zdá ti se, jako bys viděl památku 
starobylou, tak ryzí jest románský sloh; uvnitř jest bohatá polychromie, krásné obrazy 
na omítce, ač rázu nám neobvyklého, vŠe od umělců z řádu Benediktinův, —r- Naproti při 
ul. Kobrově jest č. 576-46 u bílého jelena, kde bydlí akad. malíř Ferd. Hetteš; vedle 
v č. 568-48 akad. malíř Em. Dítě. V rohu zdi zahradní na kraji ul. Švédské jest reliéf 
umírajícího sv. Františka; pozůstatek to po Jesuitech. 

Naproti za ul. Švédskou č. 705-21 u Ježíška (dle kapličky v rohu zahrady] a nové 
domy se zahradami. V č. 1043-31 n. bydlí univ. prof. MUDr. Karel Chodounský. Č. 162-35 
Paliarka horní či Večkerka, kde má K. Pasek továrnu na vodovody, pumpy a větrné 
motory. Dále od ul. Purkyňovy (v 1.) ulice Karlova se sklání a jest ještě velmi neupravena. 
C. 668-41 obecní infekční nemocnice se zahradou v pěkné poloze při úvale na roz- 
hranní dvou vrškův. — Č. 161-51 Palata dolní (horní jest nad Plátenicí ke Strahovským 
lomům č. 110) či u modrého hroznu. 

Č. 156-65 Vyšinka, kde jest c. kr. stráž bezpečnosti. Dále v 1. ještě se táhnou 
domy (č. 179 v Košířích u Mozarta, č. 877-80 u Datlů), v pr. zahrady, bývalé vinice 
pod táhlým kopcem. 

Karlova tr Vnhr., s ječnou ul. tvoří od zbourání hradeb na Komensk. nám. 
jedinou ulici. 

Na rohu Komensk. nám. v 1. jest živá kavárna Březinova; vedle v domě stav. AI. 
Sikyty bydlí šk. rada spis. J. Končinský. Domy č. 2-7 a 1-11 vystavěny byly již r. 1880; 
v domě mezi nimi Em. rytíř Trmala z Toušic bydlil spisovatel K. Rais, než se stal 
ředitelem školy v Slezské tř. Na rohu Tylova nám., kde jest známý obchod Chmelův, jest 
dům z r. 1879 č. 659-13 u Karla IV., maj. cukrovarníka Fr. Gollera. 

Č. 181-19 maj. stavitele AI. Bureše, náměstka starostova. V č. 25 n. bydlí akad. 
řezbář Jan Heidelberg, synovec známého sochaře Josefa Heidelberga. 

V domě předposledním v 1. 662-29, maj, pensijního fondu úředníků okresního 
zastupitelstva, jest místnost téhož úřadu; v přízemí obecní vinohradský ústav pro obstará- 
vání pohřbův. Zde bydlí prof. univ. Phdr. Eug. Kadeřávek, r. 1898 rektor university. Roh 
náměstí č. 620-31 (vystav, r. 1877) na Val deku, majetek stav. rady Boh. Staňka; atlanti 
u vchodu jsou pěkné práce sochařů Hergcsella a Procházky. 

Na jižní straně při Komenského nám. jsou veliké dva domy Jos. Bureše; bydlí tu 
řed. reálky spisovatel V. Starý, starosta ústř. spolku č. prof. Na druhém rohu Puchmaj. 
ul. 17-6 jest Cellerinovo ozdobné knihařství založ. r. 1853; jest to rozsáhlý závod, jehož 

♦ Sestry srdce [ežíšova koupily r. 1872 villu tu, tehdy majetek továrníka Riedla z Riedlen- 
šteinu a vystavěly si klášter s kaplí; kostel v I. 1882-1884 vystavěn byl dle plánu P. Gislena Bethuna, 
kněze řádu benediktinského z Émaus. Umělci z téhož řádu provedli i polychromii chrámu. 

474 



výrobky, hl. modlitební knihy, alba a p. se rozesflaji i do ciziny. Zde bydlí okr. školní 
inspektor pražský prof. Kaňka. Vedle č. 16-8 maj. Boh. Korba z Weidenheimu. — 

V č. 567-16 u černého koně v 3. posch. bydlil jistý čas slavný básník J. Zeyer. 

V č. 590-20 bývalo okresní hejtmanství; poslední rohové stavení jest radnice (viz 
Purkyň. nám.) z této ulice jest vchod do fary a bytu monsign. Ferd. Lehnera, výtečného 
znalce památek stavitelských a spisovatele díla Déjiny umění nár. Českého. Fara na Vino- 
hradech jest teprv od roku 1884 a byla dříve v č. 238 nároží Komensk. a Vávrovy tř. 

Karlova tř. Žk., byv. Olšanská silnice od Hybernské ul. scv. od plynárny 
přes nám. Sladkovského k rozcestí u Lipanské ul. 

Hned za domem rohovým z Husovy tř. u Bulhara vede viadukt Spojovací dráhy 
cis. Frant. Jos. a za domkem železničního eráru 92-3 trojitý viadukt České severní dráhy, 
za nímž č. 32-5 sluje Komotovka, což bývala restaurace s arénou, jež stávala však dále 
na místě nových domů 21 — 27 n. za hostincem u zlatého kola č. 19 n. V č. 994-29 
jest tiskárna Griinhutova, č. 559-53 nová budova okresního soudu. V nároží č. 823-11 
hostinec u Hálka. — Na jižní straně jest rozsáhlé nádraží obou jmenovaných drah; dále 
k vých. za ul. Žižkovou a Přemyslovou veliké prostranství pražské městské plynárny, 
otevřené 16. října 1867, a v ohradě její v zadu .staré stavení Boudečka. Zde i dále 
k Olšanům bývaly vinice, zahrady a pole; na tomto místě vinice měl r. 1429 Matouš 
střelec od Horské brány, vedle zlatník Mikuláš Roli; dále dijm, štěpnici, chmelnici a pole 
měl od r. 1463 král. podkomoří Vaněk z Valečova, o němž viz str. 104. — Na téže straně 
dále jest nový dům č. 22-8 na místě staré Sklenářky, na rohu Veleslavín, ul. 513-14 
u Klepalů. 

Na rohu Krasový ul. 570 hotel Slavík či Vodák a blíže k Cimburk. ul. 615-67 hotel Suchý 
či u města Žižkova. O kostele viz Sladkov. nám. Za Milíčovou ul. 303-79 u maršálka Radeckého, 
č. 549-32 u zlaté podkovy, v soukromém domě č. 840 38 jest židovská modlitebna, v č. 599-95 
jest útulna žen Domovina sv. Lidmily, poslední dům v 1. 429-99 u města Velvar. 

Karlova ul. l, z Křižovn. nám. od Karlova mostu na Malé nám; jméno to 
navrhl K. Havlíček v Pražských novinách r. 1848 po vyhlášení konstituce. Dělili ji 
na Velkou Karlovu od Křižovnického nám. k Husově tř. a Malou odtud na konec. 
Ve 14. století říkali Svatoklimentská a ještě kolem roku 1700 se čte jméno ul. 
sv. Klimenta (po kostele); později často Jezovitská po sídle toho řádu Klementinu. 

Část od Liliové k Husově v 14. a 15. stol. slula Nožířská i Ševcovská dle 
řemesel tu hlavně provozovaných, jako jsou podobně Platnéřská, Pasířská, Jircháře, 
Soukenická a j.; konec k Malému nám. slul Zlatničí; ale v době Jiříkově »pusta stojí 
někdy plna byvši zlatníkův a té doby nemá ani vetešníků.* Za Václava IV. ze 
6 domů zdejších na sev. straně bylo 5 domácích pánů zlatníkův, ale i sem se šířili 
ševci a nožíři z ulice sousední. Ještě dle popisu z r. 1792 zde bylo nejvíce krámů 
ševcovských. 

O ševcích dí řád cis. Rudolfa z r. 1578 »že mezi všemi řemeslníky ode všech tří 
stavů největší naříkání na ně jest, že přetahují lidi* t. j. že jsou příliš drazí. Ceny l:»ot z té 
doby viz Winter, Kult. obraz II. str. 428, 

Ševcovští učeníci do nedávná byli zvláštní, podařenou figurkou pražských ulic; však 
již r. 1772 na květnou neděli »dva vejrostkové, od pořádku ševcovského z učení vyhnaní 
přišli do kostela sv. Jindřicha a mezi mládež se vedrali, kde místo pobožné písně zpívali: 

Scípla jest rasu kobyla, 
neví, jak ji odříti má, 
povolal jest k sobě ševče, 
jak ji má odříti lehce atd. - 

což v pravdě jest nic chvalitebného nebylo <. 

475 39* 



Ševci (sutores) byli ti, kteří dělali obuv novou; vetešníky či prtáky (sutatores, coso- 
larii) jmenováni, kteří obuv jen spravovali a dávali nové nárty (praepedia) a podešve (sub- 
solia). O sporech mezi nimi a ševci »novinniky< viz Tomek VIII. 367 a Winter Kult. obr. I. 578. 
Pořádek ševcovský v Praze se uvádí již r. 1391. Korouhev ševců byla blankytná, a na ní 
tři boty s ostruhami. — Jako jiní řemeslníci, i obuvníci druhdy sívali více na zakázku jen, 
ne do zásoby, do krámu. Až r. 1614 staroměstský švec Jan Postul měl přes 200 pantofli 
kordovanských, 300 párů bot mužských, černých skoro 1000 párů; měl též několik pantofli 
aksamitových a zlatohlavových i loveckých bot. 

Jak se stalo, že ševci (nyní »obuvníci« nebo >hotovitelé obuvi*) byli v nevážnosti, 
nevím. Ale bývali. Tak jsem nalezl před lety v archivu čáslavském tento list úřadu 
podkomořího, v němž dle tehdejší mody »oni« se čte místo >vy«: »Slovutní, moudří 
a opatrní! Psaní Jich Daniele Zikmunda mezi starší obecní při pominulé obnově rady 
dosazeného týkající, při tomto kr. úřadu podkomořího refererirované jest, a při tom jakým 
spisem týž D. Z. se uchází, to příležitě obšírněji k spatření přichází. A poněvadž proti 
témuž D. Z. mimo to, že ševcovského řemesla jest, nic podstatného nepřednášejí, 
méně doličují, naproti tomu Jim dokonce nepatří, nejmilostivějším J. M. C. jménem stalou 
obnovu rady a starších ob. v čem dotýkati neb valchovati a řemeslo ševcovské věc 
poctivá a náležitá, vedle toho nic témuž Zigmundovi v cestě není, tak že pouhá v tom 
passí versiruje. Pročež téhož D. Z. dále v též jemu conferirované povinnosti staršího 
obecenství hindrovati pod skutečnou demonstrací nebudou. Datum při J. M. C. kr. úř. podk. 
v Praze 19. listopadu 1696,* — Nechtěli tedy sousedé čáslavští ševče míti starším 
obecním. 

Ulice tato tak nerovná a úzká jest ode dávna hlavní tepnou města, velmi živým 
spojením ke Karlovu mostu a tím s levým břehem, třeba tudy nemohla vésti elektrická 
ani koňská dráha. Za to tudy přejdou sta a sta pěších ~ a před 60 lety se tu 
procházeli jako nyní na Ferdinandce, — a to jest příčinou, že tu tak kvetly obchody, 
hlavně dříve, kdy všeliké ústavy a úřady soustředěny byly na Starém městě a nebyly 
rozestrkány po okraji Prahy, kde z nich mají větší užitek předměstí. 

Takovýmto přesunováním středisk na obvod ovšem trpí Staré město, ale mylno 
by bylo se domnívati, že život se vzkřísí, když malebné, památné, rázovité ulice jeho 
se poboří a ustoupí novým, širokým třídám. Marná jest snaha velikou Prahu nynější 
koncentrovati v úzký obvod Starého města, tak jako nynější Řím moderní zkvétá tam, 
kde za dob římské veleříše byla předměstí a vojenské cvičiště, pole Martovo, kdežto 
staré náměstí-forum, hlavní střed, z něhož Řím vládl celému svétu, časem sklesl na 
pastvinu, z níž k nebi žalují na smutnou změnu jen trosky chrámů, basilik a p. 
Zhouba ta ovšem v Římě zaviněna byla vpádem barbarův, ale v míře menší děje se 
tak v každém městě. 

»U nás hlavní váhu klásti nutno na starší, historický ráz Prahy, který tu zbyl do 
našich dob přes veškerou nepřízeň minulosti. Ovšem » vzácné jsou románské rotundy 
pražské, vzácný byl neúhledný zbytek nedávno zbořeného kostela sv. Jana »na zábradlí*, 
převzácné jsou stavby doby přechodní jako klášter sv. Anežky, vzácné jsou neúhlcdné 
památky gotiky, stará synagoga, kostel sv. Václava, gotické síně, klenby, průjezdy i menší 
části starých domů, vzácné jsou památky renaissance, cenný jest barok ... a v celém 
vzdělaném světě jsou podobné památky střeženy jako oko v hlavě — - ale nejsou to 
jednotlivé památky stavitelské, jež tvoří starobylý ráz Prahy, jenž se jeví v malebných 
skupinách domů, křivých ulicích, malebných zákoutích. Přimočárné ulice jsou v Evropě už 
dávno překonaným stanoviskem, a mezitím, co je v Praze s veškerým úsilím a ohromným 
nákladem zřizujeme, v jiných pokročilých městech, jako na př. v Brusselu vypisují ceny, 
aby docílili znova zkřivení tamních fádních přímočárných ulic* (Dr. L. Jeřábek.) 

A přece ul. Seminářskou a touto chtěli vésti elektrickou dráhu, rozumí se, že jak 
jsou ulice ty nyní, není to možno, a proto obětovala by Praha i starý ráz zdejší, jen aby 

476 



se provedla tudy dráha zbytečná, když ne tak daleko jest spojení po novém mostě u Ná- 
rodního divadla a bude se snad brzy jezditi po novém mostě z Rudolf, nábř. pod Letnou. 
Obyvatelé Karlovy ul. a tamní obchodníci toho si nepřejí, majíce zkušenost z ul. Celetné 
a Spálené, a jiným jest jedno, kudy se dostanou na levý břeh. 

»Nemá-li Praha s výše své klesnouti na město druhého řádu, podřízenější, nemá- li 
státi se jen obyčejným městem činžovním, prázdným veškerého půvabu, jest nutno v zárodku 
potlačiti vše, co by mohlo buď poškoditi anebo seslabiti dějinný význam její i co škodlivé 
dotýkalo by se kamenných krás jejich a vůbec všeho, co činí ji milou všemu lidu českému. 

Ve zřízení drah v ulici Karlově a Seminářské, i přes Karlův most, viděti jest valné 
nebezpečí historii i esthetice i velikou škodu hmotnou.* 

Proto proti zřízení dráhy elektrické* zde protestovala r. 1899 a opět 1901 Společnost 
přátel starožitností a Klub za Starou Prahu, protestuje každý milovník krásné, památkami 
svými hrdé Prahy. Zničil by se i pohled skrze mostní věž, jenž jest snad na světě jediný. 
Na rozšíření ulice bylo by třeba bořiti na 40 domů s ohromným nákladem, a co by na 
konec pomohlo, když široká ulice ústila by přece jen na úzký most? Škoda by bylo bořiti 
snad malebný dům č. 175 u zlaté studně nebo dotýkali se Klementina, kde by jen se 
mohl otevříti domek v rohu proti č. 175 na uvolnění kommunikace; méně cenné jsou 
domy proti Vlašské kapli, u Liliové ul. až k Svatováclavské záložně. Dosti bude, když ty 
ustoupí. Pěkně navrhuje tu arch. Křížcnecký zříditi loubí u domů č. 184 — 181 (č. 12, 14, 
16, 18 n ). Také se odlehčí této ulici úpravou ul. Řetězové a Anenské ovšem bez zničeni 
památného kostela sv. Anny. 

Projdeme si ulici a domy po jižní straně, vrátíme se po severní a pak si povíme 
o Karlově mostě. Dle pořádku abecedního o prostranství před mostem viz Křižovn. nám. 

Č. 2 n. jest dům Colloredovský,** staré č. 189 a s ním spojené č. 197 (býv. dům 
Šloserovský) do ul. Anenské. Zde » proti sv. Klimentii«, jak se říkalo, býval ve 14. a 15. stol. 
dům u dítek (ad pueros). R. 1426 dům, druhdy pořádku kramářův, koupil švec Ctibor 
Merbota, r. 1428 Mikuláš sladovník, po roce sladovník Jan Penízek. (V zadu bývaly dříve 
dva domy, jeden měli r. 1362 páni z Kolovrat, r. 1409 Martin biskup nazaretský, r. 1411 
Vilém oltářník u sv. Anny, r. 1428 mlynář Martin z Nelahozevsi; druhý, též dříve Kolo- 
vratův, měl pekař Smolař, pak klášter sv. Anny, r. 1429 Mare.š mlynář.) Jméno domu 
»u dítek € bylo na začátku 16. století tak obyčej no, že i vinici pod Petřínem za kostelem 
sv. Vavřince říkali Dítko v ská po majiteli tohoto domu, jenž slul Beneš. 

R. 1610 dům ten u Danielů i Primátorský, potom též Langenbrukovský 
řečený, koupil s manželkou svou Lukrecií roz. Šetlinovou od primátora Frant. Cortese 
za 8400 kop míš. Mik. Langenbruk z Langenbruku; přestavěv dům zcela nové, r. 1619 
prodal hrab. Joach. Ondř. Šlikovi za 15.000 kop a utekl. Ale prodej učiněný v čas 
vzpoury uznán neplatným, a dům darován protějším Jesuitům, kteří jej prodali r. 1624 za 
20.000 zl. rýn. knížeti saskému Juliovi Henrichovi, po němž nazýván pak domem 
Saským.*** To byl tedy dům Šlikův, do něhož Zimní král utekl po bitvě Bělohorské; 
zde se konala válečná porada a zbabělý Bedřich ještě pozdě večer dále prchal na Starom. 
nám. R. 1631 v domě Saskem se ubytoval Jiří Arnheim z Arnima, jemuž Češi říkali 
Arnimb; tento velitel vojska saského po bitvě u Breitenfeldu vnikl do Čech a v Praze 
bydhl, až ustoupil pak před Valdšteinem; ale pozdější stálý byt jeho v Praze byl na Malostr. 
nám. v domě Lichtenštejnském, kde jest nyní generální velitelství. V 18. stol. od hrab. 
Bredy dům ten koupil Pavel Jindř. z Fondi hrabě z Mansfeldu a přestavěl; po něm r. 1780 
zdědila jej dcera Marie Isab. kněžna Colloredo-Mansfeldová, a odtud jméno paláce. R. 1845 
Vilemína, dcera knížete Františka Colloredo-Mansfelda provdala se za Vincence knížete 
z Auersperga; nyní majitelem jest jeho syn Frant, Josef, pán na Žlebích, Slatinanech a j. 
Za první okkupace pruské roku 1740 tu bydlil maršálek Kurt Schwerin; padl potom 
r. 1757 a má pomník u Štěrbohol. Po té bitvě zde zemřel podmaršálek Brown (viz 
str. 431.). — Když r. 1866 po odchodu vojska i policie z Prahy lid chtěl vypleniti tento 
palác, Mir. Tyrš davy utišil jménem Sokola. — Na obr. str. 479. viděti v 1. tento palác 

• Také ve Vídni ve vnitřním městě nejezdí elektrická dráha. 
•• O něm též v. Jirásek, F. L. Věk II. 
*** U Schallera omylem (a dle něho i v adressáři m. Prahy) tak se nazývá č. 192 na Křižov. nám. 

477 



za ním domy na Křižov. nám. a mosteckou véi, od níž v pr. před bývalou strážnicí stojí 
socha sv. Václava. Viz Křižovn. nám. 

Dum tento vystavěn byl asi r. 1725, do zadu rozšířen 1845. Zde bývala znamenitá 
knihovna a obrazárna hlavně italských mistrů. Nyní v zadní části se upravují byty soukromé, 
pouze druhé poschodí tam (s pěknými stropy) si ponechal majitel. 

C. 188-4 (průchod do Anenské) u české či dříve francouzské koruny, kolem 
r. 1400 u Faunů. Majitel nejstarší švec Bartoš, pak mydlář Bartoloměj, 1488 zase švec 
Mat. Dunda. Od Zikm. Antocha z Helfenburka (viz str. 463) koupil dům ten Jan Ried 
z Pistova, potomek slavného Benedikta Rieda z Pistova, známého pode jménem Beneše 
z Loun (viz str. 269.) Od vdovy po Riedovi koupil dům Mat. Kremmer či Krammer 
z Griinau (u Bílka: z Uninova), král. appell. rada; r. 1605 dům nově byl postaven. R. 1607 
koupil jej Hektor Udart za 2250 kop míš. (tehdy až do ledna r. 1612 zde bydlil 
slavný hvězdář Kepler); Udart. zahynul v Táboře, když to město od cis. vojska bylo 
obleženo. Dům zabaven a prodán byl r. 1626 appel. radovi Rafaelu Mníšovi či MniŠov- 
skému z Hornšteina či Sebuzína. R. 1660 koupil jej Fr. Vil. Popel z Lobkovic, po něm 
dědici Kirchmajerovi, pak právník Kryštof Knut von Fahnenschwung, později bratři Binago. 
(Dle článku Dr. Teigcho v Politik). V letech Šedesátých 19. stol. byla tu akademická 
čítárna. Pozoruhodno zdejší nádvoří s krásnými pavlačemi po levé straně. 

Pouze sem hledí krátký dům 187 6 zlatý strom i zlatý medvěd. Z domu toho 
nábožný a dobrý muž, knihař Antoniš sťat byl roku 1422 hned druhý den po pohřbu 
popraveného kněze Jana Želivského íviz str. 437.). Bylť mezi konšely, kněze toho protivníky, 
kteří dali způsobem nesprávným stíti jej i 12 jiných měšťanů; z toho vznikla bouře, o níž 
v. Starom. nám. R. 1626 byl to dům Anny Vostrovské.* R. 1661 držel jej Jan Kraus, 
v 18. stol. Gronncrové, a bylo tu knihkupectví Tratnerovo. (Za Schallera bylo v Praze 
10 knihkupcův.) 

Č. 186-8 žlutý dům (býv. průchodní) ozdobený hvězdou a skulpturami a erby pod 
korunou; v době nejstarší byl spojen s následujícím a bydlily tu r. 1404 bekyně t. zv. 
Zbraslavské. Tehdy byl zemanů Bohuslava Žáčka z Nechválíc (v okresu Sedlčanském), pak 
Humprechta z Tasnovic na Zvoleňovsi, r. 1408 byl Zdenka Medka z Valdeka, a potom 
byl připojen k č. 187, jenž byl před ním proti kostelu sv. Klimenta. Zadní část (Anenská 
ul. 5 n.) měl ve 14. stol. Velfl Kamaréř z bohatého rodu Velflovicův. R. 1622 zabaven 
byl Asmanu (Erasmu) st. Š tam pachu ze Štampachu; r. 1625 zde bydlily Klarisky, vrátivší 
se do Prahy z Panenského Týnce, než jim upraven byl jejich klášter u sv. Anežky. Dům 
koupil primátor staroměstský Frant. Cortesi de Peregrino, i říkalo se dlouho dům korteský. 
Manželka jeho Voršila byla rodem Krocínová z Drahobejle. — Ve druhém postranním 
dvoře jest pěkná kašna z jednoho kusu pískovec; voda vytéká z prapodivně rozšklebené 
hlavy. — 

Č. 185-10 starobylý dům Miihldorfský (kolem r. 1600 u Silvestra) po majiteli 
rytíři z Miihlcndorfu, průchodní do Anenské ul., kde r. 1432 byl dům Anny Truksové 
z Milevska. Naproti tomuto domu býval hřbitůvek při starším kostele sv. Klimenta. 

Č. 184-12 také průchodní dům Schónfeldský, o jehož majiteli viz str. 5. a 8. 
Bývaly tu 3 domy, z nichž první koupil Jan F. ze Schónfeldu roku 1785, po dvou pak 
letech druhý, zvaný u děsiti panen i třetí u dvou andělů; spojil pak je proraziv zdi 
v dům jeden. Mél tu knihkupectví, tehdy nejlepší v Praze. Bydlil tu mědiryjec Berka 
a Mart. Klinkoš měl tu obchod sklem. V domě tom r. 1791 bydlil romanopisec Aug. 
Gottlieb Meissncr (1753 — 1807) po Seibtovi professor aesthetiky a klassické literatury 
na universitě pražské, učitel Jungmanna a j. Syn jeho byl lázeňským lékařem v Teplicích, 
vnuk Alfred Meissner (1827-1885) byl básník (napsal i >Žižku«) a r. 1848 člen Národ- 
ního výboru, později však byl nepřítelem Čechův. R. 1848 tu bydlil houslař Ant. Sitt. 

* Zde kdesi v ulici k mostu proti kostelu jesuitskému byl dům u Pešonů či u tří Turků, 
zabavený Janu Fcšonovi z Hohenbergu, po zaplacení pokuty 500 kop míš. dědicům ponechaný. Díl 
domu měla Rozýnová Dorota, manželka novoměstského měšťana Jiřího Rozýna z Javorníku, jenž po 
bitvě bělohorské utekl a propadl všechno jmění; viz Palack. ul. č. 715. Nedaleko odtud v ul. 
Valcntin^é byl též dům u tří Turků, jejž opustil emigrant jetřich Vitých; syn jeho sloužil však 
potom ve vojště císařském; matka, vdova po emigrantu, marně r. 1636 z Erfurtu se domáhala 
dědictví. 

478 



Č. 183-14 u kamenné mořské panny; posud na rohu vedle č. 12 n. (které viak 
v 1.1. stol. síulo samo u Sirény) uvidU bezhlavou figurku morskc panny. Klement z Wey* 
roíherů vypravuje: Okazovali ide v nádržce vodní íivou mořskou pannu řviáátni krásy; 
do ní zamiloval se mladý Pražan a unesl ji, kdyi mu povédéla^ že stříbřitý ohuu její jest 
jen na oklamání lidí. Vzal si ji za manželku a po letech s ni se vrátil do Prahy, a domu 
zůstalo •U mořské panny*, — Nejstarší majitel Henslin Regenspurger r, 1355» pak Ješek 
Pehem či Pehm zlatník, — Dum ten se táhne za násl. dvéma do ul. Lihové (19 n,i» kde 
r. 1463 slul u bílé točenice; r. 1401 tam byl dům pánu z Liblic. R, 1831 byi tu knih 




PíUác Cú>llofcdov*ký 4 véi mostecká ú\t Maí^í ryiitiy. 



kupec Martin Ncureuter — V dome bývala socha Karla IV,, jež nyní stoji v nádvoří 
na Karlové. Viz str. 470. 

Č. 182-16 maličký domek u Cornovů, r. 1789 Frant. Ralzcnbeka. Nejstarší majitel 
Jeáík švec královnin r. 13<54^ r. 14U7 Jakub zlatník ze Štýrska, zvaný »s bílým jelenem*, 
r. 1431 malíř Leonardus, r. 1436 Michal illuminator. — Prý tu v 18, stuk li říkali i u dvou 
Arabu; dle povt^sti v domč zachované dva Arabové sem přestěhovali kavárnu, již méli 
nejprve pod malostranskou mostní véií, a zbohatli tak» že si i dum ten koupili. Byla prý 
i jejich poprsí kamenná na dome, ale při opravé za předešlého majitele Loukoty odstra- 
néna. Podobné sera klade první kavárnu Schaller. Ale viz i dům násL 

Č. 181-18 dům Brandeburský, pak u zlatého hada, jenž jest na dome, R. 1407 
od 5evce Purkerta dům koupil krejčí Tomáá, r. 1460 zlatník Michal z Chotěbuze, jenž 



479 



r. 1414 přikoupil dům \edlejší v Liliové uí., a od té doby domy zůstaly spojeny v jeden. 
Zde (dle Schallera v domr u Cornovu) Armén Jiri Deodatas či Dotat Damascenus či 
Gor^jos Hatalah el Dam^kí r. 1714* zřídil první kavárnu; drive chode v arabském šalč 
po ulicích, na hlavé nosil na prkénka džbánek vařené kávy, v ruce mél pánev řeřavého 
uhlí a v druhé Iruhlií^ku s koflíky a cukrem. Pozdéji zchudl, pohnévav si /Jdy svými spisy 
a pamflety latinskými a oémeckými a zemřel asi r. 1740 v Praze liplné v nedostatku. 
Podobiznu jeho najdeí u Schallera, Jiné kavárny pak vznikly na Malé Strané u Petržilku, 
na Starém méstě v KrÍMihause, na Novém u bílého kohouta na Václav, nám. č. 774-6. 
Nyní kavárny jsou > denním chlebíčkem* mnohému a vyžaduje se v nich hojnost časopisů, 
kulečníků, nádhery. 

Nárožní dům u Liliové ulice č. 180-20 byl do letošního roku starobylý hostinec 
y modré štiky. Tam prý velmi často se zastavoval Václav IV. když se svými 
veselými druhy a katem chodíval po méstě. Mnohou švandu zde strnpil a rád mél 
i kejkle, jež mu prováděl kouzelník Žito. 

O tom leccos si puvídali jako pozdéji o Fnustuvi Jednou, jak vypravuje Jirásek, si 
udělal 30 víchů ze slámy a z nich vyčaroval 30 prasat, a to znamenité tlustých^ jako 
dobře krmených. Stádo to pak vyhnal sám na pastvu u řeky, kde se pásli vepři bohatého, 
ale lakotnéhn pekaře Míchala. Ten si prohlížel se zalíbením Zitův dobytek a když usInscI, 
že je na prodej, shodl se s kejklfřem, koupil vepře a hned peníze vyplatil. Když si uhodili, 
napomenul ho Žito: >Jen to ti pravím, dobrá prasátka, vidíš sám, a vykrmená, ale vody 
nesnesou To si pamatuj!* Než pekar nepamatoval, nedbal a vyhnal koupené vepře do 
brodu. Jak vbéhli do reky, hned se potopili, a místo nich vyplavalo na povrch 30 slamě- 
ných víchů. Pekař čekal na vepře, až vyplavou; ale nevyplavali, a víchy z ničemné slámy 
se nesly dál a dále. Lakotný pekař béhal po břehu, křičel a lál, hned na vepře volal, 
hned na vichy ukazoval, že uplavou, aby je chytili. A uplavaly. Pekař rozzuřen, že přišel 
o tolik pcnéz, o tolik vepřů, rozběhl se na Žita Nalezl ho zde v krčmČ, an dřímá. Pekar 
mu spílal a lái, ale Žito spal, jako by křiku nebyl n, Rozzlobil se pekař, uchopil ho za nohu, 
třásl jím, pak, ktlyž očí neotvíral, žknbl jeho nohou, V tom zbledl jako stěna. Noha padla 
bez váhy, z kloubu vytržena, a Žito jako uštknut vytrhl se ze spaní a křičel, a chytil 
pekaře na smrt udeřeného za hrdlo. A na soud sním. Co zbylo? LTraz byl zjevný, krčmář 
a hosté švédčili, že to pekař spáchal, (.^o dělati? Nic jiného, nežli pěkné pokorně poprositi 
za odpuštění a zaplatiti nad to značnou náhradu. Žilo se tím usmířil a peníze shrábl do 
váčku. r*ak se dotekl vytržené nohy, spravil ji na ráz, tak že bez berlí, čiperné, pevným 
krokem vycházel jako vítěz ze soudní siné. A lakomý pekař měl ke v>emu ještě hodně 
smíchu, až pořekadlo bylo: » Vydělán jako Míchal na prasatech*. O Žitovi viz téí Jiráack, Syn 
Ohnivcův. 

• Modrá štika* byla i v 19. století známou hospodou; v letech šedesátých do »kasina*, 
což byfa zadní místnost přes dvůr, chodívala vybraná společnost vlastenecká, a Jan Neruda 
tu obědvával Ale i v předu dříve bývaly schůzky studentův a mladých umělců; byl tam 
na památku i obraz krále Václava IV. s katem a nerozlučným psem, --^ Tato část přední 
zbořena jest v cen nu r. 1903, jako již před několika lety část zadní do Liliové uL ustoupila 
novému činžáku stavitele líá. Rechzie^la. Jest obava, že novým domem ještě více bude 
porušen ráz ulice, než se stalo domem Svato%^áclavské záložny. 

Na počátku 15. století byli majiteli zlatníci a nebylo tu hospody ani pivovaru, jako 
později; r. 1414 zde byl dům pánů z Vartenberka a Kosti; že však stáli při Zij^mundovi 
proti Pražanům, byl jím zabaven a prodán r, 1430 jakémusi lékárníku, pak Janu Mníškovi, 
jenž býval dříve domovníkem a dobře pro sebe hosptKlařil, r 1431 však již byl Ondřeje 
Klatovského, menšího písaře desk zemských. Ale protože byl to dům dříve svobodný, 
spravující se deskami zemskými a ne městskými, nedbal zabavení toho pan Mikuláš Zajíc 

* V Londýně kavárna veřejná byla již r. 1652, v Paříži 1672, ve Vídni lfí83 po zahnáni 
Turkův. - R, 1749 byla kavárna v divadle v Kotcích; hrxy potom káva se dostala i do vesnic, 
ale zprvu jen o posvíceních, V Praze před Deodatem prodávali kávu jen v lékárnách. 

480 



z Kosti a prodal jej,* až potom r. 1453 stalo se narovnání obou stran, a dům Kostský 
stal se zase svobodným. 

Na začátku 17. století měl dům ten Jiří Mathiades, jehož dcera po druhé se vdala 
za Mik. Sartella z Hohenrathu. Dcery její Lidmila Školiastrová a Dorota Humlová i vnuk 
Mik. Váňa prodali dům prokurátoru Jakubu Štikoví z Paseky (f 1688); po ném se říkalo 
u štiky. R. 1689 koupil dům Václ. Rud. Vyšín z Klarenburgu, r. 1755 Alžběta Urbanová. 

V 15. až 17 slol. říkali tu u toulu. >R. 1621 kníže ze Sasů byl povolán do Prahy, 
aby snad při nastávající exekuci nějaká potržka se nezběhla. Ten od obce žádal mnoho 
peněz pro sebe a když nedostal, přijev dne 28. června do domu tehdejšího purkmistra 
staroměstského, kdež vůbec »u toulu < proti kolleji jezuitské říkají, pod zámyslem a způsobem 
přátelským, vloudil ho k sobě pěkně na vůz a poručil kočím i čeládce své, aby jeli s ním 
z Prahy, a tou měrou velmi opovážlivě učinil znamenitý posměch a despekt celému úřadu 
Pražanů staroměstských.* (Pavla Skály ze Zhoře Historie česká V. 149.) Obec pak stěžovala 
si u knížete z Lichtenšteina, jenž uznal jim za pravdu; purkmistr byl puštěn. 

Č. 179-22 bílá věž, červený orel, v 18. sLol. u orla. R. 1409 měl jej noMř Hanuš 
Sachs, r. 1424 od obce koupil Pavel tlumočník, r. 1436 tesař Jan, bratr tesaře Nemluvy. 
V 17. stol. byl majitelem Tobiáš Nedvídek, od r. 1713 jeho zeť malíř Jan Jiří Schmid, 
jehož jediný syn vstoupil do řádu jesuitského; proto pak kollej jesuitská dědila jeho podíl 
na domě. 

Č. 178-24 zlatý hřeb (hřebík); koupilť jej r. 1737 za 2600 zl. rýn. Martin Řcbík 
a dal si na dům, dříve zvaný Hartenbergovským, potom majetek Černínův, znamení 
svého jména. Řebík pak prodal jej Frant. Biggimu. — R. 1406 majitel nožíř Pavel z Tur- 
gavy, pak švec Štěpán z Moravy, potom pořádek ševcovský, od něhož dům koupil švec 
Jan Vierekl, r. 1424 Jan Hrách nožíř. Na domě jest freskový obraz Panny Marie uprostřed 
válečních trofeí; pod ní obraz bitvy na Bílé hoře. 

C. 174-26 zlatý jezevec. Zde r. 1822 papírník Frant. Soukup vydal předpisy 
krasopisné, dle nichž dlouho se učilo. — I zde na poč. 15. století byli ševci Štěpán, pak 
Vilem de Piigreims (z Pelhřimova), po něm Vilém Roman a Jan Koblasa. 

Č. 173-18 úzký dům u tří andělů. R. 1405 maj. Petra, vdova po ševci Mikuláši 
Píseckém, pak švec Mikuláš Fogel, r. 1428 nožíř Jan Haunsult či Hansult, jemuž říkali 
Hanuš Havšut. 

Vedle bývaly domy č. 172 u P. Marie Pomocné (v 15. stol. majitelé nožíři Mikuláš 
Hasenkopf, Martin Klečánek, Blažek Sedláček), 171 zlatá hlava (v 15. stol. maj. nožíři 
Hanuš Vasolt, Blažek a Janek Kokis), 169 tři bílé labuti (již r. 1429 u labuti), 166 zlatý 
věnec (i v těch obou bývali nožíři) a ty všechny spojeny s č. 223 býv. domem Koko- 
řovským (v Řetěz, ul.) v nový průchodní dům Svatováclavské záložny; tohoto ústavu 
pád r. 1902, zaviněný nepoctivostí úřednictva, způsobil veliký poplach v Praze i po Čechách. 
Budova, v níž prý restaurace bude se nazývati u zlatého drozda (narážkou na býv. 
ředitele záložny Drozda), stala se tím neblaze proslulou. Záložna tato poskytovala tu též 
místnosti Akademii křesťanské, založené r. 1875, která vydává časopis >Cecilie* pro 
pěstování posvátné hudby a časopis »Method< pro výtvarné umění a archaeologii křesťanskou. 
Bylo by přáti, aby akademie tato jednou nalezla útulek stálý v obnoveném klášteře sv. Anežky. 

Dům č. 223 koupil r. 1682 Ferd. Hroznatá hrabě z Kokořova, a jeho syn Petr dům 
nově vystavěl; dědil jej syn Ferdinand, pak vnuk Jan Kokořovec z Kokořova. — Č. 166 
r. 1432 si koupil Jiří z Vraného >sludens universitatis Prag.< šťastný sludent! — V domě 
č. 171 u zlaté hlavy bydlíval prý bradýř, icnž všecku živnost v krámu přízemním pře- 
nechával svému tovaryši, sám pak nahoře v pokoji oddával se umění alchemistickému, 
pátraje po kamení mudrcův, jímž by každý kov dovedl proměniti ve zlato. Jednou přišel 
k němu cizinec, jenž se vydával za znalce alchemic a vskutku jakousi vodičkou proměnil 
před jeho očima bronzovou hlavu Theofrasta Paracelsa** ve zlato. Pak kázal mu všecky 
knihy spáliti a nádobí rozbíti, že ho naučí opravdovému umění. Holič v blažené naději 

• Dům koupil pak Jindřich z Elsterberka, nejvyšší hofmistr, r. 1419. pak zeman Zdeněk z Čížova, 
r. 1442 sladovník Mik. Nemluva, po 10 letech Herman Sirotek ze Zhořce, jenž r. 1452 též držel 
Folimanku pod Karlovem (viz Nůsel. údolí). 

** Tento pověstný švýcarský lékař (1493 — 1541), celým jménem Paracelsus Filip Aureolus 
Theofrastus Bombastus, byl znám po celé Evropě svými chemickými novotami v léčeni. 

481 40 



poslechl, ale cizinec se mu vysmál a zmizel. Holič pak nalezen byl mrtev mezi střepy 
svých nádob kouzelnických. Dům si koupil potom tovaryš a nazval jej »zlatou hlavou* podle 
oné pozlacené hlavy. — V dome Svatovácl. zál. má pěkný krám akad. sochař Jos. Krejčik 
a Fridrich Ehrlich německý antikvariát. 

Maličký jest vedlejší dům č. 164-38 u bílé boty, r. 1408 nožíře Hanuše Vasolta. 
Potom od obce dům dostal švec Vít Starosta. — Č. 163-40 červený rak, nověji u nevěsty, 
pěkný jako i následující. Bývala tu znamenitěíší hospoda, do níž nás též uvádí Jirásek, 
F. L. Věk II. — R. 1408 měl dům nožíř Tomáš z Jindř. Hradce, pak Bernard z Egenbui^, 
r. 1415 Mik. Sokol, pak zase nožíři Hašek a Carda. 

Skrovný dům č. 169-42 zelená bota též připomíná staré jméno této druhdy 
Ševcovské ul. R. 1353 majitel nožíř Václav »s holí*, potom nožíři Blažek a Petr Hedvika. 

Rohový barokový dům č. 156-44 sluje červený hod i zlatá sláma, viz Husova tř. 
21 n. Druhý roh 230-46 zlaté jablko, jehož zadní část do Husovy tř. r. 1432 slula 
u Klíčů. Viz Husova tř. 14 n. 

Č. 153-48 vysoký dům u Panny Marie Pomocné. Nejstarší majitel r. 1364 švec 
Volflín, potom nožíři Henslín, jenž měl za znamení »žalud«, r. 1413 Elblin Kaczenjeger, 
r. 1428 Jan Zajíc, zvaný Zajíček. — Zde jest firma Dcckert a Homolka (hromosvody a p.) 

Č. 151-50 zlaté hodiny, kde též byli nožíři Mik. Ruyl, Kunc Fischstein, Erhard 
a j. — Nyní jest tento malý dům spojen se sousedním, což jest č. 150-52 zlatá hruška 
(jest nad vchodem), r. 1414 u žaludů či u zlatého žaludu; také tento majitel iiožíř Štěpán 
užíval toho znaku na svém zboží. Po něm tu byl nožíř Jan Kyselo, tchán jeho slul Václav 
Piknosek. Vedle domu na ulici bývala studně. Kolem r. 1725 měl Jan Kaňka z rodiny 
stavitelské, a ten jcj asi nově vystavěl. 

Č. 147-54 zlatý kříž či červený dům; viz Jalovcová ul. 5 n. — Č. 454-56 deset 
panen, maj. JUDr. Jana Vlčka, náměstka purkmistrova. — Nejstarší majitel r. 1405 zlatník 
Otto, r. 1429 Ctibor Merbota švec. — Bydlíval tu prý chudý truhlář, jenž měl deset 
dcer, krásných a hodných, ale nejhezčí byla — jako ve všech pohádkách — nejmladší 
Eufrosina. Otec přísně dbal, aby dcery pilně pracovaly, a nedovoloval jich nikam na zábavy. 
Ale o dívkách přece se vědělo; do nejmladší se zamiloval jistý hrabě, jenž nalíčil se za 
starce a přijel k truhláři. Vypravoval, že jest bezdětek a že slýchal o dobrotě dcerušek 
truhlářových; chce je tedy prý všechny vzíti za vlastní a každé dáti věnem 12.000 zl. 
Konečně si celou rodinu odvezl na svůj zámek u Benešova, kde požádal za ruku Eufrosiny 
a vzal si ji za manželku. — Odtud dům dostal jméno; však »u desíti panen* slulo též 
č. 184 (v Karlově ul. 12 n., v Anenské 9 n.) a na Novém městě dům č. 398 (v Plavecké 
ul. 11 n.) a nárožní dům Vodičkovy ul. a Jámy č. 697. Byly tu asi názvy dle obrazů 
deseti panen v písmě sv. 

Ponechávajíce poslední č. 455-58 i protější 144-31 k Malému nám., vrátíme se po 
straně severní. Č. 145-29 empirový dům u Ilegeleinů s pěknou pavlačí ve dvoře; 
v 15. stol. slul u anděla či >u kohouta, na němž anděl stojí*. Býval (spolu s č. 144) 
známého Lojzy apotekáře, dědice slavného Anděla; syn Lojzův Janek vzal si Dorotu 
dceru Mich. Augustina, někdy nejv. písaře zemského, jež zdědila po otci hrad Okoř. (Viz 
str. 75., 76.) Později dům měl Oldřich Rabštejnský z Čihanova, r. 1614 Jan Jezbera z Kolivé 
Hory. Viz str. 388. — Zde jest Jana Hoffmanna vdovy obchod hudebninami. 

Vedlejší rohový dům stojí na místě č. 148 a 146 (tři granátová jablka a dva 
pštrosi); jest to od r. 1837 majetek chudobince u sv. Bartoloměje, darem od V. Bayera, 
jak ohlašuje i deska v nároží. R. 1409 se říkalo domu č. 146 u Adama a Evy; mívali 
jej zlatníci, r. 1433 švec Jan Mleziva. — Č. 148 měl r. 1427 Petřík zlatník, pak Manda 
kramářka, po ní švec Jan Hrochce či Rochce. 

Č. 149-23 tři andělé, r. 1424 u pávů, majetek zlatníkův; jest to zajímavý, vysoký 
dům s mohutnými třemi vikýři ve štítě. 

Č. 152-21 u mouřenínů druhdy u černého mouřenína, r. 1364 zlatníka Matyáše, 
r. 1417 zlatníka Mik. Havlíka, r. 1431 ševče Vad. Kulhavého. 

Na rohu Husovy tř. býval nárožní domek 155 u černého orla (r. 1404 ševče 
Kršňáka) nyní spojen s č. 154 u Hesinův, v 15. stol. u kalicha; r. 1408 jej koupil od 
zlatníka Hanuš z Chotěbuze, také zlatník, r. 1433 Petr nožíř. 

482 



o protéjžim rohu 160- 15 viz Husova tr, Menái dům 162-13 sluje u archy Noemovy, 
kde žil houslař Mich. Weber. 

Skrovný jest též dům č* 165-11 červená sesle; r, 1414 majitel Fridlin zlatotepec 
(auripercuisor, goldslaher) Zde jest první zásobní družstvo koži^níkův. 

Ješlé menši jest cIslo 167-9 hlava sv. Jana či kamenná hlava; znamení to jest 
v Méstsk. museu, R, 1410 majitel žvec (po zlatotepci Fridlinovi), po ném Mik. Papuáck. 

Č. 168-7 bílý koník, r 1410 Přibíka Sevce, pozdéji Vavřiace nožíře. R. 1433 dům 
schátrai povodní. 

Č. 170-5 červená bota i zlatý orel, r 1412 Sevce Mik. Kvíčaly, pak uzdáre Jana 
Duba, potom kameníka Staňka. 

Velezajímavý a bizarní jest dími 175-3 u zlaté studné, r. 1401 u půl zlatého 
kola, v 17. stoL u červené sesle. Dům tento podivuhodného půdorysu do ul. Semi- 
nářské má kryté pavlače na konsolách a vypouklý arkýř. K mostu obráceno jest průčelí 
plné štukových ozdob figurálních; nejvýše nad okny sv. Rosalie ležíd v jakési jeskyni, 
v 3. patře sv, Ignác a sv. František Xav., níže sv. Václav a sv. Jan Nep; pod tím P. Marie 
Boleslavská korunovaná od andélův a letopočet 1701, vedle oken prvního patra sv, Seba- 
stián a sv, Rochus, patron proti moru.* Pro výzdobu svou náleží dům tento k nejmaleb- 
nějším v Praze, Viz obr. str. 483, R 1354 mél dům ten nožíř Václav z Muldorfu, r. 1424 
Václav Černý švec. 

Zde za Rudolfa 11. bydlil papežský nuntius Spinelli. Ke konci 18. stol mél tu Dicsbach 
knihkupectví. — Před lety v domě tom strašivalo; objevovaly se tam dvé bezhlavé osoby, 
rytíř a paní. Strašidla ta se zjevovala až do konce minulého století, kdy byla vysvobozena. 
Žil tam tehdy cukrář, jenž jednou pozdé v noci před svátky ve své dílné za krámem 
hotovil pékné figurky. V tom na krám se zabušilo, a cukrář Sel se podívat, kdo u ného 
čeho hledá v tak pozdní noci. Otevřel a spatřil pána s paní, oba velice bledé, •Přišli jsme 
si néco koupit,* řekli mu a když je dále 
uvedl, vybrali si dvé figurky a štédře za- 
platili více, nei žádal cukrář. Při tom mu 

prozradili, že oni jsou li, kteří chodívají po 
tom domě strašit a on že jest určen k tomu, 
aby je vysvobodil. Vypravovali mu, že pochá- 
zej! ze Špančlska a kdysi v Praze v tomto 
dome od lakotného hostitele byli zavražděni; 
hlavy že jim uřízl a hodil do Vltavy, tčla 
pak pochoi^al ve sklepě toho domu, A od 
toho dne že nemají v hrobě pokoje. »Ajak 
bych vás vysvobodil?* ptal se ochotný cukrář. 
I pověděli mu, kolik msí svatých a kde má 
za né dáti sloužiti a jaké skutky milosrdné 
vykonati. Když jím vše slíbil, dali mu mnoho 
peněz, které se staly základem jeho bohatství^ 
když vše udělal, jak mu nařídili. A od té 
chvíle v domě tom strašiti přestalo. — Zname- 
nitý cukrář tu .vskutku byl r, 1815. 

Poslední na té straně jest Klemen- 
tinu iti, majetek z dásti fondu kníž. arcib. 
semináře, z části c. k. studijního fondu; 
jest to budova po král. hradě v Praze 
nejrozsáhlejší se 6 nádvořími, 4 většími 



* Proto se zdá, tc výzdoba ta se stala po 
moru 1, 17J4. — R, ItSS po Tobiáši Knautovi 
byl majitelem Jan Wersser, pak syn jeho pasiř 
Jan. Před Knautem dům měl toboláf Linhatt 
Gebhardt a syn jeho Samuel. Viz Jansa-Herain 
str. 15. 




Dum L 17S-1 n tkté studní v Kark»v^ ul. 



483 



40* 



a 2 menšími věžemi, 2 kostely a 2 kaplemi, zbudovaná za klášter jesuitský vl. 1578 
až 1726 na místě 2 ulic, 7 dvorů, 3 kostelů, 32 domů, kláštera, několika zahrad a spále- 
niště.* Zaujímá plochu 1'9 ha a sáhá do ulice této a Seminářské, nám. Mariánského, 
ul. Platnéřské a Křižovnické. 

Již r. 1232 Dominikáni** vystavěli si tu klášter při starším (z 11. stol.) kostele 
sv. Klimenta, jenž stával v místě, kde nyní jest presbyteř sv. Salvátora; před ním 
byl hřbitůvek asi proti č. 185-10 a 186-8 v Karlově ul. OdtUd až k nyn. ul. Seminářské, 
kde byla veliká zahrada, se táhl klášter jejich, takže zaujímal přes 2 třetiny na délku 
a méně než polovici na Šíř nyn. Klementina. V klášteře bydlil i biskup Pelhřim 
(f 1240); byly tu místnosti veliké, kde se konaly i sněmy. 

Vedle kostela toho, asi proti č. 186-8, šla ulice k severu, vycházející jednak 
k západu do ulice nyní Křižovnické, jednak křivě na sev., kde proti č. 89-11 v Plat- 
néřské ul. stál kostel sv. Martina menšího (»větší« byl v nyn. Martinské ul.), zvaný 
r. 1448 kaplí sv. Eulogia, v 16. stol. sv. Eligia. V kapli až do zrušení r. 1783 pražští 
zlatníci mívali slavnost vždy v neděli po sv. Eligiu, a při ní vystavovali památky 
svého pořádku, mezi nimi biskupskou čepici sv. Eligia, zlatníkům darovanou od 
Karla IV. r. 1378, a kalich, jejž prý sám zhotovil onen světec. Slavnost tu zlatníci 
obnovili r. 1879 v kostele sv. Klimenta, pak u sv. Salvátora. 

Kde jest nyní kostel sv. Salvátora, bývala dříve kaple sv. Bartoloměje, jejíž 
zdi z části jsou tu zachovány. 

Dominikáni sem přišli od sv. Klimenta v nyn. ul. Klimentské, (kde byli od r. 1226), 
prý (dle Dalimila) z vnuknutí jakési ženy Trubky, jíž zjevil se sv. Kliment ve snách a tak 
jí poručil. — Když na počátku 14. stol. šířilo se u nás kacířství Valdenské, roku 1315 
zřízen byl stálý soud inkvisiční v tomto klášteře, kde byly místnosti soudní i vězení. 
Inkvisitor (viz str. 7.) po kacířích pátral, a kdo nechtěl se zříci bludu, toho odevzdával světské 
vrchnosti k upálení; tak r. 1318 za jeden měsíc veřejně bylo upáleno 18 kacířů, většinou 
cizozemcův. 

Dominikáni (počátkem 14. stol, bylo jich tu asi 150) měli zde i školu vyšší; v polovici 
13. stol. byl tu Dominikán Jan professorem filosofie a bohosloví, na poč. 14. stol. zde 
vyučoval bratr téhož řádu Kolda z Koldic, jenž tři spisy věnoval Kunhutě, abatyši u sv. Jiří. 
Skvostný starý přepis jeho spisů De strenuo milite a j. se chová v universitní knihovně. 
Kolda pak stal se českým zpovědníkem (poenitenciářem) v Římě pro ty, kteří do Říma 
putovali pro rozhřešení od stolice papežské. Od r. 1383 měli tu Dominikáni školu theolo- 
gickou pro studující svého řádu ze všech zemí křesťanských, a udělovali » grady* po 
způsobu universitním. 

Kvetoucí klášter r. 1420 zničen byl od Táborů a chátry městské, při čemž i zeď 
se zřítila a zabila přes 20 lidí; dopadení mniši byli pobiti, klášter od obce zabaven. Tehdy 
kazatelem tu byl veliký nepřítel Husův Petr z Uničova, doktor theologie, jenž již r. 1410 
v Bononii usiloval o spálení knih Viklefových a pak svědčil proti Husovi v Kostnici. 
Roku 1417 byl od utrakvistův jat, a když mu pohrozili smrtí, veřejně v Karlově kolleji 
odvolal vše, čím vinil z kacířství přijímající pod obojí způsobou. 

Za Zikmunda i sem vrátili se Dominikáni, ale žili velice chudé. Když r. 1467 krásná 
věž při kostele sv. Klimenta se zřítila, z nedostatku peněz ani véže ani kostela a kláštera 
nemohli řádně opraviti. Pominula též škola jejich a domy byly rozprodány. 



* Viz Čas. Mus. 1844. Schaller 11. str. 38. n., Bílek Tovaryšstvo Ježíšovo; téhož D6chody a statky 
jesuit, kollcjí ve Věstníku král. č. společn., Tomkovy Děj. univ. a Wintrovy dějiny vys. škol. 

** Byl to řád žebravýt. j. takový, že neměl míti stálého nemovitého jmění, nýbrž mčl se 
spokojiti almužnami. Takoví byli v Praze Františkáni u sv. Anežky, Minoritě u sv. Jakuba a řeholnici 
sv. Augustina u sv. KřiŽe většího v Dušní ulici. 

4K4 



/ 



Klášter Do 111 i ni kán fl v dobť utrakvisi& již jen živořil; když pak Ferdinand 1. 
aby posílil stranu katolickou, do Prahy uvedl řád Jesuit 5, založený v Říme r, 1540, 
Petr C ani si US z Vídně i\ 1555 přišel do Prahy, kde bydlil u Křižovníků, a maje 
na vybranou ze tri klášteru, vyvolil si tento, Že byl v místě nejživějším. Tři Domini- 
káni, ktcfí tehdy tu byli (přcvor Bedřich Bnfekovský s dvěma bratry), převedeni 
k sv. Anežce. 

Do zpustlé budovy, již Jesuit&m daroval císař a spolu roční důchod 2150 kop. mís., 
v dubnu r. 1556 přišlo 12 Jesuitů, všichni Vlaši, Němci, Nizozemci, a hned v červenci 
počali učiti. Vadila jim ovŠem zprvu neznalost češtiny; dovedlf se jediný z nich 
s Cechy smluvili, jenž byl Slovinec, První Češi rodilí sem přišli ze studií v Římč 
r. 1559 Valentin Voit a Ondřej PěŠín. Měli školy vysoké t. zv. akademii t. j. 
fakultu theologickou a filosnííckou, a při ní gymnasium, odtud zvané akademickým^ 
o 5 třídách. V nejnižší třídě hned první rok měli 120 žáků i od rodičů pod obojí, 
kdežto na akademii ješté n 1560 měli jen 8 posluchačů a to knéží; první promoce 
filosofická byla tu r. 1565, první bohoslovecká r. 1571. Právo povyšovali na mistry 
dostali již n 1562 listem císařským; měla tedy kollej jejích práva universitní. A tato 
katolická universita t. zv, Ferdinandská r. 1653 spojena byla s Karlovou (v Karolinu) 
v universitu Karlo-Ferdinandskou, jakž sluje dosud. 

R. 1562 potvrzeno jim darování kostela sv. Klimenta od císaře Ferdinanda, jenž 
udělil jim též právo, aby nikdo mimo ně nesměl kupovati domy na » ostrově* t, j. 
v obvodu nyn. Klementina. 1 skupovávali domy sousední, některé dostali darem 
a počali stavěti. — Tak Jesuité, kteří r. 1556 v polozbořené budově neměli zprvu 
ani postelí, mnohými dary šlechticův i ročním příspěvkem krák komory nabývali 
majetku, Že mohli stavěti tak ohromnou budovu. 

Aby rozhojnili počet žactva, zřídili tu r, 1556 konvikt šlechtický (contuberniom 
nobili um I, potom přenesený do Barloloin. ul. (viz Konviktská ul.j. R. 1579 chovanci ti se 
vzbouřili, že byli mrskáni metlou; od té doby od trestání takového upuštěno. Od počátku 
Jesuité dbali okázalosti; při viezdu Ferdinanda f. po zvolení jeho za císaře r 1558 kollej 
nádherné vyzdobih drahými čalouny s obrazy, nápisy a znaky, až kůň císařův se vzpínal, 
lekaje se pestrých barev. Pacholík jeden přestrojen jsa za anděla vítal císaře gratulaci 
a zpěvem. — Vychováváním mládeže šlechtické jesuité zjednávali horlivé a obětavé pod- 
porovatele církve katolické z panstva českého. 

1 seminář sv. Václava pro chudé žáky zřídili, t. zv. Kollej novou či díim chudý 
). M. Cisařské Societatis Jesu; chovanci nosili kněžský talár a kvadrátky. Na alumnát ten, 
zprvu založený v dome vedle kolleje, od r. 1579 v domě v ulici Platnéřské, darovaném 
od Jana st. z Lobkovic, přispívali jim cisař a bohatší šlechtici; kollej ta po 100 letech 
přenesena byb r. 1691 do koupeného domu v Husově tř. (nyn. německé techniky), kde 
mívali na 150 chovanců, domácích i cizincův. 

Od r. 1563 konány byly veřejné zkoušky či disputace, k nimž přístup měli rodiče 
i příbuzní, a za odměnu udělovány obrázky a knížky. R. 1575 založili třetí konvikt pro 
12 chuílých českých šlechOckých chovanců t. zv. papežských, chovaných římskou fundací 
papeže Řehoře XllI. 

R, 1578 Jesuité zřídili i českou školu obecnou či elementární (schoía elementariorum). 
Učiteli byli výbornými, žáci jejich jim oddáni zůstávali po celý život; před bouří bělo- 
horskou lu mívali přes polovici žáků nekatolických šlechtických i mesiánských, a mnozí 
z nich již za studií přijali viru katolickou. — Již r. 15S8 bylo u Jesuitů asi 100 chovanců 
konviktu, 20 papežských stipendistův, 60 alumnů, všech studentu na 500, Lid pod obojí 
však dále k nim projevoval smýšleni nepřátelské, a proto r, 1561 ustanoveni byli clyri 
světšti protektoři kolleje, aby pečovaH o bezpečnost řehole a jejich domu* Vskutku bouře 
proti nim byly v Praze r, 1577, 1609 i 161L 



4Sri 



i Tak Jesuité oblibu si získávali velikou snahou o školství; však i v kostele dovedli 

působiti na lid dle účelu svého založení, aby podvraceli učení protestantská a rozšiřovali 
poslušenství papeže. 
■■ R. 1559 poprvé u sv. Klimenta vystavěli Boží hrob, kterýžto obyčej dříve u nás 

i nebyl; a při tom studenti napodobovali biblické výjevy. Sám Ferdinand s celým dvorem 

tu byl na Veliký pátek; a v sobotu byla okázalá slavnost vzkříšení. O letnicích žáci veřejně 
přednášeli v sedmi jazycích o darech Ducha sv. Tehdy slavili i veliký průvod Božího téla, 
při němž někteří chovanci oblečeni byli za anděly. Po 3 letech o vánocích zřídili první 
jesle, a o velikonocích představována poslední večeře Páně a zahrada jetsemanská. 

I divadlem od r. 1558 asi do r. 1700 bavili své žáky a měšťany i pány. R. 1561 

dne 18. září bylo tu veselo; hrál se kus tragickokomický »o pádu Saulově a korunování 

Davida*. Zápas Saulův s Filištíny tak pěkně byl prováděn, že obecenstvo hru s velikou 

pozorností sledovalo a dokonce i obě strany k udatnosti a vytrvalosti pohádalo. Tu prostý 

nějaký vojín, který podobné hry dosud neviděl, opatřiv Saula ve skvostném brnění, domníval 

se, že jest to král skutečný, a prodrav se k němu hrdinské skutky své mu vykládal a za 

i žold požádal. Ale tu ho obklopili šaškové a prováděli s ním na jevišti veselé kousky, a tu 

j teprv vojín za smíchu obecenstva poznal, že se zmýlil, r zalezl pod jeviště a zůstal tam až 

! do konce. 

j Hry ty bývaly latinské; ponejprv česky se hrálo r. 1566 a sice »o sv. Václavovi «. 

I K této české hře se dostavilo nad obyčej mnoho lidu, že sotva všichni nalezli místo na 

j lešeníj které na dvoře kollegia bylo postaveno, a tu vytrvali přes to, že déšť mezi hrou 

' čtyřikrát se spustil. Řeč a úprava hry tak se líbily, že kus několikrát byl hrán, a lidé, 

I dříve řádu nepřízniví, změnili své smýšlení. Při divadle r. 1571 tu v Klementině někteří 

smělci, aby lépe viděli, vylezli i na střechu, a shodili veliký kámen, který však na štěstí 
nikomu neublížil. 

Protože na hry divadelní v nádvoří Klementina býval veliký nával (prý až 15.000 
diváků), přenesli Jesuité hry ty na náměstí Křižovnické, kde pro nejvznešenější hosty 
; zřízena byla loggie před chrámem sv. Salvátora. 

1 R. 1562 bylo tu nač se dívati zvědavým Pražanům při vítání Maxmiliána, jenž však 

í Tesuitů nemiloval, když přijel ke korunovaci své ještě za živobytí otce cis. Ferdinanda I.; 

[ kollej ověšena byla tapetami, vypůjčenými od panstva, s nápisy latinskými, řeckými, hebrej- 

r skými a německými — českých nebylo; u brány vítězoslavné, ověšené zelenými věnci, 

! dva jinoši stáli v podobě andělů a vítali krále a královnu. 

! Před samou smrtí svou v červenci 1564 císař Ferdinand I. dosáhl od papeže Pia IV. 

povolení kalicha pro Čechy; sám arcibiskup Antonín Brus ohlásil tu zprávu u sv. Víta, 
a Jesuité, kteří měli hlavní účel podvraceti učení protestantské, u sv. Klimenta podávali 
pod obojí. 
I Když pak císař zemřel, kolleji jesuitské se dostalo nového vyznamenání. Tehdy jednání 

o pohřeb bylo zdrženo morem, a tak pohřeb v Praze se konal až po roce v srpnu. Dle 
nařízení arciknížete Ferdinanda, mladšího bratra nového císaře Maxmilliana II , zastávka 
o pohřbu se stala zde v kolleji jesuitské, a marně konšelé staroměstští k tomu nabízeli 
radní dům a slibovali oběd vybraný.* Když tedy průvod stanul v této ulici, rakev postavena 
na dvoře, jehož zdi ozdobeny byly i nápisy v 13 jazycích. 

Mezi tím co arciknížata, dvůr a páni obědvali v klášteře. Jesuité nad mrtvolou zpívali 
žalmy, až po 4. hod. odpol. průvod bral se dále na hrad. 

Příkladem horlivého působení jesuitského jest Baltazar Hostoiinský (1534 — 1600). 
Byl jeden z 12 mládenců českých, které Ferdinand I. poslal do Říma na studie, tam 
vstoupil do řehole, horlivě pak působil v Polsku a Litvě, až r. 1572 přišel do Prahy za 
professora. Vydal několik spisů českých, horlivě kázal, prováděl reformaci katolickou na 
Buštěhradsku, na panství litomyšlském i v Jindř. Hradci. 

Na filosofii zdejší studoval proslulý Lamormain (1570 — 1648), jenž dříve stndoval 
v Trieru; roku 1599 byl pak učitelem v kolleji pražské, odkudž se dostal do Štýrského 
Hradce, pak žil v Římě, až r. 1624 stal se zpovědníkem císaře Ferdinanda II., a od té 
1 doby mocně zasahoval v osudy království Českého. 



* Víme, že arcikn. Ferdinand Jesuitům velmi přál; dal napsati r. 1558 Matouši Kolínskému 
popis slavnosti, ale že našel málo chvály Jesuitů, zprávu tu spálil. Viz str. 76. 

4P6 



Dne 1. června 1618* direktoři či správcové zemští Jesuity do týdne vypovédéli 
z Čech, » poněvadž oni království Českému k znamenité škodě byli a praktikami svými 
stavftm téhož království všelijaké škody strojili, skrze to s pomocníky svými v témž 
království řád, právo, svobody zemské, obecný pokoj rušili a mnoha zlého původcové 
a příčina byli.* A hned kollej osazena byla silnou stráží, až mniši dne 8. června 
odtud odešli »vytáhnouce jako processí za černým křížem.* Odebrali se na Moravu, 
do Vídně a do Štýrského Hradce, ale po bitvě Bělohorské se vrátili; do Prahy přišli 
23. listo j:)adu, ale že tady bylo ještě vojsko, všude plno vo^flv a koní, přišli sem 
až v prosinci. Také za vpádu* Sasfl r. 1631 opět na krátký čas byli vypověděni. 

Vedle své akademie v Klementině s fakultou theologickou a filosofickou spravovali 
od r. 1622 i fakulty právnickou a lékařskou v Karolíně do r. 1638, a rektor kolleje 
stav se rektorem celé university jmenoval i professory světské na těchto druhých 
dvou fakultách. 

Že při konfiskacích a pokutách pamatováno bylo na ústavy jesuitské, jest známo; 
mélť císař Ferdinand II. k nim náklonnost neobmezenou. 

Když Albrecht z Valdšteina pod ztrátou hrdla zakázal kupovati něco od vojáků, 
dopaden byl Žid Thein, že koupil koberce ukradené v paláci Lichtenštejnském. 
Pražští Židé na jeho vykoupení sebrali 10.000 rýnských, které Valdštein dal městu, 
aby ročně platilo Jesuitům 600 zl. na vychovávání mládenců z pokolení židovského 
obrácených k víře katolické. (Viz Ghetto str. 38.) 

Když kardinál Harrach založil arcibiskupský seminář (viz Kralodvor. ul.) a při, 
něm i studium humanitní, nastaly mu spory veliké s Jesuity; r. 1638 rozdělena byla 
zase universita, že Jesuitům zbyla jen fakulta bohoslovecká a filosofická, až r. 1654 
kollej u sv. Klimenta stala se částkou spojené university Karlo-Ferdinandské. — Jako 
kancléřem university Karlovy dle bully papežské z r. 1346 byl arcibiskup, za dob 
neobsazení toho stolce sám rektor university, Jesuité od r. 1585 si ustanovovali též 
kancléře ze sebe — i o to měli spor s kardinálem Harrachem — až r. 1653 roz- 
hodnuto, aby kancléřem byl arcibiskup, což trvalo až do rcorganisace universit 
rakouských. 

R 1648 Jesuité statečně pomáhali pii obraně města proti Švédům; z nich vynikl 
professor Jiří Plachý (1606—1664), jenž nebyl sice hlavním vůcem, nýbrž jen 
»assistentem« velitele legie akademické dona Juana Arryagy, ale pro neohroženost svou, 
ráznost a výmluvnost byl vskutku prvním. Ke pluku sestavenému z řeholníkův 
a duchovních z Klementina přistoupilo na 60 Jesuitů, 30 studentů z konviktu šlechtic- 
kého a 30 seminaristů svatováclavských. Plachý byl postavy vysoké, a Švédové jej 
nazývali »dlouhým páterem*. Zbroj jeho chována byla dlouho v Klementinu, a přílbice 
jeho a rukavice nošeny bývaly při slavném průvodu, jenž ročně se konal k soše 
P. Marie na Starom. nám. na památku r. 1648. 

• Viz Pavel Skála II. 169. — Mezi správci kolleje po vyhnání Jesuitů byl ze stavu městského 
Václav Mažteřovský z Jizbice, jinak Litoměřický řečený (viz str. 345); ponévadž nčkterc věci 
od vojákft z kolleje byly pobrány nebo zmařeny, od Jesuitů pak se vrátivších i on byl obviněn, 
a ač ničím jiným v Čas vzpoury se neprovinil, z poručení knížete z Lichtenšteina jest uvězněn, 
odsouzen hrdla, cti i statkův a 21. června 1621 s náčelníky vzpoury sfat. — Mezi domy, Jesuitům 
vzatými, byly do ul. Platnéřské dva (jeden od starodávna Alše nožíře, druhý u Vostrovských zvaný), 
které koupili r. 1620 Vád. Bojanský a Jiřík Labe. Byly pak jim vzaty beze vší náhrady a Jesuitům 
vráceny. 

487 



o rozkvetu školství jesuitského svědčí, že r. 1728 na gymnasiích a fakultách u nás 
mčli 2158 žákův; v Praze měli od roku 1625 koliej u sv. Mikuláse-III. a gymnasium, 
v Konviktské ul. konvikt šlechtický od r. .1660, na Novém méstě koliej od r, 1628 při 
kostele Božího těla na Karlové nám. a gymnasium na rohu Ječné ul. od r. 1632; mimo 
to mčli četné kolleje na venku. Jim s universitou byly odevzdány i všecky školy městské. 
— Všude horlivě lid obraceli na víru katolickou, pátrali po zbytcích protestantství, zvelebo- 
vali pouti Mariánské a j. Knihy české starší shledávali a ničili, a pokoušeli se i o novou 
nezávadnou literaturu českou. Universitní a gymnasijní jejich řád zrušen byl od Marie 
Terezie r. 1751, a od té doby učení valně se zdokonalovalo. 

Když r. 1742 v Praze byli Francouzi, udal jim kdosi, že v Klementinu jest prý 
veliký poklad zakopaný od Jesuitů. I hledali tu a kopali na kolika místech, a Jesuité musili 
se velikými penězi vykoupiti, aby jim loupeživí vojáci nepobořili celé budovy. Také bohatou 
knihovnu chtěli vydrancovati. Že pak z university podána »byla žádost kurfiřtovi Karlu 
Albertovi jakožto > králi českému*, aby universita »od předků jeho Karla IV. a Ferdi- 
nanda I. založená* ušetřena byla ubytování vojenského, roku následujícího všichni, kdož 
žádost tu podepsali, zbaveni byli svých hodností. 

Při korunování Marie Terezie r. 1743 zde se dávala jedna z oper proslulého skladatele 
Jos. A. Sehlinga (f 1756), jenž byl regenschori u sv. Víta. 

Roku 1751 zřízena byla hvězdárna zdejší hlavně přičiněním P. Josefa Steplinga, 
výtečného mathematika a fysika, jenž tu založil též kabinet fysikální, kterému Marie Terezie 
povolila značné příjmy. Viz sir. 332. — Roku 1754 císařovna Marie Terezie byla zde 
přítomna při hře divadelní, jež prý tehdy byla veselejší než jindy. 

Při obležení Prahy od Prusů r. 1757 vévoda Karel Lothrinský z paláce Gallasova se 
přestěhoval do bezpečnější kolleje Klementinské. 

V této kolleji Klementinské r. 1760 skonal pověstný Antonín Koniáš. Viz Hanuš, 
O působ. J. Kon. Čas. Mus. 1863 str. 77., 197. Narodil se v Praze r. 1691 a vstoupiv r. 1708 
do řádu jesuitského byl missionářem po Čechách. Všude kázal, aby mu přinášeli české 
knihy; bezvadné vracel, vadné opravoval, kacířské — pálil; spálil prý na 60.000 českých 
knih. Pochován jest v kryptě jesuitské uprostřed hlavní lodi kostela sv. Salvátora, kde leží 
též Bohuslav Balbín. 

R. 1773 dne 21. července papež Kliment XIV. (bullou známou dle začátečních 
slov: Dominus ac redemptor t. j. Pán a vykupitel) zrušil řád jesuitský. Tehdy bylo 
v Čechách a na Moravě 20 kolleji a devět residencí jesuitských s 1130 členy řádu. 

Dne 5. října 1773 do Klementina přišli vládní komisaři, aby členům řádovým, jichž 
tu bylo přítomno 164 (ostatních 10 bylo na missiích), ohlásili bullu papežskou o zrušení 
řádu. Kněží dostali 200 — 300 zl. výslužného, laikové po 150 zl. Podobně pak se stalo 
i v ostatních jesuitských kollejích po Čechách. Ze zabaveného jmění řádového (asi 8 milí. zl.) 
zřízen byl r. 1774 studijní fond, jenž posud trvá. (Jmění Klementinské kolleje bylo přes 
dva milliony zl., z professního domu u sv. Mikuláše Ul. přes 300.000 zl., z kolleje 
u sv. Ignáce 260.090 zl.). Pověst vypravuje: Když Jesuité opouštěli svůj klášter, nechtělo 
se jim vydati své poklady, a proto najali zedníka, jejž přivedli do sklepa s očima zaváza- 
nýma, aby jim tam zazdil některé klenoty. Zedník práci svou vykonal tak dobře, že ani 
sám později nemohl poznati, kde bylo ono místo v rozsáhlých sklepech, a tak poklad 
onen tam leží dosud. — Klementinum pak stálo prázdno, a po potlačení selské bouře zde 
vězněni byli mnozí zajatí sedláci, protože vězení všecka byla přeplněna; byl tu i známý 
Matěj Chvojka, bývalý student gymnasia v Král. Hradci a v Praze, pak rolník v Roudnici 
u Ždánic na Hradecku, od sedláků velmi ctěný. Pro podobnost s císařem Josefem II. 
nazýván byt » selským císařem*. Zatčen byl po porážce lidu u Chlumce (posud se říká 
ironicky: » Vyhrál jak sedláci u Chlumce*) a zde v Klementinu vězněn po 3 měsíce; ale 
nedokázáno mu viny a jest propuštěn. 

Někteří z Jesuitů stali se professory na universitě (Petr Chládek, Ant. Strnad, 
Stanislav Vydra), jiní na gymnasiích, jako Ignác Cornova, jiní vstoupili do duchovní 
správy, ostatní dostali roční výslužné. — Kostely zdejší zatím svěřeny byly faráři 

488 



blízkého kostela Panny Marie na Louži; a když ten kostel r. 1784 byl zrušen, fara 
jeho sem přenesena, ale jen po dvé léta, Přišlať r. 1786 k Panně Marii Sncžné. 

Z byv, knihtiskárny jesuitskt^ r. 1775 zřízena c, kr. normální okolní knihtiskárna, 
v níž se tiskly také české: Řád školní, Abecední tabulka, Slabikář a j. Tiskárna 
»otc5 Jesuitů* byla při ul. Karlovo k Seminářské; zde faktorem byl Vojt, Jiří Koniaš 
(pflv. snad Koňas), otec známého Ant. Koniáše. 

R. 1777 přenesen byl sem arcibiskupský seminář z Králova dvora (viz Králo- 
dvorská u!,) a po 5 letech zde zřízen byl generální seminář k vychov«ívání knéží 
celých Cech, 

R, 1791 zde v refektáři byla výstava pr&myslová, první na evropské pevnině; 
mělť Leopold 11. velikou péči o povznesení pr5myslu. Dobrý panovník tento, jenŽ 
však zemřel již po dvou letech (r. 1792), založil trvale stolici jazyka českého při 
universitě. 

R. 1796 Společnost vlasteneckých přátel umění* tu zřídila obrazárnu, po 4 letech 
n 1800 zde založena byla první akademie, pak zvaná malířskou; prvním ředitelem 
byl a zde bydlil Jos, Berglcr,** od r. 1831 Fr. Waldherr if 1835), Václ. Mánes 
(strýc Jos. Mánesa) Fr. Kadlik (Tkadlík), r 1841 Christian Ruben, po něm Ed. Engerth, 
Jos. Trcnkvald» r. 1874 Jan JSwerts; potom již professoři si volili rektory, z nichž 
prvním byl r 1877 Ant. Lhota (viz sir. 89). R. 1885 *akademie výtvarných umění* 
reorganisována v >► malířskou akademii*, jeŽ sestátněna byla a přeměněna v akademii 
uměleckou r. 1896. Vyučuje se oběma zemskými jazyky. Za rektora v studijním 
roce 1903—4 zvolen byl prof, Fr. Ženíšek. Viz str. 205, 

»Dne 18, března 18-18 na nádvoří zde se ustavilo » Svatováclavské bratrstvo* na 
památku schiize konané před týdnem v sále Václavských lázni. Protektorem zvolen hrabe 
Vojt. Deym a předsedou baron Drahot ín Villani. Odznakem členů byl stříbrný lvíček na 
levé straně prsou a červený křížek na rameně; z družiny této vzniklo potom oddělení 
národní pjardy t. zv. Svornost. Členové její nosili bílo-červenc pá^ky s nápisem »Svornost«. 
Oddělení to vzrostlo oddělením se některých členův od umělecko-spisovatelské družiny 
• Concordia*. (Řezníček, 1848 sir, 18.) 

Při známý » revoluci* svatodušní, která započala v Celetné uL (viz sir. 112.) studenti 
zajavše hraběte Thuna, předsedu gubernia, drželi jej v zajetí v Klementině, kde silně se 
ohradili barrikádami. Na budovu tuto pak hlavně střílel kníže Wintlischgrátz, až po zapálení 
blízkých mlýnů staroměstských, hájených od studentův a chasy mlynářské^ město se vzdalu 
dne 17. června. 

Než vydáme se na prohlídku budovy, jesle toto: Jesuité zde r. 1578 založí h chrám 
sv. Salvátora, kde pak se konala bohoslužba pro studujíc! a český lid, r 1600 vystavěli 
kapli Vlašskou, roku 1653 položen byl základ nynějšího Klementina od provinciáia Ondř* 
Schamboíjenn. Stavba dokončena asi roku 1658, kterýžto letopočet jest na slunečních 
hodinách *'^* ve dvoře, 

R, 1711 — 17ir> zbudovali nový kostel sv, Klímenta,^ r. 1722 dostavěli veliký sál 
nyn. knihovny, 1724 zřídili kapli zrcadlovou, a r. 1726 celá obrovská budova nynější 
dokonána, — Asi roku 1660 Jezovilé vystavěli odtud velikou stoku klenutou k odvádění 
nečistot, jež splachovány byly vodou z kašny v nádvoří; jest to první příklad splachovací 
kanalisace v Praze, 



* Bylo to osm šlechtice, kteří sestoupili se za lim účelem, »aby klesající vkus umělecký byl 
povzbuzen, aby se zamezilo vyvážení z vlasti zbývajících ještě dč^l uměleckých, aby byla založena 
obrazárna (viz str, 257/> n zřízena škola umělecká. 
♦♦ Viz Fr. Jifik, Květy 1895 str. 151. 

♦*♦ Jsou lam dvoje sltinečni hodiny namalovány, v Praze ast nejstarží, rozdělené ještě na 
24 tiodiny. Viz Jansa-Heraín-Teige sir 229. 

í* íía tom místě stávaly i tři domy, z nichž jeden slul »u trubiček*. 



Am 




kcfcktár v Klementinu. 



Jdeme- li od mostu, na 
Kfížovn. nám,, vidíme malebné 
průčelí chrámové s balkonem, 
na némž stojí sochy od J Pendta; 
pocházíť portikus nesený čtyřmi 
mohutnými pilíři od K. Lu- 
ragha z r. 1659, kdežto chrám 
stavěn byl již v 1. 1578-1602 
(ale obé véže až roku 1714) 
Sochy ty všecky mají spolčenou 
vadu, že spodní části tel jsou 
příliš krátké. Jinak jest ozdobou 
namésti tento kostel sv. Sal- 
vatora, jenŽ jsa přes 72 m dl. 
a 28 m šir, a maje 55 oken, 
náleží k pražským nejvéiším; 
půdorys jeho jest zajímavý; 
Celek s osmihrannou kopuli působí mohutně. Báň r. 1649 vystavena byla nákladem 
hrab. V^icl Michny; kostel stojí na místě rozsáhlého domu od kostela sv» Bartoloměje 
k mostu i tohoto kostela. Má široká, úzká, půlkruhová okna a hojnou štukovou* 
výzdobu z let 1649 — 1659. Jest to stavba renaissanční, chýlící se již k baroku; zdi 
za hlavním oltářem jsou části starého kostela s\\ Bartoloměje; stopy jeho jsou zvenčí 
forma býv. gotických oken a jedno gotické okno v jižní věži. Střední loď obklopuje 
16 pilířů, které nesou široké galerie. 

Na hlavním oltáři jest kopie (prý) slavného obrazu Rafaelova (Proměnění Páně) 
z r. 16H2 od Jana Jiř. Fíeringa, dvorského malíře, jenž provedl i některé práce pro 
Strahov. Malby na klenbě jsou od Karla Kováře (f 1750). V 1. lodi jest oltář sv. Ignáce 
s obrazem, jejž daroval papežský vyslanec Spinelh*, v pravé lodi oltář sv. Františka 
Xav. z roku 1646; oltář Bolestné R Marie má obraz f>d Jos Hcllicha* — Mramorový 
portál do kostela z ulice Karlovy pochází z n 1578; i dlažba kostela jest mramorová, 
a v ni hrobky šlechtických rodin, které přispívaly na stavbu. 

Vedle kostela jest hlavní portál Klementina s dvěma sloupy kulatými a dvěma 
lesinanii a cis. orlem zakladatele Ferdinanda IIL; mramorová deska s nápisem lat. 
(česky: Vzdělání kněžstva, podpory náboženství, věnoval Josef IL r 1783) jest ov.šem 
pozdější, daná sem na místě desky původní, která měla 1;U. nápis (česky: Tovaryšstva 
Ježíšova kollej Akademická laskavostí a štědro-sti císařův a králů Českých zřízená.). 
Celá tato záp. strana""* do ul. Křižovnické obsahuje arcibiskupský seminář 
bohoslovecký; jsou tu místnosti veiiké, ale nezdravé a chatrné, a protože i knihovna 
císařská v budově má málo místa^ již dlouho se vyjednává o stavbu nového semi- 
náře v Seminářské zahradě pod Petřínem. Jest tu velikulepý, vysoký refektář (viz 
obr. str 490.) s velikým obrazem svatby v Káni Gililejské od Jesuity Touše a s obrov- 



• Stukatcři u nás byli zprvu nejvíce Vlaši; mřli bratrstvo, jemuž r. 1657 byl stvrzen řáJ 
cecliovní. 

•• Toto dlouhé průčelí, spočívající na mocném kvádn^ví a rozdělené 21 lesinamí s korintskými 
hlavicemi, p&sobi mohutné* na střeše jest 11 zdaných štíiů, pod řimsoQ šiukové ozdoby, uprostřed 
poprsí Ferdinanda II. a Ferdinanda III., ověnčená po způsobu obrazů císařů římských. Pod poprsími 
jsou císařští orlové, kterýžto znak jest též v mřížích dvou okon vysokého přizemí. 



490 



skými kamny 2 r. 1672. R. 1791 byla tu, jak praveno, výstava, či jak říkali tehdy 
>Waarcnkabinet*; viz Jirásek, F. L, Věk II. 361. Do ul Platnéřské, kde bývala kaple 
sv. Eligia, jest menší či zimní refektář, v druhém patře domácí kaple, všude chodby 
rozsáhlé. Víz obr. str 491. 

Vejdeme-li s lé strany do dvora, vidíme v 1. knfž. arcib. knihtiskárnu* (Rohlíček 
a Sievers), kde jest též administrace Casop, katol. duchovenstva; v téch místech stával 
starý klášter Domin ikánů, kde se konaly i zemské snémy. V zahrádce stojí socha 
studentova od Em. Maxa, jež měla býti postavena r; 1848; ale stalo se tak beze 
vší oslavy ai o prázdninách r. 1864. Zřízena byla na 2001etoo památku chrabrých 
studenta** r. 1648. Obr. sochy viz str. 492, 

liž r. 1629 při obležení Bannerové z družin studentských I, zv. Mariánských, jež 
byly při všech školách jesuitských, zřízeny byly * družiny křesťanské obrany*. Pracovali 
i o nových hradbách Mariánských, které vyvezli za 14 dní. A jako potom r. 1648 zřízen 
byl pluk studentský (legie akademická), tak ješlé pozdéji studenti pražští braíi na se zbraň 
ve službách vlasti. Tak r. 1741, když do Čech vtrhli Francouzi a Bavoři, udatné bránili 
hradeb Mariánských, rovnéž r 1744 ve druhé válce Slezské konali službu vojenskou v Praze, 
r. 1800 utvořili »osobnf prapor**** arcivévody Karla proti Francouzům, r. 1809 mnozí 
dobrovolné vstoupili do vojska proti Napoleonovi a konečné r. 1848 v počtu 3600 » mužů* 
hlídky konali u budov školních a ústavů védeckých. 

Tehdy sludenstvo, jemuž generální velitelství vydalo zbraň ze zbrojnice, zřídilo 
studentskou legii takto: každá fakulta utvořila pro sebe kohortu, rozdélenou na centurie 
(setniny) a dekurie (po 10 mužích). Legii (pluku) velel tribunus maior, podveliteli byli 
centuriones a dekuriones. Právníci mé! i červené čepice, medikové s farmaceuty černé, 
filosofové zelené, technikové modré, ozdobené bílou a červenou obrubou. Tribuny byli 
professoři na pr Koubek, Klicpera a j. Účastnili se v bojích (12.— 16. čennai, měli 
barrikády u Klementina a techniky a drželi bránu mosteckou. Když F^raha se vzdala dne 
17. června^ mnozí akademikové odvedeni byli k vojsku. — V záři 1848 nové byla zřízena 
akademická le^ie, jež by střežila vědeckých ústavů v a táhla i proti nepříteli, ale o novém 
roce 1849 ministerstvo zrušilo legie stu- 
dentské, »že vojenská služba jakožto čas 
ukracující a unavující nikterak se nesrovnává 
s tímto povoláním*; prapory uloženy byly 
v Karolinu. 

Z Dádvoři toho jest vchod do jedno- 
lodnfho kostela sv, KHmenta, do néhoz 

♦ Tiskárnu tu od r. 1S15 račí Frant. 
Vcttcrl z Wildcnhnjniiu, pak jeho vdova Josefa: 
u ni ředitelem byl Václav Spinka, který pak 
r. 1838 tiskárnu sám převzal. Za nčho tu byl 
korrcktorcm Josef Franta Šumavský. Špinka 
zemřel r. í842. Vdova jeho neudržela pak tis- 
kárny, již r. 1853 koupil Ant. Renn. — Zde 
od r. 1835 u Josefy vdovy Vetterlové se tiskl 
slavný slovník Jungmannův. 

*♦ Auditorem svobodné legie studentské 
a doktorské r. 1648 byl Krištoflvyblín, professor 
právnické fakulty, povýšený pak na slech lice 
s titulem z WafTenburka; psal latinské spisy 
právnické. Viz Rybióka, Méšfané a studující 
pražští r. 1648. 

*♦* Aby se rozeznávali od jiných dobrovol- 
níkfit méli náramky ze stříbra a červeného 
hedvábí, třapce z hedvábí čcrnožlutého místo 
kožených a chocholy z bílých per. Vytáhli až 
do Budějovic, ale před nepřítele nepřišli, protože 
v linoru 1801 byl uČinřn mír v Lunevillc. 




Cbodhii v Kleinrntlnu 



491 




íéz se přijde z ul. Karlovy. Kostel tun stojí lincd za 
presbyteřem kostela sv. Salvátora, s nimž má společnou 
sakristii; přestavoval jej n 1711 — 1715 Fr. M. Kaňka. 
Na stavbu jeho již r 1633 věnoval svob. pán Jakub 
li. Paradis z Eschaide 16.000 zl. Kikali mu též kostel 
německý po némeckých kázáních. Na klenbě jsou 
4 Ireskové obrazy ze života sv. Klimenta od Jana 
MiebmióBl— 1755) rodem Bavorajenž pochován byl 
v Týně; nd ného jsou též fresky v Sále cis. knihovny. 
Namalovaný hlavní oltáf (za skutečným oltářem) a dva 
obraity olejové jsou od Václ. Kramolína. Na barokovém 
oltáři sv. Linharta jest vzácný obraz od P. Brandla* 
na oltáři sv, Anny obraz od Ign. Raaba, Výklenky 
l>ilíra jsou ozdobeny sochami od Mat. Brauna, od 
nrhož jsou i řezby na kazatelně; obrazy nad výklenky 
maloval Ign. Raab. 

Hned vedle východu odtud do Karlovy ulice 
jest pod společným portikem vchod do krásné 
okrouhlé kaple Vlašské z roku 1600, obnovené 
r, 1873. Zde již probošt Pelhrim (Peregrinus y 1240) 
založil kapli Nanebevzetí P. Marie, — Pri-dsíií uzavřena 
jest pěkným železným průčelím, na balkoně stojí 
socha sv. Klimenta a 4 andélfiv. Viz obr. str. 493. 
Vnitřek osvětlen jest lucernou nad klenbou; pozoru- 
hodný jest obraz sv. Jana Nep. od Frant. Líchten- 
reitera (f 1775) a obraz Nanebevzetí R Marie od Jos> Ber^rlera.* Již r. 1567 tu 
esuité postavili Vlach&m, jichž hojné u nás bylo za obchodem i řemeslem, malou 
kapličku, v níž jiní kázali jejich jazykem; roku 160<3 vyzdvihli ji v tuto znamenitou 
barokní stavbu, 

Vrátíme-li se postranním vchodem, kde bydlí český pedel, z ul. Karlovy do 
nádvoří v jv. rohu, spatříme věž hvězdárny,** zřízené r, 1751 na podnět učeného 
Jesuity Josefa Stepi inga, jenž na nástroje obětoval celé své jmění; po něm známý 
Ant. Strnad byl správcem hvězdárny. VMz sir. 332. Od roku 1852 byl ředitelem 
hvězdárny Jos, Bííhm, vynálezce nástrojů hvězdářských, jenž také vydal popis orloje 
staroměstského. Zemřel r. 1868. Hvězdárna má polohu zeměpisnou 50'* 5' 19'' s. š. 
a H** 25' 17'' v, d. Gr.; poloha Prahy od nejzáp. konce Cech 171 km, od nej východ- 
nějšího \16 kniy od severního \\0 kfu, od jižního 172 km. Odtud s pavlače vztyčením 
praporu dáváno znamení, že jest v Praze pravé poledne. 

Dole pod klenutým přechodem mezi oběma dvory východními jest Zrcadlová 
kaple Zvěstování P. Marie, založená r. 1724 od bohatých šlechticů v, členů kongre- 
gace Mariánské, hlavně hrab. Leop. Trautmansdorfa. Jméno její od zrcadel na straně 
bez oken; roku 1784 byla zavřena, roku 1816 opět otevřena bohoslužbám akadem. 
gymnasia. 

* Byl ze Solnohradu, syn sochaře, od něhož jsou dvě poprsí v Rudolfině, a povolán byv 
n 1800 od společnosti přátel uméní za ředitele nově zřízené akademie. Žil v Praze do smrti své r. 1829. 
V kostele sv, Salvátora jest od ní ho žehnající Kristus a nč-kolik obrazů v Rydolfint\ 

** Hodinářem této hvězdárny byl proslulý český mistr Josef Kosek, předtím theolog žclivský, 
snáraý i v c\%xnh. Viz Ottův SI. N. XIV. 916. 



Soťliit studen U»va v KlcMicTHinn 



4Q2 



Ze dvoru se vycliází na nám. Mariatiské; část budovy sem hledící i do Platnéř. 
ul stavena v L 1690—1726 od Lumgha, Z vysokého pi*ůjezdu po širokých schodech 
— dole bydlí pedel německé university — se chodí do slavné zdejši knihovny* Viz 
obr. Htť, 495. 



Již Karel IV* kolleji své r. 1366 daroval asi 50 rukopisů; knihovna ta byla zprvu 
ve staré kolleji u sv. Mikulááe, od r, 1383 v Karolínu. Když r. 1622 universita byla 
odevjfdána Jesuitům, přenesena i knihovna du Klementina, kde Jesuité měli již dříve svou 
knihovnu, zbohatlou hlavné knihami z kláštera Ujbiriského. Že však Jesuité neniéli tehdy 
dosti sil sv>'ch, r. 1638 jim odňaty byly dvč svélské fakulty (právnická a lékařská) a dány 
do Karolina, kde ovsem zase nové knihovny se zakládaly, až vše r. 1653 spojeno v uni- 
versitu Karlo Ferdinandskou. Knihovna, do níž Marie Terezie r. 1749 dala mnoho duplikátů 
z knihovny vídeňské, r. 1777 dána byla sem do Klementina. Hrabe Frant. Kinský (v. 1.) 
daroval sem toho roku na 10.000 svazků, a mnoho knih přišlo ze zrui^ených klášteru; 
také veliká knihovna mathematická. již založili Jesuité v byte prolessora Steplinga íviat 
sin 332), přišla pak sem. V knihovné té r 190U ^byío 245.095 svazku; z nich 3888 
rukopisu, 1528 prvotisků, 449 map, 28,978 mědirytin a j. Roční dotace jest 36.000 K, 
mimo to knihovně se dostá\ají imatrikulaéní taxy obou universit; každého tiskopisu 
v Čechách vydaného musí býti po exempláři odevzdáno sem dle nařízení z r. 1782, 
kteréhožto roku knihovna, dříve jen universitní, otevřena byla k používání veřejnému. 

Když po zrušeni rádu Jesuitíím od císařovny Marie Terezie bylo dovoleno^ aby spisy 
méně důležité, týkající se správy domácí, spálíli» knihovny však aby odvedeny byly do 
universitní knihovny** v Klementinu^ Jesuité mnoho nejvzácnějších knih a rukopisíj si po- 
drželi a mezi sebe rozdělili, jiné pak v zahradě kolleje zdejší na vysoké hranici spálili, 
namluvivše lehkověrné vládní komisi, že prý jsou to cvičení a školácké pokusy mladých 
členův řádu. (^Svátek, Dějiny panování cis. Marie 
Tcrcítie str. 167.) Jak v době Josefínské se hospo* 
dařilo, svcdti i to. že r. 1773 z Klementina pro- 
dáno bylo 780 obrazů, jež tu byly na chodbách, 
i s rámci za — 166 zl- 

Když císař Josef ÍI. zrušil mnohé kláštery, 
nařidílT aby knihy ze zrušených klášterů ode- 
vzdány byly dvorni knihovně vídeňské a uni* 
versitní knihovně pražské. Sem tedy nahrnula 
se taková spousta beden s knihami, že brzy plny 
byly všecky místnosti knihovny, chodby a poslu- 
chárny Klementina, i zrcadlová kaple a kostel 
Matky Boži na louži. Mnoho se zachránilo tedy, 
ale i mnoho se ztratilo; tak na př, když vezli 
do Prahy knihovnu ze Stráže (U Třcbonět a přijeli 
na špatnou cesiu, vy dláždili si ji vozkové — 
knihami a klidně jeli dále. 

Roku 1780 knihovník Rafael Ungar, jenž 
náramnou spoustu knih poněkud uspořádal, dosáhl, 
že knihy po venkově lidem odebrané sem byly 
posílány. R, 1782 knihovna otevřena i obecenstvu. 
Od roku 18U7 byl biblioihekářem Fr. Faustin 
Procházka, člen zrušeného řádu Pavlánského (viz 
str. 171,), v 1. 1810-^1825 Fr. Posselt, od 



• Vis Truhlář, Dějiny knihovny, Osvěta 1882; 
Tobolka, České knihovnictví 1. 14. 

*• Posledním správcem knihovny jesuitské a 
potom prvním knihovníkem bihliotheky universitní 
byl Jesuita Karel M Charuel (f 1779), jenž přejímal 
knihy z jiných kolleji jesuitských sem odváděné a vy- 
konal ohromnou práci. 




Vlalská Iciplc v K»rTovř utict 



4**3 



^^1^ 



1l 



r. 1828 Ant. Spirk. Za něho sem 1837 přišla úplná sbírka děl Mozartových; jsou v malém, 
ozdobném sále, kde jest též poprsí skladatelovo od Em. Maxa. Před rokem 1836 zde byl 
skriptorem Josef Hanslik, jenž mimo jiné napsal německý spis o této knihovně; syn jeho 
Eduard (ve Vídni) znám svými znamenitými spisy a články o hudbě. R. 1848 dostal 
správu knihovny slavný náš Pavel J. Šafařík;* poprsí jeho od Pilze, darované r. 1865 
císařem, odhaleno bylo roku 1866. Byl pak knihovníkem od roku 1860 Ign. Hanuš, od 
r. 1870 Ant. Zeidler, za něhož r. 1875 sem dáno 4000 svazků ze soukromé knihovny 
cis. Ferdinanda Dobrotivého; pak byl knihovníkem V. Šulc, od r. 1897 dr. Rich. Kukula. 

Po týchž schodech se přijde i do veliké sbírky sádrových odlitků antických 
soch a p.; jest to veliká sbírka archaeologická, která bohužel při dělení university 
dána německé. 



^ Konečně připomínám, že na místě Klementina na Mariánském nám. stávalo pět domů; 

5 z nich jeden slul u anděla, druhý u blech, nárožní k Platnéřské ul. u zlatého koflíka. 

li . Za ním v té ulici byly domy tři; jeden býval Zigmunda Kapra z Kapršteina, jiný slul 

li u červeného kříže nebo u Silvestra po majiteli, popraveném r. 1490. 



Poznali jsme, že i v ul. Karlové každý dům míval svůj štít či znamení, jež visela 
na železných tyčích často daleko do ulice; i zde jako v jiných ulicích také bývaly 
stříšky nad vraty i nad okny krámův. Proto r. 1723, když měl vjížděti do Prahy 
Karel VI., nařízeno, aby na úzkých místech stříšky byly sneseny a vývěsky ke zdi 
zpět vztaženy; a zvláště v Jesuitské ulici prý »množství stříšek nad krámy a kvclby 
kupcův a řemeslníkův, a rovněž tolik vývěsních znamení s obou stran do ulice trčí, 
že mezi nimi baldachin (pod nímž král kráčel) pronesen býti nemůže.« Smáli bychom 
se tomu a hubovali, že překáží to kommunikaci; ale bylo to malebnější, než nynější 
řady stožárů elektrického vedení, svítilny, sloupy, neforemné boudy transformátorů a p. 

Karlova ulice byla svědkem velikých událostí, tudy v dobách bouřlivých braly 
se davy ozbrojené častokrát ... 

Když vznikly nepokoje po smrti Václava IV. a lid venkovský ubírající se houfně 
|i^ do Prahy, od pánů byl stíhán, dne 4. listopadu 1419 na Starém i Novém městě 

f z návodu kněží, zvláště Ambrože (viz str. 327.) odpoledne se zvonilo na poplach, 

ji a veliký dav ozbrojených vedený Mikulášem z Husi hnal se tudy a dále přes most 

na Malou Stranu, odkudž posádka královská hledala spásy na hradě. Vítězství to se 
zdařilo hlavně přičiněním Jana Žižky, a od toho dne »obracely se zraky lidu k němu 
jakožto k vůdci znamenitému*. 

Veliký byl poplach v této ulici r. 1577 při pohřbu Maxmiliána II., když najednou 
vzešel pokřik, že Husité míní pobíti katolíky, nebo že Jesuité zabili císaře Rudolfa 
v průvodu. Hluk vznikl tím, že mezi lid házeny byly peníze bílé na památku pohřbu; 
dral se kde kdo, i žoldnéři rozestavení pro pořádek, aby též něco sebrali. Zmatek 
ten byl již na Malém rynku, kde průvod stanul u č. 144 zde č. 31 n., a císař ptal 
se, co se děje. Nejvyšší písař zemský, jenž nesl žezlo, dokonce dal se na útěk a pak 
teprv se vrátil u č. 147-54 do průvodu. A zde v nyn. malé Karlově ul. teprv byl 
poplach hrozný hlavně mezi biskupy a jiným duchovenstvem, které šlo v předu 
průvodu. » Slyšíce pokřik o vraždění utíkali, kam kdo mohl, do domů, do krámů 



♦ Viz Zíbrt, Z bibliothekářské činnosti P. J. Šafaříka, Čas. Mus. 1899, 164. 



494 



i do sklepů, odhazujíce berly a strhávajíce komže a skvostné oidoby se sebe.* 
Zmatek ten trval čtvrt hodiny. Viz popsání od F. B. Mikovcc v Lamini L dle M. Matka 
Bydžovského. 

Tudy po bitvě Bélohorské prchal Zimni král, tudy neseny byly hlavy sťatých 
na véž mosteckou^ r 1648 sem sbíhali se obhájci mésta, r. 1648 zde byly barrikády . . . 

Karlův most* do nedávná, než vznikl most Palackého, zván byl jenom 
Kamenným, druhdy obyčejně Pražským (sr. píseň *Na tom Pražském moste,.. Oi 
nyni obnovuje se jméno Karlův* protože mimo viadukt železniční máme již dva 
jiné mosty kamenné. Jest to vzácný výtvor dávného stavitelství v Čechách, s vržemi 
na koncích umělecké dílo výtečné, památka drahocenná, známá staviielfim celého 




?,ii, univťf^ittii kiiihuviiv 



svéta, lidu našemu posvátná pro zdej.^í sochy, posvátný kř(ž a slavnost svatojanskou. 
Karlův most (dle Heraina) s věžemi jakožto celek nemá v Evropé* nevyjímaje ani 
měst v Itálii, soka sobě rovného. Říkávali, že pražský most jest nejpevnější, řezenský 
nejdelší, a drážďanský nejvýstavnější; nám drahou jest tato památka i pro starobylost 
i pro veliké události v pohnutých dobách minulých, jež nám hlásá. Obraz str. 497. 
jest celkový pohled na most směrem k Hradčanům, pohled, jenž náleží k nej- 
krásnějším v Praze. Na obr. str. 496. v L viděti vchod schodiště na Kampu, dále 
v pozadí kostel P. Marie Vítězné, starobylý chrám Maltanský, sousoší sv. Luitgardy 
a obě věže malostranské s pozadím chrámu sv, Mikuláše. 

Než zfízeny byly v obvodu Prahy jezy, jež tu řeku zvyšují a činí rozsáhlé 
hladiny hlubokých nádržek, jezdívalo se přes řeku po brodech, jako ještě později 
víme o d&ležitém brodu u Štvanice. Prý kníže Křesomysl r. 857 dal zbudovati ne- 
obyčejně velikou loď, po níž tu se převálelo. Při vzrůstu živého podhradí na obou 

* Mirao jiné vi?! Emlcr, Arch. Pam. VIII , Svátek. Ze staré Prahy, a zvláátě A, B, Černý. Cas. 
Spolcčn. přátel staroii, X. 



495 



březích záhy (snad již v 9. stol, álv povésti za vévody Alnaty roku 795, pak prý 
r 1008 od Oldřicha) vystavěn byl most dřevěným snad loďkový; dle jiných jeŠté tu 
nebylo mostu r, 932, když převáželi télo sv, Václava z Boleslave na hrad, anebo 
povodní byl pravé stržen. Schaller míní, že již za Libuše býval most a to od nynějšího 
Rudolfina k Brusce. 

Byla to stavba nízká, jak se dá souditi ze zprávy Kosmovy, že r. 1118 voda nad 
nej vystoupila 10 loket; povodeň ta kronikáři zdála se největší od potopy světa. 
Most ten stržen byl vodou r. 1157; býval asi tam, kde jest nynější, a zůstal, když 
nnvý, kamenný — tehdy div s\^ěta — po tri léta 1169 — 1171 stavěn byl od královny 
Judity, choti Vladislava 1. Tato Judita či Jitka byla dcera lantkraběte durynského 
Ludvíka a u nás podporovala německý jazyk a mrav; děti vychovávala po němečku, 
a syn její Přemysl dostal jméno německé Otakar. 

Stavba tato, na tehdejší dobu znamenitá^ byla užŠf než most Karlfiv, měla mnoho 
mohutných. Širokých pilířů se základy vrak mělkými; ani klenutý asi celý most ten 
nebyl, maje jen pilíře zděné. Zákl^idy a zbytky pilířů tohoto mostu objeveny byly 
n 1784 severně od mostu Karlova, když voda silně opadla stržením jezu u nyn. 
mostu cis. Frant. Josefa. Byl níže než onen dřevěný, a posud z něho zůstal pobřežní 
piliř a oblnuk nad ramenem řeky pod Křižovnickým klášterem, ovšem nyní 
zakr\'tý od r. 1848;** na druhém konci oblouk mostu Juditina jest nyní sklepem 
v domě. Při stavbě tohoto vyššího mostu třeba bylo dělati navážku na březích, 
hlavně staron^iěstském. (Hlava z tympanonu Juditina mostu jest v lapitlariu jMéstsk. musea/) 



* Viz Fr. Rziha, Die rhemaL jadith-Briickc, MiUheiL cL Vercines f. Gcsch. á. Ueutschen in 
Ijíihmcn 1878, 

** K, 1H47 — 1848 chyslali míslo pro pomník Kaila IV.; proto překlenuli celé rameno Vltavy 
mezi nynójším mostem a klástercmT zavezli zemi a srovnali. Tím byl zakryt onen oblouk, Vh tel 
Křižovn. nám, 




Malostranská ČSis\ Karlova iiioslu. 



496 



ma!ly vznikla tím, že k zasazování drahých kamenů v kapli sv. Václava užito bylo ke tmelu 
bílku z několika tisíc vajec. Jiní vypravuji, že také mlékem byla rozdělávána malta; a tehdy 
páni z Un hosti poslali místo mléka — tvaroh a syrečky. — Povésti tyto mají jádro historické 
asi to, že na stavbu chrámu s\\ Víta a kamenného mostu po celé arcidiecési se konaly 
sbírky, jak svédči listiny Arnošta z Pardubic, chované v universitní knihovně. 
Hlavně ovšem na stavbu náklad vedl Karel IV. vedle výtéžku prevozného a cla z mostu 
zatímního. 

Karlův most asi hned měl dláždění; vždyť již za Jana Lucemburského ulice se 
dláždily. Na most záhy dán byl kříž — jiných soch nebylo ještě — i známá socha 
Bruncvíkova. 

Když dokončeno bylo velcdílo Karlovo, odstraněn jest most dřevený, z něhož 
pilíře však některé zůstaly ve vodě; zůstala i véž při bývalém mostě Juditině. Když 
pak klášter křižovnický vyhořely V^áclav IV. dal to místo klášteru; odtud jest při 
něm onen výstupek, jenž má zdi přes 2 m silné*. Věž ta mě!a 4 patra, z nichž 
hořejší dvě snesena r. 1840. Brána jeji byla zazděna, ale vnitřní místnost má vysokou 
křížovou klenbu a jest proměněna v kapli v hlubokém přízemí klášterním. Když 
r. 1847 naváželo se a rovnalo Křižovnické n*lměstí, i Bradáč** dostal se namísto 
nynější; dříve býval na oblouku mostu Jitčina^ jak viděti na obraze z r. 1716 v knížce 
německé vydané od Jana Kamenického. Víz Casop. Společn. přátel starož. X. článek 
A, li. Černého. Kde jest zahrádka úzká před Křižovníky za pomníkem^ tam býval 
vchod na most Jitčin, ale ještě o něco hlouběji, jak bylo nalezeno. 

Po mostě Karlově v červenci r. 1410 2 Prahy se ubíralo na 5000 mistrův a studentů 
německých, když Václav IV, odňal jim 3 hlasy na universitě. A co hlučno tu bylo, když 
lid pražský hnal sena druhý břeh, aby ničil kláštery a kostely — vzpomeňme jen výpravy 
na Kartouzy (v. t.) — , když v září stržen byl a do vody shozen křiž tu postavený od 
Karla IV., když Mikuláš z Husí a Žižka vedli lid k boji na Malou Stranu. — — 

Most Karlův přestál sice jarní povodeň r. 1432, kdy voda Šla až do nyn. uU 
Husovy, ale v červenci toho roku po velikém dešti přišla nová povodeň, jaké snad 



♦ *Pří klášteře ještě r, 1648 byla věž, z níž se tehdy také střilelo na Švédy; a ta véž stála 
na ostatním dílu předešlého mostu pražského, k tomu špitálu přináležej ícího, kde nyní téhož 
špitala dil staveni dálcji z téhož stavení k nynější mostecké véži vystupuje a v ném chuilí svou 
obecnou svčtnici v dolejším ponebí mají; neboť ta stará véž neb brána někdejšího mostu spise, 
nežli nynéjšj most vystaven byl, když se starý špitál zbořil a nynejši stavéti začal, do toho staveni 
pojata byla* iBeckovský) - V starší době ve véži mostecké u Kfižovniků bývala vezení pro ty, 
kteří byvše odsouzeni k pokuté pro nošeni /obrané neplatili, a pro ratadé synky měšťanské^ kteří 
nejsouce plnoletí lehkomyslné dělali dluhy; ponejprv panáček sedel 14 dni, po čtvrté p&l roku, po 
páté v pytli hozen do řeky. 

•* S prvního oblouku v právo ve zdi nábřežní při náměstí Křilovnickém spatříme kamennou 
hlavu vousatého muže; jest to t xv. Bradáč a představuje prý (dle prof. Velíiíka) stavitele mostu 
Jilčina. jenž takto se zvSčnil. Bylo však zvykem zasazovati takové ozdoby i jinde i na mostech, 
jako jest podobná hlava na mostech drážďanském a řczcnském. Dle hlavy té se označovala výška 
vody; »jakmilc voda se dotkne spodní části vousů, již Vltava z břehu vystoupí, a nejvyšší čas 
jest, aby se lidé stěhovali z pobřežních domů; doaáhne-lí voda úst Bradáčových, rozlévá se již 
do ulic staroměstských, a zatopí-li konečné i pleš jeho^ mohou se lidé i na Starom, nám. i#evážcti 
po loďkách*. Ovšem nyní tak není, ale ůHv^ při každé povodni v kronikách se mluví o Bradáčovi. 
Nejstarší zmínka o Bradáčovi jest r 14H2. Hájek píše při r, 1501: »Na den P. Marie na nebe vzetí 
tak velmi veliká voda k Praze přišla, f.o ta hlava na špitále staromť:stském. jež slově Bradáč, byla 
dvou loket ve vodě, a plynulo s vodou mnoho dřiví a jiných rozličných vccí : mandelové obilní, 
stohové sena a otavy» na jednom mandeli ovesném živý zajíc seděl; plynula také mlýnská kola, 
chalupy a krovy. Dřiví velmi mnoho, sena i obiH nad mostem se zastavilo; i rozkázali Pražané 
všem Židům, aby po tom dřívi chodíce, dolů je pomalu strkali.* Podobně r, 1565 voda dosahovala 
až k očím Bradáče a v ulicích na př. až k nynějšímu ruskému kostelu; tak i r. 1569 a 1582. 
Naopak o malé vodé se vypravuje při n 1393^ když utopen byl sv. Jan Kep. ; tehdy prý nastalo 
takové sucho, že v Praze v Podslcali řeku pfecliázeli pěšky, kladouce jen prkna na několik míst. 
Voda všecka byla zelená, a nikdo jí nebral na vaření, mlynáři nemleli pro nedostatek vody, a lid 
reptal na krále, ie se to stalo pro utopení » doktora Johánka*. 



mo 



nebylo do našich dob. Přihnalo se k mostu dříví, chalupy a mlýny, obilí a seno 
s polí, takže oblouky mostu se ucpaly; voda vystoupila až do polovice Starom. nám. 
a celé Poříčí bylo zaplaveno. Tu konečně v noci po 20. červenci se zbořilo pět pilířů, 
most se protrhl na tré, a voda ženouc se tím divěji, zničila skoro všecky mlýny pražské 
a mnoho domův. 

Dali se hned staroměstští do práce, ale opravy ty byly zatímně, ned&kladné, 
•správkami nedůstojnými*. Jaký asi byl poplach po městě a jaký smutek z toho 
neštěstí, patrno z darů tehdejších, že na př. měšťan jeden r. 1433 odkázal na stavbu 
dům svůj č. 142-3 na Malém nám. Správka trvala tři léta do 1436, a za Zikmunda 
tehdy dán sem nový kříž. V říjnu t. r. k poctě králově na mostě se konaly turnaje; 
vyznamenal se při nich zeman český Jan Larva, jenž svrhl protivníka daleko, leda 
prý dýchal, a také » udatně metal Uhřaty jako rukavicí.* Za Jiřího daly se tu větší 
opravy, ale r. 1496 zase most pobořil se tam, »kde jsou Boží muky* prý proto, že 
tudy den před tím vezli kámen těžký osmi koni; opravován pak most byl za Vladislava 
důkladněji i s věžemi. Opravy ty trvaly do r. 1503, a tím teprv vlastně jakoby 
ukončeno bylo dílo Karlovo po 146 letech. 

Dne 5. července 1517 slavena tu byla památka Husova; »udělali veliký oheň na 
ostrově pod mostem a na věži mostové 3 trubači troubili a na mostě bubnovali a stříleli*. 

Dle Bartošovy kroniky když 14. března 1523 král Ludvík jel na radnici Staro- 
městskou a když již byl na mostě, tehdy soused jeden pražský, řemesla sedlářského, 
Matěj Kakas tak řečený, sám čtvrtý (t. j. se 3 jinými) připraviv se s neckami, jakoby na 
koních seděli, skákali z bujnosti a bláznovství dobrovolné s mostu do řeky. A král 
s královnou se zastavil se vŠím dvorstvem a díval se tomu. Třem odvážlivcům nic se 
nestalo, čtvrtý však druhého dne potom zemřel. (Dle Tomka stalo se to již rok před tím 
o slavném vjezdu krále Ludvíka.) 

Za Rudolfa II. postaveny byly sochy Panny Marie a sv. Jana Ev. vedle kříže; naproti 
byla Boží muka. Na tom místě — vzpomeň obrazu Sadelerova — stávali žebráci do r.il660. 

R. 1661 nařizuje magistrát » protože někteří žebráci smýšlenými bolestmi, mohouce 
rukama pracovati, lidi šálí, jméno Boží nadarmo berou, ale almužen svých nešlechetně 
požívají, rány sobě prudí nebo šeredné, staré, znečištěné a okrvavěné hadry ne tak 
z potřeby, jako aby tudy lidi k udělení almužny tím pilněji pohnuli, na rány nebo okolo 
nohou sobě kladou — takoví všici z ulic hlavních, s mostu pražského a od kostelův mají 
vyvedeni býti za brány*. Ale nadlouho nepomohlo, a opět tu stávali a líhávali žebráci, 
byloť to místo asi velmi výnosné — a tak podobný rozkaz nacházíme r. 1720, a r. 1723 
v patentu o žebráctví se nařizuje, aby chudí studenti na mostě žebrající neběhali za vozy 
a tuze nebyli dotěrní, nýbrž u sochy některé aby stáli a zpívajíce pobožné písně čekali, 
až jim kdo co dá. 

Po mostě tom 8. listopadu 1620 utíkal s Hradčan zbabělý Zimní král. Byla 
sice veliká porážka na Bílé hoře, ale sil k odporu bylo ještě dosti, a Praha mohla 
se dlouho brániti. Nadarmo mu předkládali, že k Brandýsu přibylo 8000 Uhrfi, 
poslaných od Gabriela Betlena, že v Praze samé dosti jest lidu — právem napsáno 
na obraze u sv. Víta (viz str. 307.): » Padla na ně hrůza*. 

Veliký zmatek byl tu na mostě v listopadu 1631. Blížiloť se k Praze vojsko saské, 
v němž i mnoho bylo emigrantů českých, a tu nejvyšší úředníci císařští, kardinál Harrach, 
všecko skoro kněžstvo katolické, šlechta i lidé bohatší utíkali z města. Ještě tu zůstal 
Pavel Michna z Vacínova, jediný z místodržících, a nejvyšší velitel vojenský don Baltazar 
de Marradas; ale když se proslýchalo, že i oni na útěk se chystají, konšelé všech tří měst 
pražských šli k nim prosit, aby města neopouštěli. A hrabě Michna jim odpověděl: » Povězte 
lidu, že nikam nepojedeme; zůstaneme s vámi jako poctiví. « Tak i ostatní páni odpovídali 

501 



a don Martin Hoef-Huerta dodal: » Nebojte se, páni, nepojedeme nikam; jako poctiví 
zůstaneme s vámi«. 

Ale vše to byla lež; ješté před večerem » trousilo se po kamenném mostě mnoho 
vozňv rozličnými vécmi naládovaných i kočárův«, a když měsíc vyšel, již veliké množství 
vojů jelo přes most; sám Marradas vozy i lid vojenský popoháněl k rychlému pochodu, 
křiče neustále »Fort, fort!« Na mostě nastala zácpa, poněvadž jeden druhého předjížděl 
a byl ve všem veliký nepořádek. Utekli všichni, i Marradas i Michna, a město bez jediného 
vojáka necháno svému osudu. (Viz Rezek, Dějiny saského vpádu do Čech.) 

R. 1744 velitel pražské posádky Harsch kázal oblouk jeden strhnouti — byliť 
již na Malé Straně Prusové — avšak pro pevnost klenby vojíni nemohli ho roz- 
bourati. 

R. 1757 dán rozkaz zemského gubernia, aby po mostě se jezdilo a chodilo 
v právo, jak jest na mostech našich dosud. Nařízení to najdeš v Lumíru 1858 str. 788. — 

Dne 27. února 1784 led* na Vltavě se lámal a pomalu odcházel; obyvatelstvo 
se těšilo, že stalo se bez větších škod. Ale o 11. hodině v noci rychle voda vystupovala 
a po půlnoci již zatopeny byly nižší ulice; přihnal se led z Berounky, až voda vy- 
stoupila ke kostelu sv. Jiljí, zaplavila i ulici Platnéřskou a dostoupila ulicí Kaprovou 
až ke »Špinhauzu«, kde trestanci byli až po krk ve vodě. K ránu pak voda dostoupila 
výše takové, že nikdo se nepamatoval podobné; o šesté hodině nárazy ledových ker 
a dříví hojně se otřásal most, až pobořil se jeden pilíř a spadla vojenská strážnice, 
jež od r. 1780 stála na šestém pilíři v 1. jdouc od Star. města, při čemž zahynuli 
4 vojáci a jen pátý se zachránil. A druhého dne padl ještě jeden pilíř. Posud viděti 
u Křižovníků čáru výšky vody tehdejší. Za to v létě toho roku vody tak bylo málo, 
že se objevily zbytky pilířů mostu Jitčina; byl to ovšem též následek toho, že povodní 
onou byl stržen jez u Nových mlýnů. Most byl opravován do r. 1788 od stavitele 
Mat Humla. 

R. 1835 na mostě byly zřízeny chodníky z ploten železných; neosvědčily se však 
a byly odstraněny asi r. 1849. 

Povodeň r. 1845 široce líčí Vád. Krolmus ve své kronice téhož roku vydané. 
Vypočítává, že na Starém Městě z 973 domů pod vodou bylo 399, ze 277 v Židovském 
260, z 528 na Malé Straně 126 domů stálo pod vodou. »Na 114 ulicích a plácích 
voda krami a vlnami šplachotíc své rejdy prováděla a 1657 rodin s 7553 osobami 
příbytek opustiti a jinde ubozí útočiště hledati musili«. 

Poslední veliká povodeň, která zase pobořila Karlův most, byla 4. září 1890. 
Tehdy celý týden pršelo a rozvodněná Vltava v Praze zaplavila Mariánské nám., 
Husovu tř., ul. Karlovu, Poštovskou a sousední. Mezi Karlínem a Libní bylo moře; 
při práci zachraňovací utonulo 20 zákopníků, jimž potom postaven byl pomník před 
invalidovnou. Před mostem se nakupily spousty dříví, rozmetaných vorů, klad, trámův, 
a spousty ty narážely na most, až ráno po páté hodině padl pátý a šestý oblouk 
od břehu staroměstského a brzy potom i osmý. Zničeny byly sochy sv. Ignáce 
a sv. Frant. Xav. (Podrobné líčení viz Bencšovský- Veselý, Velká povodeň 2.-5. září 1890, 
Praha, Hynek.) Zpráva o tom neštěstí vzbouřila tehdy nejen Prahu, nýbrž i celé krá- 
lovství; kdo jen mohl, spěchal do Prahy, aby na své oči spatřil smutné divadlo. Viz 
obr. str. 504. A když potom se dokonávala oprava, nebylo snad nikoho, aby v duchu 
nežehnal a nepřál památce po Karlu IV. trvání již na věky. 

* Na ochranu pilíříi od ker ledových jako jinde i zde ode dávna jsou v řece kozy či kobyly, 
iež viděti na obr. str. 503. 

502 



Most velikým nákladem novA zffzeoý (od firmy G. Gregersen a syn v Budapešti) 
'slavnostné vysvěcen byl 19. listopadu 1892 v den jmenin /.esnulé cis. Alžbéty. 
R. 1902 a 1903 sesilují se pilíře, jež pflvodné založeny byly příli.^ mélce. 

Karlfiv most jest od véže k véži 520 tu dL» 10 m šiř. a 7 w vyvýšen nad prostřední 
stav vody- bestnáct oblouků prúmérné asi 23 m rozepjatých spočív.-i na dvou pobreiních 
pilířích, na 12 pilířích ve vodé a 3 na ostrove Kanipé. Proti vodě most jest vydutý* 
a k Malé Stran6 se stáčí a silné snižuje; ale to nevadí snad, nýbrž jcslt* více přispívá ke 
kráse, která neotvírá se před řrakcm najednou, nýbrž vidy nové dále chystá překvapení 

Mimo celnice pl^i moste, na moste samém bývaly krámky jako všude na místech 
livéjšich; byly zbudovány z cihel a dřeva i vyčnívaly přes zábradlí mostní 

Z krámků těch dva při vyssí věži malostranské strženy byly r. 1592; r. 1648 zničeny 
byly od Švédů, po sedmí letech nové zřízeny. Nt^které krámky ševcovské odstraněny byly 




Kirlův most i ostrovA Kampy r- 1S7J. 



ai r, 1780, kdy otevřena cesta na DraŽické nám., odkudž jatky malostranské přeneseny 
dále na » Písek*. Ale na druhé straně (od bývalé celnice k soše Turkově) budky strženy 
byly icprv r. 1822, 

Zvláštní ozdobou mostu našeho jsou sochy,** jimiž most náš stává se pravou 
galerií uměleckou pod šírým nebem; jimi stavba jest oživena, vše jakoby tu k nám 
mluvilo a vyzývalo nás i ke zbožné, vážné myšlence i k úctě predkfl; jest v tom 
poesie dojemná, obraz rozkošný. — Od mnohých za to se má, že by bylo vhodno 
u každé sochy dole českým nápisem poznamenati jméno svatého a zvěčniti umělce^ 
rok a dárce. 

Již za Karla IV. tu postaven byl kříž, jenž skácen a roztlučen byl od lidu 
r 1419; nový kříž dán r. 1436, 



• Dohře jest viděti loto zakřivení, jtž dodává mostu malebnosti, na obr, str 505. 
•• Viz díla: Neurluttcr, Slatuae pontis Pra^ensis (1714 >; Wussin, Beschreibung d. stci ti. Brdek c 
(1715); KatnenickÝ, Kigcntl. Enlwurf 1716; WcUeba, Die brrahmti* Prager tírílckc. 1827, Hutter, 
Die Kartsbílicke in Praj; 1890 



503 




Ksrlúv mGst po povodiú r. IS*>0, 

Hla\^ Kristovu na kříži vítr urazil v prosinci 1613, i postaven jest roku následujícího 
křfž nový, opět dřevený, jejž méstské rado kázal odstraniti r 1619 Bedřich Fnlcký, 
že prý královna jezdíc po moste •na toho nahého lazebníka očima svýma hledfli 
ncínfižc*. Ale rada rázné tomu se opřela, že tak neučiní; tu král na radu hrab. Shka 
rozkaz odvolal Ale po několika dnech přece prý krucifix od nékoho v noci svržen 
do vody. — A za nedlouho tudy na vždy do ciziny prchala hrdá královna. 

Nový* krucifix se sochami P. Marie, sv. Jana Ev. a sv. Maří Ma^d. dán sem 
r. 1629 za Ferdinanda IL od obce staroměstské na rozkaz císařský; ale po osmi 
letech vůirem tak utrpM» Že visel jen na železném prute. Opravený kříž svědkem 
byl boje n 1648; tehdy Cech prý ve vojště švédském hlavu Kriistovy sochy sestřehl, 
ale jcsté téhož dne padl.** Krásná hlava ta se chová v Klementinu; viz obr. v pavillone 
českých tunstfl, druhdy na výstavě^ nyní na Petříně. 

Však již před tím na nový kovový krucifix 30fX) z\. rýn. složil Bohuslav 
Valkoun z Adlaru <od r. 1611 majitel domu č. 211-14 v Nerudové uL), za pokutu^ 
Že ač katolík přísahu vykonal Fridrichu Falckému. Valkoun ty peníze zaplatil r, 1627 
královské komoře, která je na čas půjčila k zapraveni proviantu cis. vojska. Zůstával 
pak tu kříž dřevěný z n 1629; 'když pak 19. dubna 1657 při témž krucifixu hřeb 
pravé ruky a klínek pod pravým ramenem přikhhovaný a téměř na pólo shnilý pustil 
a tou příčinou tělo Ukřižovaného něco jinak než předešle na kříži pnělo a k Siarému 
iněstu se obrátilo, z čehož sobě lid obecný divadlo učinil a kněmu ten i tlruhý den 
v nemalém počtu se sbíhal, purkmistr a rada Starého města k nařízení král. místo* 
držících krucifix bedlivě prohlédnouti dadouce žádali, nby konečně pokuta od Val- 
koona k postavení krucifixu byla obrácena «. íBilek 839.) Dověděl se pak tehdy cís. 
Leopold, že v Dráždanech u kupců Hyllingcrovských na prodej jest mistrovská 
kovová socha Spasitelova; i poslal tam Karla Skřetu malíře a dělolijce Mik. l.íhvn, 
na Hradčanech bydlícího, a koupiv ji za 500 dolarů (čili 583 rýnských) dal ji sem 



• Ale byl lam již před tiin nř^jaký se sochami; pílef Harant: Dne 23. května 1628 hrons 
rozrazil na moste krucifix i dva obrazy při ném, že je sundati musíli. 

** Prý Švédové před tím nikdy dále při útoku se nedostali než ke kftži, a proto tak usilovali 
jej sestřeliti. U kHže mčli naSi barrikádu, jíž hájil méáfan staroméstský Linhart Graet2Íg, r. 1650 po* 
výšrný na Slechtictvi s titulem z Kreuzbruku. 



Ó04 



na kříž dřeveny. R. 1Ó66 obec žádala, aby ke křííi tomu dány byly i sochy sv. Jana 
Ev. a druhé dvé kovo ve, ale povedeno jim, aby » obrazy* ty z důchodů statků svých 
zhotoviti dali. (Obraxem předkové jmenovali i sochu.) 

Ke kříži n 1681 pořídil véčné světlo Karel Adam z fcíČan, jak zní nápis na 
mramorovém podstavci. 

R, 1696 Žid jeden po mostě jda se posmíval Kristu na kriii; za trest mu 
určeno» aby na svůj náklad dal udělati a silně pozlatiti hebrejský nápis, jak posud 
se spatřuje; slova ta znamenají: »Svatý, svatý, svatý Bfih zástupův*. Po 10 letech 
dřevěný kříž sražen byl vichřicí, i dán konečně i knž kovový; obě kamenné sochy 
[)fi něm (P. Marie a sv. Jana Ev.) jsou z r. 1861 od Em. Maxa místu dřívějších 
olovených. 




K»rlťiv inosí f MalostrwsW ¥tit my%ttt\té. 



A druhé jest ještě místo na mostě kaidému dobře známé; jest to u sochy 
sv, Jana Nep., o jehož svatořečení a první slavnosti r. 1729 viz str, 301; obšírné 
vypravuje o tom Svátek v Dějinách panování Jos^ I. a Karla VI, str. 292-306. - Od r. 1771 
jest den 16. května svátkem u nás v Čechách zasvěceným. 

Sv. Jan Ncp. od dob protireformace u nás byl ve veliké vážnosti. »V domech praž- 
ských \^ude měli v rodinách sochu sv. Jana, někde pod oknem v parádním pokoji, jinde 
kdesi na zad v néktcrém kumbálku; ale všude o jeho svátek se ovénc»la, kvetoucími 
ratolestmi obklopila, a rodina konala po celý týden každý večer u ni svon poboznoí»t. 
Celé řady processí se ubíraly k mostu a na hrad a zase zpřt; co to krojů nevídaných 
a nářečí neslýchaných. Celé Cechy, Morava a Siensko se scházívaly tehdáž u matky Prahy» 
hlásíce se k ní tak radostné, jak bývaly od ní vítány. Na mostě, na Malé Straně a na 
Hradčanech v tlačenici běželo tehdy v pravém slova smyslu dětem o život. Nynéjší v svato- 
janskou dobu hemženi se tam lidu jen slabým jest stinem nčkdejáiho nichu a návalu 
poutníků. Nikdy se všichni do hospod a hostinců nevedli* celé houfy venkovanů nocovaly 



60$ 



4a 



na mostě a na stupních kostelův. Komu se nepodařilo vydobýti si takového posvátného 
místa, uspokojil se pouliční dlažbou, zvoliv si dřímotou jsa přepaden za podušku práh 
nejbližšího domu. < (Z Upomínek Kar. Světlé.) Posud ve mnohých dvorech najdeš sochu 
sv. Jana Nep., a po ulicích viděti na ten den krámy ozdobené ratolestmi jako o Božím těle. 

A slavnost tato měla v dobách všeobecného němčení a úpadku v ohledu národním 
velikou důležitost tím, že o pouti svatojanské i poněmčilá Praha byla českou. Mnozí 
Pražané byli by snad docela zapomněli česky, kdyby nemusili mluviti česky se svými venkov- 
skými přáteli, kteří je navštěvovali rok jak rok, jak přišel den 16. května 

Tak pochopíme i slova B. Jablonského v jeho básni >Pout svatojansko*, kde vy- 
zývá lid český: 

> Vstup do chrámu velebného, 
jenž se vznáší nad Prahou. 
Modli se tam: >Jene svatý, 
jazyka jenž cenu znáš, 
ochraňuj nám klenot zlatý, 
ochraňuj nám jazyk náš! 
Přednes Bohu naše strasti, 
naše bolné toužení, 
když budem jak ty, v své vlasti 
pro svůj jazyk souženi.* 

Sem náleží pověst, již vypravuje Svátek. Chudý člověk v okolí Prahy v nouzi své 
prosíval sv. Jana za přímluvu; i zdálo mu se, že sv. Jan ho vyzval, aby šel do Prahy na 
most, že najde poklad. Když sen opakoval se, chuďas šel do Prahy, ale marně po mostě 
chodil celý den; pokladu se nedokoukal. Až voják na stráži si ho všiml a uslyšev o snu, 
vypravoval, že i jemu sv. Jan se zjevil a poklad mu slíbil, ale poklad ten že jest někde 
ve vsi pod skalou se třemi kříži u chaloupky, při níž stojí stará jabloň. Venkovan poznal, 
že to jest jeho obydlí, a spolu tedy, když vojín byl vystřídán, odešli a vskutku poklad 
našli pod jabloní. A spravedlivě se rozdělili. 

»Kdo jen jednou byl přítomen svatojanské pobožnosti na Karlově mostě, nikdy 
nezapomene pestrého toho obrazu, kdy davy lidí obklopují vyzdobenou sochu svatého 
patrona českého a v pravé zbožnosti vznášejí k němu své prosby; nikdy nezapomene shrbených 
postav těch dobrých českých babiček, jež se tu sešly ze všech končin království i mark- 
rabství, v různých malebných krojích; nikdy nezapomene odkrytých hlav českých venkovanův 
a osmahlých tváří i spjatých ruček drobných dětí. Jest to obraz tak ryze český, tak 
dojemný a velebný, tento modlící se lid upracovaných rukou kol sochy světcovy na mostě 
Karlově, před tváří vznešených Hradčan a chrámu svatovítského, a nad šumně valícím se 
se proudem Vltaviným. Jest to krásná, tklivá, velebná pobožnost!* (Světozor.) 

Poslechněme též, co o slavnosti sv. Jana Nep. píší » Poštovské noviny* r. 1824. 
> Minulou neděli odpoledne zdejší páni mužici virtuosi pod mostem pražským ke cti sv. Jana 
Nep. na tom místě, kde ten sv. mučedlník své mučedlnictví trpěl, výbornou muziku na 
šífich drželi; potom také zdejší páni kupci, též na tom místě na večer na šífích, které 
ozdobně illuminirované byly, ke cti témuž svatému velmi pěknou muziku dělati dali, 
při čemž po obikráte zdejší privilegirovaní páni střelci na svém, tak nazvaném Malém 
ostrově v prostřed řeky Moldavy nad mostem pražským s svými kusy a pollery mnohokráte 
slyšeti se dali.* 

Za našich časů známý pyrotechnik p. Hájek pro radost malým i dospělým v pod- 
večer .svatojanský s konce ostrova Střeleckého »pouštívá* krásné >rachomejtle<. 

Když sv. Jan byl svržen s mostu, klenutí téže noci prý samo spadlo, a nikdo ne- 
mohl pomoci, poněvadž vždy v noci se sesulo, co za dne vystavěli. Konečně stavitel 
jeden ctižádostivý spolčil se s ďáblem, jemuž za odměnu slíbil duši toho, kdo první půjde 
po mostě. Měl pak stavitel připraveného kohouta, aby jej napřed pustil; ale ďábel ženu 
stavitelovu pohnul, aby ona — ze strachu o muže — první vstoupila na most dokončený. 
I skonala a s ní nemluvně její nepokřtěné, jež po mostě se vznášívalo neviditelně a kýchalo; 
konečně venkovan jeden dušičku tu vysvobodil, když zaslechnuv kýchání řekl zbožně: 
> Pozdrav Pán Bůh!* Pověsti o mostě viz Svátek, Pražské pověsti a legendy str. 103—119. 

506 



Jednou také slavnost svatojanská v Praze byla zakázána. Za bouře selské sedláci se 
umluvili, že r. 1775 ze všech krajů v počtu 100.000 přijdou na pout do Prahy a v noci 
se zmocní hradu, palácův i budov úředních. Avšak v Podkrkonoší se srotili sedláci již 
v lednu, že lhůta ta se jim zdála příliš dlouhou, za nimi bouřili se jiní, a již v březnu 
hlavní oddíl jich poražen byl u Chlumce. Ale z opatrnoti přece v dubnu t. r. po všech 
sídlech vrchnostenských a se všech kazatelen čten byl císařský patent, aby nikdo na 
sv. Jana nechodil do Prahy. A tak toho roku nebylo tu poutníkův. — Připomínám, že 
v srpnu 1775 vydán byl poslední robotní patent, jenž robotu zmírnil, až r. 1848 byla 
zrušena. 

Dříve k sv. Janu hojné do Prahy putovali i Němci a zpívali: 

Heiliger Johannes, 
der du hast mussen 
dein Leben bussen 
in Moldau Flussen. 

Úctu sv. Jana hlásala kaplička jeho na ostrůvku, který byl pod mostem 
až do povodně r. 1785; hlásá ji posud kovová socha na mostě, práce Jana Brokoffa. 
Na ní se čte nápis latinský tohoto smyslu: >Blahoslavenému Janu Nep. s tohoto mostu 
shozenému r. 1383 postavil Matyáš svobodný pán z Vunšviců r. 1683. « Jest to socha 
zajisté ze všech soch nejpověstnější; nad ní v květnu bývá zbudována kaple a po 
celý týden svatojanský u ní se koná pobožnost. Socha ta stála 7000 zl, jest 2*5 m 
vys. a váží 20 centů; nápis mylně udává rok 1383 místo 1393. 

Před mnohými lety na nynějším Václavském náměstí dům posud zvaný u Vunšviců 
č. 793-42 držela rodina bohatých pánů toho jména. Jednou panu Matyáši Vunšvicovi,* muži 
velmi pobožnému a zvláštnímu ctiteli sv. Jana Nep., synáček sedmiletý se ztratil, jménem 
Bohumír. Nadarmo hledali, marně zarmoucený otec se modlil k svému svatému, dítě se 
nenašlo. Až po roce ztracený hošík náhle se vrátil, vyzáblý a v divném šatě cizozemském, 
a vypravoval, že ho tehdy cikánka ukradla a donesla až do země turecké, kde ho prodala 
za otroka. Mnoho, přemnoho zakusil, až jednou v noci mu se zdálo, že velebný muž 
v rouchu kněžském vzal ho za ruku a vyvedl z toho vězení, kde spával. A když procitl — 
doma byl, na náměstí právě před domem otcovým. 

Podivili se rodiče, scházela se přízeň a brzy po celé Praze se povídalo o zázraku 
tom. Otec hned druhého dne se synáčkem šel na Hradčany se poděkovat sv. Janu Nep. 
k jeho hrobu; stála pak již tehdy na Kamenném mostě socha tohoto světce, ale jen 
dřevěná. Když tedy kráčeli spolu na hrad a přišli k té soše, Bohumír zvolal: »Tento kněz 
to byl, jenž mne vyvedl z vězení. « I poznal otec tím jasněji, že sv. Jan Nep. vrátil mu 
synáčka jediného, a umínil si, že sochu tu dřevěnou postaví ve svém domě na věčnou 
památku a na most dá sochu jinou, kovovou. 

K žádosti jeho obé mu bylo povoleno, a když slovutný umělec Jan Brokoff učinil 
sochu novou, v Norimberce z bronzu ulitou, Vunšvic sochu dřevěnou postavil v domě 
svém, zřídiv v přízemku pěknou kapli. A celá Praha tehdy se sběhla a veliká byla sláva, 
když obě sochy byly převáženy na místo. 

Nová kaple v domě Vunšviců hojně ctěna byla od lidu zvláště v oktávě sv. Jana. 
Když pak r. 1819 v domě tom měla se zříditi vojenská strážnice a ze zrušené kaple 
socha měla býti přenesena do kostela sv. Jana na Skalce, lid velice reptal a se bouřil. 
I bylo třeba srocený lid rozehnati jízdou i vojskem pěším, než mohla býti socha odvezena. 

Rodina pánů Vunšviců na Ronšperku a Bezvěrově dávno ctila sv. Jana a ještě 
před jeho prohlášením za svatého r. 1682 pro svou kapli na zámku Ronšperském 
Mat. Gotf. Vunšvic dal udělati dle malého modelu Mat. Rauchmiillera z Tyrol dřevěnou 



* Vunšvic v Paříži, zabiv páva v královské zahradě, byl odsouzen na smrt; v úzkostech se 
modlil k sv. Janu Nep., a ten mu prý pomohl na svobodu. 

507 42* 



sochu od Brokoffa st., a rok potom v Norimbercc od Jeronýma Herolda"^ dle ní 
ulíti sochu kovovou pro Kamenný most, zde postavenou 31. srpna 1683. Ona socha 
dřevená potom brzy z Ronšperka přenesena do kaple domu jejich na VácU nám* 
č. 793 a po zrušení její r. 1819 do kostela sv. Jana na Skalce, kde posud jest na 
oltáři, 

V bouři r. 1848 se rozneslo, že socha sv, Jana Nep., dosud hlavou obrácená 
k Starému městu, se obrátila ke břehu druliému; tehdy dne t. července z celé FVahy 
sem chodili se dívat a říkali, že socha se obrátila proti délům, jež tehdy stála na mostě 
proti Starému méstu. Ale již r, 1657 podobné se mluvilo, což tehdy vzniklo tím, ze 
krucifix, jak prve povedenu, se pohnul; viz obrázek na hedvábí z n 1744 v niéstském 
museu. Z toho spolu vysvítá^ že bývala tu socha sv. Jana Nep. mnohem dříve, než 
sem přišla socha lato, ale od kdy, nevím. 

Jsou tady na moste kříž a socha sv, Jana Ncp. nejstarší; ostatní sochy** dány 
sem byly v 1. 1705^1714 nákladem hlavné šlechty a řádů duchovních; a jako nynčjsí 
kovová socha Krtstftva na kříži jest stálou upomínkou na nešťastný rok 1618, tak 
tyto váechny měly býti znamením vítězství nad protestanty. Sochy a sousoší stojí 
tu na všech pilířích mimo dva, kde povodeň r. 1890 strhla dve znamenitá díla 
BrokolTova. 

Na pr. jdouc ze Starého mésta jsou sochy: 

1. Sv* Bernard klonící se P. Maiií, od Mat. V. Jakla, dar cisterc, opnt.i v Oseku r. 17íí9, 

2. Skupina P, Marie, sv. Dominika a sv. Tomáše Akv. (s knihou), dar řádu Dommi- 
kánskěho, práce téhož umélce z r, 1708. 

3. Sv. ki^íž ci Boží muky, viz str. 503—505. 

4. Sv, Anna chovající Ježíška p V. Maria u vékn mladistvém; daroval Kud. hrabřr 
z Lisova, práce Jiiklova r: 1707. 

5. Bývalé kráiué sousosi od Ferd, BrokoHa z r, 1711; 4 allcgorické sochy 4 dílů 
světa, nad nimi polokoule, na níž sv. Ignác z Loyoly v rouchu mešním. Zbytky sousoší 
JSOU uloženy v zahradě Thurn-Taxisově. 

6. Socha s^\ Jana Rřt. z r, 1855 ud Josefa Maxa, dar Jana N. rytíře z Ncuperka na 
mislé sochy starší, která byla přenesena na dvítr domu c. 1006-3 v EIím'. tř. ; andílek se 
znaky jest nad zadními vraty toho domu č. 12 v Benedikt ul, Byloť tu S soch znarne 
poškozeno střelbou r. 1848 dne 15. a 16. června. 

Mezi touto sochou a následující jest v pažení mostu zasazena mramorová deska 
s mosazným křížem na ozdobné mřížce a ostatky sv. Jana Ncp, na místé, kde dle starého 
podání světec svržen byl s mostu, 

7. Sousoší sv, Norberta, Václava a Zikmunda^ kteroužto práci Jos, Maxa r. 1853 
postavil Jen Zeidler, opat strahovský. Dříve lu stávala socha sv. Norberta od BrokofFa, 
(dar opala Víta Seípla), roku 1764 přenesená do kostela v nyn. zahrado Novoměstského 
ústavu šlechtičen v Eliščině tř., polom od r, 1764 socha téhož světce od J, Platzera. 

8. Socha sv. Jana Nep, dříve uvedená. 

9. Sv. Ant, Pad. s Ježíškem a lilií; socha mezi dvěma vázami od Oldř. Mayera*** 
z r. 1707, dar Kryst. M, Wittaura, měšťana staroměstského. Obnovena byla nákladenm 
hrabal Chotkův. 

10. Socha apoštola sv. Judy Tadeáše od téhož Mayera z r. 1708; dárce Fr. Sezima 
rytíř Mitrovský z Nemysle, mistopísař král. Českého. 

11. Socha zakladatele řádu Augustiniánského sv, Augustina od Jana Bedřicha Kohla, 
syna Jeronýma Kohla, z r. 1708; dar toho řádu. 



• Ten prý sv, Janu^ se rouhal; i spadla naň dokonaná socha a zabila ho. 
** Wh illuslrace v Časopisu Společn, přáiel starož. X. 

♦•♦ Mayer (1666-1721) rodem z Vidně zhotovil na most 3 sochy. Bydlil v dome L 234>49 
V Nerudově ul, pohřben u sv. Jana v Oboře, 



fiOi 



12. Sousoší plné andéiičkú, oblak a ozdob barokových^ sv, Kajetán, zakladalel 
řádu Thealiiiův, práce Ferd. Brokoffa z r. 17U9. 

13. Sochasv, Filipa Benicia, jenerálařáduServilů, darknéžny z LicIUenštcina; práce sochařů 
!íol no hradského Bernarda Mendla z r. 1715; své tec v řeholním rouclm Servitů s křížem, 
ratolestí a knihou v levici má dole papežskou korunu, ponévadž kardinálové r. 1268 
chléli jej JE voli li papežem. 

14, Sv. Vít na skále se lvy (protože tento mučedlník byl hozen Ivu, jenž mu v^ak 
neublížil); dar dékana vyšehradského Mat, Machta z Liíwenmachtu, práce Ferd. Brokoffa 
r. 1714, 

15, Patronům lékařství sv. Kosmu a Damianu (mezi nimi Kristus s křižem) postavila 
fakulta lékařská; obd sochy mají roucho^ jaké nosívali professofi universilnf pfi slavnostech. 
Práce Oldř. Mayera r, 1709, 

Na druhé straně: 

1. Sv, Václav, práce Kamila Bohma dle nákresu j- FUhricha; darovala r. 1857 rodina 
Klárova (viz str. 88.) Zde stávaly dříve kraniárské budky, 

2. Veliká skupina od F. Brokoffa z r, 1714 nákladem hrab, Fr, Jos. Thuna na 
památku osvobozeni od moru a uzavření míru po válkách írancouzských.* Nejvýše stojí 
sv, Jan z Mathy se zlomenými pouty a penézi na výkup otrokův, níže sedí sv. Ivan, a pod 
ním jest jelen s křížem mezi parohy; sv. Felix rozpíná pouta zajatci. Tento sv. Jan a Felix 
byli z řádu Trinitárú, jichž pův, iiOelem bylo vysvobozovati křesťany ze zajetí tureckého; 
proto dole žalář, jehož hlídá pes a známý »Turek na pražském mosté«. O ném se dávává 
hádanka, kolik má knotiikův. V žaláři jsou ubozí zajatci; mříž někdo odnesl 

3. Sv, Vojtěch, daroval Marek Joanelli, městský radní, zhotovili 1 709 Brokoffové otec 
a syn anebo jen Jan Brokoff. 

4. Nejkrásnější ze všech sousoší sv. Luttgardy z r, 171U ud Mat Brauna dle obrazu 
Brandlova; dle legendy Kristus se zjevil a s křiie sklonil k této světici z řádu cisterciáckého. 
Daroval Eug. Tylll» opat cisterc, v Plaších. 

Viz obr, str, 509. Dílo to » mocně píisobi 
kouzlem plynoucích linii, tvarúv i zaníceností 
citu*. R. 1902 k opravě sousoší tohoto zří- 
zeno bylo lešení a stálo tam dlouho; konečně 
je opravil sochař Vosmík; byl vsak učiněn 
návrh, aby toto sousoší i socha sv. Iva postaveny 
byly někde pod střechou, kde by netrpěly 
tolik povětrnoslí, a sem aby dány byly odlitky. 
Však že by to stálo u tohoto sousoší asi 
15.000 K a u sv, Iva 8000 K, opatřeni kopií 
odloženo na doby pozdější. 

5. Dále za schodištěm na Kampu socha 
sv, Mikuláše Tolenlinského od Jcron, Kohla 
z r, 1708; darovali Augustiniáni u sv. Tomáše. 

6. Mistrovské sousoší od Ferd. Brokoffa 
zr, 1712, dar hrab Kom. J. Thuna; sv. Vincenc 
Fer, se sklání k mrtvému a křísí jej, v 1. 
utíká se k němu čluvěk ďáblem posedlý, před 
nim kající hříšník, V pr. av. Prokop šlape na 
satana. 

7. Socha sv. Františka Seraf, mezi 2 
anděly z r. 1855 od Em. Maxa, dar hrab. 
Fr. ÍJbštejnského z Kolovrat na památku za- 
chráněni císařova při attentátu roku 1853, 

* Prolij na straně ni[)is; Líbcrata contagione 
patnactconclusucumGallispacc. Vedle německý ** 

ná|)is, že sochy na moslc r. 1854 byly opraveny 
skrve purkmistra di Wanka_ Símisoíí ,^Seii sv LuitgjirUy" na lUrlnve tnottL 




609 



DHvéjší socha 2 n 1708 od F. Brokoffa nákladem hrab. Vád Šternberka t^sem sešla 
a stojí nyní ve výklenku na Josefském nám. před kostelem. 

8. Socha sv- Ludmily neznámého původu; stávala do r. 1784 u kostelíka P. Marie 
Einsiedelské na terase před zámkem královským. Podstavec s obrazem smrti sv. Václava 
tu zůsta! od sochy původni sv. Václava (od sochaře Oktavíana), která byvši porouchána 
při povodni r 1784 odnesena byla r, 1791 na místo sochy sv. Ludmily na Hradčany. 

9. Socha sv. Františka Borg. z r. 1710 od Fcrd. Brokoffa, opravená ud J. Čapka, 
postavená od purkrabí Frant, z Colletu. Před sochou tou stávala strážní budka od 
povodně r, 1784 do r. 188 L Posud vidéti okrouhlý zářez do zábradlí. 

10. Socha sv. Kryštofa od Em. Maxa z r. 1857 nákladem sbírek řízených purkmistrem 
Vankou. Do r, 1784 zde byla strážnice,* která i s vojíny se srítíla do vody r. 1784. 
Nápis o té události v mramoru nyní zazdén jest ve Staroměstské véži proti Křižovnikům; 
dříve deska ta byla na sloupu, ienž za Josefa IL postaven byl na místé nynéjší sochy. 

11. Bývalé překrásné sousoší sv. Františka Xav. od F. Brokoffa z r. 1711; dar 
fakulty theoL a filosof. Čtyři zástupci národij asijských nesli desku, na niž stál > apoštol 
Indie*. Zbytky jsou většinou ještě na dně řeky; dne 6. dubna r. 1903 — tedy 13 let po 
povodni — povolili obecní starší 1125 K, aby potápěcím přístrojem zjištěno bylo, kde 
jest zbytek sochy. 

12- Socha sv. Josefa z r. 1854 od Jos. Maxa, dar měšťana Jos. Bergmanna; i drive 
tu stávala socha sv, Josefa od Brokoffu z r. 1707 nákladem Terezie hrab, Příchovské. 

13. Bolestná P. Maria (Pieta) od Em. Maxa z r, 1859, ze sbírky pražských paní. 
Bývalo tu od r, 1699 skupení podobné od BrnkofTu, poškozené střelbou r. 1848, nyní 
v nádvoří u Milosrdných sester. Zde prý bývalo poprav látě; sousoší nynější mocně působí 
i nápisem: *0 vy všichni, kteří jdete cestou, pozorujte a vizte, jest-li bolest, jako bolest 
má*, V nejstarší době tu stávala *Boží muka* na sloupu kamenném; mylná jest asi zpráva 
Hammerschmiedova^ že tu stála socha krále Jiřího na koni. 

14. Sousoší sv, Barbory, Markéty a Alžběty od obou Brokoffu z r. 1705, dar rytíře 
Jana V, Obiteckého z Obitec. 

15. Sv, Ivo z r. 1711 od Mat. Brauna; dar právnické fakulty, jejímž patronem jest 
tento svatý, 1 toto malebné sousoší velmi utrpělo dešti a vzduchem; proto v prosinci 1901 
Jednota umělců výtrarných, klub za starou Prahu a j. žádali za ochranu a obnovu všech 
soch na mostě, spolu aby skupina sv, Ignáce, složená nyní v zahradě hrab. Thurn -Taxise, 
lépe byla ochráněna. 

Konečné jest se zmíniti jeŠtě o pověstné soše Brune ví kove či Rolandově 
na pilíři pod sousoším sv, Vincencia a Prokopa; jest to imposantní socha rytíře 
s pozdviženým mečem; z krásné tváři zírá statečnost a odhodlanost. Levice spočívá 
na štítu se znakem Prahy, u nohou se choulí lev, jenž asi zavdal podnět k pověstem. 
Viz obr. str. 51 L Jest to dílo Lodv. Simka*"' z r, 1886; před tím tam stávala podobná 
socha od pradávna, pak novější za Ladislava Jagellovce, aie celý vrch její byl ustřelen 
od Švédů r. 1648, Zbytek se chová v mést, museu. Byl to odznak městské pravomoci 
obchodní a celní, jakási personifikace vodního práva a cla, znameuf zvýšené ochrany 
míru, jako jsou podobné sloupy Rolandovy*** v Brémách, Hamburce, Dévínt^ a j. 
na tržištích a u přístavů; zde totiž na břehu Kampy se skládávalo zboží, po řece 
přivážené do Prahy. Lid pojmenoval sochy takové Rolandem po známém báječném 
rytíři, u nás liru n cvikem. 



• Za ní jsa ukryt prý Václav IV. se díval, zdali sluhové jeho vyplní rozkaz a shodí sv.Jana; 
ale spatřiv, ie nad hlavou utopeného září p6t hvézd, s hrůzou utekL 

•• Ludvik Šimek (1837 — 1886) pracoval též o obnovč PraSné brány a radnice starom&stské 
a navrhl sochu Jungmannovu. Leii na Olšanech V. 7. č. 11. 

•** K tomu jsem slyšel výklad, že vlastně bylo RoUa-sžiule od rolla — plat, mýto a později 
z toho Rolandsáule. Pražská socha starší představovala vážného starce s mečem sklonéným; 
tváfi byl obrácen proti vodé a ne k mostu, jak nyni jest Model staré sochy té ze slonové kosti jest 
v méstském museu. 



510 



Původ slova toho vykládá Redel (Das sehenswQrdige Prag 1729.) 
takto: Jako z Venceslaus (Václav) v němčině se stalo Vencel, 
z Boleslaus (Boleslav) Buncel, Břetislav — Przetislaus změnilo 
se v Pretzel, tak i z Přemysl — Przemysl se stalo Pruncel, 
pak Prunclík či Brunclík, a to že tedy byl vlastně slavný náš 
Přemysl Otakar II. 

Tento král prý, vraceje se z vítězství nad uherským 
Belou do Prahy, meč svůj hodil do Vltavy, aby tam prý zůstal 
potud, dokud nebude naplněn kalich utrpení národa. Až bude 
nejhůře, meč jeho se objeví nad řekou, a jím král český porazí 
nepřítele. 

Dle jiné pověsti císař Karel IV. dal postavili sochu tuto 
na počest stavitele mostu, jenž v pilíři tom zazdil divotvorný 
meč, který dostal v cizině od poustevníka. Až bude v Čechách 
zle, meč sám roztrhne kamení a v plamenech se zdvihne až 
k vrchu Blaníku, aby rytíři vstali Čechům na pomoc. 

Také se vypravuje, že na tom místě stávala modla pohan- 
ského boha Peruna, jenž křesťanům se mstí tím, že u tohoto 
pilíře ročně člověk se utopí, a kdo by ho zachraňoval, utone 
s ním. — 

Však nejznámější jest pověst tato: 

Jednou v Čechách panoval kníže Žibřid nebo Štilfríd či 
Stojmír, jenž ve znaku měl kotel. Znak ten mu se valně ne- 
líbil, i umínil si, že si hrdinskými činy dobude znaku hezčího. 
Vyjel tedy z Čech a došel až do země Neapolské, kde mnoho 
rytířů nejstatečnějších přemohl a od krále tamního do znaku 
dostal orla. A s orlem tím ve vítězoslávě se vrátil do Čech. 

Syn jeho Bruncvík se potatil; i on bažil po slávě a činech 
hrdinských. Mnoho zlého zakusil; nejvíce na magnetové skále,* 
ale za to si přinesl meč divotvorný. A v meči tom byla taková 
moc, když zvolal: » Hlava, sto hlav, tisíc hlav dolů!«, že ne- 
přátelům všem hlavy spopadaly. Vraceje se do Čech i lva 
s sebou přivedl, jehož kdysi zachránil v boji se dvěma tygry,** 

a lev ten potom žalem pošel, když skonal Bruncvík. — Divotvorný meč Bruncvíkův prý 
jest zazděn v mostě; Bruncvík dal jej sem, když už loučiti mu se bylo se světem. 

Až bude v Čechách nejhůře, z Blaníka vyjedou rytíři, jež povede sv. Václav; na 
mostě brůna jeho zakopne a kopytem vyrýpne meč Bruncvíkův. Toho se chopí sv. Václav 
a v bitvě jím zatočí nad hlavou volaje: »Všem nepřátelům České země hlavy dolů.« Stane 
se, a svatý pokoj potom bude v Čechách. 

Ze všech těchto pověstí nejvíce vyznívá jediná myšlenka, že ubohý národ náš nad 
jiné mnoho zkusil zlého, že důvěru v lepší budoucnost má ve své slavné minulosti a mimo 
sílu vlastní skládá naději svou pevnou v Boha. 

A ještě něco bývalo na mostě našem: koš, v němž pekaři do řeky byli 
spouštěni anebo jen » vystaveni « jako na pranýři hlavně o trhu, když tu se valilo 
nejvíce lidí. 

Koš ten ovšem zmizel r. 1648, když most byl bojištěm, ale hrozilo se jím i potom 
často, až r. 1684 opět byl zřízen jako za dávna; byl tehdy hned na kraji, mezi domem 
č. 193-1. a věží. Když jednou přes noc zmizel — sváděli to na pekaře, — byl dán dále 
na most na téže straně, ale blíže stráže. Na prosby pekařův úřadem odstraněn byl r. 1688, 




Socha Bruncvíkova. 



• Šíře vypravuje tuto pověst Jirásek ve svých krásných »Starých pověstech českých* str. 145. 

•• Podobně se vypravuje o Heřmanu z Bubna ;sr. známou Macháčkovu báseň: » Heřman z Bubna 

byl udatný pán.« V Bruncvíkovi někteří viděli Vladislava I., jiní Přemysla I.; však jest to pověst 

původem cizí, svého času velmi oblíbená; vzorem české kroniky o Bruncvíkovi byla něm. báseň 

o knížeti »von Bruneswic*. Viz Krok III. a IV. 



511 



však po 5 letech dán opět; tehdy tu první na půl hodiny seděl pekař Kadleček, jenž na 
šestikrejcarovém chlebě měl o 22 lotu méně váhy; po něm na výstavu sem přišla Anna 
Krátká též na půl hodiny. Jak asi se ji smály odběratelky! 

R. 1786, když odstraněny byly šibenice a pranýře, >sňat veliký koš u mostu Praž- 
ského, kterýžto hned na začátku při starom. mostní věži proti mlýnům na silných provazech 
visel a na takové mistry pekařské ustavičně přichystán byl,, kteři chléb buď nepodařený 
aneb lehčí, než sazba vykazovala, prodávali. Takový k trestu odsouzený mistr pekařský 
musil do toho koše sednouti a ten se s ním pak několikrát do takové hloubky řeky 
spustily že se pekař celý zmočil kromě hlavy. Snadno se pochopiti dá, že toliko chudí 
mistři pekařští takovou šerednou hrou trestáni byli; bohatí věděli, jak se ochrániti.* (Ze 
zápisů souvčkého pamětníka v Lumíru 1861.) 

Na obou koncích mostu jsou věže s branami, takže most tvoří pro sebe tvrz. 
Byly pak věže ty již u mostu staršího, jak jsme slyšeli prve a jak posud viděti na 
břehu levém; jest to »stará«, nižší věž malostranská, stavěná před r. 1235, jedna 
z našich nejstarších památek stavitelských. A z doby té se zachovala i skulptura, 
jež bývala ve výši prvního patra na straně východní. 

Na omítce viděti rustikované rýsování, nad římsou jsou krásné renaissanční štíty 
z doby po ohni r. 1541. Ale tato věž malostranská t. zv. stará nikdy nebyla branou, 
nýbrž stála pouze u samé brány; brána nynější jest z doby Karlovy, kdy byla stavěna 
věž větší. 

Když r. 1249 Přemysl Otakar se vzbouřil proti otci, lid jeho opanoval tuto věž, 
ale ustoupili odtud i ze sousedního paláce biskupského, když Václav I. se zmocnil Starého 
města. Při věži té, opravené r. 1253, byly hradby a příkopy, jež spojovaly onen palác 
biskupský a opevněný klášter Johanitů v jedinou tvrz. 

R. 1252 dne 17. prosince jeden z rytířstva velmi znamenitý a muž jistě chvály 
hodný, kterýž byl milostník krále Václava, jménem Pertolt z Pertoltic, jeda přes most 
pražský, přijel k věži, kteráž byla nad mostem blíž Města menšího; tu dva krkavci spolu 
bojujíce svalili kámen veliký, kterýž spadl jemu na hlavu, a on spadl s koně a tu hned 
umřel, jehož mnozí dobří lidé, velmi té příhodě se divíce, litovali; král Václav také pro 
tu jeho neobyčejnou smrt žalostiv byl. (Hájek.) 

Při vichru r. 1281 shozena byla střecha i celé třetí patro této věže; ale zase bylo 
vystavěno. 

Za Jindřicha Korutanského v tehdejších velikých sporech a půtkách Jindřich z Aufen- 
šteina, vůdce Korutanský, (viz str. 245.) v červnu r. 1310 dobýval věže malostranské, 
osazené od protivníkův, a zapáliv kolem hromady dříví, ohněm chtěl odtud vypuditi 
obhájce. Ale nezdařilo mu se, a když nový král Jan Lucemb. dostal se do Prahy, Jindřich 
utekl z hradu v noci. Potom poškozené třetí patro věže té bylo sneseno, a od té doby 
zůstala v nyn. výšce. 

Menší tuto věž Karel IV. i se sousedním domem (nyní u Steiniců) dal vévodovi 
saskému Rudolfu; od něho však Staroměstští výměnou (za dům na Perštýně v. t.) převzali 
dům r. 1407. Tím také zcela dostali do své moci bránu mosteckou, při níž tehdy již se 
uvádějí dvě věže a jizba nad branou. 

R. 1503 v srpnu vyhořel Sasky dům i krovy obou věží. 

R. 1517 na věži vystrčena byla na dřevci hlava rytíře Jindřicha Bohnického či Bohničky, 
jenž po příkladě Jiřího Kopidlanského loupil statky pražské; Pražané konečně přepadli jej 
v krčmě za Jičínem a těžce zranili, že cestou do Prahy zemřel. Hlava jeho zůstala na věži, 
až setlela. 

R. 1547 stavové čeští králi Ferdinandovi odepřeli pomoci k tažení do Němec; odkudž 
pak se vrátiv po vítězství u Miihlberka, obsadil hrad i Malou stranu; vojsko jeho přitáhlo 
několik děl do brány mostecké malostranské a namířilo je proti Starému městu. Také 
Letnou, Bubny, Holešovice drželi jeho němečtí žoldnéři, kteří bez příčiny jali se stříleti 
přes řeku na lid sběhlý na podívanou. Pražané tím pobouření se ozbrojili a vrazivše na 

512 



most, vojáky odlud zahnali na Malou Stranu; i dél se zmocnili a chtéli je odvézti na Staré 
méšto» ale vážnější mužové toho nedovolili^ aby král jcšté více se nerozhněval. 

Když pak ve dnech následujících žoldnéři královští neustávali škoditi, 5. července 
lid obsadil bránu Starciměstskou a postaviv zde děla střílel na královské. Však konečné 
Pražané í stavové se poddali; následoval známý krvavý snčm n konfiskace. 

R. 1591 menši vez byla opravována dle nápisu na vedlejší celnici (č, 50/): Senatus 
antiquae urbis Prag. aedificium veteris tclonii ruinosum cum vicina lurri refici curavit 
MDXCL Tehdy celnice pěkné vyzdobena byla renaissancné; má uvnitř sloupové arkády* — 
Domek ten dobře vidéti na obr, str 5X3. a na pří!. 18. 

Když r. 1784 zmsen byl mostecký úřad a přestalo se vybírati clo, domek ten i se 
sousední malou věží za 12,000 zl. byl prodán, obec vsak si vyminila přístup tou věží přes 
bránu k véži velké. Ale později zase obé koupila obec za 67.000 zL Jmenovaného roku 
1784 byla též zřízena jízdní dráha při věži vyšší; dříve se m ušilo od Dražického nám. 
objíidéti za ni. 

Malostranské věže (viz též obn str. 514.) stojí po stranách gotické brány, jejíž 
oblouk ozdoben jest kamennými kruhy listnatými; ze středu vyrůstá fiala a nad ní 
v kordonu pod cimbuřím vyčnívá chrli č. Ozubené cimbuří nese znaky český, némecKý 
a hornolužický; pod cimbuřím jsou znaky Starého města a Malé Strany. V bráně 
bývala dvoukřídlová vrata; posud viděti dvě kamenná záhlaví ve výši asi 5 m. 

V době Karla IV. a Václava IV. 
zbudována byla vyšŠl věž (opravená 
Mockrem roku 1879—1883), která 
v druhém patře má bohatou výzdobu 
gotickou se třemi výklenky pro 
sochy. 

Na rozích římsy vystupují 
z kamenných konsolů čtyři nárožní 
vížky s prolaitiovanými otvory k ob- 
hlížení do okolí; mezi věžičkami 
vyzděnyjsoukrancle, chránící odvozu 
kolem strmé střechy sedlové. (Dr. 
Teifíe.í Nad branou bývala jizba 
vězného. 

Když za Karla IV. stavěn byl 
nový mcíst, budována současně i věž 
staroměstská, (viz obr str. 515.) do- 
konaná za prvních let Václava IV. 
(asi r. 1391)* jak svědčí mladistvá 
podoba sochy jeho zdejší* (Věž ta 
nestojí na břehu, nýbrž až na prvním 
pilíři v řece samé.) 

Brána zavírala se, jako jiné 
v hradbách, mříží železnou, jež se 
spouštěla v nebezpečí. » Tento pndák 
býval tak důli-žiiou ( branou, že se 




* Dříve mylnč se říkalo, ze slavena 
byla za Jiřího Podébradskcho. 



PřťU Hi.ilus(r]iii!»kýiHt věžemi inmtcckymili 
(Pohled t Dmžickcho nám.) 



613 




dostal všude do městských znak&v a pečetí «. 
(Winter. Kult. obr. I. 235.) 

. Nad průjezdem 8 m širokým v prvním 
patře jest síň tmavější, bývalá strážnice, z níž 
se spouštěla ona železná mříž; točité schody 
(58 do prvního patra, 40 do druhého a 40 
na galerii u střechy) t. zv. šnek, vedou ve 
zvláštní vížce, přistavěné k věži na straně 
mlýnův. V druhém patře jest komnata světlá, 
v níž vězněni bývali synkové městští pro 
Malostranská část Karlova mostu mamotratnost. — Ve vlysu síně, rozdělcném 

s pohledem na Hradčany. 

dřevěnými opěradly stropu v 15 polí, vy- 
malováno jest 14 znaků zemí českých, v po- 
sledním jest nápis o obnově věže r. 1874—1878. — Na sloupu, kolem kterého se točí 
schody na cimbuří, jest kamenná socha klíčníka. — Pod dlažbou v bráně jsou dvoje sklepy. 

Průjezd s malbami obnovenými r. 1878 od Petra Maixncra má žebra umělé 
síti klenbové pozlacená, v polích viděti čtyři postavy ženské a ptáky ledňáčky.* Nad 
obloukem jest hlava Kristova se dvěma anděly, a na druhém znak staroměstský 
z r. 1649; závěrník klenby tvoří českou korunu, vedle níž jsou znaky český a říšský. 
Ozdoby sochařské po stranách věže jsou podle starého vkusu i rozpustilé. 

Bohatou výzdobu má průčelí ke Starému městu v patře prvním i druhém. Nad 
průjezdem pod římsou, jež dole uzavírá patro první, jest řada polychromovaných erbův. 
Pod baldachýnky v prostředním oddíle trojúhelníkového gotického rámu s fialami 
uprostřed stojí sv. Vít, po stranách jsou sochy sedících Karla IV. a Václava IV. 
zase s erby, nejvýše orlicí svatováclavskou. Sochy ty se pokládají za práci Parléřovu. 

Ve druhém patře pod galerií či cimbuřím s chodbou jsou mohutná okna; ve 
výklencích sochy sv. Vojtěcha a sv. Zikmunda. Pod nimi v římsovém pásu plno 
mask a fantastických nestvůr. Všechny sochy zdejší při opravě r. 1878 obnoveny 
byly od sochaře Kuneše. 

Průčelí zadní utrpělo střelbou švédskou r. 1648; ozdoby porouchané pak moudře 
byly otlučeny r. 1779. Jest tam latinský nápis tohoto znění: > Postůj maloučko, pocestný, 
ale rád a dobrovolně, kde po tolikerém plenění konečné nerada zastaviti se musila zběsilost 
Gothův a Vandalův, a čti vylesáno v mramor, co k ustavičné paměti všech Čechů, zvláště 
Staroměstských, r. 1648 Mars švédský mečem a ohněm na této věži vyznačil. Ta věž byla 
poslední mez Gothské zuřivosti, ale není věrnosti české toto mezí. Byli by chtěli totéž 
občané Staroměstští svou krví zapsati, kdyby zlatý mír, zbožností a spravedlností Ferdi- 
nanda III. do říše Německé uvedený, na místo krve nebyl poskytl zlato «. 

Dříve tu nad branou byla P. Maria, doleji dvě poprsí (císaře Karla IV. s manželkou), 
jak viděti na Sadelerové obraze. — Na vyobr. našem str. 517. viděti v 1. klášter Křižovníků 
s kostelem sv. Františka, mezi ním a mosteckou věží část Klementina, v pr. od věže 
Královské lázně, mlýny staroměstské (viz Lávka Novotného) a vodárnu, od níž se táhne 
zahrádka k mostu. 

K této věži přes most v únoru 1611 se přihnali Pasovšlí z Malé Sírany; jen někteří však 
proskočili do města, kde byli pobiti; ostatní zadrženi spuštěnou mříží a odraženi střelbou. 

♦ Ledňáček (alkyon) již v řeckých bájích jest promčnéná včrná manželka; chrání od blesku, 
ženám dodává krásy, domácnostem klidu a moři ticha. Ledňáček byl oblíbeným znakem Václava IV., 
a protože byl i znakem lazebníků, vznikla povést o Zuzaně lazebnici, jež zachránila krále. (Viz 
Ul. Karol. Svétlé.) - I to jest svědectvím, že vcž započatá Karlem IV., byla dokonána za Václava IV. 
— Pátý ledňáček, také ve včníku (ručníku) v uzel svázaném, jest zvláště, proti Malé Straně; druhdy 
říkali žertem, že všech pět ledňáčků uvidí jen ten, kdo jest poctivý. 

514 



NejznáméjŠí jest věž tato tím, že na ní vystrčeny byly hlavy pánů sťatých 
r. 1621, až sňaty byly r 1631, a rovněž i proslula věž ta hrdinnou obranou proti 
Švédům r 1648. 




staroměstská mostecká véž. 



Když skončeny byly popravy 21. června 1621, kat dvanáct hlav •Šlikovu s rukou 
na ústa položenou, Budovcovu, Kaplířovu. Dvoreckého, Bedřicha z Bílé, Ottovu, Bohuslava 
2 MichalovíC s rukou na hlavu vloženou, Kochanovu, Stefkuvo^ Kulerovu, Jeseniovu s kusem 
jazyka a Haunžildovu s rukou na hlavu vstavenou na věž mostskou proti Jesuitům se sírany 
jedné k východu slunce do Staré Prahy patřící šest a se sírany druhé na západ k Malé 



515 



straně též šest v putnách s holomky svými vnesl a to vše železnými pruty nebo klamry 
dobře, aby žádná dolů nespadla, opatřil.* 

Z hlav těch pouze Šlikova s rukou vydána byla vdově v květnu r. 1622, která ji 
uložila k tělu pochovanému v chrámě německých podobojí u sv. Salvátora. 

» Okolo těch mučedlníků z věže mostné vystrčených hlav že pochodně hořící nočním 
časem spatřovány a zpěvové slýcháni byli, mnozí ze strážných stále potvrzovali.* Za 
velikého větru r. 1624 jedna z hlav (Prokopa Dvoreckého z Olbramovic) spadla, ale zase 
pak dána k ostatním. 

Po tichu a za všeobecné hrůzy hlavy dány byly na věž; snímání jich po 10 letech 
se dalo slavně — byl to zajisté výjev dojemný, hodný tragoedie antické. Synové, vnukové, 
příbuzní snímali lebky — — 

Když r. 1631* Praha byla v moci Sasů, s nimiž se vrátilo do Čech i mnoho exulantů 
(vystěhovalců), dne 30. listopadu při službách Božích v chrámě Týnském oznámeno s kaza- 
telny, že odpoledne o 2. hodině vykonán bude pohřeb těch, kteří 21. června 1621 na 
náměstí Staroměstském rukou katovou zahynuli, a jejichž hlavy na výstrahu, postrach 
a hrůzu přemoženému národu pověšeny byly na mosteckou věž. Tedy po obědě zde se 
sešlo tolik lidu, že se zdálo, jakoby celá Praha byla pohromadě. 

»A mezi hodinou 19. a 20. čtyři hodiny před večerem, na tyčkách vyzdvižené hlavy, 
od přátel těch pánů stínaných vlastníma rukama z těch tyček vzaté, každá do obzvláštní 
škatule (krabice) vložena a do celnice při tom mostu od těch přátel vneseny byly, kde 
Mikuláš Diviš, před 10 lety přední služebník úřadu konšelského staropražského (on skrz 
jazyk na rynku k šibenici tehdáž, když páni na tom rynku stínáni byli, přibitý a r. 1636 
z měst pražských vymrskán byl) na cedulkách jména i příjmení těch pánů, čí která hlava 
byla, psal a je na ty škatule lepil, aby se věděti mohlo, čí hlava v které škatuli leží. 
Potom se těch 11 krabic s hlavami do umrlčí truhly daly a truhla se na máry položila, 
byv.si přestřena černým příkrovem, na němž byl stříbrohlavový kříž tkaný. 

Když se třikrát zvony týnskými, velmi dlouho jimi zvoníce, odzvonilo a predikanti 
(kazatelé) i jiní k té staropražské celnici se sešli, pohřeb na tento způsob se konal: Napřed 
na koni jel pan Václav Vilém z Roupova, pak nesen byl cínový kříž, za ním šly 33 páry 
predikantův a posledně před márami šel mistr Martinius z Dražova (v. str. 216.), zpívajíce všickni 
po cestě až do Týnského kostela píseň českou: > Křesťané, pravdy Boží milovníci, pro 
jeho pravdu drahú násilné trpící*. Při tom pohřbu veliký zástup lidu, také mnoho z panstva 
i rytířstva, se nacházel a kostel Týnský velice naplněn byl. Ty hlavy když se do kostela 
vnesly, mistr Samuel Martinius z Dražova udělal nad hlavami obšírné kázání na tato slova: 
^-Tito J.S0U, kteří obmyli roucha svá v krvi beránka*. V tom kázání jednoho každého, čí 
přítomná hlava byla, přednášel chvalitebné činy a zasloužilosti i všeliké ctnosti a každého 
velmi vychvaloval, ano také posledně všechny ty stínané, také i oběšené pány za mučedníky 
vyhlásil. Po kázání osobám jistým svěřeny byly ty hlavy a nařízeno, aby oni je v místě 
takovém pohřbili, o jakém by se žádný katolík dověděti nemohl, snad aby se jim ještě 
jiná potupa neučinila.* (Beckovský.) 

Tajemství to zachováno bylo do r. 1766; když tehdy kopány v Týně základy nového 
oltáře P. Marie nedaleko sakristie, přišlo prý se na hlavy, které pak z kostela byly 
odstraněny. — Dle jiné zprávy hlavy ty byly pohřbeny u sv. Salvátora. Ale kazatel 
a spisovatel Matěj Krocín či Krocinovský, jenž byl r. 1631 pomocným duchovním v Týně 
a měl prý klíče od kaple, když po vyhnání evangelíků r. 1632 byl dopaden a vyslýchán, 
kde jsou ony lebky, řekl, že z kaple týnské byly přeneseny do kolleje Karlovy a od těch 
dob že jich nespatřil a neví, kde jsou. Viz Čas. Mus. 1867 str. 103. 



Hrůzy války třicetileté začaly v Praze a zde i dokončily. Dne 24. července 1648 
nesmírné hejno okřídlených mravenců přeletělo přes Malou Stranu až do prostřed kamen- 
ného mostu ; všecky ulice a náměstí po čtyři hodiny jimi byly pokryty, až za noci se 
rozprchli. Divné to znamení ! 



* Viz Celakovský, Návrat emigrace české, Osvěta 1873. 

516 




Ololf staromfetslcé vrže mostecké 



A asi dnihé noci švédský jcnerál Jan Christian Kunígsmark (veden jsa zrřklcem 
Arnoštem z Otlowatdii či Ottwalskym, bývalým plukovníkem císařským) za kUištercm Kapn- 
čínským na Hradtranech pres chatrné hradby a polom branou Strahovskou vnikl do Prahy 
a bez boje zmocnil se Hradčan a Malé Strany. Všude loupeno po domech, přední osoby 
zjímány, a do Švédska potom odvezeno mnoho vozu kořisti hlnvné z hradu. Sami Švédové 
páčili kořist na 12 millionti zlatých nepočítaje, co podrželi si jednotlivci. Vojáci uloupené 
peníze mezi sebou ničřili na klobouky, kadění Švédu bylo hrozné. 

Ale na Staré Mésto se nedostali. Tam primas Mik. Fr. Turek z Rosenthalu dal udeřili 
na poplach, .svolal mčstskou ozbrojenou setninu a k mostu sbíhalo se občanstvo. Jiří Plachý, 
prnfcsííor studia biblického, člen řádu jesuitského, muž neobyčejné vysoký a statný, časně 
z rána v mostní věži, kde jcštč málo bylo obhájců, spustil padací mříž, a tim zadrženi byli 
na chvíli nepřátelé již ženoucí se po mostě. Na radu jeho měšťané obsadili též ostrov 
Střelecký, 

Dobrovolné rety šlechtické, úřednické, měšťanské j kněžské se ustanovovaly; nejvíce 
vynikli studenti všech fakult, kteří prvně se shromáždili v Karolinu, Tam Plachý k nim 
promluvil: iBohyně věd chápe se štítu a kopí, zbraň jest okrasou jejích synů, hrozí-li 
nebezpečí sídlu Mus. Podejme důkaz, že v obem jsme vycvičeni, sloužiti vlasti v míru 
i uhájiti jí od vpádu nepřátel. Hlas vlasti každého ozbrojuje proti nepřátelům.* 

Studenti všichni ruce pozdvihli k přísaze; přihlásilo se jich 745 a hned zvolili si 
vůdce; Plachý byl vrchním potravním. Studenlimi vydána zbraň a prapor s českým lvem 
a obrazem Mariánským, který jim darován byl od jenerála Gallasa před 9 lety, když bránili 
města proti Banérúvi. 

Studentské sbory nejvíce Švédům škodily, jak svědčí slova jejich vůdce, »dobude>li 
Prahy, že kněží a studenti před ostatními pocítí ostři zbraně jeho» ie mu veliké ztráty 
a škody působili.* Studenti híavně stáli na nyn. nám. Křižovnickém a na Rudolf, nábřeží, 
později dva oddííy poslány na místo nebezpečné u Koňské brány. Zbraně střelné neměli 
s dostatek, ač sebrala se ode všech obchodníkův; proto nosili i kopí, halapartny, palcáty 
a p. Židé byli hasiči, kdykoli kulem i švédskými někde bylo zapáleno. Útoky Švédů a střelba 
z děl den ze dne byly častější a prudší; od 26. července do 31. října vypáleno bylo od 
Švédů na Prahu z děl na 13.000 kuli a granátův. Dne 3. srpna však i Pražané, mezi nimi 
studenti, se odvážili výpadu; podařilo jim se vrátiti do mésta s 43 zajatými. A opét nový 
útok na most; boj ten zvěčnil F» R. Trojan známou básní; 



617 



•Tam u mostu nad Vltavou 
se vážné věž vypíná — 
a Čecha na seč udatnou, 
na starou slávu, láskou clnou 
ku vlasti upomíná,* 

Švédové pokládali » dlouhého pátera* Plachého a studenty za čarodéje a že néjakými 
kouzly uméji se udělali nedotknutelnými. Dle zápisků městského písaře Zatočila jeden zajatý 
Švéd řekl Plachému, že prý studentům dává pojídati nějaké lístky, jež jich chrání od kulí. 
Plachý srdečně se zasmál a dav přinésti hodný bochník dobrého chleba, dal jej Švédovi 
řka: -Takové lístky dávám dcnn^^ studentům-. 

Kdykoli studenti nepříteli zasadili ránu, udatně volali: »Tu máš!« A Švédové často 
to slyšíce neměli za jiné, než že všichni studenti v Praze jmenují se Tomášové. 

Po tři měsíce tehdy tu bojováno; nejkrutěji ide na mostu i jinde u hradeb pražských 
24. listopadu, v den, kdy ve vzdáleném Wcstfálsku podepsán byl konečně mír. Pražanu 
za celou tu dobu každodenních bojů padlo jen 219 a raněných byio 475, ztráty švédské 
byly do lisícův. 

V bojích r. 1648 zničeny byly ovšem krámky na mostě, rozstříleno i zábradlí 
a užito k barikádám; konečně na zprávu o uzavření míru VVesďálského v domku 
dřevěném zde na mostě postaveném podepsána smlouva. 

Střelbou toho roku věž staroměstská tak utrpěla, že páni klenbu její uprostřed 
podchytili zděným pilířem, jak viděti jest í na obr. str. 519.; dle jiných vyobrazeni 
starých byt pilíř ne tak široký a stál jen uprostřed. Odstraněn byl až r 1787, ale i bez 
té podpory věŽ »pevně stojí jakoby Železná,* 

Od bojů švédských uprchlo právě 200 let; v roce 1848 opět tu se ozývala 
střelba, v bráně u věŽe z dlažby vytrhané a z prken (tehdy právě se řídila stoka na 
KřiŽovnickém náměstí! udělána dne 12. června barikáda, nad níŽ vlála korouhev 
červenobílá; a nedaleko na počátku ul. Karlovy byla barikáda druhá s praporem 
bělomodrým. Z Malé Strany hřímala děla, ohnivými granáty s Petřína zapáleny 
sousední mlýny. 



Poznali jsme krásu a velikost dějinnou díla Karlova, chlouby Prahy — a tuto 
drahocennou památku zhyzditi chtěli by ti, kdoŽ ud několika let se snaží, aby i po tomto 
mostě vedena byla dráha elektrická s vrchním vedením, tím ohyzdným zadrátováním. Když 
se to proneslo a při každém ílalsím pokusu ozvaly se hlasy mocného protestu. IHcdu jen 
hlas jeden: » Komise pro soupis stavebních a uměleckých památek pražských usnesla se 
v řádné své schůzi, dne 13. února 1902 konané^ znova upozornili si. radu městskou na 
okolnost, že z esthetickych, historických i uměleckých důvodů i každý 
pokus zavésti vrchní vedení elektrické pro vozbu tramwayovou na sta- 
robylém Karlově mostě je nepřípustný. Zároveň pokládá komise za povinnost, 
v ras upozorniti, že jest žádoucno, aby kandciábry, pro elektrické osvětlení nové sem 
projektované, nerušily rázu mostu a hlavně jeho sousoží. Jest pak be;!podmíneěně nutno, 
aby vý§ka kandelábrů těchto nepřesahovala výše dvou třetin soch a skupin mostu. V každém 
případě však doporučuje sj vypsání veřejného konkursu, slušně dotovaného, za účelem 
získání nákresu pro tyto kandelábry, jež k osvětlováni elektrickému sloužili mají*, — jak 
známo, zasedají v kt>misi této mimo vynikající odborníky i zástupci České akademie^ 
Jednoty výtvarných umělců, Umělecké besedy, Mánesa, Českého musea, Spolku přátel staro- 
žitnosti českých a Křesťanské akademie, tak že protest tento tlumočí smýšlení všech od- 
borných spolků českých. 

Dlouhý, odůvodněný protest podala i Společnost přátel starožitností; najdeš jej 
v Čas. téže SpoL IX. 292. 



518 




SUromfstski mostecká věž dle r>tíny i 18. století. 



Zatítn šťastné odraíen pokus léch, 
kteří bychtéliz Prahy krásné udělati moderní, 
ať jest jakákoli; kéž vypracovaný projekt 
elektrické dráhy po mostč tom odpočívá 
klidně v archivu!* 

O věci té Herain napsal: » Rázovitá 
výzdoba mostu Karlova, jež každému Čechu 
pro zachování uméleckých památek horu- 
jícímu takřka k srdci přirostla^ ohrožena 
jest poslední dobou obmýšleným vrchním 
vedením drátů pro dvojkolejnou trať dráhy 
elektrické, kterýmž by arci umélecký ráz 
moslu velice znesvářen byl; nikde, kde ne- 
vyhynul naprosto smysl pro krásu, nebylo 
by dopusténo podobné kažení památek 
uméleckých, i nevzdáváme se nadéje, že 
pražská méstská rada k takovému znesvá- 
ření mostu souhlasu nedá* 

O dráhu pres most nejvíce snad usilují 
Malostranští, ač by oni mélí mostu více si 
vážiti; píseť »Malostraňák* Neruda po po- 
hromě r. 1890: »To byla rána Malé Straně 
zrovna do srdce! Kamenný most je nás — 
nás vyrostlých na Malé Straně - vy ostatní 
můžete se mu diviti, můžete jej třeba milovati 
— ale on je náš,< 

Připomenu ještě slova zemského rady 
dr. R- Franty: 

*My Cechové máme jediné velké svétové město, jež pro n:Je kutlurní dějiny i celého 
světa má velký význam, jediné historické město, jehoŽ krása, byť i již zhyzděna, je přece 
jen velkáj a my podkopáváme, kazíme ji sami, V počínání tom dožli jsme tak daleko^ že 
je vůbec možno, aby se pomýžlelo zařídili vrchní vedeni i na Karlově mostu. Že se tak 
mohlo stáli, je pro nás Pražany všechny vysvědčením bídy. 

To, co hrozí nyní Karlovu mostu, má provésti representace obce, která slynula 
V letech sedmdesátých po celém světě skvělou obnovou velkých svých památek z věků 
minulých. Šestý věk trvá Karlův most, víc než půl tisíciletí nezměnilo jeho rázu, až nyní 
mají býti vedeny dráty přes šedý pomník, až nyní mají býti vsazeny naň železné tyče^ 
poněvadž několika jednotlivcům překáží to, že zmodernisování mésla pokračuje pomalu. 
A kflyby slo o véc, která je naprosto nulna a kterou ani jinak nelze provésti! Avšak 
o véc takovou ani nejde. Poněvadž v.4ak celá veřejnost nevzch opila se velkým rozmachem 
po první zprávě, aby odrazila nebezpečí v zárodku, mysli se, že lze provésti experiment, 
klerý ublíží pověsti města, který ublíží národu v očích celé intelligence světa. 

iJcjmc sáhnouti na nejdražší tuto památku, a pak rozluěme se brzy se vším ostatním, 
co Prahu činí krásnou, milou a v cizině váženou. 

Pokus jest jenom nutný následek vychování posledních desítiletí. Smysl pro krásno 
měst zmizel v širokých masách, zmizel i v kruzích, které starají se o úpravu měst. Hledte 
na moderní města! V celé Evropě při nutné úpravě měst na rub byly převráceny celé 
části velkých středisk tak, že toho sluší litovati hluboce. Jediné heslo bylo při tom: upra- 
vovali a rozšiřovati komunikace; na jiné vše se zapomnělo. Zapomnělo se, že úprava měst 
jest umělecké dílo, že není to řemeslná práce. Na rozš-ření ulic vydávaly .se nesmírné 
sumy, tím povstaly obrovsky vysoké domy, jež ubíjely vše, i to krásné, co bylo nižší, 
zastaveny rozhledy, zavřeny průhledy na kostely, na zeleň, a nevzpomínalo se na to, že 



• Ale na jaře r. 1903 optt vyskytla se zpráva, že zrušt.-na sice hudc po mostě dosud jí-zdíci 
tramwav koňská, poněvadž jest schodek podniku toho na 70,0(iO K ročnč - a to jest přirozeno. 
vfdyf jí ožívá málo kflo, protože jest zbytečná - však že správní rada elektrických podniků čini 
přípravy k zavedení dráhy elektrické í 



519 



místo nízkých domů, obydlených malým počtem lidí vzniknou obrovité stavby, kde tráviti 
musí několikráte tolik lidí své žití, že vzniknou nepatrné tmavé dvorky, že obyvatelé bytů 
do dvora jsou mnohem hůře na tom, než byli obyvatelé tčch bídných domečků dřívějších, 
kde měli aspoň trochu slunce, a že tím zhorší se vůbec mnohde zdravotní poměry celých 
velkých prostor, když na místě jedné, dvou rodin budoueně bude bydleti deset, dvacet 
rodin, a když na místě 20 — 30 pct. zastavené plochy zastaví se dva- až třikráte tolik, ba 
při nárožních domech ještě více. Na zbytečné často komunikace zbytečně vyházely se 
statisíce, na ozdobu města ničeho se nevydalo. 

Přijde doba, která nás odsoudí a po věcích bude poskvrněna naše generace tím, že 
nedbali jsme pietyk městu, jež bylo kdysi tak krásné, že nestyděli jsme se nad to pro- 
hlašovati za pokrok něco, čím naše jediné velké historické město bylo znešvařováno. « 

Karlova ul. Lbň. I., z Husovy tř. ke Košince. Košinka (pův. č. 105.) jest 
staré jméno vinice, jež slula též Panská, na Rvačkách, Štorkovka. Tři vinice 
»na Rvačkách* řečené opustil emigrant Pavel Prcka, měšťan staroměstský. Nyní zbyl 
tu dvůr, ostatek zaujímá továrna na kožné a voskové plátno a koberce. 



Karlovo nám. II. jest největší prostranství v Praze, obdélník 531 m dl., 152 m š. 
s plochou 80.552 G ^- Na každé ze 4 stran jest po budově význačnější: na s. byv. 
radnice novoměstská, na z. česká technika, na j. bývalý ústav hluchoněmých v domě 
Faustově, na v. kostel sv. Ignacia u vojenské nemocnice; z ostatních domů zdejších 
málokterý vyniká výstavností, ba některé jsou dosud skoro jako venkovské. Viděti 
na nich, že prostranství toto nebývalo sídlem bohatých patriciův ani že se tu ne- 
usazovali šlechtici. Za to nynější úpravné sady (založené z části r. 1843, ale více 
r. 1863) dodávají mu zvláštního rázu; i pravidelní návštěvníci sadů těch jsou zcela 
jinačí, řekl bych domácnější, než lidé, kteří naplňují městský sad před nádražím 
Františka Josefa. Náměstí toto jest dosud jakousi klidnou idyllou uprostřed víru velko- 
městského, jenž tu vládne pouze u středu mezi Ječnou ul. a technikou a při západn 
straně od Spálené ul. do Vyšehradské třídy, kterýmiž směry jezdí dráha elektrická. 
Nejživěji tu bývá v pondělí velikonoční, kdy o pouti v Emausích kolkolem náměstí 
jest plno bud a krámků; mezi nimi za našich dob jsou střelnice, »salony« fotografů, 
fonografy, krámky s pohlednicemi a podobné věci, předkům neznámé. 

Prodlouženi ul. Ječné tvoří jízdní dráhu, kterou sad zdejší jest rozdělen na dva 
veliké obdélníky, plné krásných míst, vzácného stromoví, ušlechtilých růží a zelených 
trávníků se dvěma nádržkami, z nichž za letní doby vesele se pění mohutné vodo- 
trysky. K oběma těmto velikým sadům se druží na s. straně menší oddíl, kde jest 
i hříště dětské. Tam stojí na úhledné kašně vysoký sloup se sochou sv. Josefa; 
na hlavici sloupu jsou znaky český, uherský, císařský a habsburský. Na prsou orla 
jest písmě L, svědčící, že sloup zřízen byl za Leopolda I.; nad orlem jest znak 
novoměstský. 

V témže trojúhelníkovém sadě blíže ke Spálené ul. jest pomník. Vítězslava 
Hálka, slavného básníka. »Prostá z pískovce vytesaná kaplička s fontánou tekoucí 
vody, nahoře bronzová herma básníkova, po stranách kamenná odpočívadla v obloucích 
do polokruhu rozepjatá a sfingami zakončená — toť hlavní myšlenka pomníku, který 
jest dílem sochaře Bohuslava Šnircha a postaven byl péčí Umělecké besedy r. 1881.« 
Pro skrovné rozměry celek asi není vhodný na tak veliké prostranství. 

520 



Také na protilehlém, jižním konci ná- 
městí stojí od r. 1898 pomník Benedikta 
Roezla,* proslulého cestovatele a sběratele 
vzácných orchidejí. (O nt-m psal J. Kořenský ve 
Zl. Praze r. 11) Jest to dílo sochaře Vosmfka, 
postavené z příspěvků mezinárodního korní- 
teta. Jízdní dráha za tímto pomníkem od 
nemocnice k Vyšehradské třídě roku 1899 
značně byla snížena a srovnána. 

Hlavní proud chodcův a vozů vždy lu 
žel ze Spálené ulice k Vyšehradu; mimo tyto 
dvě ulice ještě na sev. straně vychází u býv. 
radnice ul. Vodičkova; další strany náměstí jsou 
přetrženy na vých. ulicí Žitnou a Ječnou; mezi 
nimi průchodním domem č. 555-33 n. jde Malá 
Štěpánská uL; na záp. úzká, ale dosti živá ulička 
na Zbořenci, široká Resslova vedle techniky a 
za našich dob k Palackého mostu prodloužená 
ul. na Moráni. Mimo to z obou rohů východních 
vycházejí ulice, na s. Řeznická, na j. U nemocnice. 

Již za časů Kosmových byl zde čtver- 
hran trhům sobotním určený, starodávné 
tržiště, zvané po založení Nového města 
tržištěm velikým, forum magnum, rynkeni 
hořejšího města nebo Novoměstským, 
do nedávná od druhé polovice 15. století 

dle trhů dobytčích Dobytčím ^* a nyní Karlovým po zakladateli Nového města. Však 
úpravnosti daleko se nevyrovnalo jiným menším náměstím a ulicím; vždyť ještě před 
50 lety tu bylo jako na vsi, nedláždéné, kostrbaté cvičiště vojenské. Viz plán na 
str, 523. 




Pfímník Rořiíítív lu Knrioví nám. 



»Dítě dnešního pokolení poznalo by pyšně toto prostranství parkově, kdyby je uzřelo 
dnes v stavu, v jakém bylo v letech padesátých, leda podle věže u trestního soudu, podle 
kostela sv. If^náce a podle Faustova domu. To byla — až na tyto budovy — bidná, 
hrbolatá nedlážděná náves píná smetí a prachu nebo zase bláta, v jejímž středu, asi nůkde 
za nynějším vodotryskem, pyšnila se skupina mizerných baráků s obecní »fišpankou'. Proti 
jmenovanému pravé kostelu stáía dřevěná, škaredá bouda, pyšným jménem cirkus*** se 
honosicí; blíže trestního pak soudu vyčnívala z dosti hluboké jámy pf^ekrásna erárnt šupna.* 
(Lad. Quis.) 

Ze 13 domků uprostřed náměstí (č. 294— 306) byly: byv. pekárna jesuitská u Košťálů, 
jiné u Tabu, u Vysušilů, u zlaté žemle, u Voplateničků éi u Futúčků, u Klempířů, u Zámeč- 



♦ Na pomníku jest nápis: *Bene.diktu Roczlovi slavnému botaniku a cestovateli vť-nují jeho 
ctitelé*, vzadu * 1S-i/n24 f IH^^niŠň. Viz obr. str. 521. 

•♦ [)obytcí trh v 15, stol. slula jen jižní část proti Faustovu domu a tak slula jii 1397 
i nyníjsí UK k nemocnici. Později dobytek slával i dálť, jak též vídcli na obr, str 525., kde 
v L zříš část kostela Boiího třla, dále v b bývalé domy na namésti, novomrstskoti radnici v starší 
podoba a řadu domů od ni k Ječné ul Tržištc sobotní uvádí se xa Kosmy r 1105; vhodné leželo 
mezi hradem Vyšehradskýma Pražským, Toho roku sem přitáhl ádí^lný kníže Olomoucký Svatopluk 
proti Bořivoji 11. 

••• H. 1851 byla lu •národní jizdáma^p v niž byla akrobaticko-mimicko-athleticko-tanečni 
společnost ředitele Mich- Averina. 



621 



43 



níků,* u Jablečníků, u Poláků^ u Rochlebů, poslední obecní Niederbghaus. Zde byl také 
dům u Dvoreckých, zabavený Václ. ryt. z Olbramovic;** jiný >v krámcích a Božího Téla* 
zabavený méšťan Václ> Kolídiovi r. 1628, darován Jcsailům 1628. Z domu téch, z nichž 
nékieré mčly zahrádky, v 17. století dům vedle Dvoreckých slul Med io lán; jej r. 1638 
Jesuité koupili od Ma^dal, Dvorecké z Olbramovic. Č. 306 blízko nynějšího pomníku 
Roezlova byl městský špitál pro vězné, předchůdce Fišpanky v Trojické ul; dum ten byl 
zbořen tepn- r 1862. když se zde zakládaly sady. 

Od tohoto obrazu z doby nedávné málo se liíí popis náméslí tohoto z dob nej- 
starších; v části severní býval trh slanečků,*** při němž pro pohodlí prodavačů vystavěny 
byly časem krámce a i domky (zbořené r. 1863), o nichž se čte již při r. 1460. Kdežto 
velký prodej živých ryb prese všechny protesty Novoměstských a Malostranských byl dovolen 
jen na Starém městě, zde byl hlavni •underlák^ ryb slaných a oleje. 

V části jižní prodávalo se dříví, prkna, žlaby, šindel, necky, kolečka a p.; proti 
Faustovu domu byly boudy prknářské, byl tu i prodej uhli v huti uhehié. — Uprostřed 
byl Irh obilí, hrachu^ jahcI a p, 1 na obraze Sadelerově i r. 1606 viděti tu pahrbky, 
výmoly, hromady kamení, budky, domky a stodoly; proti radnici jest rozsáhlá budova — 
býv. skladiště s!edu — v 16. stol. od obce koupená za zbrojnici, v 18 stol. vojenské 
sklaíUítc. Zbořeno bylo také r. 1863, 

Však hlavní rozdíl nynějšího náměstí a staršího jest ten, že do r. 1781 zde 
uprostřed mezi kostelem sv. J|^nácc a technikou — ale blíže ke kostelu — stával 
kostel Božího Těla. 

Proč zde kostel a toho zasvěceni byl vystavěn, pověst vykládá takto: Jakási žena 
hříšná, nucena jsouc jíti ke sv. zpovědi, přijala sice Tělo Páně, ale tajně z iSst je vyňala 
a pak zde odhodila do hromady dříví. Když pak na tom místě daly se divné věci a konečně 
i sv. hostie tu nalezena byla neporušena^ Karel IV. dal zde vystavěti kostel ke cti Božího Těla. 

Ale za Karla IV. zde vystavěna byla nejprve pouze dřevěná, r. 1392 kamenná 
věž, 2 níž ročně se okazovaly svaté ostatky a říšské klenoty, přivážené z Karlštejna, 
Ludvík Bavorský totiž r, 1350 vydal Karlovi svátosti a klenoty rfše,t jež po svém 
otci» předešlém císaři, choval ii sebe v Mnichově. Přivezli je Jan biskup Olomoucký 
a nejvyšší purkrabí Vilém z LandŠtejna dne 2L března do Prahy. Uvítání jich na 
Vyšehradě a přenesení na hrad stalo s největší slávou. Karel pak od papeže 
vymohl dovolení, aby ročně zvláštní svátek byl v Praze okazování těchto svátostí; 
bylo to v pátek po neděli provodní po velikonoci a den ten slul dnem svátostí. 



* Asi 30 krokfiv odtud k radnici viděl ještě Schallcr mramorový kámen s křížem, umrlčí 
hlavou a letopočtem 1627. Lid mramoru tomu^ jenŽ zmizel r. 1840, říkal >kámcn statého^^ ; prý tu 
hýli popraveni knězi ntkatoliětí, kt^ ří chtěli Prahu zraditi, jinak se vypravuje, že pod kamenem 
tím byla chodba z radnice vedoucí až do domtj Faustova; a zde tajně v noci že byly popravovány 
osoby vzácné, jichž mrtvoly pak házeny do chodby pod^ kamenem, jenž dal si^ zdvihati. Takě 
r 1743, když cis. Marie Terezie nabyla opět království Českého, v něi se hyl uvázal bavorský 
Karel Albcrí, prý zde někteří jeho přívrženci byli popraveni tajně; však slyšeli jsme iia str, 168,, 
jak mírně tehdy byly tresty. 

•• Koupil jej r 1619 za 2230 kop miš. od Aleny Maternové roz* Lažanské; r 1622 odhadnut 
byl za 1150 kop mís. a prodán za 650 kop míš. Anně Rosině, vdově po doktoru Strohmayerovi. 

*** \^ měsíci listopady, kdy síancékfl nejvíce se dováželo do Prahy, denně více než 1000 tun 
slanečkův a jiných ryb a právě tolik balíků tresek sem přišlo. Patrno, jak mnoho ryb slaných v Praze 
se požívalo. 

t Byly to: křiŽ zlatý, do něhož vloženo hylo kopí, kterým byl Spasitel proklán na kříži, 
hřebík jeden z kříže, zub sv. Jana Krt,, meč sv, Karla Vel. jemu prý od andělů přinesený, 
koruna Karla Vel., jeho tři sukně a plášf, Hšské jab!ko> stříbrné žezlo a j. — Svaté ostatky pilně 
sbírala jií Eliška Přemyslovna, a syn její Karel IV. ěinil tak velice horlivě. Tak na př. r. 1354 
navátíviv Trier vyžádal si ruku sv. Hermingardy, ale musilo se to státi lajně, aby lid se nebouřil 
proti tomu, a proto dle nařízení Karlova poslově jeho, z Prahy vypravení pro ty ostatky, nesmělí 
nic vyzradili, dokud by ncdojeli do Prahy. V Trieru také sám uřísl si kus berly prý sv. Petra, 
a odtamtud téŽ pocházela část závoje Panny Marie. 



Wtl 



že pak papež s clením téchtu svátostí spojil veliké odpustky, den ten a pak celý 
oktáv stal se brzy hlučnou poutí do Prahy z Cech i dalekých krajů jiných. 

Tak dle Hájka r. 1369 na den okazováni svátosti bylo se lak mnoho lidu sešlo do 
Prahy z rozličných zemi. že počna od Zderazu, až okolo kostela Téia Božího nemohl jich 




-1 



^ \ 



'■& 



Kirlovo nám. a okolí r 1787. 

1. Kostci Boř.ího Třb. — 2, Koste) sv, ígmácc- - 3. Kaple sv. Tranli^kA Xav. — 4. Kostfl sv. Janíi na Skalce. 
6. Kaple 5V. Bartoloměje^— 6. iCostd sv. Trojice. —7. Chrám n^ Sluvunccli. — S- Kaple sv. Kosmy a Dítmiana. 
9. Ktjstfl sv. Václava. - 10. Kostel sv. Karla Bor, - W. Ka|}lc sv. Lazara. — 12, Kostel Trinitdrský. 

13* Kostel sv. Petra a Pavla. 



len plac v sobe obsáhnouti; tak mnozí pravili, že jsou nikdy více lidu spolu neviděli, 
někteří pak moudřejší pilné ten lid spatřivše, za jistou včc pokládah, že jich bylo více 
než lOO.UUCl Tu rozvaž každý a nediv se, že mčsta pražská tak velmi na ten čas bohatla^ 
neboť jestliže z tčch hosti a poutníka každý toliko jeden zlatý v Praze utratil, tehdy jsou 
lOO.UOU zlatých do Prahy přinesše tu jich nechali. 



523 



43* 



l>f 



Nedaleko věže r. 1382 založen byl kostel Božího Těla a r. 1393 dokončen; 
náklad naň činilo ^Bratrstvo Božího Těla se znamením obruče s kladivem uprostřed 
visícím.* Do bratrstva toho přístup měl každý, nehledě na stav; byli však údové 
jeho veskrze osoby zámožné, jelikož větší oběti na penězích přinášeti musili. 
Král Václav IV. sám byl údem a předním ochráncem družiny té. (Ekcrt.) Zajímavo 
jest, že známí svobodní zednáři zakládací list této kaple prohlašují za první dokument 
svého spolku; viz Kolář-Sedláčck, Heraldika str. 292—293., Tomek III. 202. 

Vkusný gotický chrám měl podobu osmipaprskové hvězdy; uprostřed kopule 
čněla štíhlá vížka. Viz obr. str. 526. Kolem byl malý hřbitov se 4 vchody, ale později 
tak špatné ohrazený, že »svině a jiný dobytek chodily na hřbitov.* 

R. 1403 bratrstvo toto darovalo kostel Božího Těla se všemi velikými dřichody 
kolleji národa Českého na universitě, a ustanoveni byli zde dva duchovní. — Ještě 
r. 1416 slaven byl den svátostí, ač již toho roku na rozkaz Václava IV. zde podáváno 
bylo pod obojí; neboť i Husité, dokud nepřijali protestantství, byli horlivými ctiteli 
nejsvětější svátosti. 

V soupise inventáře na Karlově Týně z r. 1528 čteme: >Před pivnicí (sklepem) stál také 
víiz, ve kterém někdy svátosti vozívali do Prahy, ale poněvadž z toho již dávno bylo 
sešlo, stál vůz bez kol a bez nápravy.* 

I zde r. 1521 kázal známý Tomáš Múnzer (viz str. 54.). — Při kapli Bož. Těla 
za Rudolfa II. zřízen byl sbor pěvecký a hudební, a ředitelem jeho byl dvorní kaplan 
Jakub Chimarhaeus. Byli většinou Němci a chtěli tu míti služby německé, ale mistři koUeje 
nedovolili. R. 1603 kaple byla obnovena, a vnitřek nákladem měšťanky Kat. Slivenské od 
malíře Ferdinanda vymalován. — R. 1609 dána nová vížka na střechu. — Až do r. 1611 
mistři a studenti koUeje Karlovy konali sem výroční průvody »na pamět Karla IV, « 

Od počátku bouří husitských r. 1419 nekonala se tu slavnost ukazování svátostí 
až 12. dubna 1437, což bylo i naposledy.* Den před tím vezeny byly z hradu s velikou 
slávou do kaple Božího Těla; v prfivodu šel i císař Zikmund, konšelé a lidu množství veliké. 
A v pátek ve slavný den, kdy proto i vězňové byli propuštěni, biskup Filibert sloužil 
tu — zase v přítomnosti císaře a jeho manželky — mši sv., po níž svátosti okazo- 
vány s výkladem v jazyce českém, latinském, německém a uherském. Tehdy také 
zde slavně prohlášeno, že Čechům byly povoleny známé artikuly stvrzené sborem 
Basilejským, zvláště, že přijímající pod obojí způsobou jsou pravými křesťany a syny 
církve.** Prohlášení to pak vryto bylo na desky kamenné, jež zazděny byly zvenčí 
kostela proti ulici Ječné, tehdy Svinské; r. 1603 Kateřina Slivenská tyto nápisy dala 
pozlatiti. Kompaktátní desky jsou zachovány a vystaveny v Museu síň 8. v I. patře. 

Zmínky zasluhuje, co poznamenal ve svých pamětech Slavata: » Veliké podiveni vzbudil 
zvláštní zjev udavší se dle výroků četných svědkův noci dne 20. července 1571 na Novém 
městě. Nejprve se zdvihl neočekávaně prudký vílr; strašným jeho hukotem zburcováni jsou 
měšťané ze spánku a když vyhlédli okny na trh, uzřeli dlouhou řadu jezdců, jejíhož počátku 
ani konce shlédnouti nemohli. Jezdci táhli od Spálené ulice ku kapli Božího Těla a mimo 
ni ke klášteru na Slovanech; měli štíty a zbraň velmi krásnou. Koné i zbroj byly čenené 
barvy a nemálo hlučily. Když odtáhli jezdci, jel pokrytý a železem zcela pobitý vůz, leč 
bez kol; vůz ten doprovázelo osm mužů nesmírné velikosti, avšak byli bezhlaví. Když ten 
průvod přešel, uprostřed trhu v kostele Těla Božího se ukázal veliký oheň. Potom se 
zdvihl opět vítr a vse zmizelo. Mnozí, kdož byli svědky toho úkazu, roznemohli se a někteří 
leknutím i zemřeli*. Byl to zajisté podivný vzdušní obraz, fáta morgana. 

• Prý potom »svátosti« přišly do Norimberka jakožto zástava půjčky 50.000 zl. 
•• Toto vysvědčení pravovčrnosti napsáno bylo i v jiných chrámech. 



li _ 

í» I 624 




A^ .*-^ 



'L '. * 1ř 



¥• ..i.ii,„,|j 




^^^ 




Karlovo náinčst^ & kaplí BožÍ1ic» Třla dlr sUré rytiny. 

Na počátku 17. stol. byli záv oémečtí kalvinci, až r 1622 kostel vrácen kato- 
llcfltn a darován Jesuitům, kteří odstranili kalichy nad vchodem a na věži; po 6 letech 
při něm vznikla residence Jeiuit&» kteří i po založeni koUeje své a kostela sv. Ignáce 
zde konali služby Boží až do zroseni řádu r 1773. Potom kostel* odkázán byl správa 
faráře u sv. Vojtěcha, ale w 1784 * jakožto zbytečný* byl zruáen a pak za 902 zL 
prodán měšťanu Václ. Liebrovi. Druhý kupec (protože Lieber všech peněz nesehnal) 
magistrátní rada Vojtěch rytíř EisenŠiein smutné se proslavil, že r. 1791 kostel dal 
vandalsky rozbourati lak, že nezůstalo po něm památky. Stavivo z něho odvezeno 
na stavbu továrny za Vyšehradem na Pankrác, kde byla před hospodou léž postavena 
mramorová deska z hlavního oltáře a sloužila za — stŮl hospodský (viz str. 49), ná- 
hrobními kameny z kostela byl dlážděn chodník na Karlové mostu a jiných se upotřebilo 
na jez u Helmovských mlýn 5 a na kašnu v dome u Lemonů (viz str. 190,).** Ze všeho 
zůstaly jen desky kompaktátní, jež daroval jmenovaný Eisenštein purkmistru Ondř. 
Steinerovi a ten Učené společnosti. Byly pak zazděny u schodiště v Klementinu 
až dostaly se do starého musea a nyní přeneseny jsou do nového. Dle návrhu prnt 
J, Kouly jsou zasazeny do pevných rámců dřevěných a kolem nich jest skupina 
zbrani husitských. 

Český nápis zní: »Leta MCCCCXXXVII. z Rozkamnie Cziesarze Zigmunda a Legatuov 
Basilejských v tomto kostele ohlasseno Czesky Latinie Uhersky a Niemecky zze Czechove 
a Moravane Tielo bozie a Krev pod dvoji zpuosobu przijimajic jsou vierni krzcstiane a pra\ i 
synové cierkve*. 

Než rozloučíme se zde s minulosti, poslechněme dr. K. Chytila o době josefínské. 
»Nejkrutéjši rány historické a umělecké podobě Prahy zasazeny při rušení kláltenáv a ducho- 

• Zde Liyii pochováni uíeni profussoři Simon l*roxcnus ze Sudctu, Matěj Dvorský z Hájku 
zvaný Curius, jenž byl jcdcnadvacclkrút reklorcm university (f 1583), Trojan Ni^ellus z Oskořina 
(t 1604), Manin Bacháčck z Nauméfic, přilcl BrahiLlv a Keplerův, Marek Bydiovský i Florcntina, 
Vincenc Benedikt z Nudožer, český gramraatikář a překladatel íalmĎ íf ^^^'>í a j- 

•• O vandalstvi tom vix Libussa 1843 str 313., Arch, l'am. 1874 su. 484 a ťias, Mus, 
IV. 183. 



525 



vcnských instituci. Obrovské komplexy, pokryté stavilelskýrni památkami prvního rádu. 
propadly buď lísku, buď prodány iz nepatrné sumy prívátmkum. Jak s umeltíckym obsahem 
kusteluv a kíášlcru naloženo, jest s dostatek známo. Některé budovy hlubokého významu 
hislorického smeteny bejs ohledu s povrchu zemskéha; stalo se to jmenovité dvéma kaplím, 
jež s historií university naší tésnc souvisejí^ kapli Betlémské a kapli Božího Těla. Od oné 
doby bezohledné odstraňování nepohodlných objektů slalo se íipcciťicky pražskou prak.sí, 
až dosud ^ oblíbenou • . 

Obejdeme nám, dle nových čísel. U Vyšehrad, tř. č. 1359-1 jest německá 
dětská nemocnice cis. Frant. Josefa (Kaiser Franz-josef Kinder-Spital) s kaplí 
P. Marie. Založil jí dr Ed. Kratzmaiin r. 1841 u byv. kostela sv. Lazara (viz í.azarská 
ul); sem ji přeložil a zvelebil dr Jos. Loschner, koupiv ten dům r. 1854, Při děleni 
university nechána Némcfim, česká skrovná později uřízená na rohu Kateřinské ul.» 
až vystavena veliká budova v uL Bož. Němcové (viz str. 70,). Zde po 30 let působil 
veliký lidumii dr. Bohdan Neureutter; s nfm dlouho tu byl sekundárním lúkařtm 
dr. Bob. Souček, nyní v Žitné ul. 3 n. — Na místě doma tohoto i č. 1446 a 1395 
býval veliký dvůr obecní, kde byly složeny starobylé praky městské až do r. 1741, 
kdy Francouzi vŠe spálili. 

Vedle na rohu í\ 321-2 na Mora ni i na Muráni, po n6mž i ulice má jméno. Však 
říkalo se tu též na Hrobci. Až sem vzadu se prostírala druhdy zahrada kláštera na Slovanech 
(v. t.) do r. 1477» kdy zde dům vystaven na méstiáti, jež dostal od obce krejčí Prokop. 
Řada domů následujících vélšinou se táhne posud až do ul. Václavské, byv. Psí, 
a jsou lu domy vértsinou průchodní, mnohé hospodské, bývalé pivovary. Č 319-3 u Ma- 
ter nu, od něhož vzadu do ul. na Morání odprodána staveniště na 3 domy novější. V 15. stol 
byl tu dům Václ. Rozvody (viz Tomek VIÍ. 321.); na strané do ulice r. 1458 dovoleno bylo 
phstavéti podsíň. Jméno u Maternů připomíná majitele rytíře Matcrno z Kvétnice, z kteréhožto 
rodu tri byli pokutování po n 162K Menší )SOU ode dávna sousední č. 318-4 u Vodičků 

(v nejstarší dobé majiteli byli kováři), a 317-5 
u Voláků ci u Koiáčníků. — Průchodní 
č. 316-6 u Vokáčů, Vokáčkův i u Virlů, 
vlastné snad u Vidlů, dříve též u Šaryho. 
(O majiteli tom viz na Slovanech.) R. 1382 
majitel f*elr sklenář, r. 1419 Vítek Vyřezánek. 
R 1621 sťat byl a v kostele Božího Téla 
pohřben maiitel toh*^ domu, tehdy na Hrobci 
nebo Kvtntinovského řečeného, Šimon 
Vokáč* z Chýš a Špicbcrku; dům ten pak 
dostal Filip Rynk, pozdéji Františkáni u F. 
Marie Snéžné, spolu se stodolou na rynku, 
VoKáč mél ješlé jiný dům Vokáčovský »na 
Dobytčím trhu proti kostelu Božího Téb<, 
ponechaný zené jeho Anné; ale po smrti její 
dán Jesuitům, kteří doslali i viníci Vokáčovskou 
řa Braníkem a 3 pole nad Olšany. Byla to 
rodina zámožná; sama manželka Anna mé!a 



• Simon Vokác!- raci krásný kancionál •Žal- 
mové aneb 2pč'vovt' sv, Davida*, vydaný od Daniela 
K. 2 Karispcrka v Praze r, 1618. Ve zpúvníku 
tomto zapsána jjnOU jména vátch onéch uvčznéných 
pánů, kicH před smitízncho se modlili na radnici 
Staroměstské. Knihu dostal doktor Mdt, tíojbonius 
(o nčm uslyším -' při Václav, nám.) a vzal ji s sebou 
do Žitavy^ kfir posud se chová tato vzácná památka. 
Viz Sib-Debrnov, Déjiny hudby sti'. 34. 



1 



Bývalá kapk Božíbo Tělu na Ktrtov^* núin. 



526 



ješté jiný tu dům odhadnutý za 151M} kop mís., kdežto onen Vokáčovský na 2504 kopy; 
byl to jeden z domů zbořených pfi stavbě jesuitské kolleje, nyní vojenské nemocnice. 

Nízký ale rozsáhlý jest bývalý průchodní dům 315-7 u Vodolanských, známěji 
zájezdní hostinec u Sýkoru. Původ né se říkalo u Odolenských (již r. 1606 majitel 
Odolen z Podskalí, de Subskalo); majitelem Kateřina Odotenová r. 1451 mela na hrdle 
býti trestána, že >vůkol sla s falešnou mincí < ; ale na přímluvu pana Jiříka, správce království, 
šťastné vyvázla. Však dům její s pivovarem za tu vinu dán byl — jejímu manželu Janu 
Čechovi, jenž byl služebníkem pana Jířika. Tak se vyhovělo zákonu i protekci. 

Též č. 314-8 Černý orel (znak na dome) jest průchodní; dům tenlo druhdy 
u Šviků či Svikovský opustil emigrant Daniel Kohout z Lichtenfeldu a prodal skrze 
tchyni svou Annu Pichelperkerovuu z Varvažova r. 1629 za 1900 kop míí, Zikni, Krysur- 
kovi 2 Koheiova, — Nejstarší majitel Jiřík Hoho!ský» r. 1414 Václav Kotrba, po némž 
říkali dům Kotrbovský. 

C. 313 9 nový dům. dnve známá hospotla u Podušku, ták průchodní do Václavské, 
byv. Psi ul R. 1381 od kláštera sv. Kateřiny jej koupil Jiřík Hoholský, R. 1Ď22 všeho 
jméni odsouzen byl Simeon Kohout z Lichtenfeldu, jenž v čas vzpoury byl \ yslancem do 
Turek a cestou zemřel; dům jeho >Podu5kovic« na 8500 kop mís, odhadnutý prodán byl 
Doroté dc Magno roz. z Trautenbcrka. 

Č. 312-10 jest rozsáhlý dům (na míi^té slanzích dvou) u Ševců i u Palmu, ud 
néhož odprodáno místo na vedlejší dům novéjši (proto bez názvu) č. 1495-11, Ješté před 
50 lety byla u předu podsíň, kterou přisiavéti r. 1465 dovoleno byla >pro ozdobu mésla*. 
Průchod veřejný vykoupen byl r. 1896. Dům ten v dobč pobělohorské mela emigrantka 
Dorota Kalivodová. — Zde bydlí výtečný herec Jindř. Mošna. — Úzký dům uzenáre 
Červeného č, 311-12 u Viserů či česká koruna. Nejstarší majitel r. 1382 Albert 
nápravník (kolář, rolifcx), pak pilař, r 1408 sladovník, r. 1436 zase pilař. 

Do předu vyniká starý dům nárožní 310-13 u Šálků,* jímž se chodívalo do ul. 
Ressiovy. Stojí na niíste bývalých domů tří. Bývala tu známá hospoda iiájezdní (posud zde 
veliký dvůr), již *opěvá* i píseň » Šenkýřka od Šálků %^clká parádnice . . .* Matyáš Šálek 
a žena jeho Lidmila koupili dům ten r. 1781; nyní jej drží Mildové. V rohovém dome 
za Karla IV. se připomíná pr\'nf pražský mistr taneční Hanuš Uanczmag^ister) i říkali domu 
dům taneční. Nyní jest tu kavárnička v rubáš i. S tím spojen dům u Šálků {do ulice 
Ressiovy), dříve u Wíeserů, jakož i u Kublů, u Rozkosů, u Mířovských, u Poláků 
a u Kunašů. Za Schallera byla při dome veliká zahrada. Dům u Rozkošů, nárožní se sladovnou, 
prodal emigrant Simon Rozkoš za 1000 kop. mís, Adamu Mirovskému; zbytek sumy trhové 
260 kop vzat byl v pokuté r. 1623 k ruce Albrechta z Valdsteina. — Při dome ve výklenku 
zdi jest pékná socha sv. Jana Nep., dle známého vzoru na moste; posud i zde v témdni 
svatojanském večer lid se schází ke zpěvu a mod!itbč před kapličkou, 

Protéjšf roh Ressiovy uL jest česká technika stavená r. 1877 dle plánu Ign, 
UHmana. Stavbu v skutek uvedl JUDr Ant. Čížek (1833—1883) svou rázností v zemském 
výboru. O staré budově povím až pfi ul. RcssIovl'; zde jen o ústave. Již r. 1705 
český inženýr Willenberg podal žádost k cis. Josefu I., aby smél vykládati o inženýrství 
válečném; potom r, 1709 Fr> JVi Kaňka stavitel, Mích. V. Halvachs, malíř a Fr. Preis, 
sochař napsali pamětní spis, aby v Praze zřízena byla > akademie umění*. Jednalo se, 
jednalo, až r. 1717 otevřena ne akademie, nýbrž hradební či inženýrská škola (pro 
absolventy gymnasií— reálek nebylo) k účelflm hlavně vojenským, a to o dvou ročnících. 
Neboř za ICarla VI. (1711 — 1740) stavély se silnice, přístavy; a dle zkušeností váleč- 
ných bylo potřeba d&stojníků znalých moderníiio hrazení mést i táborů i dokonalejí^i 
délostřelby. Učil tu Krist. J. z Willenbergu (dán, na odpočinek r. 1726), pak Jan 
F. Schor, známý pracemi o regulaci Vltavy, L. Herget** a Fr. Jos. Gerstner (vis 

• Dům ten má dva vysoké étily slohu rcnaissančniho 2 druhé polovice 17. století; nemotor- 
nými opravami byly zbaveny svých základních tvarů dekorativních. Viz lansa-Herain 142. 

*♦ Pod jeho řízením byl nakreslen veliký, krásný plán Prahy* nejstarSi zachovaný v raC'stskéra 
atavebniin úřadč. Herget řidli ákolu inienýrakou 33 let. 



527 



str 205.), jenž nejvíce se přičinil o rcorganisaci učeliště. Inženýrská škola totiž znenáhla 
se proměňovala v civilní a připojila 5e k fitosofické fakullé university; od r. 1786 
byla v Husova tř. (viz str. 333.). Tam Gerstner pracoval o vlastní techniku (první 
v Rakousku) po zpBsobu pařížské; organisoval ji r. 1806 na 3 ročníky, až zcela samo- 
statnou se stala r. 1815. Zde od r. 1837 rytectví učil známý Jiří Dobler, ředitelem 
byl Jan Henniogcr z Ebergu do r 1845. Po ném byl ředitelem Xaver Chanovský do 
r. 1848, kdy ří^^ení techniky svéfeno dr. Jos. f^umbovi. Professr^rem praktické i^eometrie 
byl tu Adam Biittier (f 1844), jenž odpočívá na Oláancch IIL 10. :j5. 

Již r. 1843 stavové se usnesli, aby byla na ústave jazyková rovnoprávnost; ale 
pro nepřízeň doby zůstalo při nčmčiné. Česky první učil deskriptivní geometrii ne- 
ohrožený vlastenec a miláček studcnstva Rud. Skuherský (v. t.). Po 20 letech technika 
dostala zřízení universitní, a n 1868 po návrhu na stiemé učiněném od známého 
Hčflera technika se rozdélila na českou a německou, což provedeno ve školním roce 
1869 — 70. Německá zůstala v Husově třídě, česká přenesena sem.* R. 1874 technika^ 
do té doby stavovská a zemská, jest převzata do správy státní, n 1879 povýšena na 
c. k. českou vysokou školu technickou, a r 1901 absolventům dán titul doktora. 
Seznam a obrazy rektorů viz Zprávy arch. a inž. 1895 str. 140. 

Na technice pražské r. 1846 studoval Arthur Gorgei, známý vůdce madarské 
revoluční armády r. 1S48. — Novější budova techniky vyniká hmotnou rustikou 
a schodištěm; do náměstí u portálu stojí sochy »Práce* a *V^éda« od Ant. Poppa. 
Obr, techniky viz str, 529. 

Všecky domy od techniky po nic. na Zbořenci postaveny byly původně na půdě 
kláštera Křižovnickcho na Zderaze; v. t. Starý diim 292-15 zlatý lev (jest ve stílc% ale 
bez zlata) éi hýv. novoměstský obecni pivovar, známěji Pflanzrúv černý pivovar 
(obyčejné tmavé natřený). — Nejstarší majitel Mikuláš železník r 1377, r, 1384 Řehák 
jirchář či smradar. Zde býval sládek Fcrd. Náprstek. — Úhledný, starsi nízký dům 
č. 291-16 Vyšnobrodský t. j. býv. maj. kláštera cisterc, ve Vyšším Brodě. Bývaly lu 
domy dva; jeden měl r, 1410 Mareš Čistota, druhý r 1396 Petr Kolovrat. 

Č 290 (289)-17 u tří vlaštovek, jež jsou posud na dome. Č. 290 mél r. 1377 
Havel rukavičník (cbirothccarias, qui praeparat chirothecas ferreas — dělal rukavice železné), 
č, 289 řezník (carnifex). 

Nové vystaven a znaky a obrazy vyzdoben jest dum Terebíiv s kavárnou »u techniky** 
č. 288-18 u Božích i u Scdlerů, správněji u Sedelerú; mélť jej kolem r. 1730 primas 
novoméstský Josef Sedeler, jcní r. 1728 přcstavél kostel sv. Trojice v Podskalí. Po r. 1800 
byl vlastníkem tohoto domu nákladnického m駝an Chauer, jehož syn Josef Chaucr (f 1859) 
byl výtečný herec českého divadla. V 15. stok dům držel rychtář Janek Stříbrný z Rataj, 
jenž dui»tal zahradu kláštera Zderazského; tehdy sful ten dům Olbramovským po majilch 
Mikul. Olbramovi r. 1378. 

Nízký jest díjm č. 287-19 u Mužíčků či Iři hory {tři vrchy). R. 1397 koupil jej 
od řezníka Václav prokurátor konsistoře; r.*'1416 Jakub Ladevský. — Roh uk na Zbořenci 
tvoří starý dům 286-20 u Zlatohlávků či černý dům íu Schallera červený). R. 1370 
maj. Mich. Hradec^ pak železník Jochlin (Jan), Petr Mléčko, potom kfáíter sv, Klimenta. 

Veliký ale neúhledné kasárnický jest dům č» 285-21, v 15. stol. u červeného 
zvonu, později Červený dům, kde jest české university úšiav meteorologický (ředitel 
prof. dr. Fr. Augustin), ústav mineralogický (řed. dvorní rada dr. K. Vrba)^ geologický 
(řed. prof. dr Jan Voldřich), palaeontologický (prof. dr, Filip Počta), zoologický (prok dr. 
Fr, Vejdovský) a zemépisný kabinet a seminář (docent dr V. Švambera). 



• Místo koupil zemský výbor r, 1867 od náboženské matice (staré zderazské proboStství ac 
dvorem a kostelem sv. Petra a Pavla). 



528 



Říkali tu i na vršku, že bývala zde půda nerovná, a celému rohu namésti v 14. stol. 
v pod hrbí, Z toho domu byl podruh nějaký Vítek, jenž roku 1422 vedl lid po smrti 
Želivského proti radnici staroměstské. 

Od Spálené ul. k býv. radnici a v téže ui až k Lazarskc r. 1901 — 1903 výstavci 
Air Wertmiil!cr z Karlina dle plánu dvorního rady ryt. Fórstra ve Vídni eráru novou 
budovu trestního soudu* 

Do ul. Spálené, kde budova značně ustoupila, jest délka IIS m a lamí vchod hlavní, 
do namésti délka 52 m. Do ulice jest prostranná loggie na 6 žulových sloupech; tudy se 
vcháai na veliký dvůr, kde v I. vidéti 4 veliká okna nové siné porotní. Dvorem tim 
i druhým snad bude príjchod veřejný. Porotnf síň v nové budově jest značné vétáí neŽ 
bývala v staré; v saloně praesidentové jest obraz císařův od Adolfa Liebschera. 

Zde bývaly tři domy do nám. č. 3 — 5, tri do ul. Spálené (6—9) a v Lazarské ul 
sa č. 10 vzadu staveni při býv. kaplí sv. Lazara (č. 7). (Vrz Lazarská ul) 




Česká technika na Karlově nám. 



Č. 5 druhdy slulo na hřebínku, R. 138U měl jej Frenclin z Kamenice, pak Kříž 
z Nelvořic, r. 1413 reznik Jan Prčalka; v 16. stol byli majiteli Pavel Břekovský, Jiří Klába^ 
Martin Valchář, Mik, Milnar z Hrebinku, později Joachym de Rungi a Vád Adam Straka 
z Nedabylic, za Schallera Vincenc Genirov. 

Vedlejší dům č. 4 z počátku byl spojen s následujícím^ ale již od r. 1411 samostatný, 
bečváře Ráza, pak Pštrosův; r. 1565 kovář Prokop Myška jej prodal Mik, llrebíčkovi; 
později jej (VÍZ Dr. Teige Cas. SpoL př. starož. Vlil. 147.) držel rychtář Jan Příměnský z Přibcnic» 
potom Kristina Talavášková» kolář Jan Borůvka, kolář Martin Beneš a roku 1623 Václav 
Vyšehradský. 

Dům ten před málo lety byl lidumilné slečny Anny Nataliové; na domě byla deska 
učence Christiana Uopplera (1803-54), prol techniky, jenž tu bydlil 1739 — 42; snad 
bude zasazena na novou budovu trestního soudu* O jeho »píincipu* viz OltSv SI N. Vil 848* 



♦ Podobným slohem renaissančním má býti upravena i vedlejší stará budova; zajisté by se 
odporučovalo více, aby přestavba ta provedena byla v původní podobě. Sr. Cechner, Dostavba 
justičního paláce. Zprávy arch. a íni. XXXVIL Takc jest ncpíknc, že nyní vznikl velký rozdíl 
mezi chodníky obou budov (staré a novč), a zábradlí na kraji svahu před novou budovou icst nr- 
hezk^. Snad to bude zmčnéno. 



529 



44 



Č, 3 býval pivovar, r. 1434 Pavla od mečův; řezník Václav Selík < proto »pÍvovar 
Selikovic*) jcj prodal r 1543 sladovníku Havlovi z Košíř. Potom jej měla Marta Prísahová 
a říkali tu »u Přísahu*; v 17. stol odúmrtim pri^^el na obec, od níž jej koupil Jjin 
Némců; a do zboření slul u Némců. Pozdéji jej měl Vejvoda ze Strombergu (viz str. 380.) 
a r 1792 zdědila dcera provdaná z Himmelberga. 

Hned za uličkou Lajsarskou na míí5t^ části býv. radnice (č. 2), v níž jest 7 dvorů^ 
býval městský pivovar, před tím u Še rychli* R. 1571 tu pivovar u 3 hvézd koupil 
Vád. Kyndule od Jana Hvězdáře, od dědiců jej koupili starší cechu nákladníku, od nich 
r. 16U4 Melichar Šerý z Letovčic, jenž r. 1649 dům ten se sladovnou a prííchodistěm 
s obci novoměstskou vyměnil za diim u Pekelských v Žitné. uL Od lé doby byl to 
majetek obecní » později sloučený s radnicí. 

Mezi domem tím a dřívější (méně rozsáhlou radnicí) byl dum u Šullarů, v 15. stol. 
Mariina Divisovského z Prosovic, pak jeho pastorka Mat. Pechance z Královic na Slušticich. 
Později byl též rodiny Hvězdářů, jako dům vedlejší, a slul u tra karů; r. 1610 jej koupil 
Isaiáš Suller, který r, 1617 koupil také dům t. zv. Faustův (viz dále zde) od Lukáše 
Karbana z Volšan a později pro víru se vystehoval. Od Sullera r. 1616 dům koupila obec; 
jeívtě u Schallera sluje SchiiUerovským, 

Ve Spálené ul. ke stavbě nového domu erárniho koupeno bylo č, 6; tu bývaly dva 
domy někdy hrab. Václ. Straky z Nedabylic, pak Alžb. z Vlkanova a Františky z Lííwenehru, 
Mane Anny ze Střemic; r. 1783 koupil Jan svob. pán Schonowitz z Línj^rerswerthu a Adlers- 
lówen. V nejstarší době byl tu pivovar, sladovna a veliká zahrada; majitelem jednoho 
domu n 1381 byl Jakub Ocas kožisník, druhého Václav Ryba Kolář, sladovnu mel r. 1411 
Štěpán Zabitým jinak zvaný Štěpánek Nedobitý. 

V 18, stol. býval tu známý hostinec u slovanské lípy, kdysi místo schůze českých 
vlastencův. Politický spolek toho jména založen byl r. 1848; v prvním výboru byli hrabě 
Jos. M, Thun, rytíř Jan Neubeťg, Erben, Hanka, Palacký, Rieger, Stulc, baron Villani, 
Vocel, Zap a j. 

Vedle bylo rozsáhlé nádvoří (č, 7), bývalý hřbitov špitálu Lazarského, do našich dob 
díina kamenická, před tím tržiště zelenářské, jak viděli na obr. v Čas. Spol přátel starož. 
Vlil 159. Viz Lazarská uL 

Dále k Lazar. uL byl dům č. 8 u černého mouřenína, v nejstarší době jeden 
dům spolu Č. 9 a li), jejž řezníci novoměstští koupili r, 1482. Ale již před založením 
Nového města stával tu v rohu (č. 9) domek, jejž král Jan Lucemb. daroval Jindr. Švábovi, 
šenkovi J. M. Kráh R. 1544 měl tu vedle dům mistr Medek, jenž žaloval, že >cech řeznický 
na těžkost a nebezpečí domu jeho kuchyni zdělal hned vedle domu a mezi prkny ohniště 
a komín, a dřívím tu pálí, klobásy smaží, že mu smrad jde do pokoje*. (Wintťr, Kult. 
obr. 1. 521.'! R. 1779 měl diim ten Josef svob. pán Enis z Atteru a Irea^he, jehož druhá 
choť byla Antonie Dlouhoveská z Dlouhé vsi. 

Roh, Lazarské ul bylo c. 9 u Vyšovců nebo Komín íckii, ke konci 18. stol. 
Karla Mendíka. 

Starší budova c, kr. zemského trestního soudu — lid říkává jen - kriminál* — 
jest bývalá novoměstská radnice; stavěna byla brzy po založení Nového města 
a mimo věž dokončena r, 1374. Ale tehdy zaujímala jen asi polovici nynější úřední 
budovy u věže, která dokončena byla v 1 1451 --56 a ozdobena orlojem, jaký se za- 
choval na radnici staroměstské; ciferník malován byl r. 1490 od malíře Zikmunda. 
Mnohý již ani neví, že to býval střed Nového města a že i tu se staly události 
veliké. 

Bylo dne 30, července 1419. Král Václav IV. před tím, boje se bouří a chtěje 
zkrotiti lid pražský, osadil místa konšelská rozhodnými odpůrci kalicha a sám se 
uchýlil na Nový hrad u Kunratic. Noví konšelé přísně zakázali všeliká processí po 
městě, ale zákaz měl opačný účinek. Vášnivý Jan ze Želiva (viz str. 437.) onoho 



♦ Vnejstarii době byly tu dva domy, jeden mel Pešek chmelař r. 1388, druhý Chotek z Brodu, 
pak Vclík KřemeneCj r, HOS Jan od radnice či Johannes Rathouzský. 



53Q 




dne v ko:átt:le P. .Marie Snéžné kázal ohnivéji nrž jindy proti odpůrcům kalicha 
a po kázání Slo processl do chrámu sv. Stepána, kamž se dav vedral násilím. Potom 
tálinouce mimo radnici stanuli, a knéz Jan žádal, aby konšelé propustili vézně, jaté 
pro nepokoje náboženské. Konšelé odepřeli a radnici zavrevše chystali se k odporu, 
ba házeno i z radnice kamením po lidu a udeřeno prý i ve svátost v rukou knéze 
Jana. Rozzuřil se lid a veden jsa Zižkou učinil átok na radnici; purkmistr, dva konšelé, 
místurychtář, jeho pacholek a 5 sousedfi konšelům oddaných smetáno s oken;* 
padající chytáni na kopí a sudlice. Kdo se hned nezabil, na zemi dobít. Po celou 
tu dobu kněz Jan stál tu s velebnou svátostí a zuřivý lid ještě více popuzoval. 
*A sebrali jim toho, co na sobě méli, ale čepice i opásání stříbrné každého z nich 
na něm položili.* (StaH ktop.) 

Když zpráva o tom donesla se králi, hněvy í^e rozlítil a brzy potom raněn byv 
mrtvicí po 16 dnech skonal. Tak dokořán otevřen byl průchod mocnému hnutí 
z něhož vzešly války husitské. 

R. 1434 neshoda mezi Starým a Novým městem vedla k bojí, v němž Staro* 
městští zvítězivše dostali se do radnice, odkudž odpůrcům však povolili svobodný 
odchod; ale novoměstským odňali všecku z!>raň; bylo to krátce před bitvou u Lipan. 

R. 1483 veliký mrir vy[>ukl a pouze v Praze zemřelo přes 30*000 lidL Král 
Vladislav proto se odstěhoval do Třebíče na Moravě; najednou se roznesla zpráva* 
že tam onemocněl na smrt. Tu konšelé všech tří měst pražských bojíce se pomsty 
lidu, jenž držel s utrakvisty, připravovali se provésti >noc bartolomějskou< t. j. v noci 
íze dne 25. září) všechny protivníky povražditi a vyhnati kněze pod obojí. Ale lid 
předešel jich úmysl, a den před tím na znamení dané z kostela Týnského nastala 
krvavá revoluce. 

KonSelé staroměstšti i malostranští byli zjímáni, novoměstští pak povražděni 
a vyházeni z oken radnice na náměstí. Potom rozlícený dav řádil proti Němcům, 
Židům a klášterům; a hned druhého dne zjímaných konšelů tolik popraveno po krátkém 
soudu, že až se zhnusilo tehdejšímu katu a od toho dne se odřekl svého řemesla. 
Nad takovým násilím král Vladislav U. velice se rozhněval; však po dlouhém jednání 
konečně upustil od trestání ji cli hrubě výtržnosti a ustanoveno pouze^ aby Pražané 
vítajíce ho přijíždějícího do Prahy na jedno koleno poklekli, za odpuštění poprosili, 
že sami o své ujmě konšely ztrestali a na znamení poslušnosti mu odevzdali klíČe 
a pečeti. 

V radnici se připomíná v 15. stol. veliká síň v patře, v přízemí krámy či sklepy 
a na straně k u!. Vodičkově dole šatlava s mučírnou;** v ní r. 1419 se ukryl konšel 
Řehák valchař, když lid vyhazoval konšely, ale našli jej i tam a zabili. Dva sklepy vězeni 
zdejšího měly jména po prvních >obyvatelích* Polévka a Jelito. Ve vězení zdejším dlouhá 
léta trávila známá Zahrádková (viz str. 405/). Pozdější prý mucírnu okazoval mi p. vrchní 
rada Rabor v přízemí do náměstí vedle vojenské strážnice, kde z venku jest viděti zazděný 
vjezd; uvnitř jest *kasa< t. j. místnost, kde jsou dvě pokladny, ale i sklad koií pro trest- 
nickou práci. Nepravidelná žebra klenby prozrazuji přestavby. — Věznice do ulice Lazarské 
proti bývalé kapli sv. Lazara byla postavěna nově r. 1806, 



* Druhé vyhozeni okny (defenestrace) stalo se r, 1483 ve třech radnicích pražských, třetí, 
nejznámější, r. 1618 na hrade. 

** Navštiv mučírnti v Měst. museu, kde spatříš Kristovu sochu (z 16. stok) z této muěirny 
na Novoměstské radnici a nápis: *Stíij, člověče, slyš a pozoruj. Před Bohem a soudem jsi, vystřihej 
se kaídé IŽi, která bolí jak muěeni, a za nižto milost neni; vyxncj pravdu, jak se sluší, netrap 
tčlo, spas svou duál. Pomodli se Pánu Bohu za iiiiíost sobe nebohá. Amen.< 



531 



44* 



Když r. 1520 stavěli znovu radnici (tehdy vystavěno bylo oové ozdobné průČeli) 
»ku poctivosti města a zakladatele jeho Karla IV., « tu Boží muky, ježto na Koňském trhu 
stály pčkné a nákladné s ře2banii od půldruhého sta let, zbořili a to kameni tesané odvozili 
do rathouzu a kladli je do paláce, kterýž dělali podle veze. (Bozi muky ty stávaly před 
domem u Císařských na rohu Jiiidř. ul., kde jest nyní Assicurazione Generali.) 

R. t559 *v Novém Mésté jeden pekar učinil kšaft a oznámil v néui jistou summu 
peněz» dokládaje, že jsou v truhlici zanechané a řetězem přetažené; kteroužto truhlici po 
smrti téhož pekaře pani radní vzali a odevřevše ji tolik peněz^ jak on pravil, v ni nenašli. 
Z té příčmy dvč dcery toho nebožtíka, také zeť i macecha v domnění byli, a když oni 
tomu odporovali, že o penězích nevědí, přísahou očistiti se musili. Po přísaze když len zeť 
z radní světnice vycházel, mezi dveřmi hlasitě řekl: »l5odej ty peníze hrom z jasná spálil;* 
a to se dalo v pondělí. Na to hned v sobotu k večeru po zvonění na klekání udeřil hrom 
do té radní světnice i do té truhlice a v ní všechny peníze spálil, toliko někde český 
groš k tolaru a drobné peníze v hromadu slily byly. Také zámek u té truhlice se vypálil, 
jali oby v největším ohni byl ležel; ta pak truhlice i šat, v němž peníze svázány byly, 
v celosti zůstalo. Tehdáž sice radní světnici nic nebylo uškozeno, až když makovice na 
věži toho domu radního od toho hromobití zapálena byla, také všechna věž i radní světnice 
shořela. Václav, tesař podnapilý, vběhl nahoru chtěje šturmovati, ale od ohně tam zachvácen 
byv uhořel. Tehdáž, ačkoli příval veliký príiel, a kdo jenom mohl hasil, však uhašen byli 
nemohl ten oheň, který až do půl noci trval Na ráno v té vypálené věži dvě holoubata 
nalezena byla, která holub krmil, a ta holrmbata arciknížeti Ferdinandovi ukázána byla*. 
(Beckovský.) 

Po požáru r. 1559 také rad nice byla přestavena; podobu její viděti na obraze 
Sadclerově. 

Radnice v té době byla ozdobena třemi vysokými štíty (viz obr. stn 533.) se 
schodovou obrubou, stejně velikými, pod nimiž nízké druhé patro mělo v průčelí 
9 oken, kdežto do prvního šlo světlo 4 velikými okny renaissanČními. Vchod hlavni 
byl prostřed budovy s jednoduchým portálem, na levu byla ještě dvě okna do pří- 
zemí, kdežto okna na pravé straně později zastavěna byla nízkou strážnicí> Po straně 
do Vodičkovic ulice byl jediný Štít, rovněž bohatě Článkovaný. Střecha sahala pod 
hořejší okna věže, kde visí veliký zvon. Pod hlavními okny nápisy lat, a Č. označovaly 
založení království Českého r. 1086, Nového města 1348, věže 1452 a opravu radnice 
r 1561. Vedle hlavního stavení byl na záp. straně menší přístavek s 2 okny a nahoře 
2 renaissančnimi štíty. Ve věži v přízemí byla vězení, v prvním patře mezi dvěma 
okny mramorový erb městský, v druhém mezi okny plastický obraz znakový (erb 
městský, tri orlice a nejvýše český lev) a pohyblivá deska hodinovým strojem řízená, 
v třetím ciferník 24hodinový. (Dr, Teigc.) 

R. 1565 na věž obnovenou dán zvon ulitý Brikcfm z Cimperka; zvonem tím se 
zvonívalo o začátku trhu a při požáru. Na zvonu mimo jiné jest i tento nápis latinský: 
• Obec bez zákonů, zákony bez moci výkonné jsou jako zvon bez srdce, nepořídit 
ničeho, nemá-li síly potrestati zatvrzelce*. 

Zde r. 1609 se scházívali protestantští stavové k poradám, jichž koncem byla 
válka tticetiletá. 

Z r. 1617 Pavel Skála ze Zhoře zapsal toto znamení blízkého neštěstí: » Všecky věci 
strastnéj které se již valily na národ nአa obzvláště na stranu pod obojij Bůh předpovídal 
nám skrze své rozličné posly zázračné netoliko v povětří, ale sem i tam na okršlku zemském. 
Nebo v ty časy spatřovali lidé zhusta strašlivá vojska v oblacích společně se potýkající se 
zbraněmi krvavými. Povstávali též i větrové a bouřky neobyčejné, boříce stavení i silné 
stromoví z kořene vyvracujíce se znamenitou lesů škodou a záhubou. Jedné také chvíle 
přiletělo na Novoměstskou radnici nesčíslné množství pavouků vodních a usadilo se na ní; 
s radnice pak Staroměstské spadla s vrchu věže makovice ozdobná, jakkoli byla velmi 



$32 



pevné a bezpečné silnými nároíníky přibita a upevněna. Ano i nočním Časem se potulovali 
zhusta v městech pražských nemalí houfové psů velikých, kteří na lidi útok činiti, a co 
jiných tém podobných úkazů strašlivých dalo se v tu dobu, jež lidé vykládali sobe za 
jisté hnévu božího a budoucích neřestí předchůdce a znamení*. 

Když r. 1622 obnovena byla katolická racli oovoméstská, v prvním patře véže 
zřídili kapli Nanebevzetí í*. Marie a sv. Václava; v ní osoby magísliátnf konávaly 
vyznání víry a přísahy. Kaple ta zůstala i při pozdější přestavbé radnice, a každou 
nedřli a svátek v ní se koná míc sv. pro včzní^. V kapli té jest pěkná socha zbičo- 




Bývalá railnicť unvonicstská dle staré r>'tifiiy. 



váného Spasitele, práce asi ze 14. století; deska z bílého mramoru oznamuje 
poslední opravu kaple r. 1891. V zajímavé knize zde chované zapsány jsou všecky 
popravy, jež se nyní konají ve dvoře této budovy. 

Divný byl výjev před radnicí touto dne 11. listopadu 1631. Na zprávu, že blíží se 
k méstu vojsko Saské, všichni úřadové císařští na kvap utíkali z Prahy, Nezůstal ani vojín, 
ale za to méšťanům (ponejprv od bitvy Bélohorské) dovoleno nositi zbraň a sebrati se 
k obrané mésta. Méšfané vyzvání poslechli, a tak stál zde před radnicí praporec mésíské 
hotovosti, když mimo né utíkali páni z Hradčan k Vyšehradské brané, A jesté posměšné 
volali na méífany: * Stařečkové, darmo vartujete; raději jdete domů a zbrané složte*. — 
A již dne 15. listopadu Praha se vzdala vůdci saskému Arnimovi. 



633 



jinde slyleli jsme, že v Praze bývalo mnoho cizinců; z nich hlavné horkokrevní Vlaši 
éasto se rvali. Takový byl i známý cis. architekt Karel Luragho, jenž jednou probodl 
v hádce krajana svého, kameníka Zachariáše Campiona. I jeho pomocníci nebyli lepší. 
R. 1646 odňal no»roměstský magistrát meč jeho polirovi, a tu milý Luragho se přihnal se 
svým lidem do radnice a když páni nechtěli mu vydati zabavený meč, obořil se na né, 
až statečné utekli. (Jansa-Herain 34.) 

R. 1686 zvon svrchu jmenovaný » božským jisté hnutím (neboť se ho žádná lidská 
ruka nedotekla) dne 4. prosince v hodinu 23. pétkráte zazvonil neb radéji zašturmoval, 
což hlásní na té věži ve dne i v noci stráž držící přísahou vysvědčili, kteréhožto roku i té 
hodiny následujícího dne 5. prosince 1. 1686 Eleonora Gonzaga, ovdovělá císařovna římská, 
v Pánu šťastně ve Vídni skonala «. (Bečko vský.) 

Zde připomenu něco o ponocných. Vedle stálých hlásných na věžích ode dávna 
měšťané ve zbrani chodívali střídavě na ponůcky, až i tuto službu město samo opatřovalo 
najatými ponocnými. Na věžích »rathouzských« byli »ponocní< v noci dva, ve dne jeden, 
•bedliví, střízliví, zkušení, < kteří, jak oheň spatřili, volali, troubili, šturmovali, stranu, kde 
hořelo, ve dne označovali praporcem červeným, v noci lucernou. Na znamení svého bdění 
v noci ohlašovali každou hodinu, zpívajíce při tom na každém rohu věže dvakrát: 

Ó Bože náš všemohoucí, 
rač strážce býti svou mocí 
měst pražských i obcí. 

Jiní ponocní chodili po ulicích a přctrhovali každou neplechu; konečně jiní »ponocní< 
chodili po městě i ve dne a sbírali — opilé. Viz též Jansa-Herain str. 29. 

R. 1784 zrušen byl magistrát novoměstský a všecka města pražská spojena 
v jednu obec, jejíž úřad měl sídlo na radnici Starého města. Sem pak dán byl senát 
kriminální, potom zemský trestní soud. O vězeních zdejších viz Paměti Em. Arnolda, Květy 
1898 str. 720 n. 

>R. 1788 jakýsi Bartel ze Žatce dopustil se vraždy v Jirchářích i byl odsouzen na 
smrt. Ráno o 9. hodině v Novoměstské radnici zašit byl do kravské kůže, naložen na 
káru a vyvezen na popraviště za Novou branou; tam jej kat vytáhl z kůže, lámal na každé 
ruce kolem nahoru a pak jej vpletl do kola a vyzdvihl vzhůru, kdež teprv po delší době 
ducha vypustil.* (Svátek.) 

Nynější, až příliš prostá podoba radnice* pochází z r. 1806, kdy starší ozdobné 
stavení — mimo věž, opravenou r. 1876 — bylo zbořeno; v průčelí jest nahoře latinský 
nápis: Nemesis bonorum custos, sontium castigatrix, securitatis publicae vindex 
(Nemesis dobrých zachovatelka, vinných trestatelka, bezpečí veřejného zachovatelka.) 
Druhý nápis: Ergastula atd. zní česky: Žaláře k zdravotě obnovené rozkazem a péčí 
otcovskou Františka I. císaře 1806. Uvnitř jest staršího rázu jen veliká síň v prvním 
patře, kde do r. 1903 se konaly soudy porotní, a klenby v přízemí. 

Na straně do Vodičkovy ul. dole na věži dosud se zachoval zbytek řetězu, 
jímž se zavírávala ulice. Na téže straně od r. 1760 jest zazděn železný loket český; 
podobně býval zasazen »lokct pražský* na radnici staroměstské >do kamenných 
veřejí za železnými dveřmi, kdež se do obecné světnice vcházelo*. (Zachoval se též 
loket ve dveřích bývalé radnice hradčanské.) 

»Nad měrami a vahami býval dohled policejní velmi tuhý; i s poctivým loktem 
a poctivou vahou mívali přespolní obchodníci v trzích soužení, poněvadž nebývalo všude 



♦ O ní viz Rodinná kronika V. str. 223. od K. V. Hofa. 



jednostejných mér ani vah. Ani Pražané Novoměstští druhdy nemívali v tom stejnosti se 
Staropražskými, Snem r. 1549 jednal o srovnání mór a vah všude s pražskými, ale jenom 
některá města přijala míry pražské, a tak nedocíleno jednoty. Když tedy přišel do trhu 
kupec nebo prodavač přespolní, první péči jeho bylo, přeměřiti sobe loket svůj k lokti na 
radnici ve zdi vsazenému, srovnati svoje závaží se závažím méstským a nádobu svou 
s nádobami méstskými, které v radnici vyloženy byly za vzon« (Winter, Kult. obraz 11. 437.) 
Potom lidé již se nehádali, že je nékdo ošidil, a když chtěli se přesvědčiti, zdali 
soukeník nebo pláteník má dobrou míru, šli sem a přeměřili si. Ale ne každý dosáhl tak 
vysoko, a proto si libovali, když se jim nabídl kdosi, že tam bude státi a lidem za malé 
zpropitné přeměřovati koupené zboží. Nějakou dobu bylo dobře; ale když potom kterýsi 
obchodník milého měřitele podplatil, aby chválil vždy dobrou míru zboží od něho koupeného, 
a věc se prozradila, nepoctivý měřič se ztratil. Ale že ho ostatní obchodníci proklínali, 
posud prý nemá pokoje v hrobě a béhává tudy u věže, jak se rozumí, od půlnoci až do 
prvního zakokrhání kohouta. (V Cechách platné staroměstské miry a váhy zrušeny byly 
prvním lednem 1765, kdy zavedeny míry dolnorakouské pro celou říši. Před tím loket 
pražský zaveden byl po celých Cechách n 1708 a slul pak loktem českým,) 

Na véži mezi průčelními okny v prvním patře jest erb* Nového města, udělený 
od Ferdinanda IIL r. 1651 za odměnu statečnosti při obležení Švédském r, 1648, 
jak hlásá latinský nápis*'*' Věž tato*** jako u staromi^slské radnice byla od počátku 
stavěna tak vysoká, aby z ní vidčti bylo až za hradby města. S pavlače věže (ve výši 
37 m) jest krásný rozhled; ve vížce nástřešní jest cymbál hodinový, vážící přes 
20 centů, z r. 1659. 

Cymbál ten dle současného svědka * složen byl s vozu u kostela P. Marie Sněžné 
na silný vlak čili smyk dřevěný, odkudž měl býti vlečen až pod věž n radnice, I shluklo 
se 705 hnchuj a mezi nimi synkové radních pánii i šlechticů znamenitých, kleřt uchopili 
se provazuv a za ohlušujícího pokřiku a výskotu zatáhli těžký cymbál až na samo místo. 
Za odměnu toho obdržel každý z hochij po stříbrném groáíčku a krom toho housku a luček 
medoví ny, což vže bez reptání bylo přijato. Ale když městští drábové zadrželi několik 
z nich, aby pro větší a slavnější utvrzení památky po starodávném a do nedávná ještě 
v Cechách konaném zvyku metlami jim pardus udělili, byl prý z toho mezi shromážděným 
obecenstvem velikánský smích, mezi hochy však pláč.* 

Na jižní straně věže spatříš nápis vyrytý v kameni: 



Signa te signa temere me tangis et angis 

Róma tibi subito motibus ibit amon íVčures/arfs yafj^ A. D^ \úAti. 



♦ Ve věniku (ručníku) svinutém dole v pi\ i v 1. jsou známí ledňáčkové. Vit obr. str, b'^b. 
** Zajímavý jest majestát císařský ze dne 3. května 1649 daný v Preápurce: . . >A jakž jsou 
Pražané Nového města pražského při nás v poníženosti vyhledávali, aby do zřízeni zemského 
království našeho Českého příčinou té léta 161H zběhle ohavné rebelie dle uloženi jistého dědič- 
ného posudního inservirovaná, a od tehdejších předků jejich lidí nekatolických slavnému domu 
Rakouskému zpronevěřelých na obec Nového města uvedená a uvalená macula (skvrna) kasírována 
(zrušena) byla: Pročež aby taková macula, kterouž jsou pfipomenuti Pražané novoměslšti již nejednou 
k Nám k obzvláštnímu našemu zalibení skutečně a povinně dokázanou stálou a neproraěnítelnou 
věrností, obzvláště pak při nedávném přetěžkém ohležení krví svou smazali, více a dále přičítána 
nebyla, aniž se na ně vztahovati mohla, a od nižádného v nejmenším nyní i na věčnost vytýkána 
nebyla, ráčili Jsme z mocnosti Naši Královské tu poskvrnu tímto listem Naším zdvihnouti, rušiti 
a do konce v nic obrátiti,* — Týmž majestátem rozmnožen byl i znak novoměstský, »že jsou 
oni z brány Horská řečené, do kteréž nepřítel silný šturm byl pustil a netoliko šancův okolo dotčené 
brány leiícich, ale i na díle též brány s velikou fúrií se již byl zmocnil, zmužile a srdnatě s pomoci 
Boží zase vypuditi platně a bedlivě pomáhali, v bráně pak Koňské řečené, která silně a za časté 
dobývána byla, jako lvové proti nepříteli stáli a ji obhájili.* Proto také na př. měŠfan novo- 
městský fcehoř Benedikt Opavský, jenž tehdy se vyznamenal udatností, jsa desátníkem ve svobodné 
kompanii, vedené od Aloisa Vratislava z Mitrovíc, dostal erb a titul z Lvové hory či Lowenbcrku, 
♦♦♦ O kladeni sem nové makovice viz Wínter, Kult obr. L 481. Tamtéž str, 482. o novém 
zvonu r, 1598 a pozaunéřich na věžích. 



835 



!•' 




Erb novoměstský mezi oknv prvního patra 
na věži Novoměstské radnice. 



Podivného toho nápisu každý řádek se může 
čísti i od zadu a stejně zni. Co to značí, neumím po- 
věděti. 
t^fr 'V^ -^sl^ ~~f — Konečně připomínám, že radnice tato jest právě 

^j4rV<íjSĚ ^ ^^^ ^ "^^ mořem, a že tedy odtud k řece dle zvyku 

-^^Wr '^lí 4tí zeměpisců se počítá nižina. 

Před radnici na náměstí býval pranéř, a blízko 
se i popravy konaly od starodávna. 

Tak r. 1433 na Novém městě měl býti oběšen 
panoš Čeněk ze Sendražic pro loupežnictví. »Již jej vedli 
k šibenici, když z davu vystoupila mladá šlechtična 
Markéta Lomnická s matkou svou a jinými paními, prosíc 
se slzami, vzdechy, nářky a křikem velikým konšelův, 
aby mu život darovali a jí ho dali za manžela, že ona 
ho tak bude hlídati, aby nikdy již takových činů se 
nedopouštěl. Když i přítomní kněží se přimlouvali za 
splnění její žádosti, konšelé hnutí jsouce milosrdenstvím, 
ale sami nemohouce rozsudku svého měniti, odkázali 
prosící na obec, to jest na lid vůkol stojící, zdali by 
od ní mohli odsouzeného vyprositi; obec pak slitovala 
se a konšelé dali k tomu vůli svou. Čeněk ze Sendražic 
veden jest tedy zpět na radnici Novoměstskou, kdež 
učinil slib napravení svého života, a hned zaslíben jest 
panně Markétě k manželství*. (Sluší k tomu podotknouti, 
že kněží husitští neschvalovali odpravování.) 
A ještě jednu upomínku odtud dle Beckovského: R. 1565 sťat byl tu synek pražský, 
že své matce zlořečil a ji také bíti chtěl. 

U pranéře toho dvořenín krále Václava IV., pan Voksa z Valdšteina r. 1412 spálil 
napodobené listy o odpustcích, když nesl je sem s velikým rozpustilým průvodem z Malé 
Strany po nejživějších ulicích. Viz Tomek III. 512. a zde str. 463. 

Proti radnici na rohu Řeznické ul. jest č. 671-26 u Zajíčků, pak u mramoro- 
vého stolu či Salmovský dům po majiteli hrab. Salm-Reiferscheidovi ; nyní jest hrab. 
Maxe Thun-Hohenšteina. R. 1796 od Marie Kuchařové jej koupil Bedř. V. kníže Hohenlohe- 
Kirchberg. Dle Schallera zde byl zřízen r. 1786 nejprve ústav hluchoněmých. Byl to svého 
času též dům slavného Mat. Brauna, jenž tu bydlil; viz str. 443.; mk\ také ve Václav, 
ul. (zboř. č. 328) »sad s letohrádkem o 3 pokojích, 5 komorách, kapli a poustevně, vše 
pěkně vystavěno*. Ze starších majitelů vynikl r. 1492 Jan Cholupický z mocné rodiny 
Stukův, o nichž viz Týnská ul. Nyní jest tu knihkupectví firmy Hejda a Tuček a Česko- 
slovanský pensionát pro dívky. 

Č. 670-27 nízký dům V. Štěpánka u Zahrádeckých, nověji u Havlíčka dle poprsí 
na domě; r. 1386 maj. Jakub Kuchta bečvář, v 15. stol. říkali tu u hvězd a měl jej 
Vaněk sladovník, po domě zvaný Hvězdář. Jest tu slovinský akad. spolek Ilirija. 

Roh Žitné ul. č. 669-28, kde jest kavárna u Karla IV., dům sluje u Balovských 
(dr. Teige má u Bakovských). Nákladnický dům ten měl po Samueli Filadelfovi r. 1623 
primátor Pavel Daniel Termanus,* po něm syn jeho Jiří Michal. V 1. 1831 — 1839 byl tu 
ústav hluchoněmých. Nejstarší maj. herynečnfk Meinlin, r. 1426 Petr Slanec. 

Protější roh (s poštou »Praha 4«) č. 560-29 u Hubálků (po majitelích v 18. stol.) 
i u Slivenských (jak zní nápis na domě) nově vystavěl r. 1900 univ. prof. dr. Em. 
Kaufmann. R. 1378 maj. Petr Kacíř, pak Václav Stodola, r. 1394 Hodislav Jinoch. R. 1604 
s majetnicí toho domu Kateřinou, vdovou po sládku Adamu Schodeckém, oženil se 641etý 
professor university a spisovatel Marek Bydžovský Moravec z Florentina, jenž má desku 
na rodném domě v Nov. Bydžově. 



* Termanus či Trmanus již r. 1618 věrně stál při straně císařské, účastnil se protirefoimačních 
kommissi, r. 1648 byl hejtmanem setniny ve čtvrti Štěpánské a vyznamenav se r. 1649 dostal erb 
a vladycký titul z Ostravy. Viz Rybička str. 21. 



536 



Starý dům* vedlejší č. 559-30 u Kozmanu, kde bydli docent univ. dr. Jindř. 
Matiegka, R, 1434 prknár Vaoék Lapka koupil dům od Henzlina Žita řezníka. 

Č. 558-31 na Křemenci, za nejst, dob dva domy, z nichž jeden slul u Kozlů, 
R. 1381 měla jej Kuna herynkářka, r, 1405 Petr Kolovrat, r. 1411 Hroch komorník 
královnin^ potom Katruše Marjánka vdova, r, 1430 Vavřinec Hnátek. 

Z daleka jest vidéts veliký znak domovní nového domu č. 557-32 ti zlatého vola, 
kde v nejstarší době bývali kováři jako roku 1405 Petr Kročala, pozdéji Jan Hostivický. 
Bydli tu prof. č. techniky K. Kruis, jest tu i lihovarnická škola, jejíž ředitelem A n t. 
Nydr!e; dn J. Wieser má zde léčebný ústav. 

Č. 33 n. jest dům 555 st. u bílého beránka (maj, druhdy Vil. R, Weitenwebra, 
akad. malíře a znalce uméní, jenž zemřel r. 1901) a za ním č. 556 u bílého jelínka; 
tudy jde průchod z i\íalé Štěpán, ul. Dům ten býval rodiny Reinerův, z níž posel slavný 
malíř Vád. Vavř. I^ciner; měl jej Martin Reiner^ stavitel a nákladník, jenž vyráběl též 
pálenku, od r. 1661, pak syn jeho Jan Reiner, otec malířův. - C. 555 nejstarší maj. 
Václav Chval, r. 1309 Jan Koleso, druhého domu r. 1439 Jan Nadřínek. 

Až do Malé Šlép. uL sahá \ č, 554-34 u Žateckých či u města Žatce; maj. 
r. 1789 VácL SHvenský, nyní cis, rada Jan Otto, známý nakladatel velikých děl českých; 
choť jeho Milada byla dcera knihkupec Jaroslava l*ospíšila. Nejstarší maj. Fráňa iJonát, 
r 1417 Hanuš Krumphorn. Zde nyní jest závod Unie, české grafické společnosti; v závodě 
lom jest redaktorem spisovatel a básník Frant, S. Procházka, 

C, 553-35 černá psice (čubka) nebo červená liška; r. 1382 maj. Dimuta rybářka 
vdova po Molovi, polom Pasek bečvář. 

C. 532-36 u Pastuchii, u Balabanů či u Rádiů s deskou Klič peřovou od 
Šalouna, odhalenou 25. zái"! 1898, maj. Ollův. R. 1427 maj. Šimon Krsek, r. 1430 Simon 
z Vraného; v 18. stol měl jej Josef Radlovský. Dům >u Pastuchů* měla emf^^rantka Reg^ína 
Mnichovská a po ní zeť její Jiří Locika, Bydlí tu spisovatel advokát jUDr. Miroslav 
Krajník. — Ma!ý jest soused bezejmenný 551 37. R. 1387 maj. Mích. Hrb Či Hrbek, 
později Jakub Žába syn Jakuba Pastušky. — Na rohu Ječné ul. č. 550-38 kamenný stůl 
(s nápisem na domě), u Pelikánů, u Šiparů (myslím po Dan. Šípaří z Radotína v 17. stol., 
jenž jej koupil od emipjranta Flor. Píseckého z Kranichfeldu); zde ňw^ 7. září r. 1899 
zemřela Kar. Světlá, jíž ke cti nové pojmenovaná j«st byv. Pošto v. ol. (Viz vyobr. 
domu ve Flajšhansově Písemnictví sir. 669/) Nejstarší maj. r. 1378 slul Knoflík, v 15, stol. 
říkali dům Pihulovský po majiteli Píbolovi. Na obr. nascm str. 539. viděti bývalou podobu 
tohoto domu» u něho^ stával vskutku kamenný stůl; na něm obchodnici vypláceli peníze 
za koupený dobytek. 

Kde na jižní polovici vých. strany náměstí jest kostel sv. Ignáce a byv. kollrj 
jejich, nyní vojenská nemocnice, druhdy byla řada domů měšťanských. Na rnhu 
Ječné ul. byl pivovar a dům Hurtovský či Hurtécký, jejž koupili jesuité za 1633 zl ; 
Čtvrtý byl dům u věnečku Jana Krásy, popraveného r. 1420 ve Vratislavi (viz 
Krasová uL). V 17. stol. před zbořením z domů těch měly jména dle majitelů, kteří 
byli: Vokáč» KapHř,* Heister, Pihon, Čermák, Sedlák, Koláček, Fritschťi\ Pcrnikář, 
Prokeš, Hřenek^ Houska, Myslík a Heiduk, 

Jesuité na Novém městě nejprve byli u kostela Božího Téla, při němž r. 1628 
jim bylo vykázáno místo k vystavění noviciátu a kollcje. Na koupi domů při kostele 
tom dostali z král. fisku 33<!)0 zl. Ale obec novoměstská žádala, aby si tam nestavěli, 
nýbrž naproti, — Po dvou letech přispěním h!. hrab. Marie Maxm. ze Šternberka 
koupili na rohu Ječné ul. několik domů, kde zřídili gymnasium, r, 1637 již šest i - 
třídní a rozhojněné r. 1640 seminářem u sv. Frant X. k výchove šlechtických jinochů 
(v Ječné ul. 506-4), Mimo jistiny kollej tato (v Praze jejich třetí) měla dvůr v Roz- 
tylech, statek KraSovice a Ostředek. 

♦ Ctilou tuto řadu domfi viděti na obr. str. 525, 
** Dům Pavla Kapliře Vostcrskěho ze Sulcvic »od cis. vojska vydrancovaný, bez dveři a bez 
oken, pustý* r. 1621 dán Sczimovi z Vrtby. O Vokáčovi viz výše ě. 316-6. 



637 



Teprv r. 1659 skoupili přes 20 domů se zahradami, aby si vystavěli kostel 
nový a obrovskou koUej. Mohutný kostel ve slohu barokovém stavěn byl od r. 1665 
a vysvěcen r. 1678; imposantní průčelí však (poněkud podobné kostelu P. Marie 
Vítězné) dokonáno až r. 1699 od stavitele Pavla Ign. Bayera z Jihlavy, v Praze 
usedlého od r. 1684. Portikus později pracoval Vlach Antonio Soldát. Tehdy nahoře 
na průčelí tom se objevila kamenná socha sv. Ignáce obklopená září kovovou, silně 
pozlacenou. Na to reptali kněží světští i ostatních řeholí, že prý taková svatozáře 
mimo sochy Páně náleží jen P. Marii; spor o to veden byl až do Říma, ale 
Jesuité zvítězili, a tak stojí dosud ona socha na malebném průčelí, jež zvláště vyniká 
odpoledne, když slunce je osvětluje od západu. Průčelí to r. 1896 bylo opraveno pod 
dohledem stavebního rady Rud. Vomáčky. 

Také druhý, jižní konec rozlehlé budovy nemocniční (založené r. 1659) býval 
kostelem, jak posud viděti na stavbě. Zder. 1690 vystavěn byl kostel sv. Františka 
Xav. při semináři pro chudé žáky zřízeném r. 1640; nyní jest též částí nemocnice. 

Padesát let před tím při této kolleji založeno bylo bratrstvo P. Marie, jehož zvláštní 
příznivkyní byla hraběnka Ludm. Ben. ze Šternberka, roz. Kavková z Řičan. (Choť její 
zabit byl od Švédů r. 1648.) Od ni uložena byla značná jistina na vydávání českých knih, 
z čehož r. 1669 vzniklo Dědictví svatováclavské; o ně hlavních zásluh si dobyl Jesuita 
Matěj Šteyer či Štýr (f 1682). Dědictví to vydávalo české knihy náboženské a poučné 
a vydalo též r. 1715 a 1771 známou bibli svatováclavskou. (R. 1790 činnost Dědictví byla 
zastavena, až teprv r. 1859 jistiny byly vráceny původnímu účelu.) Viz Flajšhans, písem- 
nictví 463. 

O tom, jak si vedli Jesuité ve školách, slyšeli jsme již při Klementinu; i zde hrávali 
divadlo. R. 1740 dne 1. června >od urozené, statečné a ctnostné menší školy mládeže 
při akademické kolleji tovaryšstva Ježíšova* na divadelním lešení u sv. Ignacia hrálo se 
české divadlo tohoto titulu: »Jméno vlastní květu Nazaretského podle pravidla přátelství: 
Přítel druhý Já. Kvítku nevinnosti Edmundovi k spasitelnému užívání někdy učiněno. « 
Obsah najdeš v Lumíru 1861 str. 236. 

Dne 5. října 1773 v kostele sv. Ignáce vyhlášeno úředně, že řád Jesuitů byl 
zrušen; gymnasium jejich převzali pak Piaristé, a odtud jest nyn. německé gymnasium 
na Příkopě. Chrám i koUej odevzdány byly účelům vojenským, a posud jest tu 
vojenská nemocnice; budova ta jest majetkem českého fondu studijního, kostel fondu 
náboženského. — Oba portály, z nichž jeden zazděn, jsou ozdobeny sochami. — 
Nemocnice vojenská zde zaujímá ohromné prostranství městské, jež lépe by bylo 
věnovati účelům vysokých škol; vždyť ani na blízku není kasáren a vojsko do nemocnice 
vždy se dováží. Mohl by tedy takový ústav býti dále za Prahou. 

Řád jesuitský byl obnoven r. 1814, ale do Prahy přišli až r. 1866, kdy si koupili 
dům vedle kostela v Ječné ul.; mají tam svou residenci* t. j. dům řeholní beze škol 
a bez ústavu vychovávacího. A oni též nyní chrámu dodali nového lesku jak úpravou 
zevnější tak horlivou činností kazatelskou a pobožnostmi. 

Chrám sv. Ignáce má ozdobné, barokové průčelí s nápisem »K větší slávč 
Boží a ke cti sv. Ignáce zřídila zbožnost 1676*. Na balkoně nad portikem (viz obr. 
str. 540.) jest socha Spasitele, nesoucího kříž, a osmi světců z řádu jesuitského 



• V residenci té jest kaple blah. Petra Kanisia; v ní r. 1876 sloužil mši sv. kardinál 
Ledochovski, arcibiskup Hnézdenský a Poznaňský, když byl v Prusku po dvč léta ztrávil 
v žaláři pro své neohrožené hájení práv církve. Tehdy byl na cestě do Říma a ponejprv po dvou 
letech zase konal mši sv. — Dům ten (505-2 v Ječné ul.) po zrušení řádu koupila hrab. Ludmila 
z Klebelsbergu. 

538 



(z n 1699). Jednolodní kostel překvapuje rozsáhlostí (53 m dL 26 m šir.) i bohatou 
nádherou oi£dol> štukových, maleb a napodobeného mramoru; po stranách jest osm 
kaplí, nad nimiž se táhnou prostrannť" kruchty, Z nich poslední v 1. j v pr. jsou 
odděleny do kostela sklem a prťiměněny v kaple, v L v bývalé kapli kongregační se 
konají pobožnosti učitelek, na pn jest kaple vojenská. 

Pod kruchtou s obou stran nad zpovědnicemi jsou obrazy sv. Víta a sv. Václava; 
v L jest vchod na kůr, v pr. v napodobené jeskyňce socha P^ Marie Lourdské 




Dům u Kamenného stolu (č. 550) a průčelí cli rámu >v\ Ignáce 
dlí sturiího obr^ízti, 



s nápisem »Já jsem Neposkvrnéné Početí*. Nahoře v zlatém rámci za sklem mnoho 
drobných obětin. První kaple v pr. jest nejhlubší; sloje kapli sv, Křiie či Dušiček 
po obraze od J. Heintsche. Na stěnách jest pět obrazá z podobenství o marnotratném 
synu; provedl je dle Jos, Fiihricha Jos. Umlauf Ve druhé kapli jest kopie obrazu 
Matky Boži Pekařské, přeneseného do Prahy za moru r. 1680; v třetí kapli sv. Barbory 
jest na oltáři obraz Igii. Raaba, v dlažbě náhrobek Bedř. Leop. Věžníka z Věžník 
z r. 1663. Poslední jest bý/alá sakristie, nyní kaple sv, Františka Borg., v ní dvě 
sochy (Jesuitův K. Spinoly a Petra Kanisia) od Ed. Veselého z n 1878. 

Na rozích presbytere stojí proti sobě dva oltáře podobné; jsou to oltáře Srdce 
Páně a Srdce P. Marie, Na hlavním oltáři jest veliký obraz sv, Ignáce od J, Heintsche. 



539 




Vchod do kostela sv. Ignáce a pohled k Novoměstské véži. 



Odtud vracejíce se po straně evangelijní 
vidíme kapli nejsv. Trojice s oltářním 
obrazem od J. Heintsche a s oltářem 
sv. Jana Nep. V kapli sv. Františka 
Xav. jest pěkný obraz Zapletalův (blah. 
Anežka); vedle kazatelna, jako vše 
jiné, z umělého mramoru. Následuje 
kaple sv. Aloisia, kde visí též obraz 
blah. Petra Fabra od Jana Umlaufa 
z r. 1872. 

V poslední na 1. kapli jest 
na oltáři novější obraz sv. Václava a 
sv. Lidmily od Jos. Mathausra; do 
roku 1894 byl tu obraz sv. Liboria, 
patrona nemoci kamenů, a nyní visí 
na stěně v levo. — V sakristii jest obrázek zmučeného Spasitele, prý dílo 
Skřetovo. 

Na jižní straně náměstí vedle všeob. nemocnice jsou posud prosté nízké 3 domy 
č. 499-501 (u Houžvičku, u Žáků a u Dobrých) již všechny mnj. nemocnice, která 
tu se bude rozšiřovati i v předu, jako k tomu účelu r. 1902 jest koupeno i č. 502-43 
Jest to barokový dům Mladotovský či Faustův, uBeckovského dům Kompkovský, 
u Bílka správně Kopovský po majiteli z r. 1543. Zde byl v 1. 1833—1902 ústav 
hluchoněmých, zřízený r. 1786 od svobodných zednářů za mistra hrab. Kašp. Herm. 
Kiinigla v domě č. 478, kde jest ústav chemický na rohu Lipové ul, od r. 1831 až 
1839 v č. 669 na rohu Karlova nám. a Žitné ul. První učitel K. Berger se stal pak 
děkanem v Chomutově, a ten ústav s nim tam se přestěhoval r; 1795; ale již po roce 
ústav se vrátil do Prahy. Paměti zaslouží i Václav Frost (1814 — 1865), jenž jsa tu 
od r. 1841 katechetou a ředitelem, vynikl znamenitou methodou vyučování hlucho- 
němých, pro něž i vydal Orbis pictus. — Nyní ředitelem ústavu (viz str. 474.) jest 
kanovník Kar. Kmoch; viz též jeho Přisp, k děj. pražsk. úst. hluchoněm. 1886 a Beran 
Novopacký, O vzdělávání hluchoněmých. Osvěta 1878. — Jest to ušlechtilá barokní 
stavba, již udržeti jest povinností. Viz obr. str. 541. Ke konci r. 1902 snesena byla 
poškozená attika, ale bude prý zase nahrazena novou. Za dávných dob slul dům 
ten Slavošov; za Karla IV. byl knížat Opavských. (Viz Čas. Mus. 1845. str. 70, Libussa 
185r), Hcrain-Jansa-Teige str. 245. n.) 

R. 1420 dům zabaven, a měl jej rychtář novoměstský Petr kameník; po 14 letech, 
když staroměstští se dostali při výpadu až sem, > velice zbořen, zkažen a zpustošen*^. 
Pak dům se dostal r. 1441 písaři Prokopu,* jenž 1447 přikoupil vedlejší č. 501 
a držel časem i č. 500. 

R. 1501 dům koupil Jaroslav Kapoun ze Svojkova,** jemuž byl zabaven r. 1537; 
pak jej měl Piram z téhož rodu, r. 1543 dr. Jan Kop z Raumenthalu, lékař císaře 
Ferdinanda I. a spisovatel knihy ^Gruntovní a dokonalý regiment zdraví*. (Viz Flajš- 
hans, Písemn. str. 337.) 



^ Tento písař novomčstský učil r. 1452 na université, napsal knihu o stylistice, vydanou 
v Rozpravách C' Akad., ztracenou Novou kroniku, a zachované Cronikon. Za Zikmunda byl správcem 
královského dvoru na Zderaze. Viz též str. 69. Dám Opavský spravoval od r. 1435 pro knížete 
Opavského Václava, jenž mu pak postoupil plné užíváni domu. 



540 



R. 1590 koupil dům anglický alchymista Ed, KeUey (Viz Svátek, Obrazy 1. 133-160,), 
pozdéji Jách. Ondř. z Hradce, 1599 měšťan Martin Karban z Olšan, jehož synu Lukášovi 
zabaven byl i s oběma vedlejšími, ač Karban jiŽ r. 1617 prodal jej IsaiáŠi Sullcrovi 
za 1500 kop míš.; ten prodal dům obci novoměstské a ta zase hned r. 1629 
cis. rychtáři Mich. Ritteršici z Rittenfcldii. Ale protože ty trhy byly učiněny jen 
knihami městskými a ne deskami zemskými^ jak slušelo při dome řídícím se těmito, 
všecky prodejen 1634 byly zruženy a po dlouhé při r 1637 dSm postoupen dcerám 
po Vojt. Koutkovi Nečanském z Minic. Pak byl majitelem Albrecht Netvorský z Brízy 
(1713) a jeho rod, až r, 1724 maj. byl Ferd. Ant. pak Joscí Mladota ze Solopysk, 
jenž část budovy r, 1769 prodal za obydlí administrátora* sousedního kostela na 




Paustúv dňm a vchod ke kostelu sv. jaiia na'.Skalce x\si Karlové nám 



Skalce* Byl veliký milovník mechaniky a lučby; maje všelijaké přístroje, jimiž hosty 
své bavil a překvapoval, byl snad příčinou, že dům nabyl povésti tajemné a nazván 
Faustův. (Ale také Václav kníže Opavský byl milovník alchymie a též za Rudolfa 11. 
tu bydlil, jak vím, alchymista.) Také Kolár v Pekla zplozencích uvádí tento dům, — 
R, 1810 dům koupil Jakub Kopp, r 1838 ústav hluchoněmých {za 20.000 zl). 

Dle pověsil bydlil tu Faust, proslulý černokněžník. Viz Jirásek, Staré povésti české 
str, 246; ale čti lož Krejčí J., Histor. dn Faust, C. čas. histor- II. 239. Sr. Zíbrl, Historía o životu 
atd. 1903. Byl z Němec, syn rodičů chudobných; vsak strýc jeho, poznav jeho schopnosti, 
k sobe si jej vzal a dal na studie. Nadaný Jeník dobře se učil, až i stal se doktorem 
moudrosti. Ale všecko uméni a vědéni lidské mu nedostačovalo, chtél vniknouti i v tajnosti, 
jež věděti nedáno smrtelníkům. Když pak i jméní, jež podědil po strýci, s lehkomyslnými 
druhy utratil, místo poctivé práce se dal na cestu zlou; opatřil si knihy kouzelnické a když 
myslil, že již dosti umí, jednou na rozcestí vola! zlého ducha. 



* Nyní monsígn, 
zHzen Čechům dům v 



Karel Jíl ni g (nar. IM39K jehož přičiněním vydán a velikou obětavosti 
Římě, dědictví po Karlu IV.; JSnig s velikou láskon pečuje o zachováni 
starých památek pražských jako kostela sv, Václava, jejž zachrániti podařilo se hlavně jemu. 



541 



S náramným hlukem z temna nočního na ohnivém voze mu se objevil satanáš a hlasem 
hrobovým se tázal: >F'ro€ mne voláš a čeho si na mné Žádáš?* 'Chci býti šťasten a bnhat, 
proto jsem té volal,* odpověděl Faust. > Dobře,* odvěce duch, >zítra o púlnuci přijdu 
k lobé, abychom spolu učinili smlouvu náležitou.^ Duch zmizel, a Faust vesele se vracel 
do města tese se již na dobrý život. Vskutku noci přísti do byta Faustova zavřenými 
dveřmi přiletěl ďábel; a hned k němu promluvil: » Sedni a piš, co ti budu fikati*. A podal 
Faustovi havrani pero. 

A zaslepený Faust psal: ^Udřikám se Boha a víry jeho, nebudu se modliti ani choditi 
do kostela. Ale po 24 letech tělo mé i duše má náleží L.uciíerovi.* 

Tu na chvíli váhal ještě Faust, ale přece dopsal až do konce. A tu duch mu kázal, 
aby se podepsal; drápem svým jej bodl do levé ruky a jak krev vytryskla, Faust svou krví 
se podepsal a tím smlouvu svou do tvrdil. Lucifer prohlédl si list a pak řekl: »Po celou 
tu dobu sluha můj Mefistofeles věrné ti bude sloužiti a vykoná každý rozkaz tvůj.- A vzav 
úmluvu s sebou, jak při.^el, zmizel. 

A z rána o Fausta se objevil slíbený sluha, jenž na rozkaz Faustuv ihned mu přinesl 
výborného jídla a vina, co hrdlo ráčilo. 

Od toho dne život měl blažený; co provedl kousku divných, byla by celá kronika. 

Že pak v Praze slavné bylo vy^ioké učení, i Faust sem si zajel; zalíbilo mii se lady 
a bydlil v domě, jenž posud po něm se nazývá, až si ho derou ve stropě odnesl > černý*, 

FJuch kouzelníka, jenž vlastní vmou upadl v moc ďábelskou, od té doby neměl pokoje 
a každé noci řádil v tomto domě. Proto také po dlouhá léta nikdo tam nebydlil, a stále 
lam hrozil onen otvor ve stropě, ač několikrát lidé jej chtěli zazdíti. Teprv když v sousedství 
r. 1730 vystavěn byl kostel, noční stra^dlo přestalo v domě Faustově. 

Vsak dříve ještě jednou bylo to jinému člověku místem záhubným. Zabloudil tam 
kdysi večer chudý student, jenž promarniv víecko jmění, na konec ani nemel, kde by se 
vyspal, V zoufalství bídu svou chtěl ukončiti a dáti se v moc ďáblovu, o němž slýchal, že 
přebývá v domě Fauslově; proto do opuátěného domu vešel a tam si ulehl věře, že rána 
se nedočká. 

Ale noc minula, a nikdo mu neublížil; naopak ještě ráno na stole nasel pěkný tolar. 
>Tčď bude po nouzi,* zajásal lehkomyslný student a za den celý tolar pěkně ulratiL 
A tak bylo den ze dne, každého jitra na stole měl bílý tolar a žil vesele. Ale za krátkou 
chvíli již ani to mu nestačilo na nevázaný život a proto čítal pilné v knihách, až í on 
naučil se volati ďábla. Vsak ani jemu lépe se neskončilo než Faustovi; i lehkomyslného 
studenta jednou v noci onou derou ve stropě odnesl si ďábel. 

Na konec připomínám něco z české Čarodějné knihy minulého století. Král říše 
pekelné sluje Lucifer, náměstek jeho Belial; vladaři jsou čtyři (Satan, Belzebub, Aslaroth 
a Plota), nižší jsou velkoknížala jako Aziel, Mefistofeles, Marbuel a Ariel, ministři Abadon, 
Chamos a Miela, tajní radové Laporis a iMeropis atd. Chceš-íi duchy citovati — nejlépe 
o úplňku -- vezmi česnek, síru, smůlu, zelí, dej to na uhlí a když z toho kouř vyjde, 
hned řekni tato slova: »0 Lama Messalia Menaj Mempis Lorak Pacem * To vše se děje 
v krohu a v ruce držeti třeba pruty jalovcové, při čemž se cituje takto: »Já — N. N. ^ — 
prosím tebe, duchu Ariele, pojď, pojď skrze největší sílu a moc, nejsilnější firmament 
< oblohu), zemi, povětří a skrze všecko prosím vás, abyste toho poslali ducha a ho ne- 
zdržovali při těchto silných, mocných a velikých slovech a jménech: Dala Marasaim Rusaloja 
Manot Falaniel — atd.< 

Kdo chce, ať zkusí! Napsána tak jest, snad tedy pravda. 

Mezi domem Faustovým a Vyšehradskou třídou jsou vrata, kudy se obyčejně 
chodí do kostela sv. Jana Nep. na Skalce, ač průčelí a malebné, dvojramenné 
schodiště jsou z Vyšehradské tr. Nádvoří toto ode dávna se nazývalo Skalkou, 
od čehož jest i název Podskalí, Zde na vinici 'Svatošové** Kristián Heger z Felds- 
bergu, registrátor při cfs, berni, založil kapli sv. Jana Nep. r. 1691, tedy mnohem 
dříve než sv. Jan byl vyhlášen za blahoslavence. Ale zbožný zakladatel pu čase 



* Dle Dr Teigeho stával tu doraek Slávo sov, jeji r, 1677 koupil primátor novoměstský Jan 
Severýn Dyiyx z Bruku a Rottenbcrku, po némž zahrádkii mčla dcera jeho Anna Zuxana Langová, 



542 



upadl dt> dluhů pro marnotratnost své ženy a zpronevériv peníze státní odsouzen byl 
na smrt; císař I.eopold L udělil mu milost pro jeho dřívější dobrý život, a Heger 
zemřel na podagra v žatlavě Novom(>stské radnice r. 1715, Pochován byl pak v tichosti 
v kapli, již založiL Heger měl dům č. 144 v Jirchářské ul. v. t. Místo kaple r, 1730 
založen byl od bratrstva »pod ochranou R Marie ku cti sv. Jana Nep.« a vystavěn 
od Kil Ign. Dienzenhofera kostel nynější. Na hlavním oltáři stojí socha sv, Jana Nep. 
od Jana Prokofta z r. 1682; stávala v dome Vunšvicském (č. 793-42 na Václavském 
nám,), odkudž r. 1819 přes odpor lidu sem byla tajně přenesena; viz str. 507. 

Na klenbě dobře jsou zachovány fresky, prý od Jana Schopfa, dle jiných od 
Kováře nebo Ant. Maulpertschc. Na sténé v L visí kopie Skřetova obrazu »sv. Lukáš 
maluje Madonnu*; originál jest v městském museu. V sakristii jest malý obrázek, 
darovaný od hraběte Jana Nep. SafgoČe, jenž r. 1723 zachráněn byl od smrti pří- 
mluvou svého patrona. 

K portálu do tř. Vyšehradské vede dvojité schodišté o 36 stupních. Průčelí 
flankováno jest dvěma věžemi, šikmo k hlavní ose chrámové postavenými, a vyrůstá 
do výše jako silně risalitovaný štit zakončený vysokou pyramidou. Nade dveřmi 
portálu jest elli psovi tá kartuš a v ní dva andělé ze štuku provedení, z nichž jeden 
drží pochodeň a na ústa klade prst a druhý drží pět hvězd. Nad římsou štítu jsou 
dvě kamenné aliegorické íigury víry a lásky, a mezi nimi jest na podstavci český 
lev ležmo spočívající, kteréž byly r. 1889 na místě starých poškozených soch novými 
od sochaře Seelinga nahrazeny. Zevnější půdorys tvoří osmihran, ohraničený prohnutou 
linií, který přechází v centrální kopuli. K němu druží se na východ jako zvláštní 
přistavěná část presbyteř se dvěma pobočními etageovými kaplemi, pod nimiž jsou 
sakristie. Na sever až k náměstí se táhne zed zahradní se soškami a vásami; nad 
portálem zahrady [z Karlova nám.) jest nízce vypouklý obraz sv. Jana Ne[). Kamenná 
poprsí v zahradě sem tam rozestavená, dal sem dopraviti monsign, fílnig z parku 
zámku Benátek n. Jiz. (Dr. Tcige.) 

Na konec vypravování o Karlově náměstí stůjž zde i pověst, již vypravuje Weyh- 
rother, Prager Sagen: R. 1760 zedník Vojtech vrátiv se z práce seděl právě u večeře, 
když k němu vstoupil zakuklenec a vyzval jej, aby vczma s sebou nástroje šel s ním; za 
nevelikou práci že dostane měšec zlaCákův, Zedník poslechl. Na ulici naíi čekal kočár, 
a jak usedl j neznámý průvodce uhroziv ho pístoh', zavázal mu oči. Jeli dosti dlouho, až 
stanulí, a zakuklenec dovedl jej do domu nějakého a hned do sklepa, kde mu sfial šálek 
s očí* Zedník uzřel stůl, černým suknem potažený, na něm dvě svíce a uprostřed krucifix. 
A zase smrtí pohrozil mu neznámý, nevykoná-lí, čeho na ném bude žádati. PoděSený zedník 
svolil a zazdtval tmavý otvor, z něhož slyšel zoufalý ženský hlas prosící za smilování; 
a nadarmo při práci i on prosil zakuklence, aby se slitoval nad ubohoo. Když pak práci 
dokonal a opět mu zavázány byiy oči, vyveden jest ze sklepa a z domu. Jak sedal do vozu, 
podařilo mu se nepozorované odstrčiti pásku, i poznal, že jest na Dobytčím trhu. Ale 
druhého dne marně tudy chodil; nepoznal domu, a tak zločin onen na vždy zíistal utajen. 



Karlovo náměstí jest největší prostranství této Čtvrti městské, a také její radnice 
ifde stávala, i slušno, abychom tu malounko stanouce vzpomněli Nového mésta 
vůbec. — 

Zbožné paměti císař Karel IV, — tak vypravuje staiý rukopis — maje velikou 
milost k Českému království, maje také naučení a zprávu od mistra Havla (viz str. 267,) 
hvězdáře nejdospělejšího (nejdokonalejšího), že Staré mésto pražské po časech 



543 



hynouti* a potopou se kaziti pro vodné planety, které nad ním vzejdou, i jiným 
obyčejem, založil jest nové město, a to svým jménem jmenovati kázal, aby slulo 
Karlovo město, civitas Caroli, a dal jemu takováž práva, svobody, milosti, obdarování, 
zvláštnosti, privilegia všecka, jakož má Staré město, a ve všem je rovno učinil, nic 
neumenšiv. A to město nové spojil se starým, aby jedno tělo a jedno město Pražské 
slulo, aby sobě ve všem pomocní byli a nepřátelům tím silněji odpírati mohli. 
A nazval je rozkošnou zahradou, v níž se císaři, králi, knížata a páni mocní těšiti 
rozkošně u veselí mohou. (Čas. Mus. 1836 str. 299.) 

>Otcc vlasti* tedy jest tvůrcem Nového města, jak i podle vůle jeho se 
nazývalo; chtělť, aby sídlo jeho, Praha jemu zvláště milá, vyrovnala se velikostí tomu 
městu, kde prožil mládí — Paříži, aby bylo chloubou dědičného jeho království Českého 
a důstojným středem říše, nad jejíž města všechna by vynikalo rozsáhlostí i nádherou. 

Proto r. 1348 dne 8. března vydal zakládací listinu Nového města. K tomu 
cíli za slušnou náhradu na sebe potáhl všecky pozemky toho okrsku na jih 
a východ od Starého města, od ústí Botiče až zase k Vltavě; z pozemků těch 
za přiměřené platy dávána městiště osadníkům. Nikdo však nesměl překupovati, totiž 
koupiti pro zisk a jinému prodati, aby se místa nezdražovala. Kdo si koupil místo, 
v měsíci měl začíti stavbou a v 18 měsících mělo býti tak vystavěno, aby v domě 
již mohlo se bydliti. Zajisté tady se stavěly jenom domy nízké, prosté, a také na 
celém Novém městě nezachovalo se na žádném domě soukromém nic z gotiky té 
doby. Všichni noví osadníci od berní osvobozeni byli na 12 let,** ale na domy ne- 
směli si vypůjčovati více než do polovice ceny jejich. 

Sám Karel IV. ke konci března téhož roku položil jaksi základ Nového města, 
začav stavěti na svůj náklad dlouhou a pevnou zeď městskou od Vyšehradu k Poříčí, 
aby oddělovala Prahu od venkova. (Viz str. 234.) Tím stará Praha obemknuta byla 
novou — tak za našich dob i »nová« Praha obklopena ještě novějšími předměstími. 
A čteme-li o mnohém jednání o spojení města Starého a Nového v dobách minulých, 
leckterou shledáme podobnost s nynějším nekonečným vyjednáváním o připojení 
předměstí ku Praze. 

Nové město bylo české, a to jest veliký význam založení jeho; vždyf ještě za 
Václava IV. na Starém městě konšelé měli býti sázeni vždy polovice Čechův a polovice 
Němcův,*** až i tam skončila vláda Němců r. 1420. Všecky právní zápisy novoměstské se 
daly zprvu latinsky, od doby Husitské česky. 

Přirozené domyf Novoměstské se stavěly volněji, více do šířky než na Starém městě 
a Malé Straně, kde pro nedostatek místa se budovaly domy čím dále, tím užší, vysoké, 

* Proroctví se vyplnilo za našich dob, ne ovšem pro » vodné planety*, ale cestou přirozenou, 
již uiychluje také nedosti opatrná »regulace« . . . 

•* Židům, ale jen jiným než ze Starého raésta, kteří méli tam zůstati, též dáno od Karla toto 
osvobození dvanáctileté, ale jen, budou-li stavěti důkladné z kamene. Patrné dřevené domky jejich 
staroméstskc byly mu výstrahou. 

*** Zajlmavo, že i smlouva Kříže kramáře, zakladatele kaple Betlémské a jistě milovníka jazyka 

českého učinčná s konšely staroměstskými r. 1387 o jakousi věc stavební, sepsána byla německy. 

t O počtu domů v Praze viz Dvorský, Čas. Mus. 1881. str. 478 n. Aby se pochopila následující 

čísla, dlužno uvážiti, že dříve bylo mnoho domků menších, takže později ze 2, 3 i více domů 

vznikal jeden. 

Domů bylo r. 1400 r. 1562 r. 1653 r. 1796 r. 1880 r. 1900 

I. 1204 816 1044 950 984 925 

II. 2027 1617 1160 1260 1462 1812 

III. I 007 \ Qor: 304 543 628 659 

IV. / ^"^^ f "^^^ 209 199 195 202 
V. 120 - — 273 253 198 



VI. 



120 
92 



68 



103 



122 



644 



5títovÍté, často s tésnými dvorky, kdežto na Novém městě až do 19, století bylo plno 
rozsáhlých jsabrad, a mésto to v částech odlehlejších do naiíeho věku bylo jedinou » roz- 
košnou zahradou*. 

Proto Karel iV., jenž prý sám ^^yméfil a ustanovil objem nového města a ustanovil, 
kde která má býti ulice a které náměstí^ vše ku zdraví a pohodlí zřizoval prostor- 
nější^ moderně řečeno vetší » bloky*. Jediný pohled na plán mésta nás o tom přesvědčil 
ba bloky ty dosod některé větší jsou než na předměstích, zakládaných o 500 let později* 
Některé však z původního založení Karlova nezůstaly^ jak jsme vidéli na pr. při ul, Charvátově, 
a jak uslyšíme při ul. Růžové a Nekázance. 

Široké ulice a volná prostranství Karel ovšem zakládal tam, kde před tím byia pole 
a zahrady; kde již byly osady předměstské, staré vesnice a dvorce, nereguloval dle 
pravítka, nýbrž ponechal; ba řidil se i dávnými cestami jako na př, dosavadní nerovnost 
Spálené ulice tim vznikla, že tudy šla dříve již nerovná cesta od Zderazské brány na 
Zderaz a Vyšehrad. 

Okres, zabraný Karlem IV. v obvod Nového města, byl rozmanitý a hojností stro- 
moví půvabný; mezi polnostmi soukromníků, statky kláštera Zderazského, špitálu sv. Lazara 
i rozsáhlými pozemky Křižovníkův a j. byly již také osady tyto: předměstí Poříčské 
s kostely sv. Petra a sv, Klimenta, vesnice Chudobice při nynější ul Mariánské 
a Jindřišské, Zderaz s kostelem sv. Václava a sv. Petra, Podzderazí s kostelíkem 
sv. Vojtěcha, Opatovice s kostem sv. Michala^ ves Rybník či Rybníček u nynějšího 
sv. Štěpána a živé obchodem dřevním Podskalí se 4 kostely. Hlavně v Podskalí 
a v bývalých Opatovicfch (Jirchářích) do našich dob zůstaly klikatiny a úzké uličky, 
mnohé asi jeŠtě z dob před r. 1348- A zajisté za tehdejšího věku snáze alaciněji by 
se bylo regulovalo než nyní. 

Dále vypravuje týi rukopis; A v tom novém městě, jež jest vždycky v své srdečné 
paměti měl a je nade všecka říšská města jakožto dílo rukou svých miloval a vzácno měl, 
chtě, aby se dala v ném služba všemohoucímu Bohu za živé i za mrt\^é, ustavil v něm 
Šest klášterův: sv. Jeronýma v Slovanech, sv. Ambrože (pozd. Hybernský)^ Matky Boží 
Sněžné, sv. Kateřiny, sv. Karla (na Karlově), Matky Boži na Botiči (v SI opech). A jakož 
k duchovenství, též i k tělesné potřebě a živnosti, chtě, aby se to město dobrými obyvateli 
množilo a den ode dne rozmáhalo, přikázal pod milostí, aby řemeslníci ze Starého města do 
Nového se stěhovali, a zvláště sladovny, ozdo\'é (hvozdové), pivovarové a jiná řemesla, 
a tu své obydlí měli, řemeslo své vedouce a jehu požívajíce beze vši překážky, své starší 
a svůj cech i bratrst\^o majíce; řezníkíim také^ tobolečníkum, pasířům, štítařům a malérům 
vydal jest zvláštní listy a práva, i také střelcůmi kterak se mají spravovati, kde své obydlí 
míti a ne jinde. Nad to dále, kdežkoli týž císař Karel slavný zvěděl jest kterého hodného, 
moudrého a dospělého muže, buďto v duchovenství nebo v světském uměni neb kterého 
mistrného řemeslníka, ihned jest pro něho poslal a penězi svými jej založil, aby se v novém 
městě osadily aby se jiní od něho řemeslu učili. (O množství vznešených osob cizích v Praze 
za Karla IV. viz Tomek O. 34. 55. a j.) 

Aby vzkvétalo nové město, zakladatel přenesl sem též jeden z obou výročních trhů 
pražských, a to svatovítský* (k tomu pak přibyl trh druhý »o Svátosti «)» a mimo to týdenní 
potravní trh pondělní a trh uhlí třikráte za týden (v pondělí, úterý a ve středu.) Že také 
trh ryb slaných** sem byl dán, již jsme slyšeli výše, k tomu trh všelikého obilí, zrna 
každého a dobytka (» všech hovad a bravův*). Také trh dřevěného zboží Karel IV. r. 1372 
z tržiště Svatohavelského přeložil na jižní polovici nyn. Karlova nám. 



* Druhý byl o av. Václave, zvaný též Svatomichalský. — Trh »o Svátosti* vznikl a od Karla IV, 
byl povolen na den okazování svátosti. 

•" Od 1393 byl volný t, j. každého dne, jako tehdy tepťv na Starém městě dovolen byl každého 
dne trh chleba a mouky. Trh slanečkfi byl na náměstí mezi ul. Žitnou a Ječnou. O sporech o trhy 
viz též Winter, Kult. obr. L 591* 



545 



45 



Jak živo bylo v prvních letech na Novém městé, jak se v^e hemžilo lidem 
pracujícím o budovách, jen tušiti můžeme. Za osm let Nové město bylo celkem vy- 
staveno. (Za naši doby něco podobného, aČ v skrovnějším obvodu vidíme na vinohradské 
Eichmance.) Don^y nejdříve asi vznikaly poblíž Starého města, jež zůstávalo » hlavou 
a stolicí vái koruny České*, pak kolem nyn. nám. Karlova a Václav., kde výslovně 
se připomíná r. 1351 vystavený dům, nyní u Spinku zvaný. 

Ve dvou letech také ukončena byla ohromná nová zeď hradební se čtyřmi 
branami, mnohými baštami a věžemi, jež stály vždy dvě a dvě u každc brány; mimo 
to bylo asi 20 věží jiných po celé té délce. (Odstraněny byly až v 17, století, kdy 
se budovaly kolem Prahy hradby nové, bohdá poslední; tehdy také otevřena byla 
brána ŽitnáJ Brány byly: 1. S\\ Jana či Svinská na nyn. Komenského nám., pojme- 
novaná po kostele sv. Jana na Bojišti (viz str. 64„ 65.); 2. brána sv. Prokopa, později 
Koňská na konci Vách nám., že se tudy jezdilo ke klášteru toho světce na Sázavě; 
(ale byla to dlouho jen fortna bez mostu zdvihacího); 3. brána Horská v nynější 
uk Hybernské (viz str 233. n.), Že vedla tudy cesta do Kutné Hory, a 4- brána 
sv, Petra (po kostele), potom zvaná Poříčskou. V téže době i Vyšehrad opevněn byi 
znamenitě a to nejen proti venkovu, nýbrž i proti Novému městu. 

Aby Staré město mělo volný průchod, císat" -dvě brány ve zdech Nového města, 
totiž Horskou a Poříčskou k dědictví města Starého ráčil jest přivlastniti a dáti také, 
aby Pražané téhož Starého města ty brány svými úředníky nebo služebníky mohli 
osazovati i zamykati tak, jako své vlastní brány ve svém městě.* Viz stn 234. 
A ovšem i nařízeno, » aby měšťané Nového města žádných příhrad nečinili mezi městem 
Starým a jich branami ke škodě téhož města.* 

R. 1367 v prosinci Karel IV, kázal zbořiti brány, věže a zdi Starého města (proti 
Novému) a příkopy zasypati. To bylo zevnějším znamením spojení obou měst, jež 
měla pak jednu jen radu 30 osob a společného rychtáře. Avšak již po 9 letech, 
r. 1377 s dovolením Karlovým obě města se oddělila A od té doby mnohá nevůle 
počala mezi Starými a Novými. 

Měli tedy Novoměstští své rychtáře a konšely, ale odvolání od nich Šlo ke 
konšelům Starého města (a od nich ovšem naposledy ke králi samému.) Zařízení to 
asi vyvinulo se samo sebou, a výslovného o tom rozkazu Karlova nebylo. Až za 
Václava IV. r. 1406 Novoměstští lomu se vzpírali, pravíce» že tak činili konšelé jejich, 
nikoli ol>ec. Po dvou letech Staroměstští žádali, aby míry a váhy na Novém městě se 
srovnávaly s jejich; tomu odepřeli Novoměstští, že by byli v tom poddáni staroměst* 
ský'm, kteří by chtěli pak míry jejich proměřovati. Ale tehdy (r. 1408) král Václav 
potvrdil odvolávávání Nového města na Staré, a marně ještě nějakou dobu tomu se 
vzpírali Novoměstští. 

Zase dne 2, července 141^1 obě obce se spojily v jednu > velikou obec*, a bylo 
zvoleno, \lastné knězem Janem Žclivským jmenováno, 30 konšelij, po 15 z obou mést pro 
správu obecní; úředním sídlem byla radnice Staroměstská, kde se jednaly věci důležitéjší. 
O menších přích dle potřeby Staroměstští posílali některé ze sebe na radnici novo- 
městskou. 

Společné toto úřadováni konšelů přestalo však již r 1425 za Zijjjmunda Korybutoviče 
a měla každá obec po itS konšelích. A záhy vznikly mezi oběma městy rozepře, jež vedly 
až k otevřenému boji. První spo^y byly o trhy, jež za Karla IV, přesně byly v obou 
městech rozlišeny a obmezeny; dále sváda byla o rozdělení domův a statku, jei Pražané 
zabavih kněžim, Němcům a katolíkům vůbec z města uprchlým. Po všelikých marných 



54-5 



úmluvách r. 1429 ohrazovaly se obě obce proti sobě a střílelo se z pušek, samostřílův 
i Šípy ohnivými z města na město. 

Po příjezdu Prokopa Holého do Prahy opět obce se smluvily, ale jen na čas, r. 1431 
vypukl znovu boj, při čemž Starému městu nejvíce škodila střelba z věže Matky Boží 
Sněžné. Potom Staroměstští útokem pronikli až k Novoměstské radnici a velikou kořist 
odnesli; též všecka » práva* Novoměstských, ^list založení císařem Karlem i jiné cí.sařské 
a královské listy na svobody, na práva a na řády téhož Nového města pobrali jsou a zřezali, 
z majestátu císařského pečeť větší městskou zsekali a zkazili. Neb jsou svědčili na zvelebení 
Nového města proti vůli Staroměstských. « I ustanoveno, že Nové město má býti pod mocí 
Staroměstských až do přijetí a korunování nového, řádného krále; tehdy všecka zbraň 
novoměstská pobrána a odnesena, a ustanoveni tam konšelé, kteří byli zavázáni poslušenstvím 
Starému městu. 

Když ke konci se chýlila doba husitská, Staroměstští se přidali ke straně panské 
přes odpor Novoměstských; vpustili vojsko panské do svého města a bojovali i u Lipan 
r. 1434, kde strana Táborská podlehla. 

Když po dlouholetých bojích konečně r. 1436 Zikmund přijat byl na království, třetího 
dne po svém příjezdu dal si přísahati poslušnost na náměstí Staroměstském (před nyn. 
palácem Kinských) a pak jmenoval nové konšely a to zvláště pro Staré i Nové město. 
Tím obnovena byla samostatnost Nového města kromě odvolávání se od soudu jejich na 
právo staroměstské, jak bývalo dříve. Že pak privilegia novoměstská byla zničena, císař 
dal jim sepsati nová, potvrzená svědectvím známého dějepisce Vavřince z Březové, jenž je 
dobře znal, poněvadž je překládal r. 1428 z latiny do češtiny. (Viz str. 8 ) 

Potom v Praze vůbec nabyla vrchu strana z podobojích mírnější, bližší katolické, kdy 
na Starém městě dlouho byl všemocným pánem Pesík z Kunvaldu (viz str. 158), na Novém 
Pavel Dětřichovic (viz str. 232.) Až Jiří Poděbradský, dobyv Prahy r. 1448, pomohl 
k vládě straně pravých podobojích. 

Když pak za Vladislava II.* druhá strana, aby se zavděčila dvoru, násilně chtěla po- 
tlačiti horlivější podobojí, nastalo ono veliké povstání v obcích r. 1483, kdy vybity byly 
všechny tři radnice a konšelé buď s oken svrženi buď zjímáni a popraveni. 

Však po r. 1500, když nastaly rozepře stavu panského a rytířského proti městům, 
v Praze se shledávalo, že by bylo dobře obe města spojiti v jedno pod jedněmi konšely. 
Ale většina obyvatelů novoměstských na to nepřistoupila; hlavními odpůrci jednoty byli 
novoměstští řezníci, koželuzi, ševci, někteří sladovníci a všichni obyvatelé Podskalí a Karlova. 
Naopak vznikaly roztržky nové, a Staroměstští opravovali věže a brány a fortny zavírali. 
Tak i r. 1506 a v letech následujících marně od některých osob vyhledávána jednota 
hlavně pro odpor téhož občanstva z Nového města;** za to Staroměstští toho roku hleděli 
překaziti výroční trh a psali po celých Čechách, aby nikdo na trh ten nejezdil; nepřáli 
iim také třetího trhu, který Novoměstským udělil král r. 1504. 

Odpor proti spojení se Starým městem byl u některých Novoměstských tak veliký, 
že žalovali u krále Vladislava, jenž pak v červnu r. 1509 učinil nález, kterým jednotu 
takovou navždy zakázal; i kdyby který král potomní k tomu svolil, aby to nemělo platnosti. 
Avšak poměry byly mocnější než strannictví; již v listopadu t. r. smlouvali se konšelé 
obou měst v kolleji Karlově, že není » příčiny dále zůstávati ve zlé vůli, než raději v lásce 
a přízni se sousedy a kterak různice posavadní nic dobrého oběma městům nepřinesla než 
hanbu, lehkost a škodu.* Ale přátelské to snášení nebylo po chuti osobám vládnoucím 
u dvora, pánům a zemanům, kteří zlehčovali stav městský a proto se vzpírali jediné, 
veliké Praze. 

• V té době opčt Novoměstští chtěli ve vším se vyrovnati Staroměstským; chtěli také míti 
18 konšelů místo dvanácti (čehož dosáhli r. 1509) a— zlatou pcčcf. Mezi oběma městy byly i spory 
o příkopy a strouhy, mezi nimi se táhnoucí, o čemž viz str. 178. a 186. - O crhu novoměstském 
viz Ottův 31. N. XX. str. Ó28. 

•♦ R. 1507 i opat kláštera Slovanského a farář u sv. Štěpána kázali proti jednotě, že by tím 
město Nové se připravilo o slávu, ku které je chtěl povznésti Karel IV. Když r. 1508 hofrychtéř 
měst královských iVIikuláš z Loun na schůzi obou obcí v Karolíně vykládal Novoměstským, že jejich 
pře se Starým městem stály od r. 1483 již dobře 50.000 kop, Novoměstští odpověděli, že oni chtí 
dáti na to každý třeba půl statku. 

547 4.'>* 



Po nezdařených pokusech z let 1504 (kdy Novoměstští si vymohli majestát, aby 
od nich odvolání šlo ne k Starému městu, nýbrž přímo ka králi) a následujících 
konečně r. 1518 opět uzavřena jednota Starého a Nového města,* již pak potvrdil 
král Ludvík, Toho roku dne 30. srpna v Karolíně sešli se přední občané obou měst; 
Jan Paseky konšel staroměstský (viz str. 226,) z dějin okazoval, jak nesvornost plodí 
rozbroje, že obě města jsou stejné víry, spojena přátelstvím a krví a p. 

Když všichni usnesli se o shodě pod jedním úřadem konšelským a rychtářským ^ 
vesele zpívali píseň: »0 ty milý Spasiteli < a všichni Šli do kostela Týnského, kde 
zpíváno Te Deum »ke vzdání díků Bohu a k pamatováni dne toho Pánem Bohem 
vybraného, jakéhož nebylo, jakž Praha založena.* Tehdy začali říkati ^^ Dolejší a Hořejší 
město* místo Staré a Nové a podobně radnicím »dolejší a hořejší rathous.« 

Tehdy též hned začah bořiti zdi staroměstské (téhož dne ještě bořili bránu 
Zderazskou proti ul. Spálené a fortnu v ul. Perlové) a zasypávali příkop od Mftstku 
k ul. Havířské a dále k Prašné bráně či jak tehdy říkali, Nové věži. 

Ale Ferdinand 1. r. 1528 zase roztrhl jednotu Starého a Nového města,** Chtěje 
zlomiti velikou moc města, rád vyslyšel žádost Novoměstských, že jsou utiskováni 
od Staroměstských v trzích, důchodech obecních i konání práva, a rozhodl, ie má 
býti zase dvojí rada a dvojí právo. A na Novém městě s velikou radostí přijali, když 
jmenoval jim novou, zvláštní radu; všechna obec zpívala Te Deum a píseň: -Veselý 
jest nám den nastal, v němž císař Karel z mrtvých vstal* Brzy potom StaroměstStf 
opravovali a znova stavěli brány i příkopy dříve zasypané na vzdor Novoměstským, 
kteří proto též na některých místech město své ohrazovali. Král práce takové zakázal, 
až r. 1531 dne 18. srpna dáno Starému městu právo hradby vystavětii jak byly před 
jednotou, ale ncsměh jich na noc zavírati mimo zvláštní případy; také směli zanesené 
příkopy vyvézti, aby dešíová voda mohla volně odcházeti a neškoditi příkopfim. 

Vskutku zňk se, že pokud Nové Město a Staré byla spojena, leccos na Novém bylo 
zanedbáváno, Pise Beckovský dále, že když jednota obou měst od Ferdinanda L r 1528 
byla zrušena, > obyvatelé Nového města velmi se radovali, děkujíce Pánu Bohu i králi, že 
ie z mnohých těžkostí té jednoty vytrhnouti ráčil A ihned své město zvelebovali, dům 
radní^ v kterém se pořád 10 let žádné pře ani rady nedržely, obnovovali, v něm novou 
kancelář stavěli, vnitřní jeho dolejší prostrannost neb obyčejně mluvíce, dolejší plac, jakož 
také veliký díl toho města, od radního domu až ke kostelu sv. Jindřicha, křemenem 
nákladně dlážditi dali.* — V éase, kdy města byla spojena, radnice novoměstská asi vy- 
padala chudě; když r. 1528 král přijeti sem měl k sázeni konšelův, dal sem dříve z hradu 
dopraviti čalouny, opony a jiné nářadí k vyzdobení sině. — Ferdinand I. též r. 1528 zase 
nařídil, aby odvoláni od Novoměstských se dalo k Starému městu; tomu však páni z Nového 
města někdy i násilně překáželi. Konec těmto hádkám se stal r. 1547, když král zřídil 
appeliacf na hradě. Viz str. 293. a Wtnter, Kult. obr. II, 690. 



* Dosti dobře vystihl ráz doby jinak málo historický J. J. Kolár v dramatě » Primátor*. Tam 
občan novoméstský pravi mexi jiným: »My Novoměstští nedáme se hodit do pytle; tomu rozumíme, 
naše svobody a práva chcete v něm udusit. Naáe méáce chcete si v Starém mést 6 zavěsit, byste 
pohodlň ů mohli do nich sahat. « Viz Tomek X. str 449 n. 

♦♦ >Nové MC-sto pražské velice hynouti již počalo, protože 10 let pořád se Starým Mastem 
sjednoceno byvši, celá Novoměstská obec do Staroméstského domu radního scházeti a tam své 
potřeby přednášeti musila; a protož také každý v Starém Mř-stě, kde více lidu se scházelo a všeliká 
živnost svůj dobrý užitek měla, raději nežli v Novém MůstO; se osazoval. Aby pak to Nové Mésto 
k své předešlé slávé přijití mohlo, dne 9. jáři 1528 král Ferdinand I. Pražanům jednotu jejich, 
v kterou se byli před 10 lety sami o své újmě, bez královského povolení spojili, zase roztrhl r roz- 
dvojil a ze Staré i Nové Prahy dve mésta i dvé práva, jakž prve vždycky bývalo, uěinil a pod 
ztracením hrdla i statku zapovédC-l aby žádný více na budoucí věrné časy k takové jednotě se 
nepřimlouval ani neradil. (Beckovský, Poaelkyně starých příběhů českých.) 



S48 



Jak proti sobě stávala obě vetší města pražská, patrno i z toho, že Staroměstští ne- 
dovolovali, aby u nich se prodávala piva novoměstská; že prý Novoměstští mají jiné živnosti 
a »mají své rozšíření z polí, dobytků a sviní chování.* A když v polovici 16. století 
Pražané vedli veliký boj proti pivu rakovnickému, kteréž »od nepaměti lidské* do Prahy 
hojně se vozilo. Novoměstští podporovali Staroměstské v tom nákladném sporu, ale jen 
dokud Pražané neprohráli, a to jen slovy a sliby, a nechtěli penězi přispívati. Viz Winter, 
Kult. obraz II. 316—319. 

Po celou následující dobu byla v Praze čtyři » města <♦ se zvláštními všude 
rychtáři, primasy, purkmistry a konšely, až císař losef II. r. 1784 spojil je pod jeden 
společný magistrát. Ale ten nebyl již z měšťanů, nýbrž císařských úředníkův, kteří 
zprvu voleni byli od t. zv. repraesentantů (zástupcův obce), až od r. 1808 purkmistr, 
místopurkmistři a radové magistrátní byli jmenováni bezprostředně od císařských 
úřadův. Na magistráte byla tři oddělení (senáty): kriminální, judiciální a politické. 

Jako na Starém městě bývaly čtvrti čtyři (Týnská, Havelská, Linhartská, Mikulášská), 
tak bylo i na Novém (Štěpánská, Zderazská, Jindřišská, Petrská). Nyní rozeznává se Nové 
město dolejší a hořejší; hranicí jest Václavské náměstí. 

Teprv r. 1848 navrácena byla jakási samostatnost, když správa obce přenesena na 
nové zastupitelstvo, volené od měšťanstva. Na čas obnoven byl ještě jednou úřední absolu- 
tismus, až diplomem cis. Františka Josefa I. ze dne 20. října 1860 zase obnoveny byly 
volby zastupitelstva obecního, v jehož čele ponejprv stál starosta Fr. Pštross. (Více při 
staroměstské radnici.) 

Za našich dob na Novém městě mnoho domů se vystavělo hlavně v Táborské, 
Sokolské tř. a okolí, na pozemcích bývalé trestnice, pod klášterem Emauzským i ve Slupích. 
R. 1869 bylo domů 1356, r. 1900 již 1812; obyvatelstva bylo r. 1869 pouze 73.277, 
r. 1900 již 84.462. 

Pod Karlovem Vnhr. nová ulice v Nuselském údolí, jejíž jméno samo již 
určuje polohu. Viz č. 22 na příl. 3. Zde při cestě z Havlíčkovy tř. do Slup u potoka 
stojí č. 66 t. zv. Foli manka, idyllicky zakrytá hustým stromovím; zachovala si 
jméno od 14. století po někdejším majiteli Jakubu Folmanovi r. 1353. Po r. 1404 
měl vinici tuto Ludvík či Lojsa, sestřenec a dědic známého lékárníka Anděla z Florencie. 
Nějakou dobu odúmrtí byla maj. koruny; Jiří Poděbradský ji prodal Heřmanu ze 
Zhořce. Při ní se připomíná sad meruňkový v 15. stol. 

Zde pod Karlovem v údolí Botiče od Nuslí až k Vltavě v Podskalí r. 1 420 v dubnu 
Pražané na rychlo udělali hluboký a široký příkop proti Vyšehradu, aby odtamtud posádka 
Zikmundova nemohla vraziti do města, jež s té strany nemělo ohrady. Kopali muži, ženy, 
chlapci, panny, také kněží a žáci též i Židé, všecko obyvatelstvo bez rozdílu, takže v pěti 
dnech byl příkop dokonán. Ale zanedlouho královští stráže odtud zahnali, příkop zasypali 
a domy až pod klášter Slovanský spálili. Proto Pražané pak druhý přikop učinili od kláštera 
Slovanského ke klášteru sv. Kateřiny a silné hlídky postavili u Slovan, u Karlova a sv. Apolli- 
náře. Když pak Pražanům na pomoc přitáhli někteří páni, Orebští a Táborští, jali se 
společně obléhati Vyšehrad; v údolí Nuselském leželi ve 3 táborech, zde pod Karlovem 
byli Žatečtí a Lounští. Na obranu tehdy táhli nový příkop od sv. Pankráce až sem; a opět 
o příkopě tom pracovalo všecko obyvatelstvo pražské, jež vodil denně ráno na práci kněz 
nesoucí na hůlce tělo Kristovo v monstranci dle obyčeje Táborského. Když pak ještě 
příkop jiný vykopali od Podolí, kde také řeku zahradili, na kopec ke kostelu sv. Pankráce, 
posádka Vyšehradská byla úplně uzavřena a konečně hladem přinucena ke smlouvě o vzdání 
se. (Viz str. 47 n.) 

• K nim přistoupila r. 1850 pátá čtvrt či Josefov, zákonem zemským ze dne 26. září r. 1883 
šestá t. j. Vyšehrad, 18. listopadu 1884 Holešovice-Bubny (VII. část) a r. 1901 Libeň (VIII.). 

549 



Karmelitská ul. III. jest severní část bývalého Újezdu^ od Četnických kasáren 
k Tržišti a na iMalostran. nám.» před nímž ulice tato velmi jest zúžena. Však nyní 
se více chodí. a jezdí známým průlomem »u klíče*, o němž viz Malostranské nám. 
Navrhovalo se» aby proto tato část ulice, nyní zbytečné, byla zrušena; ale bude snad 
zachována. Zničil by se tím kus starého rázu Malé strany a škoda by bylo zde za- 
chovaných zbytkfi prastaré brány městské. 

»Je kaidý kámen řadou vzácných stop 
po těch, kdož byli tady před námi, 
já ctím ty stopy dávných českých dob, 
ať pouty leskly se neb hvězdami.* 

Jméno po bý%^além klášteru Karmelitán&v při kostele Panny Marie Vítězné. 
Řád tento, jmenovaný po hoře Karmelu v Palestině, k nám přišel za Karla IV,, jenž 
založil mu klášter u P. Marie Sněžné; později rád se rozdělil na méně přísné a přísnější 
{obuté a bosé.) Jenerál bosých Karmelitánů Dominik a Jesu Maria (viz str. 35) roz- 
ohňoval vojsko císařovo a zastavil útěk oddílu bavorského v bitvě na Bílé Hoře a za 
to odměněn byl tím, že císař Ferdinand H. řádu jeho zřídil v Praze klášter* Měli 
na vybranou z několika míst a zvolili si zdejší kostel nejsv. Trojice, zavřený od 
r. 1622^ kdy byli vyhnáni odtud němečtí lutheráni;** kostel slavně jim odevzdán byl 
7. září 16'^4. 

Jmenovaný protestantský kostel vystavěn byl v I. 1611 — 1613, jak svědčí leto- 
počet na sev, straně kostela, jehož původní plán jest v městském museu. Také snesení 
obce malostranské 22. září 1613 dí, že kostel ten té doby -k vystavení svému pomalu 
přichází*; listinu tu zajímavou tím, že rada Menšího města v ní prohlašuje přednost 
jazyka Českého v kostel ích obecních, vydal dr. Tcíge v Čas. Spol. přátel atarož. X, 92. 
Kostel nový, prostornější přestavbou po n 1640 si zřídili Karmelitáni na jméno 
P. Marie Vítězné (S, Maria de victoria) a sv. Anton. Pad.; při tom byly zbořeny 
dva domy, jez stály před nyn. chrámem,*** Ze starého chrámu zbyla tu mramorová 
křtitelnice, nyní kropenka u hlavního vchodu. {Křitelnice nynější v kapli na pr. ze 
zad. \6, stol. sem dána z kostela maltezského.) A v tomto pomníku bitvy bělo- 
horské uložena byla kopie onoho zázračného obrazu, jímž Dominik přispěl k vítězství; 
originál po přáni papežově odnesen byl do Ř(ma» kde prý shořel na poč. 19. stol. 

Na estrádu s kamenným zábradlím před kostelem se vystupuje po 13 schodech 
s obou stran; na levé straně jest též vchod do fary č. 385'9, v pn od kostela do 
něm. ústavu učitelek č. 1545 ač. 546-11 a 13, maj. norm. školního fondu. Skvostné jest 
průčelí ve slohu vlašské renaissance (obnovené r. 1902.) Pod velikým oknem, v němž 
jest na prkně malovaný obraz Jezulátka s anděly, viděti znak juncrála dona Baltasara 
de Marradas, jenž (dle lat. nápisu zde) průčelí to vystavěl n 1644. Ve výklenku 
nad krásným portálem jest socha P. Marie s Ježíškem; darovali ji plukovník baron 
Hasman a chof jeho hrab. z Donína; pod pyramidami jsou jejich znaky. 

• Obutí se usadili r. lí>27 u sv. Havla, Karmclitánky t. 1656 y sv. josefa» od r. 1782 
u sv. Benedikta na Hradí. nám. 

•* Zde v době odboje se konala bohoslužba před zahájením sní- mu 8. července 1619. 
•** Viz článek Jana Parysa Arch, Pam UL 198, Jeden xdomíi techr. 1589 koupil Volf Lankraayer; 
oba obec na zbořeni koupila r. 161 L 



550 



Bohaté toto průčelí bylo dokončením přístavby {z n 1641 — 1644) nového kůru 
a presbyteře; tím se stalo, že hL oltář byl přeložen k západu, což nebývá; ale původné 
i zde měl kostel hlavní oltář tam, kde jest nyní hlavní vchod, a tedy byl obrácen 
k východu, a hlavní vchod (tehdy ze hřbitova) býval tam, kde jest nyní v kostele 
v pr. oltář pražského Jezu látka. Věž jižní dokončena byla r. 1669, severní ntkdy ne- 
byla dostavěna. 

Na hl oltáři (z poč. 18. stol od Jana F. Schora) jest výborná socha P. Marie 
od Jindř. Čapka (1837 — 1895) a ona kopie zázračného obranu. Za oltářem tím, jenž má 
podobu brány, v býv. kůru Karmelitánfi, opraveném od kníž. Rohana, visí na sténé 
veliký obraz bitvy Bělohorské od neznámého umělce; prostora ta jest sama kaplí 
dosti rozsáhlou a na oltáři ku (za stěnou zadní hlavního oltáře) má sošku Madon ny 
od Em. Maxa- 

Na prvním oltáři v 1. jest obraz sv, Terezie od Dietricha z r 1752, na druhém 
krásný obraz sv. Jana de Cr. od M. Cimbrechta a P. Marie Mantovské z 15. století, 
obnovený od Hellicha, (O obraze tom viz Eckert í. 253.) Poslední oltář v 1. má obraz 
sv. Šimona od Petra Brandla, jenž také sem maloval krásný obraz umírajícího sv. Josefa 
(na protějším oltáři v pr.) a jiný obraz sv. láchyma a sv. Anny na třetím oltáři 
v pr., i obraz sv. Eliáše v presbyteři v L 

Na prostředním okáři v pr., před nímž vidí^ pět drahých lamp sem darovaných, 
jest vosková soška Ježíška, u nás i v daleké cizině známé zázračné Pražské 
Jezu látko;* k němu liojně se putuje, nejvíce v lednu na jméno JežíŠ. Oltář sám 
z českého šedého a červeného mramoru provedl Fr. Lauermann r. 1776 za 60,000 zl 
Sochy »na oltáři Ježíškově* vytvořil sochař Petr Prachner (f 1807). O synu jeho 
Václavu viz str. 119. — Veliká kazatelna od dvorského truhláře Markusa z r. 1679 
má obrázky od Cimbrechta. 

Ještě něčím jest tento kostel pozoruhodný; jsou pod ním rozsáhlé krypty či 
katakomby, úplně zachované a do nedávná přístupné, i byla návštěva jejich věru 
zajímavá, nezapomenutelná. Malými okny padá tam něco světla. Vchod jest z jmenované 
kaple za oltářem v právo; v široké chodbě od dlažby až ke klenbě jsou ve zdi 
sklípky a v nich rakve Karmelitánů (z let 1624—^1784) a hraběte Zikmunda z Rhein- 
steinu a Tattenbachu, jenž byl jim dobrodincem. Dojem tu zvláštní, malý to obraz 
římských katakomb, ale ještě více dojímá pohled na patnáct dalších velikých sklepení, 
kde v rakvích, většinou otevřených, leží mrtvoly, mnohé ku podivu zachované. Třeba 
jest vůdce, bys nezabloudil v tom bludišti, a potřeba i dobrých nervflv. — Zde 
r. 1725 byl pochován slavný lékař Jan Fr. iJnv z Erlsíeldu. 

A než opustíme tento chrám, ještě na chvíli se zastavme a poslechneme výborného 
znalce minulosti Dr, Zikmunda Wintra, co nám o sobe vypravuje: »Otec můj byl zvoník 
při třech pražských kustelích po sobě; a to o sv. Ducha, sv. Havla a naposled u P, Marie 
Vítčzné pod Petřínem. Na věžích těchto tří chrámů vystupoval jsem nejdříve na veřejnost 
tím, že od svého détství zvoníval jsem skoro všem v osadé zemřelým umíráčkem. Velikého 
zvonu dlouho jsem neutáhl. Když pak r, 1871 otec mi zemřel, aby matka s námi 4 sirotky 
hned nebyla od chrámu a z chleba odpuzena, sám zastával jsem skoro celý rok pťta- 



* Sošku tu KarnicUtánám darovala r, 1628 kněžna Polyxena Lobkovicová; po vpádu Sasfi 
r. 1631 nalezli ji pohozenu a značné porouchanou. Ulámané ručky přidř:lal mnich, ale ic nebyl 
hodný, vždy zase upadly, až toho dovedl neznámý cizinec, (jinak u Kkerta I. str, 246.) Při 
obléháni francouzském r. 1742 chr:ím tento pranic neutrpčl; i vérilo se, ie se to stalo mocí tť^to 
sošky, již pak cisařovna Mane Terezie sama ušila drahocenncí roucho. —Jednou zlodéj chtélvnod 
uloupiti skvosty, ale jak se dotekl sošky, nemohl ani sebou hnouti; v úzkostech litoval svého 
úmyslu, a nabyv sil mohl odejiti; teprv umíraje se přiznal. 



^ 



551 



dvacetizlatovou službu svého nebožtíka otce. Tenkráte byl jsem už filosofem — a při tom 
zvoníkem u P. Marie Vítězné.* A já k tomu dodám, že bývalý zvoník stal se professorem 
v Rakovníku a od roku 1884 působí na akad. gymnasiu v Praze, maje od r. 1903 titul 
školního rady. Spisy Wintrovy jsou pravou ozdobou naší literatury a nanejvýš poučný pro 
poznání minulosti Prahy i všech českých mést. Co v knize naší z kulturní historie na 
mnohých místech roztroušeno a jen téméř naznačeno, najde tam čtenář líčeno s překvapující 
úplností a živostí. 

Kde v předu do ulice v 1. od sadu před kostelem jest dlouhé, prosté stavení 
byv. normální školy, nyní něm. ústavu učitelů, býval dům lutheránského kazatele 
a vedle »mezi domy k záduší sv. Vavřince náležitými a zahradou Skalovskou* obce 
malostranské* měl dům Bohuslav Griespek z Gryspachu,** jenž propadl polovici 
jmění. R. 1624 dům koupil don Martin de Hoef-Huerta, za mládí krejčí, pak voják, 
konečně jenerál a šlechtic, jenž u nás tak krutě prováděl protireformaci, že se říkalo: 
»Toť hůře než za Huerty*.*** Zemřel r. 1635 a pochován byl u sv. Ambrože v Hybern, 
ul. Huerta dům ten daroval Karmelitánům, jimž také se dostalo zahrady (od r. 1619 
obecní) vedle domu Griespekova. 

Na sev. od kostela se chodilo na hřbitov městského špitálu, založ. r. 1579 na 
býv. zahradě pod nynější Sch5nbornskou. 

Tam za kostelem, na býv. hřbitově, potom klášterní zahradě stál kostel mylně 
zvaný sv.Jan Křt., správně Jana Husif asi z r. 1560; nyní jsou tu č. 545-11 a 546-13 
maj. fondu školního, německý ústav učitelek. (Dům kostelníkův za kostelem P. Marie 
jest bývalá poustevna, vystavěná r. 1659 nákladem hrab. Alžb. Oprštorfové.) Zde měli 
Luteráni němečtí (po vydání mandátu o svobodě náboženství r. 1609 od Rudolfa II.) 
modlitebnu, než si vystavěli vedle nový kostel sv. Trojice. Ale i vedle nich zůstával 
tu z dřívějška český farář utrakvistický. Kostelík ten r. 1623 Ferdinand II. daroval 
bratrstvu Francouzů, kteří si zde upravili kostel ke cti sv. Ludvíka, až po 5 letech 
odešli k sv. Linhartu-I. Opuštěný kostel r. 1628 za 550 zl. koupili Karmelitáni na 
rozšíření zahrady; dva zvony (Jana Husi a Jeronýma Praž.) z r. 1595 od Brikcího 
z Cimburka a z r. 1560 byly přelity a visí v chrámě nynějším. 

Za císaře Josefa II. i tento klášter byl zrušen; jmění (přes 600.000 zl.) dáno 
náboženské matici, kostel stal se farním a na faru dána část kláštera se zahrádkou 
kněžím řádu maltezského,ff do budovy klášterní dány úřady a gymnasium. Rozsáhlá 
zahrada, jež se táhne až na Petřín a sousedí na jihu s Nebozízkem, na sev. se 
se zahradou Schónbornovou a výše Lobkovickou, od Josefa II. dána theologickému 
semináři náhradou za zahradu býv. jesuitskou, kde jest akademie Strakovská. V této 
seminářské zahradě má se stavěti nový theologický seminář. Vchod do ní jest 
uličkou proti ul. Novodvorské. Bývala tu vinice arcibiskupova, pak zahrada kapitulní, 
již i s pekárnou (nynější farou) král Vladislav II. r. 1474 dal panu Čeňku z Klin- 
šteina. 

* O té viz Jansa-Herain 138. 

♦♦ O jeho otci Florianu viz str. 259. — Viz též Bílek str. 125 n. 

*♦♦ Byl to surový žoldnéř, jenž olupoval obyvatelstvo i okrádal nestoudné komoru císařskou; 
teprv po smrti jeho r. 1637 kněz jeden objevil jeho podvody. Povýšen byv r. 1628 do stavu 
panského s přídomkem z Velhartic, oženil se s ovdovělou vévodkyni multánskou. V dějinách 
zůstává jedním z největších škůdců země České. 

t V listině svrchu (str. 550.) zde uvedené z r. 1613: >kostelik na novém krchově, jenž slově 
u mistra Jana Husi, kterýž nijakž beze škody a naříkání mnohých, jichžto přátel těla mrtvá tu 
pohřbena leží, rozšířen býti nemohl.* 

tt Z kněží zdejších jmenován budiž historický spisovatel Josef Hamršmid, zde ustanovený 
kaplanem r. 1890. 

552 



v prosté, dlouhé budově školní vraty jižními se vchází na prostranné nádvoří 
kde v 1. stojí zádušní domek č. 552-1, v pr. jest archiv map katastrálních pro král. 
České a evidence katastru dané pozemkové v části rozsáhlé budovy, v níž jest malo- 
stranské německé gymnasium č. 529-5. Vzadu po širokém schodišti jest příchod 
k novější, veliké budově č. 535-3, kde jsou školy české i německé chlapecké i dívčí. 
Roditelem české školy dívčí jest K. Steinich. Druhými vraty z ul. Karmelitské jest příchod 
do německého ústavu pro vzdělání učitelů (528-7, kde od roku 1840 byla normální 
škola; viz dále č. 19 n.) v budově přední a do německého gymnasia v budově 
nádvorní. 

Sem r. 1845 do >parvy< t. j. první třídy gymnasijní vstoupil Jan Neruda, ale vedle 
pěkných známek dostal na konci roku dvojku z latiny. Uvádím dále jeho slova, z nichž 
mladší poznají, jak tehdy slavnostně se končil školní rok na gymnasiích. »Jsme v pro- 
stranné, dlouhé, avšak nízké gymnasijní kapli. Hustá řada jasných oken osvětluje steré 
hlavy žákovské, vyčnívající z dlouhých dvou řad žlutých lavic, rozsazené podle tříd od 
malého, hloupě se na svět dívajícího parvisty s bílým krejzlíkem (límcem) a krátkými 
spodky, až do pyšného rhetora t. j. žáka VI. tř. v ošumělém fraku (VIL a VIII. tehdy byly 
zvláštní již »ťilosořií«). 

Poblíž prostého oltáře sedí veškeří professoři gymnasia, vážné, obstarožné postavy, 
při nichž mně nebylo nic jiného komické, než že jsem je co »parvista« dlouho a dlouho 
rozeznati nedovedl. Zdálo se mi, že ke gymnasijnímu professoru není zapotřebí než tlustého, 
obstarožného pána s červeným obličejem, ostatní zvláštnosti mně byly vécí vedlejší. 

Je právě slavnost veřejného předčítání známek. Začala již. S potaženého červeným 
suknem stolce má první premiant z poesie t. j. V. tř. nějakou německou řeč; nerozumím 
ji, ale jest zajisté velmi pohnutlivá, neboť pro samé pohnutí poeta nemůže náhle dál. Hubny 
víří a náš professor vystoupí, aby četl známky parvistii. Jmenuje prvního premianta, hošík 
svátečně oděný vstane a jde ke stolu, u kterého sedí pan prefekt (ředitel). Bubny zase 
zavíří, pan prefekt klepe hošíkovi na tvář a podává mu pěkně vázanou knihu, pan professor 
se usmívá, odkašle a jmenuje premianta druhého. Závidím těm hochům. Nyní se čtou ostatní jména 
v pořádku abecedním (a každému se čtou na hlas jeho všechny známkyV Rozechvění se 
mne zmocňuje — přechází v strach. Osudný okamžik je blíž a blíž — jakoby elektrická 
rána projede mne v tom hlasné: Joannes Neruda, exemptus a didactro (osvobozen od 
školného). Dva eminence již mám — e lingua latina (z jazyka latinského) secundam (dvojku). 
Jako hromem omráčen sklesl jsem na lavici, ostatních svých eminenců jsem neslyšel. Ne- 
slyšel jsem víření bubnů, neviděl již ničeho. Když bylo po všem, vystrkali mne pitomého 
ven a do školy, kde nám vysvědčení rozdali.* 

Však tehdy s jednou nedostatečnou žák postoupiti mohl do vyšší třídy, a tak i Neruda 
dostal se do druhé třídy a v ní z latiny již dostal » dobrou*. 

V sousedství kostela do ulice č. 381-15 u Ramhofských v 18. stol. měl Jos. 
Macák z Ottenburgu, r. 1795 koupil zlatník Ferd. Delorme. 

Uruhý dům 378-17 tři lístky jetelové (maj ryt. Claner v. Kngelshofen) jest býv. 
svrchu uvedený špitál zvaný > Petřín*, na jehož hřbitove býval kostelík Husův. Dúni 
ten r. 1547 skonřiskován byl Burianu Medkovi z Valdeka; odúmrtím později stal se majetkem 
Rudolfa II., jenž jej obci malostranské postoupil r. 1599 na špitál; i ten r. 1620 obci 
zabaven a dán r. 1626 Mat. Zablatskému z Libenthalu, hejtmanu hradu pražského. Ale po 
30 letech opět tu byl .špitál, až r. 1660 zřízen byl nový v Říční ul. v č. 440-6. Při 
stavbě budovy jesuitské na Malostr. nám. nějakou dobu zde byla škola od sv. Václava; 
proto pak říkali >stará škola*; ke konci 17. stol. byl tu dům krejčího Brandla, otce slav- 
ného malíře. R. 1704 přestavěn dům v nyn. krásnou barokovou budovu s malebnými 
vikýři od komorního rady Bořka; pak dům měl pán >von Žabský*, od r. 1774 cis. rada 
lan Kašpar von Sallaba. 

Č. 377-19 jest erární dům býv. půjčovna, nyní tu jest technický odbor c. k. 
místodržitelství a hydrografické oddělení zemské. Sem nejprve r. 1747 uvedeny byly 

553 46 



Anglicki:: panny (viz str. 426.) koupi v.^c d6m od hrab. Adama V. Ližanského;* mely 
lu ústav vychovíWtid *Conservatonum« a v nádvoří kapli l\ Mariu Bolestné. Když 
pak r 1782 se odstěhovaly do Joser^ské ul, sem dáno gymnasium a vzorná či 
normální Škola (k. k. Musterhauptschule). Tato roku 1775 zřízena byla v byv. 
jesuitském domC* (nyní část místodržitelství do Tliun. m\), roku 1784 dána sem. 
Ředitelem nových normálních Škol byl známý Ferd. Ivindermann ze Schulstcinu, pak 
r 1790 Vád Leonhard, po ném Alex. Parízek z Klatov. R, 1777 po Čechách zrušeno 
bylo ze 34 gymnasií jesuitských a piaristských 19 a proménéno v normální žkoly» 
jrž všecky se řídily touto normální školou, kde se učila mládež, ale vychovávali 
i učiteli}. Při škole byla i botanická zahrada* v mi se péslovaly rostliny kuchyňské, 
obili, byliny jedovaté, stromy i réva. Také lu byla industriálni škola dívčí, kde se 
učilo pletení, šití, předení a j. Ale všecky tyto školy přeneseny byly asi r 1840 do 
býv, kláštera Karmelitánů, — Prvním ředitelem české školy zdejší byl znamenitý 
vychovatel Stepán Bačkora, jenž n 1845 založil časopis Budcčskou zahiadu (první 
pro mládež) a sepsal první samostatnou českou čítanku pro školy obecné; také jeho 
bratr JoslÍ, učitel při první české hlavni škole, byl zasloužilý spisovatel. 



Mnohem menší jest 375-21 
r. 1 835 byl c, k, vrchní stavební 
diplomatický agent; od jeho vdovy 
*za protireformace, r, 1622 Karel Fo 
I^u, Hohumíru z Haunoou; potom 

Č. 374-23 dva praporečni 

8. rijna 1899. Zde totiž se národ 
i dospělé, ieni pozdéji nemocen 




u zlaté koruny (maj. c. kr. komorního eráru), kde 
úřad. Díím ten r. 1598 koupil Mikuláš Reichl, saský 

mL'I jej Jan Adam Lejka i Ulhramovic, horlivý katolík 
nlana Jeho vdova Sabina roz, Lochnerová jej postoupila 
dum koupil Petr Bidrman. 

ci (ČI u dvou fendrychů) s deskou Douchovou odhalenou 

il r. 1810 Fr. Douč ha, výborný spisovatel pro mládež 

jsa zil nuznč,** až nalezl útulek v kláštere sv. Jakuba 

a zemřel r, 1884 u Milosrdných. Dum len 

drive mel malíř Lí;irtoL Mate^» jehož dcera jej 

prodala r 1623. 

V nároží tržiště č. 373 25 jest býv. 
palác Vrtbovský, pak stavební ředitelství 
staré '^** Dříve tu bývaly dva domy, z nichž 
jeden od r. 1591 mel cis. stavitel a oprávce 
Karlova Týna Oldř. Austali. Od jeho dědiců, 
dcery a zeté Simona Fucha z Fuc!)ýšova, 
dfim koupil roku 1598 Eliáš Šmídtírabner 
2 í.usieneku, bývalý král. důchodní, jenž 



Nádvoří býv. domu Vrtbovskdio v Kftřmciitské ul. 



• Dříve tu bývaly Ui domy, z nichž jeden 
• vedle nového špitálu* r. 1590 můl Jakub Ilok 
z Hoku, pak Kašpar Melichar zo Žcrotina, který 
koupil i druhé dva, 

'• Vrchlický vypravoval, Že vidčI Douchu po 
Praze choditi v šate velmi obnošeném a jednou 2c 
plakáty nárožní fczal, aby je piadak — Kovovou 
desku dle nákresu inž. Ot. Materny ulil V. Sviták 
v Kadíné. O Douchovi viz Jakub Malý» Os veta 18S5. 
*" Nyni jest majitelem soudní pracsiUcnt 
VVokaun a jiných 17 dédiciiv. — Níi počátku 
19. století byla majitelkou Anna Koslmaycrová, 
roz. Mayerová, jež závčti r. 1810 ustanovila' iVroky 
z domu toho na denní příspěvek po 7 kr. ncj- 
staráim chovancSra chorobincc na Karlovt. Více 
o domč viz Jansa-Herain č. 56. 



654 



r 1623 ud.souzin byl polovice jméní, r. 1675 Sczima t Vrtby. Druhý dŮm mel KryStof 
Želinský ze Sehužiína, pak Kryšiof Harant z Polžic (viz str. 213. n ), po némŽ r. 1627 
jej koupil hrabe z Vrtby; n 1799 lékař a professor Jos. Mayer. V nádvoří u vchodu 
do bývalé vinice jest portál se sochami Mat- Brauna» tvůrce znamenitého soujíoší 
sv, Luitgardy na mostů* Ailas drži zeměkouh, na pn jest socha Bohatství s penčjti, 
v 1, Hujnusti s ovocem. Viz obr. str. 554. Kamenná koule Atlantova asi 8 centft 




Zc lahrudy býv. dottni Vrtbovského v Kanneíitskii u\ 



téžká toku 1903 byla nahrazena lehčí »rabicovou« ísmés to vápna kufitcj nízkého 
a cementu); v dubnu t. r. pod dozorem Poppovým sochy opravil sochař Duchádek 
V nádvorní staré budově ve verandě před vinným sklepem jsou dvě sochy; do rozkoSné 
zahrady vede dvoje obrovské schodiště. Na kraji terasy jsou dobije zachované sochy 
(Diana, Apollo, Ganymedes, Mars, Juppiter, Mercurius a Vulkán) a mnoho velikých 
vás, jež vSak, jsouce z pískovce měkkého, dosti již utrpěly. Vý§e v sousedství zahrady 
Sc!u")nbornovy jest zděný výstupek pro rozhled a na jeho stěně skulptury vodních 
bristev. Vše okazuje bývalou nádheru panských zahrad pražských. Víz obr. str. 555. 
Je^tě více do Tržiště hledí c. 372 27 modrý lev či na kovárně; jest tu dosud 
kovárna a nad ni na dlouhém balkone s ozdobnou mfíif obrátek femeila tuho se lýkajíci. 



555 



46* 



Však proč posud nikde zde se nezmiňuji o době nejstarší jako jinde? Celé 
toto mí:>to bývalo za starými hradbami, jež tu se táhly od Břetislavovy ul. po Tržišti 
dolů a i dále rovné tím smérem, takže nyn. Prokopská ul. a Maltéz. nám. bylyješté 
mimo mésto ohrazené. Byla tu k nyn. Smíchovu ves či předměstí Újezd (v. t.). 
Baštu starých hradeb (čtverhrannou věž; viděti při zadní části domu Studiová 
č, 271-2 n. na Malostran. nám. a druhou s Maltézského nám. za domem č. 478-13. 

Roh Tržiště druhý a první v úzkém konci této ul. jest malý dům č. 301-29 
ořechový strom, vystavěný r. 1695 od jakéhosi Nussbauma (odtud jméno a znak 
na domě; na části býv. hradeb. 

V této uličce r. 1611 krvavě bojovalo vojsko stavovské se žoldnéři Pasovskými, 
kteří tehdy dne 15. února po Petříně dostali se na Újezd. 

Zvlá.4tního tvaru jest domek s nizoučkým patrem č. 516-31 maj. druhdy obce,* nyní 
dědiců Tomsových (jako soused, č. 267 fzde 33 n.], o němž viz Malostr. nám. [6 n.] 
kde i o č. 268 5 zde 30 n.;. Jest to zbytek bývalé brány Újezdské, zbořené r. 1727 

V krámě řeznickém viděti ohromnou tlouštku zdi; vedle, kde jest výklenek deštní- 
kářův, bývaly schody, dále místo krámku hokynářského strážnice. Viz obr. str. 558. 

Brána ta na protější straně vnikala do domku č. 300-28, jak posud viděti 
z pozdější stavby; tam u brány v 15. stol. býval obecní »privet«, až r. 1472 konšelé 
místo darovali Jakubu Nárožníkovi k nákladnickému domu jeho v rynku (č. 268.), 
aby si tu vystavěl pivovar (braxatorium); odtud vysvětlíš si názvy toho domku Býv. 
Újezdská brána, Pivovarek i Háusel. Pivovar ten Pavel Michna z Vacínova 
vyměnil s obcí za mlýn Huť v nyn. Všehrdově ul., jehož potřeboval Ic sousednímu 
paláci svému, kde jest n>ní Zbrojnice. A po zboření brány** r. 1727 dán sem od 
obce staroměstské lat. nápis: Anno quo a magistrátu Veteris Urbis Pragenae ex vetusta 
hic staňte porta Ugesdcnsi situs iste pro lubitu innovatus est. Dle Schallera majitel 
domu vždy musí se zavázati, že nápis ten udrží. (Viz Jansa-Herain, str. 27 n.) Nápis ten 
jest posud naproti řeznickému krámu. 

Vracíme se k jihu. Č. 299-26 dům vedle bývalého můstku přes příkop u brány; 
odtud jméno u bílého mostu; ovšem na domě vymalován most Karlův se sochou 
sv. Jana Nep., poněvadž se zapomnělo na původní význam toho názvu. Místo to r. 1480 
konšelé dali Jakubovi majiteli domu nyní zboř. č. 269 na nám., a ten si tu domek 
vystavěl se štítovým průčelím, jež viděti již u Sadelera r. 1606. 

Vedle v nyn. průlomu s této strany býval za domem u Klíčů (č. 270 na nám.) 
průchodní dům č. 298 s velikými renaissančními štíty t. zv. u Goliáše či u divého 
muže. Uům ten zvěčněn pěkným článkem B. Spiesse ve Květech 1902. Viz vyobr. 
naše str. 559., kde viděti jest tento mohutný dům v předu v pr.; v 1. býval úzký 
domeček, zadní část doinu č. 270 na náměstí, třetí jest dům u bílého mostu č. 26. 

V 16. stol. byl tu sládek Vavř. Waldmann, a po něm se říkalo u lesního nebo 
divého muže, z něhož pak udělali Goliáše (Z rodu jeho Zuzana Waldmannová r. 1741 
koupila č. 299.) R. 1629 dům koupil primas Jan Čáp, jenž dostal od kníž. Lichten- 
šteina r. 1623 vinici druhdy proboštskou Pathanky zvanou po emigrantu měšťanu 
novoměstském Jiřím Rozýnovi z Javorníku. R. 1657 dům koupil nákladník piv Ferd. 
I.ederer, tchán malíře Kristiána Schrottra, u něhož se učil Petr Brandl 

"^ Vznikle na místč brány, jež byla obce staroměstské, a proto naň byl dán znak obecni. 
♦♦ To byla nejstarší l)rána Újezdská v hradbách z polovice 13. století, později se stala 
zbytečnou, když KarclIV. vystavěl nové hradby dále k jihu, po Petříně dolů na kraj nyn. Smíchova; 
a tam postavena byla nová brána Újezdská či Kartouzská. 

556 



Jižní roh Prokopské ul. jest 376-20 u sv. Prokopa či bálový dům lépe míčovna 
i zlatý pštros, nyní hotel Garni; o ném viz Prokopská ul. Vedle č. 379-18 dům Thu- 
novský z r. 1747, druhdy hostinec u černého lva, potom přezvaný po slavném voje- 
vůdci arcivévodovi Karlu. Maj. Zdeněk hrabě Thun Hohenstein, gen. ředitel Hypoth. banky. 

Č. 380-16 (býv. průch.) maj. hrab. Jana B. Harbiival-Chamaré, jako domu zadního na 
Maltéz. nám., v 18. stol. ryt. Frant. a pak Jos. a Jana Turby; před tím dům slul veliký 
»Musconský< po majiteli. (Viz Maltéz. nám.) 

Č. 382-14 u Ježíška maj. svob. p. K. Brand de Santa Lucia; r 1779 dům ten 
zdědila Leop. hrab. Šporková rozená von Regas po babičce Leop. z Klenové roz. ze 
Schaumburgu. 

Naproti kostelu stojí č. 383-12 u Textorů po majiteli Janu Textorovi, po němž 
dům zdědila dcera Marie provdaná za ryt. Turbu. 

Č. 384-10 zlatý pluh i tři stříbrné hvězdy s obrazem P. Marie; do nedái^na 
maj. kníže Rohan-Rochefort, dříve advokát Frant. Levinský z Levína. Dům v nyn. 
podobě jest asi z r. 1660 od Sanlina de Bossi, jenž jej r. 1673 odkázal svému synu 
Dominiku. Santin de Bossi, po Melicharu Meerovi cis. stavitel, jako jiní Vlaši v Praze byl 
horkokrevný; jednou zabil úředníka hrab. Václava z Vacínova, ale vojenský velitel v Praze 
hrab. Colloredo ho nevydal na soud, protože ho potřeboval ke stavbě hradeb. (Jansa- 
Herain 21.) Také syn jeho Dominik byl stavitelem. 

Veliký dům nárožní u Harantovy ul. a na Malt. nám. 386-8 jest Rohanský dům, 
maj. kníže Rohan-Rochefort. Zde v 15. stol. býval dům Mark. Oremusové s velikou 
sladovnou vzadu. — Potom dva domy tu vznikly; zadní koupil hrabě Jan V. Černín 
z Chudenic r. 1792, přední r. 1787 od dědiců hrab. Morzina za 17.000 zl. a oba pře- 
stavbou spojil. 

Daleko ustupuje druhý roh, dům 387-6 druhdy hrab. Nostic-Rienecka, nyní 
fondu c. k. místodržitelské tiskárny, jež má tu místnosti; zde vychází Prager 
Zeitung, Prager Abendblatt a Pražské noviny, dříve Pražský Denník. Jeho redaktorem 
dlouho byl Josef Svátek (1835 — 1897), znamenitý znalec doby rudolfínské, romano- 
pisec a spisovatel důležitých a poučných děl o Praze. 

V 15. stol. tu stával Zežhulovský dům, a nyn. Harantova ul. slula na Zá- 
blatí. Když r. 1420 vypálen byl sousední klášter sv. Maří Ma^d., nyn. četnickč 
kasárny (č. 388), shořel i tento dům a dlouho byl poustkou. 

Na místo kláštera dle Kosmy býval dům bohatého Žida Jakuba, jenž synagogu 
proměnil v kapli, ale r. 1124 se vrátil k Židovství a zničiv oltář, sv. ostatky zahodil 
do kalu. Za to byl uvězněn, a majetek jeho zabaven; kromě toho Židé složili 3000 
liber stříbra a 100 liber zlata, aby jej vyplatili od smrti. — Redel ve svém popise 
má kapli, jež tu stávala r. 1710 vedle kostela, za onu původní Jakubovu. 

Kostel sv. Maří Magd. a klášter Bílých Paní či Magdalenitek se uvádí tu r. 1329, 
ale zanikl r. 1420; zahrada od obce dána Jeron. Srolovi (viz Celetná ul. č. 561 18), 
teprv Ferdinand I. dům tu koupil od lékaře Carchesia a nabídl Jesuitům; ti pak 
r. 1604 přenechali vše Dominikánům (přišlým od sv. Anežky), kteří přikoupili 3 domy, 
z nichž jeden veliký Pernštýnský,* po r. 1616 nově vy.-ítavěli klášter** a v 1. 1656 

♦ Jiný dům tu r. 1601 měl Herkules de Nova, r. 1613 Jiří Emerich ze Švamberka, r. 1630 
Alex. Jc^t Haugwic z Biskupic, pak Vratislav z Fcrnšteina; jeho sestra r. 1644 darovala dům své 
služebné Trcbonii Praxové spolu s druhým domem, který Maiigvic koupil r. 1622 od Melchiora 
Kobera, a ten r. 1603 od Jana Jiřího Dyrynka z Rottenberka, který tchož roku zde od obce koupil 
staveniště. Tento Dyrynk měl lékárnu v Mostecké ul., r. 1619 byl konšelem a po smrti své odsouzen 
byl všeho jméní. 

** R. 1621 ve prospčch kláštera sv. Maří Magd. zbořen tu byl dům pcrnikářc Pavla Kantora, 
jenž náhradou dostal dům za Týnem proti kůru kostela sv. Jakuba ^u tří kuchyň*, zabavený Jindř. 
Vavř. hrabčti z Gutenštcjna. — Dominikáni zdejší r. 1622 dostali zabavené statky po Janu Helvíku 
z Felzova a po Václ. Hcníku Kamejkovi z Pokratic; dostali též po mřšfanu Ondř. Ryjrcrovi dům 
na Újezdě u Petržilku řečený, vedle Zlaté boty na rohu ležící. 

557 




Zbytky starobylé brány v KannefitHki' uK 

navždy zmizel. Od tc doby prý o půlnoci 
rozsáhlé budovy. 



až 1686 nový kostel, jenž byl z nťjvctších 
a nejnádhernějších v Praze; pomohl jím 
hlavné Václav Michna z Vacinova, syn 
majitele Zbrojnice Pavla Michny, a když 
zemřel r. 1667, dle jeho vůle jeho dědici 
byli povinni dostavěti kostek 

Stavěli jej František Cairaii a Jin 
de Capauli, jen menM část dokončil 
Kryštof Dicnzenhofer. Zde také Kryštof 
Dienzenhofer byl pochován r. 1722» jakož 
í pak syn l^nác Kilián; kosti jejich nej- 
spíše posud zde odpočívají. Rovněž zde 
pochován byl Pavel Michna. 

R, 1783 tento kl íšter byl zřasen 
a mniši rozesláni do jiných klášterfiv. 
Část kláštera zadní (do ul Novodvorské) 
koupil měšťan Šimon Král, bývalou kapli 
s přilehlým domem č. 387 tněšťan Ant. 
Zimmermann r. 1787 za 2510 zl, ostatek 
(priorát a obrovský kostel) Jakub Schoffo 
za 9000 zl. Ten tu měl skladiště cukrovaru 
zbraslavského a bylo tu časem (n 1813) 
i divadlo. 

Tehdy bydlila v tlumě proslulá zpěvačka 
Laura se svým manželem, také hercem, a!e 
hrozné žárlivým Manžel domníval se, že 
Laura zamýšlí ho opustiti s jakýmsi hrabětem, 
a jednou v šíleném vzlcku ji zabil a hlavu 
uříznuv, poslal onomu hraběti, Sám pak 
chodívala bezhlavá postava po chodbách této 



Potom r. 1791 dům za 24.0M0 zl. prodán poště, jež tu byla do ruku 1849; 
v L 1853 a 1854 budova přestavěna a od r, 1855 jsou tu četnickč kasárny a c k, 
velitelství zemské obrany. 

Ze zrušené lodi kostelní učiněno zasklené nádvoří, do něhož světlo padá jen 
širokou osmistrannou lucernou; uvnitř jest trojí poschodí pavlačí a proti vchodu 
rozsáhlé schodiště. Nad ním štukový erb. 

•Všechny návrhy o upravení Malé Strany v konkursu král hl. ni. Prahy cenou po- 
ctěné zachovávají tuto budovu, ač jest položena do nejužšího místa ulice Karmelitské. Avíak 
dobrá vůle všecko zmůže, a té děkujeme, že zejména v projektu arch. Kříženeckého správně 
regulována protější strana ulice, zejména pak bezcenné, ba architektonicky přímo ohavné 
domy c, 4U1, 400, 399, 398, 397, 396, 391, 390, 389, ano i částečně kasárnám podobná 
budova německých učilišt č, 528. Tím pěkný vzhled této nejživější komunikační lipidy 
malostranské nikterak neutrpí, ba i na vzhledu svém získá. Jest pak žádoucno, aby při 
úpravě tak dalekosáhlé byla zajímavá tato budova uvolněna i směrem ku blízké Zbrojnicí, 
a jest zejména uvolnění severní části této vysoce cenné budovy energickým r^^gulováním 
bezcenných, později sem přistavěných budov a sice č. 451, 452, částečně i 453 velice 



858 



žádoucL Docílí se tím i nutného přerušení a oživeni táhlé, délkou svou skoro až unavující 
ulice Újezdské a Karmelitské, < (Jeřábek, Roíhledy XIL sir. 1273) 

A jeátč malouiiko o četnictvu či žandarmerii (z franc. t^ens ď armesi, jež v letech 
padesátých byla postrachem obyvatelstva, ba í úřednictva. Toto policcjné-vojenské zřizcoí 
veala počátek ve Francii a k nám prtálo r 1850; v Praze ubytováni bylí nejprve v části 
nvnčj^i staroměstsko radaicc (v dome bývalém »u kohouta*). Tam zůstali do r. 1855, kdy 
dostali jmenovanou budovu zdejší; od té doby jest zde četnické zemské velitelství. 

Poznali jsme v této ulici zvláštní ráz Malé Strany — hojnost palác&v a dom& 
Slcchiickýcli, Usazovali se tu páni, když na Hradčanech sídlel král, ale stavéli si tu 
i v dobé ncjvíMžího úpadku v 17, a 18, století Noslicové, Thunové^ Morzinové 
Buquoiové, Schunbornové, Lobkovicové, Valdšteinové. 

Důcltodfim mdstským na újmu byly tyto domy panské* zvané deskovými, že 
byly zapsány v dskách zemských a ne knihách městských; osvobozeny byly od berní 
méstských, jako též stály přímo pod soudem zemským. Proto také úřadu méstskén"iu 
nenáleželo právo nad osobami pánů nebo zemanfi tu bydlících, a zle se vedlo rychtáři 
mostskému, sáhl-li na šlechtice. Tak r. 1533 písař rychtářův se opovážil zatknouti 
pana Albrechta z Gutštejna; za to nejdříve konšelé, aby méli pokoj od šlechtice, 
zavřeli písaře a složili s úřadu, a jeŠiě »pro svou všetečnost* musil jíti *do kázné^ na 
Hradčany, Do panského domu rychiář nesmél ani se zatýkacím listem; zajímavé 
více o tom píše Zd. Winter, Kultur, obr. 
II, 32 n. 

O jednom z bývalých paláců malostran- 
ských Karel Chalupa ve své knížce >Ze staré 
Prahy* vypravuje tuto povést: Jednou večerem 
kterousi ulicí malostranskou kráčel venkovský 
rytíř Jan Lholák ze Lhoty, jenž do Prahy phšel 
hledat si služby u dvora. Spatřiv vinárničku 
v domku při starém paláci vešel a při víně 
seznámil se s krásnou sklepnicí Jaromírou. 
Zamiloval si ji v krátce, slíbil jí i ruku svou 
a když odešla do sklepa, ze svévole šel za 
ní; ale světlo mu zhaslo, tápal ve tmé se schodu 
do schodii, až dostal se do kaple v paláci. 
Tam při oltáři stála Jaromíra v rouchu knížecím 
I vážné tam byly postavy osob vznešených 
a knéz, aby manželstvím spojil Jaromíru s ry- 
tířem. Ale Jan zdésiv se tím vším a boje se, 
že upadl do moci zlých duchíi, zpét utikal 
do chodby, jíž přišel, a s hrůzou za sebou 
slyšel hlasr ^^Béda, opčl nám čekati jest 500 
lct« a palác i kaple s lomozem se řítily. Však 
přec šťastné unikl, — Bydlívala tam prý před 
veky pyšná šlechtična, která na veliký zármutek 
svého otce nechtéla se vdáti a několikrát od 
samého oltáře ženichovi utekla. Když umřela, 
souzeno duši její jen tehdy nabýti pokoje, 
jestliže mládenec za ženu si ji vyvolí a s ní se dá 
oddati v kapli paláce, odkud ona ženichům utíkala 

" Podobné bylo u duchovcn5lv;i; \h poxn, 
na su. Ift. ; domy pod pravomoci mostskou sluly 
šosovní. aýv dAiQ u OoUídt v Kannetilskt^ tilid 




559 



Karoliny Svétlé Ul. I., jméno toto dostala teprv r. 1898; tak opět nebylo 
vyhověno usnesení městské rady, aby jména ulic měněna nebyla. Zde omluvou bylo, 
že v této ulici se narodila ona slavná spisovatelka a že předešlé jméno Poštovská 
nebylo tak staré; jméno to vzniklo tím, že tudy — nábřeží tehdy nebylo — z Malé 
Strany jezdila pošta do Vídně, jak uslyšíme i při ul. Křemencové. 

Karolina Světlá vlastně Johanna Rottová nár. 24. února 1830 v č. 284-26, 
sestra Žofie Podlipské, r. 1852 se provdala za prof. Petra Mužáka a bydlila s ním 
v byv. klášteře sv. Anny, pak >u černé rfiže* na Příkopě a nejdéle ve Smečkách 
»u města Paříže*, kde napsala nejvíce svých děl. Podpisovala se Světlá po vsi 
Světlé pod Ještědem, odkud pocházel její muž a kde od r. 1853 bývala na letním 
bytě (později v nedalekých Dolních Pasekách). Srdce její vřele bilo pro národ náš 
a zvláště pro Prahu, »tu Prahu s šedými památníky veliké naší minulosti, s šerými 
zákoutími, pověstmi opředenými, pro něž Prahu miluje všechen český lid«. Od r. 1858 
působila literárně, a cenných spisů jejích jest dlouhá řada. Zemřela 7. září 1899 
v domě (č. 38) nárožním Karlova nám. a Ječné ul.; oni tehdy napsal M. A. Šimáček: 
» Veliká duše od nás odlétla, duše ryze česká, hořící svatou láskou k národu, z něhož 
vyšla* R. 1903 tělo její přeneseno bylo do nové hrobky, Olšany VIII. č. 8 skoro 
uprostřed. 

Pro dřívější jméno > Poštovská* vzpomeneme zde O pOŠtě vůbec. Zřízení toto, bez 
něhož nyní si život nedovedeme ani pomysliti, počalo již za starověku u Peršanův v 6. stol. 
před Kr. a Římanů (l. zv. cursus publicus), ovšem k účelům jen vládním. Zmatky při 
stěhování národů však i tento obor úplné zničily. — Za středověku* zase panovníci měli 
podobné spojeni, a u nás Tomek uvádí i jména poslů královských, jakož i posly úřadu 
arcibiskupského; též. kláštery i university mívaly své posly. Dopisy osob jiných se posílaly 
posly soukromými, záhy však obchodnici pražští si vydržovali zvláštní posly; že i řezníci 
a jiní, když častěji byli na cestách, nosívali zprávy písemné, víme z některých zmínek. 
Pravidelně přicházeli do Prahy poslové jednou týdně již v polovici 14. stol. Když za 
Karla IV. Praha byla sídelním městem říše Římskonémecké, bylo i pravidelné spojení 
poštovní nejen s úřady krajskými, nýbrž i se všemi předními městy v Evropě. Za bouří 
husitských ovšem toto rozsáhlé spojení poštovní zašlo. 

Poštu státní jízdnou, stálou u nás zavedl Ferdinand I.; dvorním jeho poštmistrem ve 
Vídni byl Ant. z Thurn-Taxisu, jenž na čas povolán byl do Prahy, a stal se > nejvyšším 
poštmistrem* všech zemí Habsburských; v Praze poštmistrem byl jeho strýc Ambrož z Thurn- 
Taxisu od r. 1527. Poslové byli zprvu jízdní t. zv. kurýři; mimo oblek dostávali měsíčně 
2 zl. 40 kr. Za Maxmiliána II. státní poštmistři obstarávali též dopravu listů soukromých ; 
za Rudolfa 11. počala pošta za poplatek dopravovati také osoby. 

Tehdy sídlem poštovního úřadu byl dům u tří hvězd na Malostr. nám. č. 37-24, 
kde jest nyní Petzoldova restaurace; odtud vyjížděla týdenní > dvorská* pošta Italská přes 
Benátky do Říma, Říšská přes Drážďany do Hamburka (od r. 1603) a přes Plzeň do 
Aujjšburku a do Bruselu, mimo to pošta Vídeřiská, Brněnská a Vratislavská. 

R. 1623 od Jana Jak. Magni nejvyšší dvorské poštmistrovství koupil Jan Kryštof 
z Paaru, jenž po roce dostal dědičné nejvyšší poštmistrovství u nás i v Uhrách a později 
i v ostatních zemích rakouských; od té doby nejstarší z toho rodu se psal » nejvyšší dědičný 
poštmislr. « R. 1720 Karel Josef z Paaru nejvyšší poštmistrovství postoupil dvorské komoře, 
ale i pak rodu zůstal titul »nejv. dvorský a generální dědičných zemí poštmistr*. Knížecí 
rod ten drží Bechyni, Kardaš. Řečici a j. 

R. 1638 zavedena byla do Vratislavě pošta pěší; posel » běžel* z Prahy do Nimburka, 
druhý pak z Nimburka do Bydžova, třetí do Náchoda, čtvrtý do Kladska, pátý do Franken- 
štcinu, šestý do Vratislavě; doba odchodu i příchodu na stanicích se poznamenávala na 

♦ Viz J. Čermák, Vývoj iřizení poštovního za středověku. Program^ gymn. Olomouc 1896.; 
Svátek Ohrazy z Kult. déjin I. 163. nebo téhož »K dt^jinám pošto vnict ví v Čechách,* Zl. Praha 1886. 

560 



zvlášní arch. — Pro bezpečnost u silnic musily se tehdy vysekávati lesy na dostřel; byloť 
u nás mnoho »Petrovských<, hlavné propuštěných žoldnéřův. 

V 17. stol. pošta přesídlila na Maltez. nám. č. 480-8, kde posud se říká Stará pošta. 
R. 1628 poštmistrem v král. Českém se uvádí Ferd. Pruker z Griineburku, jenž koupil 
domek a zahrádku na Újezde od emigranta Martina Serkla, dvorského lékárníka. 

R. 1721 z Prahy jezdila dvakrát týdně pošta Saska (přes Vclvary a Ústí do Drážďan), 
Slezská (přes Nimburk, Hradec Kr., Náchod do Vratislave), Vídeňská (Jesenice, Votice, 
Tábor, Jindř. Hradec) a »Říšská< (Zdice, Rokycany, Plzeň — odtud jedna do Chebu, 
druhá do Řezná.) 

R. 1723 pošta přesídlila do domu č. 482-5 v Lázeňské ul. I víme na př. zr. 1829, 
že v neděli o 5. hod. ranní a ve čtvrtek v 8. hod. ráno přijížděla pošta Říšská a Slezská, 
v úterý a v sobotu dopoledne Vídeňská, odpoledne Drážďanská; odjížděla pak v neděli 
a ve čtvrtek Slezská, ve středu ráno a v sobotu večer pošta do Vídně, Norimberka a do 
Drážďan. 

Po 20 letech (r. 1742) poštovní úřad dán do paláce Lichtenštejnského, kde jest nyní 
zemské vojenské velitelství. Tehdy tři poslíčkové (jeden pro Staré město, druhý pro 
Nové, třetí pro Malou Stranu a Hradčany) dostačovali celému městu! Pro sbírání listů byly 
>malé pošty* v č. 926 v Dlouhé tř. a na Václav, nám. v č. 823-43; r. 1782 zřízena 
v Celetné ul. v č. 559-14 (viz str. 102) pošta soukromá, po 10 letech scstátněna a pře- 
nesená do č. 598-11 (viz str. 103.). 

Jízdní kurýři přestali r. 1750, kdy opět začala doprava vozem t. zv. diligencí mezi 
Prahou a Vídní a to denně; tehdy na silnicích byly sázeny kameny > milníky*, protože se 
platilo od psaní dle vzdálenosti.* Aby se zamezilo dopravování listů osobami soukromými, 
v branách městských dozorci pilně prohlíželi vozy. 

R. 1792 hlavní pošta přesídlila do zrušeného kláštera Dominikánského (kde jsou nyní 
kasárny četnické) koupeného za 24.000 zl. Odtud však byla přenesena do býv. Hybernského 
kláštera na Josefské nám., odkud přešla r. 1S69 do bývalé abaldy na rohu ul. Bredovské 
a Jindřišské. Viz str. 76. (I v tom viděti jest úpíidek Malé Strany I) 

Kde ulice tato začíná u ř\Tdin. tr. (viz plánek str. 187.), dlouho byly příkopy 
u brány sv. Štěpána, z níž oblouk tu viděti bylo do r. 1794, kdy byl stržen. A na 
nádvoří budovy policejní posud stojí věž, zbytek bývalého opevnění staroměstského; 
měla býti již zbořena, ale na prosby přátel staré Prahy bude obnovena nákladem 
8000 K. 

Kterak příkop městský později vypadal, slyšeli jsme již na př. na str. 186.; 
o tomto místě čteme, že r. 1538 apotekář u anděla Simon z Tišnova žádal, aby mu 
k vysázení zahrady bylo dopřáno místa zde v příkopě. Tu páni úředníci sem učinili 
> výchoz* a shledali tu mnoho » nečistot, kteréž k veliké toho města potupě a škodě 
jsou«. — 

Č. 315 3 a 1019-5 stojí na místě býv. kostela sv. Štěpána menšího, jakž 
slul na rozdíl od kostela v Štěpánské ul.-ll.; že byl na samém kraji města nad 
příkopem městským, říkali též u sv. Štěpána ve zdi. 1 zde při kostele byl hřbitov, 
při nynější ul. Krocínově stodola a zahrada. 

Kostel ten asi ze 13. stol. byl již r. 1310 farním; podací právo do r. 1380 
náleželo klášteru postoloprtskému, pak králi. Husitské války zpustošily i tento kostel, 
jenž potom od Rečka r. 1439 byl opraven. Byla to menší, skoro pravidelně čtver- 
hranná budova románská; u kostela stála zvonice. 

Mnoho kostel utrpěl požárem r. 1590; rok potom zde pochoval malíř Matěj 
Hutský z Křivoklátu (viz str. 314.) manželku Salomenu a nedlouho potom i sám tu 
byl pohřben. R. 1593 na stropě vymalován byl erb Jakuba Granovského z Granova; 

* Platilo se zprvu od psaní 3 kr. za míli, přes hranice 5 kr., po válce třicetileté za každý 
list 8 kr., od zásilky poštovní za každou libru 18 kr. za každou stanici. 

561 



tento držitel Vršovic byl pravnuk onoho Jakuba Granovského, o němž jsme slyšeli 
v Celetné ul. č. 34 n., a mnohá nadání učinil tomuto kostelu. Více o rodiné ještě 
uslyšíme při Týně č. 640 2. Zde byla i hrobka slavného primátora Krocína* z Draho- 
bejle (po němž sousední ulice pojmenována Krocínovou) a pánfi Teyflů, po nichž 
posud se nazývá známý >Taiflhaus či Taublftv dfim.« 

Od r. 1624 byli při kostele Pauláni (potom u sv. Salvátora v Dušní ul ), od 
r. 1626 byl kostelem filiálním sv. Jiljí, a z celé osady sem se pohřbívalo. — R. 1789 
kostel byl zavřen a po roce prodán i se hřbitovem hraběti de Buquoy za 1200 zl. 
a úplně rozbořen. Bývalo v něm pět oltářů a hlavní obraz od Kvir. Jahna. 

Paměti zvláštní zasluhuje studentská kollej Rečkova či Rejčkova i P. Marie, 
jež stávala tu nedaleko kostela na místě domů č. 316 a 333 při nyn. ulici Krocínově. 

Býval tu (již r. 1400) dům bohatého měšťana, sladovníka Jana Rečka z Ledče 
(z Lcdec), jenž kollej založil r. 1438;** větší nadání jí učinil synovec jeho stejného 
iména. R. 1445 ke kolleji byla přikoupena zahrádka u kostela sv. Štěpána. 

V kolleji té rr|ělo žíti 12 studentů filosofů národa Českého, kteří by v theologii 
konali aspoň počátky; správce koUeje sloužil mši sv. u sv. Štěpána, a proto kostelu 
tomu říkali také » kaple chudých studentů* či » kaple kolleje Rečkovy.* Viz Tomek 
IX. 210-213. 

V srpnu r. 1543 o beániích bakaláři a studenti v kolleji této provozovali divadlo 
o Susanně; i královští dvořané byli tu přítomni a když pověděli o tom králi, Ferdinand 
si vyžádal, aby mu opakovali hru na hrade. Líbilo mu se tak, že za odměnu slevil universitě 
část berně zemské, která na ni připadala. — Divadlo zde se hrávalo na prostranném 
dvoře; r. 1601 soused Jakub Menšík z MenŠteina na svém dvoře si postavil tři vikýře po 
3 oknech, aby »do placu kolleje* mohl se dívati při » komediích*. (Tento Menšík r. 1598 
prodal dům v Celetné ul. u zlatého supa Theobaldu Švihovskému a zde měl č. 317-15.) 

V kolleji této Jan Jesenský (v. t.) r. 1601 vykonal první pitvu. — Chovanci kolleje 
byli veselá cháska studentská, jak popisuje Wintcr ve či. »V kolleji Rečkově*. 

R. 1605 rektor university, známý mistr Bacháček Nouméřický z Nouméřic, » povolal 
je do kolleje Karlovy a četl jim a vyložil obšírný řád, kterýmž se mají jakožto alumnové 
a žáci kolleje chovati, aby byli akademii, církvi i této vlasti České na ozdobu ». I vybral 
z nich jednoho, aby nad nimi dohlížel či aby byl » proboštem*. Ale je.^tč téhož dne hodili 
mu talár přes hlavu, a než se z něho vymotal, byl » dosti dobře bit se všech stran*. 

Nařízeno jim, >aby se modlili ve sboru všichni ráno, jak vstanou, po druhé v 18. hodinu 
před jídlem, jež slulo prandium, pak v 23. hodinu před jídlem, jemuž říkali coena, a naposled 
večer před ulehnutím. Dále aby chodili pilně na lekcí do školy i na disputací akademické; 
než posedne-li mladíka studentská nemoc, těžko jíti na lekci. A studentská nemoc, nakažlivá 
nemoc, posedala ty milé alumny, kdykoli se který dobře nevyspal. Pak chtěl řád Bacháčkuv, 
aby doma ve svých habitacích vedli si počestně, aby měli pozor na zdi, nic aby nekazili, 
nebořili, vodu aby měli vždy na hotově pro oheň; aby nestávali v zahálce před kolleji 
a aby mezi sebou hovořili latinsky, neboť prý ne mluvnicí čili grammatikou, ale hustým 
užíváním jazyku se naučiti lze a pak aby chodili v talárech, jak se na koliegialy sluší. Co 
do latiny, to mohli snadno poslechnouti rozkazu; tehdejší studenti znali se v ní lip než 
nynější. Ale nositi talár pořád, nebyla věc možná: když na večer oekonomus nebo hospodář 
zavřel kollej na zámek a mladíci musili přes zeď do hospody, tu musil talár zůstati na hřebíku*. 
(O studentských toulkách a p. čti Winter, O Životě na vysokých .školách str. 263. a j.) 

* Náhrobek jeho byl nalezen r. 1863 při kopání základů domu č. 10.9. — O kostele vůbec 
viz Mikovcc, Čas. Mus. 1853 str. 59. 

•* Kolleji té daroval ves Michli, »aby universitu, kteráž jindy svítila jako svítilna nejjasnější 
znamenitým počtem lidí učených, ale zlostí časů, až stydko i žel povídati, klesla počtem i silami, 
k lepšímu přivedl rozmnožení.* Winter, Děje vys. škol praž. 1897. — Reček byl oddán císaři 
Zikmundovi, od nřhož dostal Michli zápisem ve 400 kop »za pilné a mnohé sluŽby.« Mimo statky 
na venku mel dům Sezemovský, nyní u líalánků, a dům v IJliové ul. č. 248 u bilého kohouta. 
Kollej Rečkova první rok byla v kolleji národa Českdlio. Viz Ovocný trh. 

562 



Celá protější strana nyní zastavena jest velikým erárním domem poHcejnílio 
ředitelství; dům ten vystaven byl za známého policejního ředitele Paumanna r 1861, 
do uL Bartol rozšířen r, 1900. Na místě tom byly (počínaje od Ferdin. tř.) domy: 
t, 340 tři zlaté hvězdy, kde prý Veleslavín mil tiskárnu; ke konci 18. století byl 
majitelem domu toho se zahradou hrabě Jan Fr. Christian Sweerts-Spork, Herold 
uvádí jméno domu tohoto v 18. stoh »zur wetterlaunischen Hnhle*. 

Č. 314 pravovárečný dům u zlatého slunce, kde bydlil spisovatel Jan Hýbl 
(1786—1834), jenž velice se zasloužil o povznesení národního uvědomění. Viz Jirásek, 
F. L. Vék. R. 1835 bylo tu městské hejtmanství a vrchní policejní ředitelství. — Dům 
tu r. 1608 koupil Jiří Vokoun z Vokounšteina od Jana Kutnauera ze Sonnenšteina, 
oběšeného potom r. 1621 na trámu vystrčeném z okna radnice staroměrtské, později 
měla jej Anna Judita Reismonová, r 1694 Heřman Proutek. 

Č. 313 (v Bartol. ul) dům Unvertský; zde při stavbě r. 1899 nalezeny byly 
pozoruhodné zbytky bývalé výzdoby. R. 1608 od Jana Jindř. Chanovského Dlouho- 
veského z Dlouhé Vsi dům ten koupil Vilém z Landžteina, cis. rada a hejtman 
novoměstský; zemřel r. 1612 jsa tohoto vzácného rodu poslední. V 18. století byl 
maj, svob, pán Jan VácL z Wassmuthu» od roku 1788 hrabě Jan Vád. z UnvLrthu. 
1 ten dům měl větši zahradu. 

Vzhledem k činnosti nynější policie něco zde připomenu ze staráích dob. 

Obec městská druhdy mívala mnohem vélsi moc než nyní, a měla ledy i plnou moc 
policejní; rycht*iř a píisežní vydávali platné nálezy o pořádku ve městě a pečovati o jích 
Šetření. Lide tehdy byli povahy drsnčjsi, surovější, a rvačky i zabití na ulicí byly castéj^í; 
proto opět a opét, ale vždy niaroé se zakazovalo nosili zbraň, MěSť každý doma zbraň, 
když měšťané byli povinni konati službu vojenskou, o čemž jindť pověděno. 

Do Prahy ovšem vždy se scházelo jako do útulku mnoho lidí ničemných z venkova 
i z ciziny, nejvíce za Rudolfa IL Proti nim vydán byl mandát r. lóOl: •Od některého 
času všelijaká sběř^ bbzvláíté vsak banfliiové, kteíi pro své zlé skutky z Vlach vypovědíni 
jsou, při dvoře našem se zdržují a jsouce z peněz najati, všelijaké zlé věci, lidi tajné 
mordujíce a o zdraví usilujíce, jakž tu mnozí příkladové takových hrozných účinků, kteréž 
se v kolikasi málo měsících zběhly, dostatečné ukazují; jak času nočního tak i ve dne po 
ulicích mnozí hrdlem a zdravím svým bezpečni býti nemohou.* 

Pro bezpečnost města i okolí Pražané tehdy zřídili »žoldnéřákou hotovost deseti 
rejtharú a deseti pěších*, ale někdy i mezi těmi byli lotříci. 

>Dae 16 ledna 1623 pražský r^imormistr (dozorce) maje s lidmi svými dle své povinnosti 
jak v městech pražských zvlášť času nočního po všech ulicích a koutech, tak také po všech 
cestách okolo Prahy o to jediné se starati, aby všudy všeliké zcestnosti, hádky, různíce, 
zlodčjslvij mordy prctrhovah sám takových ohavností se dopíjušiěl, když po cestách okolo 
Prahy lidi obíral a jiné zcestnosti páchaly prolož také na veřejné a hlavní silnici v svých 
nejdražších šatech na svém nejlepším hrdlovazu neb holstuchu oběšen byl.* (Bcckovský.) 

Městská policie dbala i toho, aby lidé dlouho nesedali v hospodě při pití a hře; 
v 15. stol dovoleno bylo sedati dvě hodiny po západu v lete, v zimě 4 hodiny. Ale někdy 
po » rychtářském zvonění* zavřeli hospodu a seděli dále; takové přestupky trestávali konšelé 
tím, že hospodu zrušili. 

Tuláci leckde se uvelebovali na noc. Jak vypravuje Z. Winter, nejeden žebrák 
a tulák chtěje přenocovati, ani nehledal tajného úkrytu, alebrž lehl ke zdi kdekoli v ulici, 
aniž se lidé proto tak tuze zhoršovali. Vypravujef pražský kuchař Uhlík r. 157l>, že nalez 
člověka u samých vrat v noci spícího, ptal se, co tu dělá. »Obracím se na druhou stranu,* 
odpověděl rozespalec — a kuchař, dav mu dobrou noc, vešel do svého domu. 

Vedle toho, co pověděno o ponocných při radnici novoměstské a o osvětlení města 
při ul. Plynárenské, zde jen připomeneme, že vždy bylo zakazováno choditi v nocí beze 
světb, jak zakusil i Čechův pan Brouček, Již r. 1329 ustanoveno, aby po třetím zvonění 
na zvon rychtářský nikdo beze světla nedal se nalézti na ulici, sice by! trestán pokutami, 



563 



vězením, ba i vypověděním z města na rok. Tedy i o tu práci mívala policie více, že 
sbírala lidi dopadené venku beze světla. 

V neděli a svátek nejen že se omezovalo prodávání zboží, jako nyní opět ostřeji se 
provádí, ale i zbytečné se procházení a pití. > Pokud slovo Boží se káže a služby Boží se 
nevykonají, po ryncích a ulicích aby bezpotřebně lidé se neprocházeli, při tom "v žádném 
domě šenkovním aby se vín ani piv nedávalo* — tak asi zní rozkaz ze 16. století. 
» Načínalo se« tedy až po poslední mši sv., jako dosud někde na venku o posvícení se 
začíná » muzika*, hned jak se jde z kostela. 

O dohlídce policejní na hry v kostky a karty povíme při ul. Kostečné. O dohledu 
na mravnost více najdeš u Wintra v Kulturních obrazech. 

Až do r. 1784 Praha měla své městské vojáky, kteří stáli na stráži u radnic 
a bran a pečovali o pořádek. Tehdy však zavedena byla nová policejní stráž, vzniklá 
ze 60 ponocných, kteří v Praze byli vydržováni od r. 1781 z dobrovolných příspěvků 
šlechty a měšťanstva; k nim po spojení měst pražských přistoupilo 35 městských 
strážníků. Dohled u bran dán generálnímu velitelství. 

V té době Praha byla vyloučena z krajského zřízení, ale přece v Praze bydlili 
hejtmani kraje Kouřimského, Berounského a Rakovnického; Praha sama měla pro sebe tři 
zvláštní hejtmany (pro Staré m.. Malou Str. a Nové m.). Však uvedeného roku Malá 
Strana byla přidělena hejtmanství Berounskému, Hradčany Rakovnickému a pravý 
břeh Kouřimskému. Konečně r. 1785 byl ustanoven pro Prahu zvláštní policejní 
ředitel; prvním byl Jan Jakub Reismann z Riescnburka. R. 1789 bylo policejní ředi- 
telství v Mikulandské ul. v domě kláštera Tepelského č. 121-6. 

Zde v č. 314 r. 1848 mimo policejní direkci bylo i městské hejtmanství a okresní 
polic, komisariát pro Staré a Židovské město. Od r. 1868 jest již stále policie státní. 
Nyní pražské ředitelství rozděleno jest na 15 komisařství, mimo Prahu zaujímá 
13 okolních obcí v rozloze asi 70 km^. R. 1900 bylo 76 úředníků konceptních, přes 
30 kancelářských, a přes 1000 strážníkův. Ale i obec má pro své potřeby asi 30 
strážníkův. 

Trojúhelníkové náměstíčko při ústí Bartol. ul. slulo náměstím sv. Štěpána 
po kostele prve uvedeném; a již r. 1339 se čte jméno ulice Svatoštěpánské. Další 
část naší ulice slula pouze »za sv. Křížem menším* a »za sv. Ondřejem*. Viz 
str. 50. 

Č. 303-4 jest novější dům u zlaté váhy s nápisem č. i něm. Nejstarší majitel Václav 
švec zvaný Plaček. Dum ten r. 1600 Ondř. Zyglerovský z Gellensdorfu prodal Janu Pěti- 
peskému z Chýš a Egerberka. Pak dům ten, mezi domy Jana Hajka a Doroty Turnovské, 
měl Kryštof Karel Roupovec z Roupova, nejvyšší sudí zemský, jemuž byl zabaven a prodán 
r. 1630 za 800 zl. rýn. Jakubu Herfurtovi z Frankenbergu;* ten při konfiskacích r. 1625 
si koupil též dům Hochauzarův v Pasírské ul. 

Vedle na rohu ještě později byl vystavěn veliký dům kováře a stavitele kočárů Jana 
Jecha, jenž má pozoruhodné sklady i v poschodí. Býval na tom místě vedle zlaté váhy 
malý domek č. 302, (kolem r. 1400 Martina rybáře, pak sklenářův, r. 1433 maj. Pavel 
Povale mydlář), na rohu větší č. 301 (nejstarší majitel Jan švec řečený Bubenský, později 
Prokop řezník, roku 1433 Martin Lazebka malíř) a dále č. 300 u Fandů, dle Herolda 
u Fantů, kdysi sladovnický a mydlářský. 

Na straně jižní jsou novější domy č. 1019 až 1015 (5-1 1 n.), vystavěné po r. 1864 
na místě bývalého hřbitova sv. Štěpána, pak skladiště dříví. V č. 1018-7 bydlil dr. Ed. 
Herbst, tehdy prof. universitní, pak ministr; v rohovém č. 1019-5 bydlil J. Skrejšovský, 

* Dr. Teige uvádí, že dům zabaven byl strýci Janu z Roupova a prodán r. 1665 Oldřichu 
Karlu Podlibštejnskému. 



a byla lu redakce i tiskárna Politiky a Pokroku; zde vycházel i starý Svétozor. Vedle 
vidéti vysoko položenou zahradu Čuské spořitelny. 

Druhý roh Krocínovy ul. č. 316-13 jest býv. pivovar jesuitský, ke konci 18. stol. 
maj. hrab. Jana Jos. Buquoye, dříve majetek Rečkův a pak kollej Rečkova, o níž prve 
mluveno. 

Na straně vých. stojí novější dům č. 979-12; zde bývala fara svatostěpánská, jež 
dříve byla v č. 305-3 v Bartol. ul., kde vyhořela r. 1590. Zde má místnosti Jednota 
stavitelův a Inženýrská komora. 

Č. 299-14 ^vyhlášená Pardubická pivnice ze Staré Prahy* s velikými pavlačemi a dosti 
prostrannou zahradou, bývalý pivovar. R. 1569 dům koupil Matěj Justin; tehdy říkali dům 
Bartlovský. To jest starý dům u Budinských, při němž vedle kaple sv. Kříže vznikl 
novější dům č. 1013-16. O kapli viz Konviktská ul. 

Na záp. straně č. 317-15 býval starobylý, r. 1787 obnovený, r. 1815 přestavěný 
dům Vratislavský, nyní nový pěkný dům s mohutnými šesti polosloupy; ke konci 14. stol. 
majetek lékárníka Augustina z Florencie, jenž tu za zdí městskou měl dva mlýny, v 15. stol. 
u svinské hlavy, majetek měšťanů lounských (domus Lunensis). Pak jej měli r. 1445 
Vilém ze Šumberka, r. 1459 Klára z Červené Vsi, potom Václav z Paumberka, Václav 
Marín z Jenčic, Jakub Menšík z Menšteina (o němž viz výše při kolleji Rečkové), Kryštof 
Želinský ze Sebuzína na Břežanech a Chotóuni, místokanclcř král. Českého, r. 1613 Samuel 
Kolín z Elbinku (o něm viz str. 332.), Jan st. Vratislav z Mitrovic; i byl to dům Vratislavský 
majorátní. — Zder. 1822 měl Kramerius »expedici«; bydlili tu své doby Tyl s Tonnerem 
v jednom pokoji. 

Nedávno vznikl dům č. 1035-17 s ozdobou sgrafittovou, velikou obloukovou římsou 
lunetovou a latinským nápisem, že dům vystavěli r. 1S77 Ant. Wiehlajan Zeyer;* vedle něho 
veliký nový rohák č. 318-19. Nejstarší majitel Martin z Netoiic, pak Petr svícník (candelator); 
z pozdějších majitelů u dr. Teigeho jsru uvedeni: Albrecht Šrejnar z Trnce r. 1603, Jan 
Kryštof Krocín z Drahobejle (viz Krocínova ul.), stavitel Jan Kryštof, Jan Daniel Kapr 
z Kapršteina, od něhož dům za 12.000 kop gr. č. koupil r. 1619 Diviš Černín z Chudenic 
a na Nedrahovicích, jenž sice byl katolík, ale účastnil se vzpoury a dne 21. června 1621 
byl popraven. Polovice domu ponechána však vdově jeho Anně, která od stavův odboj- 
ných koupené statky musila vrátiti bez náhrady. 

Od Konviktské ul. k sev. na pr. stojí erární budova c. k. státní průmyslové školy 
na miste býv. domu Zbraslavského; viz str. 50.** 

Č. 320-21 jest maj. obce pražské, dům odkázaný městskému museu od intendanta 
Ondřeje Neureutra r. 1895. (Viz pozn. na str. 70.) Roku 131S byla tu lázeň, jíž kolem 
r. 1400 říkali Husova po majiteli Martinu Husovi; za války husitské zpustla. V době bělo- 
horské byl to dům pekaře Matouše Helta. 

Č. 321-23 starý dům u Malečků, kde r. 1849 bydlil Jos. Kaj. Tyl; chudák, často 
se stěhoval. Roku 1407 maj. sladovník Jakub Brzota, pak Bores z Prahy, potom pekař. 
R. 1564 dům měla Anna z Bernšteina, manželka Vojt. Pětipeského z Chýš, majitele Libo- 
choviček a Kolce. 

Č. 322-25 u dvou okounků při překlenuté ul. Betlémské; viz obr. str. 51. Slul 
tak po majiteli pekaři Jiřím Vokounkovi r. 1569. Dříve to byl majetek kláštera Zbraslav- 
ského, roku 1356 postoupen pod plat právem zákupním se zděným pivovarem, cihlami 
krytým, sušírnou a jinými budovami, r. 1408 jej koupil pekař Martin Kolík. 

Č. 323-27 zájezdní hostinec u Kuchyňku, kde r. 1853 bydlil malíř Jos. Hellich. 
Zde bývaly dva domy, jež opustil emigrant Oldřich Ertl; ale ponechány byly ženě jeho, 

* Jan Zeyer zemřel 6. května 1902. 

** K tomu, co tam pověděno, zde ještě dodávám toto: V letech třicátých pražská »Jcdnota 
ku povzbuzení průmyslu v Čcchách« zřídila Školy nedělní pro učně a tovaryše, potom r. 1848 
i školu večerní, v níž r. 1857 iiž bylo 605 žákův. V té době dr. Karel rytíř Kořistka vypracoval 
plány pio řádnou školu denní, jež otevřena byla r. 1863. Prvním ředitelem byl dr. Ant. Majer. 
R. 1881 škola převzata ve správu státní, jíž místnosti v č. 87-1. (na rohu Platnéřské a Křižovnické 
ulice) věnovala obce Pražská. R. 1882 se stal ředitelem Jan Tille, profcssor na technice. Staveniště 
býv. domu Zbraslavského darovala obec Pražská a mimo to 200.000 zl. věnovala na stavhu, jež 
počala v srpnu 1888. R. 1890 dne 1. října již se zde učilo. Dne 28. září 1891 budovu navštívil 
a prohlédl si J. V. císař František losef I. i podepsal se česky do pamětní knihy úíiavu. 

565 



kteréž polovice jich náležela. Pak měl jej Kryštof Turek ze Sturmfeldu a Rosentálu, mladší bratr 
primátora Mikuláše Turka (viz Jilská ul. u Vejvodu) a majitel domu u Turků na Václav, nám., 
r. 1686 Jos, K. Wirth z Wehrenfelsu, r. 1694 Samuel Raf. Globic z Bučiny, potom Marie Reiss- 
manová z Riesenburgu. 

Naproti č. 286-22 u Valšů, kterýžto dům po majiteli z 15. stol. slul ještě v 17. století 
Koukol o vský; držel jej mimo jiné r. 1474 rychtář staroměstský Václav ze Strašecího, 
r. 1572 úředník desk zemských Bohuslav Kalenic z Kalenic, r. 1586 Kryštof z Vartmberka 
a na Rohozci, r. 1598 primátor Jiří Kapr z Kaprštejna, r. 1634 Šimon Petr Aulikz Třebnice, 
sekretář kanceláře české, potom hofrychtéř měst královských; jeho syn Josef Ignác byl po 
r. 1674 farářem v Týně. R. 1704 byl majitelem Jan Václav Vejvoda, potom povýšený na 
šlechlictví ze Stromberka; r. 1801 Antonie Vej vodová ze Slromberka dům prodala Tomáši 
Schmelzcrovi a manželce jeho Marii roz. Machtové z Lowenmachtu. Viz zde str. 50; více 
Tcige, Almanach IV. 

Vedle Valšů jsou malé domky č. 285-24 u tří preclíků a č 284-26 u tří králů, 
rodný dům Karol. Světlé. Nejstarší majitel pekař Řehák r. 1429. Oba tyto domy pak 
do 17. stol. byly jedním. — R. 1437 od ševče Milhosta jej koupil sladovník Abraham, 
zeť Martina, mlynáře Nelahozcveského; byli tu pak sladovníci Pavel z Meziříčí a Martin 
Jihlavský, po r. 1472 se vystřídali tři vetešníci, r. 1544 kovář, pak méšečník a kožišník, 
r. 1595 říšský heralt Petr Flašmon z Frankenďorfu, po něm koželuh Roubíček, r. 1687 
ían Šmcrfeld, pak Jan Řečičky, r. 1717 Jan Giimpel z Trauttenthalu. (Výzkumy dr. Teigeho.) 

Na rohu Boršova stojí č. 283-28 u Soboteckých. 

Na začátku 15. stol. byli tu pekaři, pak švec, r. 1461 sladovník Jan Mleziva, r. 1465 
Pavel zvaný Nový Křesťan, potom vetešník Hašek, skalník Charouz, r. 1505 vetešník Nosek, 
r. 1512 písař Loskot, r. 1542 sladovník Tomáš z Radochova. V době bělohorské Pavel 
Knobloch odešel pro víru, dům jeho za 335 kop míš. odhadnutý, r. 1639 velice zpustlý; 
prodán byl za 248 kop míš. pekaři Pavlu Lítochlebovi, jenž však zaplatil jen 100 kop na 
summu trhovou; ostatek r. 1641 postoupen byl sirotku Janu Markvartovi za 148 kop na 
domě jemu pojištěných. — Po smrti Kaoblochově žena jeho přijala víru katolickou, 
ale marně ještě r. 1661 se domáhala tohoto domu. I po Lítochlebovi bývali .tu pekaři. 

Na záp. straně vedle Kuchyňku tři domy sousední se táhnou až na Františk. nábřeží; 
jsou to č. 324 29 u Kasíků, pak u Naplavačů, druhdy jeden s následujícím (č. 31). 
Majitelé (dle dr. Teigeho): Jan Domažlický z Ryzengruntu, Alžběta VarLenberská z Martinic, 
Bedřich Maštovský z Kolovrat (1583), Volf Os z Osu, Petr Freisichselbst z Freudenbachu, 
r. 1617 Hendrych Jakub Tejřovský z Einsiedle, jenž zemřel v čas vzpoury, roku 1652 
Zikmund Kabát z Výškovic. — Karol. Světlá píše v Upomínkách: »Proti nám (tedy asi 
č. 324) stál dům u Kursů, jenž měl nejvyšší lomenici v celé ulici a byl podepřen mohutným 
pilířem, na němž se skvěl nřiarianský obraz mistrovsky provedený z r. 1675. Vedle byl 
dům u Venduláků s letopočtem 1748. 

Č. 325-51 Šlejflřovský, pak u zlatého koníka spojený s č. 326 u zlatého 
zvonce. V těch místech jakýsi Martin z Turnova měl dům kolem r. 1400, i říkalo se 
dům Turnovský. 

C. 327-33 u Paličku, dříve u Sekyrku, jejž mčl r. 1604 Pavel Veis z Petřína. 

Pouze sem hledí dům č. 328-35 býv. dům Nostický, nyní nový vedle Papouškových 
lázní; zde i vedle (č. 329-37) ve 14. stol. též byla lázeň, v 15. století zvaná »u točenice*. 
Dům ten r. 1611 měl Bořivoj Měsíček z Výšková, od Marie Měsíčkové z Řezná koupil 
jej r. 1617 Adam Nostic z Nostic a na Kounově, jemuž s jinými statky byl ponechán 
k ruce jeho syna Jana Hanuše, v kolleji jesuitské studujícího, proti odvedení polovice 
sumy odhadnuté 38.237 kop míš. Ale protože Nostic deset dílek svých v náboženství 
katolickém dal vychovávati, snížena mu pokuta na 5000 kop míš., jež odvedl k alumnátu 
u sv. Jakuba. V 18. stol. maj. rodiny Jahnův. 

Poslední dům v 1. jest Mráčkův elegantní dům, býv. Papouškovy lázně; viz Nábř. 
Františkovo. 

Naproti od Boršova jsou domy: č. 279-30 maličký domek u Strunku se soškou 
P. Marie. R. 1410 měl jej zlatník, pak břitvař, školník, r. 1570 pradlena Falková, r. 1626 
Adam Václ. z Velechova, kancléř staroměstský, r. 1636 Martin Krumfuss, po němž dlouho 
se říkalo u Krumfusů. R. 1773 MDr. prof. Jos. Tad. Klinkoš, znamenitý anatom (zavedl 

566 



první praktická cvičení v pitvě), chirurjj a fysik; r, 1775 postavil na zámku hrab. Nostitze 
v Mčšicích první hromosvod v Cechách. 

Č. 278-32 bílý bažant, r. 1429 pekaře Bohuše; pak tu byli mydlář, tesař, lazebník, 
kovář, koželuh, r, 1620 malíř Erazim Šiller, r. 1778 Valentin Prachner. Zde bydlí básník 
Fr. S. Procházka. 

Č. 277-34 u modré hvězdy se znakem domovním a obrazem P. Marie. R. 1404 
držel dům tesař Kuneš z Ostrova, pak tu byli mydlář, řezník, koželuh, r. 1628 pekař 
Michal Neymon, r. 1791 Fr. Laumann. 

Čís. 276-36 zlatý Václav tvoři roh ul. Náprstkovy, bývalé Zlalé. V nejstarší době 
zde se jmenují pekaři (Had, Mrázek, Vydurek, Kyvač), pak koželuzi, pernikář; r. 1607 
Albrecht Kekule ze Stradonic, jenž po smrli odsouzen byl polovice jmění. Díím tento 
Kekulovský > vedle domu Václava Fialy a proti lázni Točenici na rohu ležící < koupil 
r. 1623 Kašpar Celler z Rosentalu, cis. hejtman panství Pardubického. V 18. stol. rodiny 
Batkův. 

Od ul. Náprstkovy k sev. není domů na straně k řece až ke mlýnům; na pr. jest 
rozsáhlý průchodní dům č. 208-38 býv. Slovanská kavárna, již založil Jiří Breithut; zde 
se scházívali mužové politického hnutí od r. 1848 do pozdních let šedesátých. Viz též sir. 9. 

Za Anenskou ul. nove vystaven veliký dům Alf. WertmUllera na místě nárožního 
č. 206, většího č. 205. a maličkého 204 vedle domu Deymovského (č. 203, o němž 
viz str. 7.). Na místě prostředního stával kostel sv. Jana Křt. na brodu či na 
břehu nebo na Zábradlí; tympanon z něho jest vyobraz, na str. 9. Byla to cenná 
památka románská, jejíž zničení r. 1896 (!) jest skvrnou* doby naší. O kostele tom viz 
K. B. Mádl v Arch. Pam. 1896 str. 425. a Lehner, Dějiny umění 363, 368 n. i Method XXV. 

Kostel ten byl vystavěn ve 12. stol.; kámen z vysvěcení od biskupa Hermana 
asi z r. 1120 byl nalezen při bourání r. 1896. Jméno »zábradlí« okazuje, že tu byla 
hradba nějaká při brance křeče. Byl to asi zbytek staré zdi městské, která šla dříve 
v místech naší ulice (^a domy k řece), ale větším dílem byla rozbořena na rozkaz 
Karla IV. r. 1367. 

Na břehu se skládalo smetí z města; proto v 16. stol. se čte jméno >sv. Jan 
na smetišti*. Dále stával malý domek (část pozdější Slovanské kavárny), jemuž po 
r. 1500 říkali »na Sychrově*. 

Půdorys kostela byl čtverec s třemi apsidami; k tomu později přidán přístavek 
obdélníkový. 

Na místě domu č. 206 býval hřbitov, kde se pochovávalo ještě v 15. století. 
R. 1448 byl tu farářem utrakvista kněz Jan ze Stakor, jemuž říkali Ocásek, že uřezal 
ocas mezku papežského legáta. — Za Rudolfa II. kostel byl opravován; proto na 
stropě bylo jeho jméno vedle znaku staroměstského. Do r. 1591 byl tu kantorem 
výborný hudebník J. Haendl, vlastně Kohoutek, rodem Slovinec. Viz str. 273. R. 1625 
Ferdinand II. daroval kostel i s farou a školou Dominikánům. Za Josefa II. r. 1784 
kostel byl zrušen a prodán po 5 letech za 300 zl. brusiči Daumovi, jenž přestavěl 
kostel v d&m činžovní, ale tak, že zachoval zevnější podobu, jak mu bylo úředně 
rozkázáno. Později po obou stranách vznikly domy, ale stále se zachovala krásná 
stavba románská se třemi výborně zachovanými apsidami do r. 1896, kdy v.se bylo 
zbořeno. Gotická kropenka z toho kostela jest v Městském museu. 

• »l*adl-li starobylý kostelík sv. Jana na Zábradlí pouze a jen zaviněním obce praž.skc — 
majitel jeho učinil obci velmi slušné nabídky ku záchraně jeho vedoucí — nesmí takové bofičství 
bez nejvážnějších protestů veřejnosti již se opakovali. Dr. Jeřábek, Rozhledy XII. sir. 1132. — 
Letos slavný náš Tomek prohlásil za vandalismus bořili kostel na Zbořenci a sv. Jana v kíční 
ulici — a přece prý budou zbořeny! Ale u nás vŠe možno. Zap již r. 1848 napsal: »Každý Čech, 
který svůj národ cti, svatou úctu k těm památkám chovati má, a každý by nadšen býti měl povin- 
nosti, která nám přikazuje šetřili jich a o jejich zachování pečovati.* A přes to co bylo již zničenol 

567 



Tak z bývalých čtyř kostelů, které stály při této ulici, se zachoval pouze jeden — 
sv. Kříže, a zmizely kostely druhdy farní: sv. Stepána ve zdi, sv. Ondřeje a sv. Jana. 

kostele tom nalezl jsem pověst: Kdysi tu mél chudobný příbytek Rozvoda, druhdy 
kostelník u P. Marie na Louži, kterýžto kostel též byl zrušen a zbořen. Když ponejprv tu 
spáti měl, na mysl mu přišlo, že je snad hříchem bydliti na místě posvěceném, třeba 
bylo odsvéceno a zbaveno všeho posvátného; zbylť tu mimo zdi jen oltářní kámen. I vstal, 
přistoupil ke kamenu lomu a políbil jej; a v tom vedle něho slál starý kněz v černém 
rouchu mešním, na oltáři se objevily svíce a všeliké ozdoby; i konvičky tu byly s vínem 
a vodou. A kněz jal se čísti mši svatou. Rozvoda si dodal mysli a ministroval. Po mši 
sv. kněz mu řekl: » Vysvobodil jsi duši mou; zapomněl jsem jednou sloužiti mši sv. za mrtvého, 
ač dostal jsem peníze za ni, a neměl jsem pokoje v hrobě. Bylo mi tu sloužiti vždy o půl- 
noci mši sv., dokud by se nenalezl někdo, jenž by mi ministroval. Za službu tvou dobře 
se ti povede«. Proroctví se vyplnilo, chudý kostelník se stal zámožným mužem. (Chalupa, 
Ze staré Prahy.) 

Nedbalý ten kněz snad byl současníkem podařeného zvoníka; r. 1568 zvoník zdejší 
Matěj Makudera byl žalován, že okolo 14 let nekoupil než jediný vorek dříví; v noci ho 
vídali, an vleče od vody klády, smějíce se, že Makudera jede z lesa. Co lidé dali do kostela 
svíček, on je pálíval sám. (Winter, Život cirk. 611.) 

Od severního konce Anenské ul. do Karlovy sahá dům hrab. Frant Jos. Auersperga; 
viz str. 477. Naproti vedle mlýnů při Lávce Novotného stojí rohový mlýn č. 198-39 
t. zv. sladovna. Nejstarší majitel Silberzeiger, r. 1413 bratři Mrázové. 

Vedle jsou dva domy č. 196 a 195 t. zv. Studená a Králova lázeň; jméno pověst 
vyložila tím, že tu byl zajat král Václav IV., o čemž nám nejlépe poví Hájek. 

R. 1393 král Václav jel ze Žebráka do Berouna, a tu změniv oděv vsel do kláštera 
berounského, aby shlédl, jak se mniši v svém pořádku chovají. Tu nevím jakým původem 
přišlo nan mužů šestnáct a jali krále tajně, vedli do Prahy a dali jej na rathouz staro- 
městský do vězení, jež slově Špinka. (I to jest smyšlenka! Na radnici nebyl věznřn.) 
A tu držán byl patnáct nedělí; a král v tom vězení velmi teskliv byl a chtěje ho prázden 
býti, divné a rozličné vymýšlel cesty. 

Dne jednoho poslal k Pražanům žádaje, aby jej odpustili do lázně, která by nejbližší 
byla od rathouzu, že jim slibuje, že se chce, jakž se umyje, do téhož vězení navrátiti. 
Pražané uradivše se dali k tomu své povolení. I šel král v neznámém oděvu z rathouzu 
a čtyři služebníci městští při něm, a jakž vešli do lázně, kteráž jest nejbližší nad mostem, 
tak jeden ze služebníků zůstal v síni a dveří pilně ostříhal. Druhý služebník zůstal při 
šatech královských, pilně jich ostříhaje. Dva pak služebníci vešli s králem do >mytelny« 
a tu se s ním myli. 

Po dlouhém pak času král řekl ke svým strážným: » Žádám vás, nechť se maličko 
prochladím «. A oni dali povolení. 

Král uhlídav, ana jedna z lodí stojí při samé lázni u břehu a veslo na ní položeno, 
řekl jedné ženě mladé, která v té lázni posluhovala: >Umíš-li lodí veslem táhnouti .>« 

A ona odpověděla: »A já umím«. 

1 řekl jí: »Prosím tebe, převez mne na druhou stranu řeky. Chci dobře zaplatiti*. 
A ona to hned učinila. Když byli na půl řeky, řekl k ní: » Prosím tebe, pospěš!* 

A ona rychle jej přeplavila a když ke břehu přistála, král jakž se byl v lodi položil, 
zachytiv se rychle ven vyskočil. A žena za ním, když jí slíbil, že jí ještě toho dne dá 
sto zlatých. Pak po břehu řeky křovinami přišli až proti vsi, která slově Chuchel a tam 
nalezše lodi převezli se opět na druhou stranu a všedše do lesů, šli přímo k Novému 
hradu (u Kundratic). V tom přišel čas večerní, takže po tmě přišli k tomu zámku volajíce 
na vrátného. 

Kterýž když otevřel, podivil se a pověděl hejtmanovi, jenž byl Velislav z Duben, 
a on kázal ty hosti na zámek pustiti. I vzav oděv výborný, oděl jím krále a také ženě, 
kteráž slula Zuzana, král kázal dáti oděv ženský poctivý, a tu jim na rychlost hojná 
večeře byla připravena a král Zuzanu vedle sebe posadil. A po večeři do ruky jí dal 
slíbených sto zlatých českých. 

568 



Pobyv tam několik dni, jel odtud na Žebrák a Zuzanu s sebou vzal řka, že nikdá 
věrnějšího služebníka neměl než Zuzanu. Jsa již na Žebráku, obeslal k sobě Pražany, jich 
žádaje, aby s ním jedli hrách. Ale oni jeho obědem pohrdli, pravíce, že lepší hrách bývá 
v Praze než na Žebráce. 

Po třech letech král, rozváživ pohodlí, kteréž mu se stalo v lázni nad mostem, 
rozkázal tu lázni zbořiti a jinou velikou a znamenitě nákladnou postaviti. A když dokonána 
byla, dal Zuzaně tu lázeň a k tomu 20 kop platu ročního. 

Nad to pak kázal napsati list slavný a velmi poctivý všem lazebníkům* a jejich 
řemeslu, kterýmžto listem všem jiným řemeslům je rovné učinil. Při tom král z též milosti 
dal jim, aby užívali na znamení všichni společně ve zlatém štítu modré, uzlem svázané 
točenice, a uprostřed an stojí zelený papoušek. (Však jest to ledňáček, jako ve věži 
mostní.) 

Lázeň tuto roku 1400 měl Beneda Zubrník, ale již tehdy sluje královou (regis 
balneum), r. 1425 lázní Karlovou. Později ji měl Matyáš Louda z Chlumčan (viz str. 59.), 
r. 1438 lazebník Mařík z » Královy lázně*, (držitel též domu č 348-13 na Peršteině) z Prahy 
byl vypověděn ve zmatcích za krále Albrechta, pak platnéř Vít ze Žatce, nožíř Matěj 
Lumenda (r. 1576 vyhořela), v 1. 1592—1607 obec. Pak zase 1658—1784 měla ji obec 
odkazem od Melichara Milinka. R. 1793 majitel Mat. Bauer dům obnovil; dal na něj na- 
malovati příhodu krále Václava a něm. nápis » Zuzana dala králi svobodu, ale ne pokoj 
otčině. « 

V Královských lázních bydlil a měl redakci » Národních novin « Karel Havlíček 
r. 1848. V té době zde byla i známá »kafírna«, již zde zřídil r. 1843 Petr Fastr; scházeli 
se tu literáti, malíři, a » revolucionáři < z r. 1848. V č. 41 n. bydlí spisovatel a hudební 
skladatel Ludvík Lošfák. 

O posledním domě v 1. č. 194-45 u krále Šalamouna (s podjezdem) viz Křižovn. nám. 

Tato poslední část naší ulice (jež druhdy nikdy neměla jména společného, 
jednoho) slula u mosteckých mlýnů, r. 1817 Mlýnská ul., dle Zapa r. 1835 
Mostomlejnská ul. nebo Mostní mlejnská (r. 1845) po mlýnech, o nichž viz 
Lávka Novotného. Zde ulice jest značně zvýšena nad niveau při Anenské ul.; stalo 
se tak zajisté navážkou při zakládání nového, vyššího mostu Karlova. 

Jak víme ze zkušenosti, nízká ulice Poštovská často bývala zatopována. Viz obr. str. 571. 
O povodni z r. 1845 čteme: Tehdy nějaká společnost o velikonocích hodovala na zamrzlé 
ještě Vltavě za nesmírného návalu lidstva. Střelba a bouchání zátek z láhví šampaňských 
se rozléhaly po bělostné planině zamrzlé řeky tak tuhé, jako by byla z mramoru. 

Staří lidé na slavnost tu se horšili a prorokovali, že z takové vyzývavosti pojde něco 
hrozného, a lidé prý měli by raději se modliti a postiti, aby ledy odešly beze škody; 
bylaf zima velice tuhá a led na mnoho stop tlustý. 

A vskutku ledy se hnuly teprv koncem března a obyvatelům ulice Poštovské nastaly 
dni strastiplné; lidé trpěli hladem i zimou. Tehdy místodržitel arcivévoda Štěpán nej- 
více pomáhal, a na jeho rozkaz vojsko na pontonech dopravovalo zatopeným, čeho bylo 
potřeba. »Radostné výkřiky zvěstovaly již z daleka, že arcivévoda se blíží. I ti, kdož od 
něho ničeho žádati nechtěli, spěchali k oknům, aby jej viděli kolem plouti. Řada temných 
lodí letěla po vodě jako inkoust černé, z nich šlehal žár pochodní až nad střechy domů, 
a na lodích těch hemžily se postavy zakuklené, podobající se v ostrých odstínech pochodňo- 
vého rudého soqsvětlí zlým obrovským ďasům. « Šest vojáků v každém pontonu svítilo, 
šest podávalo do oken, čeho si Hdé nejvíce žádali, a arcivévoda sám přívětivě a neúnavně 
pomáhal, čímž se stalo, že úřadníci, kteří měli tentýž úkol svěřený, také přívětivě a úslužně 
chovati se snažili. (Z Upomínek Kar. Světlé.) 

Také tato ulice mívala své strašidlo. Žilf tu kdysi bohatý mlynář, jenž nad jiné 
šidil lidi a pro chloubu jezdíval čtyřmi v drahém kočáru. Než zemřel, poklady své zakopal; 
za trest každého pátku vyjíždí z hrobu na voze, projede ulici a prohlédnuv si, zdali nikdo 



* O laxních a laxebnících viz Lázeňská ul. 

569 47 



ještě nenalezl jeho pokladů, s velikým nářkem se vrací do hrobu. Nebudeť dříve vysvobozen, 
až někdo poklad nalezne a dobrými skutky lakomého mlynáře zbaví trestu po smrti. 

Kartouzská ul. Sm. z Kinského tř. j. od Jungmannovy na Plzeňskou silnici, 
připomíná klášter Kartusiánů,* jejž při cestě na Zbraslav roku 1342 založil Jan 
Lucemb., když po smrti dcery Markéty se dal na pokání. Při nádherném klášteře** 
zbudován krásný gotický chrám P. Marie v zahradě t. zv. Mariánské, ale již po 
77 letech vše ztroskotáno; byl to první klášter tehdy zničený. 

Kartíisiáni horlivě vystupovali proti uření Wiklefovu a tím popudili na sebe přívržence 
husitismu. Hned po smrti krále Václava IV. lid dne 17. srpna 1419 vybíjel kostely 
a kláštery pražské, a k 5. hodině odpol. dav ozbrojený se vyhrnul za bránu Újezdskou na 
klášter Kartouzský. 

Ustrašení mniši, uniknouti chtějíce hněvu rozdrážděného lidu, odebrali se do choru 
v kostele; ale lid rozzuřený vnikl i do chrámu, kácel sochy, rozbíjel oltáře a rozhazoval 
ostatky svatých, zotvíral hrobky a rozbíjel náhrobky, ba i monstranci s Nejsvětějším vyňal 
a bezbožně ji po kostele rozhazoval. Kartusiáni dívali se s choru na pusté řádění s bázní 
a hrůzou, a při tom lid vztahoval na ně ruce a hrozil jim ranami a smrtí. Pak odebral 
se lid do sklepův a špižíren a bral, kde co nalezl, šatstvo, knihy, jídlo a nápoje; co ne- 
mohli lidé snísti a vypiti, rozházeli, šlapali, ničili. 

Když vykonali toto dilo zkázy, obrátili se na mnichy, zajali je, svázali a vedli je za 
hrubého láni a výsměchu Újezdem přes Kamenný most ke Staroměstské radnici. Tam 
přijal je purkmistr Jan Bradatý s ujištěním, že je nemíní vzíti v jakési zajeti, nýbrž že 
jich chce chrániti od rozzuřeného lidu. Druhého dne ráno, tedy 18. srpna, přišel na radnici 
vážený konšel Václav Štraboch a chtěl mnichy nazpět uvésti do kláštera. Avšak sotva 
vykročil, sluha oznamoval, že lid ještě drancuje v klášteře ;♦♦* proto mniši odešli do Jerusalema 
(viz str. 29.) a pak do domu Saského (Pernštýn 356-12), konečně za průvodu Štrabochova 
opustili Prahu a šli do Sedlic u Kutné Hory, kde asi všichni s hostiteli svými zahynuli 
roku 1421. 

Klášter Kartouzskýf zašel tak, že dnes po něm není ani památky; statky 
klášterní (mlýny na př. nyn. Šitkovské, zahrady a vinice, dvůr na Zlíchově, dva 
dvory v Butovicích) byly rozebrány. Ale Újezdská brána, potom zvaná i Košířskou 
i Střelcovskou, dlouho slula Kartouzskou, konečně však Újezdskou. 

Také Smíchovu vůbec dlouho říkali »v Kartouzích*; na př. r. 1633 » vinice v Kar- 
touzích, jdouc ke Košířům ležící « zabavená Janu Peldřimovskému z Výskořic postoupena 
registrátoru Jiřímu Římskému z Kosmačova. Byla to bývalá vinice kláštera tohoto, na záp. 
ležící od nyn. zahrady Kinských i z části v ní; obec po vypálení kláštera ji zabavila 
a prodala měšťanu Martinu z Žumberka, i říkali tu vinice Žumberská. Později měl ji Jiří 
Poděbradský, jenž ji r. 1455 prodal měšfanu staroměstskému Václ. Korandovi za 80 kop 
a sud vína. — Kartusiáni na poč. 18. stol. zamýšleli opět se usaditi na Smíchově, ale pro 
nedostatek peněz z toho sešlo; převor Petr Hugo Mellagen upadl do konkursu a zavřen 
v klášteře u Jičína. 

U zřícenin kláštera 12. července 1420 svedena byla bitka mezi Pražany a vojskem 
Zikmundovým, jež obléhalo Prahu; přeplavil se totiž zástup lidu z města, ale tu se potkali 

* Řád ten velice přísný založil sv. Bruno ve Francii v městě Chartreuse, nyní jinak známém 
lat. Cartusia u Grenoblů r. 1084. Viz Dvorský, Čas. Mus. 1901 str. 181. 

** Stál jižně od nyn. nám. Jakubského, zahrada jeho se táhla až ke Komensk. ul., odtud 
jižné byly klášterní chmelnice a polnosti. Boehm 11, Pauly 64. 

♦♦♦ Konšelé pak zatkli a stiti dali člověka, jenž z kláštera vycházel v posvátném rouchu; 
i jiné výtržníky sháněli, aby se vrátilo klášteru, co bylo uloupeno. 

t Mnohem později vznikl klášter Kartouzský u ličina, založ, od Albr. z Valdštýna r. 1627 ; 
zrušen byl r. 1783 a když nikdo ho koupiti nechtěl, zřízena tu státní zásobárna, pak trestnice 
Kartouzy, kam r. 1857 převedeni i trestanci z brněnského Špilberku. Připomínám to proto, že 
mnohému známější jest trestnice tato, než zdejší býv. klášter, po nčmž pojmenována ulice. 

570 • 



s oddílem Uhrův. Na 40 Pražanů bylo zabitOi 16 zajato a pak v tábofe králové upáleno; 
ostatní uprchlí a někteří z nich v řece se utopili. Ale po dvou dnech král poražen byl 
na Žižkové. 

Mimo domy nárožni (viz Kinsk. tř.) jest tu v pn prádelna AI Richtra v č. 200 
(bývalém to cukrovaru) s velikou zahradou a dále zahrada kláštera Srdce Ježíšova, až sem 
sahající z Karlovy tn 

V L vše jest továrna, maj. svob. pána Ringhoffra,* bytem v t. 4 n. Zapomnélo se 
již staré jméno domu č. 19 Voá tipka a říká se Vagónka či Strojírna, Témuž náleží 





v ul. Kjiroí. Světlé *i povodné 5. lárl r 1990. 



uličkou oddélená (č. 20) v rohu mezi touto uL a Plzeň, tř. t, zv. Kailová. Když r. 1847 
dne 23. června průtrží mračen potok Motolský náramné se rozvodnil, zde u Kailové 
nékolik lidi utonulo. 

U Kasáren** IV, Jest úzká ulička z Loret. uL za vojenskou nemocnicí na s. 
do Kanovnické ul. Dříve ulice tato slula Malou Uršulinskou po klášteře, o némž 
vypravuji při uK Kanovnické; o domech na strané jižní při ul. Loretánské, 

♦ Jest to závod i nej větších v říši; o ^ačátcich jeho viz Marian, nám. Vice Pauly, Památník 
m, Sm, str. 143 n, 

*• Jméno toto u nás zdomácnělé (kdysi navrženo bylo »vojáma«) pochází z italského casa 
ďarme ^^ zbrojnice, jež mají i Francouzi (caseme) i Némci iKaseme), 



571 



Domy na záp. straně stávaly vzadu již u samého příkopu městského, jenž se táhl 
od brány mezi č. 179 a 180 v Loret. ul. na sever za nyn. kasárny Uršulinské. Proto při 
střelbě z Pohořelce r. 1420 obráceny v ssutiny. V části severní nyn. káznice (č. 180) 
býval dům farářů kostela Pražského již ve 14. stol., vedle r. 1420 koupil d&m pan Jan 
Ptáček z Pirkštejna, dále byly dva domy oltářníků u sv. Víta. Naproti byl dům Adama 
z Nežetic, jiný r. 1385 pana Heřmana z Choustníka, ostatní byly maj. kostela. Po válkách 
husitských ještě r. 1486 vše bylo v ssutinách. 

Ú jména toho vzpomeňme, že otcové naši válečnictvím se proslavili nejprve za Pře- 
mysla Otakara II. a zvláště za dob husitských v 1. 1420 — 1434. Do bitvy Bělohorské 
mluví se o vojsku českém, od té doby vůbec rakouském. Od těch dob také udržovalo se 
v Praze a jiných větších městech stálé vojsko, rozdělené na pluky (regimenty). Od »obno- 
veného zřízení zemského* r. 1627 zakázáno pánům držení soukromé vojenské moci, a jen 
ve městech se udržely » vojenské « sbory, více pro čest než pro potřebu, kromě zvláštních 
případův. 

Vojenští velitelově najímali dobrovolníky a sněmové povolovali počet vojska i pečovali 
o zaopatření a ubytování vojska do země vloženého. R. 1746 zavedeno bylo nové zřízení 
vojenské (tehdy stálého vojska bylo 180.000 mužů) a všeliké opatřování vojska t. zv. verbováním 
zcela odňato jest stavům. — Kasáren menších, jak na mnohých místech uvedeno, bylo po 
Praze mnoho; nyní, jako ve Vídni a jinde, odstraňují se za obvod městský. 

Kateřinská ul. II. (druhdy v Kateřinkách a Zahradnická ul.) z Benátské 
ul. přes Lipovou a Viničnou k hoř. konci Ječné ul. 

Sv. Kateřina, o níž zachovaly se dvě české legendy ze 14. stol. (větší Stock- 
holmská a menší Brněnská), učenosti tak vynikala, že prý na víru obrátila 50 filosofův; 
proto fakulta filosofická v Praze a celá universita v PaříiQ ji učinily ^ou patronkou a jest 
ochránkynl studentův.* Když pro víru kolem měla býti čtvrcena, anděl přetrhl pouta její; 
proto ji popravili mečem (r. 307), ale místo krve z hrdla jejího mléko vytrysklo. 

Karel IV. byl zvláštním ctitelem sv. Kateřiny. Když r. 1332 v Itálii v 17. roce, 
jsa náměstkem svého otce, panství hornoitalského obhajoval proti vrtkavým Vlachům 
a v nebezpečné bitvě na den sv. Kateřiny u San Felice zvítězil, přičítal to přímluvě 
sv. Kateřiny. Jsa pak již králem českým, r. 1355 v Pi§e dostal se do takového ne- 
bezpečenství života, že zaslíbil, vyvázne-li šťastně, v Praze vystavěti panenský klášter 
sv. Kateřiny. Slib svůj splnil ještě r. 1355, jakmile se vrátil do Prahy. (Proto také 
na Karlově Týně založil krásnou kapli sv. Kateřiny.) 

Nový kostel i klášter panen poustevnické řehole sv. Augustina r. 1367 posvětil 
arcibiskup Jan Očko z Vlašimě. Ale r. 1420 dne 20, května Husité vypálili klášter 
i kostel, a ženy táborské, jež divěji si vedly než mužové, tak sořívě kostel bouraly, 
že spadla na ně průčelní zed, při čemž 27 žen bylo zabito. Muži přikvapivše ženám 
zasypaným na pomoc, musili s nepořízenou odejíti, neboť byli sami v nebezpečenství 
života. Ostatní ženy chtěly i věž zbořiti, ale pak nechaly toho. Z původní stavby 
takto zbyla jenom z části štíhlá věž, jež ze spodního čtverhranu přechází do hranolu 
osmibokého; majíc od r. 1855 novou jehlancovitou střechu i z daleka se liší od 
jiných věží pražských. Viz obr. str. 573. 

Od r. 1420 klášter zůstal pustý, až r. 1437 sem několik jeptišek se vrátilo; 
r. 1507 zde zemřela a pochována byla převořiše Kateřina ze Sulejovic; zachoval se 
náhrobní kámen s českým nápisem. Ještě r. 1509 Vladislav II. jeptiškám zdejším 

♦ Svátek sv. Kateřiny byl zasvěceným do r. 1771, kdy bylo zrušeno mnoho svátků (sv. Matěje, 
Filipa a Jakuba, fakuba Většího, Bartoloměje, Matouše, Šimona a Judy, Ondřeje, Tomáše, Jana Ev., 
Josefa, Vojtěcha, Víta, Jana Křt., Maří Magd., Anny, Vavřince, Michala, Martina, druhý svátek 
velikonoční a svatodušní). 

572 



potvrdil výsady nékleré, a opét r. 1558 Ferdinand L; ale Žily zde nuzné pozbyvše 
majetku* Však r, 1512 přece kostel obnovily. Za Maxmiliána 11. tu již jeptišek nebylo. 

R. 1568 zde se usaditi Augustiniáni od sv, Tomááe-IÍL, ktefi v následujícím století 
kostel i klášter stavěli r. 1678 znova od základův; přispěla k tomu hlavně pant 
Helena z Vřesovce, vdova po Bernardu Bořitovi hraběti z Marti nic. A opět stavěno 
tu r, 1730 od stavitele Fr M. Kaňky (od nehol jest též chrám sv. Salvátora v Kle- 
mentinu) a po něm od Kiliána Dienzenhofra; r. 1741 kostel byl posvěcen. Řeholnlci 
zdejší od r. 1683 vedli duchovní správu i v Podolí a Vršovicích. 

R. 1784 byl zrušen klášter, a dán sem i do kostela odsvěceného vojenský 
vychovávací ústav, jenž tu zůstal do r. 1822. Nezvedení chovanci vandalsky v kostele 
hospodařili; z obrazů vyřezávali obHdeje, sochám ulamovali hlavy i ruce, roznesH 
i pfšfaly z varhan. R. 1822 dána sem byla filiálka blázince, kteráž později proměněna 
v samostatný ústav, 

R. 1841 chrám byl vyčištěn, poněkud upraven a znova vysvěcen; nyni konají se tu 
denné bohoslužby pro ošetřovancc ústavu. Od r. 1861 jednou ročně, na den sv. Kateřiny 
dne 25, listopadu, otvírá se i obecenstvu tento vkusný barokový chrám s pěknou úpravou 
štukaterskou, jenž nyní nákladem zemským krásné iest opraven. V ten den i dopoledne 
na mši sv. i odpoledne na kázání bývá tu veliký nával lidstva (Vchází se vraty na rohu 
uK Kateřinské a Viničně,) Znamenitě fresky na stropě jsou od V. Rainera z r. 1741; 
obrazy oltární viechny jsou spraveny tak, že jen zblízka lze poznati bývalé zohavení; mezi 
nimi jsou pékně obrazy od J. Stelly: sv. Klára, sv, Mikuláš, sv. Vilém. — Z budov ostat- 
ních nejstarší jest do ul. Kateřinské s vkusným portál kem a sochou sv. Kateřiny; stavby 
při ul. u Karlova a uvnilř jsou pozdéjži. 

Nyní všecku rozsáhlou prostoru mezi ulicemi Kateřinskou, u Karlova, Apollinářskou 
a Viničnon zaujímají budovy a sad zemského ústavu chororayslných. Ze zprávy zemského 
výboru dovídáme se, že ještě před 100 lety 
bylo v Praze ošetřováno bláznů |en poskrovnu; 
byli přijímáni do nemocnice Milosrdných bratří 
a to jen mužští ; ostatní ponecháváni byli svému 
osudu a vězněni bývali po domácku často 
v místnostech nad žalář horších, jsouce ne- 
zřídka řetězy spoutání. Kde neměli příbuzní 
místa pro blázna, daíi ho do městské šatlavy 
a tam naň platili. Roku 1790 nařízeno^ aby 
ve všeobecné nemocnici na dvoře zřízena byla 
budova pro blázny. Do budovy té, jež posud 
má nápis latinský (Ku hlídání chorých na 
m>fsli - Josef 0., Leopold U, 1790), na po- 
prvé přijati byli 54 nemocní. Když tam se 
nedostávalo místa, tišší blázni převedeni byli 
r 1822 sem do prevorského domu bý\"alého 
kláštera sv. Kateřiny; roku 1826 celý tento 
klášter zakoupen byl za 24.460 zl. R, 1844 
vystavěna nová část uvnitř sadu. Poněvadž se 
shledalo, že prací na čerstvém vzduchu četně 
blázni se zotavují i uzdravují, r. 1856 koupen 
byl bývalý klášter Servitu se zahradou na 
SÍupi i tak zvaná Popelářka (viz str. 471 ). 
aby choromyslní méli více příležitosti ke práci 
polní a zahradnické. Bohužel krásná zahrada, 
ohromná zásobárna vzduchu, od Slup při 
Horské ul. r. 1901 byla od Zemského výboru 
prodána eráru na stavbu budov universitních, ^^^ ^^ Katcfiny 




ri73 



a to prý velmi lacino. Jest tedy filiálka ústavu na Slupi (č. 450-4) a druhá vedle kostela 
sv. Apollináře (č. 447-28); mimo to jest ústav v Kosmonosích, v Opořanech a Horních 
Beřkovicích. 

Dle nových čísel č. 497-1 jest zahrada při erární budovč něm. patholog. anatomického 
ústavu s kaplí pohřební. Zde za doby Karlovy byla vinice kláštera Kateřinského. — Naproti 
až k Viničné ul. jsou úzké, staré a malebné domky; za prvním 495-4 jest v koutě za 
zahrádkou č. 496-2 u černého kříže; 494-6 u Mydlářů, 492-10 u Dubánku, 491-12 
u Beránků, nyní u Hlaváčů, 483-24 se sochou sv. Jana Nep. za sklem místo okna. 
Nízký dům č. 484-25 maj. Spolku pro zřízení dětské nemocnice (r. 1889 anonym daroval 
k tomu účelu 5000 zl.), poslední na rohu 481-28 u Pecnářů, u Křížů, kde r. 1891 
útulek našla česká dětská nemocnice, až přenesena do ul. Bož. Němcové. V květnu r. 1903 
tamtéž přešla i dětská klinika, již řídí prof. dr. M. Pěšina. Všechny ty domky bývaly na 
okraji zahrady kláštera sv. Kateřiny; nebylof druhdy ul. Viničné. — Ke konci 16. století 
u sv. Kateřiny byl > hřbitov chudých «; člověkem chudým tedy ještě i po smrti povrhovali, 
aby nepřišel mezi bohatši. 

Na druhém rohu Viničné ul. jsou vrata, kudy se chodí na den sv. Kateřiny do 
kostela, a dále býv. klášter, nyní ústav choromyslných, zkrátka Kateřinky, dříve »dům 
bláznů. <♦ Naproti jest nový hostinec na Křižovatce 469-3 (nejstarší majitel Václ. Lopata 
r. 1380), dále dva domy novější a poslední v rohu dvorec a staveniště 467-7. Zde a na 
konci ul. u Karlova v 15. stol. bývala zahrada Škeřidlova či Škořidlova, dle Ješka Ško- 
řidla; říkali tu i příční ul. Škořidlova či kratčeji Keřská, r. 1505 Hromotluky. Odtud 
jest nejlépe viděti věž kostela sv. Kateřiny. 

Od ul. u Karlova v 1. zadní křídlo české reálky, vedle 1521-13 u zlaté hvězdy 
(s nápisem česko-francouzským), za ul. Melounovou č. 521-19 (roku 1380 majitel Petr 
Kožišník) léčební ústav MUDr. Jos. Skrbka a na rohu zahrada a domek č. 522-21 spolku 
pro blaho propuštěných káranců se soukromou školou chlapeckou. 

Na již. straně proti reálce veliká budova lékařské fakulty; jest tu ústav anatomický 
(dr. Jan Janošík), histologicko-embryologický (dr. Jos. Rohon), pathologicko-anatomický 
(dr. Jar. Hlava), fysiologický (dr. Fr. Mareš), ústav pro lučbu lékařskou (dr. Jan Horba- 
czewski), ústav pro pathologii (dr. Arn. Spina), ústav pro farmakologii (dr. K. Chodounský) 
a ústav pro soudní lékařství (dr. Jos. Reinsberg). 

Č. 1476-36 u zlatého lva se dvěma dvory a zahradou; zde bydlí Jiří Stibral, řed. 
uměl. průmysl, školy. 

Velikou zahradu má vedle č. 466-40 u Škořepů či Limburáků i u Troníčků, 
kde jest pražský soukr. sirotčinec usv. Jana Křt. s kaplí a německou školou. O sirotčinci 
tom již jsme slyšeli na str. 74 n., že založen byl r. 1773 v Bredovské ul. od svobodných 
zednářů; zde jest od r. 1868. Po r. 1822 zde představeným byl Mik. Tomek, potom 
probošt u sv. Víta, veliký dobrodinec chudiny a škol. V těch místech býval dvůr rytířů 
Maltezských. — Za č. 522-21 (viz Ječná ul.) ulice tato prudce se sklání k Ječné. 

Na rohu Ječné ul. a Sokol. tř. jest pěkný domek a v samém nároží zahrada 465-42 
na bojišti, kde stával kostel a pak byla poustevna; viz str. 64 n. 

Keplerova** IV., jest nová ulice u Pohořelce namístě zbořeného č. 115 k zimní 
jízdárně u bašty č. X. Č. 224 jest nová (z r. 1902) měšť. i ob. škola chlapecká (řed. 
Lad. Borůvka). Viz str. 375. 

Slavný hvězdář Jan Kepler žil 1571 — 1630; pozván byv od Tychona, do Prahy 
přišel r. 1600 a po smrti jeho se stal »cís. mathematikem* s platem 500 zl.; bydlil 
nějaký čas u barona Hoflfmanna na Hradčanech, pak u Emaus a na Ovocném trhu 



* Bývalá ulice sv. Kateřiny byla pokračováním Bojiště do ul. Apollin. a odřezávala tak celý 
jv. roh nynějšího blázince. Tam bylo č. 460 u Vacrliků i u Bouřilů pův. maj. Karlovský; drželi jej 
v 17. stol. Zikmund Danhelius, hrabě Hol vík, Zuz. z Bedaridesů roz. z Golců, od r. 1725 VoraČický 
z Paběnic, Jan Lów z Erlsfeldu, kolem 1750 hrab. Frant. Kolovratová, pak Terezie hrab. Póttingová 
roz. Michnová; r. 1764 bydlila tu hraběnka z Vrtby za roční činži 60 zl. (Navrátil, Paměti Karlova.) 
*♦ S vynecháním >ulice«, jak mají nyní jmenovati se ulice. — O hvězdáři tom viz J. Durdík, 
Kopemík a Kepler, Osvěta 1873 a článek v Ottově SI. N. 

ř 574 




Vchod do KInskáho zilmdy. 



č, 587-18, kde na dřevěné vížce měl observatoř, pak v Karlové ul. ó, 188-4, kde 
dokonal r. 1609 slavné dílo Astronomia Nova; jest to po bibli nejslavnější kniha, 
jež kdy v Praze byla tištěna. Také důležitý spis o optice v Praze napsal. — Kepler 
byl k posledu jediným přítelem a těšitelem nešťastného císaře Rudolfa II.; po jeho 
smrti z Prahy odešel do Lince a pochován byl v Řezné. 

Kinského tr. Sm,, jest sev. polovice hlavní ulice smíchovské od hranic Prahy 
na Újezdě k Plzeňské a Palack. tř., kde zaófná část jižní, t, zv. Švarcenb. tř. Obě 
dohromady sluly dříve Hlavní tř. Vedle domfi nových, ač většinou ne tak výstav- 
ných jako jsou nové na Kr Vinohradech, jest tu ještě dosti domků nízkých z dob, 
kdy zde při silnici nejdříve se stavělo. Jméno po překrásné zahradě na jižním boku 
Petřína (viz obr stn 575.), kde na půdě býv. vinic, potom však pustiny, zvané 
Brabcovny, r 1825* založil sady kníže Rudolf Kinský.** 

Vystavěl tu r. 1830 ušlechtilou empirovou villu, již ozdobil uměleckou sochou 
Psychy od slavného Canovy a Vlasty od Maxa. 



* Jeáté r. 1824 v části dolejší byly zahrady zclenáfské nékolika majitel á, výSe, kde polom 
byly zřízeny skleníky, byla továrna A. Richtra na hlinéné zboží, nejvýše jen holé skály. Kníže 
Kinský sady zřizoval pak ohromným nákladem ; na sta délniků tu pracovalo. Tehdy byla vykopána 
štola 200 sáhft dlouhá až ke prameni, z néhož se vede voda do rybníka výše položeného neŽ 
Hradčany^ a z rybníka toho rozvedena voda po zahradé. <r*rager Zeitung 1866, ze sbírky p. rady 
Brože,) 

•♦ 2il 1802-1S36; on první přistoupil k Matici české darem 1000 zl, a byl jejím prvním 
kurátorem; předčasnou smrt tohoto pravého šlechtice opěval Celakovský, jenž již pfed tím mu 
vénoval 4 básně. Jak byl Kinský v Praze populárním, poznán z veršů básníkových: 

>Viz, vlídné to-li on své čelo objeví, 
již za ním se nesou pohledy zástupu, 
vroucné vespolek ústa: 
,Ten jest, tento*, pošeptají.* 

On koupil r. 1835 na Starom, nám. č. 607 a spojil v palác jeden s č. 606. 



675 



Zde bydlil byv kurfiršt Hessen-Kasselský, když r. 1866 ad Prusů zbaven byl 
irfinu; po Praze by! znám svým šestispfežením konf stejné, krásné barvy. Později 
villu tti najatu mé\ korunní princ Rudolf a též arcivévoda Ferdinand v ní bydlil 

Kinský jest nesprávná* pojmenování staročeské rodiny Vchynských* ze Vchynic 
a Tetova s erbem tří vlčích zubů na červeném štíte. Z rodu toho buď jmenován zde 
Oldřich, jenž r. 1518 činným byl při vyhazování místodriicich; kdyi Slavata při tom se 
zachytil okna, Vchynský dýkou jej do ruky tloukly ai se pustiL Vděčné paměti zasluhuje 
František Josef Kinský ze Vchynic a Tetova, dědičný hofmistr království českého (1739 
az 18U5), jenž napsal r. 1779, že by dité nemělo se učili jazykům cizím dříve, pokud není 
svého vlaslníhu, mateřského jazyku úplné mocno. A k tomu dí: »Pří slovech svého 
vlastního jazyka byl bych málem připomenul: to jest českého. Nebof přiznávám se 
k tomu, ie jakožto zdárný a dobrý potomek Slovanův zdědil jsem len předsudek^ že je-Ii 
Francouzovi řeči mateřskou jazyk francouzský a Němcovi jazyk německým Čechovi řečí 
mateřskou musí býti jazyk český.* Tak psal šlechtic, vojín vysoko postavený v době, kdy 
jen několik málo našich mužův ujímalo se jazyka českého, ode v^ech opovrhovaného. Byl 
velitelem kadetní školy v Novém městě za Vídní a psal i sám spisy přírodovědecké a paeda- 
gogické. Vzpomenouti též sluší, že šlechetný tento syn české vlasti umíraje celou svou 
bohatou knihovnu daroval universitní knihovně pražské; podobizna jeho zdobí hlavní chodbu 
knihovny v Klementině. Viz Osvěta 1876 str. 258—266. 

Tuto krásnou zahradu od kníž, Ferdinanda Kinského roku 1901 koupily za 
919*500 K společné obce pražská a smíchovská za úřadování purkmistrů dr Vlád. 
Srba a AI, Elhenického a učinily veřejnými sady, jel od 13, července 1902 spojeny 
jsou se sousedním Nebozízkem za Hladovou zdí průlomem v ní učiněným; otvorem 

tím jest překrásný pohledná 
Hradčany. Tím obyvatelfim** 
velké Prahy dán sad, jakým ne- 
může se honositi jiné město- Jest 
tu veliké množství bujného stro- 
moví a odtud i překrásný pohled 
na Prahu hlavně z výstupku •vy- 
hlídky*. Za domkem vrátného jest 
dosud složen proslulý portál Slava- 
tovský (viz Nábřežní ul). — Bude 
tu zřízena z nerostů plastická mapa 
zemi koruny České, jednotlivé cesty 
a zvláštní místa budou pojmeno- 
vány a na podzim r. 1903 se počne 
zakládati kvetena českoslovanská. 




Kfúlom v „HIJKtuvé stůV tucii Kinského seahriidou a Mebozfzlcem^ 



♦ Pří konfiskacích Adam Vchyn- 
ský pozbyl domu na PořiČi, Jan Vchyn- 
ský dvou domů ve čtvrti petrské, Vilém 
nynějšího paláce Clam-Gallasova. domu 
na Malostr. nám. i zahrady malostranské 
• na Vítavé naproti Malému ostrovu*, 
jei darována byla r. 1634 hrab. Matyáái 
GallasovL 

•* Ale při otevřeni v kvétnu 
r, 1902 nepékné se chovalo obecenstvo^ 
trhajíc vše a ničic, jak tomu zvyklo 
t volné přírody. Nyní na mnohých 
místech xahracíy nápisy napominaji 
k vétli šetrnost] 



576 



Koupením Kinských aiahrady nabyly Praha a Smíchov mimo'^rozkoáné sady í známé* 
ni té pitné vody, klerá odvádí se odlud od roku 1902 po celé ^dolejší Malé -Sirand i po 
Smíchové; práce (zachycení pramenův a rozvádéní vody) provedeny byly technickým úřadem 
smíchovským za vedení inženýra J. Vancla, společným nákladem obou obci majitelek. 

Zde konečné najde útulek Národopisné museum českoslovanské,* jež zradilo 
se s národopisnou vý^stavou Již roku ISÚl ředitel Fr. A. Šubert sezval na radnici první 
schůzi přátel českého nároflu^iisu, a velkomyslným vénovánim hrabete Arnošta Sylvy Tarouccy 
a jeho choti Marie roz. hrab. Nusticové r« ku 1S93 propůjčeny museu zdarma na 10 let 
místnosti v paláci na Pi^ikopé, čímž existence musea zajištěna* Správu musea od r. 1895 
vede prof dr. Lubor Niederle, R. 1901 museu prn[>ůjčena dolní vi!!a (viz obr. sin 577.) 
v zahradě Kinských^ jež musejním potřebám odevzdána v dubnu 1902. Jest přáli, aby 
hojným přistupováním za členy Národopisné společnosti českosíovanské i širší kruhy pod- 
porovaly důležitou tuto činnost. (Clen činný platí ročné 4 K, přispívající 40 K ročné. 




N.irodopisfiť lutiieiuji s iMj)s;,ého jtahniiJí-, 



zakládající jednou pro vždy 400 K.) Museum zde otevřeno bylo před sv. Janem Nep. r, 1903. 
Ve vestibulu a v přízemku jsou modely lidových staveb českoslovanských, v nádherném 
schodišti s mramorovou deskou jsou poprsí lidových typů, v patře, odkudž jest překrásný 
rozhled, sbírky krojů, výšivek, keramiky a j. 

Až zrušeny budou výše ležící hradby, snad tam na místé nynéjšich lomů postavena 
bude českoslovanská vesnice, jaká tak se nám Hbivala v Král Oboře. 

Za starých dob bývala tu vinice kláštera Plaského (viz Plaská ul.) řečená v ráji** 
jak dosud zůstalo jméno č. 1(>4 v Karlové ul., kde jest nyní ústav hluchoněmých na 
pozemku odkoupeném od zahrady Kinských. Klášter Plaský mel tu dvůr i kapli, coi 
vše vypáleno bylo r. 1420. Vinici obec rozdélila na 7 dílů; z majitelů pozdéjších 



• Viz Šubert, Národopisná výstava, Osvéta 1894, 1895. 
** Vinici > Velký a Malý ráj řečené s lisem za Oujeadskou branou* odevzdal r. 1614 Tomáš 
Had z Proseče (viz sír, 160. i manželce své Markelč rožcné z Duhu na srážku jejího véna: i zňstala 
Markéta při konfiskacích r. 1626 při zápise tom, ač na čas vinice od cis. komory byla ujala. Potom 
si vzala za manžela Jidřicha Myslika z Hyršova emi^rania, kterýž r 1631 seSasy se vrátiv* odsouzen 
byl r. 1634 váeho jméní; váak vinici Ráj paní Markéta prodala r. 1628 Janu dc ViltezaóOOO tolarův. 
R, 1730 byl Ráj majetkem Marie Anny Liebáteinské i Kolovrat, 



577 



4R 




Ivašna u Albrechtových kasáren. 



vyniká Jan Vlčíhrdlo ze Všehrd, jemuž r. 1498 král Vladislav dovolil také užívati 
věže ve zdi, jdoucí přes Petřín na té vinici. Tato vinice jest hlavní částí tohoto sadu, 
kde výše č. 97 se říkalo Husinka po majiteli Husákovi a 98 Štikovna též po 
majiteli Štikovi; obé k zahradě r. 1848 připojila Vilemína Kinská. 

Před vchodem do Kinského zahrady roku 1902 ve vkusném pavillonu byla výstava, 
spolkem Mánesem zřízená, sochaře francouzského Rodina. Posud pavillon ten zachován pro 
podobné účely; po Rodinovi byla tam výstava moderního umění francouzského, pak výstava 
mistra Aleše ke cti jeho 50. narozenin, potom výstava českého umění. Snad pavillon nebude 
zbořen, dokud nenajde se jiný stánek k tomu účelu. 

Naproti zahradě mezi ul. Petřínskou a Barrandovou ještě na půdě pražské jsou 
veliké kasárny Albrechtovy, nesoucí jméno šlechetného arcivévody (1817 — 1895). 
Byl syn vítěze u Aspru arciv. Karla, bojoval u sv. Lucie, Mortary i Novary, vojákům 
byl laskavým otcem a z majetku svého (nejvíce ve Slezsku) ročnč statisíce rozdal 
dobrým účelům. Kasárny vystavěny byly r. 1890. Před nimi v malém sadě, zřízeném 
r. 1894, stojí umělecká kamenná kašna s třemi medvědy a sochou Neptunovou, 
práce Jer. Kohla z konce 17. stol. Viz obr. str. 578. Stávala v býv. zahradě Slava- 
tovské (továrně Příbramově), odkudž darem přešla v majetek města Smíchova r. 1894, 
ač hrabě Černín za ni nabízel 4000 zl. Měla však kašna zde býti postavena asi na 
třech stupních, aby dojem byl zvýšen. — Prostranství tomuto se navrhuje název 
Plzeňské nám. 

Na těchto místech, ale blíže k Chotkově ul., v prodloužení Hladové zdi, stávala 
poslední brána Újezdská či Smíchovská, o níž mluvím při Újezdě. — Dále tu ulici 



578 



súiovaly 3 domky ř, 76-78, za nimiž se IH chodilo; jmcno bývalé hospůdky u dělového 
kříže přeneseno na nove t. 197-8. 

Na rohu Karlovy tř. č. 96-3 veliký diim »u hradu* (z r. 1869) pooévadi se za to 
mélo» ie zde nékde nedaleko stával r. 1387 hrádek Kugelweil.* Zde r, 1903 zemřel 
hrabe Rudolf Kolovrat*Krakovský, Jížnéji r. 9 n* u vévody Přemysla zájezdný hostinec; 
vystavél jej jakýsi Maulint, jenž zprvu nuzné se živil délánim obrázkuv, ale lak rychle 
zbohatly že méli jej v podezření déláni penéz. Však rodina po ném zase tak rychle zchudla, 
— C. 11 n. u Libaše s divadlem vid ř:d. Pavla Švandy ze Semřic založeným zde pro 
zimní představení r, 1871. O arené Smíchovské viz zde str. 178, i Turnovský, Pam. 
slar. vlastence sir. 309 n Zde bydlí JUDr. AL Koldinský, advokát a poslanec a spisovatel 
JLlOr. Karel Švanda ze Semcic. — Na rohu Havlíčkovy th 26819 u Rožmilálu, na vých. 
strané č. 320-14 »Škola«; v č, 16 n. bydlí hud. skladatel Jos. Rich. Rozkošný. — 
C. 270-23 sluje u prince, vedle 13-25 starý hostinec u čísla prvního, v č, 27 n, bydli 
red. zemsk. archivu spisovatel Fr. Dvorský; dum t. 339-29 jest občanské záložny 
U r 1871) a č. 296-31 u Sokola. Skoro proti Jungm. tř 262-2K u 3 korun, jižnéji 





rr 




Kadil i ce nd Sinidi«vé- 



265-34 u Zlatc slovanské Prahy — Č. 17- a 18 Austria (roh Kartouz. ul) jsou 
majetkem pensijního spolku liředníkův a sluhu Ringhofrových. -- Naproti č. 240*42 u zlaté 
koruny i u kufru, vedle 241-44 u zlatého hroznu, býv. polic, komisařství. V sousedství 
bývala od r. 1846 parní pila ryt. Píseckého z Kranichfeldu. — Na rohu Jakubského nám, 
bývala fara, ovšem jen chatrný domek r 1749 zřízený na faru, pří níž byla i první škola; 
nová fara vyslav, ta r, 1865, ale i ta jiŽ zbořena r. 1898 na rozšíření namésti, a nyni 
jest farní úřad v dome za novým kostelem. — Č. 203-45 (rob Kartouz.) hotel u arci v. 
Stepána, kde r. 1848 shromažďovala se národní garda; tehdy od vlastních délníkú chycen 
byi majitel továrny Mojž. Porges z Portheimu a propuštěn teprv na domluvu známého 
Petra Fastra. Zde jcát měšťanská beseda smíchovská, a bydli tu Jan Milát, říd. učitel 
a hudební skladatel, — Naprou vedle č, 48 zbytek býv. Buquoyky s velikou zahradou. 
Viz Koslclni nám, — C. 246-53 u města Londýna, vedle č, 55 smíchovská radnice 
slohu renaissančního s věžičkou. Viz obr. str, 579. Od roku 1853 byl tu dum purkmistra 
J. Bartha, od něhož r. 1858 koupila jej obec a r 1874 zvýšila o patro. Radnici tuto 



• Kuglweil li Kui^lvaid od jiných se klade za Košíře, záp, od Skalky a Budnanek; stál jeátě 
ruku 13S7. 



679 



navštívil r. 1866 císař pán; výzdoba její jest od Ant. Poppa. — Sousedí 235-57 německá 
škola dívčí od r. 1872, č. 231-59 u jelena, 230-61 kavárna u Holubů, 218-65 u zlatého 
beránka. 

Kladská Ul. Vnhr. za Pištěkovou arénou před vodárnou na jih k sadu u Slo- 
venské tř. nad Vršovicemi. Bude to v té části poslední zastavěná ulice vinohradská; 
dále na východ jsou villy. Na rohu Lužické a Slovenské tř. v krásné poloze r. 1902 
vystavěna byla nová budova školní, kde se bude vyučovati od září r. 1903. Při ní 
bude botanická zahrada. Od školy k sev. jsou ještě lada a veliká ohrada kamenická. 

Neveselé vzpomínky budí jméno to, byloť Kladsko druhdy dílem koruny České, nyní 
částí jest pruského Slezska. V hlavním městé Kladsku odpočívá náš Arnošt z Pardubic, 
tam dřímají i synové a vnukové Jiřího z Poděbrad. Ale r. 1742 Bedřich II. dobyl města 
toho a smlouvou Berlínskou nabyl celého kraje. Sice na čas zase Laudon zmocnil se 
r. 1760 Kladska, však od míru Hubertsburského r. 1763 již opět přiřčeno Prusku. Tak 
koruna česká násilně zbavena byla třetiny svého území. Obyvatel českého jazyka udrželo 
se v Kladsku jen asi 10.000; vždyť již Přemysl II. tam zavedl osadníky německé! Ale 
posud hrabství Kladské náleží k arcidiecesi pražské. 

Klárov viz pod Bruskou str. 88. a 89. 

Zde ještě připomínám, že Klárova nadace stále trvá; požívali jí sochař Em. Max, malíř 
Vil. Kandler, sochaři Jul. Melzer, Václav Levý, Kamil Bohm, malíř Fr. Sequens, sochař 
Jindř. Čapek, malíř Rob. Leinweber, sochař Bernard Seeling, Jan Knochl, malíři E. K. Liška, 
Em. Dítě, sochař Aug. Zoula. Účastník nadace musí dvě třetiny studií stráviti v Římě 
a pro kostel, kde byl křtěn, provésti votivní dílo. 

Klášterská ul. I. (býv. Anežská ulč. a u Vltavy v assan. obvodu) má 
jméno po klášteře, o němž viz Anežská ul. 

Jméno » klášter « z latinského claustrum (od slovesa znamenajícího » zavírati «) značí 
společný příbytek řeholníků nebo řeholnic. — Při provedené assanaci ulička tato zmizí; 
bylo a z části jest to posud prazvláštní zákoutí s domky některými zcela nepatrnými 
a končí průchodem na Františku. Na obr. str. 581. viděti uličku tu se strany od Františku; 
vyčnívající části jsou starobylé budovy bývalého kláštera. 

Začíná nárožním 779-1 u Roubíčků v Řásnovce (na jeho nádvoří sahá kostel 
sv. Františka), proti němu jest úzký dlouhý dům č. 778-2 u Štěrbů (Štěrků) i u Kru- 
mlovských po Jakubu Krumlovském r. 1726. 

Dále po 1. str. vidíme pěkně již z venku obnovený kostel sv. Barbory, k němuž 
přistavěny byly do nedávná domky č. 836-833, dříve zvané u Nosů, Fuchsů, za prkny, 
u Kantorku, u Herinků.* Za našich dob č. 836 slulo u Vačkářů, č. 835 u Karbanů. 
Také ten domek koupila Jednota pro obnovení kláštera blah. Anežky a zbořila. — Rodina 
Karbanů z Volšan kvetla v 16. a 17. stol. Viz str. 64. Václav Karban proslul v bojích 
tureckých a r. 1548 dostal list erbovní. Potomek Lukáš roku 1621 trestán byl z milosti 
pouze vězením; měl dům Faustův na Karlově nám., dům na Václav, nám. a vinici na 
Bohdalci. 

Kde ulička se obrací k řece, na 1. ještě stojí ke zdi klášterní přistavěný nízký domek 
č. 832-11, jejž viděti na obrázku v 1. Pod schůdky stojí starší dům 838-15 u Kuchyňku, 
výše č. 841-17 (na Františku 24 n.) u Černých, u dvou černých beránků i u dvou 
zlatých lyr. — Č. 837-21 u Baumistrů, novější dům z ul. na Františku, — I tyto 
všecky domy budou odstraněny na úpravu nábřeží, jež tu bude se schylovati ke klášteru, 
nízko položenému. 



• Byl tu kdesi mezi domy postranního práva sv. Anežky i dům Lochmanovský (vedle sany- 
trovny Telečkovy), pak zvaný u Procházků po majiteli r. 1660. Viz Teige, Almanach VI. str. 91 n. 

580 



Klicperova ul Li)ň I přijer^ 

nymově u č. 323. 

Václav Klím. Klicpera (z Chlumce 
ti. Cidlinou t 1859 v Praze, kde byl 
ředitelem Akademického gymnasia) jest 
tvůrce novocíeské literatury dramatické. 
Nejčastéji posud se hrává jeho *Rohovin 
Ctverrohý*, kus to^ v némž není úlohy 
ženské. Proloie chlumecké dívky se studenty 
nechtély hráli česky, Klicpera — tehdy 
student — napsal kus s úlohami pouze 
mužskými, a tu přestala dívčí stávka diva- 
delní, vidouc marnost svého germanofil- 
ského vzdoru, 

O zásluhách jeho případně povédél 
V. Vlček při odhalení pomníku jeho 
v Chlumci r. 1874: ^Statisíce rodáků svým 
perem vzkřísil, k životu probudil a silou 
nadchnul a duchem svým také po půlstoletí 
živil, osvéžovaK posilňoval a povznášel. Dobyl 
národu Českému trvale tolik půdy, jako málo 
který český panovník. < Posledné o ném 
psal F. A. Šubert. Má pomník na Olšanech 
IL, 5, 123, kde odpočívá i syn jeho Ivan, 
spisovatel; ve foyeru Nán divadla má poprsí 
a na Karlově namésti číslo 552-36 n. 
pamétni desku. 

Klicperova uL Sm. býv Nová 

z Tylovy od hostince u vysloužilce 
do Divišovy uL 

Fam konči proti vrchu^ v Části sev. posázeném , kde jest délnická osada Mrázovka. 
V t, 570-1 bydli inž, Bohdan Bečka, méstský stavitel. 

Kíicperova ul, Vnhr., dříve Hrabová, ze Šafaříkovy do Palackého tr., kde 
konči č. 148-54; zde jsou soukromé jatky Fr. Nepomuckého; jest to nejstar^^í dům 
té ulice, z r. 1871 spolu s protějším- Ostatní domy vznikly r 1882 a násK Ulice jest 
příjemná stromořadím. 

Na rohu Šafař. ul. 557-2 (u Hubánků) a vedlejší 614-4 jsou maj Otak sv. p, 
Dobřenského z Dobřeme, V č. 545-7 bydlí dr, Fn Sitenský, zemský inspektor hospodář- 
ských ústava, a spis. Jos. Růžička, řed. mésf. škol. V c. 221-8 hostinec u Mlejnku. Na 
rohu Komensk. ul. 534-14 u Dubu, výše 157-24 u Přemysla. Pékné jent náméslíčko na 
křižovatce Krameriovy ul; zde v č. 27 n, hostinec u Obzoru. 

U Klikovky Sm. jest t 757 *v ciheltiácht při dvorci Klikovce (č. 118); viz 
str, 34, 

Ktimentská ul. IL, dfíve z části Mlýnská, se táhne z Eliščiny tř. (nejbližší 
u mostu) k I lelmovým mlýnfim a Téšňovu, kde jest nádraží dráhy Severozápadní, 

Sv. Klíment, vlastné Qemens, žák apoštolů sv Petra a Pavla, byl čtvrtý papeř» od 
císaře Trajatia vyhoštěný z Říma k Černému moři, kde s kotvou na krk uvázanou byl 




KlíBlersU uHeka. 



581 



uvržen do moře r. 101. Tamní křesťané mrtvolu nalezli a poctivé pochovali; když pak 
r. 861 v těch krajích sv. Cyrili hlásal evangelium, nalezené ostatky s sebou odnesl na 
Moravu a pak do Říma. 

S křesfanstvím u nás zakládány byly kostely sv. Klimenta v Králové Hradci, 
v Bubnech, na Levém Hradci, na Vyšehradě a j. V Praze nejznámější jest kostel 
sv. Klimenta na Starém městě v nynějším Klimentinu. — Vizjireček, Arch. Pam. III. 229. 

Z toho dalo by se souditi, že i zdejší kostel* založen byl v první době kře- 
sťanství, tehdy ještě za městem; však jmenuje se až r. 1226, kdy sem. přišli Domi- 
nikáni. Měli tu klášter, založený od Přemysla Otakara I. Ale po 6 letech se odstěhovali 
na Staré město k mostu; dle pověsti, zachované Dalimilem, jakási poustevnice Trubka 
měla vnuknutí, že sv. Kliment »velí jim u mosta sobě slúžiti*. Tak kostelík klášterní 
byl opuštěn; kdy se stal farním, nevíme, ale bylo ještě před založením Nového města. 
Jako jinde, tak i zde kolem kostela býval hřbitov. 

Z farář&v zdejších nejznámější jest Jan Protiva z Nové vsi, o němž jsme 
slyšeli na str. 53. Po něm tu byli již stále utrakvisté až do bitvy Bělohorské. V té 
době soukeník Mikuláš Bradatý kostelu tomuto odkázal sv&j d&m v Soukenické ul. 
č. 1187-27. — Poslední nekatolický farář Tobiáš Adalbertus byl vypověděn z Prahy 
r. 1621. Že bylo záduší chudé a pro nedostatek duchovenstva nebylo tu fary, a sloužili 
zde faráři od sv. Petra. Veliká škoda na kostele se stala r. 1689 při francouzském 
požáru, častěji již uvedeném. Tehdy Novoměstští prodali dvůr ve Vysočanech, jejž 
pro tento kostel koupili r. 1543, a kostel znova zřídili. R. 1784 od Josefa II. kostel 
byl zrušen, po 9 letech prodán mlynáři Václavu Michalovici za 700 zl. a proměněn 
v sýpku obilní. 

Až r. 1850 starožitnou budovu koupila česká evangelická církev helvetského 
vyznání za 27.500 zl.; r. 1894 dle dobrozdání arch. Mockra od arch. Mikše kostel 
krásně byl upraven. Stará hřbitovní zed kolem kostela byla zbořena r. 1878, kdy 
obec koupila tu prostoru za 10.000 zl. i s pohřební komorou a proměnila v sádek; 
bude snad sad ten zvětšen, jak navrhuje arch. Klenka. 

Gotická budova tato klenbu má z doby Vladislavské, presbyteř jest snad ze 13. století; 
má pouze jednu loď, nyní na klenbě mimo pásy modře natřenou se zlatými hvězdami; 
stěny v hořejší polovici natřeny jsou zeleně, dole hnědě, ale přes to působí vlídně. Místo 
oltáře v presbyteři jest druhý kůr s varhanami; před ním prostý stůl, v pr. kazatelna 
s pěkně vyřezávanou stříškou. Jinak v kostele, elektricky osvětleném, nic není, než dvě 
řady lavic. V předsíni hlavního vchodu na záp. straně jest v kameni nápis z roku 1578 
» Slovo Páně zůstává na věky,< pod ním náhrobek paní z Hradešína s českým nápisem 
z r. 1620. Naproti menší náhrobek Mandaleny (Majdeliny) dcerky vladyky pana Adama 
z Hradešína z r. 1606; nalezen byl při kopání základů č. 1373 v Novomlýn. ulč.; pod 
ním větší náhrobek s lat. nápisem z r. 1599. Druhý vchod (z Novomlýn. ul. proti č. 1238-7) 
jest do věže; venkovské řezané dvéře jsou z r. 1609, a jimi se vstoupí do sakristie, kde 
jest ve zdi stará schránka s kamennými ozdobami. Na téže straně na druhém pilíři jest 
na kamenné desce nápis o opravě kostela r. 1641. Také proti vratům vedle č. 1208-12 
za Kliment. ul. z venku jest zbytek nějaké staré práce kamenické v trojúhelníkovém 
výklenku. 

Na jižní straně této ulice již roku 1400 byly domy v řadě nepřetržité; strana 
protější přervána byla několika uličkami k vodě, jak jest posud. Jest to kus staré 
Prahy, v některých místech velice malebný (viz obr. str. 583.), celkem málo známý. 

* Viz Ekert II. str. 457, Košut, Kostel u sv. Klimenta, Praha 1896; v knížce té zprávy 
o restauraci chrámu a o náhrobcích sestavil J. Sixta, inspektor Seyerozáp. dráhy. 

582 



Nároží Klišč. tř. v 1. tvoři nový áixm ů 1246-1 u LandkoÓů, v pr č. 12(»3 
u Sloupeckých, spojené s býv. c. 1204 u Lorenců Č. 1203 mél r. 1380 krejčí, pak 
soukeník, jirchář; r, 1641 jej koupjl Kryštof šafbergr z Treuenberku od stavilete Jana 
Dom, de Barifice, který r. 1646 daroval zednickému ctíchu díím v Kozí uJ, č. 915-15. 
Č. 1204 raél r. 1377 pohrabac t j, hrobnik (sepuKor, fossator)^ pozdéji soukenik. 

Naproti v novéjším c. 1552-3 jest obchodní 5kola T. J. Madéry, C, 1205-4 u Kolín- 
ských, nyní hospoda u Holečků. Dům len mél n 1379 valchár Mik. Blumenstengel, 
jemuž fikali též Plumstingl i Plumslil, r 1646 Jan Severýn z Krygsfeidu. 

Vedle č. 1206*6 u Šanídelínů ci Žandalinů; Jiřík Žandalln jej koupil r, 1623 
od Přibíka Jeníška z Újezdu. Tento Jeníšek r. 1618 zastav véren císaři uprchl do Vfdné, 
Odbojní stavové ho vypovédéli na vždy a statky mu zabavili. Ale po bitvé Bělohorské 
Pribík slal se prokurátorem a žalobcem komory královské a byt povéstným vyšetřovatelem 
proti rebetlům. R. 1624 byl podkomořím, r 164U nejvyšším písařem. Se svou manželkou 
Lidm. Kateř. z Talembcrka založil kollej jesuitskou v Březnici r. 1638, kde od bratří 
Luraghú dal vy.stavéti krásný chrám. Synovec jeho a dědic František, jemuž Přibík vymohl 
povýšení do stavu panského, v Březnici r. 1654 založil gymnasium. 

Jeníšek ^procurator et accusator regius« na sebe nezapomínal; při konfiskacích koupil 
lacmo nebo dostal zadarmo v Praze: dům č. 932-6 na Starom. nám. zabavený Prok. Dvore- 
ckému z Olbramovic, tamtéž č, 931-10 dříve Benj* Fniveina z Podolí, v Mikulandské ul, 
dům zabavený ViL Šťastnému Kapli ři Vostcrskému ze Sulevic, dům Kolousovský či Kaft- 
hovský pod Vyšehradem proti Hrobci. 

Č. 1196-8 se táhne do ul. Soukenické, kde jest část přední; jest to nyní dům AI. 
Wiesnera, kdysi Petra Mik. Straky z Nedabylic a sluje odtud Strakovský. V nejstarší 
dobé sem byl zvláštní dům valcháfe Schwarzhaupta, pak soukeníka, do Souken. ul. byly 
domy tři. Na konci 18. stoL byla tu abalda, pak r, 1793 koupili dům méšťané Pikkardt 
a Emler, kleři tu zřídili továrnu na 
pudr, tehdy velmi oblíbený. Péstovali 
na invalidovně mařinu barvířskou (rubia 
tinctorum, Krapp). 

Starobylý jest domek č. 1207-10 
též AI. Wiesnera, druhdy fara u sv. 
Klimenta; r, 1372 valchář Stepán Gros 
koupil jej od Jiřího faráře, r 1388 
byl tu jirchář. — Novéjší jest č. 1208-12, 
kde r. 1379 byl štětkář (setator, pur- 
stcnpinlcr), potom pokladač (dlaždič, 
pavimenlator). — Nový důmč, 1209-14; 
r. 1380 dům zde bečvář Pešek odkázal 
kostelu sv. KHmenía. — Také nový 
jest dům č. 121Ú lo u Truhlářů. 

V novém dome č. 1211-18 jesi 
evang, fara. majetek Českého evang, 
reform. sboru u sv. Klimenta; zde bydli 
faráři Kalda Fr, a Souček Jos. — Roz- 
sáhlý jest naproti starý dům č. 1237-7 
na hřbitove či na krchové, druhdy 
ve sladovné, maj. kdysi chudobince 
(viz dále č. 1235), potom Vád Mícha- 
lovíce, nyni Rak. společnosti pro che- 
mické a metallurgické výrobky v Ústí 
n. L, R 1389 byb tu sladovna Némce 
Fridolína Kussenpfenninga, jenž mél 
též velikou vinici na jižní stráni Zižkova; 
/a války husitské obce majetek jeho 

zabavila. 7 KImmiUkt tíl 




583 




Jcšté rozsáhlejší jest sousední dflm 
c. 1235-9, kde mimo jiné dftny má 
Fn Žabokrtský továrnu na kulečník"y, 
Jest to celá skupina budov zajímavé 
seskupená, s vysokou suširnou ve 
dvoře (viz obr. str 584/) a nékolika 
starobylými pavlačemi ve dvore i do 
uU Novomlýnské, Dle Tomka již v 15. 
století té části ulice se fikalo v Tůních 
dle nékolika ifini na ryby, jichž také 
z části užívali koželuzi. Za doby nej- 
starší Tomek tu nalezl 9 různých 
domků; jeden měl roku 1379 faráf 
u sv. Klimenta, jiný soukeník, valchář, 
a p. — Později tu slulo na tůních 
Babáčkovských, a r. 1732 od praž- 
ských tří magistrátů zřízen tu byl vše- 
obecný chudobinec s kaplí sv. Maří 
Magd- Protoie z počátku bylo malé 
jméní, chudí zde bydlící chodívali 
s praporečkem po městé nebo stávali 
u kostelů v a sbírali dary. Fond chůdo* 
bince za Marie Terezie vzrůstal platem 
z čaje, kávy a kakaa, později i výtěžkem 
cis. zastavárny- Bylo tu asi 640 chudých. 
Odtud když chudobinec byl přenesen, zde byla zřízena továrna hedvábí. Po 40 letech 
zde^od svobodných zednářů za velmistra appcl. rady hrab. Kašp. Herm. Kíinígla byl 
zřízen* sirotčinec, přenesený pak do ul. Bredovské, konečné do Kateřin, ul. 

Zde kdesi na Tůních byi dům Ch yždérovský, jejž r, 1623 Albrecht z Valdšteina 
koupil od Veroniky Ivosinové; chovaly se tu ryby pro jeho dvůr. Po smrti Valdžteinové 
Kosinová tvrdila, ze ji nebyl dům zaplacen, a domáhala se ho; ale také bývalý správce 
domu Fridlandského Pavel Schwertner k nému se láhl, že prý na opravu domu, od Sasú 
r. 1632 pobořeného, své peníze vynaložil. Dům konečné r 1641 dostal za 600 kop miŠ. 
Ant. Binago, rada král komory a výbérči posudného. 

Vedle tůni Babáčkovic 'proti lázni Erbovic* dům m61 tehdy Kašpar Losinský, zeť 
emigranta Jana Volavky, 

Naproti jest nový dům č. 1974-20, vzniklý na zadní části velikého domu u zlatého 
pelikána i u Purkrábků a 1193-15 v Soukenické ul (v, t.) Naproti uL Novomlýnské 
stojí dům č. 1515-22, také nověji vzniklý vedle staršího č. 1212-24 u doktorů, býv. 
maj. Vla,sítkého špitálu. V staré dobé byly ty domy tři, jirchářů, vaíchářův a p. R. 1418 
v jednom byl kabátník (joppator) Jíra; byliť vedle •krajčířů* ježte zvláštní hotovitelé 
jednotlivých druhův odévu: kabátníci či kytléři^ hacníci (hosenmacher), šatari a vedle nich 
ovšem i krejčovští vetešníci. Kabátníci novoméstšti méli svůj cech od r 1448 a délali 
kabáty barchanové, kožené, cvilinkové, harasové i j. Viz Tomek Vlil. str. 373, Winter, Kult. 
obraz 1. 576. — Jeden z domů téch byl r. 1417 majetkem kláštera na Zderaze Starý a se 
zahrádkou jest dům č. 1215-25; i zde bývali valchári, z nichž jeden slul Pastuška. — Dva 
dvorky má starobylý nízký dům č. 12I3'2Š u Rozštípu, r. 1399 rybářky Slávky, jež jej 
odkázala svému manželu Dionysiovi (Diviši^ Divínovi*, jenž byl pekařem. Sousedi veliký, 
průchodní dum u Čapku č, 11S5, o némž vÍ7 Petrské nám. ř. 1 n, — Pozdéji se sta! 
samostatným nízký domek é. 1652*32 vedle c\ 1550-34, což jest nová budova obecné 



z nádvoří f. 1235-9 v KlimetiHké ul. 



(^84 



dívčí školy u sv. Petra na rohu Barvířské ul. (Viz str. 31.) — Na strané se v. od iiL Novo- 
mlýnské jsou domy novéjši: č, 1230-11, r. 1402 Řeháka Holiána rybáře, pak rybářů 
Rybky a Martina Habakuka, a starobylý, rozsáhlý dům ř, 1229-13 t. zv. Svobodovy 
lůné, kde r 1848 byla největší továrna na kartouny I.eap. Epšteina. Viz str. 31„ kde 
též o č. 1228-15, což sluje Fiihrerovská zahrada. Nové vystaven jest dum í; 1227-17, 
proti némuž stoji nový dům 1900-38 a vedle původního č. 1183-38 u Ricbtyku i u Ry- 
chlíku; býval to dům Hol Janovský po majiteli Klim, Holiánovi v 15. stoL Když dum 
vyhořel, r. 1486 spáleniště syn Holíánův daroval kostelu sv. Kli menta. 

Za uK Samcovou jest nový dům č, 1216-40 na Kopečku, nyní též u Špačků po 
majiteli Václavu Špačkovi, majiteli Kokořina, známého hradu u Mělníka. Jsou tu roz- 
sáhlé konírny (do zadu do Mlynář, ul ) poštovských koní, jež vidíme jezditi po celé Praze 
s poštovními vozy* Na domě do ul Samcovy jest malba starodávné, veselé pošty, v pozadí 
obraz města Soběslave* Na strané sev. starý pěkný míýn č. 1224-19, bývalá lázeň 
Košťálová po majiteli r. 1417. — Na téže straně jest ohradni zeď a vrata ě. 1318-21 
maj. Stárkův. Vedle jsou schody k řece a vedle nich v ohradě novější velkoměstská živnost 




Loubi v KÍJtnajUlííi Ul. 



závod na přižení a čištění kobercův, před Helmovým mlýnem č. 1220-23; viz str. 238* 
Také jest velice zajímavá jižní strana ulice od Mlynář, ul. k východu. Jest to průchodní 
dům č, 1 172-42 s massivním nízkým podloubím, jež by mělo býti zachováno pro památku. 
(Viz obr. str. 585.) Dům tento býval druhdy spojen s následujícím, jindy rozděleny byly 
oba ve tri. Po r. 1400 byl majitelem bohatý mlynář z Lodních mlýnů a spolu sladovník 
Benák. Když umřel r. 1^19, tehdy páni a obec, dobře se uptavše, že by nebyl nižádný 
bližší a příbuznější k tomu statku nežli Káča, žena Martinova Plinlova, synovkyně Benákova, 
vzdali jí tři mlýny a tři domy. Káča si pak vzala Jíru řeč. Juristu a odkázala mu věechen 
majetek. 

Slar§ího ještě rázu jest nízký dům č. 1217-44 též s podloubím podobným, t. zv. 
Sýpka. — Třetí dům fviz obr. str. 587) u Rennerů či Rennerovských č. 1218*46 
má podloubí takové jen u polovice; jest to krásný, starý dům s prejzovou střechou, velikou 
pavlači a rozsáhlou zahradou. Zde bývalo 7 domů, jeden roku 1396 Martina kanovníka 
olomouckého; v jiném byly lázně, jež Křišťan Polák roku 1397 koupil od pekaře Kříže, 
R. 1483 byl majitelem Jan Rathouzský, jeden z konšelů, kteří dne 23, záři 1483 na radnici 
novoměstské bylí pobiti (viz str, 53 L), 

Později vznikly domy č. 1443-48, kde bydlí vrchní městský inženýr Ant, Halla, 
č. 1746-50, Na rohu Půtovy ulč. stojí č. 1219-52. I zde bývala lázeň, v druhé čá^ti pekař, 
R. 1499 dům koupil Jiřík z Hrádku a Valeěova, syn Samuela, o němž viz Týnská ulč. 



585 



č. 627. R. 1517 prodal jej bratru Jiříkovi, jenž měl též mlýny na Kameni a ostrov proti 
Bubnům. — Konečně již před nádražím stojí nověji vzniklé domy č. 1745 a 1744, 54 a 56 n. 

Kloboučnická ul. Vil, jest krátká ulička na poč. Bubenské tř. v 1., má jméno 
toto od r. 1888 po zdejší veliké továrně na klobouky. 

Kobrova ul. Sm., z Karlovy tř. za klášterem proti sv. Gabrielu na jih. V těch 
místech měl vinice Kryštof Kober z Kobersberka, majitel domu č. 53 v Ul. k mostu, 
účetní české komory, od r. 1609 defensor a r. 1618 diriektor stavft českých. Protože 
s Colonem z Felzu vykonal poselství ke kurfiřtu Saskému, jenž zavázal se pak po- 
mocí stavům, a spečetil konfederaci, byl popraven dne 21. června 1621. 

Po něm posud nazývá se č. 167 Kobrova v sousední ul. Resslově; část její 
ač. 103 v Karlově ul., zahrada někdy hrab. Claryho koupily roku 1873 jeptišky Srdce 
Ježíšova na klášter; viz str. 474. — Proti ulici v 1. jest Neubertův grafický umělecký ústav. 

U Kobylis Lbň. I. II., kde mimo několik nových domkft jsou staré dvorce 
č. 91 Vlachovka a 92 Stírka. Č. 93. Rokoska či Zámeček od okresu karlín- 
ského r. 1903 koupilo za 50.000 K město Praha. Holé stráně na vyzvání obce Pražské 
budou se nyní vysazovati. Ves Kobylisy (odtud sev.) jest maj. byv. panství Libeň- 
ského. Nalezeny tu byly zbytky předhistorické osady. Na úpatí Ladví (viz Ďáblice) 
od r. 1896 jest vojenská střelnice, sem přenesená z Invalidovny. 

U KolČavky Lbň., I. jest domek c k. priv. společnosti české severní dráhy; 
o Kolčavce viz str. 347. 

Kollárova ul. Krl, býv. Kostelní ul., při vých. straně náměstí. 

Veliký básník Jan Kollár narodil se v Mošovcích na Slovensku 29. července 
1793, zemřel 24. ledna 1852 ve Vídni, kde byl professorem slovanských starožitností. 
Jeho »Slávy dcera* (645 znělek) povždy zůstane skvostem naší literatury; předzpěv 
(vyjadřující hluboký žal nad zahynutím severních Slovanů) měl by v paměti býti 
každého Čecha. 

»Již první vydání r. 1821 vzbudilo všeobecné nadšení zvláště svým Předzpěvem, 
který vynikaje neobyčejnou silou byl svého času v ústech vší probudilé české mládeže . . . 
Od těch dob se neopakoval v národu našem podobný úkaz tak všeobecného enthusiasmu 
(nadšení), jaký vzbuzen byl vše uchvacujícím vzletem mocného genia Kollárova. Nynější 
střízlivé pokolení nemá ani zdání, k jaké výši v oněch dobách povznášelo se blouznivé 
vytržení vlastenecké mládeže české, podnícené Kollárovou » Slávy dcerou*. (Vzpomínky a úvahy 
starého mládence.) 

Na rohu Palack. tř. č. 179-1 u zeleného stromu; č. 271-4 jest budova c. kr. české 
reálky, otevřené r. 1874; v této budově, jež stála 160.000 zl., od r. 1876. Prvním 
ředitelem byl Bartoloměj Pavlíček, potom c. kr. zemský školní inspektor, nyní dvorní 
rada v c. kr. ministerstvu; druhým spis. Fr. Šanda, pak Vine. Jarolímek, Prokop Procházka 
(potom zemský inspektor), od r. 1896 dr. Jan Plašil. — V č. 383-15 jest měšť. škola 
chlapecká (řeď. Fr. Kneidl, předseda Ústř. Matice Školské). 

Kollárova tř. Vil, z Nádražní ul. k 2:átorům; má jméno to od r. 1888. 

Zde jsou názvy domů: č. 127 u Svornosti, 219 u Přemysla, 265 u štítu (škola chlap, 
v Holešovicích), 543 u Pokorných. 

586 



Kollárova ul Lbn. I. II , jt.M jméno (jako jiných v Libni od r. 1895) ulice, 
projektované od Povltavské silnice pfi Bulovce sev. vých. k nemocnici epidemické 
č, 67, Hejtmance č. 103 až do Jungmaonovy tř. Druhdy z části slula Na korábu. 

Č, 98 jest chudobinec, č. 101 Bulovka býv. vinice, jež tu se udržela do 19 stol- 
spolu s Císařskou, Šedivou a Korytářkou; ostatní zašly dNve. Č. 102 Káclovka (po maj, 
Jos. Kaclovi). 

Kollárova uL Vnhr, z Dobrovského do Máchovy, nyní prodloužena k Čermá- 
kové; jest méné útulná při svém konci, kde ji uzavírá příční uL Dobrovského. 

V č. 38-2 bydlí zemský ák. inspektor Prokop Procházka; na rohu Čclak. uh r. 1876 
Milosrdné sestry si koupily dům č. 194 a mely tu opalrovnu s kaplí sv. Václava, nyní 
jsou tu nové domy. V č, 1041-15 bydlí rada vrchního zem, soudu Rosenauer. Č. 245-18 
na Hermance. V č. 516-20 zemřel výtečný herec Jusef Franko vský (vlastné Franék) 
a bydlí nyní Frant. Blažková, vdova po známém spjs. prof. Mat. Blažkovi, jež se zasloužila 
o lid náš v Budějovicích a v Brně. Č. 290-26 sluje vzneSeně na Olympu, pres dum 513-50 
hostinec u Olympu; naproti č, 200-29 jest vinohradský Obecní dvíir z r 1883» r, 1893 
rozšířený. V části prodloužené jest v I č 1077 na Hrubé skále t r. 1900 a v pr. 1157 
v Zátiší dům z r. 19^1. 



Kollárova ul Vrž , z Husovy přes Sladkovského ul a Nerudovu do Hory míro vy 
(L 48 na obícce, 378 (roh Sladkov. ul) na Královce, 

V Kolnách V, průchodním domem 

č. 103-4 do Josefské tř. na s ; po pro- 
vedení asáanace zmizí ve staveništi domfi 
me^i Rabínskou a Smilesovou ul R 1817 
nacházím jméno Černá ul. 

Paméti hodno iest pouze č. 101-7 
(na 1. slrané sev. konce) t. zv. Vysoká 
Škola, jež přistavěna jsouc k zadní části 
židovské radnice, jen uličkou jest oddělena 
od Staronové synagogy. Kdy byla založena, 
neví ani pilný dr. Teige, jenž o ní vypra- 
vuje pouze spor o krádež jakousi r. 1593. 

Komenského nám U, na vých, 
konci ječné ul na hranicích vinohradské 
Karlovy tř, — Jan Amos Komenský 
(1592 — 1670) byl poslední biskup Jednoty 
českých bratří a jsa pronásledován pro 
víru, z vlasti odešel Spisů jeho českých 
a latinských jest přes sto. »Zásluliy jeho 
o zlepicní žkol a vychování mládeže jsou 
nesmrtelné Jest zakladatelem názorného 
vyučováni, které tcprv za nacích dob nále- 
žitě bylo oceněno, hlásal vzdělávati 
mládež jazykem mateřským, kázal uúm l xm-^L^ . K\mm\^kin\ 




587 



rozvíjeti všestranné dušcvni sily, rozum, srdce i vůli*. Tak v oboru vychovatelství dobyl si 
jména svétového a právem nazývá se očiteleni všech učitelův. Z českých prací nej- 
půvabnější jest jelío Labyrint světa a ráj srdce, v němŽ Učí marnost tohoto světa 
a ukazuje, že jen v Bohu ize dojití ukojení. Všecky spisy jeho vynikají jadrností 
a Živostí slohu, i kladou se právem za vzory jazyka našeho. 

Vzpomeňme slov jeho z Kšaftu (závěti): Na tebe, národe český a moravský, vlasti 
milá, zapomenouti nemohu, nýbrž k tobé se nejpředněji obraceje, tebe pokladů svých, 
kteréž mi byl svěřil Pán, nápadníkem činím: Věřím i já Bohu, že po přejití vichi^ice hněvu^ 
hříchy našimi na hlavy na^e uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó hde 
český. — Živ buď, národe posvěcený, v Bohu, neumírej, muži tvojí at jsou bez počtu.* 

Náměstí toto s pckným sadem uprostřed rozděleným drahou elektrickou jest obklo- 
peno 6 vysokými činžáky; z nich č, 1789-4 (vedle kavárny Sporl) s geniem na střeše 
jest známá restaurace Grafová. V nároží Sokol tř. jest pošta "Praha 17. « Nejmenší 
číslo domovní jest 1785; patrno, že jest to prostranství z doby nejnovější; vskutku do 
n 1896 byly to hradby u Slepé brány, jejíž vybledlý obraz viděti na stěně domu vedle 
obecního dvora Starší brána zdejšf na obraze Hollarové má S věžiček. 

Druhdy tu byla brána sv. Jana, jmenovaná tak po kostele blízkém na Bojišti 
(viz 1.), potom zvána Svinskou, že tu býval trh na vepřový dobytek. Slepou se 
stala, když v 2, polovici 17. stol, byla zavřena a místo ní zbudována velká brána 
Koňská, kde je nyní Museum; nebof tam dříve byla jen fortna. Od Slepé brány 
k jihu (viz plán příl. 3.), kde se táhne Sokolská třída ke Karlovu, byla na hradbách 
vojenská skladiště íKarlshofer-Magazin); zde pak byly kasárny, tržiště dobytčí, až 
1897 poslední zbytky hradeb odstraněny a po roce upraveno toto nám. Hradby odtud 
ke Karlovu Praha r. 1888 koupila za 481.195 zl. 

Krvavý výjev u Svinské brány se stal 14, září 1508. Zeman Jiří Kopidlanský, mstě 
bratra svého Jana, jenž od Staroměstských pro vraždu byl sťat, zle škodil Pražanům. Onoho 
dne s čeledí svou přijel k této bráně a dopadnuv dva lidi, otce a syna, oběma ruce 
zutínal. Byl by i do města vskočil, ale strážný v čas zavřel bránu; ale přece ještě chytil 
jakéhosi člověka, jemuž uťal jednu ruku a nos, pysky i uši uřezal Tak plnil své hrozby, 
když Pražaníjm listem v červenci předešlého roku odpověděl t. j. vyhlásil nepřátelství, 

V 17. století » zahrádku blíž Svinské brány za zdí< měl koupí od obce novoměstské 
M. Vaientýn Kochan z Prachové, radní novoměstský a jeden z defensorů; popraven byl 
s jinými r. 1621 a hlava jeho dána oa věž mostskou. Jinou zahradu měl Jan Kirchmayer, 
snad syn známějšího primasa. Vinice zde, po majiteli zvanou Senťiukovka, koupil klážter 
Karlovský r. 1699, a po opatu Řehoři Otčenáškovi říkali ji pak Gregorka. Jiná vinice 
slula Tománka, jiná Koželužka, a že všecky byly pak majetkem jmenovaného kláštera, říkali 
Karlovka. Táhly se odtud směrem k Niislím. 

Také o tuto bránu r. 1648 silně se bojovalo, při čemž se vyznamenal měšťan novo- 
městský Jiří Smrčka, též ČížeK zvaný. Byl hejtmanem setniny řemeslníků a dělníků, jež 
domluvou a dary peněžitými v dobré kázni udržel, ač mezi nimi byli mnozí nevázaní, 
rozpustilí a k všelikým výstupkům náchylní. Bránu tuto zatarasil a opevnil a častými 
výpady a střelbou z jednoho děla, jež na svůj groš ulití dal, působil nepříteli nemalé 
škody. Doslal potom šlechtictví a psal se Zeissl z Zeisslsberku. 

Komenského nám. Vrš, při Palackého tř. u kostela, kde č. 42 jest radnice 
a v ní i obč. záložna, č. 84 fara (od r. 1893). Více viz Vršovice. 

Č, 14 jest nejstarší hostinec vršovický na Kovárně, bývalá krčma Chochola- 
tovská (jjž r 1654). Roku 1713 kovář Pavel Svoboda byl spolu krčmářem. — Č. 15 
Spendlikářka dříve slula vinice Stočkovská, i dvůr Platýzský. protože se statkem 
zdejéím náležela držitelům pražského Platýzu. (Viz Vršovice.) Při živé druhdy hospodě 



588 



bývala pékná zahrada až do upravení Rangherky, R. 184!^ na Špendlíkárce Vršovičtí zřídili 
si gardu. O Rangherce viz Palack. tř. 

Komenského nám Žk. jest pravidelné nám. v ncjvých. části mésta. 

Č. 205 česká koruna, 184-5 u Svatopluka, 227-6 u Kryštofa Haranta. 400-10 škola, 
276-13 u Deklarace či u Komenského; když kopaly se zde základy a rovnalo namésti 
r. 1872, objevena pohanská pohřebižté. Viz Arch, Pam. X. 6y. 

Komenského tř Krl, býv. Zahradní uL na záp. straně náměstí u kostela 
C. 292-3 jest čes. obecná i méšf. škola dívčí. 

Komenského tř. Sm.. první třída, soubéžná s Palackého třídou na jih. Dříve 
se jmenovala Prívoznf, že na konci jejím od nepaméti byl přívoz, až o něco níže 
r, 1877 vystavěn Palackého most; byla již r. 1837 z části dlážděna. 

Podobá se, že v těch místech po r. 1386 stavěly se první domky, základ to nyněj- 
šího Smíchova. Jméno Komenského sem dobře se hodí; bylať zde r. 1857 vystavěna 
první 5kola* cis, Františka Josefa L (na pozemku darovaném od lidumilného israelity 
Šalom. Příbrama) dle moderních požadavku. Nyní siuje » druhá obecná ákola* a jest tu 
i veřejná obecní knihovna. Jest to č. 252-10. — Ulicí vede jedna kolej elektrické dráhy, 
aby se ulehčilo ul. Palackého. Č- 309-3 u Prachenských, naproti 527-4 u Forstů, obé po 
majitelích; vedle ákoly 297-8 bílá růže, pruch, do Pnbck. tř, jakož i 310-14 bílý či český 
lev; naproti 198*13 maj, firmy Chocolade u. Canditen-Fabrik Joh. Clug;e et Comp, zal. 
r. 186L Za Přemysl xil. bývala od r. 1852 veliká budova Porcelánka t. j. továrna na 
porcelán (v ní r, 1867 byl učněm slavný Brožík), nyní zastavěná novými domy, z nichž 
t. 913-25 sluje na porcelánce, dále č. 872-29 u Wackermannu, starší dům, hluboko 
pod nynější úrovní ulice. Č. 807-28 u Štěstěny. Poslední dům u nábřeží 63-33 sluje 
Celná či Bělidlo. Viz Celná ul 

Komenského uL II, vedle krásné^ nové školy č. 1673 •na Děkance* u Vyše- 
hradského nádraží; má jméno to od r. 1884. 

Jest tu méšť. i ob. škola chlapecká (řed, jos. Matějíček) a dívčí (řed. K. Hozák). 
Č. 1961 maj. cis. rada Vilím Jan, společník Unie; v č. 1837 bydlí setník \\ v. F^atrik 
Blažek, spisovatel a člen redakce něm, Politiky. 

Komenského ul. Lbň. I z Královské tř. do Poděbradovy před Škíjlou na 
Palmovce (č. 468.); bývala tu starobylá vinice, kde Vítězslav Málek složil své 
poslední písně. 

Komenského ul, Vnhr. (býv. Růžová či Růžové stromořadí, jak se 
fikalo i přilehlé části náměstí) z Purkyň. nám. do Čelakovského ul 

Na rohu Purk. nám, č. 116*1 hostinec u Havlíků; v domě tom roku 1902 skonal 
vynikající hudebník Aug. Vyskočil — C. I 14-7 maj. býv. univ. proí. JUDr. a Phdr. Jan 
Palacký, syn slavného otce Palackého; v č. 198-9 bydlí univ. prof. MUDr. Jan Horba- 
czewski. Č. 250-10 dívčí ob. a měšť. i pokračovací škola s kaplí sv. Kříže, jež byla farní, 
dokud nebyl vystavěn kostel sv. Lidmily; řed. spisovatel Josef Růžička. Škola vystavěna 
r. 1884 nákladem 126.000 zl Č. 68-16 spolku pro zřízeni a vydržování sirotčince pro 



• Zde roku 1866 byl ředitelem Vine. Švehla. potom farář smíchovský. Po roce jíž tu byly 
4 třídy chlap, a dívčí, a řed» Xv hlavní Školy se stal spisovatel a znalec spisů Komenského Fr. 
Zoubek. Nyni jest tu ředitelem spisovatel Ferd. Drůbek. O podivuhodném rozvoji školství smíchov- 
ského viz Pauly, Fam. sir 98.) Třetí patro na školu dáno bylo roku 1867; kovový medailon 
s poprsím Komenského umístěn v průčelí r. 1867. 



589 



chlapce; 275-19 Špičkův hostinec u sokola; zde Špička a Skála mají továrnu na výrobu 
sodové vody; 519-20 Keiřův hostinec u bílé růže, 374-21 maj. spolku »Komenský«. 
V č. 276-23 má atelier a bydlí akad. sochař Ant. Popp, docent č. techniky (firma: 
Josef Mayer, Ant. Popp a Ant. Riedl, umélecký závod socharsko-štukaterský); 538-28 
hostinec u Slavie. 

Konviktská Ul. l , a Divadelní za pomníkem cis. Frant. na Betlémském nám. 
nazvána po býv. Konvikte* jesuitském v průchodním domě č. 291. Dříve slula 
ulic! sv. Kříže po kostelu. Začátek později se jmenoval Solní horní ul., jako 
u sousední Betlem, ul. (v. t.) I zde nízkost ulice ukazuje býv. polohu před vystavěním 
nábřeží. 

Kde jest č. 320-1 maj. Měst. musea, bývala ve 14. stol. lázeň; viz str. 152. Protější 
č. 319-2 slul u Havířkú, druhdy u Ježků, r. 1622 majetek impressora Jos. Leopolda. 
Zde bydlí slavný sochař prof. Josef V. Mysl bek. Na rohu ul. Kar. Světlé v 1. jest nová 
budova Průmysl, školy na místě býv. domu Zbraslavského (do ul. Betlem.). Na tuto stranu 
bývalo na rohu č. 288 u zeleného jelínka (kde r. 1779 byla veliká továrna rukaviček) 
a vedle č. 289 u modrého lva, obé v 15. stol. pánů z Hradce (de Nova domo). 

Za úhlednou železnou mříží, darovanou od kníž. Fiirstenberka ze Staré Huti 
u Berouna, stojí znamenitá památka pražská Kostel sv. Kříže Menšího (»Větší< 
byl v Dušní ul., viz str. 175 n.) Jest to románská stavba (viz obr. str. 591.) z 11. 
nebo počátku 12. stol., snad starší ještě než podobná kaple sv. Longina na Rybníčku 
a sv. Martina na Vyšehradě. Ale první zmínka o ní jest až r. 1369. Takové byly 
nejstarší' kostely naše, jako Levohradccký, na Budči, na Řípu; i pův. kostel sv. Víta 
a sv. Jiří byly okrouhlé, klenuté s nižším polokruhovým výklenkem pro oltář t. zv. 
apsidou. Na klenbě rotundy (kruhové stavby) spočívá, ale mimo osu, malá vížka 
pro světlo či lucerna se 4 sdruženými okny románskými; okno větší, dolejší jest 
již z doby gotické (asi 13. stol.) Zevně jest bez ozdoby, pouze apsida má leseny, 
z kterých vystupuje pod římsou obloučkový kamenný vlys. Zdivo jest »řádkové«, 
t. j. vesměs z kvádříků opukových. Viz půdorys, popis a obraz v Lehnerových Děj. um. str. 193 n.; 
Jansa-Hcrain str. 82. 

Tyto rotundové stavby jsou zvláštním typem českým dle vzoru, přineseného 
k nám z východu skrze sv. Cyrilla a Methoda. (Viz K. B. Mádl, Okrouhlé kostelíky v Č. 
Pam. arch. XIV., Lehner, Dějiny um. 173 n., 229 n.) 

Později lid si vymyslil pověst, že za křižáckých válek i měštěnín pražský z této ulice 
táhl do Svaté země, kde byl jat a v otroctví zavírán do kulaté věže. Vroucně se modlíval, 
aby byl vysvobozen, a když šťastné se vrátil, zde vystavěl tuto kapli v podobě, jakou 
mělo jeho vězení v Turcích. Ještě Prager Wegweiser z r. 1817 praví, že kostelík ten jest 
vystavěn v podobě turecké mešity. — Dle jiné pověsti** na tom místě býval rybníček, 
v němž se utopila dívka od rodičů pohanů pronásledovaná, že přijala víru křesťanskou. 
Také říkají, že pod kaplí jest sklep s ohromným pokladem. 

Byl to kostel farní, a podací právo měla rodina Názů (viz str. 118 a 250.) V hu- 
sitských válkách kostelík zpustl a farnost připojena k sv. Štěpánu ve zdi. V 17. stol. 
kaple přidělena Dominikán&m a r. 1674 byla nákladem Jana Jedličky, řečeného 
Moravce, obnovena, při čemž okolo nalezeno bylo mnoho lidských kostí na zdejším 
hřbitůvku; ale r. 1784 kaple zrušena byla i se hřbitovem (kde stojí č. 1013-4) a r. 1789 

• Konvikt z lat. (= spolužití) jest společné bydliště a stravovna hlavně studujících. 
•• Básnicky ji vypravuje Neruda v Rodinné Kronice 1862. 

690 



prodána za 200 zL majiteli č- 299 n. Josefu Budínovi; dflm trn, byv. pivovar, sluje 
u Budfnských po Janu st. Budínském z Vyšetína. Ze hřbitova udolána zahrádka, 
v kostcHku bývalo skladií^tě a prodej uhlí. Roku 1861 majitel chtél tuto vzácnou pa- 
matku strhnouti, že překážela stavbě nového domu (č. 1013,) Tu ujali se jí přátelé 
minulosti Vocel, Zap, Mikovec, Bedřich Wachsmann (jenž na ni sebral 6000 zU), 
P* Maixner» Jos. Mánes a agitovali, aby kostelík koupila obec. Ale majitel žádal 
10 000 xL (n 1800 odhadnuta byla na 600 zl. !); prodal pak jej za 64(X) zl, když v řade 
městské horlivé se přimlouvali za koupi Václ. Bélsky, Palacký a j,, též Němec Dotzauer 
Tak šfastně jménem obce budovu koupil tehdejší purkmistr Fr. Pštros. Obnovení 
provedl bezplatně architekt Ignác Ullmann, výzdobu Hdila Umělecká beseda; Wachs- 




KapJc 5v Kříže v Koiiviklské ul 



mano obstaral nákresy románských oltářů, svícnil a p., dámy darovaly roucha kostelní, 
fresky v apsidě vymaloval Petr Maixner, fresku z doby Karlovy » Korunování Panny 
Marie* obnovil Sequens. R. 1879 památný kostel znovu byl posvěcen, — Jest tu 
zašlá freska » Klanění se sv, 3 králů*, i viděti, že v pozlacené koruně R Marie bývaly 
zasazeny drahé kameny. Na hl. oltáři jsou obrazy sv. Jana Křt, a sv. Lukáše od J. Po- 
pelíka (viz str. 470.) 

Po tomto kostele v nejstarší dobé se ulici říkávalo »usv. Kříže menšího* ; kde jest vedle 
hostinec, novější dům č. 952-6, bývala ťarni budova obci zabavená r. 1431. Vedle č. 298-8 
starobylý dům sluje Červený dům, r. 1429 maj. r\'báře Duchka. — Č. 297-10 u A m- 
pezonů r. 1361 opata z Postoloprt (Apostolorum porta), laké po smrti Václava IV. obcí 
zabavený a prodaný. R. 1433 mél jej sladovník Petr z Berouna; pozdéji slul u Cičovských 
po majiteli. R. 1780 dům koupil barvíř hedvábí Jakub Ampezzani. — Naproti do ul za- 
sahoval dům č. 265; jest ještě tu část Průmysl školy. Poslední dům č. 264-5 u Griin- 
valdů se třShne až do ul Betlémské (v. 1.) Naproti 296-12, druhdy ii bílého lva, pak 



m 



u Eberlův; Jan Oldř. Eberle* byl znamenitý houslař tyrolský, jenž sem se přiženil 
r. 1748; zemřel r. 1767; manželka jeho, s níž dům doslal, slula Klára Jardova. Nyní jest 
tu od r. 1896 růžencová výroba, kde chudé, opuštěné a neduživé dívky se zabývají 
snadnou prací a docházejí tak útulku a živobytí. Jest tu sklad růženců, soch svatých, 
obrázkův i kostelních rouch. Dobročinný tento spolek založila r. 1888 Malvína baronessa 
z Helversenů, dcera c. k. komořího Oty Helversena z Helversheimu. Šlechtický tento rod 
z Liineburka dostal u nás inkolát r. 1636. 

Vedle domu později vzniklého 978-14 jest č. 16 n. (druhdy 295 st.) u Buch- 
halterů, bývalá zahrada Konviktu, ve 14. stol. maj. kláštera Kladrubského, potom též 
obcí zabavený. Dle majitele od r. 1615 emigranta Janu Ostrakona Kozmickéhd říkali tu 
u Kozmických. Nyní náleží k novému č. 308 v Bartol. ul., maj. kongregace Šedých 
sester. Jim též náleží vedle dům č. 294-18, vystavěný r. 1900. Část domu toho měl 
r. 1594 impressor Jiří Nigrín (vlastně Černý nebo Černoch), od r. 1590 šlechtic »z čer- 
ného mostu* (de nigro ponte) a jeho nástupce Jonat Bohutský. 

Mezi č. 294-18 u (3) zedníků (jenž slul též Plačkovský i Farářovský a byl 
r. 1586 Jiřího Kapra z Kapršteina, r. 1689 Jiřího Jana Raismana z Ryzmberka) a následu- 
jícím 293-20 bývala ulička do Jerusalema. Bylo to místo v zákoutí, podobné starému 
Boršovu, až Milic kazatel r. 1372 vystavěl tu kapli a při ní domek pro ženy kající a druhý 
pro sebe; pak sem přišli Cisterciáci a kapli přezděli ke cti sv. Bernarda. Hlavní vchod do 
Jerusalema byl z Konviktské ul., ale kaple toto byla vzadu, t. j. do ul. Bartol.; viz 1. 

Proto se říkalo proti Jerusalemu domům na straně sev., kde jest č. 262-11 
průchodní do Betlémské. V části domu toho bydlily bekyně, a r. 1488 tu se říká dům 
zádušní u 3 červených hvězd; druhá část byl pivovar. R. 1790 Bernard Vernsink měl 
tu tiskárnu kartounův. — Průchodní též bývalo č. 261-13 do Betlem, ul. u černého 
kupida, r. 1406 maj. lékaře Křišťana (viz str. 52.). Vedle v novějším č. 997-15 jest 
vegetarská jídelna a dámská kavárna. Dům ten i vedlejší č. 998-17 vystavěny na místě 
druhdy též domu č. 290-19, hostinec u Ježků, dříve u Nešatků po Janu Nešatkovi; 
r. 1008 měl jej Mik. Zych z Gryfí Hory. (Také zde r. 1450 byla bekyně Elška, před tím 
z části sladovna.) — Dříve tu byl ještě dům u Pařezů po sladovníku Václ. Pařezoví 
r. 1580. Poslední na sev. straně 257-11 (kolem r. 1600 Eliáše Šúdy ze Semanína) stojí 
na Betlem, nám. proti býv. Betlémské kapli, k níž přímo vedla ulička posud trvající mezi 
konviktem i novějším č. 1029-24a a východněji ležícími 309-13 (u Kasířů) v Bartol. ul. 
i 1005-28 sem hledícím. V uličce té stávaly za č. 309 tři domky zlé pověsti, jež také 
působením Milíčovým odstraněny; na levo, kde jest č. 1005, býval dům zbožné panny 
Petry z Říčan a přítelkyně její Důry, jež ctily Husa a zde žily jako bekyně. Kde jest 
průchod domem býv. konviktu, jímž více se chodí než tou uličkou, stávala sladovna a vedle 
(maj. c. k. školního knihoskladu) č. 292-22 býval dům u Goliáše. R. 1415 měl jej mistr 
Mikuláš Štěkna ze Žebnic, příbuzný známého kazatele Jana Štěkny. O kožišníkovi Václ. 
Štrábochovi z nyn. č. 291 viz Řetězová ul. 



I i Jesuité měli Konvikt* pro jinochy šlechtické zprvu při své kolleji Klemen- 

Yi tinské, až r. 1660 darem od zbožné vdovy dostali zde panský dům a sem Konvikt 

I přenesli. 

li Stál pak Konvikt (do ul. Bartolom.) na místě 4 dřívějších domů; první k uličce slul 

!j: ' u železné hlavy (viz str. 30.), druhý u bílého kříže či u Ježíška (dle Pavla Ježíše z r. 1453; 

i r. 1614 byl Václ. Blovského z Palatýnu), třetí koupili Jesuité od Magd. Anny Petráčkové 

! * Byl odchovancem proslulého Josefa Joach. Edlingera, jenž vyučil se u otce Tomáše Edlin- 

J gera z Augsburku, zakladatele houslarství pražského, a zemřel r. 1748. 

ti ♦♦ Vedle jiných darů a příspěvků na ústav ten r. 1622 k jeho dobru dáno 10.000 zl. od Židů; 

I že totiž vojáci tehdy mnoho kradli, Valdštýn zakázal od nich něco kupovati pod trestem smrti, 

-j = Když pak přece Žid jeden koupil od vojáka koberec drahý a byl proto zatčen, Židé složili se a za 

i jeho propuštění nabídli tu summu; Valdštýn poradiv se s učenými muži nabídku přijal a 10.000 zl. 

i ale v dlouhé minci uloženo u magistrátu pražského. (Schaller III. 180.) 

.( 692 




Pomník Karla IV. na Křižovnickém náměstí. 



Příl. 20. 



a Rosiny Anny, dcer Václava Výšina* z Klarenburka; čtvrtý byl pruchodoí při zahradé 
Jenisalemské. 

Jerusalem (dle Dr. Teigeho) náležel r. 1560 Jakubu Frailichovi a Kryštofu Peh- 
movi, pak Oldřichu z Kouby, Václavu Medaři. Bartol Millerovi z Untrsperka, roku 1612 
KaSparo Winterovi z Polehrad, Kašparu Lukovi z Hohuslavic, jenž mél též dum č, 480 

* Starou poštu* na Malt, nám. a pro vzpouru byl vězněn na Křivokláte^** Karlu Hlaváčovi 
z Vojenic, za něhož pokutu platil bratr jeho Jindřich, majitel domu u sv. Petra, Později 
jej měl Jan Jiří Ryvola, r. 1665 Jan Ferd. Bugner, r. 1671 Jan Karel Krocin z Drahobejle, 
Jan Mat. Wirth z Wehrenfelsu, r. 1693 Ludmila Globicová. 

Z ředitelfi (regentů) Konviktu onoho jsou snámi spisovatelé Vád Šturm, odpůrce 
hlavně Českých bratří, Baltazar Hostounský, horlivý proti reformátor, Ondfej Modestin, 
jenž vykonal cestu do Moskvy a ji popsal r. 1581, a v r. 1618 Vojtech Chanovský 
z Dlouhé Vsi, nejznámější z pilných Jesuitů mrssionářův, jenž vydal Vestigiuni Bo- 
hemrae Piae a j. české spisy. R. 1703 dům shořel a Jesuité vystavěli nový Konvikt 
se 2 věžemi; později i kostel sv. Bartoloměje přestavěli r 1731, 

V Konvikte tom r. 1682 zemřel 121etý Mat z Vunšvic; dle zápisků jeho bratra 

• hned po jeho skonání v konvikte hudba nebeská slyšeti se dala a mrtvola jeho 
líbeznou vydávala vůni.« 

Když řád Jesuitů byl zrušen r. 1773, zanikl i Konvikt, Jenž tu byl 113 let. 
Část budovy (6 292) s kostelem stala se skladištěm a tiskárnou knih pro Školy 
normální; obé sem bylo r. 1785 přeneseno z Klementina. Dům ten r. 1901 byl roz- 
bořen a od arch. Beneše vystavěn nový, kam dána i část techniky německé. 

Ve dvore viděti věž (vií obr. str. 595 ), a přímo zadní část barokového kostela;*** 
strana ta jest mnohem ozdobnější, než strana do ulice; nad římsou a ve výklencích 
obou poschodí stojí sochy. Přestavbu oken provedl Kil. Ign. Dienzenhofen 

Zde ve dvoře jest též varhanická Škola a oddíl klavírní konservatoře; škola 
ta založena byla roku 1830 Spolkem k zvelebení církevní hudby v Čechách a r. 1890 
spojena s konservatoří; řediteli byli skladatel Jan Vitásek (žil 1771-1839), Karel 
Pitsch (1786— 1858X Krejčí Josef, Fr. Skuherský, Ant. Bennevitz, nyní dr. Dvořák, 
jehož v administraci zastupuje K. Knittl. Z učitelů vynikl R, Fuhrer, Frant. Blažek 
a Josef Leop. Zvonař, 

Druhá část budovy (mimo konec ulice č. 24a) proměněna v hostinec, jenž tu 
jest dosud; byv. refektář v podobě ovšem změněné jest známý taneční sál konviktský. 
Vněm r. 1798 dával koncert největší skladatel všech věků Beethoven (1770—1827). 
K 1835 byla tu šermířská Škola stavovská. 

Zde 5. února 1840 se konal první »český bál*. Neusmívej se, milý čtenáři, čta 
tuto » historickou* vzpomínku; ona zdánlivé nepatrná zábava měla větší důležitost, než nyní 
pochopíme. 

Václav Filípek píše ve Vlastimilu r. 1840: » Český bál - a k tomu v Praze! To 
bylo divení, hádání, vysvétlováni, zatemňováni; mnozí ani pochopili nemohli, jaký to bál 

♦ Dům Vyáínovský dříve slul u Hort íších po majitcíi Janu Hofejšini. Viz Jansa-Hcrain 
sir. 144 n. — Dle Mcraina Jesuité r. 1659 koupili též dám po Šimonu Pťlru Aulilíovi z Třebnic. 
cis. rychtíifi starom6stském. Před lira to byl dům Humburkovský nebo u Cccká, po majiteli 
(irímCeckovi, jinak Libovickém z Líbovic; rolíu 1616 vdova jeho si vzala Jana Peídřimovsícého 
z Výškořic, sekretáře české komory, který pro viní odešel do Saska. D&m zabavený prodán byl 
pak výše jmcno^arfému Simonu Aulikovi. (Tak soudí Herain a Teige; dle toho opíav str. 58. dole.) 
"** Maníclka jeho žádala r, 1623, aby mu zámecký hejtman na stravé, zvlášté másla a sýru, 
neujímal, nýhrí i lepší stravu^ ano i každou ncdéli a svátek k občdu a k vcčcH po iejdJíku vína 
dával. 

♦♦♦ Vi2 Jansa-Herain str. 143 n. 



5^ 



49 



bude ten Český báli — a jak to možno, 
aby v Praze Cechové bál měli aneb 
aby se v Praze na bále česky mluvilo. 
Kdyby byl nékdo povést roznesly áe 
si Hotentote do svých bálů Hotentot- 
skou konversaci uvedli, žádný by se 
tak byl nedivil, jako že někteří pěstitelé 
a milovníci našeho jazyka národního se 
pokusili, konversaci českou v besedy 
a život společenský uvésti*. Říkali, že 
každý vstupuje musí podrobiti se zkoušce 
z češtiny, a že se bude tancovati kolem 
Jungmannova slovníku. 

Myšlenka bálu toho se zrodila 
v hlavé sládka Pavla Maoučka (Vnoučka) 
a skvéle byla provedena, O půlnoci 
rozhazována s galerie básen • Vlasten- 
kám* od K. Sabiny; tance řídil Fr. 
Zach, později generál srbský. Tehdy 
takřka po 20Uletém spánku český jazyk 
se přihlásil na veřejnost. A za bálem 
v Konvikte se pořádaly plesy české 
všude na venkove, jež veliký mely vliv 
na šíření jazyka českého, (Viz dra Zíbrta 
lak se kdy v Čechách tancovalo; Svétozor 
1877 str. 3B9r) 

Pro tanečníky jest 6 připomínám, 
že v sále Konviklském poprvé r, 1863 
byla tančena * Beseda*, český salonní 
Nádvoří Konviktu tanec. íViz Krocfnova ul>) 

Prvni ples v Konvikte byl jaksi 
soukromým; slavnéjsí jeáté byl roku 
následujícího na Zoflné (v. t.), třetí (r. 1842) v dome Stogrové (nyn. Půjčovné) a potom 
již vždy na Žofiné, protože Stofjer ze sálu udélal divadlo. Od roku 1848 místo > českých 
bálů< se koná ples Beseda národní; výtéžek druhdy se odvádél na stavbu Nár. divadla, 
nyní na Ústř. Matici školskou. 

R. 1859 v sále Konviktském byl prvni koncert spolku >Mannergesangverein«, jenž 
mél nátěr néraecký, ač vétšina členii byla česká; po dvou letech stal se spolek utrakvi- 
stickým a nazván Besedou. Vsak za nedlouho Némci vystoupili^ založili svůj spolek, a Beseda 
živořila, až r. 1876 zanikla, když prospíval slavný Hlahol, založený r. 1860, vzor váech 
spéváckých spolků po Čechách. Základ k nému položil J. L. Lukeš, u néhož (v pivovaře 
u Raismanů v Haštalské ulici) r 1860 scházeli se přátelé české písně. Již r. 1861 vystoupili 
na veřejnost v sále Žofínském na počest sněmovní ku, poprvé v Praze shromážděných. 
Prvním starostou byl kníže Dr, Rud. Taxis, náměstkem jeho J. L. Zvonar, sbormistry J. 
L. Lukeš a F, Heller, jednatelem Dr, L. Procházka, výbory K. Bendi, Dr J. Kučera 
a K. Tenner. Velice zkvetl Hlahol za ředitele Karla Bendla, výtečného skladatele hudeb- 
ního, od néhož jsou opery Lejla, Břetislav a Jitka, Starý ženich, Karel Skřeta a přemnoho 
skladeb a písní, známých po celých Čechách, — Prapor Hlaholu maloval Jos. Mánes r. 1862. 
Dlouho Hlaho! neměl svých místnosti; nyní si koupil staveniště č. 4 v skup. XXX Vlil. 
novom. obvodu assan, 

Koprníkova uL Vnhr. Z konce Krameriovy ulice v L do Jablonského uL nad 
villou Grobovou, 

Slavný hvězdář Mikuláš Koprnik nar. 19 února 1473 v Toruni, kam otec jeho 
přišlý z Čech se přestěhoval z Krakova, studoval v Ivrakově, v Itálii a r. 1499 stal se 



594 



professorem mathematiky v Řfmé. Přijav pak v Krakově posvécení kněžské, od r 1510 byl 
kanovoikem ve Fraiienburce, v polském ješLé tehdy mésté^ nytií pruském. Tam sepsal své 
nesmrtelné dilo: O obratech téles nebeských^ jež dokončil roku 1540. Zemřel asi 1543. 
Rukopis jeho se chová v knihovné hraběte Nostice na Malé Straně; jest to památka pře- 
vzácná, ač r, 1832 neznalí lirednici pH soupisu jméní ocenili ji na — 3U kr. Koprník 
zvrátil staré učení, že země stojí a jest středem všeho světa; tím položil základ nynějšího 
vědění hvězdářského. Víz též Durdík, Koperník a Kepler, Osvěta 1873. 

Sem dobře se hodí jméno to^ že tu ve ville (č. 422) z r. 1887 byv, prof. č. techniky 
dr. Vojt. Šafařík měl soukromou hvězdárnu s kopulí a v ní dalekohled v Čechách nej- 
větší, koupený z dílny AI v. Clarka v Bostonu r, 1888, Slavný tento astronom, nejstarší 
syn Pavla Jos. Šafaříka, zemřel lu 2. července ,1902. 

Ulice tato, druhdy ztracený kout, nyní jest již upravena a rozšířena po vystavění 
nových domů při Čermák. uL Na pr. jsou villy s krásnými zahradami. Č. 63 Kleovka 
či AI vína druhdy dr. K. Hauschilda, vystav, roku 1878. — Č, 91 Kozačka dolní či 
Chlumecká; mělf tu >lusthaus* (před fiO lety zcela ještě osamělý) pražský obchodník 
Chlumecký; krásná to stavba, opravená r. ItS54 a 1866, nyní maj, JUDr. Hub. Veselého. 
— Nejdále na konec samého návrši nad Nuslemi stojí č. 3U8 villa Marie z r. 1885. — 
Č, 794 vystavěno r. 1893, 

Koprníkova ulč. Lbn. II., z Davídkovy tř. na záp. k továrně Hubínkové. 
Korunní ostrov Krl, vlastně Křenový; viz str. 239. 



Korunní tř. Vnhr,, z Purkyňova 
náměstí přímo k východu, kudy jezdí 
clcktr, dráha k Olšanům. Jméno připomíná 
korunu če.škou, o níž viz str. 317. 

Tato ulice (23 m sír.) jest ukázkou 
ohromné rychlého vzrůstu Vinohrad; všechny 
domy zdejší č. n. 1 — 27 postaveny byly v 1. 
1889—1895, ostatní od toho roku; s ní 
vznikaly a rostou ulice příčné^ jak jdou od 
Národního domu (z r. 1894) k vých.: Bia- 
nicka, Sázavská, Budečská, Šumavská, Chod- 
ská, (odtud dále k vých. ješté není domů až 
k vodárně), Kladská, U vodárny, Nitranská, 
Řipská, Perunova, všechny s domy 3 — 4 
patrovými. 

Všude tu byla před tím jen pole; starší 
čísla a usedlosti tu byly pouze: na jih u vo- 
dárny č. 51 býv. Heinovka a byv. obecní 
infekční nemocníce, upravená z bývalé 
obytné budovy, koupené od dědiců Vávro- 
vých. Nyní vedle jest přečcrpací stanice 
s elektrárnou r. 1882. Dříve jen několika 
domům vinohradským dodávala říční vodu 
obec Pražská, a pro ostatní se vozila vozni- 
cemi z řeky; r, 1882 zřízena čerpací stanice 
v Podolí (rozšiř. 1891), potrubí (původní 
3450 m dL, druhé pozdější 4120 m dl) 
i vodojem na 3000 m^ vody. Na věži bývala 
rozhledna. — Za Řipskou ul též v pr. Fcslová 
(V Oslova, druhdy u Němců Vuslau, dříve 




Qiist Konví Mu s vézi. 



596 



49* 



Velká a Malá Mičanka, dvůr s vinicí), z níž část hořejší promónéna v restauraci {č, 543) 
s velikou stinnou zahradou. (Jest to náhrada za zastavený Kravín, po němž v této ul. 
ješté jméno domu 781-25 na rohu Budeč. ul.) V téch místech bývala vinice Jindřichovská, 
zvaná tak po majiteli z r. 1418; vedle vinice Chmeléřovská po Janu Chmcléfi v téže dobé. 
K nynéjší jongmannově tn (u lva) se táhla vinice Názovská, již mel Jindřich Náz, otec 
doktora Jana Názaj když pak majitel Jindřich z Falknova před r, 1418 koupil í obé pře- 
dešlé vinice, všem dohromady říkali Názovka. V 15. stol. se uvádí tu péšina v í^llacich* 
či roklích, jinak též »na bábé<. 

Druhá éást býv. Feslové (č. 50) jest okresní vychovatelna arci v. Štěpánky pro 
chudou, opuštěnou a zanedbanou mládež, zřízená r. 1884; chovanci pracují též v rozsáhlé 
zahradě. Z této ulice jest pouze vchody budova a zahrada Jsou na jih k Vršovicům. 

Tam jest i č. 52 Šafránka, starý dvorec při samých Vršovicích, druhdy s roz- 
sáhlými pozemky; i místo na zřízeni prečerpací stanice vinohradské koupeno bylo od ní 
r. 1890. (šafrán u nás hojné byl pěstován již v 15. století; proto i jinde se zachovala 
jména polností Šafránice, Šafránka.) — Dále k vých. pří Korunní tř. jest č. 810 méífanský 
pivovar vinohradský z r. 1894, při němž hned vedle Feslovky založena nová zahrada 
hostinská; v ní jest dřevěný rozsáhlý pavillon, postavený původně na výstavišti r. 1891. 
Jest odtud krásná vyhlídka na Vršovice, Michli, les Krčský a j. Pro pivovar se užívá vody 
vltavské z vodovodu a vody studničné, jež se vede vlastním vodovodem z Vríovic. 

Za pivovarem, r, 1900 přista%'^o váným, jest Plzeňka (jméno sem přeneseno) č. 958 
a 986 známá továrna na orient, cukrovinky a čokoládu Fr. Marse hncra, kterýžto český 
podnik již mnoho vypudil výrobků cizích. — Vedle jest č. 971 továrna Jana Pro kopce, 
stavitele mlýnských strojův. Naproti jest č. 973 vinohradská tržnice masná. — Poslední 
k vých, č. 963 jest vozovka či remisy elektrické dráhy, maj. obce Prahy, s příbytky 
zřízencův. 

Leč hledajíce i tu >staré* Prahy přišli jsme až na konec ulice; domy ostatní jsou 
váecky skoro stejné, fádně moderní^ jen některé novéjší jsou ozdobnější. 

V 1. stojí Národní dům, o němž viz Purkyň. nám., kde jest hlavni vchod. Naproti 
v č. 587-4 jest kancelář spolku majitelů domů s praktickým zařízením, že venku se ohlaáuji 
uprázdněné místnosti na Vinohradech. V č. 313-13 bydlí spis. Jan Šlechta-Kfivoklátský, 
719-14 maj, MUDra. J. Rudolfa, v č. 723-16 bydli arch. J. Kaura, v č. 734-15 (roh 
Sázavské) jest c. k. okresní hejtmanst\n. V č. 860-22 akad. malíř Ed. Či hák, v č. 33 n. 
spis, K. Hippmann, v č. 40 n, malíř Rob. Holzer, v č. 855 72 akad. malíř Boh. Vlček, 
v č, 972*75 spis. K. Čapek, žurnalista a Fr, Hejda, hudební referent, v Č. 962-85 jest 
poštovní úřad » Vinohrady 3«. 

Korunovační ul VIL a Bbč,, z Belcrcdiho tř, pfcs Skroupovu na sev. záp., 
kde mostem přechází hluboký úvoz dráhy Buštěhradské. Značná část této žiroké 
a krásné ulice posud není zastavena. 

Na počitku při Belcr. tř jest v rozsáhlém nádvoří vodárna s elegantní věží z r. 1888; 
rcnaissanční tato stavba provedena dle návrhu lindř. Fialky. Naproti v č. 103 dr. Houdek 
a Hervert mají továrnu na fysik, stroje, vedle č. 164 jest íkola bubenečská. Na jižní 
strané (praiské) č. 713 u Ripu, 641 u fontány; za mostem v pr č. 19 sluje na plácku. 

V nejstarSí dobé místo korunovace kníle oděný v šat prostý sázen byl na 
stolec kamenný před palácem ; pří tom užíváno asi i lýčených střevíců Přemyslových, 
které jeké za Kosmy se chovaly v knížecí komoře vyšehradské. Lidu při tom házeny 
peníze na dračku, asi prý lO.OOO i více. Zvyk ten se zachoval vždy i potom pfi ko^ 
runovacích, za Maxmiliána 11. ponejprv byla ražena korunovační mince. 

První korunování bylo v kostele sv. Víta r. 1086^ když Vratislav IL od 
Jindřicha IV. dostal hodnost královskou; krále i chof jeho Svatavu korunoval arci- 
biskup trevirský korunou, darovanou od císaře. Obšírné vypsání slavnosti koruno- 
vační se zachovalo z r 1279, kdy po korunování Václava 11 byla veliká slavnost na 
Královské louce, nyn. Smíchové. 



596 



Obřady korunovační dle vzoru francouzského upraviti dal r. 1347 Karel IV., 
jehož »řád korunovační* latinsky sepsaný do č. přeložen byl ještě za Karla IV. 
Viz Emlcr, Spisové cis. Karla IV. str. 73—108. Řád ten, ač časem ceremoniemi rozhojněný, 
trval pak stále. 

Kosmasova ul. Nsl, jest krátká ul. mezi Jarošovou a Božetěchovou nad sadem. 

Kosmas jest otcem našeho dějepisectví. Tento Polák rodem — praděd jeho byl 
v poutech od Břetislava I. přivlečen do Čech v zajetí z Polska — upřímný Čech smýšlením 
a zároveň horlivý Slovan, zkušený i zcestovalý kněz pražské kapituly, začal po smrti choti 
své Božetěchy (synem jejich byl známý později olomoucký biskup Zdík) psáti pomalu a 
obezřetně českou kroniku od stavění věže Babylonské až po svou dobu. Po dvou letech 
pracoval o každé z tří knih své > Kroniky české* a věnoval ji nedlouhý čas před svou 
smrtí (1125) mělnickému proboštu Šebířovi. Rozeznával pečlivě báječná podání starců, pra- 
meny cizí a svou vlastní zkušenost. On první ve středověké Evropě vynikal touto děje- 
pisnou kritikou; ač nedá se upříti, že někde při líčení starých dob vedli ho více Ovid 
a Vergil, Boethius a Horác, jejichž pilná četba se jeví v jeho díle, než suché listiny a prosté 
povésti, přece má dílo jeho pro nás cenu nesmírnou. Viz Flajšhansovo Písemnictví, kde na 
str. 16. a 17. najdeš^ snímky jeho Kroniky dle rukopisu musejního. Čti též Lehner, Dějiny umění 
str. 12 n. 

KosteČná ul. V. a I., z bývalé Maislovy ul. (nyní Mikulášské t. j. hlavní třídy 
assanační) do Dušní mezi kostelem sv. Salvátora a novou českou reálkou. Z bývalé 
úzké a nerovné uličky se stala již ulice přímá, 12 m. široká, posud ovšem nedlážděná, 
a již tu stojí několik velikých domů; tak č. 1068 na jižním pravém rohu hlavní 
assanační třídy, jež vystavěl r. 1902 stavitel Em. Dvořák v krásné české renaissanci 
dle návrhu arch. Weiricha. Druhý roh zbudoval týž stavitel barokově dle návrhu 
Dlabačova. 

Staroměstská byla tu čísla 930-4 zadní část bývalého kláštera Pavlánského či min- 
covny, zbořené r. 1903,* a č. 1045-6 fara české evang. obce při kostele sv. Salvátora, 
o němž viz 14. 169 n. ** Strana západní s obou stran a severní celá bylo vše židovské, 
ale za nejstarších dob křesťanské. Bývalo tu dříve domků mnohem více než za našich dob. 
Viz Teige, Ghetto. 

Z Maislovy ul. v 1. býval dům č. 78-1 u rajských jablek; r. 1414 majitel kramář 
Petr Hillebrant a pomis paradisi. R. 1525 zde se uvádí Jakub »kartýř<, vyrábitel karet 
ku hraní. Aby karty z ciziny se nevozily, vymohl si tehdy majitel papírny pražské na 
břehu za branou Poříčskou. První zmínka o kartách jest u nás z r. 1353, kdy arcibiskup 
Arnošt zakazuje osobám duchovním přechovávati kostkáře a hráče v karty. — V druhé po- 
lovici 16. století byl tu maj. rodiny Enochů. 

Naproti vchodu do evang. fary a vedle reálky jsou nové domy č. 75 a 74; ale 
staré Č. 74 stávalo na straně protější na rohu Maislovy ulice. Ten dům mívala mocná 
rodina Kornpuhlů z Chebu, z níž mnozí se jmenují v Praze od r. 1300 až do dob Karla IV. 
Později byl majitelem Oldřich Tvoch z Nedvídkova r. 1482, po 6 letech Vojtěch Ojíř 
z Očedělic, pak Věnek Běchar z Červené vsi, po němž říkali dům Venkovský. Od jeho 
vdovy Uršuly z Ronšperka domu nabyl Alexej z Ronšperka, pak Mandalena z Vrtby, žena 
Litvína z Klinšteina na Hořovicích. Po jiných majitelích měšťanských (viz Teige, Ghetto 
str. 92.) r. 1610 koupil a r. 1612 přestavěl známý Žid Basseri, o němž více viz Maislova 
ul. Měl mimo jiné dům vedlejší č. 73. — Při bourání domu č. 74 bylo viděti na malém 
dvorku nízké stáje, v poschodí prostranné pokoje s gotickou klenbou, výše jizby tak nízké. 



* Na tom místě, nyní prázdném, má se stavěti hasičská centrála, kterážto budova bude 
obklopovati kostel i do ul. Dušní. Bude tu i záchranná stanice. 

** V síni kostela s této strany v pr. zazděna jest deska se 4 erby a lat. nápisem (Anna Fei. 
z Vunšvic roz. Pachtová z Rájová f 1718), v 1. kámen s nápisem: Crypta illustrissimae familiae 
Pachtianae. 

697 



že dorostlý človék v nich se nepostavil. A tam spávalo po ó^lU lidech. Našla se i úplné 
temná místnost, prý dílna alchymistická a chodbičky tajné. 

Zmizelo č, 117, kterým byl průchod do ulč. Šamesovy a Josefovské tř.; dům ten 
vznikl místo dřívěiších domů tři, R, 1479 mél tu dům Jindřich Šanovec ze Sanova, pak 
Helena z Česttc, manželka Mikuláše z Jenšteina. V pozdéjší dobč byla tu rodina Joachyma 
rabína Synaje, — Vedle býval domek Abrahama Hrocha z Mezilesic ke konci 16. stol.; 
Barbora Leskovcová ze Skuhro va a na Rynalci jej pak odkázala Barboře Chuchelské ze 
Skuhrova a na Malci i Mandaleně ze Skuhrova a na Načeradci. Po nich dům měla Mar. 
Řfčanská z Fředboře, která si vzala za manžela Bohuchvala Jaroslava z Náchoda na Roskov- 
šteiné a Přcdboi4, mundšenka Matyášova r. 1609- R. 1629 jej koupil Lebl Bassevi a rabín 
Encko jinak Anselmon Sacerdoli, n 1684 byl majitelem kolář Mardoche] Pardubitz. - 
Třetí domek »u zelených dveří* koupen byl od Židů r 1610. Do našich dob byl tu 
hotel *Flusser* jinak »Tnelsch«, kde bydlívali hlavnĎ polští Židé. Při bourání se naály tu 
chodbičky do domů č. 50, 78 a 80, rituelní lázné, ve sklepe nesnesitelný puch staleté 
nečistoty. Rovněž zcela odstraněn dijm č. 120-5, jenž se táhl na s, do ulč. Šamesovy, 
Býval tu vpícdu domek Rožnovský, jejž r. 1592 prodala Marjána z Chocemic Lidmile 
Hoškové, Vedlejší domek »u půl kola* r. 1610 koupila Dorota Plateisová z Ottridorfu, 
rok potom syn její Sixt Plateis z Plattenšteinu jej prodal rabínu Jáchimovi, synu rabína 
Synaje. — Na místé posledního v L (é. 121) stoji nyní nová reálka česká; viz str. 173. 

Jméno ulice nacházím r. 1830 Kostková (Wůrfel^asse), ale správněji by bylo ul. 
Kostkářů, t. j. hotuvítelů kostek, jak slula již ve 14. století (platea taxillatorum). Kostkář 
vžak se říkalo též tomu, kdo hraje kostkami. Než vešly v obyčej karty, hrávalo se snad 
n všech národů v kostky, často náruživě, ač často bývaly vydány zákazy proti té hře. 
R. 1380 v domě vedle samé fary sv. Linharta se hrálo \ kostky v neděli i ve všední dni, 
a kromě toho bylo více domů, kde se hrálo stále; nékteří byli od toho živi. Hráči ně- 
klerí ve dne spali, noci celé hráli. R. 1403 Novoměstští zakázali hru kostek zcela, Staro- 
městští dovolovali hru » poctivou *. Dle usnesení obce r. 1448 neměly ani kostky ani karty 
býti prodávány, což ovšem se neprovedlo. Na sněmu r* 1498 dovoleno hráti v kostky 
a karty jen pánům, nikoli lidu robotnémii. Rychtář mél právo bráti hráče do vazby; proto 
nékteří chodívali za mčsto, kde nebylo nebezpečí rychtářské tak blízké. O tajné herné 
židovské, kam chodili křesCaníti mladíci r 1573, viz Wintcr, Kult. Obraz 11, 83, o karbaná* 
fích z řemesla tamtéi sít. 85. 

U Kostela a Kostelní uL Mchl., jest skoro celá Horní Michle na planině 
258 m. vys., kde se fikalo též Chaloupky. (Dolní jest kolem velkostatku a pivo- 
varu v údolí Botiče.) 

V č, 52. jest fara, č. 57, vynálezce a továrníka Silv. Krnky, jenž tu zemřel v lednu 
1903. O ném vh Ottův SL N. XV. 229. - Kostel narozeni P.Marie od r. 1727 byl lokální, 
od r. 1830 farním. — K farnosti Michelské náležely i Níjsle do r. 1903, kdy tam zřízena 
jest farní expositura a samostatná duchovní správa při kapli školní. Sem též náleží známý 
hostince na Pankráci na zelené lišce s velikou zahradou a dřevěnou » rychtou*; viz 
sir. 49. — Zde položíme něco o vsi vůbec. Michel či Michle ponejprv se jmenuje roku 
1222, kdy byla niajetkem kapituly vyšehradské, pozdéji kláštera břevnovskcho, jenž tu 
dvůr poplužní, sedm dvorů kmetcích poplatných, mlýn, louky, lesy, vinice a zahrady roku 
1348 prodal klášteru zderazskému. Za bouří proti Václavu IV. zde tábořil markrabí Jost 
Když pak po smíti králové nastaly bouře husitské, Pražané r. 1421 i zde si přivlastnili 
majetek kněžský a dvůr zdejší dali sousedu staroměstskému Mikuláši Podjistebskému. — 
R. 1436 král Zikmund dal ves tuto s dvorem a ceiým panstvím sladovníku Janu Rečkovi 
z Ledeč (viz str. 562/) zápisem na 400 kop.; ten pak nemaje potomků r 1438 ves Michel 
se víiím příslušenstvím věnoval na založení kollejc studentské pod správou mistrů řerlitclů 
národa českého, A od té doby statek Michelský náleží universilě. R. 1508 ves vypálil Jiří 
Kopidlanský, protože bratr jeho Jan, r. 1506 o výročním trhu v Praze zavraždiv zemana 
Jana Cukra z Tamfcidu, od Pražanů byl sťat. Jiří, zapsav majetek svůj matce a třetímu 
bratru Zikmundovi, zhostil se království a »odpověděl« (vyhlásil nepřátelství) zemi, králi 



598 



a zvláště Praze. Více viz Winter, Kult. obraz 11. str. 169 n. Nemohli ho po zlém zmoci, až 
učiněn s ním mír r. 1509. 

R- 1563 v rozvodněném Botiči nékolík osob utonulo. Když r. 1608 arcikníže Matyáá 
přitáhl k Praze proti Rudolfu 11., čtyři vojáci jeho přiblížili se k Michli; ale sedláci mi- 
chelátí tri z nich zastřelili. R, 1600 bylo tu 20 poddaných, kteř! platili ročně 200 kop, 
z krčmy 35 kop. Ředitelé či direktoři kolleje jezdívali ročně sázet rychtáře a konšelů, 
a vesničané byli povinni uctiti pány jídlem a pitím. R. 1603 mistři nařizují » netoliko abyste 
dali nekřehkých slepic, než aby dobrý kus masa hovězího bylo na polévku a dobrá hovězí 
pečené*. Když direktoři přijeli, sousedé je vítali; r. 1618 soused michelský Váňa odsouzen 
do kurníku, což bylo vězení v Karolinu, a k pokutř, že >byl při obnově před pány opilý *. 
Bývali tam rychtář, 4 konšelé, 2 kominíci, 4 hajní, všichni od mistru kolleje ustanovení 
na základě hlasování obce. (Z Wintra.) Byly to nepěkné poměry akademie Karlovy! Páni 
mistři kollejni či »kolleg^Íáti, kolliáti<, jak jim říkali, více si hleděli hospodaření v Míchli 
a jiných dvorech, než » člení « v posluchárnách koilejí. 

Po bitvě Bělohorské Jesuite s universitou dostali i Michli, již drželi do r. 1638, kdy 
jim odňato bylo Karolinum; od r. 1773 statek spravovala král, komora. Na počátku války 
sedmileté r. 1757 zde v bývalé faře byl hlavní stan pruský; posud proti Pankráci a Vyše- 
hradu okazuji zbytky opevnění z té doby. 

Proti Kostelu a Kostelní nám. Bbč 

C 77 sluje na vinici, č, 8 obecní úřad, 17 erárnf dum polic, komisařství, 32 zemský 
dům farní, kde bydli zasloužilý dékan AnL Malce. O kostele viz str. 93. 

Kostelní nám. Sm., (býv. Václavské) kolem kostela sv. Václava. Protože 
starý kostel farní, nyní bohužel zbořený, rostoucí populaci města Smíchova nedosta- 
čoval, po r. 1866 utvořil se výbor pro zbudováni nového, důstojného chrámu. Na 
jeho stavbu věnoval císař Ferdinand Dobrotivý se svou chotí 30.000 zL, císař Frant. 
Josef 1. 5000 kI» jeho otec arcikníže František Karel 20O0 zK Místo ke stavbě zvoleno 
proti radnici na bývalé zahradě hr. Buquoye, a slavnostní položení základního kamene 
se stalo n ISSl.*** R. 1885 chrám byl vysvěcen od arcib. Františka hr. Schonborna. 
Za jubilejní výstavy r. 1891 císař František Josef I. navštívil i tento vclechrám. 

Chrám (viz obr, str. 601.) jest zbudován v čistém slohu starokřesCanské basiliky 
o 3 lodích s apsidou (píjlkruhovým výklenkem pro oltář) s kaplí křestní a sakristii a dvéma 
věžemi 50 m vys. (Hlavní zvon sv, Václav stál 2.436 zL) Nad hlavním portálem jest 
majolikový reliéf sv. Václava, nad postranními podobné reliéfy sv. Anežky a blah. Hroznatý; 
zhotoveny byly ve Florencii dle modelů L. Šimka, Vnitřek působí dojmem velikým; hlavní 
loď, oddělená 4 a 4 žulovými sloupy od postranních, má kasetový strop ze dřeva póly- 
chromovaného, v lodích vedlej§ích jsou klenby křížové. Hlavní oltář jest z bílého karar- 
ského mramoru; nad ním jest dřevěný^ pozlacený baldachýn, spočívající na 4 mramorových 
sloupcích a ukončený dřevěnou balustrádou (zábradlím) s 2 anděly. Nad oltářem jest krásná 
malba mosaiková (Spasitel a sv. patroni čeští) a vítězný oblouk s mosaikami andělův dle 
kartonů Trenkvaldových. V lodi severní jest na oltáři obraz P. Marie od proí, Sequcnsa, 
na téže straně u pilíře prostá, ale velmi úhledná kazatelna. 

Všecko zařízení chrámu i malby v oknech a na stěnách jsou práce skvostné a cenné. 
Nástěnné obrazy (Kristus na hoře Olivetské, Kristus před Pilátem a j.) jsou prací J. Rudla; 
nyní právě se dokonává vnitřní tato ozdoba chrámu. 



• Tato basilika sv. Václava náleží k nejlepším dílám arch. Ant. Barvitia (nan v Praze r. 1823, 
t 20. července 1901). Od něho jest též hlavní budova nádraží Františka Josefa, palác Sebkfiv v Bre- 
dovské ulici, villa Lannova v Bubenči, návrh na pomoík Jungraanniv a mn. j. — Kardinál Schwar- 
zenberji velice se zajímal o stavbu^ a Často ho bylo vídati na staveništi; jednou vystoupil na vy- 
sokém lešení na konec prkna, které s ním se svážilo, že málem by byl spadl; vSak rychlým skokem 
na druhou stranil prkna se zachránil od jisté smrti. (Pauly, Památník Smíchova). 



599 



Za kostelem jest posud pouze č. 642 nová fara, kde bydlí dékan Švehla a spisovatel 
P. J. Pauly, od něhož jest Památník města Smíchova; na stran č jižní č. 802 dům okresní 
hospodář, záložny, vedle v č. 801-3 jest administrace Véslniku katoL duchovenstva, na 
rohu Kinského tř, v dome Porgesové pošta » Smíchov l.« 

Jak výše pověděno, staveniště kostela koupeno bylo od č. 67, t. kv. Buquoyky, 
potom zahrady Delormovy, majetku nyní Porgesové šL z Portheimu; rozparceíování 
zahrady bylo povoleno místodržitelstvím již r. 1875. Zahrada ta jest skrovný zbytek 
bývalých rozlehlých vinic a polí kláštera Kartouzského (viz str. 570,) V 17. století 
byl majitelem Michna z Vacinova; r. 1722 část si koupil proslulý stavitel KiL Ign. 
Dinzenhofer, jenž tu do r, 1728 vystavěl letohrádek, ozdobený téhož roku výtečnými 
freskami od Reinera. Posud nad kordonem pod kopulí proti vchodu dveří se čte; 
Wenzeslaus Reincr 1. 1728, Zde pak Dienzenhofer bydlil; ale v rodině jeho dlouho 
letohrádek ten se neudržel. R. 1753 jej koupila Felicita Nellová z Nellenbergu, r. 1758 
Frant Leopold hrabě z Buquoy-Longuevalu, jenž zahradu nádherně vypravil skleníky, 
orangeriemi a fikovnou. (Dle dra L. Jeřábka.) Kdežto ostatní stavení, jež se táhlo přes 
celé nynější nám. Kostelní k poště, již xmizelo, tato část posud se zachovala i se za- 
hradou, jež zaujímá celou sev, stranu náměstí (ale regulace města vede tudy ulici). 
Odtud také viděti malebnost letohrádku i dvě poprsí u portálu. Viz obr, stn 603, 

Kostelní ul^ Vil, (jméno od n 1888) z Bělského tř. na západ ke kostelu 
sv. Kli menta a dále na Letnou, 

Již jméno zasvěcení kostela ukazuje na původ prastarý. Zmínka o Bubnech děje se 
již r. 1088, kdy král Vratislav poručil kapitole vyšehradské 6 usedlosti a hlídače kostela; 
n 1172 ves z části náležela Gumpoldovi z Buben; kostel zřejmé se uvádí až r. 1234, kdy 
vladyka Zdislav jej daroval klášteru Zderazskému. Měl pak tu klášter 40 korců polf a vinic, 
jež odtud se táhly na Letnou. R. 1298 Križovníci zderazští vyžádali v Rimé odpustků 
těm, kdo přispějí na kostel a navštíví jej o některých svátcích. R, 1311 dva Ursové či 
Medvědi, poddaní královny Elišky v Bubnech , darovali pozemek na zřízení nového kostela 
a hřbitova, ale k tomu nedošlo; ač starý kostelík nevyhovoval, přece zůstal. Neby! tedy 
nový vystavěn, jak se myslívalo. Viz Lehner, Dějiny um. str. 299. 

R. 1422 obec pražská zabavila vinici kostelní" a darovala ji Maříkovi >nárožníkovi« 
(majiteli rohového domu) z Nového města; ale od Zikmunda klášteru byla vrácena. Jinou 
část mě! tehdy Pesík z Kun val du. jinou švec Václav Černý a něco chorál nik u sv. Michala 
Šimon. Švédové r, 1639 zapálili kostel, že zbylo jen zdivo. Potom Maxm. Valentin hrabě 
z Martin i c, jenž statek bubenský koupil po smrti Vád. hrab. z Vacinova, n 1659 kostelík 
opravil. Za něho sem chodili sloužit mši sv. Františkáni od Panny Marie Sněžné, až r. 1680 
Jiří Adam z Martínic dal patronát kostela Křižo vnikům (Cyriakům) v Dušní ul. 

R, 1785 fara zdejší byla znišena, a osada přidělena k Bubenči. Když však za našeho 
věku Bubny a Holešovice rychle vzrostly, hlavně od vystavěni mostu cis. Františka Josefa, 
r. 1898 znova tu fara zřízena, a kostelík obnoven a loď jeho prodloužena. 

Hřbitov zdejší do r. 1873 stačil pro Malé Bubny i Holešovice; {tehdy v Holešovicích 
založen nový při Strojnické ul. nad úvozem dráhy Buštěhradské) a pochovávalo se tu do 
r. 1886. Z náhrobků zajímavější jest pomník Vách Hory^ jenž ve válce 1866 podpáhl 
most u Púdola a, byv raněn u Jičína, zemřel v Sasku. Tohoto bývalého posluhu pražského 
zvěčnil Neruda v jednom z feuilletonův. Na hřbitově tom leží i známý Jak. Wimmer (viz 
str. 190.). — t 358 jest zádušnl, č. 360 firmy Novák a Jahn, č. 490 krásná škola měšf. 
a ob. dívčí, kde ředitelem jest Josef Rašín; jest tu i opatrovna a mateřská škola. 

Kostelní Ulč. l, druhdy slula Dušní nám.; vedla z Joselské tř. od Cikánské 
ul. směrem ke kostelu sv. Ducha, ale byla slepá. Za nejstarších dob byl tu hřbitov, 
po nčmž se z kláštera chodilo k Židům, 



ŮQŮ 




rmi 



^ 




ÍU Li:, iapji 






^^^í^*^''*^^^- 
Y 



flCiuM- 



Basilika sv. Václava na Smíchově a bývalý dům Dinzenhofrúv. 



Assanací zmizí z části v bloku XXXIV.a, ostatek má zůstati volný u kostela. Již 
zbořeno na pr. č. 900-2 a 901-4, jež stály předem do ul. Josefovské; viz str. 417 

Na 1. straně ještě stojí č. 899 1 na rohu Cikánské ul., vedle v koutě č. 898-3, o nichž 
zmínka se stala na str. 120. — Pouze zde jsou č. 897-5 bez názvu, č. 896-7 u Voskářů, 
č. 895-9 (přistavěné k samému kostelu) u Mayerň či u Schonů. 

Kostnické nám. Žk. při Husinecké, Orebitské, Jeronýmově a Štítného ul. 

Kostnice (Konstanz z latin. Constancia, že byla založena od Konstantina Chlora) 
jest badenské město při jezeře Bodamském. Posud tam stojí dóm (z r. 1052), v němž 
vyslýchán byl Hus; bývalý dominikánský klášter, kde mistr ten byl vězněn, nyní jest 
hostincem. Na místě, kde 6. července 1415 upálen byl Jan Hus a pak 30. května 1416 
Jeroným Pražský, nyní na památku leží za železnou mříží ohromný balvan, porostlý bře- 
čfanem. A v »Husově třídě« na domě, kde byl Hus jat, zasadili desku (Viz obr. Flajšhans, 
Písemn. str. 163.) Zmínky zaslouží i to, že do vězení na hradu Gottliebenském, z něhož 
Hus byl převeden do kláštera Bosáků, potom vsazen byl papež Jan XXIII. Hranice zapálená 
v Kostnici u nás roznítila válku Husitskou. (Viz též Fikerle, Čechové na koncilu kostnickém, 
Č. čas. histor. IX.) V paměti jsou ještě pouti do Kostnice z Prahy r. 1868 a 1883. 

Č. 760 sluje u Šťovíčka, 498 u Zajíce z Hasenburka, 477 a 478 u Peruna. 

U Košíř Sm., jsou bývalé vinice a dvorce jižně od Košíř. Č. 160 Palata 
horní, nyní Židovská modlitebna, č. 214 a 215 Popelka na jih od pivovaru Ko- 
šiřského. 

Nad Košířemi Sm., jest č. 159 Šalamounka či Mandelínka jhz. od Popelky. 
Menší vrch tento v nejstarší době slul Zámysl. — Vzdálenější jest č. 146 Šmu- 
kýřka (majetek stavitele Linharta) blíže trati Buštěhradské dráhy mezi stanicemi 
Jinonicemi a Cibulkou. (O ní pověst z r. 1744 vypravuje K. Chalupa, Ze staré Prahy 1898.) 
Zachovala se tu kaple sv. Prokopa s velikým obrazem; ostatní obrazy jsou v prvním 
patře domu; dvorec ten není tuze rozsáhlý, ale má utěšenou zahradu. Z balkónku 
v zahradě jest krásný rozhled. 

601 60 



Košíře,* stará osada v kotlině při potoku Motolském či Košířském, jenž teče 
od Chrášťan a vlévá se do Vltavy sev. od Palackého mostu, a při Plzeňské silnici 
na úpat( Věnečku, což jest ode dávna jméno nejvýchodnějšího vrchu na pr. od 
potoka. Tvoři úzký chobot do katastru Smíchova, jenž se rozkládá odtud na s. i na 
jih. Nyní již není rozeznati hranic domů smíchovských a košířských, kteréžto místo 
(dříve pod správou úřadu hor viničných, od r. 1851 sloučené se Smíchovem, r. 1859 
vlastní obec) také za našich dob značně vzrostlo, až r. 1896 povýšeno bylo na město. 
Sousedství Smíchova ovšem dobře působilo i na velikost a podobu domův. 

Osada tato se uvádí již r. 1185; bydlili tu kosaři či kosieři, kteří kosířem (zahnutým 
nožem či srpem) řezali proutí při potoce na košíky a košatiny. V nejstarší době v Košířích 
byl majetek kláštera sv. Jiří, ostatek koruny; od královny Elišky r. 1312 Košíře právem 
zákupním rozděleny mezi usedlosti. 

Za Karla IV. všude po stráních okolních byly vinice jednak sousedů zdejších, většinou 
však Pražanův, kteří desátek odváděli obci Košířské; mezi nimi byl i Frencl (František) 
Tafelrung, známý kramář Kříž (viz str. 52) a Jindřich Náz, také již jmenovaný, jehož synu, 
biskupu Churskému, obec jej zabavila r. 1421. (Viz str. 118.) Václav IV. r. 1416 zastavil 
Košíře Vokovi z Valdšteina, jenž měl dům v Kaprové ul. č. 46-13 (v. t.). Vdova po Vokovi 
Eliška vzala si Mikuláše z Kněževsi, jenž všecko jmění své odkázal chudým žákům. R. 1518 
z vinice u Košíř odkázal 5 kop platu ke kostelu sv. Jiljí měšťan Jan Pytlík ze Zvoleněvsi, 
jenž měl v Praze zahradu v nyn. ul. Letenské. R. 1541 klášter Plasský držel ves Košíře 
se třemi dvory (mezi nimi Řeporyje). 

Od r. 1553 do bitvy Bělohorské drželi Košíře Myslíkové. R. 1610 vojsko pasovské 
melo tu hlavní stan a vše vyplenilo. V době konfiskace zde zabavena byla louka t. zv. 
Kuncovská za Košířemi Albrechtu Pfefferkornovi ryt. z Ottopachu. Viz str. 98. — Měl tu 
majetek též Jách Seltenšlag z Friedenfcidu, jenž od stavův odbojných koupil r. 1620 
statky záduší Matky Boží pod řetězem (Maltéz. kostela) a kláštera sv. Jiří, díl vsi Motola, 
též dvůr pustý s dědinami, pole a štěpnici v Košířích. To vše musil bez náhrady vrátiti, 
a co zde měl již dříve majetku svého, moudře prodal Pavlu Michnovi; na jeho přímluvu 
neztratil více. 

Také známý Jan Th. Sixt z Ottersdorfu měl tu . vinice Mydlářku a Chvatěrubskou 
a chmelnici Štěpničku (viz str. 99.) Vinic se zmocnil o své ujmě Michna a prodal je Jak. 
Bassevimu. — Vinici v Košířích »na Mandručových horách* měl radní novoměstský Kašpar 
Uzlar z Kranzbergu (Věnečku), jenž měl býti oběšen, ale potrestán byl jen vězením, 
z něhož propuštěn byl r. 1623. Vinici tu r. 1621 koupil lékař Severýn Skato, jeho vdova 
r. 1648 ji prodala Justovi Wahlovi. Na Věnečku měl vinici Simeon Sušický ze Sonnenšteinu 
(viz str. 160.), které se zmocnil hrabě Pavel Michna z Vacínova, jako skoro všeho zde 
ostatního. Vinici tuto Michna pak prodal Šimonu Švábovi. Také na Věnečku měl chmelnici 
s loučkou Jiří Košetický z Horek, ingrossátor desk zemských a měštěnín novoměstský; po 
jeho smrti r. 1624 chmelnice se ujala převorka kláštera u sv. Anny Anna Voršila Kovanka 
z Bugery a po roce ji prodala Linhartu Korkoví Cholovskému z Korkyné a z Cholovic. 

Za války 30leté Košíře mnoho utrpěly od vojska císařského, nejvíce pak r. 1648 
od Švédů, kteří tu měli hlavní stan. — Po Vád. Michnovi zadlužené statky Jinonice, Bu- 
tovice a ves Košíře byly prodány r. 1678 za 21.700 zl. Jiřímu Lud. hr. ze Sinzendorfu. 

Za moru r. 1680 vlašský špitál malostranský tu koupil vinici s pozemky a vystavěl 
t. zv. lazaret (nemocnici) a kapli Panny Marie se hřbitovem, na nějž se pochovávalo do 
r. 1830; od r. 1876 jest nový hřbitov na Kotlářce. O tom a pozdějším kostele nejsv. 
Trojice více viz Plzeňská siln. Také za moru r. 1713 v Košířích byl zřízen lazaret pro 
Malou Síranu a Hradčany. 

Při dražbě r. 1683 Košíře (spolu Smíchov, Jinonice, Butovice a j.) koupil Jan Ad. 
kníže ze Schwarzenbergu. 

R. 1742 spojená vojska francouzská, bavorská a saská Košíře vypálila a vinice i vše 
stromoví zničila. 

• Viz J. Teppe, Košířské histor. upomínky, i dílo: Smíchovsko a Zbraslavsko. 

602 



v Kotcích I, jeit úíka ulička mezi Havelskou a Rytiřákou, dosti tmavá, ale 
velíce živá drobným prodejem hlavně potravin. Staré jméno Kotce* značí budky či 
krámky, na venku i příhrady pro králíky. 

Píivodní kotce soukenické a poitřihačské stávaly na Starom. nám. východně od 
radnice; jedny byly kamenné, drulié dřevené. Aby bylo vetší místo pro trhy, kotce 
ty r. 1362 byly strženy a vystaveny nové, pořádnéjší na trhu Havelském, na velikém 
prostranství dříve volném; byly pak tu kotce menší, kde jest nyní méstíká spo- 
fitelna, a vétši, kde jest tato ulice v Kotcích. Trh dfevéný, který tu byl do té doby, 
se odstěhoval mimo nékolik kolářů, kteří prodávali své výrobky naproti při podloubí 
u č. 506-513 v Havelské ul V každém tom oddéleni stály krámky ve dvou řadách 
s krytým podloubím v přízemí; nad krámy pod krovem byla jeSté chodba po celé 
délce; na ni se chodilo točitými schody či šneky. 

Místo téch krámů či sklepů, jak dříve říkali, vystaveno bylo vysoké, dlouhé 
stavení*^ (asi jako bývaly vŠude masné krámy a jako jest v Ivrakové Sukienice) 
s krytou chodbou uvnitř, s hůry osvétlenou. Po obou stranách byly pak kotce plá- 
teníků, kožišníkňv a hlavně soukeníků, neboť původné sukno jinde se nesmělo pro- 
dávati, ba ani na Novém městě a na Malé straně a na hodinu cesty kolem. 

Naproti Kotcům menším v ny- 
nější Havelské ul. (v. t.) byl iidovský 
tandlmark, jejž si v^ak Židé prodlužo- 
vali jednak ke kostel u» jednak kupujíce 
krámy v tandlmarku kresfansk*!'m {mezi 
Melanlr, ul. a Uhelným trhem), kde od 
konce 18. století již také bylí většinou 
Židé. Ze židovského tarmarku čtvrtletně 
se vybíralo po 10 kopách č. na tpa- 
cholky< t. j. pochopy méstského rych* 
láře. Na tarmarku se smělo prodávati 
zboží ne nové, chodívali tedy starší 
cechovní prohlížet zboží, a co bylo 
proti řádu, sebrali. Jak zlostné při tom 
si vedli ševci, najdeš u Win tra Kult. 
obraz IL óOO. 

V budově Kotců ještě r. 1595 
byly uloženy kusy velikého praku, kte- 
rého prý užíval Žižka; tehdy císař po- 
ručil, aby vše odvezeno bylo na hrad. 

Již staré Kotce mívaly místo Čišel 
také štíty a názvy jako jiné domy; 
jména ta (u bílého medvédn, u strak, 
u raka, u beránka, u krále Davida a j.) 
najdeá v díle Tomkové Vlil. str. 96. 
— Jeden ze zdejších krámů mél také 



* Prager Wcgweiscr z roku 1817 
vykládá jméno od nétn. Kotzc, dle houni, 
jimil prý bývaly krámky dříve přikryty 
roisto střech. 

♦♦ Dle povésti vystavěla budovu tu 
zbohatlá prodavačka z Vajcčncho tíhu, jež 
z pýchy xlatý prsten hodila do řeky a pak 
zchudla. 




Býv&lý Dinzcithoícniv dám. 
(Pohled z parku.} 



603 



50* 



známý Bartoň Písař od r. 1515 do r. 1530, kdy jej za 23 kopy prodal Jiřímu Benát- 
skému. Viz Liliová ul. — O domech zdejších viz Havelská ul. str. 228 a Rytířská ul., 
kde jsou jejich strany přední. 

U Kotců větších střecha basilikové budovy stržena byla až r. 1795, menší kou- 
pila obec r. 1737 a v nich zřídila za purkmistra J. Kašp. Prandta nákladem 15.000 zl. 
divadlo či »obecní operu*. Dříve společnosti německé, italské i anglické hrávaly na 
jiných místech, i na př. v Staré rychtě (viz str. 196), až r. 1738 magistrát — uvádím 
do slova zprávu magistrátu na příklad tehdejší němčiny — »auf oftmaliges Insi- 
stiren und en faveur der allhiesig hohen Noblesse und des ganzen PubHci civitatensis* 
zřídil kotce za divadlo. Podobu budovy a vedlejšího kláštera u sv. Havla viz obr. 
na str. 605. 

Zde ponejprv se hrálo česky r. 1771 a to »Knřže Honzík, veselá činohra od jednoho 
zátahu*. Ale hráli Němci a Vlaši, a proto byl výsledek chatrný. Lépe se líbila po 
3 letech opera »Ponocný anebo Česká Ančička*. 

Při divadle v Kotcích byla veřejná herna, ovšem jen pro pány, rytíře, vyšší dů- 
stojníky a p.; dle rozkazu z r. 1762 podnikatel, jímž byl zároveň nájemce divadla, 
obyčejně Vlach, platil z herny taxu na nalezinec. 

Hrávalo se tu až do r. 1782, kdy bylo otevřeno divadlo stavovské na Ovocném 
trhu. Zde byly pak krámky i skladiště blízkého divadla, v druhém patře malírna 
dekorací, až r. 1890 kotce ty koupila městská spořitelna za 364.282 zl., zbourala 
je a vystavěla nynější palác, do něhož jest vchod z Rytířské uL Proto tam se zmiňuji 
o té budově nové. O spořitelně samé viz Č. Klicr, Alman. Prahy VI. 

U Kotlasky Lbň. I. na úpatí » Hájku «, kde Z. Thein má továrnu na porcelánové 
dýmky. Původně jen č. 64 a 69 slula Gottlaska po majiteli Gottlasovi;* dříve tu 
byly vinice Brindišová a Primaska. 

Koubkova ul. II. aVnhr. z FUgnerova nám. do Havlíčkovy ul proti Erbenově; 
vznikla teprv po zboření hradeb za posledních let, a pražská polovice ještě r. 1903 
není dlážděna. 

Jan Pravoslav Koubek (1805 — 1854) byl professorem řeči a literatury české na uni- 
versitě v Praze. > Básnickým duchem předčil nade mnohé z vrstevníků svých a stylistickou 
obratností a plynným veršem se rovnal nejpřednějším spisovatelům souvěkým, vynikaje spolu 
vzácnými vědomostmi zvláště v literaturách jihoslovanských.« Pamatujme jeho slova, že »bez 
lásky k vlasti základ vyššich ctností nelze klásti. « 

V č. 1848-7 bydlí básník Fr. Kvapil a choť jeho spisovatelka Božena Kvapilová, 
roz. Justová. 

Ke Koulce Sm. za nádražím České záp. dráhy z Radlické silnice; jméno po 
dvorci Koulce, čož jest č. 189 v Křížové ul. 

Na Kozačce Vnhr. z Máchovy ul. do Jablonského a Barákovy ul. Název po 
bývalém dvorci zdejším. 

Zde bývala asi do r. 18*70 pomologická zahrada (nyní v Tróji), potom hospodářský 
dům (majetek J. Skrejšovského) s pěkným sadem, jenž až v posledních 10 letech byl 

* Ant. Gottlas míval ostrov Barvířský (nyn. Žofin) a veliké barvírny, až mnohými soudy po- 
zbyl majetku a žebral před kostelem sv. Jiljí. 

604 




Bývalé divadlo v Kotcích. 



zničen a zastavěn. Do r. 1900 vystavěny 
tu byly pouze 4 domy, nyní již celý 
blok mimo jedno staveniště. 

Kozí ul. I., (byv. Kozí a Šraň- 
ková) z Dlouhé tř. k Milosrdnýni. 
Při assanaci bude rozšířena na 14;;/> 
mezi začátkem a býv. Kozím plá- 
ckem na 19 m. Jméno asi pochází 
od toho, že tu na náměstíčku se 
prodávaly kozy,* sr. Koňský, Dobytčí 
trh a j. Ve 14. stol. jižní díl slul 
ulicí hrnčířskou, rozšířené části 
říkali Uhelný plac (forum carbo- 
num), pak Starý uhelný plac. 

Dokud po Praze se choval ví5eliký 
dobyteček, bylo i hodně koz. R. 1613 
páni nařizují, aby » sousedé nechovali 
nečistých hovad, dobytka svinského, 
koček, smrdutých kozlů, psů nečistých, 
nebof taková hovádka snadno s sebou 
nakažení z domu do domu přenášejí, 
protože jsou pitoma*. 

Na začátku v pr. zmizelo již č. 745-2 (viz str. 161) a daleko ustoupil nárožní nový 
dům, vystavěný od stavitele Jandy. — Vedle bývalo č. 746-4 u zlatého hada, zbořené 
r. 1902. Nejstarší majitel Mikuláš či Micek Donát, r. 1359 Jan Čech, později Hanuš Sachs, 
»spigler«, t. j. hotovitcl zrcadel, specula parans. 

Č. 743-6 zasahovalo sem z Dlouhé tř. (viz str. 161.) Menší byl dům č. 747-8, soused 
úřadu loterního č. 748, o němž viz str. 220. Č. 747 slulo u tří hmoždířů; v nejstarM' 
době to byl zadní dům Holcův z Dlouhé tř. č. 742. — Nyní vše to jest pouze jeden 
dům, svrchu uvedený nárožní. 

Po 1. straně nízký dům č. 1. náleží k č. 922 (viz o něm str. 158), staré Kol- 
kovně, jež má prý prese všechny protesty přece býti zbořena a býti tu vedena nová, 
zbytečná ulice k sv. Duchu. 

Ustoupiti musí též dům č. 921-3 u bílého slona i u Chmelařů, při němž r. 1466 
se připomíná věž. R. 1359 maj. Ondřej či Enderlin, krejčí > Domini Czenkonis de Lypac, 
r. 1430 Niclík tbombardista*, t. j. puškař, buchsenmeisler. Ale později byli majitelé urození: 
r. 1532 Mikuláš a Bernard Hyzrlové z Chodův, pak Tomáš Greif z Greifenberka, Václav 
Radoňovský z Kosmáéova, jehož otec Pavel obdařen byl erbem; Václav nemaje potomků 
přijal k erbu sestřence svého Jana Římského, jehož potomci tedy se psali Římskými 
z Kosmačova. Potom byl maj. Kryštof Betengl z Nayenperka, bohatý měšťan pražský, jenž 
koupiv r. 1587 Rychnov, vystavěl tam kostel sv. Trojice. R. 1602 jmění odkázal bratru 
Eustachovi (viz Rytířská ul. č. 405) a jeho synu Kryštofu ml. V 18 století zde bydlil 
znamenitý lučebník Kryštof Bergner, jenž vášnivě byl oddán alchymickému učení, že 
z horšího kovu se může udělati lepší. Při tom činil též pokusy kamenným uhlím a doka- 
zoval, že se hodí za topivo. Ve sporech s úřady mu nařízeno, aby smrdutou svou laboratoř 
zavřel. Jako jinde, i zde lid práce chemické pokládal za čarování a všelicos si vypravoval 
o domě tom. Dům tento si Bergner koupil r. 1776, a již r. 1758 měl dům sousední č. 920. 

Č. 920 (919)-5 nový dům u tří červených lvů, kde r. 1792 byla ccnsura knih; 
ctly se totiž od osoby k tomu ustanovené spisy již v rukopise, aby nebylo vytištěno 

* Též říkají, že tu kozy na trávníku se pásly. 



005 



nic závadného. R. 1795 censor Fr. Ant. zMayerů koupil dům v ul. u Obecn. dvora č. 798-5 
(v. t.) a lam censuru přenesl. - Zmizel dum č. 919 u starých Holc-u, Kuklíkovský, pozdéji 
u bílého preclíku. R. 1430 byl maj. Jan Vlčíhrdlo, jenž měl předtím dům na Uhelném 
trhu č. 414-9, od r. 1429 též dům v Dlouhé tř. č. 924-7 a nabyl erbu ze Všehrd. — 
R. 1547 majitel domu tohoto kožišník Jiří Farkaš byl vymrskán z mčsta pro vzpouru proti 
Ferdinandu I. — Č. 918-9 u červeného klobouku. Z jmen starých majitelů zajímavější 
jest r. 1433 Mikuláš, jemuž říkali »Svatá Maria*. — Č. 917-11 starý dům u železných 
okenic i u tří modrých skal; bývaly tu domy dva, z nichž jeden slul r. 1430 u ko- 
houta. Zbourán r. 1903. — Dva domy zdejší v jeden spojené, na spáleništi řečené, 
r. 1631 zabaveny byly Davidu Kuklovi z Tangeberku (viz str. 229.)*, koupil je primátor 
Fr. Cortesi z Peregrinu. 

Č. 916-13 dům Svídnický, později u Trubačů. Nejstarší majitel podivného jména 
Fricek Judenfeind. Dokud v sousedství bydlil král Václav IV. (viz str. 158.), zde zůstávaly 
osoby dvorské, jako r. 1409 písař královský Jan z Bamberka, pak pan Vilém Zajíc z Val- 
deka, r. 1413 Jan z Chotěmic na Vlašimi, hejtman Svídnický; proto říkali dům Svídnický. 
Že byl pomocníkem krále Zikmunda, obec dům mu zabavila. Od obce jej dostal Diviš 
ze Srbče, písař urbury královské, za služby obci prokázané, pak byl majitelem Lev z Rož- 
mitálu, r. 1463 Václav z Načerace, 1472 Václav Nos z Dražovic, Oldřich Medek z Valdeka, 
Bedřich Fricek z Karasova, r. 1485 Samuel z Hrádku. 

Jediný již neustoupí tu nový (z r. 1876) dům č. 915 — 15, starý >herberk< zed- 
nický, r. 1876 nový dům, hospoda na Zednické, majetek druhdy staroměstského pořádku 
zednického a kamenického,* dle nového zřízení Společenstva stavitelův a mistrů zednických 
a kamenických. Cechu tomu jej daroval r. 1646 bohatý mistr Jan Dominik de Bariííce, 
jak zvěčněno deskou pamětní u vchodu. Tam zachována i stará mříže. R. 1725 zde v nájmu 
bydlil stavitel Jan Hrdlička. Nyní jest tu též noclehárna a poptavárna pomocníkův obuv- 
nických. Nejstarší majitel kramář Mik. Hochhut, pan Vít kramář z Kolína (de Colonia 
super Albeam.) 

Č. 914 — 17 na rohu Vězeňské ul. již koupen obcí. Slul u Jelínků, pak u Hlavu; 
nejstarší majitel r. 1404 Ješek hokynník (cibulník, penesticus), pak Velislav sladovník, 
r. 1426 Jan sladovník »nárožník«, r. 1835 Jan Umrlý. Jakub Jan Dobřenský z Nigroponte 
(Černého mostu) jej dostal s ženou Annou Ludmilou. O něm viz str. 51. Skoro zcela na 
rozšíření ulice jest určen starý dům č. 859 — 19 t. zv. halda; bývalať tu v 16. stol. halda 
šrotýřův, v 15. stol, sladovna, v 18. >fišpanka< t. j. továrna kostice. Č. 858—21 (zbourán r. 1903) 
byl r. 1401 bekyň Hopfnerových dům zádušní (domus animarum.) Dům za války husitské 
obci zabavený prodán byl r. 1427 soukeníku Jírovi Kvídovi. Naproti č. 795 — 12 u Va- 
lentů bude též obětováno komunikaci; viz str. 114. Č. 857 — 23 nový dům u Králíků, 
r. 1456 u Železných dveří, pak u tří Králičků. Jest již vyvýšen nad nynější úroveň 
ulice, z n.'ž zde v 1. odbočuje nová ul. Bílkova; v. t. V srpnu 1903 prodán za 280.000 K. 
Zmizelo č. 856—25 u Kominíků, dříve na schůdkách; také úplně zmizel dům u Straků 
č. 855 — 27 (viz str. 61. Dříve tu říkah u Jablečníků po majiteli. Emigrant Jan Ještě- 
tický dům tento, r. 1620 koupený za 500 kop gr. č., postoupil dceři své katolické Maj- 
daleně, provdané Korytanské; sám s manželkou odešel.) Naproti němu novější dům 
č. 1002 — 14. Rozsáhlý (až do ul. U obecn. dvora) a průchodní jest dům č. 799 — 16 maj. 
chudobince u sv. Bartoloměje. Nejstarší majitel Mik. Kussenpfennig. Odúmrtí dům spadl na 
komoru královskou, a od Jiřího krále r. 1463 jej dostal doktor lékařství Jan z Krčina, 
jenž z university vystoupil, jsa odpůrcem učení o přijímání pod obojí. Ke konci 18. stol. 
bydlil tu štukatér Mat. Hlava. Zde r. 1820 se narodil slavný malíř Josef Mánes; kmotrem 
mu byl Josef Bergler, ředitel malířské akademie. - Za ním až k ul. u Milosrdných jest obecní 
dvůr č. 800. Viz u Obecn. dvora. Naproti starobylý domek č. 854 — 29 u vorlíčka i bílé 
holubice. Po r. 1400 soukeník Kuneš Rotmiindel měl dům v předu, vzadu však ještě 
byly domy tři, z nich jeden měl Petr »baptisatus< t. j. křtěný Žid. Č. 853 — 31 u dvou 
divých zaujímá veliké prostranství až k Milosrdným, jichž klášter č. 847 jest tu poslední v 1. 



• Měli korouhev zelenou, na ni špice a flochy, úhelnice a zednické lžíce. Cech ten ponejprv 
v Praze se uvádí až r. 1524, ale řád jejich r. 1482. Mezi zedníky a kameníky bývaly spory o práci. 
Viz Winter, Kult. obi. I. 423. — Na domě jsou fiCsky, desky se jmény 5 stavitelův a poprsími 
Beneše z Loun, Petra Parléře a Mat. Rejska. 

606 



Bývaly tu druhdy tři domy; v jednom roku 1415 byl knihař (ligator librorum), v druhém 
soukeník Mik. Stubenfalt. Po majiteli Janu Kupidovi Popovickém roku 1545 slul dlouho 
Kupidovským. 

Na straně vých. za ul. u Milosrdných či Vrabčí jest nový dům č. 821 — 20 u čer- 
ného orla, druhdy dům Chonovský. V nejstarší dobé až sem se táhl klášter blah. Anežky. 
V 16. století majitelé Kryíltof a Wolf Měli, stavitelé, r. 1611 zedník Jiří Jakub, pak Erhart 
Stadler, r. 1651 Jiří Zon a jeho zeť Jiří Maxm, Wyspe z Moldausprunku, kancelista ném. 
expedice kanceláře české, r. 1658 Jiří Hadač jinak Růžička, 1664 Šebest. Ryvola. Viz 
Almanach m. Prahy VI. str. 93. Za ním v slepé uličce t. zv. Myší díře domky sem 
počítané jsou zadní části ošklivých domků z ul. u Milosrdných č. 819 — 814; na straně se v. 
č. 822 — 34 u Mezulánků, dříve u Čupínů po majiteli Martinu Cuplnovi, jenž r. 1635 
jej koupil od impressora Pavla Beneše. Ulička tato vznikla odprodáváním z bývalé zahrady 
panenského kláštera blah. Anežky. Č. 823 (824) — 36 vlastní myší díra. Byl to dříve 
dům konventu Milosrdných bratří; od nich r. 1604 jej koupil Martin Reinpolt, r. 1612 
zlatník Šimon Ozir. Č. 825 — 38 d^m Ryltovský. Nárožní proti Milosrdným č. 826 — 40 
druhdy u sv. Jiří, pak u zlatého gryfa a u Prasátku. Na rohu jest č. 827 — 42 býv 
transporthaus; viz str. 203. 

U Kozlovky Lbň. IV., j^ou tři stavení v ncjzáp. rohu katastru libeňského na 
hranicích obce trojské; nazváno po é. 111 Kozlovce při Povltavské siln. sev. od Ho- 
lešov, ostrova. 

Kožná ulč. 1., jest velice zajímavý, starodávný, klikatý průchod z Melantrichovy 
ul. do Železné; jméno samo praví, že tu bývaly sklady kozí, jakož i průchodní odtud, 
dům č. 499 — 10 do Havelské ul. sluje Kožnicc (viz str. 227.) Na rohu Melantr. 
ul. č. 475—1 dům u dvou zlatých medvědů, po němž r. 1716 se říkalo i celé 
uličce »u zlatého nedvěda*. Jest to dům dle soudu Herainova z nejstarších v Praze, 
s překrásným renaissančním portálem ze 16. stol. (Viz obr. str. 608.) Také dvůr jest 
starobylý; jsou tu loggie se sloupy toskánskými a iónskými (viz obr. str. 609.), 
i viděti tam i zevně, že třetí patro domu později bylo přistavěno. (Viz více Jansa-Herain 
str. 103 ň.) Pro zajímavost a starobylost projekty úpravy Starého města zachovávají 
právem tento dům, i navrhuje se, aby se i otevřela krásná loggie do rozšířené Kožní 
ulč. Jako jinde, i zde říkají, že jsou tu veliké chodby podzemní. 

Nejstarší majitel Jiří Brunhauser ve 14. stol., r. 1405 Mikuláš Bohunek, jenž tu měl 
vzadu sladovnu proti domu u černé růže, což jest nyn. Kožnice č. 499. Od jeho vdovy 
Kateřiny dům koupil r. 1414 Petr z Klatov, řečený po domě také Brunhauser, a měl jej 
do r. 1433. Od r. 1452 byl majitelem domu a pivovaru Jan Nastojte, jehož syn téhož 
jména >Jan Nastojte purkmistr od zlatého medvěda* při smuteční slavnosti za krále Vla- 
dislava r. 1516 nesl říšské jablko. Tento »Jan z domu Nastojtova* byl mezi předními na 
sjezdu r. 1513, kde se města sjednotila proti pánům a rytířům. 

R. 1566 držel dům knihtiskař Jan Kosořský z Kosoře* (majitel Sovova mlýna) 
a prodal jej r. 1567 Janu Nettrovi z Glauchova; vdova po něm, Anna roz. Smertošová 
z Rosenthalu, provdala se za Lorence Štorka ze Storkenfelsu; dcera jeho Anna byla pro- 
vdaná Kirchmajerová. V druhé polovici 17. stol. byl majitelem Jan Karel Kirchmajer z Rei- 
chvic, zemský fysik. ♦♦ R. 1683 dům koupil velkoobchodník Tomáš Griesmiiller a přistavěl 

♦ Z jeho tiskárny mimo jiné vyšlo r. 1556 »Zřízeíií zemské* a před tím největší té doby 
kniha česká, MQnsterova >Kosmografie<. Snad byl syn Matyáše Kosořského, jenž přeložil Platonův 
spis >De re publica*. 

.♦• Z rodu toho Jan Kirchmajer byl za vzpoury primasem staroměstským a dav prý se potře- 
bovati u nepřítele při vpádu saském, r. 1634 odsouzen byl vŠcho jméní. Zemřel v Řezně r. 1640. 
Marně dědici (jmenovaný fysik, jeho bratr Albrecht, Johanna Kirchmajerová, provdaná za Cyrilla 
Agrikolu a j.) dokazovali, že strýc jejich ničím se neprovinil, nýbrž ještě v cis. vojsku službu lajt- 
nanta konal a tak věrnost J. M Cis. zachoval; ještě do r. 1678 ničeho z pozůstalosti nedostali. 

607 



1^ 



třetí patru; r 1700 Ant. Resch, kontrolor pohraničn<*ho cla, koupil dum od vdovy; r. 1765 
dům prodán obchodníku Janu Brunovi. R. 1822 bydlil tu malíř stavovského divadla Ant. 
Sachetti; kopie jeho velice zajímavého panoramatu Prahy jest ve schodišti městského musea; 
tamtéž v sále V. jeho obraz povodně z n 1824. 

Protéjáí dům rohový do Melantr. uK č. 473*2 u zlatého rumpálu, v 15, století 
u zápasníků či ser mírů, což vzniklo ze jména Petra (či Pe^ka i Peilína) Schirmera» jenž 
dům koupil r. 1409 od Mikuláše, písaře ungeltu. R. 1422 se uvádí dům tento při boji, 
o němž vypravují při ul Melantrichové. R. 1428 byl majitelem ěvcc Mike^ka »ad dimi- 
catores«. U rumpálu sluje po majiteli Alexandru Rumpáloví v 17. stoL — Na rohu Me- 




Portál (lomu ^,V dvou kI jitých medvMú'*, 



iantr, uK jest obr. Panny Marie. Zde asi byla lékárna v Konešovíc ul, v nárožním domě 
proti zlatému medvědu a zlaté studni (nyní jest to část bývalého kláštera u sv. Michala); 
měl )i Volf Sleinmec, který r. 1631 pro zboží lékárnické do Hamburku nebo •Danzigu* 
odeáel a již se nevrátíK Lékárna byla zabavena a prodána doktoru lékařství Janu Marku 
z Landškrouna, ač bratr Steinmecův doktor Jan Steinmec z Lilienšteinu, pro učenost a spisy 
od cis. Ferdmanda lí, obdařený titulem »Comes Palatinus*, dokázal nevinu bratra svého 

— R. 1787 dům koupil Fr. Hofbauer. Bydlí zde ředitel městské pojišťovny Jan Růžička, 

— Vedle jest nový dům* z r. 1894 č, 454-4 tři duhy, jiz r, 1430 u duh (ad indcs); 



• Poněvadž stojí spolu na místě j&adní části domu u velblouda č. 47Í-S v Melantr. ul, ív* t.)» 
dání sem na portál za znak dva velbloudi. 



608 



koupil jej tehdy ingrossator staromésť 
ský Václav z Příbramě, když z dcmu 
utekl Jindřich Goldlinův z Tvírnova »na 
potupu zákona božského a jazyka če- 
ského*. (Za domem tím jest průchod 
v pn do uhce Melantrichovy novím 
domem u velbloudů a přímo do Ha- 
velské ulice domem u O es I rš toků) 
Dum len mival kancléř staroméslský 
Nikodém t Paumbcrka, pak Urban Neltr 
z Glauchova, r. 1568 Ferdinand Švi- 
hovský z Risnberka a Švihová na DobřBi, 
jenž jej ihned prodal se škodou Lin- 
hartu Pergerovi z Ebenberka, Potom 
byl majitelem Eustach Betengl z Nayen- 
perka, jeni jej r, 1615 prodal boha* 
tému kupci Kundrálu Šmidovi; když 
pro víru odešel, nabyl domu Daniel 
jaromérský r. 1639. Po jiných majite- 
lích (vi2 Jansa-Herain str. 156) r. 1771 
dům koupil Jan Jakub Reisman z Ric- 
scnberku. roku 1793 Židovka Du- 
se hencsová, 

Sem pouze též hledí dům později 
vzniklý č. 972-12 zelený les^ průchod 
do domu č. 491-16 v Železné ul., a 
třetí pouze zde jest jc^té pozdéji vzniklý 
dum č. 1024-14 u Špirkú (kavárna 
špirkova); nápis domovní i obraz (dvou) 
kominíkův. 

Na strané levé vlečky domy jsou 
zadní částí domů v Melanlr ul., Staroni, 
nám. a Železné uK, kde ulička kond 
interessantním průchodem v č. 486. 
(Viz obrstr, 610.) Zajímavá jest staro- 
bylá kovárna (náležející k domu é. 476- 1 6 
\\ stříbrné konve v Melantr uL) nad 
Viz obr, str 611. 




tO£Eí^ ^ nádvoří dontn ^C dvou zlatých m«ivédů'^ 



nli jest klenutá kuchyně se Širokým dýmm'kem 



Kožní ulč. Lbn. IIL, t Voctářovy ul. za Ecksteinovou lovárnou do Riegrovy ul. 
Kvetlo tu kožcluzstvl. 

Krakovská ul. H., ze Žitné na Václav, nám. Jest to nyni široká a pékná« ale 
velice tichá ulice» v nfŽ bývaly dříve většinou jen zahrady (viz Smečky). Zvláště 
domy na pr. straně mají dosud veliké zahrady, obyčejné vyvýšené, a za nimi jsou 
domy v Mezibranské ul též se zahradami. Sama vymoká čísla domfi zdejších okazují 
prázdni vznik; máť jeátě Schallcr na Novém mésté poslední čislo 126(J a Ukazovatel 
z r. 1870 jen 1500. 

Jméno Krakov (Cracovial se vyskytuje již za Karla IV.; tehdy tu bylo obydlí katův 
a nejnii^i chátry i krímy; ve třech domech se hrálo v kostky veřejné ve dne i v noci. 
A co tu bylo domků, mnoho bylo opulténo po válkách husitských, protože pfi úbytku 
obyvatelstva lidé z ulic vzdálenějších se stěhovali do iivéjéích, kde šly lépe živnosti, — 



609 



v popise r. 17B7 nacházím jméno Krochauerg^asse, Název Krakovská vykláád 
Schottky, že tu prvn6 bydlili Poláci z Krakova. 

S Polskem bylo u nás ode dávna živé obchodní spojeni, a kupci z Polska, jmenovitá 
t Krakova, byli často v Praze a obdrželi zde různá práva a svobody; lak r. 1378 od 
Karla ÍV. s výhradou, že podobných svobod se dostane i kupcům pražským v Krakove.* 
Mésto Krakov bylo důležitým tržištěm pro země slovanské zapadni i východní. Viz též 
Per volt, Čechové a Poláci v 15. a 16. stol., Os veta 1873. 

Při Žitné ul. levé nároží jest dum č. 584-1 maj. Karla Pausche ryt. z Wcrthlandu. 
V dobé nejstarší ta byly tri domy; z jmen zajímavějii jsou Manda »dc Cracovia*, Kačka 
Slávička, Kateřina vdova po Nekazankovi. R. 1792 jej koupil advokát Yx. X Jeřík, r, 1835 
tu bydlil Vine. Kosteletzky, prof, botaniky a ředitel botanické zahrady, jenž psal spisv 
lat. a něm. (f 1887). ~ V č, 1391-5 inž. Boh. Král má technickou kancelář. Při c. 583^9 
jcslé v 18. stol, se připomíná vinice; roku 1373 od Anny Petriilkové dům koupil Jeklín 
Vyspal, pak tu byl Mareš Mazanec, Mareš řeč. Holka a žena jeho Markéta kurařka, Mik, 
Hubenec. — V t 1432-11 ímaj. známý nakladatel Bedřich Tcmpsky se odstěhoval do 
Vidné) zemřel n 1862 znamenitý sochař Josef Kamil Bohm, od néhož jest i nová socha 
sv, Václava na Karlové mostě. 

V č. 1327-13 jest Pragcr israel. Knaben-Weisenhaus. L. 593-19 (průchodní do 
Smeček) jest v ulici této nejstarší a brzy asi ustoupí domu novému, jako jsou tu vétáinou, 
mnohé s velikými průjezdy a pohodlnými schodiMi. — V č. 1695-21 maj. Jan Herdina má 
vojenskou přípravní skoíu pro dosažení práva dobrovolnického. jemu léž náleží č. 582-23; 

r 1381 krčmáři Jaáku Osmikovi pro 
dluhy dum ten obec prodala; koupil jej 
Mik, Ambrožek a Ela Slávička, r, 1391 
Bétka Šmatlavá, pak Markéta kurařka. 
— V č. 1366-25 má místnosti Klub 
české strany agrární, a tiskařské a vyda- 
vatelské družstvo rolnické vydává tý- 
denník > Obrana zemédélců* ; ^ O obou 
domech nárožních viz Václavské na- 
mésti. 

Vrátíme se po druhé straně. 
V č. 1307-22 jest První eiektrotech- 
nicka společnost (Veselý a spol); 
v č. 1352-20 Dculsches Lehrerinnen- 
heim, V domě č. 1339-18 (maj. šle- 
chtičen von Schíinau) v průjezde jsou 
v L zazděny tři erby, v pn k nim německý 
výklad, že pocházejí z kostela v Zlalnikách 
zbořeného roku 1860: Raczyczky von 
Wchynitz und Tcttau (tri vlčí zuby), 
Ssen von Šsenau (Schon von Schu* 
nau, čtyři růže» kterýžto znak jest 
též nad vchodem venku)^ Elsnitz von 
Elsnitz (tli koule na .šikmém pruhu). 
Elsnicové z Elsnic v Čechách se 
usadili kolem r. 1500; při konfiskacích 
jmenuje se jich několik. Z nich Bernard 
st. Elsnic měl dům Č. 565-26 v Celelné uL; 

* Když před tím Krakovati překážky 
činili kupcům naSim, Karel IV. r. 1350 
nařídil, aby v oplátku v Čechách, na Mo- 
ravě i ve Slc;tku konšelé véecky kupce 
Krakovské obraceli i s jejich zhoí.ím zpc*!t, 
nedopouátéjlce jim vykládati a ohcnod 
provozovati. 




Průchod t ulice Kolité do ^dczne, 



610 




zemřel ve vzpouře^ ale odsouzen pak Ireliny 
jnični Jeho tn stárli synové sloužili u ne- 
přítele jcšté r. 1643 a pozbyli svých podílů, 
nejmladší Bernard uznán nevinným a podržel 
dům, 

C 1340-16 má némecký spolek, jenž 
tu vydržuje Studcntenheim a německou mensu 
akademickou; koupili dům r. 1898 od Marie 
Jenčíkové z Ježova. V dome též spolek Ger- 
mania. — Na domě č 1362-14 (maj. ph. dra. 
Jana Ma.^ka) mezi dvéma balkony jest deska 
áa far i ková; zemřel lu r. 1861. — Pékné 
tlvojjté schodišté má dům č, 1363-12; maj, 
Anna §L Haasová von Wranau. ^ V č. 1338-10 
(maj. Fr. Urbánek) bydli JUDr. Ed. Baštýř, 
chefredaktor »lílai5u Národa^. — Při č, 581 8 
kolem r. 1800 byly dvé zahrady za maj. 
Jana Kauckého; v dome i\, Gabr. Zdekau- 
rove č, r)80-6 bydli spis. univ. prof, dr. J a r o m í r 
Cclakovský, méslský archivář, c. kr. konser- 
vátor» syn slavného básníka. V 18. stol. měl 
dům Ign. El. Veith. — Č. 1676-4 jest maj. 
jrOra/ Karla Setunského. 

Králodvorská ul L, z Celetné ul 
za Templovou a hotelem u zlatého anděla 
do Eliščiny tř., kde ústí vedle ústavu sle- 
chtičen naproti Josefským kasárnám. Jméno 
po bývalém skutečném sídle královském. 

Králové dvoru č. 654, jenž do našich let zaujímal celou pravou stranu 
této ulice. 

Jenom na zaí^átKU byly tři domy jiné; o dome .^3%očském č. 585-2 víz Celelná ul. 
Druhý dům jest c. 652-4 u tří sekyrek s nápisem starším némeckým, novéj^im českým. 
Z počátku tu byly domy dva; jednoho r 1406 byl majitelem sladovnik, pak Hermann 
• medicus* či »chirologus-, r. 1409 Jiřík Zins z Budyšína, pak pekař. Také druhý dům 
mčl onen lékař Herntann, jenž jej odkázal r. 1414 svému zeli Mikuláši bradýři, R. 1416 
byl majitelem obou již spojených Janek, vrátný kráíoviský, Pozdéji dům mel Ladislav Se- 
kerka ze Sedčic, jenž r. 1623 odsouzen byl třetiny jméní. Diím jeho »na rohu vedle tiomu 
Tomáše Kovandy bliž Krák dvora* r 1629 od král, komory koupil koncipista kanceláře 
české Jan Sam. Proskovský z Krohenšteina za 700 kop míš,, z nichž mu třetina byla da- 
rována. Syn jeho prodal dum r 1560 písaři knnceláře dolejší Michalu Gabn JMatheidciOvi 
fiíkali dlouho u Sekcrkia, až z toho vzniklo 'U tri sekyrek*. 

Vedle č. 653-0 u černého orla (jest ve štítu domu s letopočtem 1888); dům ten 
r. 1408 koupil pak jmenovaný lékař Hermann od §evce, a spojil jej s předešlým, Pozdéjí 
slul u Kovandú po Tomáži Kovandovi v 17. stok 

V památném Králové dvoře do r. 1900 byla kadclní Ikola. V dobé nejstarší 
v téchto místech stával dfim Mikuláic u véže z mocného rodu Vclfloviců. Vedle 
toho domu branou Horskou (pozd. Prašnou) n 1310 dne 14. záři do Prahy se do- 
stali Míšňané, lid hrubý a loupeživý, kteří strašné řádili v Praze. Bylo za slabé a lidu 
nemilé vlády Jindřicha Koruianského, kdy Eliška Přemyslovna utekla se do Nymburka 
a pak odejela ke svatbé své s Janem Lucemburským. 



z Kotli uličky. 



611 



Vedle za Přemysla Otakara II. měl dům podkomoří krále Českého Pitrolf od 
něhož snad odkazem jej dostali rytíři Němečtí; měli komendu na druhé straně ulice. 
Viz Benedikt, ul. Od r. 1332 byl majitelem Jan, probošt vyšehradský, poboční syn 
krále Václava II., potom biskup olomoucký. Nějakou dobu r. 1348 dům náležel 
panenskému řádu u sv. Ducha (v Dušní ul), až r. 1368 jej koupil mistr komory 
královské Tíma či Těma z Koldic, jenž později byl hejtmanem ve Vratislavi. Od 
něho dům přešel na krále Václava IV., jenž skoupiv ostatní domy vedle i dům 
Velflovicův u věže, zřídil si zde nový příbytek královský; od té doby říkali zde 
dvůr králův, curia regis. Když hrad pražský pohořel r. 1383, Václav IV. potom 
zde skoro stále bydlil.* Toniek soudí, že proto hlavně opustil sídlo královské, aby 
měl více příležitosti ke svému způsobu života. 

Král rád se toulával v noci a konal rozličné prostopášnosti, však lidu se libilo, že 
pečoval o to, aby nikomu křivda se nedala. Často přestrojen jsa chodil po městě a při- 
hlížel ke všemu, jak se lidem vede. Šel na př. mezi pekařky, kupoval chleba a smlouval 
se s tou neb onou o cenu. Shledal-li, že jest chléb, jak měl býti, a cena spravedlivá, bylo 
dobře; přesvédčil-li se však o nějakém podvodu, dal se nejednou znáti a pobral chléb 
i nařídil dáti jej chudým nebo do škol žákům, a pekaře, od něhož byl chléb, trestal na 
statku, ano někdy i na hrdle. Tak činil podobně řezníkům, krčmářům a všem řemeslníkům. 
Jednoho dne také šel na vinici kopat a pracovav celý den jako jiný nádeník, a zkusiv 
tedy, jak se vede viničně chase, ustanovil, jaký řád napotom měl býti v tom zachováván, 
a zejména aby dělníci o poledni, když jedli, měli hodinu času k odpočinutí. (Dle Tomka.) 

Zde také Václav IV. byt jat r. 1402 a nesen přes rynk Staroměstský na hrad; 
a »když mu Pán Bůh ráčil pomoci a sv. Václav*, pro svou bezpečnost budoucí dal 
si udělati z králova dvora zvláštní fortnu skrze zed staroměstskou proti klášteru 
sv. Ambrože (viz Hybern, ul.), aby měl volný průchod na Nové město. Tehdy též 
dal udělati průlom v nyn. ul. Havířské. V. t. 

V době nepokojů náboženských zde Hus r. 1414 přibil na vrata ohlášení své, 
že chce státi k soudu, aby mu dokázali bludy, a bude-li usvědčen, že chce trpěti 
jako kacíř. — Po smrti krále Václava IV. Pražané zde r. 1420 ubytovali Tábory 
s koni i vozy válečnými; bylo před bitvou na Žižkově. 

Později obec budovu tu propůjčovala sousedům; připomíná se tu Petr kotlář, 
Matyáš smolař a Václav hodinář na staré věži nad branou Odranou, nyn. Prašnou, 
jež spojena byla pavlačí s dvorem královským; proto jí říkali též věž » královská*. 
Za krále Zikmunda dům poněkud byl opraven; již r. 1436 král ten tu sídlel a zde 
sadil konšely všech tří měst pražských. Bydlil tu i Albrecht, jenž r. 1438 odtud jel 
ke korunování na hrad. Také Ladislav tu měl obyčejné sídlo; jenom o velikonocích 
r. 1454 na týden se odebral na hrad, aby tam byl jaksi v ústraní, protože přijímal 
pod jednou způsobou, nač lid reptal. Zde král ten i zemřel ve středu 23. listopadu 
roků 1457. 

Jak souvěký Ictopisec vypravuje, »na zítří celý den král ležel zde na márách, a šli 
jsou lidé ten celý den, ohledujíce krále mrtvého, a byl veliký dav^ a pláč v lidech. Pak 
v pátek hned po kázáni šli jsou na processí. A nejprv řemeslníci se svícemi a potom žáci 
a mniši a potom rektor univcrsitatis s' mistry a studenty svými a po nich vedli 10 koní, 
přikrytých suknem černým i se zbrojnoši, a potom šli kněží pražští v komžech a za nimi 
šel mistr Jan Rokycana, volený arcibiskup, v černém ornátč a potom šli rytíři královi 

• Mél také nedaleko dflm a časem obydlí v Dlouhé tf. č. 922.; v. t. 

612 



všichni v černém rouše jako mniši a každý nesl svíci černou v rukou. A potom nesli krále 
Ladislava na morách konšelé staroměstští pod zlatohlavem a páni češti a rakouští šli okolo 
mar, a ležel pod zlatohlavem na márách odkrytý tváři, že jeho mohl každý spatřiti, a potom 
šel lid obecný nesčíslný. A tu byl tak veliký křik a pláč od lidí takový, jako nékdy veliký 
křik a pláč byl, když umřel Karel, císař starý, c 

Nastoupil Jiří Poděbradský, dříve >pan správce království*, a i on tu bydlil. 
Zde r. 1492 sešel se sněm t. zv. Svatovavřinecký. Jiří v královském majestáte usedl 
na trůn, po pravici usedla královna Johanna, po levici synové královi. Na vyzvání 
královo předstoupili poslové od něho vypravení do Říma a oznámili, že kompaktáta 
prohlášena byla za neplatná. Potom král slavně prohlásil: » Já své víry neprodávám za 
království, ale což nám dal milý Bůh poznati, já ted, manželka má i děti mé pro tu 
krev velebnou i království i hrdlo stále hotovi jsme složiti.* 

Na druhý den do sněmu přišel i Fantinus de Valle, prokurátor krále Jiřího, 
jenž ho vyslal do Řima vyjednávat o stvrzení kompaktát. Ale Fantinus neplnil své 
úlohy, naopak papeže Pia II. podněcoval proti králi. A tak vrátil se do Prahy ne 
již služebník králův, nýbrž vyslanec papežský. Na sněme veřejně krále vyzýval, aby 
poslušen byl papeže, vinil ho z křivé přísahy a jemu vy brožoval.* 

Druhého dne Fantinus byl předvolán před užší radu královu, aby vydal počet 
ze služby své. Když však mluvil směle, že ze služby královy vystoupil — ale plat 
od krále bral do té doby — protože prý poznal, že král jinak mluvil a jinak jednal, 
Jiří rozhněvav se tasil meč a zvolal: »Sotva se zdržím, abych tě neprohodí na místě.* 
Ale uklidniv se předložil radě důkazy o vině Fantinové, vzal jej ve svou kázeň a velel 
vsaditi do žaláře na radnici Staroměstské. (Fantinus pak vězněn byl na Poděbradech, 
ale brzy propuštěn. Zůstal králi nepřítelem a na sněme v Norimberce r. 1466 nechtěl, 
aby kacíři čeští byli přibráni k poradě proti Turkům. Další osudy jeho nejsou známy.) 

Brzy potom král sem do dvora královského svolal všecko duchovenstvo, pod- 
obojí i katolické; tito přišli jen se strachem, ale u velikém počtu přes 700. Napomenul 
je k životu řádnému a zachovávání kompaktát a aby jedni druhých netupili. V únoru 
r. 1463 plnomocníci císaře Fridricha zde odevzdali knížecí pláště a klobouky synům 
krále Jiřího, Viktorinovi, Jindřichovi a Hynkovi; takto povýšeni byvše na knížata 
říšská nazývali se knížaty či vévodami Minsterbcrskými. 

V prosinci r. 1466 Jiří prohlášen byl za kacíře; proto ve valné schůzi v dubnu 
r. 1467 zde král přečetl proti tomu obranný spis. Nastal boj, až i stolice papežská 
poznala, že není lze krále přemoci a že předsevzetí proti Cechům bylo těžší, než se 
nadali. Již papež Pavel II. ustanovil legáta k jednání novému, když dne 22. března 
r. 1471 v této budově zemřel veliký Jiří, měsíc právě po smrti Rokycanově. Po dva 
dni tu byla vystavena mrtvola králova, pak donesena na hrad a pohřbena vedle krále 
Ladislava. — Téhož roku dne 19. srpna sem přijel nový král Vladislav II., jenž tu 
pak také stále bydlil první léta. 

Dle staré zprávy r. 1477 král Vladislav v neděli masopustní ♦♦ pozval k sobě do dvora 
svého předních měšťanů pražských i s manželkami jich a tu s nimi ten druhý i třetí den 



• Fantinus byl rodem z Dalmácie a češtiny nebyl dokonale mocen ; mluvil latinsky a probošt 
vyšehradský Jan z RabŠteina sněmu tlumočil slova jeho česky. 

** Masopust slavil se u nás již za Otakara II. Ve 14. století Štítný kára, že masopust se 
slaví rozpustile a hříšně. JiŽ tehdy jedli koblihy a šišky, tancovali, přestrojovali se za maškary a p. 
Viz Zíbrt, Staroč. výroční obyčeje a téhož Jak se kdy v Čechách tancovalo. — Veselí někdy špatně 
skončilo, jako se stalo králi Albrechtovi r. 1439, že po velikém radování spadl se schodu a zlomiv 
si nohu navždy okulhavěl. 

613 



v rozličných kratochvílích hodoval. A tu tanec byl veliký, že i sám král tancoval »s Chlu- 
patí! kramářku a před nimi Martin Nedorůšté postavník držel. « Bezpochyby to byl tanec 
néjaký pochodňový. 

Teprve v nepokojích pražských r. 1483 a 1484 Vladislav odtud se přestéhoval na 
hrad. Po smrti totiž Jana z Rokycan vznikly nové spory náboženské; když pak r. 1480 
zjímáni byli nékteří knéží pod obojí, lidu velmi oblíbení, ač potom propušténi byli, spory 
neustávaly. Když pak se proneslo, že konšelé zrádně chtéjí odstraniti muže strany pro- 
tivné, obce Starého, Nového i Menšího mésta se zdvihly; tehdy r. 1483 dne 24. září ne- 
návidění konšelé většinou na radnicích zjímáni a pobiti. Jenom někteří šťastně utekli a potom 
s králem Vladislavem II. se vrátili do Prahy, chodíce prý mezi dvořany ve škraboškách, 
aby nebyli poznáni od lidu. Však přece byl jeden z nich poznán, Vít Ocásek kovář, muž 
u lidu velice nenáviděný; unikl sice svým pronásledovatelům do Králova dvora, ale lid 
s velikým křikem a hřmotem tloukl na vrata volaje: » Vydejte nám ty zrádce, kteří prve 
stínáni býti měli; nevydáte-li, rozkopáme ten dvůr i s tím králem*. 

Král vida a slyše, co se děje, velikým strachem byl soužen a ani oknem nevyhlédl. 
V tom pan Ješek Svojanovský z Bozkovic, sám kališník a u lidu oblíbený, dal si otevříti 
fortnu postranní (snad to byl vchod do nedávná zbylý v ul. Králodvorské proti Č. 663) 
a vyjel na koni mezi lid, krotě jej pěknými slovy a prose velice, aby těch a takových 
věcí proti králi, pánu svému, nepočínali. Tu prý néjaký Bonuse, krejčí křičel: » Vydejte 
nám i toho krále Poláka protivníka!* A pan Svojanovský ohlédnuv se naň řekl: >Milý 
mládenče, škoda tvé mladosti a podoby, že chceš býti katem nad svým pánem; umlkni! 
By pak tento král na tento čas skrze tvé ruce zahynul, snad by toho tobě budoucí král 
zlým vzpomínal*. 

A když tak pěkným a milostivým napomínáním a slibováním, že ten Ocásek i když by 
tu jiní zrádcové byli, do městského vězení dáni budou, lid ukonejšen byl a rozcházeti se 
počal, seděl král všecek polekán v nejkrajnějším křídle svého paláců vedle samé nové věže 
a oknem přes příkop na Nové město vyhledal. V tom z domu proti té věži, který po- 
zději u Ledvinku slul, (nyn. u Modré hvězdy) vyběhl soused novoměstský, kovář Martin 
Marjánek s velikým laním až na kraj příkopu a při tom napínaje luk prý na krále mířil 
volaje: > Vydejte nám ty zrádce! Zabte toho krále, vyvedeného Poláka!* Tu král zděsiv 
se hned kázal činiti přípravy ke stěhování; večer s malým počtem dvořanů šel pěšky na 
konec příkopů (nyn. Eliščinou třídou) a dal se převézti na druhý břeh. A nazejtří v kostele 
u sv. Víta přísahal, že již nechce dvorem býti v Praze. 

Tak asi vypravuje Hájek; ač leccos jistě v tom jest smyšleno, tolik jest pravdou, že 
tehdy král se dvorem svým se odstěhoval na hrad, který i vojensky opatřil. Od té doby 
dvůr pustl a i sousedstvo veškero trpělo, že dvořané a služebníci královští odtud se stě- 
hovali na Hradčany a Malou stranu, které vzkvétaly. Tím skončila Králova dvora doba 
královská. 

Jak asi vypadalo tehdy toto sídlo královské, nevíme; na straně do ul. Králodvorské 
blíže k Josef. nám. byla aspoň po nějakou dobu část domu určená králové či královně, 
proti uličce Jakubské byl vchod zadní, někde u Prašné brány vchod hlavní. Na té straně 
byly asi hlavní komnaty královské. Výše uvedený počet účastníků při shromáždění kněžstva, 
jakož i konané tu sněmy* dokazují, že ve dvoře králově byla nějaká síň neobyčejné velikosti. 
Mimo to se uvádějí tu pavlače, sklepy a lázně. Velikou zahradou proti klášteru Hybernskému 
šla cesta k fortně proti Novému městu. 

Opuštěný dvůr králův ještě na čas udržován byl v pořádku, když tu na po- 
čátku 16. století byly desky; ale i ty přeneseny na hrad r. 1512. Jakousi část** Fer- 
dinand I. daroval íindřichu Firšicovi z Nabdína, jenž r. 1534 držel Zbraslavice 
a později i Vlastějovice (Hamrštat), r. 1547 hejtmanu malostranskému Jindř. Plan- 
skému z Egerberka a Žeberka, jenž rok potom byl radou při soudě nad appellacfmi. 
R. 1538 týž král dal kus zdi i s věží Voit. Klatovskému z Dalmanhorstu (viz str. 

• Byl tu jcšte sjezd celého stavu rytířského r. 1518, když král již dávno tu nebydlil. 
•* Viz lansa-Herain-Teige str. 267 n. 

614 



22 a 162), »jenž drží dům, kterémuž říkají Doleatorův (Bečvářský), kde prvé desky 
byly a maštala byla, a nyní již toliko zdi stojí zdélí okolo 22 loket a zšíří 15 loket, 
ke kterémuž místu pustému véž městská s velikou roztrhlinou a zlou střechou při- 
pojena jest* Vdova po Klatovském r. 1552 dům ten prodala Jiříku Ursinovi z Vladoře; 
později byl majitelem známý Jan Táborský z Klokotské Hory. 

Hlavní část domu r. 1556 od krále dostal Ladislav Popel z Lobkovic, nejvyšší 
maršálek dvorní; ale i z toho díl r. 1597 Zdeněk z Lobkovic daroval Janu Ferd. 
z Frankenšteina. O smutném stavu budovy svědčí zpráva z r. 1606: >Starý králův 
dvůr zbaven jest vší okrasy a ozdoby královské, takže se nyní sotva pohromadě 
drží.« R. 1608 bylo tu všelijakých 36 nájemníků, jako šenkýř, krčmář, forman, 6 ná- 
denníků, 6 krejčí s ženami a dětmi. 

R. 1631 kardinál arcibiskup hrabě Arnošt Albrecht Harrach koupil zdejší ma- 
jetek Lobkovický od kněžny Polyxeny z Lobkovic roz. z Pernšteina za 18.000 zl. 
rýn. a dal vše s velikým nákladem zaříditi pro arcibiskupský seminář; na 
vydržování odkázal 20.000 zl. (Jesuité tehdy měli kollej Karlovu, seminář sv. Václava 
v nyn. Husově tř. a konvikt u sv. Bartoloměje.) Ale za vpádu Sasů téhož roku dvůr 
od vojáků byl vypálen a vydrancován tak, že zbyly jen holé stěny. Na opravu, již 
potom hned arcibiskup počal, opat kláštera Plasského i opati jiných klášterů, kteří 
sem chtěli posílati své studenty, postoupili mu své podíly na penězích z příjmů po- 
kladny solní. (Viz str. 50. pozn.) Ale když po bitvě u Liitzenu r. 1632 Albrecht 
z Valdšteina ustoupil do Prahy, nevázání žoldnéři opět vydrancovali budovu. 

Tak se stalo, že seminář vlastně tu počal až r. 1635; professory zprvu byli 
irští Františkáni či Hibernové. Opat Strahovský Kašpar Kvestenberk sem poslal 
8 klerikův a 5 světských studentův. 

R. 1636 Cisterciáci zřídili v sousedství kollej sv. Bernarda. (Viz str. 113.) Po 
roce Premonstráti strahovští přestěhovali svou kollej, t. zv. Norbertinum, do nynějšího 
ústavu šlechtičen (viz str. 46 a 179), a z ní několik knězi učilo v semináři arcibis- 
kupově. Též opat tepelský sem poslal r. 1638 několik knězi a studentův. Bylo pak 
tu i gymnasium, knihovna a knihtiskárna arcibiskupská. Dle bully papežské z r. 1638 
studující filosofie a theologie nabývali zde hodnosti akademické. Ale r. 1639 za moru 
dána sem vojenská nemocnice, v níž zemřelo přes 500 lidí; zahynulo prý tehdy 
v Praze na 18.000 křesťanův a 10.000 Židův. Teprv v létě r. 1640 odneseni zbylí 
nemocní a dům znovu upraven. 

Opět zde nějaké budovy přikoupil arcibiskup r. 1647 a r. 1659 stavení s věží 
i pozemky v příkopech Starého města na straně k sv. Benediktu. Konečně r. 1673 
arcibiskup Matouš Sobek z Bilenberka přistavěl nové křídlo semináře, a arcibiskup 
Jan hrabě Valdštein založil r. 1694 při něm kostel sv. Vojtěcha. Tak vznikla budova 
veliká, po ohni r. 1689 nově zřízená, již jsme vídali ještě před třemi lety; byla to 
doba Králova dvora ve službách duchovních. 

Ještě bud vzpomenuto, že kardinál Harrach, muž velice zbožný, bezúhonný 
a štědrý, měl o ústav svůj dlouhé spory* s Jesuity, kteří držíce universitu, nechtěli 
dovoliti, aby zde studující dosahovali doktorátu. Od r. 1753 nebyli sem na filosofii 
připuštěni posluchači světští, kteří odkázáni byli na filosofii světskou. 

Seminář odtud r. 1777 přeložen byl do Klementina, kde v 1. 1783—1790 byl 
t. zv. císařský či generální seminář podle vůle cis. Josefa II. ; ale Leopold 11. r. 1790 
semináře tyto v říši zrušil a biskupům zase odevzdal. 

• Viz Zapova kronika V. 970, Ekert I. 450, Tadra, Poč. arcib. semin. ve Sborn, histor. 11. 

615 



Od té doby Králův dvfir sloužil účelům vojenským, byly tu kasárny t. zv. 
Králodvorské, od n 1869 kadelní škola. (O kuslele sv. Vojtěcha víz str 113,) 

R. 1899 Živnostenská banka koupila a dne 6. prosince 1900, když byla vysta- 
věna nová kadetní škola na Mariánských hradbách, převzala rozsáhlé to místo, asi 
14.370 m^ za 2,600.000 K. Teprv od července roku 1902 se počalo bourati; nyní 
jest tu místo pusté, nedávno z časti použité za cirkus. Aspoň domy v Králodvor, ni 
zatím užijí více světla a vyhlídky; leží tu však dlouho veliký kapitál skoro bez 
užitku. Mnoho se mluvilo a jednalo o plánech, jak drahé místo využítkuvati, a!c při 
tom aby neutrpělo Josefské nám. a zvláště krásná Prašná brána, aby se otevřela 
i nová ulice od Poříčí. Část pozemku koupila obec Pražská na repraesentační český 
dům.* 

Zmizela památná budova, jež ovšem sotva již jen v základech měla pozůstatky 
bývalého sídla královského. Upomínky dějin již přidrží se pouze jména této ulice. 

Na rozsáhlém staveništi první r. 1903 se staví proti kostelu sv. Josefa budova Ob- 
chodní a Živnostenské komory dle projektu arch Ant. Turka od stav. A, Nekvasila. 

Na levé straně jest č. 588 hotel u z), anděla; viz str, líO. — Za Rybnou ul. dum 
č. 668-3 v 15. stol. slul u dřevěné točenice. Dříve tu byly dva domy, z nichž jeden 
měl zámečník, druhý Adam »archÍtéktor« Škřidlár, pokrývač, r. 1436 Václav horolog^ista, 
hodinář či orlojník. — V Č. 667-5 byl r. 1410 sladovník, pak tesař Manin. - Č. 666-7 
nejstarší majitel krejčí Ježek, r. 1410 Hanuš Vinkler acofex či jehlář. Zde dvorní iloda- 
vatel F. Prochaska má voňavkárství. C 665 9 u modrého klíČe^ kde v části r. 1410 
bydlily bekyné Frány Brnčnského; pak dům méla plátenice Alžběta, zv. Kyllice, r, 1429 
Václav ze Kře. — Druhé části r, 1410 byl majitelem staroměstský písař, radní (notarius 
praetorii) lan Konigsverdcr, zv. Lancman, Po ném dům mčli železnici. Na domě jest socha 
sv. Jana Nep. 

Za č. 664-11,, kde jest hostinec u zlatého klíče a v nároží socha sv. Václava, jest 
uzoučký průchod do ul Jakubské (v. t.), naproti č. 663-13 u modré růže. - Sousedí 
č. 662 (66l)-15 a 17 u Čížků. Nejstarší majitelé č. 661 sladovník, soukeník, sluha 
rychtářský, č, 662 pokrývač, zvaný Jan Škornice. V 18. století byla tu továrna hedvábí. 
— C. 660 (659) 19a21 u Panny Marie, kde stávala fara sv. Benedikta (curia crucife- 
rorum), jež zaujímala i místo vedlejšího č. 658-23, které později slulo Prach o vna (Pulver- 
haus), pak u Šňůrkářů. — Po klááleře a kostele ulice tato slula za starších dob ulicí 
s v, Benedikta. (V, 1.) Když mniši odtud utekli, »páai purgmislr a rada prodali jsou 
dům (faru) Martinovi řezníku; po smrti jeho od Machny dcery připadl vzdáním jejím na 
Beneáe řezníka, manžela jejího.* V domečku č. 660 bydiili jehlárí, r. 1429 malíř Prokop, 
pak jakýsi Matyáš Třibřich. — 657-25 a 656-27 (t. z v. Malá strana), jsou na miste 
školy u sv. BL-nedíkta, která stávaTa u brány téhoi jména; a tou ulice končila. Brána 
tato byla zbořena až r. 1793. — V nízkém domku č. 655-29 bylo v 1 1898-1891 techno- 
log^ické průmyslové museum Obchodní a Živnostenské komory. I ve zbylém koutě nyní 
vznikly krámky vedle ústavu šlechtičen; viz str. 179. 

Královská či Císařská louka na jilm Sin f chová proti Vyšehradu. V dávných 
dobách i místo nynějšího města Smíchova byla louka, na níž slavena velikolepým 
zpfisobem dne 3. června 1837 korunovace Václava U. a choti jeho Jitky, dcery 
Rudolfa Habsburského. 

O slavnosti té starý kronikář vypravuje: 

Po vykonáni mše sv. a korunování u sv. Vita všichni (bylo tehdy v Praze mnoho 
hosti s 191.000 koní) jeli k obědu na místo jim připravené, kteréž bylo na polích a lukách 



♦) Návrhy naň^ jeden od M. Dryáka a T. Ameny, druhý od A. Balšánka, s illustraccmi viz 
Zprávy arch. a ini. 1903 č. 26. 



616 



mezi Petřínem a Zlechovem na břehu řeky Vltavy, neboť lolik lidu město snésti ne- 
muhlu Tu byli připraveni dumové a palácové tlivným zpusubeni z dříví tesaného^ a železy 
spojováno, prkny hoblovanými obito a táfíováno, jako by to melo tu za mnoho let trvati, 
schodové, stolové, stolice, všeho toho bez nedostatku; slény nt*ktcré rozličných barev sukny 
byly obestřeny, pokrmil mnohých a rozkošných všem do sytosti. Vína rozličného, z jiných 
i zámořských zemi přivezeného, všem dino k pití bez nedostatku, trybačů, bubeníků, 
pistcuv a hudcův nékulik set při tom bylo. Po vykonání pak obéda páni a rytíři rychle 
připravivše se ve své zbroje^ kolby a honby divné provozovali, lak ze každý, komuž byl 
mil svét, mél se tu čemu podivovati, a tak ten den od občdův až do večera v rozličném 
kratochvílení ztrávili a vykonali. (Viz Boehm 5'^, Pauly 138.) 

Na památku té korunovace louka posud sluje Královskou. Byla mjjetkem kapituly 
Vyšehradské a z části několika občanů z Podola, Od n 1867 do 1898 bývaly na ní hlučné 
koňské dostihy, na néž mnozí se dívali i s vyšehradských hradeb. [Jle tribuny, která 
bývala na louce pro diváky, blízkým dumům říkali u tribuny. Za posledních let znenáhla 
část louky při silnici se zastavuje * Parné ti zaslouží^ že za dávných dob na Královské louce 
též se rýžovalo zlato; ješté před óO lety bylo tam prý vidéli rýžovnické kopečky. Jediné 
zdejší stavení č. 510 jest parní pila blíže konce železničního mostu Spojovací dráhy mezi 
Vyšehradem a Smíchovem, 

Nedaleko od tohoto mostu k j, jest dom^k pfístavniho dozorce (obr. str, 619.) při 
sev, 11 m širokém ústi přístavu** smíchovského, jímž ze zbytku Královské louky vznikl 
nový ostrov, majetek eráru. Přístav jest určen vorům, které se hromadívaly u Podola 
a Podskalí a při povodni hrozívaly nebezpečím vždycky pražským mostům. Tak zmizela 
rozsáhlá zelená prostora, kde denné se konlvaly závody mládeže pražské, kde byla příjemná 
procházka po lopote denní, — poesie usioupíla moderní prose. Slavnostně přístav byl 
otevřen díie 5. listopadu 1902 u přítomnosti místodržitelc hrab. Coudenhove. Východní 
břeh ohraničen jest podbřežim \0 m šin, po némi vedou dvoje koleje železniční; ievý 
břeh jest 25 m šin a spojen silnicí 10 m šir, a 15 km dk s erární silnicí zbraslavskou. 
Krásný jest odtud pohled na vyšehradskou zelenou stráň — až iia ohyzdné domy při 
Libušiné uk, jež jsou k řece obráceny zadními pavlačemi. Viz obr. str. 618. a 620. 

Královská tř, 11 L» a Sm. z Chotkovy tř. za mostem cís. Frant. k jihu, vých, 
strana již odtud a západní počínaje od kasáren Albrechtových (viz str. 5780 jsou 
smíchovské. Na iib od Mlýnské ul. jsou zbytky byv. botanické zahrady (víz Presslova uk), 
dále tato tn již zřízena jest u P.ilack. ti* a na jih od ní. Jméno od r. 1896; dříve 
Královskou na Sm. slula nyn. Divišova, a tato ul (IIL i Sm.) slula Mostecká. 

Kde býval bastion č. 11., pak skladiště vojenských postelí, u konce mostu do r. 1902 
bylo vidéti skrovné zbytky hradeb, až i tác byl vystaven nový dům u samého mostu. — 
Dále slojí pékná budova némecké reálky malostranské z r. 1901. Ve, 575 (roh Petřínské) 
bydlí akad, sochař, prof. uméL prům. školy Celda (CelesUn) Klouček. V é. 624-16 bydlí 
zemský školní inspektor Kar. Nečásek. 

Na strané smíchovské, za nárožím proti mostu c. 599-2, jest krásný dum hrabete 
JUDra, Václ, Kaunice 599-4, a vedle podobný Bartclmův. V ozdobném dome t, 542-28, 
vystaveném od arch. Ant. Wiehla, bydlí vrchní inspektor dráhy v. v. Bazika Ed., cis, 
rada. Od jakubské ul, posud je zřízena ulice k Smetanové; c. 1050 a 1049 jsou strašné 
♦moderní*, fádní domy vedle rohového c. 1051 u praotce Čecha s pěknými malbami. 
Odtud k j, ještě stojí dva a dva domy, ostatek zaujímá posud níže položená býv. botanická 
zahrada, jež obci smíchovské byla odevzdána v únoru r. 1903. Třeba tedy posud obejíti 
ul. Preslovu a dále po Kostelním nám,, Kinského tř a Palackého tř. se vrátiti do ulice 

• Vznikají tu ulice (od sev. k jihu): V^yschradská, Lumírova, Slavojova a Horymiiova. 

♦♦ Viz M. Machulka, Zprávy arch. a inž. 1900. Siavbu pfistavu (140 000 m^ provedla Uima 
Lannova (viz str, 344,), dozor mčli vrchní stavební rada. Rytíř, vrchní inženýr Marhulka a íni. 
Hromas. V domku dozorcové jest deska s nápisem, že pHstav má jméno cis. Františka Josefa k 



6'7 



ai 



této; zde č, 744 sluje Darampé (v Adresáři chybné aa Kampe) a č. 755 na bělidle, 
v č* 739-38 bydlí zemský ák. insp. Fn Wenig. Při Komenského n^. jest č. 807 u stéstěny, 
před Žižkovou ul č, 888 u Šafránku, na rohu Vltavské \i\, č. 980 chlapecká škola. Jižté 
od Vltavské ul. jsou rozsáhlé budovy smícljovského pivovaru, proti nim veltké jeho nádvoří. 
Od uK Pivovar:»ké posud neni dále ulice lato proražena. 

Královská tř. Krl, bývalá Hlavní tř,, je^t pokračováni Poříčí přes celý Karlín, 
ncjiivéjší ulice mésta, osvéiiená elektrickými lampami na kovových, ozdobných sto- 
žárech v podobé bran. Domy jiou tu mnohé s velice rozsáhlými dvory, nékteré dosti 
výstavné, jiné jcšté nízké, zvlá:^té pří konci k invalidovně. 

V d. 66*4 má závod optik K, Vejtruba st., v č, 34-5 bydlí spis. prot, Fr. Vy- 
koukal a arch. J. Hrádek, dum c. 200-9 jest průchodní do Nábřežní ul., maj, speditéra 
Jos, Srnce synovcův. V c, 17-13 veliký sklad nábytku má M, Bacik, č, 50-17 jest pěkná 
budova s věžičkou Karlínské občanské záložny; vystavena byla dle plánu arch. Bauma 




Císafiká louka ji VyšcJirad. 



od stavitele Brabce^ práce sochařské provedl Jindr. Čapek, maibu na omítce J. ScheiwL 
Č. 25-18 u niésta Prahy, 37-24 u zlaté Uolvy, 

Za é, 23 a 32 přes ulici vede mohutný viadukt dráhy; viz O viaduktu, Č* 27 n 
pěkný ii\xm, jejž vystavěl r 1869 Jos. Kudiáček, é 12G'4(J má obrázek zlaté kachny; jcsl 
tu redakce » Karlínských listův*. Č. 231-29 všeobecná záložna a zastavárna, 233-31 droguehe 
u bílého anděla, é. 108-48 má knihkupectví nakladatel Rud. Storch; naproti slojí starý 
domek č, 227-37 s velikým dvorem, kde při Vítkové ul. jest v nové budově okresní 
hejtmanství. 

C. 129-50 pernikáře Fr. Chlumeckého, jehož krámky stávají všude po Praze o každé 
pouti u kostelův. Č. 130 (l98)-52 u říáikého orla s hostincem u české koruny. Rozsáhlý 
dum č* 5-39 n, u červené hvězdy má jméno po znaku na domě, maj. řádu KříŽovníků 
n červenou hvězdou. Viz str 450, Hostinec ten, dle Zapa do r, 1848 nejkrásnějiSí budova 
v Karlíne, vystavěn byl v 1. 1841 — 1843 na místě bývalé zahrady u posledního peníze, 
kteréhožto jména hospoda spolu s úřadem celním stála vzadu při břehu Vltavy, t. j. při 
bývalé hlavni cestě, jak pověděno na str. 460, V domě tom jest i lékárna u české koruny; 
v Č. 112-56 bydli bud. skladatel Bedř. Sequens. Č, 46-41 u iří koní. 

Proti náměstí 6, 81-45 u města Hamburku, maj. JUDra. Fr. Lokaye, č. 71-47 u města 
Londýna (na domě posud německy London), č. 30-55 nízký dům u města Prešpurku, 
č, 47-61 u Lipska, č. 29-63 zur Stadt Rokitzau, č, 192-67 skladiště a kancelář Rakouské 
severozápadní paroplavební společnosti, č. 72'69 zur Siadt PardubitJ, č. 128-78 u dělového 



ŮlB 



krize, č. 131-80 elektrotechnická továrna proslulého vynálezce inž. Fr, Křižika. Na domě 
č, 1U9-82 jsou tři lilie, L 110-86 sluje u zlatého slunce, č. 100-88 rozsáhlá továrna na 
šumivé nápoje dra Ferd. itátky (zemř. v Nizze r. 1901), č. 27-81 olejna M. Zadáka^ 
č. 101-87 ot^ecnt trzišté, č. 114-96 říšské jablko, nyní u Vyšinských, č. 72-100 u červe- 
ného srdce, č. 61-102 o jelení hlavy. 

Na bývalé Malé invalidovně se počalo stavéli r. 1902; nyní jsou tu již tři domy 
proti vozovce obce pražské. Zde pravé (v lété 1903) se zdvihají starší roury vodovodu 
a plynovodu, aby neležely tak hluboko, když zde tálo silnice bude se vysoko navářeti. 
Viz str. 355. Do Královské tř, ještě se počítá invalidovna, za ní č. 274-110 u Cukrů 
a č. 302-114 nemocnice města Karlina. 

Královská tr Lbň. 1 , jest pokračování předešlé tfídy karlínské při staré silnici 
do Vysočan a Brandýsa. 

Katastr libeňský na 1. strané zasahuje blíže k IVaze; tam naproti Veliké invalidovně 
jsou rozsáhlé budovy Pražské akc. strojírny, drive Rustonky, založené r. 1832 na místech, 




Přístav ní diuii. 



kde dříve se říkalo na Švábkách; naproti, jak jsme prve slyšeli, sahá obvod karlínský 
až na konec vojenského cvičiště. Za nim pak hned jest katastr žižkovský, lam jest č. 7a 
Sluncová a č. 54 a 55 Heinovka (maj. Fr, Heine) a ještě za ccslou do Hloubčtina 
či silnicí do Podčbrad č, 56 Kti oslátka a č. 512, hostinec na Kunštátce* (obého 
maj. Karel ze Schluderbachu), 

Na L za Rustonkou, jak se posud řiká, jest libeňské č. 52, dle nápisů mnohojazyčný 
hostinec Štrasburk, kde dříve bývala hospoda v Myši ne či Myáí díře. Za ní dále 
č. 264 plynárna dříve Belgická, nyní Anfflická, u níž silnice tálo vede dosti hlubokým 
úvozem mezi poli. Dále na pr. na půdě žižkovské č. 537 u zlaté kotvy Za velikou dřevní 
ohradou ViL svob, pnna z Konigswarteru jest Halabenka** (továrna na mýdlo a stearin) 
a za ni rozcestí Iř. Palackého, kudy jezdi Křižíkova dráha elektrická k sev. dále do Libné, 
a této třídy, kudy jezdí dráha do Vysočan, Za rozcestím na bývalé Palmovce jest 
hostinec č. 457 na Palmovce a několik domů, z nichž vyniká č. 535 lYeskami. Strana 
žižkovská jest tu ještě zcela nezastavěna mimo konec, kde jest č. 530 hostinec u Justu 
a č. 445 Z. Lanf^a lučební továrna jíž před samým vysokým náspem dráhy Severní (Tur- 

* Jméno to nemá asi pOvo<l po slavném rodu KunátátBv, z nichž byl i Jiří 1'odčbradský, 
nýbrž po radním novoměstském Danielu Nat. Kunšlalovi, jenž pro statečnost r. 1648 byl po- 
výšen na vladyctví t Krygsfeldu, 

*• Jméno po bývalém bankéři pražském; viz str. 162 a 164. 



619 



SI* 




iiovské), která tu na vysokém 
inosté přes silnici vede k Vyso- 
čanům. Před náspem na strané 
pratéjší (libeňské) má dvarnl do- 
davatel M. Veider rozsáhlou to- 
várnu č. 387 t, zv. Kloboučnici. 
Za náspem jest katastr libeňský 
již i na straně pravé, kde V. 
Bima má továrnu na vodoměry 
a árouby {L 232) naproti Bála- 
bence nové, což jest dvorec 
č. 225, Zde jest rozcestí cesty 
k Rokytce, silnice této do Bran- 
dýsa, nové do Hloubétina (Pode- 
brad) a cesty do Hrdlořez, 



Pamik ..Frftntiiek Josef I '' v pnstívu 



U Král obory Vil, od 

konce Bélského tf. u výstaviště 
podél vých. strany Královské obory do Palackého tř. pod viadukt společn, státní 
dráhy; jméno od r 1888. 

Dříve dle ném. Baumgartcn (poněvadž tu v i^ásti* vskutku byla štěpnice) říkali 
nesprávné Stromovka (jakž sluje zde i dům na rohu Buben. tř. č, 106 u Stromovky); 
víak lépe jest historické (tak i dům s hostincem č, 763) u Král. obory. Tak i sbor 
obecních starších r, 1889 se usnesl požádati zemský výbor, aby se obnovilo jmL^no staro- 
dávné. Před ob. dvorem č. 284 v zeleni stoji Boží muka, postavena r 1680 dle nápisu 
českého: »0 má duše, pozastav mi se a vzpomeň před Bohem na ty mrtvé, kteřížto 1680 
léta v času morním zemřeli a v tomto místě mnozí v pánu odpočívají atd. Tato muka 
Páně slov. pan Christian Meyer s manž. svou Alžbětou ruz Jezberovou a p. Vád, Rein 
syn její též s manž, svou Annou roz Tichou postavili nn podéícováni atd.< Na druhé 
straně nápis něm. — Nově postavena v den sňatku kor prince Rudolfa 10. května 1881 
Die obrázku na zdi říkají tu u sv. Trojice. 

U Král obory Bbc., se táhne od nové c. kr. akademie umění** při Gerstnerově 

ulici (d. 172) od vchodu do obory na konci Ovenecké ul. na záp. 

Jsou tu domy pouze na straně jižni s volným, krásným rozhledem pres hluboký 
livoz dráhy Buštěhradské na oboru a návrší za Vltavou, Zevnějškem vyniká dum c, 189 
s freskami a českými nápisy i vedlejší dům c 159 též s obrazy, maj. JUDra J. Salaby; 
č. 161 u Karla IV., č. 191 u české koruny \na rohu Škroupovy uL). Kde dráha za malým 
tunelem se obrací k jz. (k Brusce), i tato u!. se zatáčí týmž směrem k ul. Korunovační. 
Jest to zátiší příjemné, jako venkovské, vzdálené posud nichu městského, 

V Královské oboře Bbč., jest známý skvostný sad i s výstaviéiěm, druhdy 
skutečná obora (hortus ferarum) se zvěří » pečlivě uzavřená. Již v dávných dobách 
králové i páni si zřizovali obory tj, lesy olirazené, jak vídáme na venku do^ud leckde; 
u Prahy byla tato obora ovenecká Či bubenečská, novější obora Hvězda, obě zbytky 
bývalých lesův (viz stn 38,) a menší obora v Jelením příkopě u samého hradu. O oboře 
na úpatí Strahova a Petřina viz str, 368. Honba bývala vždy zábavou panskou. 

Sad tento má rozlohy 115 /ta a nerovná se tedy velikostí isadům jiných měst; tak 
Tiergarlen v Berlině má 2u9^ Boulořiský les pařížský 875» Prater vídeňský 1712 Áa Však 

* Byly tu dříve dvé reality: Král. obora a Štěpnice, zdí oddělené; v části jedné byl lovčí 
zároekf nyn. restaurace L, dvůr a j*, v druhé štěpnice s mysli vnou při bráně k BubeněJ. 
** Na rok 1903—1904 rektorem zvolen prof, Fr. ŽeníSek, 



0^0 



naše » obora* vyniká pečlivou úpravou, svěžesti rostlinstva, i jest si jen přáti, aby navždy 
zůstala ochránéna zastavění i kouřícího fabričního okolí. 

Obora* vždy byla majetkem českých králův, a zemský výbor — zástupce krá- 
lovství Českého — jest jen správcem a uživatelem; dříve; se psávalo » majetek král. 
komory«, ale r. 1879 od nejv. hofmistrovského úřadu vysloveno, že oboru »spravuje 
a jí užívá zemský výbor, však bez ujmy neobmezeného práva nakládáni, jež nejv. 
rozhodnutím z 3. května 1845 Jeho c. kr. apošt. Veličenstvu pro budoucnost vy- 
hrazeno.« Není tedy obora tato majetkem zemským, jak se myslívá, ale také není erární, 
nýbrž soukromým majetkem krále Českého, a proto dle zákona vyňata jest z působnosti 
obce bubertečské, ač k ní náleží katastrem. 

R. 1319 Jan Lucemburský zde činil veliké přípravy k slavnému turnaji, ale z hostí 
i z daleka sezvaných nikdo mu nepřišel. Již před tím obora byla obehnána vysokou zdí, 
a rok po nezdařené slavnosti král postupuje dvůr v Ovenci pražskému proboštství, vyňal 
z příslušenství jeho oboru se 12 jitry polí, jež určena byla pro hlídače či oborníka; vrchní 
dozor nad oborou míval královský lovčí. 

Když r. 1401 Míšňané přitáhli k Praze a zde tábořili, pálili vsi, vraždili lid a pobili 
jeleny v oboře. 

V květnu r. 1420 Táboři pobořili zeď okolo této obory ovenecké, aby nemělo tam 
vojsko Zikmundovo ochrany; vskutku v těch místech pak v červnu (před bitvou na Žižkově) 
měla ležení část vojska křižáckého. A byvše poraženi sem ustoupili; ale brzy potom v ležení 
jejich za velikého větru vznikl oheň a zničil jim všechny stany, potřeby válečné i potravu. 
V té dobé obec pražská na čas si přivlastnila oboru, a r. 1421 ji zpustošenou přiřkla 
jednomu z konšelův; ale když Zikmund r. 1436 byl konečně přijat za krále, obora jakožto 
statek korunní mu vydána. 

Znova oboru zřídil Ferdinand I., jak píše Beckovský: »L. 1536 Ferdinand I. v Bubenči 
dosti prostrannou oboru vyměřiti a ji také zdí obehnati dal, přísné všem zapověděv, aby 
do té obory ani okolo její zdi, po mimo ležících polích s žádnou zbraní žádný nešel; čehož 
kdyby se kdo zoumyslně dopustil a postižen byl, ten aby bez milosti provazem byl trestán.* 
Tak časy se mění i vyhlášky; nyní jsou tu jen tabulky »Sady tyto se doporučují ochraně 
ct. obecenstva*. »R. 1559 Ferdinand na polích při staré oboře novou oboru vystavěti, 
ji samým lískovím a jiným příjemným nízkým stromovím ohraditi i velmi krásně spořádati 
dal.« Tehdy prohlouben byl i zdejší rybník, v némž r. 1680 zřízen ostrov. 

O slavnosti »Slamníku< (viz str. 166.) vždy mnoho lidstva se nahrnulo do obory; 
zachoval se list z r. 1531, v němž Ferdinand I. píše: >A jakž jsú lidé obyčej měli každý 
rok v úterý velikonoční do vobory naši se projíti, chcem, aby toho více nebejvalo a od 
voborníka (správce obory) našeho aby puštěni do vobory nebyli. « Že od lidí, které tam 
pouštíval, dostával zpropitné, král mu ztrátu tu nahradil. 

Dle zprávy z r. 1572 zde se chovali »jeleni, divoké husy, kuřata, klisny a jiná »divoká« 
zvířata. Již 6 let před tím se nachází zmínka o skotu v oboře. Za Rudolfa II. byli chováni 
tu i velbloudi; ale nedařilo se jim zde, i odvedeni jsou na Mníšek a pak do Dobříše. 

O oboře této píše Balbíii: >V Praze za hradem nebyla sice obora největší, ale 
Rudolfovi byla nejmilejší pro řeku Vltavu, ostrovy, stromy a jiné pohodlí, jež zvěř miluje. 
Zde choval plachou zvěř všeho druhu, jako jeleny, daňky, pak cizí, jako buvoly, asijské 
ovce a jiné vzácnosti a divy zvěři.* 

Ač r. 1614 král Matyáš dvůr k veliké škodě Prahy přenesl do Vídně, Král. obora 
přece zůstávala řádně chována; až ve válkách za Marie Terezie sad tak byl zkažen, že 
měl býti zcela zrušen; ale nestalo se k naléhavé žádosti stavů českých. 

Té doby sem již byl přístup volnější. Hrozně tu řádili Francouzi r. 1742; pokáceli 
všechno stromoví a v lipovém stromořadí odtud ke hradu věšeli vyzvědače a zběhy vojenské. 
Po válce z obory byla poušť, a již šlo o to, aby pozemky byly pronajaty soukromníkům. 

♦ Viz o Královsko oboře články dr. |. Dokoupila v Čes. Pol., Česká Revue 1901, Ottovy 
Čechy lil. 464. 

621 



Ale jménem stavů hrabe Stepán Kiosky r. 1746 proti tomu se opřel, že radnu jest, aby 
míslOj •jež jest ozdobou a potěšením celé zemé České, ve své způsobe i dále bylo 
zachováno. < 

Za Marie Terezie byly tu slavné obžínky, jichž se iVčastnila í císařovna. 

Po dávném zvyku ověnčené dévče říkalo vznešené pani české přání: 

Letos j buď Bohu chvála, přehojná žeň byla, 
sejpka se rychle obilím naplňuje. 
Radosti plesáme, že práce se skončila; 
za každou krůpěj, která se vy potila, 
nemálo dobrého se užije. 

Při korunovaci Františka í., na niž věnováno bylo 90/000 zl., vystrojeno bylo dne 
12. srpna 1792 16 svateb selských, z každého kraje tehdejšího jedna, k tomu 6 svateb 
z Prahy, a svatební veselí se konalo v »Bubenečské zahradéc^ jež byla skvéte illuminovátia. * 
Ale zdá se, ie lid nebyl luze vyčastováním spokojen; zachovalať se píseň pod názvem 
• Zpév sedláků hodováni v Bubenči r. 1792-, jež začíná: 



> Poslechněte, mládenci, 
co se stalo v Bubenči. 
Ryli jsme tam pozváni, 
ze všech krajů zvoláni, 
ale to byla re^race, 
malovaná trachlace, 



malované šunky, 
k jídlu ani bžunky, 
malované pečené, 
pivo, vino červené, 
ale prázdné sklenice, 
vetru, prachy a nic více.* 



A přece tehdy se spotřebovalo: HH3 libry masa hovězího, 1235 uz-nek, 2332 lib. skopo- 
vého, 900 liber šunky, 8U00 koláčů, 1000 bochníkú chleba, 2076 chlebíčků kmínových, 
6412 žemlí, 200 sudů piva atd. Každá nevěsta z venku doslala vedfe šatstva 300 zL, ne- 
věsta pražská šat a 500 zL Hosti taneční ků bylo asi 5000 a tancovalo se na 24 místech » 
jež všecka byla zřízena na míslé vypuštěného rybníka**; každé místo obklopeno lavicemi 
a »máji*. Viz Schallcr L 531. 

Na konci 18, stol Král. obora ponechána nejv. lovčíniu zeoiskému hrab. Černínovi; 
r 1803 purkrabí Jan Rudolf hrabě Chotek navrhl, aby zde se zřídily veřejné sady 
k zotavení pražského obecenstva.*** Hraběti Černínovi dán doživotní důchod 2500 zl., 
kolik totiž bral nájemného ze dvora. Dvorní kancléř r. 1804 zařízení to schválil; druhá 
část sadů nynějších, tehdeji^í htěpnicc, již před tím purkrabím hrab. Rottenhahnem 
upravená a obecenstvu otevřená, definitivně spojena s oborou y jeden sad r. 1845. 

Král. obora, velikým nákladem od zemského výboru vydržovaná, jest stále oblíbenou 
procházkou Pražanů. Tak již r. 1835 píše Zap: >Tu u hostince v letě, zvláště ve čtvrtek 
a v neděli, jest střed nejvybranější schůzky krásného světa, který pestrým davem zde jako 
v nějaké redutě nahoru a dolů obchází* a své vděky a bohaté šperky na odiv staví. Vý- 
tečná hudba četného sboru rozléhá se odtud daleko po sadech; ve stromořadí okulo ryb- 
níka jako na nějakém korsu jezdcové a kočáry se prohánějí, strakatina prochazečů naplňuje 
všecka vnadná a vábivá místečka ve stínu přerozmanitého a bujného stromoví, a na výšině 
stojící zámek jako nějaký rytířský hrad velmi malebné oku se představuje.* 

R. 1804 bydlil v letohrádku zdejším nejvyšší purkrabí hrabě Chotek a uvolil se 
platiti nájemného 500 zl. Ale stavové nepřijali toho^ » majíce za svou povinnost, aby z vděč- 
nosti poskytli své hlavě toho obydlí bezplatně.* R. 1861 císař vyhradil si to právo a pro- 
půjčuje užívání letohrádku mistodržiteli. Jest to pěkný zámeček gotický svěží. Viz obr. stn 623, 

* Tehdy známý samouk Frant. Vavák císaři podal české blahopřáni veršované; byl pak od 
císaře pozván do zámku, kde, jak píže, »císař sám celou čtvrt hodiny s nim česky mluvil a jej 
X rukjř do ruky 12 dukáty obdaroval*, 

*♦ Voda sem žene se od dob Rudolfových átolou pod Letnou; viz sir, 118. 
•*• Víz str, 122, o automobilu Božkově. 



^Zi 



v krásné poloze na úpatí návrší, na némž o néco více k záp. stoji letohrad, jest 
restaurace I.* V ni dne 25. května 184H kooátia za předsednictví saméhu gubernialnílm 
praesídenta hraběte Lva Thyna slavná hostina, jíž účastnily se v.^ecky třídy obyvatelstva 
pražského, jmenovité přední mužové strany jak národní tak německé. Tu pronášeny jsou 
nadšené přípitky císaři, svobodé, svornosti a bratrství obou národností, srdce hodovníků 
se rozehrála, dávní protivníci podávali sobe ruce. Cechové i Némci objímali se vespolek. 
K tomu hráíy tři kapely, zpívány sbory české a némecké, vše tonulo v proudu hlučné 
veselosti. V povétří jen se hemžilo praporců a praporečků v národních barvách, všude 
bylo slyšeti jen hudbu, zpěv a volání slávy. Když se tmčks vše se zdvihlo v nejlepším 
pořádku a táhlo s hudbou pod korouhvemi do Prahy, Némci a Čechové svorné za ruce 
se vedouce. Toho večera Praha jásala radostí, {Malý: Naše znovuzrození.) 

Mimo tu restauraci starší (nyní ŠIcchtovu), r. 1855 značné rozšířenou » jest novéji při 
Marém poplužním dvoře restaurace druhá čí Bukovského, a níž jest zastávka elektr. dráhy.** 
Na konci té dráhy jest vozovka pražské obce. 




MtslodižileUký letohrádek v KráL obore. 



O výstavišti viz str. 44. Zde ješté připomínám krásné panorama *Bitva u*^Ijpan% 
práci zesnulého Luďka Marolda (1865 — 1899) a upozorňují na vetší díla: Sto let práce, 
vydané výborem výstavním, a Jubilejní výstava r 1891 nákl. Šimáčkovým. 

Na sev. straně obory za tratí dráhy vede nový průplav vltavský íviz str. 122,)» 
u nehol r. 1902 zřízena byla dráha pro závody na koních 




Krameriova Ul Vnhr , z Purkyňova nám k jv. ke Koprnikové ul. 

Václav Matéj Kramerius z Klatov (1759 — 1808) v6noval celý život literatuře, 
► vytknuv si za úkol životní opatřovati českému lidu zásobu četby*. Ve vlastní tiskáme 



• Na místč tom u bývalého velikého rybníka r. 1689 pracsident české komory hrabe Kryštof 
Fr> Vratislav z Mitrovic dal vystavěti jakýsi letohrádek, aby melo panstvo kde se ukrýti za deště 
a ncpromoklo, jako n 1680 císař Leopold s císařovnou a pány, kteří tu stříleli do terče. Tehdy zřízen 
byl i altán na ostrove v rybníce. Letohrad pfcstavřn v hostince r. 1791, když se konaly přípravy 
ke korunování Leopolda II. — Kde jest nyn. místodržilclský zámek na kopčí, RudolT 11. vystavěl 
lovecký zámek, jenž přestaven byl n^ počátku 19, století. Císař ten velmi rád v Oboře býval 
a óastó tu chytal ryby. 

•♦ Druhdy do Obory jezdívaly »společenské vozy* od Karlova mostu z Malé strany; platilo se 
ta Oftobii 10 kr. stř. 



623 



vydával »c. kr. vlastenecké noviny* po dvacet let. V novinách téch mimo denní a současné 
zprávy byly zvláštní kusy poučné a kratochvilné. Jeho » Česká expedice* brzy stala se 
pověstnou po celých Čechách; tam přicházeli Pražané, ale i venkované, a Kramerius je 
napomínal, »aby knih potřebných a užitečných nad zlato a drahé kamení sobě vážili.* 
Česká expedice byla střediskem veškerého literárního ruchu vlasteneckého. A vetší část 
knih českých kolem r. 1800 na svétlo vyšla toliko jeho přičínéním; jeho kalendáře ♦tole- 
ranční* a jeho spisy zábavné (na pr. Hrabe Rožmberk, Zdeněk ze Zásmuk, Arabské povídky, 
Rybrcol a j.) pronikly do poslední chaty na venkově. 

Zásluhy jeho o probuzení našeho národa ani posud nebyly dosti oceněny, a ve pravém 
slohu prostonárodním jest dosud vzorem. — Pochován jest na Olšanech lí., 3, 164. Dobu 
jeho a zásluhy najdeš živě líčeny v Jiráskové románu F. L. Věk. (Syn jeho Václav Rodomil 
redigoval 13 let noviny po otci a zemřel v chorobinci na Karlové r. 1861. Má s otcem 
hrob společný.) Viz též zde str. 5, 29, 335 a Michal, ul. 

V č. 227-1 maj. městsk. rady Vodičky bydlí prof. Jan Kryšlůfek, dějepisec, od něhož 
mimo jiné jsou Dějiny doby nové; též má zde advok. kancelář JUDr. Fr. Scheichl, předseda 
Nár. Jednoty Pošumavské; v č. 415-11 bydlí MUDr. K. Schwing, univ. prof.; v č. 849-21 
docent polit, hospod. JUDr. Jos. Gruber; v č. 401-40 jest Fricova továrna fysik, a chem. 
strojů. 

Krasová ul. Žk., z Husinecké ul. přes Karlovu (za plynárnou), Palackého 
a Riegrovu ul., odkudž jižně jest č. 23 na zámečku. 

Jan Krása byl zámožný měšťan pražský, několikrát i konšel novoměstský, majitel 
domu »U věnečku*, jenž stával na Karlově nám. na místě nynější vojenské nemocnice. 
Když král Zikmund na jaře roku 1420 byl ve Vratislavi, kde sněm rokoval o vyplenění 
Husova učení v Čechách, přijel tam za kupectvím Krása, jenž jsa horlivý milovník kalicha, 
veřejně tam projevil své míněni náboženské. Byl udán, jat a vyslýchán od papežského 
Icgáta. Když mu bylo uloženo, aby veřejné vyznal, že Hus a Jeroným spravedlivě byli 
odsouzeni a že přijímání pod oboji má se zavrhnoati, odepřel ; vyhlášen jest tedy za kacíře 
a odevzdán Zikmundovi. Ten » dal ho koni po mésté smýkati, maso od kostí s něho strhati 
a pak jej upáliti, což se stalo v pátek dne 15. března*. Byl tedy Krása z prvních obětí 
náboženských boj4v u nás na poč. 15. stal. Čechové hrozné se bouřili, o umučení Krásy 
uslyševše a králi tifeice vytýkáno^ že dal upáliti » člověka v naději- boží dobrého a ne- 
vinného*. 

Č. 570-7 hotel Slavík či Vodák, č. 699-18 na Tetíně, č. 800-19 škola, č. 443-21 
u Karlových Var, č. 704-27 u Malých, č. 695-29 u Studničných. 

Kravín (či Nigrinka) Vnhr., jest býv. č. 47. Viz str. 97. 

Krč Horní a Dolní (při Kundratickém potoku) na jih od Michle jest příjemná 
vesnice s villami i letními byty Pražanův; více na západ se táhne po .stráni Nová 
Krč. V Krči Horní drží velkostatek p. Tomášů, v Dolní p. Welz. Potoku zde říkají 
Kněžka. Nyní po dráze »cesta« jest tam pohodlná; chůze po silnicích přes Pankrác 
nebo přes MichH jest nepříjemná pro prach. Odtud ke Kundraticům se táhne jediný 
větší les okolí pražského. Také ve vsi jest hojně stromoví.* 

Již r. 1222 se uvádí Krč (lat. Carcium), jakožto (z části) majetek kapituly Vyšehradské. 
V Dolní Krči r; 1293 byla tvrz probošta u sv. Vita; do ní utíkali se poddaní za nebezpe- 
čenství. Také v Horní Krči byla tvrz proboštova, druhá část vsi r. 1328 náležela oltáři 
sv. Alžběty u sv. Víta. 

Když roku 1420 Pražané po bitvě na Žižkově osazovali blízké tvrze a statky osob 
duchovních a měšťanů vypověděných, zdejší tvrz probošta Pražského byla spálena od posádky 

* Již r. 1328 v Krči se připomínají višně; před tím obyčejným ovocem u nás byly 
nejvíce hrušky a jablka, jež pojídali i k pivu. Vzácnější druhy ovoce k nám přišly s ušlech- 
tilejší révou až za Karla IV. 

624 



samé, že si nedovéřovali odolali i5toku Pražané pak zabrali i tuto tvrz i dv5r v Horní 
Krčí, majetek bohatého kapce némeckého Antonína z Munheima (z Celetné ulice č, 561 
a 566), jenž Zikmundovu vojslíu dodával siru a sanytr Celé okolí zdejší vypálili v květnu 
1434 Táboří a Sirotci, aby vylákali k boji otevřenému Pražany a pány s nimi spojené; 
odtud pak, vidouce přesilu nepřátel, odtáhli k Lipanům, kde 30. kvétna t n moc Tábor- 
ských a Sirotků docela byla potřena, 

R, 1448 až ke Krči Pražané a páni o 500 konf vyšli přivítat papežského le^áta Jana 
Carvayala (viz str. 156.). Šli žáci malí i velicí ze všech škol, studenti, bakaláři i mistři, 
knéží a mniši, všecka řemesla s korouhvemi, konšelé mést pražských se stříbrnými hůlkami. 
Legáta, jenž přijel na mezku, uvítali a pak pod nebesy vedli do Prahy. 

Když zabavené statky duchovní za majetek obce i král Zikmund potvrdil a potom 
i Jiří r 1459 a Vladislav r, 1472; statek Munheimův od obce dostal známý Jan Bradatý. 
Ale po řase přihlásil se Monheimův syn, jemuž Krč vrácena byla soudem zemským; když 
však zemřel be7,détek, spadla odiimrtí na krále. Méli pak Krč od krále bratři Mikuláš 
a Erazim z Pusté Dubré, pak Détřich a Volf z Tandorfu, až r. 1499 koupila obec Nového 
mésta pražského >Krč tvrz s dvorem, poplužím, lokamÍ» krčmou, chrastinami, rybníkem, 
potoky, vrbinami a jiným příslušenstvím za 700 kop míš.* 

Maxmilián ÍI. k žádosti vyslance Benátské republiky zločince na smrt odsouzené ze 
zemí Habsburských posílal na galeje* do Benátek. Tak r. 1571 nařízeno méstům králov- 
ským v Čechách, aby posílali zločince do Prahy, a odtud tehdy šel první transport tako- 
vých lidí; Benátčané za každého platili jistý poplatek, nemajíce doma s dostatek potřebných 
sil. Ale chátře ten nový způsob se nelíbil; čteme v Kronice na r. 1572: >UK Aprilis 
vedli z Prahy 64 vézné na galeje; a tu nékde pod Slovany na Novém mésté u pražského 
špitálu sehnala se néjaká chasa, a odňali ty padouchy všecky Vlachům a z řetčzů vytloukli 
a néco téch Vlachů zamordovali. A předních vůdců jejich učco b^^-lo na kočím (jeli na 
voze); ti ujeli přece přes Vyšehrad až tam nékde za Krč. ! honili je, a když se jich měli 
dohoniti, skákali s vozu dolů a do lesa zutíkali a na voze několik set hotových penéz 
měvše, jim od té lotroviny pražské pobráno.* — Také Rudolf II. r. 1583 nařízeni ono 
obnovil, ale dočítáme se o vyváženi na galeje ježte r 1694 a 1728, 

Doiní Krč v 17. století byla maj. Karmelitánův u sv. Havla; když klášter ten byl 
zrušen r. 1786, připadla náboženskému fondu, od néhož r 1795 statek koupi! Jan Geyer 
z Ehrenberku, 

Horní Krč měl Leandr Růppel (Ryppl) z Ruppachu, méštan staroměstský, sfatý 
r. 1621; pravá ruka před tím byía mu uťata a přibita na pranýři. Zabavena mu byla Krč, 
již byl koupil za 1000 kop mís., a dům v Havelské uL č, 512 1. (Viz str. 225.) Z Krče 
pak šel užitek na špitál u sv. Bartoloměje, jenž dostával již dříve plat z krčské tvrzi pusté, 
dvoru a mlýna, V době odboje novoméstská obec koupila — a pak ovšem vydati musila — - 
statek kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehrade >z obojí strany kostela sv. Pankracia až na 
vrch Habrový nad vsí Novou Krčí*. 

Pravdu-li dí slepý mládenec, po dlouhých letech jednou válečný národ Čechy bude 
hubiti. Tri ieta potrvá ta bída, až u Blaníka se strhne krvavá bitva; z Blaníka vyrazí vojsko 
české, nepřátelé budou utíkati k Praze. Tu všichni Češi u Krče se shledají, vojsko, se- 
dláci, měšťané i rytíři do nepřítele se dají a mocné Praho opanuj íce nepřátele napořád 
vražditi budou, že krev od Strahovské brány poteče až k mostu. Tu sv. Václav na bílém 
koni s kopím se ukáže a Čechy napomínati bude k udatnosti; sv. Prokop se přidá k du- 
chovním, kteří raditi budou, a tak ten pronárod poženou až k Rejnu Kolínu. 

Říkávají: » Nožička z Krče*, o někom, kdo vyplácí » hotovými*. Nožička býval justi- 
ciár panský zde a pak v Michli, jenž pro nepoctivost potom zemřel v trestnici u sv, 
Václava. Toho však pořekadlo onu se netýká; jednou v letech šedesátých minulého století 
v pivovarni restauraci v Horní Krči byla hádka studentů českých a německých, do níž 
*zasáhli« sladovnící ulámavše > nožíčky* od stolíc v zahradě. 



• Galeje či galéry byly lodi veslařské; veslaři byli buď otroci buď káranci, kteří stále byli 
k řetězu připjati. Dozorci bitim je doháněli k těžké práci té. Čti Winter, Kult, obraz II, 123. o za- 
halečích pražských a posíláni jich na lodi dunajské. 



625 



52 



v Krči má vyučovací ústav »Coppelia« pro dívky Josef Heinrich, xástupce Prahy 
v ném. oddél. z. 5k. rady. — V novější dobé v Dolní Krči u lesa (na záp. od silnice) 
zřídil sanatorium dr šimsa. ^ Při cesťté od nádraží k silnici v č. 86 jest veliká zahrada 
České společnosti pro zvelebování zahradnictví^ sem přenesená po zruSení zahrady v Slu- 
pfch-íl. V čelo společností, r, 1845 založené, byl postaven znamenitý zahradník Josef Fiala 
(1817 — 1884), jenž odchoval mnoho dobrých zahradníkův. 

U silnice dále ke Kundraticům jest hostinec na K o varné a několik jeŠté domků, 
na kraji u rybníčka jest hostinec u labuti; blíie něho bylo objeveno pohanské žároviště. 
Projdeš-li zahradou hostince, po lávce přes potůček vsttmpíš do lesa, kudy jest, stále skoro 
při potoce, příjemná procházka ke Kundratickému mlýnu. 

Pražští výletníci zůstávají většinou na počátku lesa v hostinci u hajného a poblíic 
něho. Po známém svém nezpůsobu hospodařívají tu velmi nepěkné a zanechávají v lese 
plno pozůstatků jídel, z Prahy přinesených, a papíru jako na velikém smetišti. 




Pívovar&ký clu ni „u Fkku '. 

U Krče Mchl, kde při silnici z Hořej5i Michle (od hostince u zelené lišky) do 
Krče jsou č. 223 Fortuna, c. 251 Carmen, 281 —282 Parnassie. Nad hostincem u zastávky 
tnezí oběma silnicemi (z Hoř. a DoL Michle do Krče) v č. 310 jest vojenská hudební 
škola G. EnderŠta. 

Křemencová utlI. z Myslíkovy přes Opatovickou do Jirchářfi dříve slula Stará 
poštovská, že tudy jezdívala pošta; ale že se mátla s druhou Poštovskou, nynější 
Kan Světlé, obnoveno bylo starší jméno Křemencová. 

Č. 183-7 nyní u Fleků, dříve u Domažlíků, slulo na Křemenci*; kolem 
r. 1690 se píše ul Skřemenná, ale správněji jest Křemencová po Velíku Křemenci, 
jenž tu mél v 15. stol. dům c. 186*5 zvaný Medulánský po starším majiteli r, 1389, 
potom jmenovaný na Košících a u Fáfů. — U Fleků jest populární hostinec se za- 
hradou (viz obr 626. a 627.), s malbami a nápisy od L, Nováka (viz obr. 629.) v »rytířské 
síni* í vétál »šenkovně* a nádvoří, hojně navštěvovaný ^národem Flekovským*, jenž 
pilně si hledí výtečného ►ťleka* (t. j. zdejšího piva), ale neméně pilně podporuje sbírkami 
krt-jcarovými účely národní i humanitní. Zde od r. 1902 hraje loutkové divadlo Klub 
vlasteneckých přátel dn Pařika a Třebenic. Na zač. 17. stol. dům ten držel Matěj V ráno vec; 
když pro náboženství odešel, postoupen dům Švakru jeho Janu Ulrichovi. 

• Ale na Skfemenci slulo č, lOJ-II. v Opatovické ul. 



626 



Svérázný život o Fleků líčí rozmarným způsobem Frant. K. Hejda v novém, vysoce 
zajímavém dile > Praha ve dne, v noci«, vycházej Scím nákladem Pavla Korbra v Praze. 
V díle tom líčen zevrubně pražský život a sice nejen slovem ale i obrazem, pro kterýžto 
obsah svůj jest vhodným doplňkem » Kroniky kráL Prahy*, 

Než pojďme po pořádku. Č, 185-1 u tří andělů, druhdy téí u Albínů, nyni i no- 
vější 19l9-la; jest to dům pékný, vystavěný dle plánu arch. Jos. Martina. — Dům u tří 
andělů >proti Zderazu v rohu mezi domy Fáfovic a Košických « měl Jifi Magrie (Majdrle) 
ze Sobíiíku, odsouzený n 1Ó22 třetiny jmění. Dům ten odhadnutý na 900 kop mís. r. 1630 
ujat byl od královské komory, a ještě po 10 letech domáhaly se ho příbuzné Magrlovy 
Lidmila Magrlová a Bohunka Flotová. — V nejstarší době byli majiteli Václav Černý, 
r, 1381 Václav Moudrý, pak Janek sladovník, Řehák per ni kár, r. 1434 Vávra švec. — Po- 
dobné naproli vedle č. 175 u Šlejfírů vznikl novější rohový dum č, 1647, kde bydlí 
JUDr. Alois Rašin. R. 1377 byl majitelem jirchář» pak kožišoík, švec, Jíra mlynář r. 1434, 




Zahradí „u Flrkú" 



pak Petr Němec, Hus pekar. - V č, 184-3 n 1378 byl kožišník Vojtěch Hlinka, pak 
jircbář, n 1411 mydiář. Bydlí tu MUDr, Ant. Štych. — Č. 176-4 nejstarší majitel Albert 
herynkář r 1378. Zde Anna Faberová má ústav pro vyučování hudbě a jaz. franc, R. 1903 
v květnu dům koupil jubilejní katolický spolek Praha za 90.000 K; prý pro jeptišky vy- 
puzené z Francie, jež zřídí tu francouzský pensionát. 

Č- 186-5 u Fáfů (po majiteli kováři Jiřím Fafovi r. 1477) Či na Košících*, druhdy 
velmi rozsáhlý i do ul Pštrossovy (4 n.) i do Myslí kovy (9 a 9a n.) s restaurací Mahulíkovou. 
Zde jest c, k. živnostenský inspektorát. To jest onen býv. dům Medulánský prve jmeno- 
vaný; bezpochyby tak slula jenom část sem hledící. R. 1433 byli majiteli rektor školy 
u sv. Vojtěcha a jeho sestra Běta, r. 1649 Jan Jiří Mazánek ze Zlatého Pole; r. 1699 
maj. Daniel Mazánek ze Zlatého Pole byl původcem, že chrám na Zborcncí byl přestavěn, 
V. t. Vedle šla ještě před 50 lety ulička do Pštrossovy ul. — Zde bydlí Frant. Chodounský, 
odborný spisovatel o pivovarnictví. — t. 177-6 dříve sahalo až do Černé ul, kde jsou 
č 1548 a 1549 a kde r, 1415 byl valchář Marik Mrva; zde byl dům sladovnický (maj. 
r. 1378 Jan Šackoub, r, 1433 MÍKuláš ze Zvěkovic). Bydlí tu zemský školní inspektor Jar. 
Sobička. — V č. 178-8 bydlí dvorní rada JUDr. Emil Ott, prof. č, univ. Bývaly tu 3 domy, 
z nichž jeden měl r. 1433 »Jan Beránek z Křemencový ulice*, druhý sladovník, třetí Petr 



• Jiný důra na Košíku jest na Václav, nám. — Dům na KoSících zabaven byl Pavlu Voálan- 
dovi a r. 1628 dán od král. komory Jesuitům pro vzdělání domu professního na Malé straně. 



627 



62» 



Madéra měsečník (bursifex). V dome s prostranným dvorem a zahradou má sídlo Česká filhar- 
monie. — Č. 179-10 jest budova č, reáln. a vyšš. gymnasia, založ, r 1871 v Kiišč, tř. 
1027-17. po roce přeneseného do Spálené ul. 76-24. Když místnosti tam nedostačovaly, za- 
koupeno zde za 115.000 zL stavební misto a vystaven tento dům nákladem přes 130.000 z\. 
Ve vchodu jest mramorová deska s nápisem: > Vystaveno za panování J, V. cis. a kr. 
Fraot. Jos. I. 1893-4,* Řediteli tu byli Josef Valenta, Mat6j TrapK nynijan Šafránek— Na 
ústavě působili nynější zemslí inspektoři dr. Ed. Kaslner» P*rant. Rosický; ministr dr Ant, 
Rezek a ju — Dříve tu byl dům kníž, Karla Švarcenberga^ před tím dům s bčlidlem a bar- 
vírna; v nejstarší době 5 domů v. 

Na rohu Opat. ul. jest nové zbudovaný dům t. 180-12 u Kameníků; r, 1383 mil 
jej Pabek lojovník. — Proti gymnasiu mezi Č. 5 a 7 n. bývala ona ulička do nynější 
Pštrossovy ul. Novější neúhledné č, 1250 9 vzniklo vedle staršího L 182 II u tri kosů 
(jsou na dome) či u Benešů. Druhý roh Opat ul. č. 1738-13 (kde bydlí spisovatel Cyril 
Horáčeki docent polit, hospodářství, a spisovatelka Anna Srbová-Věnceslava Lužická) 
vedle staršího č. 181-15 na Korábu či domu Brandeburského; maj. (dle Schaílcra druhdy 
Něm. rytířů h Jana Brtnického z Grynfeldu, r. 1642 hrab. Sezimy z Vrtby a jeho potomků, 
kněžny Braniborské; r. 1773 koupil jej Jan Pi(|uefeiche de Marchand a byla tu koncem 18. stol. 
polní lékárna. 

Roh Jircháiů jest č. 139-17 druhdy svob. p. Karla z Ebenu, po r 1789 hrab. Marie 
Hartmannové z Klaréteina, roz. Krakovské z Kolovrat. — Na vých, sírane 1315-14 býval 
dům do ulice vystupující; zde jest odborná škola zlatnická. Starší jest 164-16 na schodci 
se zahradou a s erbem nade dveřmi; až sem saháv?il farní pozemek od sv. Michala. Zde 
býv. člen opery Jan L. Lukeš má operní škoíu a Jednota českých mathematiků kancelář. 
V nejstarší době byly tu domy čtyři. — Zahradou oddělen pak dům s vysokým štítem 
150-18 t. z v. Opersdoríský; viz str, 394, 

Také Křemencová ul. má své strašidlo, jak vypravuje Svátek. Dvakrát týdně o půlnoci 
černý kočár tudy jede od Vyšehradu a ztrácí se v Jirchářích; ač taien jest čtyřmi koni, 
není slyšeti dusotu. V kočáře sedí duch mlynáře, jenž mnoho peněz nalakotiv někde je 
zakopal a nedojde dříve pokoje, až poklad někdo nalezne a užije k dobrému. (Viz též 
str. 569.) 

Kríšfanova ul. Žk. jest nová ul., málo posud" sáStavěná, z Bořivojovy přes 
Vratisl. a Sudoměř. ke hřbitovu. 

Č. 674-5 sluje u Lipan (roh Vratislavovy ul). — Jméno utice po učeném mistru 
Křišťanu z Prachatic, jenž byl kazatelem a od r. 1405 farářem u sv, Michala-L, dva- 
krát rektorem university a ke konci života správcem arcibiskupství. Jsa přítelem Husovým 
šel za ním do Kostnice, navštívil ho v žaláři a byl též jat, ale na přímluvu krále Zikmunda 
propuštěn. Byl mírný kališník^ a přečkav bouře radikálních, jako Jana Želivského (viz str. 
437.), zemřel morem r. 1439, Psal též knihy mathemalické a lékařské. Viz FlajShans, Piscmn. 
str. 287. a zde Michalská uK 

Křížová ul* Sm., z Radnické silnice u Barvířské uL k jihu za nádražím. Odtud 
k záp. vý^e se říká Nad Křížovou. 

C 188 a 273 sluje Voskářka, maj. Buštéhradské dráhy, jíž náleží též L 194 
v lesičku či Amerika. Bývalou Kessnerku Dolní č. 209 koupila továrna Ringhoffrova 
a zřídila tu velikou slévárnu. Výše leží Kessnerka Horní í. I9t\ kde bývávala vinice 
ve skřínkách (in scnnis)^ maj, kláštera sv. Anny; r, 1509 od Markéty Doubravové ji 
koupila paní Johanka z Vartemberka a ze Zvířetic, Na blízku bývaly vinice Továrovská 
a Ciplovská. Více k j, jest Kon várka a Knoflíčka, dvorec a zahrada s výborným 
ovocem; maj. řádu Křižo vniků s červenou hvézdou. Zde míval vinici Jan ze Žatce řeč. 
Kantor (viz Bartol ul. č. 309-13), i říkah vinici Kantorka i Karlštejnka. R, 1456 ji 
koupil Jiří z Poděbrad; jeho synové ji darovali svému komorníku Erazimovi z Čermník. 
R. 1502 ji mél zeman Zikmund Bares z Kamenice. U trati Bustéhradské dráhy leží č. 191 



628 



Závérka a Růženová, v 15. století vinice Polákovská po majiteli platnéři Matěji 
Polákovi, Viz Tomek Vlil. 229. Sem vede polni cesta od Voskáfky a Koulky. 

KřiŽOVnická ul. 1, (býv. Křiž, a Granátová) uvedena zde najednou i s Kfiiov- 
nickým nám. (viz obr str. 631.) (druhdy Mosteckým nám., n 1835 Mostním 
placem); jméno obou po slavném klášteře Křižovníků* s červenou hvězdou. 
Slyšeli jsme (stn 12.), že blah. Anežka správu špitálu svého u sv. Františka, pak 
u sv. Petra svěřila r. 1233 bratrstvu (nejvíce prý z bojovníků vrátivších se z výprav 
křižáckých**), jež potvrdil papež r. 1237; r. 1252 Špitál si-m k mostu přenesen na 
místo, darované od vdovy po panu Hroznatovi, a opevnén novými hradbami staro- 
městskými. PH klášteře vystaven byl kostej sv. Ducha, ale špitálu stále říkali 
»u sv. Františka*, hpitálštl bratři ke znaku dřívějšímu (Červenému kříži) přibrali jcŠtě 
hvězdu o 6 paprscích, prý po svém prvním velmistru Albrechtu či Albertu ze Stern- 




Tfíniiril' 



(Nistéimý obraz L, Nováka v pivovaře u Fleků*} 



berka, i říkalo se pak >řád KřiŽovnťků s červenou hvězdou Špitálu sv. Františka vedle 
mostu*. V řádě vedle laiků záhy byli i knéží, od 18. století jsou členy řádu pouze 
kněží. 

Vedle nadání jiných měli přfjem ze cla na mostě, jejž ovšem za to i opravovali*** 
(Viz str 499.) Již královna Konstancie darovala jtm statky r. 1233 od Německých 
rytířů koupené (kostel a dvůr u sv. Petra, ves Rybníky^ Borotice a Htoubětín), r 1253 
měli špitál ve Stříbře, pak dostali Dobřichovice, Tursko s Kralupy, faru v Lokti, 
Špitál v Mostě, Vrbno, Humpolec, Slivcnec s Holiní, kostel sv. Štěpána a sv. Valentina 



* Řády Křižovníků (Crticifcri, Crucigeri), všechny se znakem kříže, vznikly za válek křižáckých; 
byli to Khžovníci J eru sa I e mstí, ktcH byli u nás na Zderazc od r. 10^51, Johannité či rytiH 
Maltánští (viz Maltéz. námj, rytíři Némcrti (viz str. 4&), Templáři (viz str, 3. a Templová ulč:.) 
a Křižovníci s červeným srdcem v Duáni ul. (viz str. 175.) 

** Dle tradice řádové něktcři z bratrstva kfížáckého r. 1217 přišedše do Cech byli hosty 
u rytířů Německých v Hlpubiitiné: ie přišli z Betléma, sluli Betlehemity, po znamení kříie Kfižo- 
vniky a dle svého úkolu Spitálníky, Viz Jakschc, Die Kntstehung d. rítterK Ord. Kreuzherrcn. Mimo 
jimi viz též Jansa Hcrain-Teige čL 88. 

*** Klíč jeden od pokladny mostecké mfeli Křížovnici, dva klSče měifanc; po smrtí Václava IV, 
zmocnila se obec pokladny té liplnč a i ápitál spravovala svým úředníkem, jako byl r. 1430 
Martin z MeziHčí. 



629 



v Praze a mnoho vsí. Ve Slezsku a Polsku řád se rozšířil hlavně přízní vratislavského 
knížete Jindřicha II. Pobožného, jenž měl za manželku Annu, starší sestru blah. Anežky. 

Mnoho zakusili v rozepřích r. 1309. Když v Praze jedni se přidržovali Jindřicha 
Koratanského, druzí rodu Habsburského, vůdce této strany; znamenitý méšť^in Olbram, 
obsadil Špitál a v ném se opevnil jako ve tvrzi; í zastával tu až do příchodu Jana 
Lucemburského. 

Když Karel IV. zakládal Nové město, Kfižovníci postoupiti mu pozemky mezi 
sv. Petrem a Rybníčkem a dostali nový kostel sv. Jindřicha. V L 1352 — 1362 vel- 
mistr Lev napsal vlastní rukou krásný brevíř s kalendáriem, jehož vyobrazení 12 
měsíců užil Mánes k proslulému svému orloji. 

Špitál vyhořel za tuhého mrazu 29. listopadu 1378, téhoŽ dne, co zemřel slavný 
Karel IV.; i několik nemocných uhořelo. Za bouří po smrti Václava IV. skoro všechny 
kláštery pražské byly opuštěny; zde však zůstalí nékicrí členové řádu, pečujíce o ne- 
mocné. Ostatní uprchii do Plzeňska, Loketská a Chebu. Přece však Husité r. 1420 
zničili budovUj a statky (Hloubétfn, Ďáblice, Tursko, Dobřichovice) za Zikmunda 
spravovala obec Pražská* Za krále Ladislava byli zmocněni, aby si zpět vykupovali 
statky od Zikmunda zastavené. 

R. 1552 velmistr řádu Ant. Brus 2 Mohelnice opravoval chrám; po 6 letech se 
stal biskupem vídeňským, potom r. 1561 arcibiskupem pražským. Také nástupce 
jeho velmistr Martin Medek** byl jmenován arcibiskupem; po jeho smrti Rudolf II. 
jednal s Křižovníky, aby nevolili si již velmistrů, nýbrž přijímali na hodnost tu vždy 
arcibiskupa. (Bylo proto, že arcibiskupství obnovené nemělo statků; viz str. 258 dole. 
Bez této pomoci Kfižovníků nebylo tehdy ani arcibiskupství možno. 

V téch dobách zdejsi dvůr byl jako jsou nyní venku; byla tu hospodářská stavení, 
pekárna, porážka při břehu, kolna na vozy, chlévy, senníky a p.; ov^cm také sladovna 
a pivovar,*** kde týdne kolem r. 1600 se vařívalo »po 20 stryšich p5enicc na SO'/^ vértele 
(věder)*. *Té dnešní italské nádhery a krásy nebylo ještě, aniž závodila pékná kupole 
chrámu s výškou věže mostecké. Tehdejsi chrámek byl ctihodný románský kostelík o dvou 
věžích, stolící níže nežli dnešní klášterní díjm a chrám. Nynéjší plácek, architektonicky 
i spanilou vyhlídkou jeden z nejkrásnějších a nejpestřejších v Praze, byl nasypán teprv po 
vojně 301eté. V tom starém chrámečku mívali Křiiovníci » kantora, varhaníka a mládence 
pro služby Boží«. Takové zpívavé mládenecky (12) chová řád po tu chvílí. Chudí lidé 
byli tehdy v křížovnickém špitále 24. Špitální chovanci byli s polovice muži, polovice 
byla žen. Hospodyně musila je opatrovati za zdráva i v nemoci; obzvláště každého týdne 
v sobotu povinna byla všem chudým v špitále mýti hlavy »* (Z. Winter.) 

R. 1618 protestantští stavové zabavili Křižovníkům všecky statky; však brzy 
zase Ferdinand 11. klášteru vrátil dřívějáí nadání. Tak na př. Kateřina Kaplířová ze 
Sulevic koupila ves v Zatecku, řádu od stavflv odbojných odňatou, za hotových 
6O00 kop míŠ. a pak musila řádu vrátiti beze vší náhrady, podobné ves Holin u Sli- 
věnce; Jan nejst. Petráček z Vokounšteina tvrz a ves Ďáblice, Anna Pfefferkornová 
z Ottopachu statek Slivenec s mlýnem a lomem kamene mramorového, obec staro- 



• R. 1435 nařízeno, aby »zboží Špitálské u mostu, které chudým a nemocným jest odkázáno^ 
ne skrze cizozemce, nýbrž skrze úředníky Vétáího mc'Sla pražského bylo spravováno a vérně fízcno, 
jakž již od mnoha let obyčej jest a se zachovává*. Kdy řád zase nabyl správy ápitálu, není známo. 
♦♦ Martin Medek tu si choval ochočeného medvéda, jenž jednou utekl z kláštera na most, až 
u sv. Tomáše hlídač ho dohonil a chytiL — Špitálu tohoto se týká vypravování o Palečkovi 
na str, 68. 

•*• Pivo své nesmčli kláitemici prodávati ve méstč. To právo náleželo raéšfanŮm — ale pro- 
dávali je svým poddaným; ti, jestliže koupili pivo jinde, musih za pokutu touž sumniu zaplatiti 
svému klášteru. 



630 



městská dvfir Robhampovský za 
branou Poříčskou (viz stn 450.}, obec 
Nového města dvůr Hradištko u sv. 
Petra (viz str. 62 ). 

Při obléhání švédském r 1648 
zase zde se bojovalo a klášter obrácen 
téměř v ssutiny; ve dvoře proti vodé 
zřidili tehdy »jeden šanc ze dříví a 
země pevné, z něhož proti Švejdům 
husté stříleno bylo z jednoho děla 
i také z dvojnásobné střelecké zbraně, 
kterou naši předkové jmcnovah dupU 
háky*. (Vil též Ekert I. str. 338.) 

Po válce 301eté za velmistra 
Volfg. TyliŠe znovu vystavěn byl 
klášter i pivovar po r. 1662; stavěl 
jej Karel Luragho. Potom teprv zbou- 
rán byl starý kostel sv. Ducha a dle 
plánů téhož stavitele zbudován chrám 
nový v I 1679—1687* za umění 
milovného převora Jih Ign. Pospí- 
chala;** stavitelem byl Jan Dom. 
Can nevale. 

V té době Křižovníci upustili 
od obyčejného již způsobu volby 
velmistra, a r. 1668 si zvolili gene- 
rálem olomouckého kanovníka hrab. 

Valdšteina, jenž vŠak též r. 1675 stal se arcibiskupem a řízení řádu přenechal převoru 
Pospíchalovi. Tehdy řád dostal nové stanovy i. 1675, a titul řádu rytířského byl 
mu stvrzen církevně. Pospíchal vystavěl nový špitál ke cti blah. Anežky ívizstr. 185.), 
zveleboval kostely a r. 1694 zvolen byl velmistrem; od cis. Leopolda dostal právo 
zasedati na sněme. 




HimHH Křiiovnické 



V téže době žil lu vlastenecký dějepisec J. Beckovský; viz na str. 185. Kapelníkem 
zde byl virtuos na housle Václ. Praupner (1744—1807), jenŽ hudbu zdejžiho chrámu 
učinil proslukiu; po něm tu byl ředitt;lem kiiru bratr jeho Jan Praupner. Dříve známý 
skladatel Jan Koželuh (1738—1814) byl lu ředitelem hudby, až se stal r. 1784 kapel- 
níkem u sv. Víta. 

Velmistr Jos. Ant. Kohler (1814 — 1839) byl ředitelem všech středních Skol českých. — 
Kněz rádu tohoto Jan Ziminermanu (1788 — 1836) byl censorem knih od r. 1821 a stal se 
zlopovéstným svou přísností. Od něho jest kniha Denkmáler d. frommen Sinnes, popsáni 



• Chrám vysvícen byl 2, prosince 1687, aČ ovšem výzdoba ani vnitfni atii xevnějŠi nebyla 
ješté provcdcna- 

♦* Ign. Jiří Pospíchal se postaral o to, -aby chudí studující pražských gymnasií, kteří dobře 
prospívali a od nichŽ se očekávati mohlo, íc i na vysokých školách dobře obstojí a pak ve veřej- 
ných úřadech vlasti sloužiti budou» dostávali v klášteře Křižovnickém obfdy. Takových strávníků 
bývalo 20-30, a bylo nařízeno, aby dávalo se jim každý den jídla trojího a od nápoje sklenice 
piva prostředního, o svátcích pak šest pokrmti a k tomu piva dobrého. Pospíchal lůstavil Diarium 
(denník) o událostech doby r. 1611 — ] 680. 



631 



kostelů a klášterů pražských; viz str. 169 pozn. O Zimmermannovi viz Zelený: Život Jos. 
Jungmanna str. 166. 

Ki4žovn!CÍ naši nosí na kolárech posud bílé dvojité jazýčky, jaké dříve mívalo i světské 
duchovenstvo. Velmistr má posud titul »Generalis ac magnus magister per Bohemiam, 
Hungariam, Austriam, Poloníam, Silesiam et Moraviam*, poněvadž od nás přešli i do těch 
zemí. (Ve Vídni u sv. Karla.) Volba velmistra i nastolení se děje posud dle starého řádu; 
nové zvolený přijímá pak hold členů řádových oblečen jsa v drahocenný sobolí plášť, opásán 
skvostným mečem* a na hlavě má starodávný bílý, hedvábný klobouk. — Jest to řád 
slavný, pro nás důležitý, protože jediný vznikl u nás a v Praze vždy měl střed. V přízemí 
budovy velmistrovy posud 12 starých lidí má byt i úplné zaopatření a mimo to mnoho 
chudých tu dostává »špitální porce*. Ještě v první polovici 19 století chovanci špitálu 
nosili červené kabáty a pláště s černými výložky. — Budovy klášterní i kostel opravují se 
r. 1903; kostel sám nákladem přes 100.000 K. 

Chrám sv. Františka** se má za| nejpěknější kostelní budovu vlašského slohu v Praze 
a svou ušlechtilou kopulí jest ozdobou tohoto náměstí; kopule ta první v Čechách po způ- 
sobu vlašském vystavěná, jest na ellipsovitém tamburu hlavní lodi, okna zakončena jsou 
obloukem segmentovým; základem kostela jest stejnoramenný kříž, symbol řádu. Kostel 
místo k východu obrácen jest k severu. V průčelí zbudovaném z pískovcových kvádrů jest 
veliké okno, mimo něž chrám jest osvětlen pouze dvěma malými okny v postranní lodi 
a osmi okny v kopuli. Ve výklencích průčelí i na římse jsou sochy od Ondřeje Quitai- 
nera z r. 1758; sochy na římse, také r. 1903 obnovené, představují anděly s odznaky 
umučení Páně. Uvnitř stěny jsou pokryty sliveneckým mramorem; bílé sochy jsou buď 
z alabastru, jiné ze sádry. Na klenbách jsou freskové malby od Slezana Mich. Leop. Will- 
manna (f 1706), od něhož jsou i práce na Strahově, v paláci Nostickém, v býv. klášteře 
Sedleckém u Kutné Hory a j. 

Velkolepé fresky v kopuli (poslední soud) jsou od Václ. Rainera, jenž v tomto 
chrámě r. 1725 si vzal za choť urozenou pannu Annu Ver. Herzogovou z Herzogů (viz 
Pernštýn). Fresky ty,*** časem zašlé, zblízka nyní dobře viděti s vysokého lešení, v chrámě 
postaveného; v obnovu jejich se uvázali inspektor galerie rudolfínské Bergner a akad. 
malíři Krsan a Miksek. (Úchvatný jest též rozhled se střechy chrámové po lešení za le- 
tošní opravy.) 

Na hlavním barokovém oltáři jest obraz od Krištofa Lišky, od něhož jsou i obrazy 
v apsidě. Na oltářích ve výklencích i na obraze hudebního choru jsou překrásné rámy 
barokové. 

Pod chrámem jest ještě tmavý nyní kostel sv. Ducha.f v němž se sloužila mše sv. 
do Josefa II. Pohřben tu byl Jan Smiřický, popravený r. 1453 pro pikle proti Jiřímu Podě- 
bradskému. Zde se zachovala gotická žebra klenbových pasů z původní stavby a kus ro- 
mánského sloupu v koutě. Podobu starého kostela jest viděti v breviáři velmistra Lva. 

V domácí kapli jest oltář blah. Anežky a dva obrazy na dřevě ze 14. století. — 

V přízemí proti Klementinu (vchod z velikého dvoru) jest bohatá knihovna se vzácným, 
psaným breviářem velmistra Lva z r. 1362; nad knihovnou farní úřad. Na témž dvoře 
v 1. konvent a veliká kuchyně. V poschodích hlavní budovy se táhnou ohromné chodby. 

V komnatách velmistrových jest mnoho vzácných obrazů, z nich od J. J. Heintsche: Blah. 
Anežka zakládá špitál, a druhý, kterak jej odevzdává Křižovníkům. V široké chodbě jsou 
podobizny velmistrův a zajímavý obraz Umučení Páně ve způsobe ciferníku hodinového. 
Nejvíce obrazů visí v světlém pokoji ve věži. Ze soukromé kaple velmistrovy jsou okna 
do kostela; z chodbičky vchod na terasu nad ramenem řeky s krásným rozhledem. Velmistr 
se volí ve vysoké kapitulní síni (ve 2. poschodí), ozdobené malbami na stropě (z dějin 



• Původně všichni officiálové řádu nosili meče, později jen meče krátké bez ostrého hrotu 
k obraně na cestách. 

♦* Jest farní (nyní farářem* Josef Melichar); patronem jest velmistr řádu spolu s obcí. 
•** Dle nápisu nyní s lešení dobře znatelného fresky ty začaly za generála Beinlicha (1707 — 
1721), dokončeny za nástupce Bohmba (1721—1760). 

t Mimo okénko z ulice (proti Klementinu) jest okno obloukové v chodbě u schodů; z téže 
chodby v 1. vchod do »špitálu«, v pr. vchod do podzemního kostela, kde po stranách zůstalo ně- 
kolik náhrobních kamenů v zdejších hrobkách. 

632 



sv, Kfiže) od Jos, Navrátila* Nyní po velmistru Václ. Horákovi (f 1902) jest velmistrem 
Fr, Marat (nan n 1849), jenž po předchůdci též zvolen byl za předsedu Jednoty pro 
obnovení kláštera blah. Anežky. Provisor téhož řádu Jos. Vampola jest jednoty té poklad- 
níkem; týž má nyní péČi o obnovo kláštera Kfizovnického. — V klášteře bydlí univ. prof» 
ThDr, Gabriel Pecháček; správcem kůro jest hod. skladatel Emil Paukner. 

Při Karlové mostě (str, 500) již pověděno, že budova klášterní % óásti stojí na 
piUři a oblouku býv. mostu Juditina. Jest tu ostrůvek, za nímž teče mlýnské rameno 
Vltavy; r. 1436 byl porostlý travou a sekali tu áeno; r, 1517 na něm pálili ohně ke 
cti Husa a Jeronýma. Rybáři tu mívali skladiště svého náčiní. 

Níže bývaly (naposledy r. 1902) Jázně HČnf t. z v. humanka. Na zač. 19, stol. spo- 
lečnost humanitní, založená od hrab. Leop. z Uherčic (f 1809), zřídila krísirnu v č. 335 
(roh Divad. a Krocfnovy ul I a vedle lázně pro chudé. (Nábřeží tehdy nebylo!) Lázně ty 
později byly u břehu levého a odplaveny velikou vodou r, 1824; potom teprv r. 1839 
zřízeny nové lázně u nyn. Nár. divadla. Když pak vystavěno bylo nábřeží, lázně přenesli 
k Janskému nám., později sem. 

Však i odtud zapudil je nový věk při regulaci nábřeží, jež tu provésti při 
klášteře jest ovšem tvrdým oříškem. Sama ulice Križovnická jest hlučná a má se na 14 jn 
rozšířiti;** Klementinum zůstati musí, a neudrží se ledy asi pivovar klášterní, jenž také není 
hezký. Sakař a Klusáček navrhuji znovuzbudování kláštera s kvadraturou uvnitř a vzdušnou 
loggií k řece, čimž by vznikl pohled překrásný. — Na strané k ul. Karol Svétlé se 
navrhuje z námcslí učinili třelí podjezd, takže by i část domu Lázně královské se musila 
odbourati. 

Namésti toto, vlastně jen předmostí, nemá na svété rovných; jest to >^ nádherný 
vestibul, jejž tvoří chrámy, sochy a palácové budovy jednotlivců i rádu KřiŽovníků lady 
Živoucího i rádu jesuitského tady zašlého. Se všech stran hledí na nás monumentální budovy 
a sochy, dvojí trojí řadou nad sebou, S průčelí chrámu sv. Salvátora Iroji řadou vítají 
náíi a mluví k nám tak jako s chrámu křižovnického. Loggie sv. Salvátora a celý jeho štít 
oživený sochami jsou jako korunou položenou na hlavu toho celého ostatního čarovného 
zjevu. Palác Coilort:do-Mansfeldský se svými dvčma oblouky a staroměstská obrovská 
pevnost jesuitská Klementinum uzavírají vše jako mohutné zámky*. (PV. Ad. Šubert.) 

Z minulosti veliké — vždyť tu byla hlavní cesta z levého břehu — zde aspofi jeden 
výjev. Bylo dne 17. listopadu 1744. Toho roku pruský král Bedřich boje se o svůj ne- 
spravedlivý výboj — Slezsko, jehož nabyl po bitvé u Chlumce r. 1742 — vtrhl do Čech 
a dobyl Prahy dne 12. září. Ale brzy byl přinucen ustupovati. Když tedy onoho dne 
poslední vojsko pruské asi 700t> mužů z Prahy odcházelo, Pražané na rychlo oznámili to 
vojsku našemu, a tu husaři se přihnali a stíhali nepřátele. >Již v Karlově ulici a ještě vice 
na Križovnickém plácku husaři napadli zadní voj nepřátelský, v némž šavlemi krvavě 
řádili. Mnoho měšťanův a jiného lidu, pouze obušky, tyčemi a kameny ozbrojeného, zároveň 
se vrhlo na Prusy, kteří neočekávaným přepadem tímto zmámeni jsouce buď zbraň odha- 
zovali, za miloit prosíce, buď prchali. Ostatni za neustálé seče hnáni přes most na Malou 
stranu, kde však jim v Mostecké ulici druhé oddělení husarů Lázeňskou ulicí v bok vpadlo 
a rovnéž krvavou lázeň mezi nimi způsobilo. Obyvatelé malostranští sůčastnili se zde boje 
všeobecné, z oken na nepřítele střílejíce nebo kamení a nářadí na ně metajíce, že ve 
všech ulicích až na Hradčany mrtvých a raněných jen se válelo*. 

Vedle kláštera za nyn. pomníkem cís. Karla IV. druhdy se chodilo dolů křeče; 
až při přestavbě r. 1688 prostranství toto zvýšeno a ohrazeno, že již není tu k vodě 
přístupu. Místo celé, kde stojí socha Karlova, vyrovnali svým nákladem r. 1848 bratři 



• žil r. 1798—1865; od nřho jsou obrazy (ííotská krajina, Vodopád na vsi a jJ v Rudolhné, 
nástěnné malby v domě a věži v nároží Václav, nám. a Vodičkovy ul., v býv. dome Svobodově 
v Eliič. Iř,, v zámku v Jimc a j. 

•• Tim také získá velice krásné průčelí Klementina, když nebude ulice tak úzká. Obr. str. 637- 



633 



Kleinové, proslulí podnikatelé staveb, kteří 
též zřídili pohodlnéjšf cesty na Letné* — 
Tehdy vystavěna byla nábřežní zed nynéjší 
od mostu ke Križovnfkům a překlenuto 
rameno řeky^ jež tu teče pod klášterem ;♦♦ 
zvýšenim pfidy stalo se přízemí kláštera 
tmavým, a přistavěno bylo n 1847 za vel- 
mistra Jak. Beera ještě jedno patro, kterým 
však poněkud utrpěl pohled na kopuli ko- 
stelní. Náklad na tuto stavbu byl získán 
prodejem Pí sáné lázně (viz str. 186), 

Pomník Karla IV. (viz příL 20.) po- 
staven byl na SOOlctou památku založení 
university pražské nákladem 60.000 zl. vět- 
šinou ze sbírek veřejných. Aby pomník ten 
byl zřízen, již r 1842 připomenul dr. Ondřej 
Ncureuter. Karel IV. vyobrazen v nadlidské 
velikosti, s vážné usměvavou tváři v králov- 
ském hávu s korunou, v pravici drží zaklá- 
dací listinu university, levicí se opírá o jilec 
meče. Výška sochy jest 3 '8 tn. Na podstavci 
taktéž bronzovém jsou allcgorické postavy 
čtyř fakult a podoby znamenitých souvěkovcfl 
Karlových. Jsou to arcibiskup Arnošt z Par- 
dubic, nástupce jeho Jan Očko z Vlašimě, Beneš z Kolovrat, jenž Karla provázel 
r. 1355 k římskému korunování, a Matyáš z Arrasu, slavný stavitel chrámu sv, Víta. 
Bohužel pomník tento není prací domácí; model zhotovil drážďanský sochař Arnošt 
Háhnel,*** hlavní sochu ulil J. Burgáchmid v Norimberce, podstavec ulit v Sasku. 

Na rohu kostela, kde začíná Křižovn. ul» na sloupu otočeném révou, stojí socha 
sv. Václava od sochaře Jana Jiřího Bendlaf z r 1676. Původně jiná socha téhož 
světce — prý již z doby Karla IV. — stávala v cestě na most před č. 193, což jest 
dům u mostu s velikým orlem na rohu. Ale časem socha »jako strom o samotě* 
hrozila pádem; i přenesli ji se sloupem r. 1778 ke strážnici mosiní,-j"j- jež bývala na 
náměstí do r. 1847, kdy byla zbořena, aby se upravilo místo pro sochu Karla IV. 




KHiov nicky klášter s f,Braditčetn'* a obloukem 
starého mostu. Dle rvtiny z t. 1827. 



• Od nich stavena byla prvni dráha lokomotivní v Rakoiasku t. j. c. kr. přivil, státní dráha 
z Vlídně do Podmokli (od r. 1836), dráha Frant. Josefa, Česká zapadni a j. ; v Praze stavěli \ůi 
bývalý železný most FranL Josefa a kamenný most Palackého. 

** lak povedeno na str. 500, hlava, zvaná Bradáč, tehdy vzala byla z oblouku mostu Jitřina 
a zasazena na misto nynéjší. Obr. na sir, 634 vyňat jest z knihy: Welleba, Die berílhmte Prager 
Hrttcke 1827. Dobfe tu viděti bývalý stav tohoto mista, než překlenuto bylo a zavezeno rameno 
Vltavy. 

**♦ Od naho jest \él jezdecká socha kníž, Schwarzenberga ve Vídni, tamtéž plastické práce 
na opeře, sochy v Novém museu drážďanském a j. 

t Od něho jest sť, Václav, nyní na VySehradč, Herkules v císařské zahrado a j. (Socha 
P, Marie na Starom. nám. jest od otce jeho JiHho» jenž byl pochován u sv. Havla.) Psává se tcž 
Pendl i PcndelL 

tt Zajímavý jest obr. str. 635., kde před stráímcí jest viděti sloup sv. Václava, budku strážní 
5 vojákem, v pr. na domě štit okazuje krám ševcovský; v předu viděli jeden z bývalých »forman- 
ských* povozův. - Domek strázni i koš pro trestání pekařů viděti též na obrázku v Cas. 
Společn. přátel starožitnosti X, i, ke článku A. B, Černého o Karlové mostu; v pozadi stoji chrám 
Křiíovnický^ — Nit též obr. náš na str. AVš, 



63* 



Tehdy tnké sloup se sochou byl přenesen na nynější místo a zcela překlenuto bylo 
rameno řeky pod klášterem, takže mnohý Pražan tudy jda, neví, že pod ním teče voda. 

A ptáž4i se, proč sem postavena byla socha našeho sv. patrona, uslyšíš, že kdyi 
lélo jeho převáželi ze St, Boleslave do Prahy a přijeli k řece, uzřeli, že právě voda od- 
nesla most. Nevedouce si rady modlili se, a tu zázrakem přeneseni byli na druhý břeh. 

V pravdě 'však sv, Václav, jenž sám révu pěstoval byl patronem vinařů; proto kolem 
sloupu jeho zde se ovíjí réva, A v tom domě č, 193-2 býval viniční úřad, zřízený od 
Karla IV, r. 1358 a zrušený r. 1783 od Josefa 11. ; zde se uzavíraly smlouvy týkající se 
vinic a rovnaly se pře o viníce. Zde též se vedly zvláštní pozemkové knihy viniční, jež 
se nám zachovaly od r. 1434:* Úřad ten dbal i toho, aby vinice založené nebyly kaženy 
a obraceny v pole. 




LI itaroméstské véže mosii;cké. Díe starií rylirty. 



Příjem z perkrechtu — po pul džberu vína z vinice určité výměry — byl důchodem 
královským, — R, 1518 byl písařem hor viničních známý dějepisec Bartoš Písař 
(viz Liliová ul) 

Za Ferdinanda I, po r 1547 perkmislr se stal úředníkem královským, kdežto dříve 
byl obecním; konšele staroměstští jmenovávali jej vždy z tří předních měšťanův. K ruce 
perkmistra byli konšelé perkmistrovšií Či starší viniční; nejdůležitější osobou byl práv znalý 
písař. Na obsílku lidi býval >komorník*. Více viz Wintcr, Kult. obraz li. str. 357- :í60. 

Úřad perkmistrovský nebyl stále zde, nýbrž se stěhoval podobně, jako jsme slyšeli 
o deskách zemských. Až r. 1753 po smrli perkmistra Rudolfa z Pettersdorfu liřad ten 
zde stále sídlil; v přízemí bydli] kon\orník toho úřadu, v prvním patře písař, výše byla 
zasedací síň, archiv a j. Byl to dum obecní, a činže obec žádala 150 zl rýnských; úřad 
nabídl 120 zl.; jak se dohodli, neví ani pilný \Vinter» od něhož cti zajímavé zprávy 
o vinařství v Květech 1887. — R. 1783 úřad perkmistrovský spojen byl s komorní pro- 
kuraturou; důležité knihy viniční jsou v městském archive. 



• Kiňhy ty bývaly při c. k. okr. soudě v Karlině, pak na Vinohradech, kdyŽ tam zřízen byl soud. 



635 



Na tom místé již od počátku stával domek čelný, kde se vybíralo clo Uheloneum, 
z toho něm. Zoll í č. clo) i mýto mostní. Za Rudolfa II. vystavěn byl nádherný dům, 
od něhož po mostě se táhly krámky koláčníků, uzenáříi, hřebenařův a p. (Dle Schallera 
r 1600 měla úhrn rodina Plesku z Plesu. Od nich jej dostali Jesuité a prodali Mik. Langen- 
brukovi; později byl vévody Saského. Ale dle dn Tei^e zprávy ty se týkají paláce Collo- 
rcdovského na počátku Karlovy ul. Viz str. 477.) Odtud také roku 1648 střílelo se na 
Švédy deroucí se na Staré město; tehdy perkmistrem byl Daniel Kňaur, jenž stav se 
hejtmanem setniny práv postranních statečně si vedl a dostal pak erb a titul »z Javora*. 
R, 1810 zde zemřel Ondr. Steiner, první purkmistr dosazený od úřadu císařských. Obec 
r, 1841 prodala dům Vavr Bar\dngerovi za 23.140 zl.^ potřebujíc peněz na stavbu radnice. 

Druhdy důra ten měl pěkné renaissaněni průčelí se štíty; krásné osténí z červeného 
mramoru odtud přeneseno bylo r. 1855 do radnice; jest to portál s nápisem »Senatus* 
ve druhém patře. Umělé dvéře však (s letopočtem 1619) nejsou odtud, nýbrž z bývalé 
Malostranské radnice. Podle portálu toho do radnice byly později udělány ještě jedny 
dvéře. — Upomínkou na bývalý zdejší úřad na domě posud jest cis. orel. Jest tu antikvariát 
K. Šturce. 

Sousední dům Č. 194-1 u krále Šalomouna byl r. 1405 JeŠka Meziříčského, r 1429 
nožfre Řehoře Poláka; místo nynějšího podjezdu byla tehdy ulice, — O Klementinu a mostě 
viz při Karlové ul. 

Projdeme-li mezi klášterem a Klementinem k Platnéřské uL, uvidíme značné zvýšení 
ulice Križovnické v sev, části její již skoro provedeno. Na rohu jest nový dům č. 87-4 
arch. K. Mráčka t. zv. dům šosovní t. j. panský, ale pod právem, šosem (z něm SchuU) 
městským. Ve starší budově zdejší bývala průmyslová škola, v nové v L 1897 — ^1902 nové 
zhzeuá staroměstská reálka a jest tu dosud poštovní iiřad * Praha 12c. Pod balkonem 
v rohu nad erbem jest letopočet 1567, pod erbem písmena D z D; erb ten jest Dohal- 
ských z Dohalic* Nejstarší známý majitel krejčí Jcšek Krbec r, 1405, po něm jírchář 
Jakub Zbraslavský. V 16, stol. měl dům Jeroným z Bibršteina, hejtman knížectví Hlohov- 
ského a soudce zemský v Dolní Lužici; potom klášter Osecký, pak Jan st. z Lobkovic, 
v 17. stol. Jiří Vratislav z Mitrovic, Jan Lober z Loberu, Ladislav Berka z Dube. R. l76l 
od hraběnky z Trautmannsdorfu za 12.000 zl. dům koupila Anna Barb. Harbural-Chama- 
réová (proto dům Samo rej ský1, r. 1773 jej zdědil Jan Ant, Harbural-Chamaré. — Před 
lety byla tu tiskárna Bellraannova, z níž vyšly krásné illustrace k Rukopisu Královédvorskému 
od Jos. Mánesa. 

Za ním k sev. při ul. Velesl. býval dům Č. 66, jenž byl odstraněn. Nejstarší majitelé 
kameník Liphard, Jan husař, Vaněk Vajíčko n 1433. Nyní tu vystavěn nový dům č. 86-6 
maj. Zd. Šimáěka. Číslo toto sem přeneseno bylo z domu zbořeného r, 1868, jenŽ stával 
v Platnéřské ul. na rohu této Križovnické, dříve zde zvané Malou Křižovnickou a Gra- 
nátovou, mezi pivovarem križovnickým a nynějším domem rybáře K. Podhorského č, 1048-3. 
Takové přenášení čísel snad jest z praktických přičiň notné, ale snadno vede k omylům 
v topografii. Tam mimo malý domek, jejž měl r. 1360 lékárník, potom rybář a jírchář, 
později kancléř staromě.stský mistr Tomáš z Javořice,** byla starobylá lázeň na 
schodci již r. 1360, jmenovaná též špitálskou dle sousedství. Držel ji po roce 14LíO 
lazebník (balneator) Zdislav Hrzek» pak orlojník Albert, r. 1499 velmistr Matouš z Třebska, 
za něhož mnoho odcizených statků klášteru křižovn. bylo opět získáno, r. 1518 kramář 
Severin, jenž s Janem Pytlíkem, Janem od Čápův a Matějem od bílého lva r. 148U v\dal 
nejstarší pražskou bibli; pak náležela VácL Sovo v i z Liboslavé^ majiteli domu u bílého 



* Dle zprávy, již mi laskavě podal p. dr. Teige^ r. 1567 důra od Ceíika Dačického z Bai chová 
koupil Ferd, Žvihovský z Ryzmberka na Dobříši, od něho r, 1669 Bořivoj z Donína na Žchušicich; 
i psávali se páni z toho rodu též Doninští z Doni na. 

** Po rodišti slul vlastně Rakovnický i Rakovník, r. 1527 byl rektorem university. Siiatkem 
získal značné imění a jsa muž výmluvný, měl veliké účastenství v bouři r. 1547; ale z opatrnosti 
vystříhal se všeho, co by se mu mohlo klásti za vinu. a stal se za Kerdinanda 1, r. 1548 radou pf* 
appellaci. 



636 



zvonu č, 605 oa rynku, a Kaáp. Urticellovi z Koprivé Hory,* (Ukázky dřevořezeb 2 tiskárny 
Severínovské viz Otiův Slov. Nauč. VIIL 20 nj 

Pozdéji tu byla » stará* sanytrovna, již n 1750 za 2500 zl, koupil Fn Jos. hrabe 
Pachta a vystavěl tu nádherný dům/* v némž mél veliké sbírky a knihovnu. Syn Pachtův 
Jáchym mél od n 1774 za choť Janu svob. pí. Skrbenskou. — R. 1848 Medau tu mél 
knihtiskárnu, pak byla zde továrna na klobouky. R. 1868 koupila dům obec za 80.000 zL 
od Moka z Mukenthalu a zbořila, když se staveb opérná zeď pro nábřeží (posud ne- 
provedené) od kláátera k řetézové lávce, aby se usnadnilo spojení 2 Křižovn. ul na 
RejdJstě, 

V novém domě č. 1048-3 bydlil malíř Em. IJška, Ulice bývala lu mnohem užší 
a po levé této straně stávalo ještě č. 68 o černého beránka v místech, kde se říkávalo 
»u sv. Valentina na břehu«, a č. 69 asi proti ústí ul. Veleslavínovy; r. 1425 byl tu domek 




Pohled do Kfížovnické ullcť dle star§í rytiny 



Bartoše Pobřežného, pak remenáře Václava Manhala. R. 1457 říkali domu č. 69 u ruka- 
vice, domu č. G8 u černého kříže. 

Za domem k sev. byl průchod k řece (nyní Šafařík, ul.) a dále stával dům č. 70*** 
v místech před nynější školou u sv. Františka L 82-5, R. 1425 měl jej Ondřej lojovník 
(saebator)^ pak Valda rybář. Potom tu říkali v zahrádce. 

Staré c. 82 bývala zemská jízdárna; viz Sanytrová ul. a Nábřeží kor. prince Rudolfíi. 

V nyn. č. 82-5 jest ob. škola chlapecká a (v části obrácené na Rud. nábřeží) dívčí 
u sv, Františka; red. Václ. Kredba, spisovatel a spoluzakladatel Ústř. Matice Školské. Zde 
jest i městská průmyslová škola dívčí a chlapčí útulek. 



• R. 1543 koupil dům Jan Koukol, bakalář a soused pražský, u néhoi tu bydlil impressor 
Bárta a se skrýval doktor Václ. Mitmánek, z Prahy vyhnaný. Všichni tři roku 1544 byli zatčeni 
z podezřeni, že byli původci hanlivých listů po méstě přibíjených proti Jak. Fikarovi; Mitmánek 
včznén byl v Mihulce a pak na Křivoklátě, Koukol zmučen právem útrpným. Po čase všichni byli 
na přímluvy propuštěni, Mitmánek musil však zase odejiti z Cech. Zemřel nčkde na Rusi. 

♦* DSm ten viděti na obr. str. 637. v pozadí ul. Križovnické; v 1. před kostelem křižovnickým 
ještě nestojí socha sv. Václava. Týi hrabu dohlížel na přestavbu hradu od r. 1756. 

•♦• Číslo to přeneseno na dům umčlecko-prámyslovc, školy maj. c. k. studijního fondu, západně 
od č. SI (ústavu učitelek) na Rudolf, nábř. č. 6 n. 



637 



Vedle jest druhá budova školní t. j. ženské paedagogium č. 81-7, kde bývala 
před 100 lety náplavka staroměstská s domkem na t. zv, Rejdišti. Ústav pro vzdélání 
učitelek založen byl r. 1870; ředitelem po šk. radovi dr. Em. Hrysovi, pak K. Griinerovi 
jest Bart. Čihař. Na odpočinku žije zasloužilý učitel toho ústavu, spis. Vine. Bíba, jehož 
syn Boh. Bíba tu působí. Senior sboru jest Josef Šauer z Augenburku. 

Třetí budova, roh proti Rudolfinu, jest č. 80-9 malířská akademie, o jejímž 
založení v Klementinu viz str. 489. Č. 80 bývala dříve káznice t. zv. špinhauz, o čemž 
viz Nábř. Rudolf. 

Na vých. strané na rohu Veleslavínovy ul. stojí dům nový č. 97-8 maj. Zd. Šimáčka. 
(Číslo to sem přeneseno z Platnéřské ul., kde na rohu Valent. ul. býval veliký dvůr pánů 
z Lipé č. 99-95. V. t.) Zde má atelier akad. malíř Bedř. Wachsmann. V domě je.st hostinec 
u Veleslavína. 

Ulici Veleslav, při této záp. straně zužoval dům č. 67 u Pergamentníků. Dům 
ten r. 1400 prof. theologie Jan Eisner odkázal ku přebývání chudým studentům národa 
Polského (domus pauperum studentům). Roku 1790 měl jej Kristián Fuchs, jenž dělal 
pergament. — Vedle k sev. byl dům č. 64 u tří seker. Nyní na sev. rohu Veleslav, ul. 
jest nový dům č. 60-10 stavitele Jos. Veselého. Č. 61 (sem přeneseno z ul. Veleslav.) 
u zlat. preclíku či u dvou štítů, též maj. Šimáčkův, nový malebný dům se sochou 
sv. Lidmily a poprsím sv. Vojtěcha. Bydlí zde známý herec K. Šimanovský. — Na rohu 
Kaprovy ul. o mnoho ještě níže stojí č. 71-14 při býv. bráně Valentinské-- t. zv. Kocanda, 
o čemž viz Kaprová ul. Však vchod jest s této strany; bydlí tu prof. univ. JUDr. Leop. 
Heyrovský a Ph. Dr. Rob. Novák; v 3. patře jest konvikt pro studující dívky. 

KřiŽOVnická ul. Sm., od Albrecht, kasáren k vých. konci nám. Jakubského, 
pojmenovaná po býv. tu majetku ryt. řádu Križovníkfi s červ. hvězdou. 

Č. 79-9 i vedle 333-11 sluje u Šimůnků, dříve v Kůlnách, č. 80-14 Šenkovna 
i u Křižovníků na rohu Jakubské ul. 

Krocínova ul. I, z Divadelní ul. za Českou spořitelnou do ul. Karol. Světlé; 
dříve slula Prostřední přívozní ul. 

V nárožním domě č. 1050-1 jest taneční škola Karla Linka, král. č. zemského 
tanečního mistra, založená otcem jeho r. 1828. Ten na podnět Nerudův r. 1863 sestavil 
z lidových tanců Besedu; hudbu k ní složil Ferd. Heller, spoluzakladatel Hlaholu, bratr 
architekta Saturnina Hellera a spisovatele Serváce Hellera. — Na vedlejším domě č. 333-la 
jest deska sochaře Jos. Maxa, jenž tu bydlil r. 1860; věnoval tuto desku s nápisem českým 
a německým maj. domu Fr. Zellinger r. 1878. — Ke konci 18. stol. zde Mat. Růžička 
měl mlýn o dvou složeních, hnaný žentourem koňským. 

Zde a vedle (na místě č. 316) od r. 1400 měl dům, stodolu a zahradu známý Jan 
Reček z Ledče; viz str. 562. Tehdy to bylo již u samé zdi městské, která tu od směru 
západního se obracela k severu. — Strana protější (jižní) celá nyní náleží k České spoři- 
telně, která s této strany v přízemí se podobá pevnosti;* vedle ní k ul. Karol. Světlé 
jest zahrada ve výši patra nad ulicí. 

Jméno ulice po slavném primátoru v 1. 1584 — 1605; Václav st. Krocín** 
(vl. Šafránek od lat. crocus šafrán) rodem ze Žatce, tehdy českého, r. 1587 povýšen 
do stavu vladyckého a po 7 letech do rytířského s přídomkem z Drahobejle; erb 
jeho (lva držícího květ šafránový) uvidíš zasazený do zdi ve dvoře u Halánků, kde 



• Místo toho křídla býval vedle zahrady domek (Č. 335) pro utopené a domněle mrtvé. 
•• I tomu panu primátoru kdosi vyčti, že »soudí po dařích a bére telata tuČná a indiánské 
slepice*. Pro nějakou nezdvořilost jednou od cechu nákladnického byl odsouzen k ztrátě živnosti, 
ale odpuštěno mu, když zaplatil pokuty jednu kopu. Když byl purkmistrem a jednou Němec 
tkaničkář, jsa zatýkán od rychtáře, zle nadával, Krocín, jda mimo, ^zavřitou rukou přes hubu ho 
uhodiU a šel dál. Winter II. 57. 

638 



Krodn ve svém domě bydlil; šlechtický diplom jeho z r. 1594 jest v městsk. mu-eu. 
Pochován byl v blízkém kostele sv. Štěpána Menšího (viz str. 562.) Byl pečlivým 
správcem obecního jmění, znovu vystavěl starom. vodárenskou věž a památnou kašnu, 
jež stávala na Starom. nám., až ukvapeně byla zbořena r. 1865. Syn jeho Václav ml. 
měl dům zde »u Pihavých«; Jan Lukáš z toho rodu vystavěl kap'i sv. Lukáše při 
kostele sv. Jindřicha (viz str. 388.) a potomci drželi v ul. Jindřišské dům u Břízu 
č. 940-22 n. 

Krocínova ul. Lbň., mezi Královskou tř. a Skřetovou ul. 

Kroková ul. Lbň. l, dříve U potoka z Libušiny ul. k Rokytce. — Jméno 
připomíná Krok a, knížete vlastních Čechů ve středu země asi r. 700; pro moudrost 
chodili k němu o rady i ostatní kmenové čeští, a tím se stal počátek svrchovanosti 
knížete Českého či Pražského. Po něm vládla dcera jeho, moudrá Libuše, a manžel 
její Přemysl. 

Při jméně tom vzpomeneme i časopisů »Krok« zvaných; první od r. 1821 vydával 
J. Sv. Presl, a byl to první český list vědecký, druhý r. 1864 založil J. Dastich s Ed. 
Novotným a Fr. Zoubkem (vyšly jen 2 ročníky), třetí vydával prof. Fr. Prusík v 1. 1887—1899. 

Kroková ul. Nsl, ze Sámovy do Lumírovy pod vyšehrad>kými hradbami. 

Kroková ul. Sm. jest nová, krátká ul. z Královské do Přemyslovy mezi ul. 
Komensk. a Žižkovou; r. 1903 se dláždí. V č 983 bydlí docent dr. Václ. Novotný. 

Krušinová ul. Nsl.-P., z projektovaného Krušinová nám. (záp. od trestnice) 
přes Benešovu tř. ke kostelu a odtud na záp. do Podola. Zde jest č. 22 Klikovka, 
105 u slunce. 

Krušina sice slula vesnice (již r. 1205) s kostelíkem sv. Pankráce, ale jméno ulici 
dáno po Krušinech z Lichtemburka; Jan byl za Václava IV. nejvyšším purkrabím, od r. 1405 
hejtmanem knížectví Svídnického; syn jeho Hynek Krušina jsa hejtmanem bratrstva Oreb- 
ského přitáhl r. 1420 na pomoc Pražanům a nejvíce přispěl k vítězství nad králem 
Zikmundem na Pankráci dne 1. listopadu 1420. Viz str. 47. 

Kunratice či Kundratíce jest ves starobylá za lesem, jediným v okolí pražském, 
při potoku »Kundratickém«, jenž vytéká z velikého rybníka »Šeberáku«, plyne pěkným 
údolíčkem ke Krči a u Bráníka se vlévá do Vltavy. 

Kolem chrámu sv. Jakuba, jenž byl farním již ve 14. stol., nyní se zakládá sad. Na 
záp. vyniká budova školní vedle rybníčku, jemuž lid říká »Vohrada«. — Zámek skoro 
zcela jest ukryt v sadu, při němž k j. v. jest bažantnice s myslivnou. U erární silnice 
stojí domky, Betaň zvané, kde bývalo živěji, dokud nebylo dráhy Františka Josefa. Zelené 
domky, jež bývaly vskutku zeleně natírány, stojí při téže silnici u lesa blíže ke Krči. 
Z vlastních Kunratic vede k sev. cesta ke známému výletnímu místu, hostinci a mlýnu 
v údolí; viz str. 626. 

Jméno se uvádí již r. 1287. R. 1336 tvrz zdejší a ves držel pražský měšťan Frenclín 
z bohatého rodu Velflovicův, pak Pešl Bohuslavův z rodu Olbramovicův. Od r. 1378 na 
statku tom měl 6^/2 kopy platu ročního klášter sv. Tomáše > odkazem za duši Hensla 
Menhartova« z téhož rodu. 

639 



Václav IV., koupiv Kunratice roku 1407, v lese na návrší vystavěl v 1. 1408 — 1412 
Nový hrad či Wenzelstein; bylo prý z jeho oken vidéti do oken hradu Pražského. 
Stavitelem se jmenuje kameník Kříž či KIHžek; o stavbě přikopu a rybníka viz Tomuk III. 
527. Sem 30. července 1419 přinesena králi zpráva o sházení konšelů Novoměstských 
z oken; a tu jej rozčilením ranila mrtvice, až dne 16. srpna zemřel. Po dvou dnech 
mrtvola odtud beze slávy odvezena byla na Vyšehrad a pak tajně (až přes Zbraslav) na 
Hradčany, odkudž pro neustálé bouře v Praze po tichu odvezena do hrobky Zbraslavské.* 

Potom tu měla útulek královna Žofie, nejsouc ani na Hradčanech bezpečna. V květnu 
1420 Zikmund byl tu návštěvou, aby se podíval na poklady, jež mu bratr zanechal. 
Dne 31. října 1420 byl tu opět a když mu sešla se vojska, vytáhl a svedl památnou 
bitvu před Vyšehradem na pláni u sv. Pankráce, kde byl poražen. (Viz str. 47.) 

Dne 27. ledna 1421 Pražané hrad vyplenili, obléhavše jej již od 30. prosince; tehdy 
zničena i pěkná knihovna králova, a knihy za babku v Praze rozprodány. A hned druhého 
dne hrad zapálili a najavše lidi, dali jej rozbořiti do základův. Viz Vavřinec z Březové, Čas. 
Mus. 1844 str. 215. Ještě na začátku 19. století byla zřícenina znatelnější, kdežto nyní sotva 
lze již nalézti místo hradu. Viz obrázek od Ed. Herolda, Hálkovy Květy V. 292. 

V lese blíže hradu býval poutničky kostel sv. Jana Nep.; r. 1787 zrušen a zničeií. 
Socha sv. Jana z něho postavena vedle nyn. letní restaurace u silnice. 

Od císaře Zikmunda zboží to dostal Jan z Rabí a po něm syn jeho Vilém, r. 1530 
Václav Zima z Novosedel (u Záhoří v Písecku), služebník Lva z Rožmitála, r. 1541 Hyzrlové 
z Chodů, r. 1602 Jos. Pražan, předek Voříkovských z Kunratic (viz Liliová ul.); r. 1616 
Petr svob. p. z Libenthalu, otec Kateřiny Horňatecké, r. 1622 Oífka Gryspeková, rozená 
z Bubna a Kunratic, která po manželu Blažeji Gryspekovi držela Nelahozeves, r. 1665 
Maxm. Malovec z Malovic, r. 1671 — 1699 Čabeličtí ze Soutic, pak hrabata z Goltze, hrabě 
Buquoy, u něhož tu byla návštěvou r. 1741 cis. Marie Teresie, r. 1794 Josef hr. Defour 
z Mont- a Adien-ville, r. 1795 hrabe Clam-Martinic. R. 1801 Kunratice koupil Antonín 
Korb rytíř z Weidenh^imu, v jehož rodě posud trvají. — V Kunraticích r. 1887 zemřel 
spisovatel Karel Vít Hof (viz str. 228.). 

Nedaleko Kunratic jest ves Li buš, od 17. století k nim připojená, známá velikým 
chovem husí; prý již Libuše měla zde dvůr, kde se chovala drůbež pro její dvůr. V létě 
a na podzim denně odtud jezdí s husami na trh pražský. Povídá se, že odtud z hostince 
(č. 1.) vedla podzemní chodba na Nový hrad u Kunratic. Pražané r. 1421 dobyli tvrze 
zdejší a r. 1470 zapsali ji svému bývalému maršálku Janu z Řadiče (viz str. 102.). 

Lávka Novotného I. (dříve Lávky Staroměstské) jest skutečná lávka 
z Nábřeží mimo mlýny t. zv. Staroměstské k vodárně. Jméno dáno r. 1885, jak zní 
usnesení sboru obecních starších, »pro zásluhy pana Karla Novotného o zřízení 
železné lávky.* Ze staré pražské rodiny mlynářské Novotných již r. 1648 při obležení 
švédském platné služby konal mlynář Václ. Novotný. V domě bohatého mlynáře 
Novotného bydlil pěvec Karel Strakatý (f 1868). Místo toto jest malebný kus Prahy 
(viz příl. 21.), jejž také Soupisná komise uznala za nezrušitelný, nemá-li silně se 
poškoditi ráz Prahy; při konkursu na úpravu Starého města první cenou poctěný 
návrh arch. Sakaře a akad. malíře Klusáčka též zachovává tuto rázovitou skupinu. 
Arch. Klenka z Vlastimilu mimo to navrhuje pěkné schodiště s mostu Karlova do 
zahrádky u vodárny. 

Za mlýnem na břehu jest č. 202-11. mlýn Červ^enkův, vedle č. 199-9 Štěpánkův 
t. zv. Šejdovna; jméno to znamenávalo mlýn na kolích ve vodě stojící. Ve vchodu v 1. 
starobylé dvéře a nad nimi nápis z r. 1576 (viz dále). Tak sluje i č. 976-7 mlýn Trnkův 



* Zbraslavský klášter zpustošen byl r. 1420, a teprv r. 1423 Pražané si vzpomněli, že měli 
krále Václava slavně pochovati. Štěstí, že jakýsi rybář na Zbraslavi jim pověděl o těle jeho, 
okrytém na vinici. I vzali je a slavně přes Vyšehrad odvezli na hrad, kde Václava IV. pochovali 
v hrobce královské vedle Karla IV. 

640 




v jehož popředí stoií véž vodárenská. Sousední mlýn sluje Brusírna i Hever. Na 
konci uproslfed místa rozsiřenčho nad ježem stoji of-ecliový í»Lroni před č. 201 1, JesL to 
\ odárna ci čerpací stanice, kde jest vodárenská kancelář města Pratiy; pékná budova 
renaissancní dle plánu arcli, Wiehla % r. 1 883, vystavená na pozemcích býv. lednice vo- 
dárny č. 200 a mlýna č, 201 koupeného od manželů Rennerových. Průčelí i postranní zdi 
ozdobeny jsou sgraťitty (boj se Švédy od Fr. Ženlska, sgrafiua ve výklencích od Mik. Aleše 
a J. Subiče: hrabe CoUoredo-Mannsfeld, Konigsmark, Plachý, purkmistr Turek, měšťan, 
student, řezník). Nabudo\u tuto, od nii jde zdéný taras ke druhému pilíři Karlova mostu, 
se sousedními vysokými mlýny a vodárenskou věží jest krásný pohled zvi, s mostu. 

Vodárna *staroméstská< t. j. věž vystavěna byla teprv r. 1489; odolala povodni 
r. 1492, když mlýny byly pobořeny^ a r. 1511 opravována; i^plně dokončena byla až 
\\ 1554. i Dříve se myslilo, že věi tu stavěl Petr Parléř.) 

O vodárnách pražských vůbec viz u Vodárny. Viz též Machulka, Staroměstská vodárna, 
Světozor XXXn. 

Mlýny tu stávaly ode dávna; již r. 1396 bylo jich deset, ovšem menších, R. 1413 
dva z nich měli bratři Mrázové. Povodní pobořeny byly mlýny ty r. 1432. R. 1436 se 
jmenuje při jednom z mlýnů brus obecní či šlaiferna. R. 1454 obec koupila mlýn krajní 
u břehu; i slul pak »nový mlýn obecní nad mostem*. Druhý mlýn od obce koupil Jos. 
Náhlovský r. 1762, mlýn zvaný Hever r, 1780 Josef Tuskani, jenž po 3 letech koupil 
í Aejdovnu. Nově vystavěl vodárnu r. 1554 primátor staroměstský Jan Chochol ze Sem e- 
chova, synovec Dnchka Chmeiiře, pochovaného v kapli Betlémské r. 1569; tento Chmelíř 
byl primátorem po Fikarovi r. 1547 a horlivé pečoval o zvelebení důchodu v obecních, 
ztenčených konfiskací r. 1547. 

R. 1576 shnřcly mlýny, věž, sousední lázeň Královská i obecní solnice na Anenském 
plácku; na památku vsazen nade vchod do věže latinský nápis. Ale požár stihl věž několikrát; 
tak r. 1582» opět r. 1606 a zase r. 1648, když i odtud Pražané zadržovali útok Švédův 
na mostě, jak hlásá nápis z r. 1884 na sousedním mlýnč: * Poutnice, postůj na míslě, kde 
zuřivost Švédů za války třicetileté ustati musila. Čti to na památku všech Cechů, ale přede- 
vším na památku měšťanů staroměstských a studenta, kteří 1. P. 1648 na moste u kříže 
zbraní v ruce a hustou střelbou z roztříštěné již věze mostecké a vodárny iltoky Švédů 
hrdinsky odrazili.* 

Po druhé střelbou nepřátelskou vzplanuly mlýny ty při obležení pruském r 1 756, 
kdy na nešťastné město lítalo krupobití kulí a zápalných střeh 

A právě po dvou stech letech od boje se Švédy, dne 16. června 1848 mlýny opět 
shořely; tehdy již se zdálo^ že nastane klid ve městě, barrikády již se odklizovali — tu 
večer po 8. hodině prý bylo z mlýnu těchto vystřeleno, a nová hrůza nastala. Z rozkazu 
generála Alfreda Windischgraetze počala střelba na Staré město a smolným věncem zapáleny 
mlýny i vodárenská věž. Požár za ustavičného rachotu pušek a hřímáni děl! Obili ze 
mlýnů v a hořící trámce iítaly až na Václav, nám. Střelba přestala až po půlnoci, a hrozná 
ta noc zůstala dlouho v paméti Pražanův. Potom mlýny obnoveny byiy dle plánů Bergma- 
nových. 

Po třiceti letech, 8. října 1878 po 8. hod, večer, chytilo od svržené lampy neopatr- 
ností mlynářského učně ve mlýně Trnkové a ve chvíli již hořely všecky mlýny. Tehdy 
na tisíce diváků se sběhlo na nábřeží, odkud byl úchvatný pohled na požár i Hradčany 
ozářené světlem pohádkovým. 



Lazar ská ul^ lí. (býv. Masný trh) ze Spálené do Jungmannovy a Vodičkovy; 
v nf uprostřed do ledna r. 1898 stávaly masné krámy. Krámy ty stály tu již od 
založení Nového města a dříve táhly se hned od ul. Spálené až k Vodičkově, takže 
jich bylo mnohem vice, než my jsme ještě viděli, t. j. sto, jako bývalo na Starém 
méstč. Rozděleny byly na dvé uličkou, do nfž se chodilo též z Karlova nám. vedle 
špitálu a kostela sv, Lazara; ulička ta z náměstí byla překlenuta. Nyní po vy- 
staveni nové budovy c. kr trestního soudu se žádá, aby tu zase byl povolen průchod 



641 



53 



o kapli sv. Lazara, jež druhdy mívala štíhlou věž, jak viděti u Sadeiera, nejltfpe 
nás poučují důkladným článem dr. Teige a inž. Herain v Časop. Spol. přátel starož. VIII. 
str. 140, také zvláště vydaném (s plánkem a illustracemi), viz též Herainův výklad kjansovým 
obrazům č. 24 a 35. 

Kaple ta byla zcela zbořena a zničena v červnu 1901 přes mnohé protesty, hlavně 
Společnosti přátel starožitností, která dokazovala, že kapli lze snadno zachovati a upravili za 
kapli vězeňskou. 

Kaple sv. Lazara ponejprv se jmenuje r. 1281. Tehdy za vlády Otty Branibor- 
ského v Čechách nastala drahota nesmírná, že venkované v Praze hrnuli se i do doniův, 
a co kde našli, i od ohne jídlo brali. Když pak brány před nimi se zavíraly, uboii 
toulali se kolem hradeb, požívajíce všeho, i mrch psův, koňův a jiných hovad, ba 
i oběšence nočního času neštítili se krásti a jich těl požívati, jen aby se nasytili. 
Z hladu vznikl mor, že v Praze celé domy vymřely; a nebylo, kdo by mrtvoly po- 
chovával. Tu rada městská zjednavši mnoho dělníků vykopati dala veliké šachty, 
z nichž jedna byla u sv. Petra, dvě u sv. Jana na Bojišti, dvě pod Vyšehradem, jedna 
u sv. Jana v Oboře (III.) a dvě zde u sv. Lazara. Do každé naházeno na 1000 
mrtvých. Zemřelo prý v Praze tehdy na 20.000 lidí. Až vydatná úroda r. 1282 ukončila 
hrozné trápení. Byl tedy kostelík zde již dříve, dávno před založením Nového města, 
na jih od Židovské zahrady t. j. hřbitova (viz Vladisl. ul.) a při něm špitál pro malo- 
mocné se hřbitovem a velikým dvorem, jejž z části viděti bylo ve Spálené ul. při 
č. 6. n. Při kostele býval kaplan z kláštera Zderazského. Když špitál zašel ve válkách 
husitských, kostel sv. Lazara .se stal majetkem řezníků novoměstských, kteří 
pečlivě jej opatrovali. 

Řezníci novoměstští dostali od Karla IV. r. 1359 privilegia, na nichž za svědky jsou 
podepsáni Jan markrabí Moravský, Rudolf vévoda Sasky, Ruprecht falckrabí Rýnský a Bolek kníže 
Falkenberský. Když r. 144 S v Praze byl legát Jan Can^ayal (viz str. 156.) a nepořídiv 
Prahu opouštěl pod ochranou Oldřicha Rožmberského, lid na žoldnéře házel kamením; 
když pak panoš jeden z ozbrojenců těch na lid se obořil, řezníci z masných krámů se 
vyřítili se sekerami. 

R. 1515 při kostele sv. Lazara byl pochován bývalý konšel vážený a primas r. 1489, 
řezník Zikmund Hůlka; byl z města vypověděn a vrátiv se jest sťat na nyn. Karlově náměstí. 
I jiní řezníci byli tehdy vězněni. Řezníci novoměstští totiž v té době bývali urputnými 
odpůrci spojení Nového města se Starým; viz Karlov. A Hůlka právě to byl, jenž prohlásil, 
že na pře se Staroměstskými chtějí dáti každý třeba půl statku; on takc r. 1509 s jinými 
sousedy žaloval u krále na konšely novoměstské, že prý jednají o spojení měst proti vůli 
králově. Znepřáteliv se takto s ostatní obcí, která většinou potom byla pro jednotu, musil 
se utéci na hrad pod ochranu pánův a byl prohlášen za vypověděného r. 1513. Odešel 
pak do Uher, kde dostal sice od krále gleit, aby směl se vrátiti do Prahy, ale nepomohlo mu. 

U kaple i později býval kaplan »u pánuov řezníkuov u sv. Lazara«, jemuž 
řezníci za stálé obydlí koupili tu vedle dům r. 1561. V universitní knihovně šechova 
kancionál, jejž řezníci opatřili své kapli r. 1574. (Viz Baum, Pam. Arch. XV. 146.) R. 1641 
řezníci novoměstští při kapli své zřídili kongregaci Zvěstování Panny Marie, již vedli 
Jesuité z kolleje na Karlově nám. Bylo pak tu pět oltářů, z nichž hlavní měl obraz 
sv. Lazara neseného od andělů do lůna Abrahamova. Že to byl kostelík slušný, viděti 
i z toho, že r. 1704 chtěli jej převzíti Trinitáři (viz Spálená ul.). Pii špitále byl roz- 
sáhlý hřbitov, pak nádvoří, do něhož se chodilo ze Spálené ul. č. 6 n. 

Za Josefa II. r. 1788 i tento chrámek byl zrušen, odsvěcen a po 3 letech 
prodán cechu řeznickému i s budovou vedlejší č. 7 za 500 zl. rýn. R. 1842 byla tu 

C12 



ncíiiocnicc dětská* a dlouíu^ tu bývaly trhy na projitrannérn nádvo«'i\ pozdt^ji dílna 
kamenická, r. 1886 stavení za 84.700 zl. koupil erár, maje nedostatek místa ve vedlejší 
budově soudní. Koneéně r. 190Ó koupeno tu celé okoH (č. 3 — 9) a v prosinci t, r. 
zbourána i památná kaple tato, jež pocházela ze 12 století. O cené její a zbylých 
památkách architektonických viz jmenovaný článek v Čas. Spol. př. starož. Vili 
156-159. 

C. 82-1 Q Diamantu; zrle bycíli prof. konservatoře K. Stccker. Nyní jest lu 
podpůrný spoíek akademický Svépomoc. — Dále jest slepá ulč., vchod ob. školy dívčí 
u P, Marie Snéžné, kteréžto budovy přední část jest ve Vladísl. ul Vedle místo nových 
c. 1718 a 1719 (3 a 5 n.) i dfv oL ViadisLiv byly ohyzdné kasárny Trinitárské (jmenované 
lak po sousedním kostele v Spál. ul) r 1898 zbořené; obé tato nová čísla sem přenesena 
jiou ze zbořených domů na Hrádku. Č, 3 n. jest maj. spolku •Domácnost*; dům byl 
vystavěn r. 1899 dle plánů Gregora a Starka od Jos. Blechy, jehož jest toto dílo poslední 
(f 1901). Spolek ten r. 1885 na počest 10t)letých narozenin Magd. Retttgové založil 
Českou školu kuchařskou. Byla pak ^Domácnost* nejprve u Doušů na Václav, nám., 
pak dlouho v Spálené ul, v průchodním dome^ kde bývalo druhdy léž gymnasium (nyní 
v Křemene. uL) Nynéjíí místnosti jsou nádherné a úpravné; dům má ústřední topení, 
prádelny na půdé. — Rydiil tu dvorní rada Ed. Weyr, prof. techn-, a spisovatel Jan Kučera. 
V rohovém Č. 5 n, stavitele a ob. staršího Ant. Kubra jest kavárna, zde kancelář firmy 
Hrůza a Rosenberg (betonové stavby) a byt Alex, Stuchlíka, virtuosa na housle. — Na 
druhém rohu Vladisl ul. stojí nízký dum 45-7 Malh. Strengové, vdo\7 po zesnulém zde 
MUDr. Sircngovi. Bývá! to dům pana Netvorského z Břízy, od r. 1791 hrab. Jos. z Un- 
werthu. — Sousední 16-9 jest zadní část domu kníž. Ad. J. Schwarzenberga z Jungm. tř. 
vedle nárožního č. 15, kde jest Národní záložna; viz Jungm. tř. O nárožním protéj^ím 
u Helmu víz Vodičk. uL Vcdíe jest nový dum Společenstva řezníků novoměstských 
č, 11-8. V č. 10-4 iest známá kavárna Tůmova, budova nepravidelného půdorysu; proto 
říkali domu »haría*. O domech bývalých ostatních viz str. 530. V 17. stol. se připomíná 
»pod radnicí proti masným krámům* dům u Zlatých řečený, jejž po emigrantce Lidmi le 
Zlaté doslali příbuzní jeji Bartol. Paperka a Simon Mitys. 

Lázeňská ul. m, z Ul. k mostu první v 1. na Velkopřcvor. nám., kde dříve 
slula Maltézskú a První Maltéz. nám. Jméno po .starodávné lázni nyn. č. 286*6, 
jež posud sluje Lázeň; lázeň ta byla maj. kláštera Jobanitů či Křižovníků • konec 
mosta*, nyní zvaných rytíři Maltézskými. Těm zde posud náleží č, 2 a 4 n. z obou 
stran kostela; viz Maltéz nám. 

Lázeň zdejší tak byla oblibena, že po r. 1420, když ostatní domy malostranské ježte 
ležely v ssntínách, hned byla obnovena asi pro potřebu obyvatelů Saského domu č, 55 
(viz Ul. k mostu)^ kterýžto dům zůstal tehdy neporušen od zkázy, jsa majetkem obce 
staroměstské a důležitou tvrzí. 

Předkové naši** rádi a často se koupávali (viz pověst o Jezerce a lázni Libušině), 
a to nejen ve vodé říční (vzpomeňme, jací byli plavci vojíni Vladislavovi před Milanem!), 
nýbrž i ve zvláštních lázních a domech lázeňských. Bohatí mě.iťané v Praze i na venku 
měli v domech svých koupelny, kdežto lidti obecnému se zřizovaly lázně veřejné nákladem 
obecním. Z mnohých závélí jest vidéti, že bohatší činili chudým odkazy na lázné. íWinter, 
Kult. obr. II 116.) Již za Přemysla Otakara II. byly v Praze parní lázně, *kde vodu lili na 
kamení, aby páru působily kameny horké, tak že pot se íí léla lil, při čemž také pro 
větši lahodu sluhové metlami šlehali tělo*. Lazebníci též stříhali vlasy, holili vousy, 
sázeli baňky a pijavice, pouštěli žilou a tak bývali i iakýmisi lékaři. V Praze bylo tolik 

* Zřídil ji <ir. Ed, Kratzmann z vlastních prostředků, od r. 1844 ji vedl dr Jos. Lóschner. 
Byly tu 4 pokoje s 22 lŮžky. V 17. století v domč tom byly byty íebrákův. 
♦♦ Clí Svátek, Obrazy l kult. dťjin c, str. 79 — 120. 



643 



53* 



hzcbnikm, že utvořili si cech. (Tomek v Základech místopisu pražského jmenuje na Starém 
mésté ve 14. století 17 lázní, z nichž nejvétží byla v Poštovské ulici bhže brány sv. Jana. 
Na Novť^*m mésté byly 4 poblíž Žofína, na Malé strané 3, z nichž nejvétSí lato.) Dle 
majestátu Karlova z r. 1357 lařebníci méli korouhev bílou, na ní véoíky zelené a otevřené 
břitvy; však cech tento se jmenuje až na míslé posledním. Bylif lazebníci vždy v jakési 
nevážností a dle výsady Jana Lucemburského vyloučeni byli z rady obecní spolu s bradýri 
(holiči), pijtci a hudci. 

TcpR'e král Václav IV- vydal jim r 1406 majestát, jímž lazebníky prohlásil za poctivé; 
král ten často chodíval do lázní pražských, a tak vznikla i povést o jeho vysvobození 
lázcfískou dívkou Zuzanou. Víz str 568. Privilegia lazebníků rozšířena byla za Vladislava IL 
r, 1474, od Ferdinanda L r 1562 a j.* 

Lazebníci r. 1548 v5ech 3 mést pražských méli tajnou schůzi a smluvili se o novém 
řádu pro čeládku svou; za to arcikníže Ferdinand d;il všecky vsadili do vezení a propustii 
je až po dostatečném rukojemství. Za moru 15G4 nesméli vytápéti lázní, — Řádem čeledním 
r. 1549 nádeníkům se zkrátila práce v sobotu výslovné proto, aby vedle obyčeje svého 
mohli »lázcn vzíti*. Byly vskutku lázné všude í ve vsích až do všeobecného úpadku blaho- 
bytu za války 301eté. 

Za Rudolfa IL lazebníci » aby se povýšili nad všeobecnou nevážnost stavu svého, sami 
8C nazývali *princi<, až jim to pak bylo zakázáno; aby prý se nazývali mistry a ne princi. 

V lázních býval život veselý, ba i rozpustilý; scházeli se tu páni i ženy k zábave 
slušné, jako nyní v kavárnách a restauracích, ale bývalo i hůře. V lázních nejvíce se 
• klepalo*, jak dí již přísloví u Komenského: »Kdo chccs novin, jdi do lázné nebo do 
krémy. t — A jací bývali patroni páni lazubnící, poví nám Hájek: R 1461 na zílří po 
slavnosti sv. Markéty král Jiří povolav iiékterých svých dvořanův, šel s nimi ze svého 
dvora do obecné lázné vedle svého obyčeje, za Židovskou ulici, kteráž slula )andova lázné 
a tak se až do dnes jmenuje; a toho času Janda byl mezí lazebníky velmi znamenitý* Tu 
král jsa u něho v lázni rozličné kratochvíle se svými dvořany provozoval, a Janda, jenž 
mél obyčej často s králem své kumšty provozovati, tak se k tomu přiméšoval — i při- 
hodilo sr, když týž Jnnda králi bradu holil, otevrev ústa svá řekl: » Králi milostivým račte 
mi uhodnouti tuto pohádku: Čí na tento čas jest české království?* A král odpovédčl: 
»Jando, příteli milý, číž by bylo než tvé, ano král i království v tvých rukou jest.* Za ten 
vtip král mu tlal nepékný poliček, »když Janda mu bradu doholil a svou břitvu schoval. « 

Z lázní ídejSich pozdéji vznikl hotel se sálem a 13 pokoji, svého času v Praze nej- 
známější; z lepších téch dob (ovšem ne českých) se zachovaly na domě nápisy hotelu 
v řeči franc, něm. a angl. R. 1698 zde se ubytoval car Petr Veliký a zdržel se tu 
celý týden, prohlížeje si město a jeho ústavy i památky. Seznámil se též s jesuitou P. Bedř. 
Volfem, poslouchal jeho česká kázání a tak si ho oblíbil, že si jej vzal s sebou i do Vidné. 
I lam měl Volf, snad k žádosti Petrové, před ním česká kázáni, a vůbec car s ním všude 
mluvil česky, což prý vzbuzovalo ve vysokých kruzích všeobecný údiv, ba dcíkonce ne- 
spokojenost. (Francev. Rusové v Cechách.) Cara prý však těšilo, že s Čechy mohl se do- 
mluviti bez němčiny. ♦♦ 

R. 1799 tu bydlil slavný ruský vojevijdce Alex. Sůvo rov, a tehdy 29. prosince 
zde »v lázni < byl veliký ples pořádaný od kníž. Petra Ivanovice Bagrationa. Byl postaven 
v sále ohromný transparent 12 loket dlouhý a 16 široký, malovaný umělcem Březinou, na 
němž byly zobrazeny všecky srážky, v nichž měl Suvorov účastenství. (Jinde nacházím 
datum toho plesu 19, leden 1800.) 

Tehdy dům na straně k vodě byl červeně natřen a na něm byl latinský nápis, hodící 
se spSšc na ktálter než na hostinec; Benedic Domine domom istam atd. (Požehnej, Pane, 
domu tomuhle,) 

♦ Obširnějái privileje dostali lazebníci a bradýři od Matyááe, kdy přesné byly i vytčeny jejich 
výkony ranhoiičské. Za Leopolda L r. 1686 bradýřstvi prohlááeno za uméní. a bradýři správné 
vyučení dostali titul mistra. Od Karla Xi. dostali titul chirurgů, kterého nabývali po ^kouSkách na 
iinívcrsilč. Tcprv r. 184H ranlókafsktí výkony jsou docela odňaty tazcbnikŮm. 

•• lakc v Karlových V^arech r. 1716 povolal k sobě slavného naáeho malíře Jana Kupeckého 
a s nim mluvil po slovánsku. 



644 



Hostinců pro cizince bývalo druhdy mnohem méné, a nevyžadovalo se ani nynější 
nádhery; v 16, stoleli v Praze leckde v jedné jizbé spal hospodář s rodinou i host a jeho 
sluhové. Ceny se umlouvávaly vždy zvlisté, a konšelé nařizovali, aby se hosté »nepřeta' 
hovaln. R. 1543 se určuje sazba: > Strava za 2 groše bílé dá se: polévka, maso s kořením, 
oékdy »vodvářka<, někdy slepice, cožkolí s kořením, pečité, hrách, maso, naposledy »sejr*; 
za den jeden groš za pivo za jednu osobu.* Kdo chtěl pivo mimo oběd a večeři, platil 
zvláště. Za pokoj a komoru týdně platil host 15 g-rošu mimo topivo. Čti Winlcr, Kult. obr. 
lí. 351 n. 

Naproti velkopřevorátví stojí diim č, 476-1, o némž viz Maltéz. nám., kde jest jeho 
část přední. Vedle 483 3 u zeleného věnce, před lety dvorského sedláře Kiederle. Za 
starých dob lu stávala škola, od níž k sev. byl hřbitov; spálena byla r 1420, až místo 
pusté roku 1521 postoupeno majiteli domu vedlejšího (5 n ), jenž náhradou školu vy- 
stavěl jinde. 

Č, 482-5 zelený kříž, maj. veřejného fondu c. k. zástavního úřadu a jeho filiálka; 
již Schaller zde vzadu uvádí > prastarou* věž, zbytek hradeb Karlových. Zde byla pusta 
v L 1723 — 1742 a odtud přešla do nynějšího domu generálního velitelství. 

Č. 290 7 sluje kazatelna, druhdy u pokrývačů (Schieferdeckerísches Haus). 

V koutě stoji diim č. 289-9, zajímavý jako domy sousední, jež škoda by bylo zbořiti; 
zde bydlí hraběnky Helena a Jindřiška Baillctové de I^atour-Kulovratovy a majitel domu* 
městský radní Jos. Hudl, známý svými sklady plzeňského piva. Býval hrab. Valdšteina, od 
něhož jej koupil r. 169U Fr. M. Giinther ze Sierneku; po jeho smrti držel dům syn Leop. 
Gíinther ze Sterncku, c. kr. truksas. Také zde býval druhdy majetek sousedního kláštera; 
r. 1409 jej klášter prodal Elišce ze Soutic na čas života. 

Vedle daleko v před vystupuje 284 ( 2851*11 bílý či zlatý jednorožec, byv. díim 
Auerspergíiv, nyní hraběnky ArnoŠtky Wolkenstein-Troslburgové I zde býval íuamenilý 
hostinec pro cizince; za majitele Václava Tremla (od roku 1787) i předchůdce jeho M, 
Pinskorna bylo tu 20 pokojů, všechny do ulice. Bylo tehdy živo na Malé straně, a všechny 
tři nejlepší hotely pražské byly zde. Bylo to v lázni, zde a u 3 zvonků v Ul. k mostu, 
»Pékný pokoj stál piil zlatého, vybraná tabule pro lednu osobu ve zvláštním pokoji 8 grošíi 
až půl zlatého bez vína. V jídelnách stolovalo se dosti dobře za 4 groše, za něž b>lo 
5 i 6 dobře připravených jídel* 1 chválí se od cizinců tehdy laciný život v Praze; nyní 
se naříká na drahotu, jež cizince vyhání. Za Schallera hostinský dával poštovskému, jenž 
mu přivezl hosty, od každého koně 20 kr a jídlo i pití. 

Č. 283-13 (proti Saské ul.) tři duhy. — Č. 15 n. jest zadní část domu 281 z UI. 
k mostu, kdež viz o něm i rohovém č. 282. 

Mezi domem č. 11 n. a Lázní dlouho se udržela brána z prvního opevnění Malé 
strany v 13. stol.; stála ještě r. 1710. Pozdější hradby se táhly od Trži.4tě směrem 
ke kostelu Maltézskému a zde, asi v zadní částí č. 284 11, vedeny byly skoro přesně 
k jihu za nyn. č. 482, až na nyn. Velkopřevorské nám. se obrátily zase východně 
k řece. 

Les Mchl,, kde jest č. 172 hájovna, maj. iundu universitního, č* 305 samota 
u lesa a 222 Neustadilova villa Belle Alliance. Viz Krč. 

Letenská Ul> Ul, z ul. Lužicke u Brusky oklikou do Josefské uL, kde končí 
u Tomášského kostela. Dle Schallera r 1795 slula část k Malostran. náměstí ulicí 
Rakouskou, ostatek Senovážnou, poněvadž v obecním dvoře č. 121-8 byla a jest 
senná váha. Za nejstarších dob bylo tu předměstí na Písku; později ulice slula 
Novou* za klášterem sv. Tomáše, Nynější jméno dal r. iS68 Erben (jenž nové po- 

• Tak »v Nové ul. za klášterem sv. Tomááe* v 17. stoL měl dům dvorský chirurg mistr Ondf. 
Stajraan (Slcgman), jenž pro náboženství odešel; dům jeho r. 1626 koupila Alžb. Kracová, rozena 
Colonová z Fclsu. 



645 



křtil mnohé ulice), že směřuje k Letné-VII, o niž viz Sady kor. prince Rudolfa, jak 
jest nyní úřední název. (Obr. ulice viz str. 647.) 

I touto ulicí, při ústí do Josefské ul. velmi úíkou, jezdí elektrická dráha přes protest 
některých majitelů domů zdejších; ovšem jezdí jen jedním směrem, zpátky vede trať Vnld- 
štýnskou ulicí. Niveau ulice má dle návrhu arch. Balšánka býti zvýšeno o 1*5 m. 

Nároží Lužické ul. jest starý zájezdní hostinec u zlaté lodi č. 118-1, kamž chodíval 
známý lupič Babinský, když propuštěn byv ze žaláře byl zahradníkem v ženské trestnici 
v Řepích, a hosty baví val vypravováním. Dříve zde i na místě domů dvou následujících 
bývala zahrada Daniela Hrocha z Mezilesic; potom ji měl Volf Kneisl z Borovská, Eva 
Vinklerová z Huttnova, pak její manžel Jan Matyáš z Glauchova, jenž r. 1629 za pardon 
udělený platil pokutu k alumnátu u sv. Jakuba. Od něho zahradu koupila obec r. 1617 
za 6000 kop gr. míš. a rozparcelovala. Měli pak tu majetek, r. 1618 primátor Baltazar 
Globic (viz Malostr. nám.) a Vavřinec Majderle z Mansberka, cis. rada a úředník pohraničního 
cla, jenž skupovával statky zabavené, v Praze též dům u Zlaté svině v Meiantrichově ulici. 
Tím si vynahradil, že za povstání musil uprchnouti a stavové že mu zabavili dům v ulici 
nyn. Thunské. Po něm r. 1646 Jan Jakub Guttman z Guttenau, jenž r. 1628 koupil dům č. 270 
na Malostr. nám., r. 1648 Matyáš Zanetto de Die, Jakub Hýbel ze Stradoně, písař pfí 
stavitelství na hradě, r. 1652 Jan Adam Hrzan z Harasova, r*. 1666 povýšený na hrabství, 
král. místodržící a nejvyšší lovčí, rychtář Jan Hegner z Rezelfeldu (pak zase Jakub Hýbl 
ze Stradoně, prve jmenovaný) a Jiří Zykota z Peregrinova Ostrova. (Dr. Teige.) 

Vedle jest 119-3 dům kníž. JUDr. Alfr. Aug. Windischgraetze, býv. ministra- 
praesidenta, kdysi dům Smrčkův. Bývaly tu 2 domy: vedle »zlat. šífu« slul u 3 králů a byl 
Jana Kašp. z Friedenbergu; druhý byl svob. pánů z Ranzau. Oba r. 1762 koupil za 6800 zl. 
Jan Helii, r. 1765 svob. pí. Františka Partini »von Neuhof geb. v. SaíTran«., r. 1766 za 
12.500 zl. Fr. Václ. Kager hrabě ze Stampachu a vystavěl dům nový. Zde r. 1691 na 
čas sídlily Uršulinky, než se odstěhovaly na Hradčany. — I sousední jest šlechtický a ozdob- 
nější; č. 120-5 má princ Alex. Thurn-Taxis. V 17. stol. od Jana Fr. Lówa z Erlsfeldu . 
koupila Maxm. Sattlerová roz. z Kiirenbergu a 1696 prodala za 3150 zl. jenerálu hraběti 
Janu Ant. z Daunu, jenž r. 1683 byl podvelitelem Stahremberkovým v obležené Vídni, 
děd slavného vítěze u Kolína r. 1757; od synů jeho r. 1707 koupil jej za 9500 zl. Fr. Ant. 
z Lichtenšteinu, r. 1715 hrabě Fr. Václ. z Vrtby, v jehož rodě zůstal celé 18. století. — 
Palác tento bude prý prodán; dobře by učinilo město, kdyby jej koupilo a zachovalo 
zahradu. 

Naproti vedle bezcenného 526 2 jest starší, erární dům 123-4 červený domek,* 
kde druhdy býval krajský úřad Berounského kraje; nyní v místnostech nedostatečných 
zde i v domě vedlejším jest zemská školní rada, jejíž vicepraesidentem jest 
dvorní rada Fr. Zabusch. 

Zde připomínám, že teprv roku 1848 zřízeno bylo ministerstvo vyučování (prvním 
ministrem byl Frant. svob. pán Sommaruga) a roku následujícího počaly zemské úřady 
školní; v nich vedle úředníků politických (pro vnější potřeby školské) zasedají odborní 
znalci Školní radové, spolu c. kr. zemští Školní inspektoři. Seniorem českých jest nyní Fr. 
Rosický. V zemské školní radě mimo to zasedá šest delegátů zemského výboru, dva 
zástupci města Prahy, dva církve katolické, po jednom vyznání evang. a israel. a 4 zástupci 
stavu učitelského. 

Č. 122-6 maj. fondu místodržitelské tiskárny jest bývalý dům Oettingenský. — 
Č. 121-8 obecní senná váha. Zde ještě v 17. stol. byla ulice jdoucí přímo do Lužické 
ul. k cestě pod Letnou vedle ústavu slepých. 

Naproti ještě hluboko ulici zastiňují stromy, kdežto vedle se táhne dlouhá, vysoká 
zeď zahrady Valdštýnské. Ta i podobná zeď zahrady Anglických panen v Lužické ul. měly 
by nahrazeny býti mříží železnou nebo zdí pěknou a nižší. Proti ní tuze se pozdvihly a do 

♦ Ve dvoře jest obecná kuchyně slečny Anny Grohmannové. — Viz obr. str. 648. 

f ■ 646 




Letenská ulice 



647 



okolí malostranského se nehodí nové domy Fr. Hubáčka a Mat- Bílka: č, 593-11, káv 
bydlí malíř šL Vojt. Hynaís, professor akademie umřní, a č. 594-13; starší jest dům 
a do ulice více zabíhá č. 525-17, kdysi hrab. Thuna-Hohenšleina, kde bj^dlí akad. malir 
ryt. Rud. Otto z Ottenfeldu, — Za ním zase dva nové domy č, 605-1 9» byt spisovatele 
dr. Jos. Hrdiny, \ičetního revidenta ťin. zemsk úr, a 606-21, kde bydli spisovatel Ani 
Klášterský. 

Vedle za zahrádkou sousoší P, Marie^ sv. Josefa a P. Ježií^e označuje majetek Angli- 
ckých panen (viz Josefská uL, kde též viz o dome posledním byv. Lobkovickém, pak 
Oettin^en-Walleržteinském, nyní obecním). Zde (o néco dále, než jest nynéjsí oblouk pres 
ulici) bývala fortna ve zdi, a šlo se tudy z namésti do ulice, jcsté v 16. stol, obklopené 
více zahradami než domy; na pr byly zahrady na byv. zahradě arcibiskupské, v levo 
veliká zahrada perkmistra Jana Pytlíka, jež pozdéji zabrána do nyn. Valdštýnské. Zdi hradební 
za kostelem sv. Tomáše až k mostecké véži bylo vidéti ješté r. 1710. Naproti s Valdšt. 
zahradou hraničí č. 33-12, majetek kláštera augustín. u sv. Tomáše (viz Tomá^ská ul.j, 
jenž vzadu objímá i skrovnější domy následující. Jsou to 32-14 modrý klíč, jenž má 
17 majitelů; z domu toho obraz P. Marie v tepaném rámci jest v Méstsk. museu; na dumř 
obraz novéjší. — C. 31-16 zlatý pluh má na dome obraz P, Marie s lat. nápisem 
Sv. Anna s P. Marií a sv, Josefem chraňte toho domu. — Č. 30 (29)-18 zlatý kohout 
nebo po reliéfu na dome obraz P. Marie. — Vedle jest vchod do pivovaru Tomášského; v. t 

Letná Bbč., nověji sluje u Král, obory; v, t. 

Pod Letnou (silnice) Hl , býv. Cesta k Letné vede od ústavu slepých 
v Brusce pfi sev. stranř akademie hrab. Straky k mostu clá. Frant Jos.; tudy 

nyní vede elektrická dráha, jíž pro slabou 

frekvencí dávají sméáná jména. Uličce 

mezi akademií a Občanskou plovárnou 
navrženo nejnověji jméno U plovárny, 
a u břehu Strakovské nábřeží. 

V Ičch místech za poslední léta se 
stala veliká zména; kde bývala veliká zpustíá 
zahrada s hostincem, kam na tanec chodili 
vojáci, nyní pod zelenou si ráni nad fckuu 
stojí krásná Strakovská akademie, renais- 
sanční budova 160 w dl,, nad jejímž středem 
se vypíná imposantní kupole; pod ní jsou 
sochy » Vlastenectví* a »Zboznost* od J 
Maudra, V rozsáhlém stavení o zdravotnictví 
a pohodlí jest postaráno skvěle; jsou lu 
studovny, ložnice, šermírna, sin taneční a 
hudební, téJocvična, nemocnice, krásné lázní' 
venku hříště, zahrada a j. Do kaple krásny 
obraz sv. Václava namaloval Em Dítě (vkusný 
rámec od J. Kastnera), jiné práce provedli 
tu malíři Fr, Frohlich, K. Ktinig, Rud. Ří- 
ho vský. 

Budovu navrhl arch. Václ. RoStlapil, 
stavbu provedl Guido Rělský; dokončena 
r, 1896 nákladem přes million zl. Viz Zprávy 
arch, a inž, 18'í3. O kapli sv. Václava vix dr. 
Podlaha, Mcthod XXIII. (Viz obr. str, 650.) 
Tento nádherný palác jest pomníkem 
lásky dobrého syna k Českému národu 
NAdvoři domu c m v Ldcnuké ul. Hrabe Jan Petr Straka z Nedabylic a Libčan 




64)t 





VtKláma a slaronířstskc rnl>iiy. 



Příl. 21 



r. 1710 založil fideikomis pro rodinu a po vymřeni* její po meči bohatou nadaci >pro 
chudou mládež stavu vyššího chudého národa Českého na všeliké cvičení a exercitia.« 
Závět tu najdeš v programu Strakov. akad. r. 1900. Z nadáni toho nejprve udélována 
byla stipendia, pak byl zřízen šlechtický konvikt v 1. 1830—1848, potom zase udílena 
stipendia, posledně 80 míst po 500—600 zl. ročně; fond nadační měl přes 3 milí. zl. 

R. 1878 usnesením sněmu byl koupen zde pozemek k vystavění akademie; jest tu 
40 míst bezplatných, 30 za plat poloviční, mohou však býti přijati i chovanci nešlechtičti 
za roční plat 1000 zl. Dle návrhu zemského výboru udílecí právo náleží samému panovníku. 
První ředitel akademie JUDr. Josef Trakal se postaral o to, aby tu velikým nákladem zřízeno 
bylo a vydržováno i vlastní gymnasium; rozděleno jest na třídy české a německé; ředitelem 
gymnasia nyní jest vládní rada Jan Říha. 

V místech těch r. 1459 byla zahrada a mandlovna prádla Markéty vdovy po místo- 
písaři zemském Janu Doupovci z Doupova, jenž měl též Všetaty. 

R. 1600 Marie Manriquezová de Lara, ovdovělá Pernšteinová, velikou zahradu zdejší 
darovala řádu jesuitskému i s kostelíkem tu sv. Michala, zbořeným r. 1786. Za Rudolfa II. 
lékař jeho Jakub Horčický z Tepence či Sinapius zde zřídil botanickou zahradu a vyráběl 
letkvaře a vodičky, jež prodával u vrat zahrady. (Zemřel r. 1622 v Klementinu a pohřben 
byl u sv. Salvátora; kolleji jesuitské odkázal 50.000 zl.) Jesuité tu měli kapli sv. Ignáce 
a »letní dům«; r. 1773 zahrada připadla náboženskému fondu. Za Josefa II. náhradou za 
tuto zahradu býv. jesuitskou semináři dána zahrada pod Petřínem. R. 1785 zahradu 
koupil jakýsi Bertoni od nábož. fondu za 6170 zl. a z býv. refektáře zřídil tančírnu; syn 
jeho měl tu běliště a barvírnu. R. 1847 místnost tu najal evangelický sbor a měl zde 
bohoslužby ♦♦ do r. 1850, kdy zase tu se tančilo a často i rvalo. Zahrada druhdy velice 
krásná s výbornou vodou, prý léčivou, zpustla. 

O zahradě té nalezl jsem tuto pověst: Zde mniši, prchajíce z Čech při povstání 
r. 1618, zakopali veliký poklad. Věděli o něm jen tři a všichni tři v cizině zahynuli. Však 
přece pověst o pokladu tom mezi lidem se roznášela, až jednou jakýsi švec z Malé strany 
v těch místech jal se kopati; ovšem v noci. Že měl dobré naučení z hojných knížek, jak 
pokladů jest hledati, vskutku našel místo a již dokopal se i železné truhlice, když tu na- 
jednou zvoní se na poplach. Někde hořelo. Milý švec se ohlédne a zdá mu se, že boří 
u nich. Leknutím všeho nechal a běžel domů, ale nebylo v jejich ulici. Vrátil se tedy rychle, 
ale nenalezl již vykopané jámy ani motyky a rýče, jež tam zapomněl, a marně pak ještě 
několikrát o poklad se pokoušel. 

K tomu, co dle pořádku adresáře již uvedeno na str. 117 a 118, ještě toto: Blíže 
k lávce jest vojenská plovárna v Rakousku nejstarší; založil ji milovník koupání setník 
Arnošt z Pfuolu r. 1809. (Vídeňská založena r. 1812, berlínská 1817.^ Koupali se tu 
i občané, ale pro třenice odešli a zřídili o něco dále Občanskou plovárnu. 

»R. 1824 povodeň vzala i vojenskou plovárnu na lodích přidělanou a uvázanou, na 
kteréž 4 děla s železnými kulemi složena byla; též oděvy plavců v komůrkách rozličných 
barev červených a modrých štráfa uloženy byly. Tuto plovárnu u Moráně (u Roztok) 
plavci dříví lovící chytili, z níž sobě lid oděvy vybral, v nichž otcové dělníci a děti oděni 
po dlouhý čas chodíce strakatě vypadali*. (Kronika povodní od Václ. Krolmusa.) 

Letohradská ul. VIL, z Vinařské přes Kamenickou na záp. k Letné, kde jest 
projektována čtvrt letohrádků (vili). Jméno od r. 1888. S konce ulice proti hříšti jest 
znamenitý rozhled na Petřín, Hradčany, Střešovice a okolí. 

Při Vinař. ul. jest škola v Bubnech s kapli sv. Aloisia i opatrovna, naproti č. 612 
a 711 u českého lva zesn. sochaře a illustratora Jos. Krejčíka, výše č. 501 Vincentinum, 
669 u dobrého Pastýře, vedle v č. 668 bydlí magistr, oťficiál básník Václav Kamínek, 



• Rod vymřel r. 1771 a dle závěti po 5 letech jmění svěřenské připadlo nadaci. V odkazu 
Straka jmenuje též zahradu na Nov. městě, koupenou od Šeidlerovských dědiců, >u městských zdí 
ležící, kdežto ještě dosti "pustých mist<, a tam chtěl, aby se akademie zřídila. 
*• Vyobr. bývalé budovy viz Košut, Kostel u sv. Klimenta str. 14. 

649 64 



naproti 648 u Jiříčků, 557 host. u elektr. dráhy (s nápisem čes. a ném.); v novéjáí radě 
domů v č. 761 bydU spis. Louis Schmidt-Beaucher. 

Libeňská ul. Vil, r ulice Jeronýmovy na východ směrem k Libni; jméno to 
dal sbor obecních starších r. 1888 

C 496 zlatý soudek, č, 790 (roh Osadní) Škola mé^ť, chíap. (řed, Jos. Stéhulc 
i dívei (řed. Ant. Havlík) 

U Libně /M,, jsou domy žižkovské při Královské třídě v Libní, kam až sahá 
zdejáí obec. Viz str, 619. 

Libeň* nyní Vlil. čtvrt prařská a to rozlohou největší; obsahujef 3289% 
celkové plochy Prahy (2059 ha) či 6,77 L844 w\ kdežto ovšem plochy zastavěné 
jest dosud pouze 442.520 m- či ll'25«/o. 




Stroicúva akaUcmie 



Jest lo osada starobylá, jak svědčí mnohé popelnice zde nalezené; mezi Balabenkou 
a Kotlaskou byly objeveny zbytky prcdhistorické osady. (Viz Pam. arch. I3C 819., X. 386,587 
XI. 43., XV. 645.) 

První, oviem nespolehlivou zmínku o Libni má Hájek pří r. 720: »I rozkázala jesl 
Libuše ještě jeden dvůr nad řekou Vltavou postaviti a od svého jména Libeň jemu jméno 
dáti*. Vykládá tedy od »Libuse«; jako i Wegweiser z r. 1817; dle jiných bylo asi původně 
Ljuben po zakladateli, ovšem nám neznámém, nebo znamenalo >libé« místo. Ba naáel se 
i vykladač slova dle Žida Liebena. 

Byla tu asi tvrz při potoku Rokytce či Rokytnici v místech nynějšího zámku nad 
t zv. Nábřežím Svétovým, kde potok ten jest před svým ústím sev. od přístavu regulován 
Rokytka přichází od Běchovic, kde přijímá potok Říčanský, a bývala druhdy o mnobo 
silnější, dokud bylo více lesů v a rybnfkův. Nyní jest silně znečištěna, skoro jako zlopo- 
věstný Botič. V dějinách se častéji jmenuje. R. 1039 zde přes noc tábořilo vojsko Břetislavovo, 
vracející se s velikou kořistí a tělem sv. Vojtěcha z Polska, a až sem vyšli jich uvítat 
Pražané. R. 1C90 v roztržce mezi králem Vratislavem H, a synem jeho Břetislavem (vzniklé 
pro zabití Zderada^ viz Zderaz) zde se 3000 muži se položil Břetislav a otce vyzýval k boji 



• Víz zajímavou knihu, již r. 1895 o Libni vydal tamní učitel Lad. Hejtmánek ; ar. téŽ Petcra 
Fr. Želka Libeňská a stručný Libné dějepis, Praha l»73. ižclka jest tolik co popelnice,) 



650 




Veliký byl z toho strach ve vůkolí, ale lim vétsí radost, kdyŽ otec se synem přes noc se 
smínii; stalo se ta prý zázračným působením s\\ Václava* a Vojlécha, kteří téže noci 
otevřeli dvéře vezeni na Hradčanech a vézňům kázali jiti a hlásati lidu, že oni zemi přinesli 
pokoj. 

Také r 11U9 v roviné, kde jest lihovar a Českomoravská továrna, bylo tábořišté, 
když sem dorazili kníže Otlo olomoucký a župan Vacek na pochodu proti Praze dne 24. 
prosince, R. 1424 u Libné položil se Žižka, chtéje dobývati Prahy; ale učiněn jest mírná 
polí Špitálském. Viz str. 447. 

Obec Libeň se jmenuje teprv r, 1363, kdy ji méli (do r, 1438) pražští Rotlevové 
(viz str. 363 í Tehdy byly tu všude založeny vinice zvlášlé na Mezi hoří, což bylo jméno 
návrší, jež nad východním koncem Spiláiského pole te táhne od hory Žižkovy k Libni po 
vých. okraji Invalidovny. Tam pří ccsté k Hloubétfnu mél vinici pražský mčšťan Ondřej 
Raz, jenž mři také nynéj^i Pštrosku, v Dlouhé tř. dům č. 714-38 a r. 1435 část nynější 
staroméstské radnice. Pak byl od r. 1437 majitelem bohatý pekař pražský Václav Cvok, 
o némž jsme čtH na str, 3L Ten Libeři odkáral svým třem synům a dceři Mandé. Potom 
ji mél zeman Béžkovec z Břškovic, kterýžto staročeský rod vladycký vymřel Mikulášem ke 
konci 16* století. 

R. 1475 Libeň koupil rytíř Václav Viček z Čeftova, proslulý polní hejtman. 

Potom Libeň držel Jan z Roupova, nejv\§ši písař a hofmistr královský a syn jeho 
Václav r. 1499. Jan Roupovský, jsa purkrabím vyšehradským nutil tamní sousedy, aby mu 
dělali na lukách, čemuž se v^ak opřeli. R. 1504 na lodi do Libné se plavil biskup Filip 
Sidonský. jemuž tu byl přistrojen »ubéd hojný*. 

R. 1520 byl majitelem pražský mé^ťan Zikmund Holec z Kvétnice (viz str. 156. a 160.), 
polom pan Vilém z ValdSteina na Stépánicích (r. 1513—1520.) Od ného Libeň koupil 
Mikuláš Bryknar z Brukšteina, v jehož rode zůstávala do r. 1595. — Mikuláš Bryknar 
v L 1515 — 1525 byl místokomořím kráL Českého a od Mik. Sulka z Hrádku koupil tvrz 
a dvůr Podviní, což stávalo nedaleko nyn, mlýna Podviní. (Podvinný mlýn č. 73 v projekto- 
van<'^ Viničné uk v. t.) Albrecht Bryknar (1555 — 1589) byl cis. radou a prokurátorem. — 
Za Bryknarů rozprodány a osídleny byly mnohé starodávné vinice, a tak vzniklí Malé 
Holešovice, správnéjí Holešovicky (Libeň IV.) Podobné později (hlavné v 19. století) 
prodejem vinic a polí a osazením jich vznikla Nová Libeň (IL) 

R. 1595 Libeň od Jiříka Bryknara za 52 000 kop míš. koupila EliŽka Hoffmannová^ 
roz. purkrabínka z Donína, jež se po druhé vdala za Fridricha z Čcrnhausu a vystavěla tu 
zámek místo tvrze. R. 1608 v zámku zdejším po čtyřdenním jednáni uzavřen byl mír 
libeňský, jímž Rudolf IL postoupil bratru Matyáši Uhry a Rakousy a jej ustanovil za svého 
nástupce na trůne českém, takže Matyáš od té doby již se jmenoval voleným králem 
Leským. Rozpustiv pak vojsko, s nímž přitáhl, odeíel ze zemé. 

David Jindřich Cernhaus či Cernous r. 1624 sice byl osvobozen i s bratrem Janem 
pro účastenství ve vzpouře,** ale r, 1628 odešel pro náboženství; povolal pak sobe kato- 
lického syna po bratru Janu pozůstalého, jehož byl poručníkem, a zdčdiv po něm Libeň 
při vpádu Sasú r. 1631 se vrátik I odsouzen byl r 1634 vŠeho jmění; zabavena mu tvrz 
Libeň s dvorem poplužním a pivovarem, ves Libeň » Stará < s mlýnem, pilou, 2 papírnami, 
2 prachovnami ahamrem médéným, s řekou Vltavou i spravedlností k přívozu u »Holejšovic*, 
s 3 ostrovy, štěpnicemi, vinicí a cihelnou; též dvíir Střížkov, ve Vysočanech 7 dvorii a j,, 
tvrz pustá Podvini atd. (Bílek str. 68,) 

Všecko to ujal Albrecht z Valdsleina a postoupil Maxmiliánu hrab. z Trautmannsdorfu^ 
jemuž po smrti Valdšteínově ponecháno resolucí cis. r. 1636 na srážku 100,000 zL jemu 
od císaře darovaných. Ale r. 1637 Cernhaus byl uznán nevinným^ statek mu vrácen a Traut- 
mannsdorí dostal jinou náhradu. 



♦ Když Boleslav rozkázal tělo sv. Václava za jednu noc převézti z Boleslave do Prahy, hroze 
ztrátou hrdla, kdyby se tak nestalo do ranních červánků, sluhové ovšem pospichali ; když přijeli 
k Rokytcc, spatřili ji rozvodnčny, že nemohli přcbřisti s vozem. Ale sotva se pomodlili, vů£ s tčlem 
sv. Václava sám se pfencsl na druhý břeh. Srovnej podobnou povést o převezení téhož téla přes 
Vltavu str. 636. 

*• Tehdy dvč viníce zde zabaveny byly Janu Stas tnému Goliááovi ; viz str. 382. Jiné tří vinice, 
na Rvačkách řečené, na gruntech libeňských tz dvorem leiici, ztratil Pavel Pecka či Frčka, 
depositor při deskách zemských (atr, 520.), 



651 



54* 



Od r 1651 Libeň driel Jan Hartvik^ Nšský hrabe z Noslic; za nť^ho lu se usadilo 
mnoho Židův, jimž dal hrabe privileje r. 1656, Aíe již r 1595 se uvádí tu Židovské 
mésto (Judendorf, potom Libeň III.). Týž hrabe zřídil nynéjši průčelí zámku. 

R, 1662 Libeň koupilo Staré mésto pražské (zámek s kaplí, sladovnou, mlýn, ostrov, 
zpustlou papírnu s hamrem, clo a právo lovu na Vltavé i část Holešovic) za 82 000 z\. 
rýnských; byly to peníze ze summy 300.000 zl , jež císař daroval městu za hájení r. 1648 
a za 5kody tehdy utrpéné- A od té doby zde bývalo letní sídlo pražských purkmistrův 
(viz obr str 652); odtud pozdéjí podobizny pražských primátorů byly odneseny do radnice 
staroméstské a empirová kamna do městského musea; nyní jest tu polepšovna či vychova- 
telna od n 1883, zHzená k návrhu Udumila Vojty Náprslka a prof. los. Šauera z Augen* 
burku. — 

Mnoho utrpěla Libeň v I 1711, 1742 a 1744, když nepřátelé tu tábořili a tak 
řádili, že i stavení pobořili. R. 1757 za války sedmileté zde byla krvavá srážka* s Prusy. 




Libeňský sÁm^k, byv sídlo PralsMch primutoru 



Po zpousté válek pruských primátor staroměstský Bednch z Fnedenberka r, 1769 
ke staršímu zámku přistavěti dal část východní a obnovil rokokovou kapli Početí Panny 
Marie s freskami od I^n. Raaba, Stavitelem byl pražský Jan Prachner, Vicc v\t Soupis 
památek XV. Okres karlínský str. 252 n. Roku 1772 za moru byla tu nemocnice. 

V I. 1770—1773 často tu sídlila cis. Marie Terezie, r. 1786 byl zde císař Josef II. 
Také císař Leopold U, byl lu před svou korunovací, a odtud šel průvod korunovační do 
Prahy. Roku 1803 sídlil tu asi 6 neděl s celým dvorem císař František I, při velikých 
cvičeních vojenských. 

R. 1837 vÍJbni, jež dříve náležela farou k Prosek u,** zřízena byla přičiněním ředitele 
panství Václ. Davídka (v. t) expositura při kapli zámecké; kostela tu není dosud. Za to 
jest tu již od n 1858 židovská synagoga; bylo lu r. 1890 Židů 386 mezi 12.536 obyvateli. 
R, 1900 bylo již obyvatelstva 2L242 v 746 domech (r 1869 jen 336 domův a 5845 
obyv.) R. 1853 bylo tu jen 4815 dusí, r. 1870 již 6933. 



♦ Padl tu prý generál pruský, a proto prý byl postaven pomníky kde se délí cesty k Nové 
Tróji; dle jiných pomník ten postavil majitel Troje, maje to uloženo xa pokánL A ještě jinak se 
vypravuje, |e lu za moru padali lidé, a kde jích nejvíce leželo, tam Že je pochovali a postavili 
pomník. 

•• Kterak nedobře se chovali Libeňští k svému faráři na ProseI<u, vi/. Winter, život cirk. 
str. 685. 



652 



R, 1849 i zde zrušeny byly vrchnostenské úřady a přeneseny do Karlina; posledním 
rychtářem byl statkář Jan Svět, 

Tak rychle za našeho veku vzrůstala ves Libeň, až 29. října 1898 povýšena byla 
na město. Zemským zákonem ze dne 16. dubna 1901 Libeň připojena byla k Praze; 
slavnost připojení konána byla dne 12. září 1901 u přítomnosti místodržitele hrabete 
Coudenhove; starosta pražský dr. Srb od posledního starosty libeňského Jos. Voctáře přejal 
správu města jménem Prahy a slíbil, ze matička Praha bude nové dceři své matkou 
opravdovou a pečlivou. — K rozkvetu města asi pfispéje jednou přístav zdejší. Již n 1891 
inž. Kaftan vypracoval návrh na přístav ten; proveden byl firmou Lannovou roku 1893 
nákladem asi 250.000 zl. — Nynéjáí Libeň má čtyři čtvrti: L Starou Libeň, kde r. 1900 
bylo čísel domovních 522; severněji a výše leží II. Nová Libeň (roku 1900 čísel 127), 
u přístavu a Palack. tř. jest líI í^idovské mésto (47 čísel) a směrem k Tróji a Kobylisům 
naproti Holešovicům jsou roztroušeny Holešovicky (IV.), kde bylo r. 1900 čísel domov- 
ních 158. (Nyní jest domů v L 556.) 

Židovská Libeň* do r 1872 obtékána byla ramenem řeky Vltavy, jež zrušeno 
bylo při tehdejší částečné úpravé řeky; v těch místech nyní jest zřízeno proplachovací 
potrubí přístavu a výkladistě libeňského. Stará staveníčka již mizi^ a co zbylo v nich 
obyvatelstva, jsou většinou křesťané. Že tu bylo dosti Židů již před r. 1600, již prve 
uvedeno; později Židé tu si zřídili vlastní obec. Za moru n 1680 Židé v Praze úmrtí 
umlčovali a mrtvoly v noci házeli do řeky. Proto potom nikdo nejedl ryb» a i v postě 
dovoleno bylo jísti maso. Magistrát staroměstský pak v Libni vystavěl několik set baráků 
dřevených, do nichž přestěhována byla většina Židů z Prahy. V Libni špatné jim se vedlo; okolní 
obyvatelé vyháněli je ze vsi, když přicházeli kupovat potravy* a to často násilím, ai je i ubíjeli, 

R. 1713 bylo v Libni obytných domů židovských as 50, víech Židů 286, kdežto 
křesťanů jenom asi 150; proto dlouho právem se mluvilo vůbec o »židovské« Libni. 
R. 1733 bylo tu asi 90 rodin židovských, většinou chudých, však řezníků židovských 13; 
když pak r. 1744 Židé z Prahy byli vypověděni (viz str 423), nejvíce jich zde se usadilo. 

Ze starších jmen vinic posud se pamatují: Balabenka (č 60 nádraží Sev.záp. dráhy 
při Královské tf. a č. 225 Halabcnka nová), Báň červená č. 81-83 pod Prosekem (od 
Fiigner. tř, k sev.-vých.), Císařecká či na Sovích vrších č. 76 pří Svato vácIav. tř, k j., 
Gotlaska či Kotlaska č. 69 {viz str. 604.), Kelerka Č. 71 u Proseká (sev. od Jetelky při 
nádraží vysočanském/, Kolčavka viz str. 347, Košinka při Karlově uL (viz str. 520.), 
Kundrátka na Sovím vršku (pod Prosekem č, 78 a 79), Lis Malovaný, druhdy Červený 
č. 87 n. při Juiig^man, tř., Mazánka č. 84 (Šlikova ul., Palmovka viz str; 589., Pecová pod 
Prosekem č. 72, v iSžlabině za mlýnem Podviním, dříve Machálka, r* 1680 maj. primasa 
Dirixa z Brucku; pak slula Pavelacká, od r. 1725 Pecová; Pekařka či Dédinka č. 80 pod 
Prosekem, Rokoska či Zámeček pod Kobylisy č. 93, maj. okresu Karlínského, kde jest 
obecní chudobinec. Jest to úhledná budova s mansardovou střechou a věžičkou. Na Stráži 
viz stn 126, Šetelka zanikla, Vlachovka č, 91 u Kobylis. 

Holešovice malé, lépe Holešovicky, vznikly z bývalých vinic; bylyť naproti vsi 
HoleŠovicům za Vltavou vinice veliké od Karla IV., a v 16, stoL připadly k Libni, jakž 
jsou dosud. Stará jména vinic zdejších se zachovala: Truhlářka č, 128 při Povltavské silnici, 
Pele a Tyrolka (tamtéž č. 71-75), Hoímanka č. 105, Kozlovka č. 111, Herzovka č. 119 
v Zahradách, Kuchyňka (tamtéž č. 116). R. 1903 vyšel Kolandův adressář Libné s plánem^ 
jenž bohužel čísti se dá jen drobnohledem. 

Liboc (Luboc, původně snad Hluboc dle polohy pod vrchem Bílé hory) jest 
Stanice Buštěhradské dráhy u Hvězdy; jinak sem se přichází po silnici Bělohorské 
(v, t), kratčeji od Břevnova. Při oboře jest řada domfiv a vili Liboce Horní, níže 
(záp. od rybníka) Liboc Dolní, z níž pres koleje dráhy a siinici od Vokovic dojdeš 
do úvalu a dále do Divoké Šárky (stn 144.) 

Již r. 993 v zakládací listinč kláštera Břevnovského se uvádí Liboc mezi statky, jež 
Boleslav II. dal klášteru spolu s lesem Malejovem (nyn. Hvézdou; viz str. 38.) Jako jiné 

• Cti: O Židech v Libni před 160 lety, Český čas. histor. II, str, 242. 



653 



statky duchovenské i Liboc zabavena byla od Pražanu r. 1420, a majetek ten jim potvrdili 
i králové Zikmund, Jiří i Vladislav. R. 1492 klášter si koupil dvůr v Libocí, ale prodal 
jej r 1567. Zdejší kostel již r. 1318 byl farní; za války 301eté byl zničen; r. 1663 jej 
obnovil purkrabí Bernard Martinic. Nynější kostel sv. Fabiána a Šebestiána s oltáfnim 
obrazem od J. Hel lícha pochází z r, 1844. Zmínky zasluhuje i zdejší » královská* vf>da, 
jež ze 7 štol se vede k Strcsovicijm a dále na hrad; z rybníka, založeného od Rudolfa IL, 
tamtéž se vede voda mékká. Dle povčsti v Liboci jsou zakopány poklady Libušiny; až 
farář, učitel a slouha budou tu stejného příjmení, budou moci poklad nalézti. (Svátek. 
Pražské pov. a leg. 33.) 

Libušina tř, Mchl. (dříve Mlýnská ul po mlýně č. 24) jest ulice podél Bo- 
tiče, jenž přicházeje od vých. velikým obloukem obtéká vesnici při jeho záp, strané. 
Jméno dáno r 1895 proto, že nad ni k Pankráci jest Jezerka, Obezerka či Bezerka i Ozerka 
s »Libušinou vanou* (viz obr. str. 655.) nad bývalou vinici Sustrovkou,* Dle starého 
nápisu tu na kameni r. 1636 obnovena byla nákladem Jana Trnky** z Kolburku, 
měžCana Novoméstského. Lid říká posud » Libušina vana*. Odtud již za staré doby 
se vedla voda na Vyšehrad po troubách dřevených, až r. 1361 kapitula Vyšehradská 
studánku obezdila kameny čtyřhrannými a položila trouby kamenné. Ze studánky 
vytékala též voda do haltére pod vinicf Barvíkovskou (dle majitele r. 1450) a dále 
stružkou do Botiče. 

Sem prý Libuše s pannami svými k večeru chodívala se koupat; a posud prý tam 
za jasných nocí bývá viděti bílé postavy dívek, jež tu tančí a zpívají. (Svátek, Lcíjendy 34, 
U pramene toho prý volen býval kníže a sázen na kamenný stolec, jenž pozdéji odtud 
přenesen byl na hrad Pražský. (Svátek str. 32 ) 

Libuše, na jejíž památku pojmenovány i ulice zúq následující, byla moudrá, nej- 
mladší dcera Kroková, o níž lid mnoho si vypravoval Viz zde Vyšehrad a Jiráskovy Staré 
povésti str. 28—68. — C. 124 jest synagoga, č. 241 ti české koruny. 

Libušina ul- VI. při záp úpatí hory Vyšehradu z uličky za byv. radnicí na 
j. k přívozu. Jméno po pramatce Libuši, o níž báje tésné jsou spojeny s Vyšehradem, 

Jest to ulice tichá, staropražská mimo několik nechutných činžáků, jež nad to k řece 
jsou obráceny pavlačemi; nepékný lo pohled s břehu levého i lěm» kdoi jedou po parníku. 
Však brzy již ulice se oiiví a zméní; pujdeť tudy nová silnice do Podola tunelem (30 m 
dh, 9 m šir.) ve skále vyšehradské pravé výstupkem, na némž stojí známá zeď t. z\\ 
Tjbuiiny lázné. Již se pracuje tu od kvétna 1902, a nové spojení to má býu ukončeno 
za 2^íi roku; stavba svčřena za 787.345 K inž. Jos. Kindlovi pod dozorem vrchního inž. 
Dvořáka a inž. Uhra. 

Aby otvorem tunelu a portálem jeho nebyl poruAen starobylý vzhled skály vyj^chradské, 
Klub za starou Prahu žádal, aby vstup ten byl zakryt stromovím. Po návrhu inž, Velicha 
bude zřízen portál románský s postranní vížkou na strané jedné a napodobenou ruinou 
na strané druhé; otvor na strané k Podol o bude vrouben prostým okrajem z kvádru žu- 
lových. Také vroubeni silnice bude provedeno ve slohu románském. Silnice bude o půl 
metru vyšší, než sahala povodeň r. 1845. Skála památného Vyšehradu jen v malé čásli 
zbude ve své výši; vetší díl její {na straně k Podolu) o mnoho metrů povýšenou silnicí bude 
zakryt a zmizí tak velebný pohled, 

iMnoho a dlouho (již od r. 1869) se mluvilo o tomto tunelu a uvažovalo, zdali vlastní 
Praha bude míti z ného prospcch; soudí se, že pohodlným spojením více budou zkvétati 
obce sousední a snad i pivovar branický. Také v Podolí již pitné se naváží silnice^ kdežto 



' Jiinéji (blíže k Horní Michlíl jest Rcilkncchtka (Nrtscl c. 121), maj. Nuselského dvora* 
•• Tak uvádí Hcrain na str, 236 svých důkladných výkladů k Jansovým obraxíím: ale zdá se. 
ie bylo jméno Funk z Goldburku, Jinde nalezl jsem Fink, 



^S4 



Dd straně pražské ještě neviděti změn; i zde v ul. tělo bude třeba vysoké navážky, jak 
ukazuje půda tunelu, v létě 1903 již z vétái části vyklenutého. 

Proti radnici v p. č. 51 hostinec u Lumíra, kde dle Ekerta býval kostel sv, Alžběty; však 
Tomek jej klade jižnéJL Vedle radnice t. 32 a Malečků; tudy rovné jest přístup k řece 
a nové lávce pro pěší na železničním mostě. Za starým domkem č. 33 viděti holou skálu^ 
jež prudce tu se vznáší i za domky č. 34 a 35. Naproti k řece se táhne č. 49 a. stará 
cihelna a č. 49 b. majetek kniž. Karla Schwarzenberga; o koupi vyjednává obec. 

V tt^ch místech, jižné od vtoku Botiče, před r. 1364 Jan Očko z Vlašimě, potom 
arcibiskup Pražský, založil ipitál Pokory P. Marie pro ty, kteří do chudoby upadli, 
dříve byvše ve cti a bohatství. Špitál ten v 15. století však již se jmenuje u sv- 
Alžběty, ponévadž tato světice byla patronkou chudých. 




Libušina l:lzeň čí Jczerka. 






1 toho špitálu za doby husitské su zmocnila obec, jíž jej také potvrdil Vladislav 11. 
roku 1486, Před tím r, 1453 špitálu tomu, spolu i kostelům u sv. Petra a sv. Ště- 
pána vdova Kateřina Bezruká odkázala dva pivovary v ul Vodičkově (nyn Hlávka v 
palác). Jméní špitálu bylo značné; viz Tomek Vlil. 184, Když r. 1599 Rudolf II. obci 
Novoměstské daroval kostel sv Apollináře, přebytek záduší toho kostela dáván na 
špitál. 

Stavení Špitálské se táhlo jižně, kde později byl pivovar Libušin, do nedávná 
kapitulní pivovar Libu^inka (č. 48) s byv, hostinskou zahradou u samé řeky. Ještd 
jižnéji (asi na místé č, 47), kde bývala potom od r. 1786 škola městská, stál Špitálský 
kostel sv. Alžbéty. * Za doby husitské, když na Vyšehradě zůstávali katolíci, zde 
méŠfané chtéli míti farní svůj kostel kališnický. Sporo kostel trval dlouho, až r. 1611 
nařízeno Vyšehradským podrobiti se poslušenství kapitule. A zase po válce třiceti- 
leté obec Novoměstská vedla o kostel a špitál spor s kapitulou, při čemž kostel hynul; 

♦ Viz Ekerl IL, stí. 504. 



655 



ná zaŽ. 18. století byl zpustlý, bez oken, Ďa hřbitov u něho pochovávali nekatolíky 
a osoby padlé v soubojích. Konečně r. 1776 kostel se sesul; Novoměstští pak ještě 
o stavivo se přeli s kapitulou Vyšehradskou, jíž konečně zbořeništé bylo přisouzeno 
r. 1779. Majetek však bývalého špitálu byl přidělen k chudobinci u sv. Bartoloměje. 

Za Libušinkou k j. jest rozlehlý dvůr č. 47 a zahrada obchodní, naproti krásně po- 
sázené návrši Vyšehradu, po němž tady vedou pohodlné schody a stezka nahoru. Za no- 
vějšími domy č. 96, 95, 83 jest č. 128 maj. inž. Bedř. Kovařovice, stavitele a ob. staršího. 
Naproti dva stejné domky č. 38 a 39 se společným schodištěm; ve štítě socha sv. Václava 
lisujícího víno. Zcela nizoučký jest vedle domek č 40, naproti ohrazené místo, kde před 
léty započatá již stavba domu byla zakázána pro úzkost ulice. Za nim přístup k vodě 
a k lidové plovárně, jež má z pražských plováren vodu nejčistší; byla zřízena r. 1894 
o něco níže (u č. 47), ale voda ji odnesla ještě téhož roku. — Proti zákoutí u č. 41 opět 
jest ulička k vodě, za ní maj. obce č. 97, kde Aug. Heyhal má sklad známých po Praze 
visutých lešení. — Naproti výše stojí Mráčková villa č. 42 s krásnou zahradou', jiŽněji 
druhé schodiště na Vyšehrad při č. 43 (villa D i vina, r. 1903 od J. Kurpiela prodána za 
61.000 K.) 

Naproti č. 75 (maj. fin. eráru) Hrnčířská stráž, kde jest úřad daně potravní 
u přívozu a stanice parníčků. V jednopatrovém starém domě obecním č. 44 jest nyní 
kancelář pro stavbu tunelu; býval to vždy majetek kapitulní a ještě před nemnoha léty 
kanovnická residence. Z nádvoří odtuil jest přístup do tunelu a již možno tudy přijíti do 
Podola; nové této kommunikaci za obět padne i poslední nízký domek pod skálou č. 46, 
odkud posud se převáží. Viz obr. str. 657. (U Šemíka ve svém tehdy domku r. 1887 
zemřel známý geolog prof. Jan Krejčí.) 

Libušina Ui. Lbň. I., druhdy u Ryvory, z Palack. tř. mimo školu »u ka- 
pličky* k býv. Libušáku či vršku Libušinu, což jest nyn. nám. Tyršovo. Zde 
prý Libuše měla dvůr a stavení ze dřeva zbudované. 

Libušina ui. Sm., jižně od pivovaru ze Svarcenberkovy tř. 

Na rohu jest č. 41 Valentinka (pozemky této bývalé usedlostí se táhly daleko na 
sev. a k řece) a č. 442 Bohemia k Hořejšímu nábřeží. Č. 644-3 žlutý domek, č. 504-6 
pražská vozovka. 

Libušina Ul. Žk., za Rajskou zahradou u Kuchyňky do Táboritské ul. 

Jdeme- li ze Žižkovy ul. na hranicích Vinohrad a Žižkova cestou posud neurovnanou 
za Přemyl. ul., v pr. jest č. 26 Vendelinka a 379 Lorencovka s velikou zahradou, 
v 1. č. 36 býv. sirkárna, 25 Vyšinka horní a dále za Krasovou ul. 24 Vyšinka dolní. 

Lihovarská ul. Lbň. I., pojmenována po lihovaru akc. společ. Franz X. Brosche 
Sohn č. 209 a 522, ke kterémužto lihovaru tato ulice vede z Rokycanovy tř. 

Liliová ul. 1, z Betlem, nám. při býv. Zlaté, nyní Náprstkově ul. do Karlovy 
ul., druhdy slula jen >u Anenského kláštera* (viz Anenská ul.), pak i Betlémská; 
u Schallera na konec 18. stol. má jméno nynější, dané snad ironicky, protože ještě 
r. 1840 byla hrozně nečistá a zlopověstná. Bývalo tu ode dávna několik domfi pan- 
ských a znamenitějších; nyní tu mezi budovami starými již také se vyskytují moderní 
činžáčky. 

656 



C. 251-2 nový dom na místé bývalého pivovaru za kostelem sv. Filipa a Jakuba; 
pivovar ten slul v Jerusaleme, též Betlem, str. 58.* Protéjží roh 216 (217) zUtý šíp, 
mésto Rumburk** nyní nový dům u mésta Ž i rovnice, kde místnosti má Úřednický 
spolek, R. 1407 od kožišnika Materny koupil č, 217 Prokop z Dekendorfu, také kožisník. 
V nejslarsi dobé i místo c. 216 byly dva domy; jeden mél po r. 1400 švec, pak my diář 
Mikuláš, jenž koupil druhý r. 1433 po kožišníku. Roku 15 H> dům spojený mH Václav 
Beneda z Nečtin; odtud říkali dům Benedovský. Vedle lizký a vysoký dům é. 218-5; nej- 
starší majitel r, 1407 Šimon Sobek prodával kuřata. Č, 250 4 zlatá či červená sesle 
(židle); o ném viz povídku Lad. Bený.^ka: Po boji vítězství Jest to dům starší, na némž 
z obrazu zbyi jen rámec. Zde i místo domu vedlejšího i6\ n.) r. 1403 byl veliký dům 
probošta roudnického, potom obci zabavený a prodaný formíino Vád. Slahounovi r, 1430. 
R, 1516 jej koupil od Jana pasíře známý Bartoš písař; mél obchod plátenický, jejž vedia 
žena, a sám byl písařem úřadu hor viničních roku 1518. Nechav toho, přepiso%^al listiny 
a knihy; mél též krám v Kotcích, jejž prodal n 1530 Jiřímu Benátskému a pozdéji držel 
dům na Václav, nám. o Čápův. Pro horlení své o učení Luthcrovo na čas vypovčděn byl. 
Sepsal kroniku o 1. 1524-1530, již vydal Erben; kniha jeho^ psaná slohem žívým, hojné 
bývala čtena a opisována. Viz Flajšhans, Píaemn. str. 292. 

Za č. 249-6 vždy jako dosud byla ulička k sv. Jiljí; jest to dům novéjší u Švandu. 
Druhdy slul Roští kovský prijanu Roštíkovi r. 1522, pak u Kapounů; mélť jej Adam Albrecht 
Kapoun z Karlova. Od ného jej přejal Pavel Weiss z Petřína a r. 1632 Kr\\štoí Turek 
z Rosenthalu (viz str. 380 ), Roku 1771 jej (i předešlý) koupil sládek Václav Švanda 
*e Semčic, jenž 4 léta před tím dosáhl obnovení svého šlechtictví. Potomek jeho byl 
zakladatelem Švandová divadla na Smíchové. — Naproti dům starobylý 219-7 u Voře- 
chovských či u Arouů. dřivé u Kunášů, s obrazem (Uték do Egypta) nad vchodem 
3 rukou s ořechem. Vzadu hostinská zahrádka, odkudž pékné vidéti vysoký býv. chrám 
sv. Anny. Zde býval hřbitov u sousedního kláštera, jemuž dům tento náležel r. 1329 od- 



* Jméno tam uvedené »Humberkovský* dům snad sluší opraviti; dle Ueraina důra toho jména 
byl v Konviktské ul. 

*• Na štíte starého domu bývalo vidéli stopy kuli granátnických, kdyi lid tu se bouřil proti 
Haasoví, majiteli Anenského dvoru. 




Pod Vysehradťin {k Libiííhké ulici). 



657 



kazem bohaté paní Perchty, vdovy po Hynkovi z Dube či z Housky; ale r. 1416 klášter 
jej prodal na čas života Markétě, choti Vaňka z Dube. Jakýsi Lazar Kantorovic měl tu 
pivovar, jejž prodal r. 1428 Blažkovi Koukalovi. Ale opět na čas byl dům maj. kláštera; 
r. 1490 jej držel od kláštera sukna kráječ Sylvester, u něhož se scházívali měšťané umlou- 
vající se proti králi Vladislavu (v. str. 180.); byl pak jat a popraven. V 16. i 17. stol. 
dům tento slul »dvůr veliký Špetlův« po šlechtické rodině Špetlův. I v těch dobách po 
nějakou dobu náležel klášteru. R. 1663 dům náležel Frant. Cortesimu z Peregrinu, r. 1666 
Martinu Jaronovi z Rosenšteina. Majitel Jan Bohuslav Voříkovský z Kundratic byl pri- 
mátorem v 1. 1700 — 1723. Za něho v Praze zuřila zlá červenka r. 1721, že úřady se od- 
stěhovaly do Plzně. Pochován byl v rodinné hrobce v kostele Týnském; on přestavěl tento 
dům a dal naň ruku držící ořech; odtud se říká u Vořechovských místo Vořikovských. 
R. 1793 jej koupili manželé Urbanovi, a v rodě tom posud trvá. Předek Voříkovského 
Daniel Voříkovský z Kundratic, místopísař desk zemských, roku 1683 povýšen byl na 
rytířství. (Měl dům č. 479 29 na Starom. nám.) Rodina U od r. 1792 dědičně drží úřad 
korouhevníka stavu rytířského. Zde bydlil Jos Jungmann, než si koupil dům v Široké ulici. 
Bydlí tu mimoř. prof. techniky, mathem. spis. Aug. Pánek, a místnosti tu má Verein 
fiir Geschichte der Deutschen in Bohmen. 

Dále k sev. za uličkou (průchodem na Anenské nám.) jest malý domek č. 951-2, 
za nímž viděti kostel sv. Anny; s této strany druhdy býval ambit. Domek ten má býti 
zbořen, čímž by získalo stavení kostelní; zároveň má naproti až do Husovy tř. vedena býti 
nová ulice, takže by viděti bylo na jedné straně kostel sv. Anny, na druhé kostel sv. Jiljí. 
Vedle jest průchod bývalým klášterem, jenž býval zprvu Templářův. Jeden z nich pro 
těžkou vinu byl sťat, a že zemřel bez lítosti, dosud prý na bílém koni jezdívá touto ulicí 
bezhlavý jeho duch, čekaje, až ho někdo vysvobodí. (Svátek, Legendy str. 144.) (Herold vy- 
pravuje, že v ulici této bydlila jakási švadlena, která zemřelému svému manželu vyřízla 
jazyk, usmažila a snědla. Musila pak putovati až do Říma pro rozhřešení a vstoupila potom 
do kláštera.) 

Proti býv. klášteru jest vedle uličky č. 248-8 (býv. průch., v Řetězové ul. č. 6) 
u bílého kohouta (obraz na domě), zvaný tak (po staročesku u Kokůtků, Kokotku = 
Kohoutků) již na poč. 15. stol. Dům ten měl Jan Reček z Ledče, o němž viz str. 562.; 
Reček i na tomto domě odkázal kopu platu na svou kollej. — Nyní dům jest maj. majora 
a velitele pražské měšť. gardy Jos. Staussa, dodavatele plzeňského piva, a sem k němu 
r. 1902 se přestěhoval sbor ten ze Staré rychty, kde byl 44 léta. — Zde bydlí koncertní 
pěvci Eduard a Hugo Krtičkové. — Č. 247-10 (s obrázkem na domě) u Ježíška 
Karmelitánského, r. 1407 dům bekyň. Tento i násl. dům tehdy náležely Konstantinu 
z Vechty, proboštu Bremenskému, pak Mělnickému, bratru arcibiskupa Konráda z Vechty. 
R. 1494 jej měl malíř Petr Slovák. 

V 17. stol. tu dva domy s kolnou proti kůru kláštera sv. Anny mezi domy Petra 
Payera a někdy Pavla Weisa z Petřína měl Jindřich Ota z Losu na Komárově, jeden 
z direktorů; po porážce bělohorské hned se dal na milost a nezapíral, jako ostatní, nýbrž 
ke všemu se přiznal omlouvaje se, že jenom pro strašné řádění císařského vojska zavrhli 
Ferdinanda II., jenž nebyl ještě za krále řádně zvolen, nýbrž jen proti reversu Rudolfa II. 
a Matyáše za krále přijat. Odsouzen jest cti, statkův i hrdla; po popravě tělo jeho bylo 
čtvrceno a rozvěšeno, hlava dána na věž mostskou. Zemřel bez posluhování svátosti velebné, 
neboť k němu a Václavu z Budova, poněvadž byli z jednoty bratrské, nebyli připuštěni 
správcové jejich duchovní. (Bílek 406.) Dům koupil soused Petr Payer. 

Č. 246-12 (roh Řetězové) hostinec u zlatého zajíce; prve jmenovaný Konstantin 
z Vechty koupil jej r. 1406 od kláštera Kartouzského; od něho r. 1411 zlatník Jiří či 
Jergel Pfeilschnitzer, r. 1428 malíř Mik. Zvolenský. Zde roku 1869 zřízena byla Katolická 
beseda. — Č. 946-14 (průch.) spolu s domem č. 222 (v Řetězové ul. 3) slul dlouho dům 
Bočkův. Bylť pánů z Kunštátu a z Poděbrad, r. 1406 pana Bočka z Poděbrad, strýce 
našeho slavného krále Jiřího z Poděbrad, jenž tu asi přebýval od r. 1453. Byv zvolen 
králem se přestěhoval do Králova dvoru; potom dům tento byl měšťanským. Roku 1513 
Dorota z Hoíu jej prodala Matěji vinopalovi. Později tu říkali u Čapkův; bydlil tu Jan 
Abert, potom dvorní kapelník ve Stuttgarte, skladatel opery »Astorga«. R. 1831 byl tu 
knihosklad Jana Host. Pospíšila. 

658 



Naproti č. 220-12 krej- 
čovský herberk; viz sir. 8. 

- Č. 221-17 dům Čejkovský, 
jenž se táhne za herbcrkem 
do ul. Anenské (č. 11 n.) viz 
str. 8. Pékný tento barokový 
dům má býti zachován i po 
rozšíření této ulice. — Zde jest 
knihtiskárna Ant. Hrazánka a 
hudební škola Prokšova; Josef 
Proksch(l794- 1864), ač slepý, 
vyučil se u Koželuha hudbé a 
založil školu tu r. 1830. U ného 
se vzdělalo mnoho umělcův, 
mezi nimi i Bedřich Smeiana. 

— Č. 183-19 u Kamenné 
mořské panny sahá do ul. 
Karlovy (strana 479.). — 
O č. 181-21 u zlatého hada 
a č. 180, kde vystavěl arch. 
Ed. Rechziegel nové domy a 
r. 1903 přestavuje i Modrou 
štiku, viz Karlova ul. 




HLEML 



l.inhartski' nánií^ti a okolí Dle historické mapy Tomkovy. 



Lindnerové ul. Mchl, sov. od Bohdalcc na >Kořínkově poli< (viz str. 28.) má 
jméno po vdově Josefe Lindnerové, občance zdejší, která založila 2 nadace pro chudé. 

Linhartské nám. I. (druhdy též Leonhardův plac a Linhartská ul.), mezi 
Mariánským nám. a Malým nám. jest nazváno po bývalém farním kostele sv. Linharta, 
jejž napodobený jsme viděli na výstavě jubilejní r. 1891. Vyobr. jeho najdeš u Herolda, 
Malér. Wander. str. 621. Stával již před r. 1298 místo nárožního domu č. 128 (roh 
Mikuláš, ul.). Viz přiložený náčrtek dle historické mapy Tomkovy na str. 659. 

Ve 13. století byl v těch místech veliký dvůr panský; za Přemysla Ot. II. r. 1266 
byl majitelem purkrabí loketský Jaroš z Fuchsberka (viz str. 371 ). Po nčm se říkalo 
dvůr Jarošův; ve dvoře tom stál kostel a při něm krámy uzdářské, i říkalo se později, 
po otevření dvora, i severní straně Malého nám. v uzdářích. Vdova Jarošova odkázala 
dvůr i s patronátem kostela a platem z krámů klášteru sv. Anny pod Petřínem; a ještě 
v 17. století Dominikánky u sv. Anny měly toto podaci právo nad zdejším kostelem. Krámy 
asi do r. 1470 stály při nynějším nárožním domě Rottově, kde jest pošta. Z té strany 
byl do dvora Jarošova hlavní vchod; zadní vchod byl z Platnéřské ul. mezi č. 111 a 109, 
kde byla fortna stará do r 1405,* a konečně sem se přicházelo léž z nyn. Marian, nám. 

Ode dvora později se prodávala staveniště, a tak dvůr se otevřel v náměstí; a když 
r. 1346 obec dvůr koupila, sem přenesla drůbežní trh od sv. Mikuláše, a říkali tu nový 
kůrný trh (forum pullorum) asi do r. 1470.** R. 1480 již tu mimo kovárnu uprostřed 
byly kuchyně, přenesené sem od radnice; proto tu pak slulo v kuchyňkách. R. 1512 
kuchyně ty byly nově, důkladněji zřízeny. Zde se prodávala jídla po celé dni mimo služby 
boží v neděli, kdy zbožní konšelé zakazovali i »bezpotřebně po ryncích a ulicích se prochá- 
zeti*. A tehdy rychtář do kostela honil žilou lidi lelkující venku, besedující na hřbitově 
nebo popíjející v krčmě. 

V kuchyních obecních se prodávala vepřovina, játra, plíce, drštky, nikoli však maso 
hovězí, telecí, jehněčí, skopové, husy, kuřata, ptáci. Chodívali sem chudší, ale někdy 

• Nad ní jako jinde u bran byla svctnice. 

♦♦ Prodavačkám řád r. 1505 předpisuje, aby se varovaly mezi sebou svárův a hanění; kdyby 
některá »jazyk ncctný vypustila v tom místě, trestána býti má pokutou bez milosti«. 



659 



i bohatšS si smlsli; a bylo tu i pití. Kuchyně tehdy byly majetkem obecním; jednu mél 

r. 1557 najatu za 2 kopy miš. mistr Jakab — lékař. Snad za něho se vařilo dobře a ke 

zdrávi, a ne jako r. 1611. kdy dvě osoby tu pojedly a pak se roznemohly, >d]v že střev 
v nich nepotrhalo*. 

Za povodní r. 1373 a následujiciho voda vnikala až ke kostelu, r. 1432 až do 
něho. Dle Beckovského také r 1629 povodeň sahala aŽ na tento ryneček, jenž tehdy 
slul Hořejší na rozdíl od Dolejšího^ jenž byl u kostela sv. Valentina při Kaprově ul 

Kostel byl neveliký, gotický, a pfi něm k j. byl hřbitov. Byl farním a po něm 
slula i jedna ze 4 čtvrtí staroměstských. Jako jiné stal se kaliŠnickým v 15. století;* 
r, 1628 Ferdinand 11, jej daroval bratrstvu Francouzů svat, Ludvíka; proto i kostel 
jmenovali tak, jakož i francouzský špitá! na Senném trhu {viz stn 237,). Po zrušení 
špitálu i kostel r 1787 byl zrušen, prodán a rozbořen. Fara byla v skrytém koutě 
za Č. 139| a vedle ni škola. 

Č. 111-1 zlaté dělo; jest již maj. obecní a bude zbouráno. Mezi majiteli se uvádí 
italský stavitel Martin, V nejstarší dobé byly to dva domky; jeden mél zámečník, druhý 
^do ul. Platnéřské) brníř (hclméř, platnéř, tborifex). — Č. 114-2 (v Platnéřské Č. 16 nA 
v 15. století slulo u kozla, potom ii zlatého čápa. Na dome jest deska Kaj. Tyla (od 
Ant, Poppa) odhalená r. 1887, žil tu Tyl v 1. 1840—1843. Nejstarší majitel r 141(1 
zámečník Henslín Plaidenen R 1614 byl po Kašp. Kochovi maj. Pavel Aretiii z Ehren- 
feldu, znamenitý geometr, erbem nadaný roku 1615 Pro vzpouru r. 1618 byl trestán na 
penézích. R. 1619 zhotovil mapu zemé České, nejlepší z map toho věku, se správnými 
českými jmény, Dcera jeho Benig^na Jajovská roku 1668 dům prodala Mart. Belatkovi. 
R. -1903 obec koupila dům ten za 52.000 K. — Č, 129-3 malý domek u modré boty, 
v 15. století v díře; zprvu vedle hřbitova sv. Linharta byly tu tri domky; jeden mél 
r. 1429 nožíř, druhý helméř, třetí uzdář, — Č. 128-4 býval dům vedle kostela, r. 1439 
slul u černých sloupů, za našich let o černého orla R, 1503 mél jej Václav Zima 
z Novosede^ r. 1538 Hanuš Adlar, i říkali dům Adlarovský. — C. 11-5 jest starý dům 
s podloubím, jako všecky tu od Mikulášské ul. Roku 1405 měl tu dům > naproti kůru 
sv. Linharta* Vanék Stupa, jehož sestra mela Jana od stříbrné hvézdy, R. 1432 říkali 
u cepů. v 17. století po varhaníku Severinu Rudnerovi (r. 1608) dům Rudncrovský, 
za Schallera >zum Trompeter* (u trubače); nyní s domem tím jest spojen jesle dům bývalý 
u zlatého zvonku, kdysi maj. uzdárův- — Č, 10-6 u zlatého bažanta, již dům obcí 
koupený na zboření; znak domovní dán do městského musea. V 15, století méli jej uzdáři, 
n 1597 náležel knihkupci Janu Aletovij r. 1608 známému Filipu Fabriciu z Rosenfeldu 
a Hohen taliu (viz str, 99.), r. 1639 Vád Bílkovi z Bilenberka, jenž byl cis. rychtářem 
v Chrudimi a povýšen byl na šlechtictví s bratrem svým Jiřím Bílkem, dékanem ve Staré 
Boleslavi; tento před nepřítelem r. 1639 odvezl divotvorný obraz P. Marie í poklad kostelní 
do Prahy. Po válce 30leté byl dékanem v Krumlově a zřídil dvě fundace studentské 

V druhé polovici 18. stol. mél dům zemský taneční mistr Jan Mich. Haller. 

Uprostřed Kurného trhu stávalo jesté č. 130, bývalá to veřejná kuchyně. Na rohu 
Malého nám, stoji novější (z r. 1860) dům é. 138-7, kde jest poštovní úřad > Praha 2«. 

V nejstarší době byl to veliký dům kramáře Reichlina, pak Jana Hrona; ale již r, 1427 
vznikly tu domy čtyři, až je zase nynější majitel Lad. Rott spojil v jeden. Bylo tu é. 138 
bývalá fara, později dům u černého beránka. Dům len též u Příbramských zvaný 
měl Pavel Slezanský ci Sedlcanský emigrant. Na rohu stával dům č. 139 u černé růže, 
v 18. stol. maj. JUDr. Stanislav Wernhardt. (O sporu o síň a krám zde r. 1432 viz Tomek, 
Základy str. 37.) Mela jej emigrantka Kateř. Telečková, po ní cis. oborník Jan Aitler 
r. 1632. Vedle do Malého nám. vystupoval dům č. 140 u zlatého vénce^ kdysi dům 
Frankovský i Chmelovský, jejž mél také Daniel Skřeta Šotnovský ze Závořic, r. 1618 
jeden z direktorů, jenž s rodinou pak ujel ze zemé a dán byl do klatby. Dům jeho, mezí 

• R. 1440 v sakristii prý se uralouvala zrada tnésta (viz str, 201,), a proto farář Mikuláš byl 
vypověděn z města. 



é60 



domy Franl. Cortesy a Anny Kirchm a jerové ležící, prodán byl cis. hejtmanu panství 
Slavkovského Theod, Ším. Wahlovi z Lilienova za 1000 kop gr. č. Skřetovi byl zabaven 
i dum se zahrádkou v nyn. Vladislavské ul. »na Židovské ulici proti masným krámům 
váedním* a zahrádka s vinickou v Brosce. Viz str. 90. V 18. stol jej držel Karel Giovanni 
a jeho sestra Marie Ten z Ackelsbausenu. Za domem tim k ?áp bylo č. 141, kde v části 
bývala škola u sv. Linharta. Druhý díl mél lékárník Hašek r. 1405, polom krejčí Vavr. 
Babka, s jinými vypověděný z Prahy; ie se vrátil, byl sťat r. 1438. Po něm byl majitelem 
Tomáš Krčmic, pak Bohuslav, syn Šimona od bílého lva na Maíém nám. č. 143. V 16. stol. 
mél jej Adam Huber z Riseopachu, pak dn Bartol. Švalb z Giesic, potom bratří Pavel 
a Daniel -Skřetové ze Závořic; Pavel byl mincmistrem na Horách Kutných, kde mél 4 domy 
a vše mu též zabaveno. Třeti bratr jejich Konrád zemřel již r. 1615; vdova po něm 
odešla pro víro a prodala skrze plnomocníka dům u černého jelena (viz Týnská uL). 
Posledně slul u tří vlaštovek; zde na začátku 19. stoL byla proslulá vinárna Adama 
Gráfa, Lad. Rottovi náleží též dům č. 136-8 u tři podkov, s nimž jest spojeno i bývalé 
č. 137 n P, Marie, r. 1455 u dítek, a vedle šla ulička k faře. — Vedle jest č. 135-9 
u tri Uhrův, r. 1409 maj. uzdár Enderiin, pak krejčí Benedikt řečený Osel, potom zase 
uzdář Martin Malý. R. 1780 maj. Tomáš Zuckriegel. — Č. 134-10 mél r. 1404 Vavr. 
Keřek, pak krejčí Jakub. — Sousedi zadní část paláce Clam-Gallasova, viz sir. 337. — 
Naproti stoji č. 133 u Ježíška, v nejstarší dobé tri domky za hřbitovem a kostelem 
P. Marie na louži. (Viz Marian, nám) Na zač. 15. stol, měl jeden z nich Ondřej Helm 
(viz str 238.), pak Jan Hrách a Hanuš Hansplumen. — Vedle č. 13 n. jest býv. č. 131 
u zlatníků, r. 1781 Frant. Ringhofra, předka nynějších Rínghofrů smíchovských, ač. 132 
u Kuchyňku Či bílý hřeben, r. 14U6 Ondřeje Helma, jenž tu měl pivovar v č. 102 
na Marian, nám. Zde v červenci r. 1902 byl zřízen obecní listav pro všeobecné bezplatné 
sprostredkováni práce a sltižby. 

Mimo to zde někde 'pod Uzdáfi jdouc k rynku v rohu po levé ruce mezi domy 
Alžběty Payeriové a Tobiáše Karchesiusa*, byl dům Janu st Ledčanskému z Popic a na 
Třebotové zabavený a r. 1622 prodaný Bartoloměji de Pauli. — Jiný dům zde v Kuchyň- 
kách při Platnér ul. mél kolem r, 160U Mik. Pfaff, komorní truhlář a řezbář Rudolfa IL 

Li panská ul. Lbň. I., jest silnice do Hrdlořez při továrně Višňákově a dráze 

rak. uh. priv. státní dráhy. 

Připomíná ves mezi L, Brodem a Kouřimí, kde svedena byla památná bitva* 30. května 
1434, Přední páni čeští a Pražané pod vůdcem Divišem Bořkem z Miletína porazili tam 
krvavě Tábory; padlo jich 13.0UO, mezi nimi Prokop Veliký, Prokůpek a jiní přední 
hejtmane. Tím moc Táborův a Sirolkíjv úplné potřena; vyplnila se slova krále Zikmunda: 
KgQ au lem persuasum habeo Bohemos non nisi a Bohem is vinci posse. (Přesvědčen já 
jsem, že Čechové jenom od Čechů mohou býti přemoženi.) Velikolepý obraz (plocha plátna 
1362 Ař/-) bitvy té od výstavy inženýrské roku 1898 jest na výstavišti; tvůrce jeho byl 
Ludék Marold, pomáhali mu Th. Hilser, V. Jansa, K. Rešek, K. štapťer a L. Vacátko. 

Lipanská ul. Žk., z Basil nám. od radnice** přes Karlovu tř. do Riegrovy ul. 
Č. 866 u Kovárny, č. 3H) u Jana z Žerotína 

Lipová ul* H,, od Kateh ul. (kde též se říkalo Kateřinský plácek) do Ječné, 
odkudžjejí pokr., Štěpánská uL, vede až na Václ. nám. Druhdy slula uL sv. Kateřiny 
a Zadní Lipová, a nyn. ul U nemocnice slula Lipová; bývaly tu všude vysázeny 
lípy. O ídejšim okolí více ti povi Jiráskův F. í.* Věk (na př. IL 104.) a j. Viz též Salmovská ul. 



♦ O ní viz KufTncr a tchož či. v Čas. Mus. 1900; Toman Hugo, Osvěta 1S90, str. 861 n. 
•♦ Pfi radnici jesté připominám, Že zde úředníkem obecním byl básník Rud. Pokorný. 



661 



Na poč. v 1. jest univ. ústav chemický (druhdy vysoký dům, u Prošků, u Apolla), 
maj. studijního fondu, č. 478, 479. Zde býval veliký dům na Zbiroze;* r. 1526 jej mela 
vdova Klára, u níž bydlil vřetenář Mikuláš. Oba tito lidé staří pro náboženství kacířské 
odsouzeni byli k upálení; viz Templová ulč. Dům ten Jakubu Vil. z Achlaru a z Aichelberka 
odňat byl od direktorův r. 1619 a dán Joachymu Šťastnému Šturmovi z Hiršfeldu i se 
sousedním domem Pecinařovským; po bitvě bělohorské od cis. vojáků byl zpustošen, pak 
dle nařízení knížete z Lichtenšteina vrácen dřívějšímu majiteli. Sr. Jindřišská ul. č. 937. 

Naproti roh Kateř. jest hostinec na křižovatce č. 469-2, č. 471-4 u Polentariusů 
i Zlatníků, též u Litoměřických po rodině Litoměřických z Jizbice, kteří erb dostali 
r. 1592; Václav Litoměřický zvaný též Mašteřovský, ač strýc kanovníka Platejsa, sťat byl 
21. června 1621; tento dům jeho však vrácen manželce jeho, jíž vlastně náležel. 

Od Kateř. ul. sem i dále ještě ve 14. stol. sahala zahrada Lopatová, dle majitele 
Václava Lopaty, asi r. 1380 zastavěná domy č. 469 — 472. — Sousední č. 1650-6 jest 
erární. — V č. 474-12 bydlí prof. konservatoře Otak. Ševčík. O domech nárožních viz 
Ječná ul. 

Lodecká ulč. II. (rozezn. byv. Lodeckou ulč. hořejší, nyn. Šítkovskou!), jest 
klikatá ulice z Petrského nám. od zlatého kříže (č. 1181**) do Samcovy ul. 

V ní dlouhý dům 1184-3 dva modré klíče, maj. nábož. obce židovské (modlitebna 
Egera Eliáše, Frankla Šimona a Porgésovy Evy), byt rabína dr. Fil. Bondyho, 1214-5 
u Prášků (předek jest v Kliment. a Barvíř. ul.), 1182-4 u Horských*** (v Samcově ul. 3 n.), 
1183-9 u Richtyků, u Rychlíků na rohu ul. Kliment. a Samcovy. 

Jméno po Lodních mlýnech, dříve Dolních Lodních, jež se táhnou od Kliment. 
a Samcovy ul. do řeky směrem k ostrovu Korunnímu; z nich č. 1296-6 jest Ed. Rechziegla, 
1298-10 Jos. Kubeše, poslední 1301-16 Vojt. Štěpánka. 

Mlýnce na vodě t. zv. škrtnice, » které na vodě splej valy «, byly v Praze již r. 1384 
a ještě existovaly r. 1818, jako posud jsou někde na Dunaji. R. 1652 » měsíce srpna 
5 mlýnů na lodičkách vystavěných v Praze shořelo a na 4000 zl. ten oheň škody nadělal «. 
(Beckovský.) Nebyly to tedy mlýny veliké. 

Jmenují pak se tu v době nejstarší dvě řady mlýnů t. zv. křižovnických či špitál- 
ských, protože náležely tomu nadání u s v. Petra: Hořejší (tyto), jichž bylo 9, a dolejších 10 
nad mlýny Helmovými, které stály při samé zdi městské, táhnoucí se odtudjk nyn. nádraží 
Severozáp. Dále na vých. byly mlýny na Kameni; starobylému mlýnu na Kameni ná- 
ležel i přívoz přes řeku k Bubnům. Mezi majiteli se uvádí Jan Břevský z rodiny Rokycanských, 
manžel vnučky známého kramáře Kříže; od něho mlýny koupila obec staroměstská r. 1435. 
Zde někde začátkem 16. stol. byla papírna, již obec pronajímala. R. 1544 obec mlýny 
ty prodala Martinu Šaško vi,f ale pak je zase držela v 1. 1586—1784. 

Lodecké mlýny II., dříve Šerlínské a Horní Lodní (jsouť výše než předešlé 
ve čtvrti sv. Petra), mezi Žoflnem a Šerlínskou ulč. u sv. Vojtěcha. 

Zde projektováno jest nábřeží, takže mlýn od břehu poslední č. 1291 t. zv. Šer- 
Itnský i polovice místa vedlejšího č. 1290 bude na nábřeží, jehož okraj půjde od jižněj- 
ších mlýnů Šitkovských a sice u č. 249 (prvního od břehu nyn.) k rozšířenému nábřeží 
u Nár. divadla. Za tou příčinou zde ve čtvrti sváto vojtěšské obec již mnoho objektů koupila, 
a r. 1903 se počalo bourati č. 1291. O jméně »Šerlínský« viz Šerlínská ulč. — Mlýn 

* R. 1461 byl maj. zeman Racek z Výšková, 1483 manželka Boh. Chotka z Vojnína, 1498 
Václ. Hrzán z Harasova. 

** Když r. 1436 Zigmund konečné byl přijat za krále, majitel toho domu, Jan Literát pekař 
byl prvním purkmistrem jmenován; roku násl. vedl Pražany proti Janu Roháčovi z Dube. 

*** Nejstarší majitel Vaněk Charvát, pak pekaři Mik. Sohaj a Jíra Jurista. V rozepřích mezi 
Starým a Novým městem r. 1429 byl mezi úmluvci maj. tohoto domu Vaněk PeSkovic. 

t O něm vypravuje Svátek, že si na ostrově zřídil nádherný dům, kde jednou hostil i krále; 
při tabuli místo mísy hrachu, který ostatním byl předložen, králi podal mísu plnou dukátův a prosil, 
aby ji král milostivě přijal. 

662 



lodní -na Kocábkách* se sýpkoo zabaven byl Vavřinci Benjaminu od Háje emigrantu 
a dostal se manželce Antonína Binaga, rady komory české. V nejstarší dobé tu byly dvoje 
mlýny kapituly vyšehradské (již ve 12. stol.) a jedny z nich sluly německé. 

Lomnického ul. Nsl.aNsLP. pH Benešové a Třebíčského ul -Básník* Šimon 
Lomnický z Budce, kterýžto titul >z Budce* a list erbovní dostal při povýšení do 
stavu vladyckého od císaře Rudolfa 11 majestátem daným r. 1594 v pondělí po neděli 
Laetare, t, j. 2L března, slul vlastné asi Žebrák — z čehož povstala mylná povést, 
již zobrazil i malíř Jaroslav Čermák, že Žebral na moste; dle rodišté svého Lomnice 
nad Lužnicí se podpisoval Lomnický, Jiní vykládají, že názvu toho se mu dostalo 
po jeho básni Ptocheus — Žebrák. 




Loretánská ul IV. spojuje nám. Hradčanské v jz. koutě s nám Loretánským; 
jméno po Loreté, o níž dále uslyšíme, (Viz obr. stn 664.) 

Cesta nás povede po již. strané ul, až k Pohořelci, pak obejdouce namésti se vrátíme 
po severní strané. První dům v L č. 173-1 jest bývalá radnice hradčanská, znatelná po 
rakouském orlu, letopočtu 1786 a hospodé, jak bývá dosud po venku hospoda na radnici. 
Bylo tak dle Winlra při vétsiné radních domů, kde se pilo i dlouho do noci pivo a víno 
na prospěch méstského důchodu. Zde zasazen i český loket, jak jest na novoměstské radnici, 
ale zde ne ve zdi, nýbrž nízko ve vratech. Radnice ta vznikla asi r, 1488 (viz str. 246.); 
dům nyn. starého rázu jest soukromý, asi ze 15. století, Když Hradčany byly spojeny 
s ostatním městem, radnice r. 1784 zrušena a prodána Josefu Pikartovi; jest to dům roz- 
sáhlý i táhne se dosti daleko při Radnických schodech- Natom místé stávala fara sv. Benedikta 
(viz sir. 252.) a ještě po r 1500 psáno *dům farárský*. Do naší ulice má 2 štíty. Krolmus 
zaznamenal, že odtud k Loretě chodívá černý, ohnivý pes a i s lidmi chodi od 11 do 12 h. 
v noci; vypravoval mu to řezník zdejší Josef Kratochvíle, jehož také ten pes prý vy- 
provázel 

Po radnici přední část ulice druhdy slula Radní ul. i »Raddodom3ká« . Č 174-3 
byl jako i násL do r. 1787 kníž. Jana z Dielrrchsteina, před tím Doninský; dům moderně 
přestavěn. V 14. stok byl maj. královnin řezník Oldřich řeč. Kytlice, později Volf či Vlk 
z Distu v Brabantsku, 1488 řezník Bartoš Valousek, — Č. 175 5 kdysi malíře králova Jana, 
pak Jana z Liblice, s ostatními domy zdejšími zničen byl ve válce Husitské; r 1486 jej 
měl Šimon z Telče, komorník desk zemských, po něm Bořivoj purkrabí Doninský na Okoři, 
Dům široký, nízký, ale vnitřek svédéí o bývalém pohodlí. — Vyšší a ozdobnější jest č. 176-7 
dům Kleovský, nyní Kůfferův z Asmansvilly, s ohromným průjezdem Zde a vedle miva! 
dům Bohuslav z Krasíkova či Švamberka, po válce Husitské opat zbraslavský, r 1493 Jan 
ze Ždáru, pak nejvyšší sudí Jindřich z Kolovrat. Dům nynéjši vystavěla Benigna z Lobkovic, 
jež založila Loretu; r. 1790 knSze Jan z DietrichŠteina jej prodal Janu V. Rajskému z Dtibnice, 
jenž jsa radou gubernia zemřel 1803; rod ten posud drži Vilémov. — Nízký dům H rzá- 
no vský č. 177-9, druhdy Petra Parléře, později kapitulní děkanství či proboštství chrámu 
svatovítské hOj sahá i do Úvozu (č. 28 n.) jako skoro v^íecky zde následující; se strany 
Úvozu jest to dóm ohromný, pélipatrový v okolí velmi malebném. Bydli tu hrab. Helv. 
Wurmbrandová. Na prvním dvorku v L kašna se sochou Herkulovou, z druhého vedou 
dosti tmavé schody točité (průchod veřejný) na Úvoz; jest jich téměř 100, jako v nějaké 
véži. Na Úvoze, kde jest v přizemí byt sochaře Bedř Šeferny. v pr dle povésti byl 
příbytek katův; z bytu toho jest vchod do sklepa, z něhož pr>^ vede chodba asi V* hodiny 
dlouhá směrem k sv, Markétě. Na 1. straně z malého pokoje, kde prý bývala mučírna, 
r. 1902 byly objeveny úzké schody až do 2 poschodí. I dále po obou stranách jsou 
ohromné sklepy, kde před několika lety » Omladina* hledala pokladův, 

Č. 178-11 býv. říšská dvorní kancelář (dům k tomu účelu koupen od Rudolfa IT 
za 5000 zl.), nyní hospoda. Na dome ješté za Schallera byl nápis: Der kais, rom> Majestát 
geheime Reichshofkanzlei. Bývaly tu 2 domy; jeden r. 1359 si koupil slavný stavitel Petr 
Parléř, který měl i dům v nyn. ul. Kasárenské na místě nyn. nemocnice vojenské; druhý 



663 



II modrého mésíce po válce husitské vystavél r 1487 kupec Petr Spriognar z Vcise- 
átotu, po dvou letech koupil pak Bernard Opi z Fíctum, r, 1503 Jiodř. Krakovský z Kolo- 
vrat a spojil se svým vedlejším v jeden, Dr. Teige myslí» řc tu krátký čas bydlil a zemřel 
Tyge Brahe. — Rozsáhlý dům č, 179-13 a 15 n , kde jest poštovní v^rad » Praha 11« 
a překrásná vyhlídka ze dvorka. I zde zprvu nebýval jeden dum, r. 1380 byl lu dum 
rytíře Racka z Kolešovic, pak Peška z Komárova. R. 1511 od Barbory vdovy kameníka 
Hanuše Spissa z Frankfurtu, jenž roku 1488 vystavěl jeden dům s arkýřem na sloupe, 
koupil Bohuslav Dražický, syn Jana z Kunvaldu, i s viničkou, která byla za domem nad 
Úvozem, jako a sousedních domu; Dražický pak po roce odkázal jej chudým malomocným. 
Vedle byly poustky páníi Kaplířů ze Sulevic jesle roku 1511. Pozdčji by! tu ílum hrab. 
z Vrbna, od nichž jej koupila Marie kněžna z Martinic, roz. ze Šternberka. 

Před domem tím stávala brána Strahovská {z druhého opevněni; první 
byla v Nerud. ul!)» již vidéti jest na obr. str. 252*; mezi nim a domem násled. 




Lx>relán5ká úUct- 



bývala fořt na do Úvozu, kde posud vedou úzké schody na místě bývalé příkré 
stezky< 

Č. 1U3-17 druhdy >první před branou Hradčanskou* s podloubím (jako jest u všech 
dalších mimo č. 107), hospoda u kanónu, majetek od r, 1837 soukr, ústavu pro vycho- 
váváni a léčení déti slepých* a na oči chorých; ústav ten s kaplí sv. Josefa jest zde 
i v dome vedlejším 104-19 býv. domě Chotkovském, od r. 1729 Vrbnovském. Býval 
tu (již za branou) dům kanovníka Jakše Jinocha, své doby maj. oltáře u s\\ Víta, r, 1505 
Václava z Budihostic. — Č. 105-21 úzký dům u červené (modré) hvézdy druhdy též 
Rud* hrab. z Vrbna. R. 1489 byl maj, malíř staroměstský Jan Lankaš (Langast), pozdéji 
bradýř, rúrař (rurmagíster, ductor aquae). — Č. 106-23 u Hodinářů mél r, 1499 Jiřf 
Dehnic, pak řezník, 1505 vikář Jan. — Tím došlí jsme nám. Loret*; zde 107-1 (průch. 
na Úvoz č. 38 n.} u sv. Lukáše. Na bohatém průčelí jest obnovený obraz sv. LukáSe, 
jak okazuje Panné Marii její obraz. Dříve tu vsak byl jiný obraz, po némž dům slul 
u černého orla. R. 1508 majitelka Markéta švadlí, manželka nádeníkova, r. 1623 Jan 
Florayar emigrant. 

* Ústav slepých dítek byl zaloien r. Í808 snahou rytíře Prokopa Platzera. hejtmana kraje 
berounského; R. 1842 byl tu lékařem výtečný ofthaimolog Fcrd, Arit. jcni pak byl prof ve Vidní. 



664 



/edlejsl č. 108-2 (v Uvoru 40 n.) sluje u Drahomířina sloupu. 

»Jednou Drahomíra si umínila, že dá všecky křesťany povražditi, i jela na hrob otce 
svého pohana, aby tam niodlám obětovala. Když od sv. Vita kostela jela k Pohořelé vsi 
(Pohořelci), na té cesté stál kostel sv. Matouěe a kněz v něm mši sv. sloužil; lu vozka 
koéžnin, jenž byl křesfan velmi nábožný, zvonek v kostele uslyícv s koně skočil a poloiiv 
bič na zemi do kostela vběhl a rychle poklekl na kolena. To vidouc zlořečená pohanka 
nad míru hanebně zlořečili počala a prokletým jazykem lála, až hlas její v kostele se roz- 
hlašoval. Tu země se hrozné ulc vřela a vůz ten i s koňmi i s Drahomírou pozřela: v tom 
z té propasti se ukázal dým a uhefí a zápach nesnesitelný vyšel. Pak země rychle se zase 
zavřela a bič vozkův tam zůstal na zemi; vozka poklekl na kolena a Pánu Bohu dekoval, 
že ho od náhlé smrti zachoval 

Když pak kněz po mši sv. z kostela vyšel s jinými křesťany, divný křik a hrozný 
hlas pod zemí v té jámě slyšel, která potom dlouhý čas plotem byla opletena* (ohra- 
zena plotem), »aby nikdo na to místo nevstoupil; neboť kdo tak učinil, toho dne neušel 
neštěstí.* Až do předešlého století zde slával sloup. Kronikář Pulkava za Ivarla IV. píše, 
že »í dnešní den znamení a skuliny znamenány mohou býti té jisté věci*.* 

Ale posud prý Drahomíra, úhlavní nepři tel kytíč křesťanstva^ nemá v hrobě pokoje; 
za nocí bouřlivých jezdívá na ohnivém voze s pekelnými koni po Hradčanech a Puhoreki 
a to bez vozky. Objíždějíc volá: »Zle bude, zle bude,* ale jak udeří hodina s půlnoci na 
věži zámecké, hrozná jízda se skončí, a Drahomíra i s vozem opět se propadá na onom 
místě, aby zase za bouřky vyjela na noční strašlivou projíždku. Síoup Drahomířin stál ještě 
r. 1729 mezi tímto domem a kostelem sv. Matouše, a na sloupě byla pověst ta napsána. 
Zde na blízku bývalo popravíště osob šlechtických, kdežto zločinci stavu nízkého popravo- 
váni byli dále za Pohořelcem. 

Ř, 1623 dům tento koupil Jan Kryštof svob. pán z Paaru, dědičný poštmistr; později 
jej držela hrab. Josefa Šliková, pak hrabata Weissenwolfové; po smrti hraběnky Weissen- 
woUbvé, provd. Estcrhazyové, r. 1791 koupil jej Jos. Schinicd. Jest lu hradčanské policejní 
komisařství. 




Kostel sv. Matouše stával na nynějším náměstí Loretánském mezi palácem 
a jízdárnou Černínův proti č. 108-2; založen prý byl od Spytibnéťa I. (894—912.) 
V něm přes noc odpočívalo télo sv. Ludmily, když je vezli z Tetína k sv. Jiří. Snad 
ve válkách husitských kostelík ten zašel, a později před palácem Černínským stály 
dva domky, z nichž jeden »u zlaté koule* byl sprostou krčmou. Roku 1702 hrabě 
Heřman Černín vyžádal si ty domky, aby je mohl rozbořiti a vystavěti kostel; Že 
prý zohyzdují náměstí, že krčma jest pohoršením poutníků, jdoucích do Lorety, že 
tu již stával kostel a ve sklepích Že se nacházívají kosti ze starých hrobek.** Vskutku 
pak r 1737 v\'stavěn tu byl od Frant. joscta Černína nový k>;telík sv. Matouše 
ozdobený malbami od V, Reinera; ale již r. 1784 byl zrušen, po 7 letech za 264 zh 
prodán a rozbořen. 

R. 1420 zanikl téi kostel sv. Vojtécha^ jenž stával kdesi v sev. dásti dvora 
pozdějšího Černín, paláce. 

C. 109-3 u Deklamatorů i u Pešků; koupilť jej r. 1764 » český deklamator* (viz 
str. 180.) Ant. Peschke. V 17, stol. byl Judity Ivolovratové roz. ze Šternberka. Zde 
r. 1787 zemřel známý sochař Ign. Platzen Jest tu velitelství délostřel. pluku č. 8, — 
Poslední dům s hostincem jdoucí do 3 ulic č. 110-4 sluje v prostraném (či širokém) 

* Propast Drahomířinu kladou jiní dále před č. 103, jiní zase dále na námřsti, kde stojí kříž 
před klášterem kapucínským. — 2e Drahomíra přijala křesCanství, jest jisto; také nebyla ukrutnou 
dračicí, iak pozdéji se vypravovalo^ ač téžce se prohřešila proti sv, Lidmile. Sr, též str 100. Sloup 
Drahomířin byl poražen r. 1788. 

♦* Při kopání pro nový vodovod v lednu r. 1902 před Černín, kasárnami nalezena v hloubi 
:i'6m kostra v skrčené poloze, přikrytá pískovcovou deskou l'8wdl. a 09 'it šiř, podepřenou kolem 
včtšími kametiy. 



6Ú5 



55 



dvoře, malebný, se štíty. Dle Bílka (Déj. konf. 711.) byl dům Trčkovský, dříve Brun- 
švický, »u Širokého dvora na Pohořelci ležící na rohu mezi Hlubokou cestou a Loretán- 
ským placem «, jenž r. 1634 byl darován hrab. Janu z Altringen, r. 1636 hrab. Maxm. 
z Trautmannsdorfu, který za něj dědicům Altringenovským postoupil dům svůj, též na 
Hradčanech ležící. Viz též dále při č. 180. Za Schallera byla tu nemocnice dělostřelecká. 
V 15. stol. maj. »dominus Johannes organista«. 

O bývalém Černínském paláci nyní Černínských kasárnách cis. Frant. Josefa viz 
Černínská ul. 

Po severní straně náměstí se rozprostírá (č. 99) klášter kapucínský s kostelem 
P. Marie (viz obr. str. 667), královny andělův. Jest to nejstarší český klášter této 
řehole, povolané z Vídně do Čech od arcibiskupa Zbyňka Berky z Dube; přišli »bosí 
a bradatí« v listopadu r. 1599 za vůdce majíce Vavřince z Brindisi, a bydlili nej- 
prve u Křižovníků. V květnu r. 1600 sem na staveniště průvodem šli nesouce každý 
veliký dřevěný kříž; budova pak vysvěcena r. 1602 o letnicích. Na místě bývalé 
zahrady* Markéty Lobkovicové šlechtici jim vystavěli kostel prostý a chudý, vysvěcený 
r. 1602, a klášter málo úhledný; jsouce podporováni přízní arcibiskupa a katolické 
šlechty, hned počali horlivostí kazatelskou bojovati proti protestantům. Mezi Kapu- 
cíny zdejšími vynikl Vavřinec z Brindisi, jenž r. 1881 prohlášen byl za svatého. -^ 
Prý hvězdář Tycho Brahe byl jich odpůrcem a vymlouvaje se, že jejich časté zvonění 
vyrušuje ho v práci na blízkém jeho observatoriu a namlouvaje císaři, že Kapucíni 
stojí o jeho život, málem by byl dovedl, aby byli z Prahy vyhnáni.** Ale přízní šlechty 
se udrželi. Viz Dvořák M. Maria Loretto am Hradschin zu Prag, 1883. 

Zde r. 1618 ukryl se Fabius Ponzon, tajemník arcibiskupův. Když totiž stavové se 
mstili těm, kteří byli pronásledovali nekatolíky, arcibiskup v čas utekl; hledali tedy jeho 
tajemníka, jenž prý kruté stíhal protestanty ve Hrobech. Však v domě jeho ho nenalezli, 
až pachole jakési prozradilo, že se ukrývá v klášteře Kapucínů. Kommise rychle tam se 
odebrala, ale Kapucíni vodíce je po klášteře zapírali, že by u nich byl schován. Tu sluha 
nalezl jej na půdě pod krovem, uschovaného pod starým haraburdím, a odvedli jej do 
šatlavy malostranské. Odtamtud později propuštěn byl a vypověděn ze země. 

Dne 9. listopadu 1620, den po bitvě bělohorské, vojsko císařské vtrhlo do Prahy. 
Napřed vjížděl hrabě Buquoy; vedle něho nesen byl prapor, pod nímž předešlého dne útok 
byl učiněn na vojsko stavovské. (Prapor ten se chová v novohradském zámku.) A hned 
se ubíral do kostela tohoto, kde Bohu děkoval za vítězství. A asi po dvou hodinách s týmž 
úmyslem sem přišel kníže Maxmilián. Praha, z níž ráno uprchl hanebné Zimní král, již 
v poledne obsazena byla od vítězův. 

R. 1632, když Praha přes 27 neděl byla loupena a trýznéna od Sasů, v květnu se 
přiblížilo vojsko císařské. V noci ze 24. na 25. květen přichystán byl útok; ve 2 hodiny 
s půlnoci začala střelba z dél a do rána rozbita byla opevnění na Petřině. Tu Kapucíni 
v Loretě vylámali kus zdi při klášteře svém a brankou kapucínskou pomohli císařskému 
vojsku do města. Sašové ustoupili do zámku a ještě dopoledne se vzdali. 

Hradby za Kapucíny byly tehdy chatrné; r. 1646 se svalily v délce 24 sáhů. 
Nechali tak, a když opravovali konečně, děláno liknavě, z čehož vzešla škoda nena- 
hraditelná. Arnošt Ottovalský, původně Ottowald, Němec z Bavor, býv. cis. obrist- 
lieutenant, byv propuštěn ze služby marně se domáhal výslužného; proto se stal zrádcem. 
R. 1648 šel do Chebu k švédskému jenerálu KOnigsmarkovi a jemu se nabídl do 
služby. > Dokavad se v Praze zdržoval, « tak vypravuje Beckovský, » chodě ven z Prahy 



• Mimo to koupili Kapucíni i bývalý tu dům od kameníka Jana Vopičky a jeho sestry. 
** Když Rudolf II. r. 1600 upadl do duševní nemoci a rouhavé mluvil o náboženství, nejvíce 
se mu zprotivili Kapucíni, i kázal je vypovčděti z Prahy. 



666 



na procházku, dobře zdi méstské i valy okolo Hradčan za klášterem kapucínským, 
které se tehdáž v těch místech stavély, vyhlídl a v jednom místě za kapucínským 
klášterem po lešení, po kterém délníci potřebné věci k stavění těch zdí vozili a nosili, 
snadný přístup do mí^sta spatřil, všechno to jenerálovi Kónigsmarkovi vyjevil i také 
ho ubezpečil, že chce sám lid vojenský do Prahy vésti a beze ztráty jednoho muže 
Menší město pražské i s hradem do rukou generálovi že chce dán.< 

Vskutku Kónigsmark dnem i nocí rychle táhl ke Praze, kde velitel Rudolf 
Colloredo z Walsce ani netušil nebezpečí; Ottowalský v noci 26, července asi se 
100 muži tím místem se dostal do města, otevřel bránu Strahovskou — a tak Švé- 
dové, ztrativše jediného muže, byli pány na levém břehu. Ukořistili tehdy bohatství 
na 12 milí zl. Zrádce dostal 6CKX) zU vyplacených a zboží za 40.000 zU; k tomu 
praedikát ze^Strcítbergu a hodnost generála švédského. 




Koslel Kapucínů n;i HraJčanah. 

Připomínám, Že zdi ze 14. stol, šly od Pohořelce obloukem tak, že nyn. Nový 
svět — tehdy cesta do Střešovic — byl již mimo město; byly tedy hradby ty hned 
za zahradou klášterní. Z dřívějšího opevnění zed se táhla od brány prve jmenované 
při č. 179 v Loret, přímo k sev., takže již i nyn. celé Loret. nám. bylo za ní< 
Když r. 1370 Karel IV. z východu do Prahy povolal řemeslníky, kteří dělali koberce 
i zlatem a stříbrem protkávané, bylo jim vykázáno za bydliště nynější Loret nám,, 
kde zprvu měli jen vlněné stany^ později malé domky. — Zde r. 1420 Táboří 
upálili dva mnichy z Břevnova a po několika dnt^ch čtyři ze Zbraslavě. 

V jednolodnfm kostele slohu » kapucínského* není zvláštních památek; obraz 
Krista s trnovou korunou jest kopie španělského malíře Moralesa; dříve byl pokládán 
za práci Leonarda da Vinci. O vánocích jsou tu vystrojeny veliké jesličky. V klášteře, 
v němž jsou dlouhé, úzké chodby a těsné jizby, se chová veliká knihovna, již darovala 
klášteru hraběnka Markéta Valdšteinová, rozená Černínova. Odtud krytou chodbou 
přeš uličku Kapucínskou řeholníci mají vchod do druhého domu svého^ proslulé 
Lorety. (Viz obr. sír. 669-) 

Chýše — Sancta oasa -- P. Marie, v níž bydlila sv. rodina, z Nazareta dle 
legendy přenesena byla r. 1291 od andělfi do Dalmácie, odkudž po 3 letech a 7 měsících 



667 



55- 



domek ten zmizel a nalezen v Itálii v provincii Anconě v lese vavřínovém (1. laurus 
= vavřín), jenž náležel bohaté žene Laureté. Po ní dostal jméno dům Lauretin 
či Loreto. Odtamtud po 8 měsících chata ta se zdvihla a snesla na nedaleký pahorek* 
kde posud stojí. Tam r. 1461 vystavéli velebný chrám, jenž jest nejznamenitějším 
místem poutnickým. Tato první Loreta vystavěna slavným Donatem Bramantem 
(1444 — 1515). Dle svatyně té i jinde stavěly se t. zv. Lorety. 

A tak i v Praze kněžna Benigna z Lobkovic a choť její Vilém Popel z Lobkovic 
r. 1626 založili a v 5 letech vystavěli podobnou svatyni na opuštěných od emigrantů 
místech, kde bývaly domky se zahrádkami, stavěné teprv kolem r. 1500 po spoustě 
r. 1420. Stavbu provedl Jan Orsi či Ursi a r. 1654 kněžna ta zde byla pochována. 
Alžběta, rozená Tilly, choť jejího syna Kryštofa a potom opět provdaná za Viléma 
z Kolovrat, vystavěla pak r. 1661 čtyřstranný dfim s ambity a 7 kaplemi kolem 
svatyně. (Viz obr. na str. 670.) Kapli při východní straně ambitu r. 1718 Markéta 
z Valdšteina přestavěla v nynější chrám. Bohaté barokové průčelí na náměstí r. 1721 
provésti dala Eleonora vévodkyně ze Sagan, roz. Lobkovicová, od Kil. Dienzenhofra. 
Ozdobný portál pracoval Jan Oldř. Mannes, od něhož jest i ballustrada se sochami 
od Ondř. Fil. Guitainera. Nad průčelím jest věž s bicími hodinami a pověstnou 
zvonečkovou hrou, již r. 1694 zřídil ze zvonků ulitých v Amsterodame hodinář 
Petr Neumann nákladem Eberharda z Giaukova, měšťana pražského a majitele nyn. 
zemského domu č. 259-III. (průchod z Malostr. nám. ná Tržiště). Ponejprv zavzněla 
hra zvonků o svátku Mariánském 15. srpna 1695. 

Zvonků jest 27 a stálo to zařízení 15.000 zl.; dojemno jest věru, když zvonky 
v tónech dvou oktáv se rozezvučí písní Mariánskou. Opravu zvonkového stroje r. 1902 
provedl hodinář A. Hainz nákladem kníž. Morice z Lobkovic. 

Ve věži jest též dřevěná klaviatura, na niž lze hráti jako na pianě; při pohřbu 
Jablonského varhaník kapucínský J. Kačaba hrál tu na zvonky poslední pozdravení básníkovi 
píseň: Zasviť mi, ty slunko zlaté! — Podobné zvonkové hry mají v Solnohrade, Hamburku, 
Postupimi a j. 

Pěknou legendu o zvoncích těch vybásnil Neruda. Je tomu už několik set let nebo 
jak dlouho, když žila na > Novém světě* chudá vdova. Co jí bylo plátno, že byla pracovitá 
a hospodářská, když mčla mnoho dětí. Každý ví, že mají Loretánské věže mnoho zvonků; 
ale právě tolik měla i ta vdova dětí a říkala tedy robátkům svým » Loretánské zvonky*. 
Tenkráte však zvonky ty na věži nehrály ještě písně, odbíjely jen rozdílné doby denní; 
vetší z nich celé hodiny, menší každou čtvrt. Vdova říkávala, že je to s jejími zvonky 
doma zrovna tak, ty větší prý už dočkají, ale menší že každou chvilku něco chtějí. Jediný 
poklad chudé vdovy byla sňura stříbrných penízků, jichž právě zase tolik bylo jako jejích 
dětí. Byla je obdržela od kmotřinky bohaté a uschovala je dětem, každému jeden na 
památku. 

Nastala nakažlivá nemoc v Praze. Zuřila nejvíce mezi chudým lidem, jenž ve svém 
zoufalství tvrdil, že to boháči jedem nastrojili, aby je vyhubili. Konečně nákaza se tknula 
i rodiny vdoviny. Nejstarší hoch se roznemohl. Matka byla takméř zoufalá, neboť milovala 
všechny děti stejně a nepomýšlela na to, že jí dítětem i starostí a namáhání ubude. Lékaře 
zaplatiti nemohla a věděla také, že jsou všichni příliš zaneprázdněni, než aby některý k ní 
mohl přijíti. Netrvalo ani dvě hodiny a dítě se chystalo na pout do onoho světa. Nešťastná 
matka viděla, že není pomoci, vyndala šňůru se stříbrnými penězi, svlékla největší a šla 
s ním do Lorety. Za krátko zazněl největší z Loretánských • zvonků, dítě zhaslo — bylť 
to jeho umíráček. 

Tenkráte umrlčí vozy jezdily celý den po Praze, nakládaly ze všech domů mrtvé, 
a když byly plny, dovezly je do šachet na hřbitov. V druhý den po úmrtí dítěte šla 
chudá vdova za jedním z těch umrlčích vozů, aby aspoň věděla, ve které šachtě ležeti 

668 



bude dité. Když domů se vrátila, nalezla druhé díle svoje, roztomilou světlovlasou holčičku, 
nemocí už jak růži rozpálenou. Sotva že minuly dvě hodiny, kráčela matka s druhým 
penizkep už zase do Lorety. Tak slo každým dnem, penízek se svlékal po penízku 
a v Loretě zazníval vždy menší a menší zvonek. Matka zoufalosti již byla až otupělá; 
kráčela němé za umrlčím vozem a ze hřbitova se vracela tiše, aby jinému umírajícímu 
posloužila. Z němoty její vytrhla ji teprve smrt posledního a nejmladšího dítěte, skoro 
ještě nemluvněte. Když nejmenší Loretánský zvonek zazněl, myslila matka, že se jí srdce 
utrhne. Vyprovodila i poslední dítě, a když se vrátila, cítila^ že se i jí nemoc zmocnila. 
Ulehla a neměla ani, kdo by jí vody podal Jedinou útěchou jí bylo, že nepřežije aspoň 
na dlouho dětí svých. Horkost nevýslovná rozpalovala celé její tělo; konečně cítila, jak 
podivná mdloba se rozkládá po víech údech a úd po údu jak odumírá. »Ach, drahé moje 
děti,< vzdychla sobě, >já vám posloužila, ale mně nikdo neposlouží, já vám dala umíráčkem 
zvoniti, kdo mně dá?« 




LqílU. 




Sotva domluvila, všechny zvonky Loretánské zazněly a jejích zvuky, vždy mocnější 
a mocnější, splývaly v tak krásné a dojemné písně, jako by tu sami andělé zpívali. 

> Dušičky mých dětí,< zašeptala vdova a skonala. Od toho času zpívají Loretánské 
zvonky. 

Uprostřed nádvoří jest svatyně Loreta, všecka zvenku pokrytá znamenitým k 
reliéfy (viz pfíL 22); práce la štukatérská jest od Dom. Cancvale, dle jiných od 
Agosta z n 1684, obnovená r. 1878. Ve vnitřku tmavém, jako jinde v podobných 
Loretách, na oltáři se stříbrným svatostánkem z r. 1684 jest za stříbrnou mříží ve 
výklenku černá, dřevěná socha Loretánské R Marie (dle domnělého originálu sv. Lukáše 
v italské Lorftě) a stříbrné, vypuklé obrazy Matky Boží a sv. Anny. Stříbrné ozdoby 
kaple n 1882 opravoval dvorní klenotník RummeL Na stěnách jsou obrazy ze života 
P. Marie od Frant. Kunzc z roku 1795 dle italského vzoru. Okazuje se tu i cihla 
z italské Lorety sem přinesená. Pod touto vlastní Loretou jest hrobka í^obkovická, 
mramorem vykládaná. 



669 




část anibií v nádvoří Lorety. 



Kolem nádvoří, na němž jsou dvě 
kašny se sešlými skupinami sochařskými 
od J. Biderla* z r, 1730, jest proslulý ambit 
či ochoa arkádový z r. 1634; na klenbě 
jest 45 obrazů li táni c Loretánské od Fel. 
Ant. SchíVpflera (Sclríjíflefa) z n 1750» na 
stěnách kopie známéj.^lch poutaických obrazů 
Mariánských a pod nimi 22 obrazů světic, 
z nichž mnohé jsou prý podobizny oněch 
šlechtičen, jež snášely sem bohaté dary. Nad 
ochozem po 100 letech zi^ízcna byla galerie 
v prvním patře a vŠe upraveno barokově 
roku 1747. Knížecí rod Lobkovický jest od 
počátku patronem a příznivcem Lorety. 

Ze šesti kaplí** vyniká kaple s obrazem 
sv. Františka od Brandla. Za svatyňkou, jak pra- 
veno, zkaple udělán jest chrám Narození Páně, 
založený r. 1661, rozšířený od Dienzenhofra 
v nynější podobu r 1717 a pak roku 1733, plný 
lesku zlata a mramoru. Na klenbě jsou fresky od 
Reinera, na hlavním oltáři kopie Rafaelova Naro- 
zení Páně, snad od Ileintsche, na vedlejších oltá- 
řích ostatky sv, Fdicíssima a sv. Marcie- Obrazy sv, Apoleny a sv. Háty na druhých dvou oltářích 
jsou od Ant, Kerna, V prostřed podlahy jest mramorová deska na místě, kde zemřel 
Frant, Jos. kníže z Lobkovic roku 1858. Tento zbožný šlechtic, přestrojiv se za dělníka, 
pracoval o stavbě nemocnice Milosrdných sester pod Petřínem. 

> Krytá chodba, táhnoucí se kolem celého čtyřhranného nádvoří, omšené kašny po 
obou stranách kaple, to vše dodává místu tomuto zvláštního poetického kouzla, pripomína- 
jicího tiché, malebné kláštery italské. Není hned tak druhého místa v Praze, které by 
dýchalo tak zvláštní snivou náladou, jako toto zamlklé nádvoří,* 

V přízemi předof budovy jest pové.stný poklad Loretánský,*** snesený sem 
většinou od šlechtičen ve stoh 17. a 18. Nejznámější jest diamantová či paprsková 
monstrance, (viz obr, str. 671.) dar hraběnky Lidmily Evy z Kolovrat r, 1699, na níž jest 
6580, dle jiných 6666 nebo 6222 diamantů, z nichž jediný má cenu 25.000 zl.; v skvostu tom 
drahocenném jest 26 liber zlata. Zhotovena byla ve Vídni a obnovena od Rummla 
r. 1892. jiná monstrance (od kněžny Saganské, roz Lobkovicové) má 260 diamantů v 
a veliké množství vzácných perel. Vedle jiných drahocenností se okazuje plášť na 
sošku P. Marie, darovaný roku 1688 od hraběnky Lidmily Trautmannsdorfové; plášť 
ten jest ze slámy, ale tak krásný, jako by byl zlatohlavový* Cenný jest též obraz 
Madonny na dřevě malovaný prý od Albrechta Dtirera nebo Adriena van Utrechta, 
krásný gotický kalich z n 1510, nejstarší zdejší předmět, darovaný Kryštofem Ferd. 
Popelem z Lobkovic, krucifix ze slonové kosti a zvláštní nádherou vy^nikaji drahocenné 

* Oil něho jsou též sochy v průécIS této svatyně do náměstí; průčelí to, zvi sochy sv. Felixa 
a sv. Jana Nep,, velmi utrpělo střelbou pruskou n 1757. 

•♦ Jsou to: kaple sv. Anny z r. 1687 v úhlu sz., sv, Josefa v sv., 1\ Marie Bolestné v jz. 
z r. 1686. sv. Kříie z r. 1691 v jv., sv. Ant. Pad. z n 1712 a obratem od Seb. Zeilcra v již, křídle 
sv. Frant, Seraf x r. 1717 uprostřed scv. chodby ochozu. Do kaple P. Maric zázračnou sošku 
daroval cis. ballraistr Vád Ringolini (viz str. 381.). — Lid nejvíce zajímá socha sv. Starosty 
(Starostlivé), přibité na kHf. a vousy obrostlé. 

•♦• Viz Schittlcr a Podlaha, Arch. Pam. XVII I. 



670 



korunky, darované klášteru Šlechtičnami předních rodft českých (viz obr. str. 673). 
Však všeho nelze vyjmenovati; při návštěvě milý čtenář užasne nad tímto pokladem, 
v Čechách největším. 

Po schodech vystoupíme na vyvýšenější náměstí Loretánské, druhdy velmi hrbolaté 
a nerovné. Dříve tu na náměstí stávaly domky ve dvou radách od se v. k jihu. (Viz Jansa- 
Herain-Teige str, 20.^.) Z majitelů se jmenují Jan Žďárský ze Žďáru r. 1570 a syn jeho Ctibor 
Tiburcius; jiný dům měl stavitel Bonifác Wohlgemuth r. 1571, Tomáš Gryff z Gryffen- 
berka a Václav z Vřesovic r. 1580. Pak měl tu majetek Ladislav ze Šternberka, r. 1609 
Jan Dyrnberger z Rehmen^ dvorní služebníky r, 1623 Flor. fetfich ze Žďáru, cis. komorník, 
r. 1651 Kryštof Ferd. Popel z Lobkovic, nejvyšší hofmistr, později hrabe Černin, jeni 
také koupil domy Schmellerovský a Larišovský při nyn. ulicí Loret. Blíže ke Kapucínům 
bývai diim Jana Kr. svob. p. z Paaru, dvoř požtmistra, pak hrab. Jindr. ViL ze Stahrem- 
berka, až r. 1672 i to koupil Humprecht Jan Černín. 

Zde cvičívá se vojsko jako na néjakém nádvoří vlastním nebo na cvičišti; tak pusta 
jsou tato místa, nyní na svazích posázená. 

O kříži na náměstí před kostelem kapucínským vypravuje Neruda (Obrazy živ. 1860 
str, 314.) pověst; V malém Černínském domě žila vdova s hezounkou dívčinou; závistivá 
sousedka jednoo dívce zuby potřela jakousi tekutinou, a od té doby zuby s hroznou bolestí 
ji vypadávaly. Jednou večer se modlila venku u malého křižku, jejž si udělala z proutků v 
a zastrčila do země. Až ráno ji našla matka zdrávu, s novými zuby, u velikého kříže, do 
něhož pak lidé zaráželi hřeby, aby byli sproštěni bolesti zubu v. 

Č. 102-8 jest hostinec a obecní dvůr^ maj. zemského fondu, druhdy dům u zlaté 
koule, v 18. i 19. stol jízdárna Černínská či t. zv. malý Černínský dům. V těch 
místech roku 1383 měl dum kameník Michal Parléř, bratr slavného Petra; koupil jej od 
kameníka Vernera. Po zkáze husitské doby je:5tě r. 1483 konšelé tu dávají městiště pusté 
Janu Strnadovi ze Starého města. — ■ Obejdeme dům ten a v ul. Loret, při zdi zahradní 
spatříme kapličku sv. Barbory v místech, kde bývalo popravišté šlechticův. 

Obnovena byla roku 1858. Dle Hájka 
r. 1512 dva rytíři pro loupežnictví od kata 
vraženi byli na kůl* na Pohořelci, Jeden z lou- 
pežníků brzy dokonal, druhý však skutků 
svých litoval a stále se modlil, až v noci kůl 
se s nim přelomil a chuďas s kolem v těle 
doplazil se až ke kostelu sv. Benedikta. Ráno 
přivolanému knězi se vyzpovídal a pověděly že 
modlíval se i při špatném žívolé k sv, Barboře, 
aby neumřel nekaj ícně. Přijav nejsv. svátost 
tiše dokonal. Na památku tato kaple byla 
vystavěna, v níž okazuje onen výjev obraz od 
Reinera. 

Zahrada tato náleží k sousednímu roz- 
sáhlému stavení král. české donucovací 
pracovny, zřízené zde v býv. dome Traut- 
mannsdorfském r. 1833; po r. 1844 správu 
donucovací pracovny mely Milosrdné sestry a 
říkalo se •klášter Ježíš Marta Josef «. R. 1861 
zemský výbor převzal ústav, ženské přestěho- 
vány do Řep a zde zůstali jen mužští, jež vídá- 
váme i po ulicích choditi na práci, ovšem bez 
okovů s řetězy na nohou, jak bývalo. V dome 



• Surový tento trest k nám přišel z Uher 
roku 1509. Viz Winter, Kult. obr. II. 868. — Nyní 
u kapličky jest nová, prostá mHže ; stará! pěkná bez 
příčiny byla prodána na staré železo. 




Díajiuuitová monstrniice v pokladu Lordaiiskcm, 



671 



56 



jest kaple sv. Jana či sv. Kříže povýšeni. Původně káznice zřízena byla na nyn. Rudolf, 
nábřeží, kde r. 1674 koupena byla stará sanytrárna a upravena na »Zuchthaus«. K tomu 
r. 1741 přikoupen byl vedle dům Nigrinský; předli tu vlnu, z níž délali přikrývky. 

Zde při samých starých hradbách bývaly již v 14. stol. domy, zničené ve válce 
husitské. V nároží byl r. 1379 dům Ratmíra z Krasikova, pak jeho potomků, pánů ze 
Švamberka. Jiný dům si tu r. 1383 společně koupili tři synové Parléřovi. 

V 16. století byl tu dům Brunšvický, maj. knížete Brunšvického Jindřicha Julia 
(1519 — 1613), za něhož Brunšvicko náleželo k nejmocnějším knížectvím německým. Dům 
od něho připadl císaři, r. 1579 byl Anny Marie Šlikové, r. 1608 od Polyxeny z Lobkovic 
prodán Sigmundu Měsíčkoví (viz str. 373), r. 1611 od Bořivoje Měsíčka v dluhu postoupen 
Ferd. Šlikovi z Holejše. 

Mezi domem tím a Jana Vojtěcha z Valdšteina býval dům u hroznu, r. 1613 od 
Anny Kabové z Terešova postoupený Šlikovi. Jiný dům »malý«, někdy mezi domy Šimona 
hrab. z Lípy a Zigmunda Měsíčka, též koupil Šlik i zahradu mezi zahradami někdy Šeb. 
st. Lažanského a sekretáře španělského od Viléma Bodenia, agenta knížete bavorského; 
také jmenovaný dům » nárožní proti domu někdy Oldř. Pruskovského z Pruskova« koupil 
hrabě Ferd. Šlik. 

To vše měl pak Jan Rudolf Trčka hrabě z Lípy, vůbec zvaný Starý Trčka, jenž 
r. 1621 sice byl uvězněn, ale brzy propuštěn a při statcích zůstaven; až r. 1635, již 
mrtev jsa, obviněn jest, že věděl o zradě Valdšteinově, a tu zabaveny byly všecky ohromné 
statky jeho, odhadnuté na více než 3 milí. zl. K domům prve uvedeným r. 1628 vdova 
Marie Trčková koupila dům u bílého pštrosa* od Alžběty Borboniové, švakrové slavného 
lékaře Borbonia, o němž viz Václav, nám. R. 1636 vše dostal Max hrabě z Trautmanns 
dorfu-Weinsbergu, potom plnomocník při míru VestfalsKém. 

Za ul. u kasáren od r. 1837 jest filiální nemocnice vojenská č. 181-4 v býv. 
krásném domě Marti nickém; vystavěn byl poč. 18. stol. od Scotliho vedle staršího domu 
hrabat Martinicův, nákladem Jiřího Adama hrab. z Martinic, místokrále neapolského (f 1714). 
Ke konci 18. stol. držela dům Anna Marie hrab. Clam-Gallasová roz. Martinicová. V 14. stol. 
bylo tu několik domů, mezi nimi dva domy kanovníkův a veliký důn) Adama z Nežetic, 
arcijáhna hradeckého, jenž jej též odkázal kapitule. Po válce zde bydlil Johánek z Dube, 
děkan pražský, jenž se vrátil za Zikmunda první do Prahy; o jiných místech je^tj r. 1486 
psáno >vacantes (pústky) canonicorum » . — Poslední — a uličkou kdysi oddělen — jest 
palác Toskánský, majetek J. Veličenstva, viz str. 253. Výstupek domu sem hledící má 
podloubí. St. obr. str. 664. 

Uucemburská ul. Vhr., jest nová ul. ze sv. rohu nám. krále Jiřího na v. ke 
hřbitovu. 

Malá země Lucemburk či Luxemburk, náležející nyní z části k Belgii z části k Nizo* 
zemí, v dějinách našich památná jest tím, že tamní vladař Jindřich (jakožto císař německý VIÍ.) 
dal nám za krále syna Jana, jehož syn Karel (Václav) jest náš slavný Otec vlasti. Za něho 
Lucembursko povýšeno bylo na vévodství a roku 1382 připadlo koruně České. Ale již 
Václav IV. zemi tu zastavil; od r. 1443 spojen byl Lucemburk s Burgundskem. 

Ludmílina ul. Lbň. I., z Tylovy ul. k synagoze. 

Jméno ke cti sv. patronky naší, o níž jsme slyšeli při chrámu sv. Jiří. — Za domem 
č. 197 (vyst. roku 1870) bylo roku 1871 objeveno veliké pohřebiště. (Viz Petera, Žolka 
Libeňská str. 5.) 

Lumírova ul. Nsl., pod samými hradbami vyšehradskými ze Zábojovy do 
Krokový ul. 

Č. 115 u červeného beránka. — Lumír dle pověsti byl pěvec, »ký slovy i pěniem 
bieše pohýbal Vyšehrad i vsie vlasti*. 

♦ Ale viz též dle jiných zpráv str. 460. 

672 



Lumírova ut Sm., dříve Podolská, nová od nádraží ke přístavu s krásnou 
vyhlídkou na protéjší Vyšehrad. 

Č. 893 roh Zbraslavské tř. u Námořníka. 

LupáČOva ul. Žk,, z Basilejského nám. do Chelčického ul 
iMartin Lupáč (11468), žák Jakoubkův a dfivérník Chelčického, byl horlivý 
kališník a obránce kompaktát. *Byl to muž nevšední, nad vrstevníky své v nejednom 
způsobu vynikající, pravý Husita, který pro svou výmluvnost, nábožnost, ráznost 
a theologickou vzdělanost času svého byl na slovo brán.« — Rozeznáván bud Prokop 
Lupáč z Hlaváčova (f 1587), jež mimo spisy latinské sepsal Kroniku českou. 

Č. 923-8 (i ve Všehrd, ul) u dudáka, kde bydlí univ. mimoř. prof. dr, Jindř. Barvír, 
891-18 červené srdce a 890-20 zlatá kotva, maj. Fr. ryl, Rašín z Ryzmburgka, 864-19 uFiignera. 




Drahocenní koniiik>' v p«klať.ě Loreiaiiiikí-m. 

Lužická ul. 111. (býv, Z počátku Dolejší Mostecký plácek, dále Nová uU, 
u Staré zbrojnice a Lodní ul.), od konce Karlova mostu a Dražick. nám. obloukem 
za Čertovkou k Brusce. Z náplavky při konci Lužické ulice skýtá se úchvatný pohled 
na Kamenný most se Staroměstskou mosteckou věží a klášter křižovnický. (Viz 
příl. 23.) Jméno po srbskolužickém semináři (č. 90-13), určeném pro theology 
hornolužické. Když Horní Lužice,* druhdy díl koruny České^ dána byla roku 1635 
v dědičné manství kurfiřtu saskému, jazyk slovanský ustupoval německému, víra 
katolická protestantské. 

R, 1705 dva bratři z Budišína, Jiří Josef a kanovník Martin Norbert Simonové 
založili seminář v č, 11 n. zde, pak r 1707 koupili tento dům i vedlejší staveniště 
a r. 1726 vystavěli seminář pro studenty a bohoslovce (Seminarium Budissinorum 



* Hořejší Lužice jest název teprv z 15. stol,; dříve říkali marka Burliáínská a Zhořelecká. 
V moc českou se dostala jii asi r. 1086, od n 1373 trvale. — R. 1815 král saský miisil celoy 
Dolní a Část Horní Lužice postoupiti Prusku, a tehdy rakouský cis, František iřekl se vrchní moci 
lenní nad tím dílem pruským, leda by rod pruský vymřel, a kdy by Horní Lužice bezplatné při- 
padla koruné české; po vymření saského rodu královského má koruna Česká právo výkupu té části. 



673 



ad s. Petrům). I tento ústav Josef II. chtěl zrušiti, ale kapitula Budišínská, jejíž jest 
majetkem dosud, si ho uhájila. Zde bydlil též buditel lužických Srbů Mich. Hórnik, 
jenž v 1. 1847 — 1853 chodil na malostr. gymnasium, tehdy ovšem ném., a pak bohosloví 
studoval též v Praze. — V dome jest kaple sv. Petra, a socha téhož světce jest venku 
na domě. Dříve tu byl dům Dietzlerovský, pak hrab. Thunův. 

Č. 76-1 tři zlatí pštrosi s pěknými renaissančními štíty; viz str. 168. Za nejstarší 
doby až sem sahala zahrada arcibiskupského dvora (o němž jsem vypravoval při Josefské ul), 
jehož největší část zaujímá nyní zahrada Angl. panen. Na tomto místě záhy k zahradě oné 
přistavěn byl dům Štěpána z Auerbachu. Všechny domy ostatní vznikly až později. Za 
č. 76 vede dzká ulička do č. 77-3 u modrého lva i u zlatého kloboučku. Tyto domy 
poskytují pěkný pohled s mostu; proto soupisná komise odporučuje jich zachování. Před 
oběma k mostu jest přistavěn dům nižší č. 78-5. Všimni si tabulky o výšce vody 
4. září 1890. Domy ty druhdy náležely úřadu mosteckému; vedle tu bývala kolna na 
pohřební vůz. — Č. 82-7 má pod obr. Ježíškovým zlatou hvězdu; také býval druhdy 
úřadu mosteckého. Zde bydlí spisovatel Frant. Zeman, ředitel měšf. školy v. v. — Č. 83-9 
druhdy Bublův, při zatáčce ulice, kde teprv počínají domy strany pravé a kde se říkalo 
Nová ul. V domě tom r. 1856 se ubytovaly tři první šedé sestry (dvě Plaňanské ajoh. 
Grossmannová), které zprvu beze všeho řeholního roucha ošetřovaly nemocné. Ale brzy 
jich bylo již 10 a r. 1858 se odstěhovaly do Konviktu, až r. 1860 baronka Gabriela 
Thysebaertová jim darovala kostel sv. Bartoloměje, jenž sousedil s jejich příbytkem. Po 
dvou letech si koupily z příspěvků dobrodinců dům s druhé strany kostela t. zv. Jerusalem, 
Viz str. 28. Sr. Fr. C. Vlk, Rozhledy po lidumilství 1902 str. 56. — Č. 86-11 tři růže. 
kde nejprve založen byl Lužický seminář, než přenesen byl na místo nynější. 

Vedle jest Lužický seminář při Míšeňské ul, za níž č. 92-15 jest hospoda v pan- 
ském či vysokém domě. Býval tu dům roku 1660 Víta de Věrni, pak hrab. Thuna, 
a zahrada jeho se táhla k záp. do nyn. ul. Mišeň. Za Schallera tu bydlil znamenitý kameno- 
rytec Jan Kaulfuss. Za ním jest vysoká zeď zahrady Angl. panen a na ní jediná oasa na 
dlouhé, nepěkné stěně proti č. 110-42 nad zavřenými vraty socha sv. Josefa. Domy na 
vých. straně všecky sahají vzadu k Čertovce. a jsou s té strany velmi malebné. 

Naproti u mostu č. 84-2 tři měsíce, také druhdy úřadu mosteckého, č. 85-4 druhdy 
u Tichovských, č. 87-6 u Planičků s obr. sv. Jana Nep., č. 88 8 u Felbrů. Výškou 
vyniká novější č. 89-10 červená bota, kde prý bývala mýtnice. Roku 1604 měl dům 
dvorský bradýř Julius, jenž s ženou utloukl služku, děvče dvanáctileté, pohrabáčem do 
smrti. Potom uzavřeli se v domě, že rychtář jen pomocí zámečníkovou se dostal do vnitř. 
Druhdy hospodář směl čeleď bíti jak chtěl, jen když nezmrzačil; i proslulý právník Pavel 
z Koldína r. 1567 děvečce nabil, až jí prstenem oko vyrazil. Čti Winter, Kult. obr. II. 407 n. 

Starého rázu také již pozbylo č. 91-12. Starší jest 93-14 u Brykců, že tu býval 
koželuh Brykcí Landcamerer kolem roku 1700. Jinjk slul Dyrynkovský po Janu Jiřím 
Dyrynkovi z Rottenperku; r. 1623 byl krejčího Roberta Lomperta. Roku 1636 měl jej 
Reinhart du Bois, r. 1655 advokát Ondřej Bajer. — Č. 94-16 tři kapři; r. 1654 od 
obce jej koupil Virgilius Koppenwaller. — Na č, 95-18 jsou posud tři zelené křížky. 
Mimo stavitele, kominíky a j., jak jinde pověděno, k nám z Vlach přicházeli též barvíři; 
zde posud Fr. Ferramonti. Zde bydlil výborný kalligraf, komorník generála křižovnického 
Fr. Holina (otec Anny, lásky Nerudovy) a u něho r. 1853 se scházeli vlastenci a spisovatelé 
Hanka, Erben, Krolmus, Patera, Neruda, Bož. Němcová, Heyduk, Barák a j. Viz Čermák, 
Květy 1895 str. 29. — Č. 97-20 u krucifixu či Ukřižovaného, maj. JUDr. Vojt. Fric; dům 
ten ían Lorenc Jereb z Kirchheimu odkázal Vlašskému špitálu, který jej prodal r. 1655. 
— C 98-22 u Hallerů. — Č. '99-24 má nade dveřmi bílého čápa; druhdy dům 
Venclovský, nyní dvoř. klempíře Vojt. Kindermanna-Amlera. — Č. 100-26 úhledný, 
malý Jelenovský (či Jelentský) dům po Janu Jelenu, koželuhu v 17. stol., o němž 
uslyšíme při Starom. nám. č. 933. Zahrádku vedlejší viděti jest s mostu; jest to poslední 
dům při ústí Čertovky. Druhdy slul u bubeníka a měl jej r. 1655 Jan Jakub Paravicin; 
nyní F. Korb má tu barvírnu kozí. 

Vedle jest uzounká ulička k vodě; za ní 101-28 hora Kalvárie či na Kalvárii 
náležel k sousední cihelně; viz str. 119. — Kde jest nyní širší prostranství, býval asi 

674 



před 20 lety velký Jelenov^ský dům Č. 96 s velikými sklepy; v 17. stol, mél jej Viktorín 
z Valdšteina. Viz Jansa-Herain 18. 

C, 104-30 u Tkalců; 105-32 maj. Leop. Wiinsche-Zdeborského; odtud počínaje se 
říkalo Hořejší Nová ulice. Následující č. 106-34 a 107-36 nieím nevynikají, Č 108-38 
má na domě zlatý křížek jako starší č, 109-40 červené srdce; v onom dome r. 1725 
u Kiliána Koníga bydlil stavitel Filip Stanbrucker. Nízký jest dům 110-42 černý orel na 
rohu ulice k řece, kde se říkalo Staro-Zbroje-Domský plac čí Plac u staré zbrojnice; 
byloí rozsáhlé, staré stavení č, 111-44 stará zbrojnice/ zbudovaná od krále Matyáše 
a opravená r. 1656 od Ferdinanda 01.; odtud pro nedostatek místa přenesena r. 1767 
do nyn. zbrojnice (na Újezdě č, 450-26). Potom zde byla filiálka káznice (mladší předíi 
vlnu, starší drali peří! založená, aby se odstranila žebrota po y licích; a když přešla 
r. 1833 do Loretánské ulice, rozsáhlé místo toto koupili, řezníci, kteří tu méli jatky do 
r 1896; nyní jest to maj, obce a ve dvoře stojí budova podružné stanice elektr dráhy. — 
Zde r. 1847 bydlil Prokop Chocholoušek po svatbé s Bábin kou, dcerou úředního sluhy 
Ant. Ulyssa, s nímž seznámil se v hospodé u Glaubiců. — Nevlastní otec jeho Jos. Mrázek 
byl domovníkem v domě Kaunicové. 

Odtud dále se říkalo Lodni ul, Za zahradnf zdi naproti č. 112-19 u bílé kožile 
má balkónek s pěknou mřfzi; maj. do r. 1789 kníž. Claryho. — Vedle jest úhrada dříví 
k č. 119-3 v Leten- ul., domu to Windisch-Grátzovu, a poslední dům v 1. č. 118 ziatá 
lod (viz str. 646.) Na protější straně 46 n. ze starších dvou č, 114 u růžence ač. 113 
u Klobásků i u obrazu P, Marie. — Vedle zbořeno jest č. 115-48 zlaté nůžky, 
iu Hejtmánků; náležel k Slarému městu do čtvrti Týnské a daň z něho šla na most. 116-50 
bílá bota, dříve bílá kuželka. — 117-52 a 54 jest ohrada kniž. Schwarzenberg-a, jez se 
táhne až k řece. Za úzkou Pavelskou ul jcíit rozsáhlá vojenská zásobárna. Proti ní za 
nárožním 526-25 (druhdy zum Herrnhuter) sem sahá 123-27 červený domek z Letenské 
ulice. Za ním 124-29 tři králové, jehož zahrádkou býval sem konec přímé ul. Letenské. Roh 
27-31 náleží k domu Valdšteinskému. 

LuŽická ul. Vnhr., z Budečskú nedaleko Palack. tř. přímo k vých.; jest z nej- 
nuvéjšich ulic vinohradských {r. 1900 jen 2 domy mimo nárožní) a jméno má po zemi 
druhdy české. Také sousední iMoravská na v. a Slovenská na j. u sadu mají jména 
připomínající velikost našeho kmene. 

Máchova ul. Vnhr., od Krameriovy uh sv. z Palackého tř. 

Karel Hynek Mácha (181U— 1836) byl geniální básník, jehož hlavním a nejznámějším 
dílem jest báseň lyricko*epÍcká Máj. Pochován jest v Litoměřicích, kde tak mlád zemřel, 
unaviv se a nachladiv při požáru. Rodný dům na Újezde, kde mél desku, byl zbořen. - — 
Podobizny jeho není; byl však modelem k obrazu s\\ Jana Křt. v kapličce na Valdštýné 
u Hrubé Skály. 

Č. 435-5 jest maj. Dámský kruh, spolek k ubytování a společnému stravování českých 
pani a dívek osamélých; č. 1021 na Čeřovce, v č» 8 n. bydlí J. Klecanda spis. 

Máchova ul. Lbň., z Fiignerovy směrem k Báni. 

Maiselova ul. (bývalá!) klikatá a úzká se táhla z náměstí Starom. od apsidy 
kostela sv. Mikuláše přes Jáchymovu a Kostečnou do Josefské, kde ústila skoro 
naproti průchodu v Kolnách asi tam, kde jest nový dům arch* Weira vedle rohového 
Weyrichova. 

Zde při assanact staly se nejdříve veliké zmény; bouralo se již r. 1896. Zmizel 
již také Kroenův dfim, a jméno ulice přeneseno bude na bývalou uL Úzkou, která 



• Místo pro zbrojnici koupil od úřadu šestipanského Jakub Hýbl ze Stradoné; od ného r. 1614 
Matyáš II. 



675 



šla od Mikulášského kostela západně smérem k Rabínské. Zde pak z namésti pů- 
jde nová, 24 m Široká třída, na jejímž začátku s obou stran již jsou vystavěny veliké 
domy; nádhernou ti^dou tou bude pohled až na Letnou, však ráz Starom. nám. prů- 
lomem tak širokým mnoho pozbyl svého středověkého rázu. Nová ulice bude se 
snad jmenovati Mikulášskou tř., prý po caru Mikuláši »mírodárci«, ale lid při 
tom jméně vždy vzpomínati bude kostela sv. Mikuláše, nyní ruského. 

Ke kostelu v bloku XXXV. přiléhá dům prof. J. Kouly, druhý jest dům stavitele 
Koukoly u Samostatnosti, třetí, secessní, stavěli Jos. Blechy nástupci Matěj a Alois; při 
stavbě v červenci r. 1902 zabito bylo několik dělníků zřícením stropu ve výši pátého 
poschodí. Čtvrtý na rohu Jáchymovy ul., stavěl Weyrich v české renaissanci, druhý roh 
(blok XXX) Jáchymovy ul., jest pozemek Merkuru. Severněji dům secessní vystavěl stavitel 
Makovec, poslední k Josefov, tř. arch. Weyrich v české renaissanci. 

Na pr. (strana vých.) na rohu Starom nám. pamatujeme ještě dobře dům č. 935 
blízko kůru kostela; nyní nový zde dům toho čísla Schierův (dle plánů arch. Dlabače) 
ustoupil a stal se v nové ul. č. 4 n., kdežto bývalý na náměstí i sem druhý (jenž obklo- 
poval dům předešlý) č. 934 (též Schierův, dle plánův arch. Křiženeckého) stal se rohovým 
a má tedy zde č. 2 n. O obou viz Starom. nám. Třetí dům stavěl arch. Buldra, čtvrtý 
jest Schierův, pátý Pleskotův od arch. Dlabače, šestý (na rohu Kostečné ul.) č. 1068 
stavěl Em. Dvořák ve slohu české renaissance dle krásného návrhu arch. Weyricha. 

Druhý roh Kostečné ul. č. 69 vystavěl týž stav. Em. Dvořák dle návrhu architekta 
Dlabače, sousední dům č. 70 při Josefov, tř. týž stavitel zbudoval barokově dle plánů též 
Dlabačových, s výzdobou od Poppa. 

Bývala to hlavní cesta do Židův, úzká, ale velmi živá; zde také záhy se usazovali 
židovští holiči a vlásenkáři.* A zde od 17. století Židovské město nejdále sahalo ke 
středu Starého města. Říkávali ulici Za sv. Mikulášem, v 17. století ul. Židovská; 
nynější jméno bylo po primasu a starším obce židovské, bohatém Marku Mardochei 
Maiselovi (psáno též Meisl, Mayzl a j.). Mylně tedy říkali za Schallera Myšková ul. 
(od maus, myš). 

Maisel (1528 — 1601) provozoval >nemalé kupecké handle* a půjčoval peníze i cis. 
Rudolfu U. na jeho sbírky i stavům král. Českého na vydání válečná. Staroměstští sice 
tvrdili, > kdyby Židé bez falše a podvodných praktik živi byli, že by nebohatli, tak jakož 
příklad na Maislovi<, ale jinak se praví, že byl muž poctivý a štědrý. Dal špinavé a před 
tím zajisté hrozné Židovské město vydlážditi, založil .špitál Bed-hamidraš i lázně, r. 1598 
rozšířil hřbitov, podporoval Židy i v Polsku a v Jerusalemě a vystavěl prý Vysokou 
synagogu i druhou, jež posud po něm sluje Maislova. 

Stojí nyní uprostřed bloku XXX. mezi touto novou třídou a ul. Úzkou; na j. od 
ní k ul. Jáchymově i na záp. při Úzké ul. mají býti ponechána dvě stavební místa pro 
sad. Jest na ní hebrejský nápis s letopočtem 5353 t. j. 1593, kdy ji nákladem 10.000 
tolarů vystavěli Juda Herz Goldšmid a Josef Wolf, jacísi stavitelé či podnikatelé židovští. 
R. 1689 vyhořela, po třech letech byla obnovena, ale o třetinu kratší než bývala; r. 1862 
goticky uvnitř byla nově zřízena. 

Maisel nesmírně zbohatnuv, dostal od cis. Rudolfa r. 1592 privilegium, že směl si 
dluhy pojišťovati »listy hlavními*, tak že směl skrze druhou osobu objednati si i zápis do 
desk zemských; těchto přednosti záviděli mu křesťané, ba i sami Židé. Když zemřel 
r. 1601 bezdětek, komora česká zrušila majestáty jemu dané a jmění (asi za půl millionu 
realit) prohlásila za odiimrt královskou. Vdova jeho Frommet či Frumet dostala věnem 
14.000 kop gr. a synovec Samuel dva domy; tohoto syn Marek od magistrátu právně 



* Učednici židovských holičů číhávali tu na venkovany a zatahovali je do holíren, při čemž 
se často mezi sebou i poprali ; mnohdy vypravovali se i před bránu židovskou (byla tu za kostelem 
sv. Mikuláše jedna ze sedmi bran Židovských), aby venkovany dostali do svých krámů, na což často 
si stěžovali holiči staroměstští. Jansa-Herain str. 77. 

676 



obdržel synagogii, lázeň a jeden dům, ale i to r, 1684 bylo přiřknuto fisku.* — Kterak 
Maisel nabyl bohatství^ vypravuje Sippiirim str; 12 n. : Zámožný židovský primas Jizctiak 
jednou v lese spatřil dva trpaslíky u velikánské hromady penéz; dovolili mu vyméniti si 
tři zlaťáky a prozradili mu, že peněz těch nabude jeden z jeho lidu, až se vdá jeho dcera. 
Doma přemýšlel, kdo bude asi ten šťastný, i připadlo mu pohoditi jeden zlatý peníz na 
ulici. Zdvihl jej chudý chlapec, jenž pak druhého a třetího dne sebral i ostatní. Dal pak 
primas ohlásiti, že ztratil tři dukáty, a hoch — byl to Mordechaj Maisel — se přihlásil 
Primas tuíil, že chuďasu tomu určeno osudem veliké bohatství, vzal jej k sobe a po letech 
dal mu i dceru. 

Po svatbě s ním jezdil do onoho lesa, ale marně; penéz nespatřil. V mrzutosti zetě 
i dceru skoro vyhnal z domu. Ale Maisel zřtdil si obchod železem a stal se brzy zámožným. 
Jednou neznámý sedlák z venkova na dluh si vzal u něho nářadí a do zástavy dal mu za 
ně pak železnou truhlu, které prý nemohl otevříti. Ale sotva Maisel pak truhly se dotkl, 
samo viko vyskočilo; byla tam síla peněz. Sedlák pro truhlu si nepřisel, a Maiselovi zůstaly 
peníze, (Jinde se vypravuje, že nalezl poklad ve sklepe.) Že se s ním bohatým i pan tchán 
potom smířil, samo se rozumí. Šíře viz Jirásek, Staré povésti str, 227 n. 

Zmizela ulice na dobro, ale přece jest zajímavo čísti o domech lu bývalých; půjdeme 
po straně záp. a vrátíme se po východní; najdeme i několik starých názvů domovních, 
kdyby snad některé se zalíbilo domácím pániim, aby je obnovili, — U kostela sv. Mikuláše 
bývalo č. 26-1 bývalá sakristie sv, Mikuláše; viz Mikuláš. uL Tamtéž viz o č, 27-3, což 
byla zadní část praelatury u sv. Mikuláše; v předu (do Mikulášské a Úzké uK) býval pa- 
mátný dům u věže, a zadní část zde (i místo č, 26) býval dům u tří studní, zvaný tak 
již r, 1400, kdy na něm vymalovány byly tři studně (domus, in qua třes íontes šunt 
depicti). Později tu byla postavena kamenná kašna se třemi okrouhlými nádržkami, a říkalo 
se zde do nedávná Tristudničoi plácek, protože ulička, na počátku velice iSzká, poněkud 
tu byla rozšířena. Zde měl dům a sladovnu písař městský Oldřich z Falknova. (Viz Ghetto 106.) 

Od jebo vdovy Marty dům koupil kramář Fridrich; na počátku války husitské byl 
majitelem Jeroným Šrol (viz str. 105,), po něm kramář novoměstský Jan, jemuž po domě 
říkali Studnička, — Ale vedle toho domu druhdy tu bývaly ještě jiné, ovšem všechny 
maléj poplatné domu č. 27; byla tu i při hřbitově škola svatomikulášská, jiný domek měl 
r. 1410 orlojnik Albert a j. Viz Tomek, Základy str 49. — R. 1457 byl majitelem kupec 
Zig^a Klatovský, 1482 Jan Úpohlavský. r, 1507 Kateřina ze Šanova, vdova po Jiřím F'elechovÍ; 
její syn Oldřich Prase z Kopeče prodal dům r. 1512 Jiříku Bílému, jenž slul latině 
Albus. R. 1526 byl tu soukeník jan Hamata, potom bakalář Jiři Ceiný, jenž r J568 od- 
kázal dům své služce Regině; ač proti závěti byl odpor, dům podržela. (Ghetto 106, 108,) 

Spáleniště domu r 1572 koupil Jan Fryvirt či Freistetter a vystavěv odkázal dceři 
Alžbětě, jež si r. 1612 vzala bohatého pekaře Jana Balcara. Tento muž » nehodné paměti* 
ze strachu pro účastenství ve vzpoyře •zapomenuv se nad Pánem Bohem a duši svou, 
provazem si hrdlo odňaK, a jeho jmění** zabaveno. Mimo dům č. 38 v Kaprové ul. (v. t.) 
propadly zde dva domy, » jdouc od sv. Mikuláše do Židovské ulice podle sebe ležící*, 
které r. 1622 darem dostal pověstný Žid vlašský Jakub Basse v i, zvaný též Basseni, Baše 
i Passeni, obecně však Jakub Šmiles. Byl to dobrý přítel známého Fabricia a jiných velikých 
pánů; císaře Rudolfa li, Matyáše i Ferdinanda zakládal penězi a maje již od r. 1599 titul 
dvorního Žida (hofjude),*** dostal r 1622 i^ šlechtictví z Treuenberka s erbem lva 
a 8 červených hvězd; byl to první Žid v Cechách povýšený mezi šlechtu. Z domíj 
Lichtenštejnských (viz sin 422 ) si koupil čtyři domy, zú€: Č, 73 a 74 (viz dále). Ale milý 
»z Treuenberka* nevěrně potom okrádal i císařskou komoru pověstnou dlouhou mincí. f 

♦ Ovšem mnoho se rozztratilo v rukou pověstných sluhů císařských, jako hyl komorník Filip 
Lang. — Viz Ghetto, a Winter, Kult. obn I. 182. 

♦* Přes 30.000 zl. hotových peněz se ujat cis. rychtář Osterátok, ale tak nepoctivě s nimi 
naložil Jako s jinými. Viz str. 227 pozn. 

*** Nemusil proto nositi žlutého kolečka, směl se všude volné stěhovali i obchodovati, mýto 
platil jen jako křesťané a p. Privilegia jeho viz Ghetto 95. 

t Dlouhou slula, že ji dlouho byto počítati a klásti, nel za ni se dostal tolar slušný. Byly 
to >pliíky měděné, naprosto neužitečné a téměř zrna žádného stříbra v sobě, ale toliko jakousi 
pěnu nebo poštrejchováni stfibrné zevnitř na sobě mající.* Viz Winter, Kult. obr. II. 452* pozn. 



677 



R. 1622 totiž kupec malostranský Jakub de Vitte, Albrecht z Valdšteina, Pavel Michna 
z Vacinova, Karel Lichtenštein a jiní najali si všecky české mincovny na rok za 6 milí. zl. 
Minci tou ožebračeno bylo tisíce lidí, ale podnikatelům se vedlo dobře; vydélalť prý 
Bassevi přes 2 milí. zl., de Vitte dokonce 18 milí., ostatní asi po půl milí. zl. (Viz Bílek 
str. 1272, Ghetto str. 94.) Protož nedivno, že si pak Bassevi vystavěl dům krásný, zcela jinaký, 
než byly tu ostatní; vyobr. domu i vnitřku viz Ghelto str. 32, 34, 35, 37. Když zemřel 
r. 1627 jeho protektor Lichtenštein, nad Bassevim se kupily mraky, až r. 1631 byl dán 
rozkaz, aby byl zatčen, ale utekl se do Jičína k Valdšteinovi. Zemřel r. 1634 a pochován 
jest v Mladé Boleslavi. Viz o ném léž Jireček, Čas. Mus. 1883 str. 325. 

Dům u tří studní roku 1650 koupil křesťan Adam Gebrle z Limpachu, ale již po 
10 letech měli jej Židé (bratří Sacerdoti); r. 1754 dům sluje Franklovským. 

Dům č. 25-5 u bílé růže byl pozdní přístavek domu u věže. Dr. Teige jmenuje maj. ke 
konci 15. stol. Vint. Podvinského z Doubravičan. 

Roku 1673 měl jej dr. Jan Daniel Globic z Bučína a po něm dědic jeho, zemský 
geometr Samuel Globic. Viz Malostr. nám. Pak byl maj. Václav Ant. Zatočil z Lowenbruku 
(viz str. 218.) s manželkou Terezií Ledčanskou z Popic. Za Schallera byla majitelkou 
Kateřina Lochovská. 

Č. 277-7 stará útulna či Pardonový domek; bylo to staveníčko velice skrovné, 
do patra se chodilo otevřenými schody s ulice. Zde z masa přivezeného do Josefova se 
platil akcis, a tím uděloval se pardon (dovolení) vstoupiti do Židů. I tento ještě domek 
byl přistavěn k rozsáhlému č. 27. 

Dům č. 70-9, druhdy u Jonáše, stával na rohu Jáchymovy ul. Viz str. 357., kde 
též o následujícím č. 75-11. — Č. 76-13 druhdy u jednorožce; první známý maj. 
Mikuláš Turšmid r. 1352, pak Frenclín Veyter, švec Leo, stuhař (hosennestehnacher) 
Matyáš r. 1404, kramář Prokop Vítkův z Hory, r. 1427 Jan Nemluva tesař. R. 1477 
kancléř staroměstský Václav Bílý, r. 1494 Jan Hlavsa z Liboslavě, odpůrce Paškův, r. 1497 
Markéta Pertoltová z Hrádku, pak Mik. a Žibřid Žďárský ze Žďáru. Od roku 1578 měli 
dům Židé. 

Č. 77-15 spolu se sousedním č. 81-17 tvořilo původně jeden dům, za nímž Maise- 
lova ul. se zatáčela k záp. Nejstarší maj. kožišník Petr r. 1357, r. 1404 Vincenc calama- 
riator (qui facit calamaria), r. 1424 dostal jej Jakub Dubek, sluha městský, za odměnu své 
cesty na Litvu, když provázel poselstvo ke králi polskému (r. 1420). R. 1541 rabín David 
Kolínský dům č. 77 koupil od Mojžíše Nedvěda; ještě r. 1617 držel jej z toho rodu rabín, 
primas David Kolínský. Druhý dům slul Rakův dle majitele Jiříka Raka r. 1562. 

Č. 82-19 stávalo na kraji slepé ulice na vých. od synagogy. Kdežto v sousedství 
dlouho byly domy křesťanské, zde již r. 1360 byl nějaký »Judaeus< R. 1405 jej 
koupil Franko mandléř (amigdalator, mandler), po 7 letech František Čech, r. 1414 vrátný 
(portulanus, janitor, ostiarius) radnice Mikuláš Forster. Tehdy slul dům u kur (ad pullos). 
R. 1433 byl maj. mydlář Václav Jílovský, r. 1490 Jiří z Leskovce (rod ten starobylý 
vymřel r. 1680), 1549 Tomáš Kopryc z Kopryc, pak Václav Pražák z Grynfeldu, až r. 1580 
jej koupil Žid Josef Vlach. — Viděti zde i u domů ostatních, že bývaly majetkem Šlechticův, 
než sešly a staly se židovskými. 

Č. 83-21 bývalo v již. rohu slepé ulč za domem č. 76-13 a bylo původně jedním 
domem s č. 68-9 v Jáchym, ul. Nejstarší majitelé ševci; v bouři husitské obec darovala 
dům sluhovi obecnímu Janu Ščrbovi (Štěrbovi). — Č. 84-23 náleželo zprvu k domům 
č. 66 a 65 v Jáchymské ul. Viz str. 357. — Č. 85-25 bylo přistavěno k sev. straně 
Maislovy synagogy. — Č. 86-27 bývalo sev. odtud za domem 91 -34 v Josefov, tř. Majitelé 
lékař Šalamoun, r. 1599 Viktorin Goldšaider, pak rabín Aron Munka a j. 

Vracíme se po straně východní. Č. 89-22 bývalo rozděleno ve dva domy Epšteinův 
a Faitlův; r. 1604 měl dům tu rabín Izák, zeť proslulého rabína Lva, r. 1668 rabín David 
Sacerdot. — Č. 87-20 míval Pinkas Žid, r. 1405 od krále jej dostal Fráňa illuminátor 
a tehdy se praví, že jest to dům čili věž; bylo to tedy nějaké stavení úzké a vysoké. 
R. 1417 koupil Ondřej Dryzna, kuchař králův, i říkali dům Dryznovský; r. 1523 koupil 
Jan Kozel z Pokštejna a prodal pak lékaři Jakubu Samuelovi. Ke konci 16. stol. měl 
dům rabín Jáchym Vlach řeč. Valdamaryn, a již pak stále Židé. — Č. 80-18 r. 1404 byl 
domeček >Vincentii, qui facit calamaria, < pak stuhař Matyáš, svrchu jmenovaný, r. 1429 

678 




řezník Jao Téiký či Silný, R. 1592 od Havla Pelhřimovského jej koupil rabín Jakub. — 
Č. 79-16 bývalo průchodní k Vechslerové synagoze; r. 1410 diim slui u Samsona, po 
Matéji Leskoví r. 1500 říkali dum Lískovský, pak po Pavlu Večasovi r. 1538 Ve ča- 
se vský. — Č. 78-14 u rajských jablek byl roh Kostečné ul. v. t. Jižní roh bylo 
č. 74-12. Nejstarší majitel r. 1363 Frenclín Kornpuhl; o mocném rode tom viz sir, 597. 
R. 1409 byl maj. Henslín Gobil kramář, jenž tu mél sladovnu, r. 1431 Marik (Mauritius) 
Ocas; pro dluhy dům pak prodán Alexiovi (Lek^ovi) slado vniku. R. 1463 byl maj, Daniel 
Tichava a žena jeho Kuňka ze Špimberka, r, 1482 Oldřich Tvoch z Nedvídkova, r. 1488 
Vojtech Ojíř z Očedělic. Potom slul dům Venkovský po Vénkovi z Běchar; pak vdova 
jeho Uršila z RonŠperku, Alexej z Ronšperku, Mandalena z Vrtby, žena Litvína z Klinšteina, 
r 1514 Václav Kožišník, Jiři Kosmáček, r- 1527 pekaři Jílek a Havel Turnovský, od jehož 
syna dúm koupil a r. 1612 přestavěl Bassevi. Od Rosy z Portheimů dům r. 1897 koupila 
obec, jež tehdy expropriací nabyla též domu následujícího, — Č. 73-10 mél po r. 1400 
Mik Puschwiczer, jeho vdova si vzala Jana Reyta z Třeboné. Dům slul u láhví či 
u flašek (ad flasscas); r, 1449 jej přestavěl kožišník Jakub. R. 1469 byl maj. Zikmund 
z Březové, r, 1476 Výšek z Blažtice, po 2 leteDh Jindřich Šanovec ze Šanova, pak Ofka 
z Petrovic, 1482 Prokop z Velevic, 1506 Eliška z Podviní, 1507 Anežka Lesanská z Če- 
čelic, pak Jan Beztahovský z Říčan, roku 1528 Vojtech Lumenda, a říkali dům Lumen- 
dovský. Jan Soukup z Grusperku byl posledním maj. křesťanským, prodav dům zvaný 
tehdy Konopovský r. 1621 Bassevimu. R. 1685 koupil dům méšťan Karel Lampl^ pak 
komorní rada Ant svob. p. z JaninelU na Mécholupech^ nejvyšíSí perkmistr v král. Českém. 
— C. r, 72-8 1363 odkázala Kačka z Hor>' svému zeti Rudolfovi, od něhož koupil Hensil 
Meissner, n 1415 kramář Hensiin Goblín; od jeho vdovy koupil Albert Pleitinger; r. 1437 
Martin Lichučevský či z Čilice, r 1457 Pcchanec z Lochičic; r. 1477 slul dům u šachov- 
nice a mél jej písař podkomořího Zikmund z Dvořišť, pak lékař Vavřinec z Rokycan, 
rektor university. Od ného král Vladislav dům koupil r. 1480 pro kanceláře desk, i říkali 
u desk. Na zač, 17. stol. mela dům Žoňe Urspergová, jež mela spory stavební se sousedem 
Bassevim. Poslední křesťanský majitel domu, tehdy zvaného u zlatého páva, byl r. 1621 
Václav Paulin a platil pokutu při konfiskacích. Že Židu majitelů buď jmenován Zachariáš 
Pesachua, židovský lékárník. — Č. 71-6 také méla Kačka z Hory, r. 1366 Merboth písař, 
»notarius Baumbergerius*, 1410 Mik. Mastovec maršálek staroměstský; jeho vdově obec 
darovala kapli Všech Svatých, která stála vzadu za tímto domem a domem, kde později 
byl klášter Paulánův. Tehdy slul dům len u sv. Jiří. Na konci 15. století byl majitelem 
Ondřej Šalamoun, a pak říkali u Šalám ouna. R. 1541 měl jej Fridrich z llormburka, 
r. 1550 Zikmund Frajskut, jenž jej spojil s domem u trouby na rynku (č. 933); však 
r. 1624 zase byl oddělen, kdy Sezima z Vrtby jej prodal Šal. Bondymu. 



Malé nám. L, mezi Staroměstským nám. a Karlovou uL^ krásné a malebné 
svými domy s podsíněmi (viz prii. 24.), uzavřené vystupujícím domem č. 4-10 
i křivolakým zakončením ul. Karlovy i podobným ústím k Mikuláš, ul. A pravé 
strana s podloubími má býti regulována, takže by všech téch domův odňata byla 
část přední, ba zmizeti mají i oba domy (č. 4 a 3 st), jež odděluji prostranství toto 
útulné od Velikého nám. Staoe-li se tak, na vždy zmizí krásný obraz, jejž vykouzlen 
jsme vidéli na výstave národopisné dle rad dr. Zikm. Wintra, inž J. Heraina a prof, 
J. Stibrala. A byla to tehdy výstavy část nejzajímavější.* 

V nejstarší době nám. toto slulo trhem ovocným (forum fructuum), že tu 
sedaly prodavačky ovoce, ovocnice; při podloubí místo méii »vlasaři* či věncčnfc% 
a proto říkali tu trh věneěný či věnečnický. Na sev. straně též Hkali pod uzdári, 
kteří měli krámky na vedlejším fJnhartskem nám., i v kuchyňkách dle pouličních 
kuchyň u kostela sv, Linharta. (Viz str. 659.) 



* Viz ČeskJJ lid V, str. 507 a Wintcr, Osvěta 1895. — Sakařův a Klusáčkův návrh zachovává 
půdorysně namésti i podloubí (též aby bylo v domč U lva). Také umclccká komise vyslovila se 
pro úplné zachování. 



679 



Na stranč jižní a západní byly domy veliké a výstavné jako na Velkém nám. a zvlažte 
pěkné krámy lékárnické,* kdežto domy s podloubími byly vždy užší, menSí. A nyní 
poslechněme výborného znalce staré Prahy Z. Wintra: 

Malý ryneček I Mám jej rád jako starého přítele. Prostranství jeho není tou měrou 
důležité jako sousední veliké náměstí, ale prostranství to má také švarné domy s pod- 
síněmi, ovšem domy užší, tedy hustější než na velikém rynku, a právě toto husto domů 
o starých štítech a vysokých střechách v trojec skupené hledí dolů na malé náměstí nějak 
srdečněji, přívěti věji nežli obšírné domy na vážný rynk veliký. Na Malém rynečku jest 
útulněji, tepleji, zvláště pod večer, když se tmíti počíná. Živo tu bývá za celý den dosti; 
uzounká ulice od mostu Karlova stále ze sebe vypouští spoustu lidí do rynku se beroucích 
a stále nové spousty od onud se ubírajících přijímá; kromě tohoto ustavičného proudu 
oživen Malý rynek za celý den štěbetavýrai a hádavými ovocnicemi a věnečnicemi, které 
tu svými stoly, stolky, košíky, plachtami na zemi rozestřenými a ošitkami vyplňují největší 
část rynečku. 

Také s druhé strany od Platnéřské ulice hojně lidí stále se ubírává, díl do židov- 
ského města a díl ke kuchyním čili krčmám u kostelíka sv. Linharta postaveným, nízkým 
a hlučícím. Večer vycházeli sousedé před domy a posedali na stupních, na kamenech, na 
dřevech z krámců složených a povídali sobě o denních strastech a bolestech i překlepávali 
své bližní. 

Ozdobou náměstí jest studně, restaurovaná r. 1878, s mříží renaissanční 
umělé práce zámečnické; letopočet 1560 na dveřích studně proti domu Richtrovu 
svědčí o ctihodném stáří. Viz obr. str. 681. Wintcr, Kult. obr. I. 533. — Na veřejných 
prostranstvích všude druhdy bývaly kašny, u nichž bývalo živo hlavně k večeru, kdy 
služky tu se scházely; bavily se spolu i s jinými, a někdy, čekajíce u roury, i popraly. 

Dům č. 144-1 v ráji, jak slul již r. 1480, byl z největších domů pražských. Zde 
r. 1374 byla lékárna Angela z Florencie, jenž měl proslulou zahradu v nyn. ul. Bredovské, 
po něm Ludvíka či Lojzy apotekáře, pak syna jeho Anděla; proto dům slul též u Anděla. 
R. 1474 dům držel Jan Legát, jehož vdovu r. 1487 si vzal soukeník Bohuslav Kroupa; 
proto pak slul Bohuslav Legát od Ráje. Byl mezi protivníky nenáviděných konšelů,** 
potom popravených, a r. 1484 stal se sám konšelem. R. 1513 byl poslem do Uher a na 
cestě té zemřel ve Vídni; tehdy Vídeňští nechtěli » kacíře* tam míti pochována a chtěli 
mrtvolu spáliti nebo hoditi do Dunaje. Až syn jeho si přijel pro tělo a pochoval v kostele 
týnském. 

R. 1484 byl majitelem Jan z Lestkova. R. 1587 zde zemřel Mich. Karyk z Řezná, 
bohatý měšťan pražský, pohřbený v kapli Betlémské. Ten u sebe hostil Jana Augustu 
a bratra Jakuba, když r. 1561 přivedeni byli z Křivoklátu na přímluvu Filipíny Velserové 
k jednání a výslechu od Jesuitů. Za Schallera bylí majiteli Moric z Mayensbachu a Ledvinka 
z Adlersfelsu. Později tu bývalo známé knihkupectví Dominikusovo. R. 1836 byl tu krejčí 
Erasmus Krach, jenž se honosil, že šil uniformu generálskou cis. Ferdinandovi. V zadním 
křídle posud jest zachována krásná síň z doby pozdní gotiky, cechovní čtvercová jizba 
s hvézdovitou klenbou. Bývala v patře kavárna Breithutova; nyní v domě jest veliký obchod 
firmy Deckert a Homolka i antikvariát Tausigův. 

Č. 143-2 u modrého lva, dříve u bílého lva; r. 1405 Petra Habharda či Habarta, r. 1418 
Aničky, vdovy po něm, a druhého manžela jejího Šimona; dříve mu říkali Šimon z Chrasti. 



* Ač se podobá, že lékárny jakési byly již dříve, zvláště u nemocnic na př. kupecké v Týně, 
přece v Praze prvním lékárníkem (apothecarius) se uvádí až r. 1353 Augustin apotekář z Florencie, 
jenž měl tu lékárnu v č. 459-11. Známější jest krajan jeho Anděl (viz str. 75.), jenž měl lékárau zde 
v č. 144-1. Současně tu v č. 458-12 byla třetí lékárna. (Když na počátku bouří husitských Němci 
utíkali z Prahy, lékárník Huttern odešel do Lipska a založil tam první lékárnu u zlatého lva.) 
Celkem na poč. 14. stol. bylo v Praze lékárníků sedm, všichni na Starém městě; vedle léků při- 
pravovali všeliké lahůdky či konfekty pro mlsné, jako nyní cukráři. Jak divné mívali léky, poví ti 
Winter, Kult. obraz II. 208; o zařízení lékáren tamtéž I. 581 n. 

** V roztržce strany podobojí konšelé chtěli násilně odstraniti odpůrce, ale když se úklad 
vyzradil, obce se zdvihly a vybily všecky 3 radnice v září 1483 ; Kroupa na první znamení na zvony 
vedl lid proti radnici staroměstské. Viz str. 101. 

680 



pak Šimon od bílého lva. Šimon koupil od kláátera sv. Anny ves Radlici a byl mezi posly 
n 1420 ke králi Polskému a r. 1433 mezi 8 důvěrníky, kteří vyjednávali v Praze s posly 
snému Basilejského. (Více viz Tomek VIIL 443 n.) V 2. polovici 15. stol. dům držel kopec 
Matéj, účastník vydání české bible s Janem Pytlíkem, sousedem; v tom dome asi byla 
první knihtiskárna pražská, již pak měl Václav Bakalář* z Kouřimě a potom snad 
Pavel, syn Severína Kramáře ze Starom, nám. č. 930-11. R, 1520 od něho dům koupil 
Mik. Konáč či Konáček i Finitor, písař viniční, jenž tiskl a vydával knihy od r. 1507 
nejprve s Janem Volfem ze Šmerhova (část nyn. Starom. radníce)» pak sám; ale při tom 
zůstal v úřadě a dosáhl r 1516 erbu a přídomku z HodíŠtkova, Po 4 letech se stal 
místosudím dvorským a sem přenesl svou tiskárnu z domu u P. Marie na louži čís. 102. 
(Proto mu také říkali Mik. Konáč z Louže.) Tiskárna jeho byla té doby v Praze největší 
a trv^ala až do jeho smrti r. 1546, (Viz o ném Vlček, Déj. č. lit. 340-352. Flajáhans str: 269, 
až 274.) R. 1526 byl Konáč mezi 18 posly, kteří jeli do Vídně oznámit Ferdinandu, že 





Na Mtlém namésti. 



byl zvolen za krále českého; bylo v poselstvu 6 ze stavu panského, 6 z rytířského a tolikéž 
z měšťanstva. Z Prahy mimo Konáče známý Jan Pasek, Ziga Vanídkovic a kancléř městský 
Oldřich, s nimi měšťan z Kutné Hory Mikuláš z Práchňan a mistr Mikuláš Černobýl ze Žatce. 
— R. 1783 dum (se třemi vikýři mansardovými) koupil Petr Bri^enti. 

Č. 142-3 u tři bílých růží, dům železníka Rotta, ozdobený dle starobylého obyčeje 
freskami, ovšem rázu moderního, dle návrhů Mik. Aleše. První majitelé zlatník Meinhard, 
r. 1405 Fridlin Kussenpfennig. Tehdy slul dům u pštrosů; žt pak potom jej koupil Jan 
(Johanko) Ochs (příjmení to posud trvá na př. hojně v Hardeggu u Vranova v Dolních 
Rakousích), říkali tu pak u vola i u volka. Byl to dům nad jiné měšťanské ozdobnější** 
s několika štíty kamennými a sgraíittovými obrazy z bájeslovi. Když Pražané konfiskovali 
majetek uteklých Němců, vzali i tento dům Jana Ochsa i jeho statek v Okrouhlíku u Měl- 
níka. Za bouře po smrti Želivského r. 1429 s jinými stát byl konšel Johánek »od vola 



• Byl purkmistrem r, 1509 při jednáni Starého a Nového města o jednotu, po 3 letech poslem 
na sjezd Kladský, a jeátó dlouho vidy jmenován mezí nejpřednějSirai měšťany staroměstskými. 

'• Dle iprávy z r, 1787 starodávný gotický dům byl n 1784 obnovován a při tom pozbyl 
dřívějšího renalssančniho zevnějšku; bylo pak tu obecni skladiáté soli. 



681 



peřestého*. R. 1433 dům tento odkázal prve avedený soused Šimon na opram mostu, 
pobořeného rok před tím povodni. Od úředníků mostu (officiales pontis) jej po roce koupil 
jan ze Lhoty. 

V druhé polovici 15. stol. dům »u volka< měl znamenitý měšťan a kolem r. 1500 
perkmistr hor viničných Jan Pytlík ze Zvoliněvsi, jenž r. 1488 s jinými třemi vydal první 
tištěnou bibli českou (viz str. 428.). Měl vinici »horu Pytlíkovskou « za hradem a velikou 
zahradu tam, kde jest nyní zahrada Valdšteinská. Na jeho přímluvu r. 1499 nebyli trestáni 
žáci, kteří přes zákaz chodili >Mikulášem«. — Pak byli maj. Míchal a Mik. Karykové 
z Řezná (viz dům předešlý), r. 1578 Faltín či Valentýn Kirchmajer z Reichvic, jenž v čas 
vzpoury byl primasem staroměstským; v jeho domě po bitvě bělohorské Zimní král i s krá- 
lovnou přenocoval. Nevím však, byl-li to tento dům či č. 459, o němž dále více uslyšíme. 
Poněvadž však Kirchmajer, jsa z mírných utrakvistův, stavům odbojným odporoval a po 
bitvě Bělohorské u císaře se domáhal odpuštění, po smrti své r. 1622 pokuty jemu uložené 
byl osvobozen. Však syn jeho Jan platil pokutu, a když sloužil u nepřítele r. 1632, odsouzen 
byl všeho jmění. Viz str. 687. — R. 1781 koupila dum Marie Barb. Macalová; byl tu tehdy 
prodej porcelánu a plechového zboží. — Zde r. 1835 bydlil známý ředitel divadla Jan 
Ncp. Štěpánek. 

O domě tom se vypravuje povést: Bydlívaly tu tři sestry, dívky krásné, ale hrdé, 
jež po smrti matčině mezi sebou žily v nesvornosti tak, že ani spolu nemluvily a každá 
obývala jedno poschodí. Všecky snily o ženiších urozených a bohatých. Vskutku pro každou 
z nich si přijel neznámý pán, jenž se vydával za hraběte nebo lorda nebo knížete a všecky 
Iři ve 3 nedělích se vdaly a odjely do ciziny. Ale nebyli to prý tři ženichové, nýbrž 
jediný dobrodruh, jenž tím způsobem se zmocnil peněz a skvostů všech tří hrdých dívek, 
které v cizině pomřely v bídě. Dum pak dlouho stál opuštěn a nazván »u tří bílých ruží«. 

O domě č. 138-4 (kde jest poštovní úřad a městská statistická kancelář) viz Linhartské 
nám. Na protější straně jsou domy s podloubími, která k nám asi přišla z Itálie; stavěla se pro 
obchod i k ochraně za deště a poskytují pěkný pohled. — Č. 9-5 u 3 kominíků, r. 1443 
u sloupů, již obcí koupený s ostatními zde na zboření. Jest to dům starobylý s mohutným, 
dle půdorysu zakřiveným štítem. Nejstarší maj. Henslín Gundackcr r. 1408, r. 1429 
hokynník (poneslicus) Robich, pak známý Jeroným Šrol, r. 1433 Václav Konstanský. — 
Úzký jest dům č. 8-6 u modrého sloupu, r. 1408 u hřebenů. Tehdy dům ten prodal 
Mikuláši Weisswassrovi Albert Chotek z Kopaniny. (Viz též str. 60.) Další majitelé Jan 
Žatecký, Jan Vrtělka, Jakub syn Hanuše železníka, r. 1433 uzdář Martin Nosek. — Tyto 
dva domy (8 a 9 st.) zabaveny byly r. 1621 Janu Knotoví, voj. sekretáři Matyáše zThurnu; 
koupila je Eva Švihovská z Ryzmberka a Švihová. 

Č. 7-7 u tří lip, r. 1400 u raků, páku červeného raka; nejst. maj. kupec Jakub 
Wies^nter r. 1401, pak krejčí Jan Černý řeč. Polák, r. 1410 Václav Lítochleb, pak švec 
Vavř. Malina, r. 1600 Mat. Blovský z Palatina. Za Schallera byla tu továrna na berlínskou 
modř. — Č. 6-8 u tří mečů r. 1456 u koníčka, nyní hospoda Omnibus. R. 1404 měl 
jej Oldřich Ochsel (Volek), r. 1431 Václav Kadeřábek. — Č. 5-9 u zlaté dvojky, r. 1416 
u vlků. R. 1404 měl dům krčmář Křížek řeč. Huně, r. 1418 jej od Jana Kbelského koupil 
krejčí Václ. Hedvika, o němž za chvíli více uslyšíme; po něm uzdář Mik. Opselka, jenž 
r. 1438 byl jat s jinými měšťany a vězněn na Žebráce; ale zabivše strážného šťastně utekli. — 
Když totiž před nastoupením krále Albrechta v Praze vládli hejtmani, ustanovení ještě od krále 
Zikmunda, dali zjímati přední muže pražské strany protivné; mimo Opselku byli to Matěj 
Smolař (viz dále č. 459), Václav Hedvika (viz tamtéž) a j. Nedlouho potom (r. 1440) stal se 
pokus o dobytí Prahy; viz str. 201. — Č. 4-10 (průchodní) zlatý roh, majetek obce, v 15. 
a 16. stol. dům Pecoldovský po plátenníku Pecoldovi r. 1404, náleží též k Starom. nám. 

Č. 459-11 u modrého jelena jest živý průchod do Michalské ul. Bývaly tu zprvu 
do předu dva domy: jeden u mouřenínův, později u vlčího hrdla; r. 1354 maj. konšel 
Jan Rošt, jenž vzadu prodal část domu r. 1361 na zřízení fary u s v. Michala. — Zde 
měl lékárnu před r. 1400 Augustin z Florencie, apotekář, jenž r. 1393 od rytířů 
Maltczských koupil zahrady na nyn. ostrově Střeleckém, držel mlýny při západním konci 
Betlémské ul., kde jest nyní nábřeží, a pěstoval léčivé byliny pod Větrovem na místě nyn. 
kláštera Alžbětinek. Také před domem jeho zde prodávalo ss léčivé koření; v krámě bylo 
po 30 pytlích zázvoru, hřebíčku, pepře, muškátu a j. Vdovu po Augustinovi si vzal Mikuláš, 

682 



zvaný pak Mikuláš Augustinův, r 1410 nejvyšší písař král. Českého, jenž dům prodal roku 
1405 za 341 kopu gn; ač sám své zápisy psal némecky, přece hlavně se pričinoval, aby 
národ Český dostal na universitě tři hlasy. R. 1411 si koupil hrad Egerbcrk u Klášterce, 
pozdéji Okoř, i čtou se tedy jména jeho: Mikuláš z Prohy, z Egerberka, z Okoře. Roku 
1416 za maj. Jakoba Wisentra *od mařeni nu v* byla tu hospoda (hospitium) pro cizince, 
jako nyní jsou pravé » hostince* či hotely. Fo Janu Kiírzncrovi, jenž asi utekl, dům ten 
držela obec; r. 1428 koupil konšel Mat. Smolař; jenž mel též vinici nad Vršovici, kde 
jest nyní Grebovka. R. 1427 po zajetí knížete Korybutoviče stal se konšelem jako soused 
krejčí Hedvika. Po nezdařeném vpádu Koldově do Prahy (viz str, 201.) byl jat, obviněn 
ze zrady inéita a na rynku pod pranérem sťat v. 1440. Říkali, že byl sťat nevinné, aby pan 
Hanuš z Kolovrat dostal statek jeho Příbram. Dum tento Smolař prodal před tím r. 1438. 

Na počátku 17. stol. byt tu dům Kirchmajerovský; dédici po Janu Kírchmajerovi 
z Reichvic (viz str 686.) r. 1629 prodali jej Fr. Cortesiovi z Peregrina; byl to horlivý 
katolík, primátor staroměstský od r. 1631, císaři věrně oddaný, R. 1633 dům koupit 
Hendrych hr. z Holky (Heinrich Holk), jenž ze služeb dánských přešel r. 1630 k císař- 
ským; byl to vzor krutého důstojníka z doby války třicetileté, povéstný svým kyrysnickým 
plukem, Získav si přízeň Valdšteinovu, byl r. 1632 jmenován polním maršáíkem, I říkali 
dům Holkovský. Zatím emigrant Jan Kirchmajer se Sasy se vrátil a odsouzen byl všeho 
jmění; dům hrabě Valdštein přepustil svému rytmistru a kancléři Hendr. Neumannovi, 
jenž s ním r. 1634 v Chebu byl zavražděn. Polom domu se ujímal cis. plukovník svob. 
pán Jan Rudolf z Bredau; ale ponechán byl vdově po hraběti z Holky a na domě po- 
jištěno 22Í.K) zl, vdově emigranta Kirchmajerové a jejím dětem. Nějakou dobu držel pak 
dům nejvyšší lieutenant Jan Bryx pro pohledávku svou, až r. 1638 dum dědičnj odevzdán 
Janu Rud. z Brcdau. V 18 století byl majitelem hrabě Martinic. 

Druhý dům, na ncmž později (po r. 1480} byl obraz sv. Václava, měl kr>lciTi 
r 1400 Jan Flaier, jenž založil dva oltáře u sv. Michala spoíu se sestřencem svým Janem 
apotekářem. Po něm, jak jsme slyšeh na str. 456,, nyn. ul. Kamzíková slula Plaierovou, 
Také tento dům zabavivši obec prodala roku 1428; koupil jej pověstný krejií Václav 
Hedvika Měl zprvu dům v Truhlářské ul. č. 1113-8^ pak přestěhovav se na míslo živější, 
měl dům zde prve uvedený č 5-9. Od příjezdu Zikmunda Korybutoviče do Prahy r. 1422 
byl konšelem a mocnou osobou; aíe všem se nezachoval. Praví o něm současná píseň: 

Hedvika krajčí misterný, 
byl někdy člověk pokorným 
jižť jedné palcátem kývá, 
Ižf faleš pevně podšívl 

Byl prý vůdcem Pražanů, kteří obléhali Karlův Týn. Na hradě neměli již potravy, 
jen iednoho kozla, a vyslali tedy žádat za příměří na 24 hodiny, že prý budou slavili 
svatbu. Hedvika povolil. Zabili na hradě milého kozla, kýtu potřeli krví, posypali srnčími 
chlupy a poslali Hedvikovi, prý z vděčnosti za příměří, Pražané vidouce zvěřinu, myslili, 
že na hradě mají nějaké tajné spojení s venkovem a že by jich proto hladem nevy mořili. 
Odtáhli tehdy s nepořízenou do Prahy, a od té doby prý krejčí škádlíváni bývají kozlem, 
že krejčí Hedvika kozlem byl ošálen. Jeho snad byl návrh dobývati hradu nelibou vůní 
z pražských žump, viz str 154. 

Hedvikovi asi se vedlo dobře; roku 1428 si koupil tento dům» a všude byl mezi 
prvními Pražany. Dojížděl i na venek ► sázet* konšely (jako v Chrudimi n 1429), jednal 
se Sirotky, s císařem Zikmundem i legáty Basilejskými — věru málokterý krejčí v Praze 
tak se stal znamenitým. 

Ale v tehdejších sporech i na něho přišlo; jsa rozhodným Husitou, protivil se roku 
1438 bezvýminečnému přijetí Albrechta Rakouského za krále a s jinými byl zajat a vězněn 
na Zebráce, Podařilo se i jemu utéci a žil pak na Mělníce, kde asi zemřel, nedočkav se 
smíru v Praze, když bylo uprchlým a vypověděným měšťanům dovoleno se vrátiti. — Dům 
držel po něm syn jeho Jan Hedvika, jenž měl po otci též vinici* na Petříně (při dome 



♦ Z ní Kateřina, %^tiuČka Hed víko va, manželka Mikuláše 2 Duchcova, odkázala r 1487 kostelu 
v Týně 10 pint vína červeného ročně a jednu pintu ke kostelu sv, Michala. 



683 



č. 345-27 ve Vlašské ul.) a jinou, řečenou Šrámovskou či Sulkovskou, nad Vršovici. Dum 
dlouho slul Hedvíkovským. 

I potom majitel domu toho byl znamenitý; jest to Jan Hlavsa z Liboslavě, jenž 
r. 1519, jsa hofrychtéřem měst královských, si koupil též známý dům u železných 
dveří č. 436 (v Jilské ul. 18 n.), r. 1526 Červený lis v Libni. Erb a název z Libo- 
slavě dostal od krále Vladislava II. r. 1515. Začal s málem; přišel ze Stříbra, byl chudým 
žákem, pak kantorem, r. 1497 písařem desk lenních, až zbohatl — ženitbou. R. 1509 
ponejprv byl v radě staroměstské a za tehdejších sporů s Novoměstskými osobou vynikající, 
jsa výmluvný a obratný. U Tomka v díle X. a XI. mnoho najdeš o jeho působení veřejném. 
Nás nejvíce zajímá jeho dlouhý spor se známým Páskem z Vratu (viz str. 226.), jenž 
r. 1524 dal zatknouti předešlé konšely strany lutheránské; Hlavsa šťastně utekl, ale prese 
všecky žaloby a prosby byl ve vyhnanství do r. 1529, kdy král Ferdinand I. pokořil 
Paska a vypověděl, a Hlavsa s ostatními mohl se vrátiti; i byl pak perkmistrem hor vinič- 
ních. Pochován byl r. 1534 u sv. Michala. Měl tři syny; z nich Petr byl úředníkem mince 
na Horách Kutných, r. 1533 správcem úřadu nejvyššího mincmistra; Jan byl r. 1539 
maršálkem staroměstským, třetí, Chrysostom zdědil dům tento. Z domu toho Radslav 
Hlavsa z Liboslavě za vzpoury r. 1618 spravoval úřad nejvyššího mincmistra na Horách 
Kutných, kde r. 1624 byl primátorem. 

Oba domy r. 1758 od kníž. Fr. Oldřicha a bratra jeho Jana Jos. Kinských koupil 
Fr. Beringer a r. 1759 přestavěl v jeden; r. 1787 i později se čte jméno Peringerský 
dům, prý veliký a pohodlný. Za Schallera byl tu sklad valdštejnských duchcovských suken. 
Později zde bydlil prof. aesthetiky na universitě Josef Meinert, od něhož r. 1802 — 1804 
byl vydáván časopis Libussa. R. 1835 prof. ryt. Bousifet měl tu školu jazyka franc, ital. 
a anglického. — Nyní dům ten znám jest jménem Richtrův dům nadační, a jest to 
maj. chudobince u sv. Bartoloměje. Jan Richter (1791 — 1867), zlatník pražský, odkázal jej 
a spolu 20.000 zl. chudobinci, učiniv ještě jiné odkazy dobročinné. Desky o tom jsou na 
domě s obou stran. R. 1882 byla tu zřízena centrála sítě telefonní; nyní tu jsou místnosti 
obecního referátu stavebního (mag. rada Václav Jíra), úřadovna okr. školních rad (mag. 
rada Jindř. Mlynář), referátu asanačního a plynárenského (mag. rada dr. Aug. Stein) 
i referátu taxy vojenské a městské ubytovací komisařství. 

V přízemí má závod optik Vejtruba Jos. ml. a Vondráček obchod kožišnický. Bývalo 
tu knihkupectví Ehrlichovo. Ve dvoře jest vchod do veliké stoky; tudy při veřejné ná- 
vštěvě prací kanalisačních na jaře r. 1903 pod zemí se procházelo až k radnici blíže 
balkonu, kde byl východ. 

Vyskytla se myšlenka zbořiti tento dům a proraziti sem ulici Michalskou; tím by 
zcela zničeno bylo útulné náměstíčko. Navrhuje se místo toho zříditi přestavbou dvojitý 
nebo trojitý podjezd, čímž by se úplně vyhovělo kommunikaci. 

Skrovnější jest dům č. 458-12 u zlaté lilie (již r. 1405 u lilium), také starodávná 
lékárna, ve 14. stol. Onoforova, roku 1405 Rudolfa apotekáře, zetě Kateřiny vdovy po 
Henslínu Lupoví, r. 1418 lékárníků Mikuláše, pak Vaňka. Za Vladislava II. byl tu lékárník 
Tomáš, jenž prý z návodu krále Matyáše chtěl otráviti krále; poslal pro jed do Benátek 
jakéhosi chudého panoše Jiřího Hluchého z Hory Kutné, jenž koupil tam za 250 zl. jed 
tak silný, že pouhým vdechnutím by se otrávil. Ale od vlády benátské dána výstraha 
králi, a oba vinnící jsou jati. Při právu útrpném Tomáš dokonal, Hluchý na Karlštejně 
umořen byl ve strašlivém vězení nebo sám se otrávil. R. 1513 byl Mikuláš >od lilium* 
královským apotekářem. — Před lety tu bylo známé knihkupectví, jež založil J. G. Calve 
(t 1809); nástupcem jeho byl Rudolf Tempský, nyní J. Koch. — C. 457-13 (býv. průch.) 
u zlatého orla (již r. 1429), později se soškou P. Marie, nyní lékárna u zlaté koruny. 

Č. 456-14 u černého koníčka (jest na domě), r. 1409 u kozlů (ad hircos); první 
maj. r. 1405 zlatník Christofor, pak Vilém pláteník, Mik. z Kladska. — Č. 455-15 (roh 
Karlovy ul.) dříve dva domy; u 5 skřivanů (do Karlovy ul.) au zlaté koruny (do 
náměstí), jindy jeden dům u kapra. Nejstarší majitel krejčí Koník, pak Petr purkrabí na 
Točníku, r. 1405 krejčí Jaxo Kulhavý, r. 1426 mečíř Mat. Zajíček, pak švec Ondřej 
Chrast. Dům ten s lékárnou Jakub Beringer prodal Mich. Richtrovi, jehož vdova r. 1765 
si vzala Jana Jiřího von Helly, povýšeného na šlechtictví r. 1767. Po něm t^yl maj. syn 

684 



Ignác von Helly. Majitel byv, zdejŠS lékárny Karel Helly byl r. 1825 jedním ze zakladatelů 
České spořitelny, do r* 1861 vrchním ředitelem chudinských ústavů praíských. 

Než opuslíme krásné to místečko, vzpomeňme rázy starých domů pražských vůbec, 
jak jej popisuje Svat. Čech. Jeho pan Brouček viděl domy rozmanité velikosti a podoby^ 
některé i zpola dřevěné, s nemotorné širokými nebo nevídaně špičatými střechami, plno 
rozmanitých výstupků, p.rkýřů s vížkami a divnými kamenickými ozdobami, pavlačí kamenných 
i dřevěných^ otevřených i krytých chodeb, někde vedoucích od domu k domu jako vzduáný 
most, okna nejrozličnější podoby a velikosti, namnoze velmi malá, až i pouhým štěrbinám 
podobná, v nich místo skla po většině jen nějaké nepriihledné blány, tu a tam divné 
spletené a všelijak okrášlené mříže železné, místo dveří domovních namnoze zaokrouhlené 
nebo zašpičatělé branky a fortny, na stěnách donm množství vytesaných ozdob a figurek, 
pestré malování, váude do ulice čouhající železné tyče, na nichž se houpaly tu železná 
rukavice, tu podivný klobouk, tu dřevěná přesiice a jiné odznaky řemesel, neb obrovské 
dřevěné i železné hrušky, hvězdy a jiná znamení domnvní; vše dohromady poskytovalo 
obraz tak pestrý, rozmanitý a zvláštní, že byl pan domácí Brouček jako v Jiřikové 
vidění. 

Tato znamení domovní zastupovala dříve naše čísla; » štíty c domů železné^ kamenné, 
na plechu malované, později ze štuku dělané byly předkům našim dostatečný; ba někde ani 
Štítu toho nebylo a jmenovali domy jen po majitelích, kteří ovšem často se měnili; přece 
však někdy i sto a více let udrželo se jménu některého vlastníka dědičně. A jako chvály 
hodno jeíit ponechávati slará jména ulic, tak bylo by si i přáti, aby staré znaky se ne- 
ztrácel y» naopak obnovovaly. 

Číslování jest tedy vynálezem doby nové, kdy vše podrobeno statistice. Prvni 
— nejstarší — číslování vykonáno bylo r. 1770 za posledního primátora staroměstského 
VácK Friedricha z Friedeoberka; dle toho řadí domy Schaller. Však stala se tehdy pánům 
leckterá chyba, největší ta, že zapomněli číslovati — radnici; utržili z toho dosti smíchu, 
a dali jí pak číslo 709. Druhé číslování, t. zv. staré, dosud trvající, stalo se r. 1805, zase 
pro každou čtvrt městskou zvláště. Jest ovšem praktické, ale přece vede k zmatkům, když 
někdy čísla domů zbořených a zmizelých se přenášejí docela jinam, jak jsem na příklad 
okázal na str. 324. 

Konečně r. 1868 zavedeno bylo číslování nové pro každou ulid zvláště, tak zv. 
orientační. Základem jeho jest tok Vltavy; čísla v ulicích s řekou souběžných jdou od 
jihu k severu tak, že na levé straně jsou čísla lichá, na pravé sudá. V ulicích příčných 
jdou čísla od řeky, tedy na pravém břehu k východu, na levém k západu. Náměstí jsou 
číslována kolem dokola^ počínajíc číslem prvním domu, který jest na levé straně nejbližší 
k řece; ale nám. Václavské, Fúgnerovo a Komenského se čísluji jako ulice příčné. Podrob- 
něji viz na první stránce Ukazovatele domův. 

Malostranské nám OL (viz obr. str. 687.) a Malá Strana* vilbec. Jako na 
pravém břehu Vltavy, tak i zde za nejstarších dob vzniklo neoh razené podhradí bez 
výsad městských, jež vzr&stalo s rozkvětem hradu Pražského t. j. Hradčan. A zajisté 
Qejprve a nejvíce zalidněno bylo při cestě s hradu k mostu. Ale na prostoře nynější 
Malé Strany bývaly též vesnice Újezd, Trávník, Nebovidy a Obora pod Petřínem, na 
Písku a u Brusky. Váe náleželo k župě Pražské, kdežto větší osady na břehu pravém 
byly v župě Vyžebradské. 

Když Václav L rozšířil a ohradil Staré město, zde opevnění se stalo pouze při 
řece {menší věž mostecká, kolem kláštera Johannitů-Maltánů a kolem dvora biskupského; 
viz str. 426.). 

Teprve n 1257 Přemysl Otakar, ohradiv nově hrad, založil zde druhé město 
hrazené, královské a přivolal cizí, saské osadníky, jimi místa přidělil, vyhnav Čechy 

♦ Viz ivlááté Herold-Hcrain, Malebné cesty po Praze, 18%. 



685 



W 



či přesídliv část obyvatelstva násilné na jiná místa. Noví, svobodní měšťané* byli 
hrdí, neboť stáli v téže důstojnosti jako měšťané na Starém městě, kdežto dříve tu 
byl lid poddaný. Nazývali své město Novým městem pod hradem Pražským či 
pod zámkem, potom Menším městem Pražským, zvláště když založeno bylo 
Karlem IV. Nové město na pravém břehu, a od 17. stol. »Malou Stranou*. 

Z doby Přemysla II. též pochází pečeť malostranská s nápisem: Sigiilum cívium 
Pragensium de Nova civitate. O erbu rozšířeném od Leopolda I. r. 1657 viz Ottův SI. N. XX. 
•tr. 627. 

Však město Otakarovo bylo mnohem menší, než jest nynější rozloha; tak na př. 
klášter Johannitův byl již mimo hradby a pro sebe tvořil zvláštní pevnost. Na druhé pak 
straně mostu podobnou tvrzí byl Biskupský dvůr, kde jest nyní Ulice k mostu, Josefská, 
Letenská a Lužická. 

Nejlépe rozlohu jeho poznáme dle bran, jež byly: L Písecká v nyn. Valdštýnské ul. 
asi u domu č. 157. 2. Fortna u kláštera sv. Tomáše za kurem sv. Tomáše a č. 34, tedy 
o něco dále, než jest nynější oblouk přes ulici. 3. Brána u mostu přes Vltavu. 4. Fortna 
k Vltavě mezi potomním domem Saským (č. 55) a lázní č. 286. 5. Brána Újezdská v nyn. 
Karmelit. ul. viz str. 556.. 6. Hořejší či Strahovská, později též » Černá branka*, uprostřed 
nyn. ulice Nerudovy mezi domy č. 216 a 244. — Proti hradu opevnění nebylo. 

Když se opevňovalo Nové město Karlovo (r. 1348-1350), také zde kolem Menšího 
města či bývalého Nového města stavěly se nové zdi, protože dřívější zeď (stará skoro 
100 let) byla asi již chatrná. Ale tehdy město toto se nerozšířilo; teprv r. 1360 Karel IV. 
dal stavěti novou zeď v širším objemu, čímž i některé dřívější vsi nebo předměstí dostaly 
se do obvodu městského. Ale starší zdi nienšího obvodu nebyly zbořeny, a i brány zůstaly. 
Stavělo se ještě r. 1361, kdy byla veliká drahota. (Viz Petřín.) Nová zeď táhla se od 
Hradčan k záp. přes nynější Nový svět, odtud na jih přes Petřín dolů na Újezd, kteréžto 
osady veliká část zůstala za branou. 

Po rozkvětu v době Karla IV. a Václava IV. veliká rána stihla Malou Stranu 
hned na počátku válek husitských, když při bojích lidu s královskými na počátku 
listopadu r. 1420 celé to město bylo vypáleno a opuštěno. (Viz Čas. Mus. 1843 str. 614. 
1859 str. 8.) 

>Dne 4. listopadu r. 1419 Mikuláš z Husi a Žižka, majíce Vyšehrad v moci, udeřili 
k večeru ze Starého města přes most na Malou Stranu. Boj byl krutý; královští pouštěli 
střelbu na Pražany z pušek z hradu, ze dvoru arcibiskupského i z domu vévody Saského, 
Pražané pak násilím a ne bez citlivé ztráty lidu dobyli brány vedle domu Saského, vtrhli 
na Malou Stranu, kde s obou stran někteří padli, až konečně královští nemohouce odolati, 
vyšli ze dvoru arcibiskupského, z domu Saského, z kláštera sv. Tomáše a z jiných domů 
na hrad, mnoho koní, zbraně nemálo i jiného zboží za sebou zanechavše. Pražané mnoho 
kořisti nabravše, zpět se vrátili do Starého města. Celou noc pak na to šturmováno bez 
ustání na veliké zvony. I byla jest ta noc zarmoucení a úzkosti, lkáni i truchlivosti, jako 
k soudnému dni přirovnána, tak že královna Žofie, vdova po králi Václavovi, o půl noci 
z hradu strachem velikým utekla a žoldnéři sotva hradu zachovali. K ránu hradští po tichu 
sešli z hradu, vybrali vše cenné v radnici, i knihy městské, a radnici pak zapálili. Druhého dne 
— byla neděle — Pražané dopoledne byli na službách Božích, ale odpoledne obnovili boj. 
Zápas o Malou Stranu trval napotom ještě čtyři dni; jednak Pražané, jednak žoldnéři ze 
hradu pomalu ji pálíce, všecku ji vypálili. A tu Žižka vzat jest od lidu na slovo, neb jest 
tu počal bojovati.* 

Aby královská posádka na hradě nemohla si v nedostatku pomáhati loupením ve 
městě, všechno obyvatelstvo pod obojí odtud převedeno bylo na pravý břeh, kdežto 
katolíci ochrany hledali na hradě. Všecky potraviny z Malé Strany byly odvezeny a od- 



♦ Měli svobodné zřízení obecní, vyňati byvše z moci úřadu župního, měli svého rychtáře 
a konšely. Spravovali se právem magdeburským a odvolání z rozsudku jejich konšelův a rychtářft 
šlo obyčejné ke konšelům litoměřickým. 



686 



neseny do Starého a Nového mésta, a budovy spáleny. Jenom v dome Saskem (nyní 
u átejniců), ve brané mostské, v 6ásti kláštera sv. Tomáše a v pevném domě na místé 
nyn. paláce Vaídšteinského usadili se Pražané, aby posádka ze hradu nemohla k řece; ale 
po krátkém čase i to vše spáleno mimo dům Sasky. A tak skoro celá Malá Strana v krátké 
dobé obrácena v černé spáleniště^ z něhož teprv ve dlouhých desítiletích povstávaly nové 
domy. Vzdala se sice posádka hradská již r, 1421. ale obyvatelstvo sem vracelo se jen 
velmi pomalu; v pěti íetech vystaveno bylo jen asi 5U domů, hlavně v ulici k mostu, na 
náměstí a v nyn. u!. Nerudové. 

Císař Zikmund r. 1437 po 3 dni po Praze dal vyhlašovati, aby 5e předešlí 
majitelé spálených domů vrátili do roka a doe; kde se nikdo nepřihlásí, obec aby 
ujala dle své vflle. Ale i pak jen málo se stavělo ai do doby Jiřího; hlavně vŠak za 
Vladislava, když král ten se usadil na hradě, vyvstávaly zde domy úhlednější. 





Malostrftiiské namésti a pomník Radcckčho. 



Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic píše r. 1502: » Menší Praha za mé paměti jeáté 
lémér" všecka obořená nelibé podívání poskytovala; obyvatelé nuzní nejpodlejší provozovali 
živnosti, tak že skoro ani méslem jmenována býti nezasluhovala; nyní však aa krále Vladislava 
zponenáhla se zdvihá, a není pochyby, že nevzniknou-U poznovu růínice, měšťanstvo i k úhled- 
nějším domům i k mohovitosti si brzo pomůže.* 

R. 1507 dne 17, ledna Malostranští dostali privilegium, kterým vybaveni byli 
z moci podkomořího^ a aby konšelé jejich sázeni byli od krále samého nebo jeho 
zástupce, jako měla druhá dvé města Pražská. Teprv tím tato část se stala pravým 
městem; ale brány jejich od r, 1420 stále ve své moci drželi Staroměstští. R, 1497 
vysoudili si Malostranští jen tolilc, že ze cla v branách dostávali ročně 20 kop na 
dlažbu. iViz Čelakovský, Privilegia měst pražských LIV.— LXXIV.) 

Ješté r 1569 Malostranští naříkají, že stěžkem kde se najde město, aby bran svých 
užívati nesmélo, a takhle že zůstává mésto jejich *bez nohou a rukou*, neboí télo jest 
mésto, ale jini mají brány a cla a oni nic. A zase r, 1624 Malostranští, aby došli svých 
bran, zle žalovali na Slaroméstské. (Winterp Kult. obr. I. 246 a.) 



687 



57* 



Když král Vladislav r. 1509 přijel do Prahy, přišli s ním mnozí páni uherští, kteří 
s čeledí ubytováni byli po hospodách na Malé Straně. Tito Uhři se dopouštěli všelikých 
rozpustilostí; dne 13. května v kostele sv. Mikuláše při kázání se rouhali, ba jeden z nich 
do okna vystřelil z ručnice. Dáni proto do šatlavy. Brzy potom seprali se Uhři v hospůdce s holomky 
hradu Pražského, i byl poplach, že Uhři Čechy bijí. Pozdvihl se lid na Malé Straně i za 
vodou, i počalo vraždění Uhrův a to nejen čeledi, nýbrž i pánův. Tehdy soused jeden 
malostranský střelil po Uhru, a koule vletěla ai do okna na paláci královském, odkud král 
se díval. 

Král přísně dal trestati vinniky, neponechav tentokrát soudu konšelům. Dne 25. května 
k večeru na rynku Malostranském pět vinní ků bylo sfato, tři hrozně umučeni » způsobem 
v Čechách neslýchaným, po příkladu uherském*. 

Nově zkvétající město utrpělo požárem v srpnu r. 1503; ale mnohem větší, dílem 
nenahraditelná pohroma stihla NIalou Stranu a Hradčany dne 2. června 1541. Tehdy asi 
ve 3 hodiny odpoledne vypukl oheň na půdě domu řečeného Bašta č. 7. vedle Montágů 
(Malostr. nám. 20 n.); spatřili sice oheň pokrývači pracující na nyn. radnici (č. 35), jak 
vyšlehuje mezi šindeli ve střeše, a učinili pokřik, ale dům Bašta (tehdy pana Ludvíka 
z Gutštejna) byl zavřen, a sluhové v něm volali, že sami oheň uhasí. Však neuhasili, a již 
chytal dům vedlejší a nárožní do Tomášské ul. a vítr roznášel oheň na všecky strany; 
nejprve chytil dům č. 10 (roh Thunovské a Tomášské) a odtud se rozšiřoval ke bráně 
Písecké (vedle nyn. paláce Valdšteinského.) Chytila obecní kuchyně před Baštou na rynku, 
kostel sv. Václava a hned potom i vzdálené domy 24 a 27 n. v Nerudově ul. Vzňala se 
i suchá tráva na valech zámeckých, a tak oheň se dostal i na hrad, jak jsem vypravoval 
na str. 293. 

Tehdy uhořelo asi 50 lidí, mezi nimi pachole ve válce turecké ze zajetí vysvobozené, 
jež nemocno leželo v >maštali< domu, kde chytilo. Požáru desk zemských obratné užil 
Ferdinand I. k tomu, aby zahladil stopu reversu, jejž byl r. 1526 vydal o svobodné volbě 
své na království České; bylf upustil od nároků na dědické právo své vlastní i choti své 
Anny, dcery krále Vladislava, a doznal, že království České přijal svobodnou volbou stavův. 

Po šesti letech nastala osudná pro Prahu pohroma r. 1547 nezdařeným odbojem 
proti Ferdinandu I. Obce pražské pozbyly svých statků a zbraně, a král dav si předložiti 
privilegia městská, dosadil t. zv. městské hejtmany a královské rychtáře, kteří vedli dohled 
na správu obecní. Do rady městské se dostávaly jen osoby oddané dvoru, jmění obecní 
spravoval větším dílem jediný primas. Posavadní odvolání k Staroměstským a Litoměřickým 
jest zrušeno, když zřízen byl zvláštní královský soud nad appellacemi na hradě. 

Však dvůr Ferdinandův byl skvělý; ještě živěji bylo tu za Rudolfa II., když Praha 
opět se stala sídlem císařským. Stavěla tu paláce šlechta domácí a přišlo sem i mnoho 
Němcův a Vlachův. 

Klid v Praze nastalý po r. 1547 přerušen byl až r. 1611, když přivedl Leopold 
Štýrský vojsko Pasovských na pomoc Rudolfovi proti bratru jeho Matyáši i proti stavům. 
Zle vydrancovali Malou Stranu a z radnice odnesli asi 80.000 kop sirotčích peněz, jichž 
se zmocnil známý plukovník Ramé. 

Těžké následky porážky bělohorské těžce stihly i Malou Stranu; všeho statku odsouzeni 
byli sice jen měšťané tři (Jakub Hufnagel, maj. nyn. č. 471 domu Nostíckého, Kryštof st. 
Kober z Kobeřsberka, viz str. 568. a Kašpar Luk, jenž měl dům »na konci mostu«)ataké 
pokuty zdejších měšťanů* byly skrovné proti městům ostatním, ale všeobecný úpadek doby 
se jevil ovšem i zde. 

Když po bitvě bělohorské byla všude posádka císařská, mezi žoldnéři nebylo kázně. 
Když jednou sám správce země kníže z Lichtenštejna nebyl přítomen, vojáci stojící na 
stráži před příbytkem jeho >na pláce malostranském « tajně se vloudili do domu, pokoj 
knížecí vylámali a v něm ukradli na penězích a klenotech za 8000 zl. Což když se vyzradilo, 
14 z nich bylo uvězněno i s Židem, který lup od nich kupoval; jak vojáci byli potrestáni, 
nevíme, ale Žid odsouzen na smrt a měl býti oběšen r. 1622 na břehu blíže katovny 
(nyn. Rudolfově nábřeží). Že však jiní Židé zaň prosili a 10.000 kop mlš. za krk jeho 
vyplatítí se uvolili, byl mu život darován. (Ze Zapovy kroniky.) 

* Bylof na Malé Straně mnoho domů panských a domů kněžských. Viz Bílek str. 968. 

698 



Poslední rok války 3Dleté zle stihl Menší mésto, když Švédové lu byh pány a odtud 
snaiíli se dobýti pravého břehu. Jak asi tehdy MalosLranšIÍ záviděli sousediím svým za 
řekou^ když snášeti jim bylo nenasytnou hrabivost nepřátel! 

Nového vzezření nabyla i Malá Strana, když po válce 3Qleté za Ferdinanda III. se 
stavély hradby nového způsobu; pozůstatky jejich vidéti lu posud u Strakovské akademie. 

Ve smutné dobé 17. n 18. století zvlášté městu tomuto nastal čas nového roz- 
květu; stavěly se tu paláce, kostely a kláštery. 1 bylo tu 7 klášterů v a 17 kostelů v. 

Bylo za jasné noci 26. listopadu 1741, když bavorský Karel Albert udeřil na 
hradby u Strahova; tu spojení s ním Sašové zahnavše u brány Bruské po druhém útoku 
vojsko císařovny Marie Terezie (stálo tam hlavně 400 studentu), úvozem ve Brusce spěchali 
sem na namésti, a rozestavivše se tu obsadili i okolní ulice. Také se strany Nového města 
udeřili nepřátelé — byl tam sbor francouzský — na Prahu, a tak do rána již všechno 
město byio v moci nepřítele, jenž chtél se stáli králem Českým. On sám přenocoval 
v Břevnově a byv přítomen ráno m5í sv. v kostelíku na Bílé Hoře na poděkováni za snadné 
vítězství j ještě téhož dne táhl na Hradčany. Tam uvítal jej s duchovenstvem arcibiskup 
hrabě z Manderscheidu a dovedli jej k sv, Vítu, kde konáno slavné Tedeum za hřímání 
dél a znění všech zvonův. 

R. 1783 spojeny byly všechny magistráty pražské v jeden se sídlem na Starém 
městě; od té doby Malá Strana jest třetí (IIL) části Prahy. 

Dle Nerudy, rodáka malostranského, jenž místo toto oslavil svými výtečnými 
Malostranskými povídkami, má tato Čtvrt »cosi tichého, důstojného* starobného 
i podfimlého do sebe<. A vskutku jest tu docela jiný ráz života městského než 
jinde, ráz skoro maloměstský; tiché, zamlklé ulice plné poetických zákoutí, zádumčivých 
palácftv a starobylých domů, v sousedství jejich útulné hospůdky, ba samo i zdejší 
obyvatelstvo jakoDy žilo život klidnéjši než jest na druhém břehu Vltavy, Zdá se, že 
tu přicházíme v předsíň paláce královského — opuštěného, a že by tu v5e bylo světlejší, 
živější, kdyby i Hradčany nebyly tak smutný. 

Kdežto Praha ostatní vznikla a žije svou silou vlastní, Malá Strana závisí zcela na 
Hradčanech; když osiřel hrad, i paláce zdejší jsou opuštěny, šlechta buď se odstěhovala 
do Vídně nebo žijíc venku, sem zavítá sotva na čtvrt roku. Mimo to zde jsou skoro 
všechny vrchní úřady — místodržitelství, sněmovna a úřadovny zemského výboru, vrchní 
zemský soud, velitelství vojenské, něco Škol ale málo úředníků tu bydlí, jsou tu veliké 

budovy, ale bez stálého obyvatelstva, jež by zde kupovalo. Není tu a nemůže býti nádraží, 
u nichž by vznikaly hotely; cizinec jen projde tudy a po Hradčanech a utrácet jde jinam, 
kde bydlí. Nemohou tu také vznikati továrny a větší obchody, i kdyby ještě více tratí 
elektrické dráhy tudy procházelo. Z^ to jest tu ticho a čistší vzduch, jest tu stále ještě 
mnoho stromoví a zeleni v rozsáhlých zahradách — pravá aristokratická čtvrt, která miluje 
klid a pohodlí. Třeba tedy sice zachovati krásná průčelí barokových domův — sice by 
zašel úplně ráz starobylý — ale uvnitř upraviti byly moderní, aby sem přilákáno bylo 
obyvatelstvo zámožnější. Malá Strana nemůže se stáli městem ruchu moderní ho^ ale krásnou 
a příjemnou jest a zůstali musí, (Sn Šubert: Řec, které jsem ncmčl, Nár. PoL 27. dubna 1902. > 

.v~x^N^ Malé Straně r. 1869 bylo obyvatelů 22.140, r, 1890 již jen 20447; tedy 
obyvatelstva ubývalo. R. 1900 napočteno 21.161 oby v., kterýžto přírůstek vznikl 
zastavením býv. fortilikačního území u brány Újezdské. Jinde nepřibylo duší; jsouť 
tu mnohé úřady (vojenské, státní, zemské), tedy budovy bez počítaného obyvatelstva, 

• Malá Sirana »s tisíci střechami paláců a domečkft, se isahradami a gloriety, se štíhlými 
věžičkami, které se zdají véčné čekati na odpověď kladenou obloze, s domy přistavovanými a pře- 
stavovanými, s lomenými střechami, podkrovními svétničkami. jichž krásu lze řešiti jen srdcem 
a schopností vstpomínck a ne učenými knihami o stavitelských slo/ích*. (L. Kottnerová.) 



fm 



také šlechtické paláce jsou skoro prázdny. Dle národnosti r 19(X* bylo 19.086 Čechů, 
1790 Némců, 28 národnosti jiné. 

•První pokusy moderni sující rozpínavosti dopadly tak nešťastně a byly tak očividným 
důkazem pohromy, která by stihla obraz Malé Strany bezduchým přestavováním a áablo- 
novilým regulováním a assanováním, že se staly snahám k zachránění staré Prahy sméru- 
jícím bezdéčnými pomocníky. Průlom u Klíť^ů, čtyiPpatrová činžovní kasárna blíže Vald- 
šteinské zahrady a vysoko strmící ohava pod Chotkovými sady (vi2 str, 350.) atd, mají 
spolu též zásluhu o upřímnou radost, s kterou vítáme šťastný výsledek soutéže, vypsané 
obci Pražskou na plány k regulování Malé Strany, První ceny se dostalo ptánu arch. 
Biiáinka, druhé cciiy plánu od arch. Sakaře a malíře Khasáčka, třetí arch, Křiženeckému*. 
(R. Tyršova.) 

Arch, Balsánek v I 1902 — 1903 vypracoval pak regulační plán Malé Strany a Hradčan, 
veřejné vystavený v srpnu a září roku 1903 v městském stavebním úřadě. Vidíme tu za- 
bezpečení proti inundaci (hráz po celé délce Kampy a možné uzavření Čertovky)^ novou 
kommunikaci s Hradčany od Tržiště a druhou po Cholkové silnici, zřízení sadů na mislé 
bašt liL — VIIL, rodinných domů na baště XI 11. a XIV., návrhy na zbudování monumen- 
tálních budov, obmezení výšek domů a j. (Viz Ant Balšánek, Regulace Malé Strany. Nová 
česká revue I. 1. a Harlas» Osvěta 1903 str. 930.) 



Malostranské nám, ode dávna budovami uprostřed jest rozděleno na dvě 
částí. Část vyšší, západní dříve slula Vlašský plac, protože tu hlavně za Rudolfa 11. 
kupci vlaští* mívali bohaté krámy venku i pod loubími domů měšťanských. Německý 
popis z r. 1787 mylně vykládá, že tu bývaly dlouho lesy a proto že »sonder Zv^^eifeU 
původně se ffkalo *dcr waldíj^chc Platz* od Wald — les. 

R, 1847 tato část nazvána byla Štěpánským nám. po slavnosti, která tu se 
konala 2L srpna onoho roku k poctě arcivévody Štěpána, jenž pfil čtvrtá roku 
byl v Praze místodržícím a tehdy se loučil, odcházeje do Uher.** Název ten trval až 
do nového jmenování ulic r 1869. 

Na hořejším náměstí stojí 20 w vys. pyramida se sousoším nejsv. Trojice z r. 1715. 
(Viz prii, 25.) Zuřil před tím v Praze veliký mor, že za jediný den na sv. Václava r. 1713 
zemřelo na Malé Straně 285 osob; služby Bozi se nekonaly v kostelích, nýbrž na náměstích. 
Slíbili tedy konšelé k odvrácení moru, že na tom místě postaví sochu sv. Václava; ale 
z nařízení císařova postaveno sousoší sv> Trojice. Návrh učinil cis. stavitel hradeb Jan B, 
Aliprandi, rodem z Verony, od cis, Leopolda L v Praze jmenovaný dvorním architektem. 
Potom se vrátil do Itálie, kde pracoval o výzdobě proslulého chrámu sv. Ambrože v Miláně. 
Sochy s ním prý provedl na pomník ten Ferd. Brokofí a Ondř. Quitaíner; dle nejnovějších 
zpráv*** jest to práce Ferd Geigera a Jana Oldř. Mayera. 

• Na vysokém podstavci se vypíná skoro 20 m vysoký trojhranný jehlanec, na jižní 
straně jest oitářní stůl, na ostatních tři vodojemy,! do nichž teče voda z tlam Ivíj; nad 
stolem oltárním stojí na hadu P. Maria a poněkud níže na podstavcích sochy patronů 
českých.* (Teige.) 

Za h!ada r, 1782 sousoší bylo obnoveno; r. 1869 ie opravil Jan Kranner. 



* Tehdy v Praze bylo veliké množství cizinců; byli tu umělci (stavitelové, malíři, sochaři a j), 
učitelé řečí, tance a šermu i nájemci míčoven^ cukráři, pašličkáfí, kominíci a j. 

*♦ Arcikníže Štěpán (i8 17— 1867) »byl velmi sympatický a milý mladý muž, který neobyčejně 
rychle stal se populárním a získal si lásku a úctu lidu. Při povodni r. 1845 plul po ulicích na lodi 
a sám přinášel lidem potravu a potřebnou pomoc. t Ed. Herold. Viz též str. 569. 
♦*♦ Černý, Čas. spolech přátel staroi. X. str. 169. 
t Znázorňují se Jimi fons vitae, fons ^aliac a fons salutis ^pramen života, milosti a spásy). 



690 



Dolejší část dříve slula jen náméstfm» placem, pak Radeckého nám., když til 
Krasoumnou jednotou postaven byl r. 1858 a dne 13. listopadu 1859 odhalen pomník 
proslulému vojevůdci rakouskému Janu Josefu Václavu hraběti Radeckému z Radce 
ze starého rodu českého, z néhož byl i kanovník Václ. Radccký* z Radce, ředitel 
stavby chrámu sv, Víta od r. 1385. (Viz str. 297.) Z potomstva jeho bratra Alberta 
vzešel tento »otec Radecký* (1766^1858), vítěz u Custozzy roku 1848, u Mortary 
a Novary r. 1849, 

Pomník ulit byl v Norimberce z ukofisténých děl sardinských, jež daroval císař; 
váží 100 centů v a stál 97,971 zl. 69 kr. Nákres učinil Kristián Ruben. Jest to napodobeni 
pomníku sv. Františka s Karlova mostu. Socha Radeckého, modelovaná od Em. Maxa, 
2 '84 m vys., slojí na štítě, neseném od 8 vojínů {dělostfeice, myslivce, pěšáka^ štýrského 
střelce, husara, námomíka, hulána a seřezána); modely byly od Josefa Maxa. Do r. 1884 
byl český nápis na straně zadní; na výměnu tu tehdy mnozí prý hubovali. Obr. str. 687. 

Když záhy po smrti sv. Václava počalo se putovati k hrobu jeho na hradě, 
na náměstí tomto (blízko rohu nynějšího domu erárnlho č. 2 proti místodržitelství 
a Nerudově uL) již v 10. století vznikl okrouhlý kostelík sv. Václava, jejž spatřu- 
jeme ježte na rytině Sadelerově (viz obr. str. 247.) a na obraze v městském museu. 
Připomíná se výslovně sice až později (n 1358), ale stavba jeho svědčila době 
románské, (Viz Lehner sti. 192.) Byl tedy mnohem starší než blízký kostel sv. Mikuláše 
2 n 1282, vysvěcený 12. ledna 1283. 

V téch místech prý před tim stávala radnice a v ni vězení. Když (dle Hájka) vezli 
tělo sv. Václava z Boleslave na hrad r 929 a přijeli k jednomu žaláři v Menším městě 
Pražském, v němž mnoho vězňů bylo zavřeno, volové se zastavili a vozem s tím tělem 
hnouti nemohli. A již slunce vycházelo. Tu mnoho volův i koní připřáhli a nic neprospěli; 
mnoho lidí k tomu divadlu se sběhlo, ptajíce se, co by tak těžkého vezli. Služebníci od- 
pověděli: » Tajné věci pána našeho knížete Boleslava na tento hrad vezeme.* A když na 
lom místě těžce pracujíce dlouho stáli, někteří z Pražanů řekli: »Néco divného tu jest, « 
A přistoupivše k vozu pozdvihli přikrytí a truhlu otevřeli; a uzřevše tělo svaté svého knížete 
Václava poznali a vzkřikli hlasem velikým Boha chválíce. Když to uslyšel kněz nejvyšší 
a správce kostela sv. Víta, přišel se svými kněžimi a řekl k lidu: »Vrte dobře, že tento 
svatý knížCj dokud jeho svatá duse v tomto těle obývala, rád činil skutky milosrdné, zvláště 
lidem v úzkostech postaveným a žalářným: protož kažte vězně z tohoto vězení propustiti, 
vinné i nevinné, neboť tento svatý kníže chce i po smrti jím milosrdenství učiniti. » To 
když jsou učinili, hned tělo svaté až do kostela sv» Víta dvěma toliko voly přivezli. (Obraz 
převáženi těla sv. Václava jest v kostele sv. Ignáce. — Rozumí se, že pověst tato jest 
lichá, nebylo tehdy ještě města Malé strany ani radnice, jak jsme slyšeli prve.) Také 
vypravovali, že tehdy vězni nevinnému okovy spadly; část jich okazují posud na Karlové 
Týně. — Na památku onoho zázraku Malostranští na ten den vždy propouštěli jednoho 
vězně. 

Když kostel sv. Mikuláše r. 1625 dán byl Jesuitům,** zde u sv. Václava byla 
fara, jako asi již bývalo dříve; tehdy malá rotunda byla přestavěna a rozšířena do 
r. 1630. Zde pak Jesuité kázali česky, u sv. Mikuláše německy. — Při stavbě velikého 
professního domu jesuitského (č. 2.) kostel sv, Václava v základech byl otřesen; 
Jesuité sice na stížnost Malostranských r. 1654 se zavázali, že kostel ten, » prastarý 
pomník království Českého,* nebude stržen, nýbrž v dobrém stavu zachován, ale 

* Za konfiskaci Kryštof Radecký z Radce propadl mimo statky venkovské dva domy v Praze, 
•jeden naproti Kotvoví, druhý u sv. Haštala, které po Mik. Haniburském z Kopcěku od král. 
komory byly ujaty*. 

'♦ Viz Bilek, Důchody a statky kollejí atd. ve Véstniku Kr. č. spol. nauk. 



691 



brzy i kostel i věž jeho prese všecko podpíráni hrozily sesutím. Ťu rektor jesuitů, 
F^rantiŠek hrabě z Vrtby, r. 1684 slíbil, že bude vystavěn nový kostel, vyŠŠí a slav- 
nější, bude-li dovoleno starý zbořiti a nový vystavěti pod společnou střechou s budovou 
klášterní tak, aby nad kostelem mohla býti knihovna* Magistrát zprvu odpíral, pak 
povolil; i vystavěn o něco severněji nový kostel sv. Václava r.. 1685 — 1687.** Byl 
farním až do zrušení řádu jesuitského, kdy fara přenesena byla do většího chrámu 
sv. Mikuláše. 

Kostel sv. Václava zrušen byl za Josefa II. a r. 1783 přestavěn, ale posud na 
budově té poznáš někdejší průčelí kostela proti výstupku budovy místodržitelské; 
také jest viděti nad hlavní římsou patro, kde bývala jesuitská knihovna. Z kostela 
se stala veliká zasedací síň vrchního zemského soudu. R. 1848 zde sídlil národní 
výbor, jenž měl vypracovati předlohy pro nastávající sněm, k němuž vŠak nedošlo. 

Vzpomenouti sluší i znamenitého své doby zpěváka Jana Bernarda Forsta (1660 až 
1709), jenž byl tu kapelníkem; jsa spolu basistou u sv. Víta, tak se zalíbil Josefu I., že 
dostal od něho roční plat. 

Vedle kostela k východu, také proti místodržitelství, o samotě stála stará škola, 
zašlá r. 1420. A ještě východněji (Wíže k domu u Montágfi) kolem r. 1400 stála huť. 
Také v téch místech u kostela sv. Václava postavena byla roku 1499 »nová« kuchyně; 
» stará « stála ještě roku 1513 dále na východ prostřed rynku. Mezi kostely sv. Václava 
a sv. Mikuláše byly domky, jižné od nich stará radnice. Radnici tu po vypáleni města 
svého konšelé prodali jakémusi Janu bečváři z Kolína a na čas měli za radní dům č. 271-2, 
než si vystavěli novou radnici (35-22 n.). 

Kde jsou na náměstí domy č. 3 až 5, bývalo 10 krámů, stavení ček nízkých. Při 
č. 4 byla r. 1433 kovárna; po třech letech konšelé dovolili kováři Václ. Vakulovi, aby 
si přistavěl jizbičku na třech sloupech dřevěných. 

Tak již ode dávna uprostřed náměstí byla stavení, ovšem ne zcela mezi sebou sou- 
vislá, jimiž poněkud byly zakryty kostely sv. Václava a sv. Mikuláše. I nyní jest tak, ale 
nynější chrám sv. Mikuláše tím více vyniká svou ohromností. Bylo by chybou sbourati 
ony domy, jakž jest i při chrámě v Týně. 

Mezi jmenovanými krámci a domem u Montágů bývaly masné krámy, jež později 
(až do nedávná) byly vedle nyn. radnice ke kostelu sv. Tomáše. Po spoustě r. 1420 byly 
zase vystavěny a r. 1460 již jich bylo zase úplně, t. j. 14 ve dvou řadách. Tyto masné 
krámy méiy výtečnou vlastnost, že v nich nebylo much. Šel tudy kdysi sv. Prokop ze 
své poustevny a unaven jsa horkem sedl si na kamennou lavici vedle krámu. Usnul. 
Mouchy nezbedné však mu nedaly spáti, až chasník řeznický vida, že nábožný poustevník 
se probouzí, postavil se vedle něho a mouchy odháněl. A od té doby mocí tohoto svatého 
se stalo, že mouchy na tyto krámy nelítaly. Ještě Redel r. 1710 tvrdí, že tam není much. 
— Konečné připomínám, že mezi masnými krámy a novější radnicí stával pranýř. — 
Později na dolejším náměstí stála kašna s českým lvem a do r. 1785 vojenská strážnice. 
Za našich dob nepochopitelným způsobem tu byl postaven záchod veřejný, jemuž mohlo 
a mělo býti vykázáno místo třeba v býv. radnici ve dvoře. 

Kde nyní stojí krásný kostel sv. Mikuláše*** (viz obr. str. 693.), s věží a velebnou 
kopulí, přední barokní stavba v celé říši, r. 1282 od měšťanstva německého vystavěn 
byl gotický kostel toho světce; podobu jeho známe z rytiny Sadelerovy r. 1606 
a z obrazu žáka jeho Václ. Hollara. Byl značně nižší než nynější a maje i se strany 

* Tím vznikla hádanka: Který kostel v Praze nemá střechy? Nemělť kostel střechy, nýbrž 
knihovna nad ním. - Místo bývalé věže při kostele sv. Václava Jesuité vystavěli dle závazku 
novou, což jest veliká věž nynější při kostele sv. Mikuláše. 

** Ze zbořeného staršího kostela oltář byl přenesen do Jílového. 
♦*♦ O stavbě jeho nejlépe nás poučil Herain. 

692 



jlini kolem sebe hřbitov stál asi v západní polovici chrámu nynějšího. V ném 
r, 1364 kázati počal slavný mravokárce Jan Mi Uč z Kroměříže. 

R. 1420 i tento kostel shořely a potom obnovován byl pomalu do konce 15, stoL 
R, 1512 byl znovu sklenut. Drželi jej kališnici, potom luteráni. R. 1510 zde pohřben 
byl znamenitý spisovatel doby Veleslavínovy Jan Kocín z Kodnétn, rodák písecký, jenž 
držel díám c. 446 ve Všehrd, uL (O ném viz B. Spiess, Osvéta 1876 a 1877>) Na škole u sv. Mikuláše 
r. 1604 byl učitelem Bohuslav Jičínský, jenž později uveřejnil zajímavá akta universitní. 
Rektorem tu byl n 1610 Basilius Daniel z Deutschenberka (f 1628), spisovatel český 
a latinský, pak professor na universitě, r 1627 rada nad appellacími. 

Na počátku války 301eté farářem tu byl Jan Rosacius Hořovickýj jenž na smrt 
připravoval na radnici staroměstské nékteré pány před popravou r. 1621. Byl pak vy- 
pověděn, a sem od knfž, Liechtenštejna ustanoven byl farář kaližnický, aby tu vykonával 
služby Bolí »dle starého, dobrého způsobu*. 

Od r. 1625 zde byli Jesuité; přistěhovalo se jich sem přes odpor měŠfanstva 
deset toho roku; že dostali kostel sv. Mikuláše, fara přenesena do sousedního kostelíka 
sv. Václava, jejž obec i s bytem kaplanovým jim musila postoupiti. Ihned pomýšleli 
na stavbu nového domu řeholního, na nějž jim Vaidátýn vyplatil 45.000 zt. rýn,; 
i ostatní šlechtici je podporovali i císař a mnoho též pokut odsouzených měšťanů 
dostávali jako na Novém a Starém méstě jich bratři v tamních kollejích a jako i kláštery 
jiné bohatly. 

Vypuzeni byli sice r. 1631 za vpádu Sasiiv, kdy sem se vrátil zase Rosacius, ale 
netrvalo dlouho, a již r. 1632 s vojskem Vald^teinovým se vrátili. Po roce zavedli adventní 
zpěvy rorátni a po dvou letech postní kázání, — Rok 1648 mnoho zlého jim přinesl od 
Švédů, tehdy pánů na levém břehu; hrozných 
15 nedél žili v soužení, jsouce týráni a olupo- 
váni. — Již od r. 1628 měli školy obecní 
a nižší gymnasium, doplněné roku 1642 na 
6 tříd tehdy obyčejných. Gymnasium to 
bylo v jižní části nyn. místodržitelslví (při 
ulici k sněmovně) a trvalo zde do n 1783. 
Studentský seminář zde slul u sv. Andělů 
Strážných. Ze zdejšího domu profesního 
chodilo nejvíce Jesuitů na missie po venkově 
hlavně v době postní. 

Ke stavbě nového domu profesního 
od roku 1627 kopovali domy, jež stávaly 
v těch místech; poslední z těch 12 domů 
koupili až r. 1671 přes odpor obce^ která 
ztrácela z domů těch důchody.* Konečně 
ea Leopolda L roku 1673 koupili i školu 



■ Mezi domy téml hyla uUčka t. zv. Šev- 
covská, kde méi též úúm jifí Šneidr (mezi 
domy Jak. Kršovského a Undř. Leykarta) poku- 
tovaný pro vzpoíiru. Z domů téch jeden dřSve 
měl Adam Segmtiller, konšel r. 1619 . jemu byl 
labaven a od nástupce Valentina Gcnse koupili 
jej lesuité. Jinýdám slul Zeltánciderovský. Vedle 
Šneidrova domu a dveří hřbitovních kostela sv. 
Mikuláše měl dům Jakub Kršovský i Chodova, 
jemuž byl zabaven a pOBtOíipen Aug, Burmanovi; 
jeho dědici jej prodali Jesuitům. 



i. 




Chrám tv. MíkulAic tu Malé Strtné. 



693 



53 



a domek zvoníkův a dostávše dovolení strhnouti starý kostel sv. Mikuláše, v září toho 
roku položili s velikou slávou základ k novému chrámu u přítomnosti samého císaře. 
S chrámem zároveň stavěli i nový dům profesní, nynější rozlehlou budovu, na 
místě oněch domků, dvou uliček a zahrádky; dokončili stavbu tu r. 1691, kterýžto 
letopočet jest ve svorníku na portálu vedle č. 3-28 n. Pomaleji pokračovala stavba 
kostela; od r. 1704 pracoval tu Kryštof Dienzenhofer, a hlavní lod dokončena byla 
až r. 1711. 

Po smrti otcově r. 1722 stavěl tu za pomoci Jakuba Mandelíka Kilián Ignác 
Dienzenhofer, za jehož života (f 1751) sklenuta byla kopule; potom r. 1752 pokryta 
mědí, jíž koupeno za 8000 zl. Výzdobu a horní třetinu věže dokonal pak Anselmo 
Luragho; bylť sice chrám otevřen již r. 1752, ale o výzdobě se pracovalo ještě r. 1773, 
kdy řád Jesuitů byl zrušen. Po dvou letech kostel tento se stal farním a jest od té 
doby hlavním chrámem malostranským; do domu profesního dány byly nejprve 
kasárny, pak úřady z hradu. R. 1783 do hrobky pod kostelem dán místodržitelský 
archiv, na místo jistě málo vhodné; odtud byl přenesen r. 1903 do býv. domu 
Palffyova ve ValdŠtýn. ul. 

Chrám sv. Mikuláše jest volný jen na straně jižní* a západní, kde má obrovské 
průčelí od Dienzenhofra st. Ke průčelí se 3 portály vedou mohutné schody. Nad hlavním 
vchodem jest nad nápisem znak Kolovratův, zasloužilých o stavbu kostela,** a balkon 
se sochami Platzrovými čtyř učitelů církevních; nad oknem císařský orel a výše socha 
sv. Mikuláše, po stranách sochy sv. Petra, Pavla, Ignáce a Františka Xav. Nejvýše vidíme 
znak řádu a zlatý kříž. Viz obr. str. 693. 

Uvnitř kostel překvapuje velikostí; jest pres 60 m dl., 26 m šir., výška kopule 79 «. 
Na klenbě jest jediný ohromný obraz freskový snad od Jana L. Grackera (Krachera), od 
něhož jest i freska v kostele Alžbětinek ve Slupích. Představuje sv. Mikuláše, patrona 
obchodníků,*** nad přístavem, kde kupci skládají z lodí zboží.f Viz K. B. Mádl, Fresky 
u sv. Mik. Arch. Pam. XVII. str. 18. 

Místo vedlejších lodí jest 8 kaplí s prostornými kruchtami; všecky sloupy a oblouky 
i stěny jsou pokryty umělým mramorem, kteroužto práci provedl Jan Hennevogel z Eben- 
burka (1727 — 1790), od něhož jest i mramorování kaple Loretánské. Mramorové mřížoví 
před oltářem zhotovil Josef Lauermann. 

Na pilířích mezi kaplemi jsou čtyři obrovské dřevěné sochy bíle olakované missio- 
nářů mučedníkův od Ign. Platzra, od něhož jsou podobné čtyři sochy učitelů církevních 
pod kupolí. 

Krásná kupole, největší znamenitost stavby, má fresky od Fr. Balka (Pálka), jenž 
od Jesuitů byl povolán z Drážďan r. 1753; bílé sochy ve výši představují 4 božské ctnosti. 
Na hlavním mramorovém oltáři jest měděná socha sv. Mikuláše (dle modelu Ign. Platzra), 
jejíž pozlacení stálo 1000 dukátův; bílé sochy sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xav. 
jsou dřevěné, jakož i menší hořejší sochy sv. Víta a Václava. Nad svatostánkem jest po- 
zlacená dřevěná socha Madonny, již zhotovil sochař Jan Kaš (1825 — 1873); pracoval též sošky 
podobné do všeob. nemocnice a do kostela sv. Trojice, sochy sv. Josefa a sv. Jana Křt. do 
kostela sv. Josefa a se sochařem Veselým též pracoval o apoštolech na orloji. Oltář Na- 
vštívení P. Marie na straně evangelijní má obraz od J. Grackera a ve skříni sochu P. Marie 



* Zde balustráda ozdobena byla sochami Platzrovými, jež odstraněny byly r. 1879; zbyla jen 
socha Kristova. 

** Darovalť Frant. K. Libštejnský z Kolovrat k tomu 80.000 zl. Hrobka Kolovratská jest tu 
v kapli sv. Anny pod kruchtou v pr., kde stojí cínová křtitelnice ze starého kostela. 

*♦* Úctu jeho přinesli k nám zvláště kupci vlašští; n3rni jest v Čechách přes 100 chrámův 
a kapli jemu zasvěcených. 

t Na obraze tom spatříš postavu, jak ze zásloupí se dívá. Když prý malíř maloval tyto fresky, 
vyminil si, aby nikdo nedíval se mu na práci, dokud nebude skončena. Ale zvědavý mnich vplížil 
se do kostela přece a skryv se za sloupem pozoroval dílo malířovo. Když ho malíř uhlídal, nepro- 
zradil, že ho spatřil, ale za trest jej tam zvěčnil. 

694 



Foyenské, jež v chráme tom se chová od n 1629. Udělána jest ze dřeva dubu, v némž 
r, 1609 (ve vsi Foy v Belgii) byla nalezena malá soška P. Marie. 

Naproti stojí oltář smrti sv, Josefa, kde mimo sochy sv. Jana Krt,, Jana Ev. i hořejší 
sochy sv. Vojtécha a Prokopa jest obraz Grackerův. 

Prostranné kaple zdejší jsou tyto: Na strano evangehjní u vchodu (v levo) kaple 
sv. Barbory s malbou freskovou od Jos Kramolína. V ní jest oltář sv. KfíŽe se zname- 
nitým obrazem Krista na kříii od K. Skřety a oltář sv. Barbory s obrazem od Ludvíka 
Kohla (1746- -1821), jenž byl učitelem kreslení na c. k. normální škole. — Kaple 
sv. Aloisa s obrazem od Ign. RHaba"** a sochami sv. Stanislava Kostky a Jana de Goto, 
— Ivaple sv, Ignáce má obníz od Ign. Raaba (sv. Ig-nác v jeskyni) a sochy sv. Františka 
Borg^. a sv. Frant Reg. — V kapli sv. Michala u boHáté kazatelny obraz od malíře 
italského Solimóna. 

Na strané protéjší pod kruchtou jest kaple sv. Anny s obrazem starobylým, velice 
cleným; zůstal prý neporušen pří požáru starého kostela. Zde stoji u vedlejšího vchodu 
cínová křtitelnice s vypouklými obrazy ze staršího kostela sv. Mikuláše. Pod kaplí jest 
hrobka Kolovratu v Libštcinských s kovovým erbem a nápisem -- Kaple sv. ICatefiny 
s obrazem Ign Rnaba a sochami sv. Tekly a Kateřiny; v miamurové skříni jest dar krále 
Neapolského, křiž z aUba:itru, Kaple sv, Františka Xav, s překrásným obrazem od 

Frant. X. Pálka (viz Obrázk. revue L), O nem jedná známé Arbesovo romanelto Sv. Xaveři us. 
Soška na svatostánku prý vyřezána jest z rakve tohoto světce — Kaple sv Jana Nep. 
jakožto almužní ka s obrazem též od Ign. Raaba, sochami sv. Václava a Víta a menším 
cibrazem P. Maric Pomocné, prý od Luk. Kranacha; ale jest to jen kopie. — Na vysoké 
kruchté jsou veliké varhany z r. 1747 od Tomáše Schwarze. Klenba na kruchtě nese 
obraz sv. Cecilie od Jos. Hagera z r. 1760. 

V kostele sv. Mikuláše byl vokalistou v chtapeclví Alois Jelen (žil 1801 — 1857) 
proslulý skladatel mnohých sboríi a písní (na př. Vše jen ku chvále vlasti a krále, Nevěrný 
milý, Dívčina jak dobrá hodina a j.). K. 1640 založil »Žofínskou akademii* ke pěstování 
klassické hudby; v koncertech jejích poprvé zpívány byly české sbory. V posledních letech 
byl archivářem v ministerstvu vnitra. 

V jihových. rohu kostela vedle c. 4 stoji krásná věž c. 556-3, majetek obecní, jak 
byla od počátku. Jak viděti na obr. str. 247, bývala věž vedle kostela sv. Václava; byla 
obecni, a bydlil na ní hlásný. ♦♦ Když ji Jesuité zbořili, zavázali se r. 1737 za ni vystavěti 
věž novou. Ještě však r. 1752 bylo jednáno o ni mezi obcí a Jesuity; dvéře z galerie pod 
bání nad střechou domu č. 4 mají letopočet 1753, pod hořejším oknem jest letopočet 1754. 
Střecha na věž dána byla r, 1756, 

Ve věži visí zvon Mikuláš z n 1576; ostatní tři byly r, 1873 ulity ze zvonů starších. 
Mnoho památného a krásného má náměstí Malostranské, ale nade vším lim, co tu 
oko k sobě vábí a mysl zavaluje pozorováním, vzpomínkami a tužbami, nad shlukem domfiv 
a volnou prostorou náměstí, nad jeho podloubími, arkýři a sochami vysoko trůní překrásný 
svatý Mikuláš (viz obr, str. 697.), ta skvostná budova ne askese, ale jasného, mimo 
HL^be i život milujícího názoru náboženského, chrám Boha přívětivého — památník moci 
jesuitské, jež milovala vládu, nádheru i umění, Kolikrátekoli popatříš na tohoto svatého 
Mikuláše s jeho panensky štíhlou ozdobnou věži a majestátně krásnou kupolí, tolikráte 
spočineš na nich se zálibou a bezděky znova a znova k nim se obracíš. Vedle věží Týna 
staly se věž a kupole sv, Mikuláše na Menším městě pražském výraznou značkou dolejších 
měst pražských. Táhnou k sobě zraky mocí magnetu — nemohu jednou jíti poblíže nich, 
abych se na ně nezadíval znova s jistou rozkoši. (Siiberi ) 

A nyní prohlédněme si domy dle čísel nových. Č. 272-1 u Petržilku má v nároží 
arkýř a podloubí, jako ostatní domy na té, jižni straně, a jak bývalo zde u vŠech již 
v 15. století. Loubí toto původně gotické přestavěno bylo po požárech v 16, a 17. století, 
ale dosud má ráz starý, Díim len i následující se táhly vzadu až k příkopu městskému, 
jenž tu šel v prodlouženi nyn. Tržiště směrem ke klášteru Maltanskému. U domu sousedního 

* Maííř Raab (1715 — 1787) byl člen řádu jesuitského a namaloval četné obrazy, jež jsou na 
Strahově, u Alibětinrk. v Hrarlci Králová, Kolíně a j 

" Cáat řádu požárového i r, 1631 viz Jansa-tlciikm str. uy. U věži vii tamtéž str. liy. 



695 



br 



(č. 2 n.) po íbořenl domu č. 3 n. se objevila nedávno čtverhranná věž, bývalá ba^tá 
městská. Nejstarší majitel Petr Masopust, od něhož jej r. 1409 koupil kolář Matyáš. I ten 
dům r. 1419 obsadilo vojsko královské, když Staroměstští hnali útokem na Malou Stranu. 
R. 1430 byl majitelem Havel z Drahelčic; od něho jej koupil řezník Martin Slívka, r. 1463 
Jan Rohan. Zde 17. srpna r. 1503 před polednem, když žena zlatníka jednoho v zadní 
části toho domu škvařila máslo, vznikl oheň a vyhořelo 60 domu. Dle Hájka uhořelo 40 
osob. (Více viz Tomek X. 192 a XI. 210.) Staré letopisy poznamenaly za příčinu ohně, že 
^Malostranští byli dali svobodu hříchům zjevným, kostkářům, rufianům, tancům, věncům, 
kartám a obzvláště protivníkům kalicha Kristova. Bůh nic zlého nenechá bez pomsty. « 

Jméno nynější po bohaté rodině Petržilku kolem r. 1600. U domu toho nejzuřivěji 
se bojovalo 15. února 1611, když Pasovští* vrazili do města; však půtka byla i v uličce 
Karmelitánské i výše, kde jest průchod na Tržiště. — Zvonař Forchtner a po něm Ondř. 
Altmann měli tu dílnu, jejíž základy byly objeveny za našich dob vzadu u bývalých hradeb. 
R. 1679 byl maj. Jindř. Therer, pak Ad. Schleichert, ke konci 18. stol. dědici Berchtoldovi, 
a byla tu oblíbená kavárna. R. 1826 měl tu atelier sochař J. Medřický, 1875 zde zemřel 
dr. Vil. Peters, předseda spolku česk. lékařův; nyní zde bydlí- dvorní rada J. Schroubek. 

Č. 271-2 bylo kolem r. 1400 maj. městského písaře Blažka, pak kláštera sv. Tomáše, 
až dům koupil písař městský Václav či Vaněk z Bítova, jenž r. 1419 měl také vinici ve 
Skřínkách u Radlic. Když pak r. 1419 »dům radný, v němž jsou se obecně pro rady 
a jiné všelijaké potřeby obecní scházeli, jest spálen a konečně zkažen, Thóma a Matěj, 
měšťané a mocní poručníci dobré paměti Václava písaře, dali purkmistru, konšelům a obci 
Menšího města pražského s touto však znamenitou výminkou, tak že jsou a budou dlužni 
i povinni z toho jistého domu kopu grošův platu ročního ke kostelu sv. Mikuláše na olej 
k lampě dávati, aby tu jistá lampa ke cti a k chvále Pánu Bohu tu v kostele vždy hořela. « 
Byla tu tedy pak radnice** (novum praetorium), až ji r. 1478 obec Ondřeji Siktorovi či 
Sikdarovi prodala, vystavěvši si novou radnici (č. 35-22 n.). Po r. 1510 byl majitelem 
Václav Čejka, a říkali dům Čejkovský. 

R. 1530 se uvádí majitelem komorní rada ze Steinbergu, r. 1608 stavitel Dominik 
de Bossi, spoluzakladatel Vlašského špitálu. Za vpádu Pasovských z oken tohoto domu se 
střílelo na městské žoldnéře. R. 1655 maj. lékárník Jan Jiří Weis, pak kupec Jan Petr 
Petroni a jeho rod. Tehdy tu byly již dva domy, posledně zvané u sedmi kamenných 
sloupův a u tří medvědů. Dům tento po majiteli slul Hrachovským, onen (v sousedství 
domu zbořeného u klíčů) držel písař při stavitelství Jakub Hýbl ze Stradoně, vězněný pro 
odboj r. 1621. Dokázav nevinu, vystěhoval se pro víru a dům prodal za 8000* kop míš. 
cÍ3. rentmistru Fridrichu Ramingovi z Lowenastu, jenž však zaplatil sotva třetinu. R. 1635 
dům dostali synové Hyblovi Jan Jakub a Vincenc Vilém. (Bílek 1002.) Ke konci 17. století 
dům držel malíř Jan Jakub Steinfels, jenž r. 1702 maloval fresky ve chrámu VorŠilek 
a fresky chrámu v Břevnově. Po něm dům dcera provd. Čečelická prodala r. 1732 Marii 
Fr. Sieghové. Za Schallera oba domy měl velkoobchodník Jakub Schoífo, zdědiv dům po 
tchyni. Nyní jest to dům Jana Stiidla; po zboření vedlejšího domu tu se objevila stará věž 
hradební. 

Vedle zbořen byl průchodní dům č. 270-3 zlatý klíč, jenž se táhl až do ulice 
Karmelitské (č. 24 n.); tím vznikl ohavný průlom a zcela porušen byl ráz starobylého 
náměstí, nehledě k tomu, že vnitřek (vyobr. od H. Uhlíka ve Květech 1872 str. 12.) 
náležel k nejmalebnějším koutkům města. (Znamení domovní jest v městském museu.) 
Za návrh zastavění tohoto průlomu první cenu obdržel Josef Podhajský, prof. průmyslové 
školy; ale posud nic se neděje, a »díra« v náměstí straší dále. Třeba jest*** vystavěti dům 
nový dle návrhu Balšánkova se štíty renaissančními, a v něm dvojitý podjezd pro dráhu 
elektrickou, která zavinila zboření budovy. 



• Viz Čas. Mus. 1830. 443. 

♦♦ Z té doby, jak míní Herold, jsou nynČjší sklepy, bývalé žaláře; jsou tu dosud >chodby, 
z nichž lu a tam se přijde na malé cely, ktcr^, jsouce hlouběji položeny, jsou toliko po žebřících 
přístupny. Byly původně zavírány padacími dveřmi. I pod náměstím jest dlouhé klenutí právě před 
přední částí této zajímavé budovy. « 

••• Viz Rozhledy 1698 a 1902 str. 1320. 

696 



Kolem r. 1400 byl majitelem jakýsi Sopúch, po jeho vdové Vavřinec nároinik 
t. j. majitel domo rohového, až se to stalo i jménem vlastním. Potom tu byli právník 
Janek Fišl, r. 1449 ávec Zikmund z Rakovníka a jeho příbuzní, majitelé domu vedlejšího 
c. 269, V dobé pořám roku 1503 měl dům konáel Mikuláš Ráj, jenž mél též dum 
v Tomášské ul. č. 12*9. Byl r. 1507 na radnici malostranské stát z příčiny nám neznámé, 
ale asi ne dosti řádné, protože nebyl popraveni veřejné. Dcera jeho \^daná za starom. 
méšfanu Hanuše Moučka r 1498 s jinými třemi méšfkami byla upálena, že otravovala lidi; 
s nimi zahynula i Židovka Bélská, která jim prášky strojila. Proč to délaly, paměti ne- 
povíci^jí. R. 1574 dům po P. Neupaurovi malíři koupil Jiří Slyselperger (Schliisselberger), 
jenž ke cti svého jména dům ozdobil klíčem ovšem zlatým, a od té doby se říkalo u kliče 
i u kiídů. Potom dům ten (mezi domy sedláře Hanuše Stohla a Vavř. Řežába) mél Pavel 
Vinkler z Huttenova a od r. 1587 Valentin Cejnar, jehož dcera Anna byla druhá manželka 
slovutného Jana Kocína z Kocínetu, jenž tu bydlil a r, 160Ú nabyl práva méšťanského. 
Asi r. 1604 zde bydlil francouzský dobrodruh Fr. Bassompierre, v jehož memoirech 
jest vylíčen lehkomyslný život tehdejší šlechty; byl přítelem maršálka Ruesworma. - Potom 
byl maj. sklenář a konšel Kliment Kechl z Hollenšleina. Roku 1628 emigrantka Anna 
Kechlová, rozená z Kocinetu, prodala dům svůj >Kocinovský jinak Šliselperkovský řečený* 
Janu Jakubu Guttmanovi z Guttenau za 3000 zL rýn. (Prodala též dvé viničky v Šárkách 
a zahradu s domem vedle mlýna řečeného Huti; viz Všehrdova ul O manželu jejím slyšeli 
jsme na str. 428; více viz dům u Splaví nu.) R. 1646 byl maj, Frant. Miseroni z Lisonu, 
po r. 1658 Ferd. Lederer, tchán malíře Krist. Schrottera, na poč. 18. stol. rytmistr méstské 
setntny Karel F. Lederer, r. 1753 sekretář fisk. iSřadu Ferd. Híkiš de Laura. 

Slyšeli jsme, že jméno zlatý klíč vzniklo ze jména majitelova; ale časem vznikl 
výklad jiný. Na počátku 17, stol. byl tu proslulý pivovar; zdejší pan starý sám si připra- 
voval slad a sám vařil pivo, nikoho nechtěje zasvětiti do tajemství, jak dělá výborný svůj 
výrobek. A nejlepší míval ve zvláátním skJepu, jejž otvíral zlatým klíčkem, bedtivé scho- 








Zapadni část Malostranského nám. 
69f 



vávaným. jednou k nému přišel cizinec, jeni se prohlásil pak bohatým sládkem norim- 
berským. Slyšelf o výtečném pivé malostranského pana starého od kupců, kteří dojížděli 
k nám z Norimberka, a chtěje býti »prvním« sládkem v říši, schválně dojel si do Prahy, 
aby vyzkoumal tajemství sládkovo. Vskutku mu se to podařilo; když pak doma po mnohých 
zkouškách docílil piva tak dobrého, poslal soudek na ochutnanou do Prahy. Panu starému 
i hostem jeho pivo velice zachutnalo, třeba jim platiti bylo za né mnohem více než za 
pivo domácí. Objednával tedy si pan sládek pivo bavorské, jež v Praze ponejprv bylo 
čepováno zde u zlatých klíčů; i předkové naši rádi přednost dávali cizině. 

Také č. 269 u anděla strážce či tří stupňů nyní jest zbořeno. Byl to dumo něco 
kratší než předešlý, poněvadž do ul. Karmel. za ním vznikl dům č. 299-26. Nejstarší 
majitel Jakub z Čáslavě či Jakoubek Dorn, rychtář malostranský, r. 1430 kamenník Staněk 
(Stanko), pak uzdář Jakub řeč. Dub, Václav Berka r. 1468. Byl to dům tehdy teprv někdy 
nové vystavěný po zpoustě z r. 1420 a slul u tří králů. R. 1477 jej koupil Bartoloměj 
(Bartoš) Dolanský. Ke konci 16. století říkali tu u Hamouzů. Od r. 1613 od Samuela 
Straky měl dům »mezi domy Kocínovým a Hrachovým* písař při stavitelství Jakub Hýbl 
ze Stradoně, jenž vězněn byl r. 1621; pak odcházeje pro víru prodal r. 1624 rentmistru 
Bedř. Ramingovi z L()wenastu za 8000 kop míš.; že však Raming zaplatil jen 2600 kop, 
dům r. 1635 měl býti navrácen synům Hyblovým. 

Potom tu říkali u Kačinovských, na počátku 18. stol. u Sontagů dle MUDra 
Guilliama Sontaga, jenž byl r. 1719 při otvírání hrobu sv. Jana Nep. 

Později byl maj. obecní starší Jiří Hippich, na konci 18. stol. Leopold Hrubý ze 
Schwanenheimu, na rytířství povýšený r. 1793. Měl prý pěknou sbírku knih a obrazův. 
Zde zemřel r. 1883 jazykozpytec prof. Vanáček. 

Č. 268-5 roh úzké Karmelit. ul. v nejstarší době zván jen nárožní. Dům tento se 
sdruženými okny a dvěma rázovitými štíty v nyn. podobě byl asi z r. 1600.; také propadl 
zničení. Nejstarší majitel r. 1405 Vavřinec »Nárožník«, pak vdova jeho Svata, jež si potom 
vzala Racka Žáka, prodala jej bečváři Václ. Kaškovi. R. 1445 Mat. Zajíc či Zajíček měl 
tu pivovar. V 16. stol. byl maj. Abr. Hroch z Mezilesic, i říkali u Hrochů, později 
u hrachů; dům drželi Jan Kačín, r. 1624 Eva Matyášová z Huttenova, Filibert Em. de 
Bois, cis. rychtář, pak Jindř. B. Raming z Lowenastu, cis. rentmistr, jenž dům odkázal 
své nevěstě Susaně Storkové; ta si pak vzala lékaře Kornelia Pleyera z Pleyernu. Od něho 
dům koupil r. 1641 cis. rada Jan Walderode z Eckhausenu, jehož syn byl povýšen na 
hrabství; vnuk Fr. Jan měl za chof Annu roz. hrab. Vratislavovu. R. 1803 dům koupil 
Ludvik z Pourtalu, kterýžto francouzský rod v Čechách držel Veltruby, Hluboš a j. 

Č. 267-6 zlatý hrozen i u Kristuska jest úzký, dlouhý dům do ul. Karmel., 
s pěkným průčelím. Nejstarší maj. Bohuslav řeč. Hrubec, pak Hanuš »Nárožník«, jehož 
vdova Kačka si vzala Dobeše. Ale i jej přežila a dům se sladovnou r. 1414 darovala 
proslulému mincmistru Petru Zmrzlíkovi ze Svojšina a mistru Janu z Jesenic, (v. t.) Po roce 
dům koupil sladovník Otmar, jenž po vypálení Malé Strany bydlil v domě svém v Dlouhé 
tř. č. 616-14 R. 1444 dům tento dostal známý Pesík z Kunvaldu. Byl pak o dům spor, 
až r. 1458 Bohuslav z Dražic jej prodal starom. měšťanu Ondráčkovi od tří králův. R. 1462 
měl jej lučištník Ondřej, po 4 letech nožíř (cultcllator) Jeremiáš. Od Anny vdovy po Sam. 
Lekšovi z Květné r. 1567 dům koupil zlatník Pavel Preusensyn. R. 1667 dům držel 
Václav Fr. Schlinter ze Schleisbergu, pak Jan Fr. Nussbaum (viz Karmel. ul. č. 301), 
r. 1695 holandský kupec Jakub van Veen, potom Jiří V. Bušek, Jos. Bern. Scotti z Com- 
postclly, univ. prof. lékařství, syn stavitelův, r. 1767 Ferd. Brunner (Pruner) cukrář. 

Č. 266-7 se táhne, jako všecky zde následující, až na Tržiště (tam č. 4 n.). Sluje 
u zeleného stromu (dříve u zlatého), známéji u Glaubiců, správně u Globiců; jest 
to známa hospoda s hojnými hosty a má také > zahrádku*, ale jen v létě u podloubí; na 
zimu stromy se odklidí. Na podloubí druhdy bývaly tu krámky voňavkářův i stoly antikvářů; 
při vpádu Pasovských zde kdesi byl zraněn Matyáš z Thurnu. 

Nejstarší majitel r. 1389 Václav řeč. Húžva či Houžvička; vdova jeho Běta měla se 
sousedem Otmarem r. 1432 spor o studni. Zdá se, že tu byla dobrá voda, že i sousedé 
sem chodili pro vodu, ale měli přispívati na udržování. R. 1462 dům prodala Kateřina 
Houžvičková MaL Šperkovi. Po r. 1600 dům držel Kryštof Kober z Koberšperku (viz 
Kobrova ul.). Od něho r. 1606 jej koupil Bedřich Švihovský z Ryznberka a Švihová. 

698 



R. 1615 dum koupil primas Baltazar Globic* z Bučína, po němž dosud má jméno. Pro 
vzpuuru r. 1618 byl nějakou dobu ve vezení, ale uhájil se. (Zajímavá jest obáírná obžaloba 
proti nému a čím se hájil; viz Bílek Clil — CVO.) Globic dům nákladnický po 10 letech 
postoupil synu Janu a koupil si dům Perštýn zvaný (na Perštýné č. 344-5), kde zemřel 
r. 1631, 

Bnlta^ar (ilobic mimo Jana mél tri syny z druhého manželství, z nich Václav byl 
mnichem u Karmelitánův a nedcdil. Samuel Globic dostal dům Perštýn a mél též býv. 
tlum u bílých růží č, 25-1. v MaiscU>vc uL; byl znamenitý geometr při deskách zemských 
a r. 1683 u Jana Nigrina vydal spis Šimona Podolského z Podolí** z r. 1617 pod názvem 
"Knížka o mérách zemských, < Bojoval statečně r. 1648 »maje zvláště to, co k ohnivým 
vécem náleží, zaopatřovati sobě poručeno,* i svou čeíeď na svůj g^roš ozbrojil; za to po- 
výšen byl na vladyctvi a obdařen erbem a titulem ^z BudČina< r 1653. Na snému r. 1667 
byl zřízen k dohlídce nad íortiOkacf. {Rybička str. 14,| Zemřel r. 1693, 

Samuel mél dva syny; Samuel Rafael (dle Heraina však správněji byl to syn Jana 
Giobice) byl malířem a žákem Karla Skřety a mlád zemi^el v Římě r, I662j kde má posud 
náhrobník v chrámě S. Maria del popolo. (Rybička str. 15.) Matka Judita pak žalem zemřela 
a pochována jest u sv. Jiljí. Druhý syn byl Jan Daniel Globic, doktor lékařství a žák 
slavného Jana Marka Markova; zemřel morem r. 1680 a vedle matky pohrben. Sepsal dílo 
>Tripus medicinae,« jež vyšlo po jeho smrti v Norimberce r. 1681. (Herain tohoto klade 
za syna Baltazarova.) 

Samuelův bratr Jan Daniel Globic, měštěnín a radní staroméstský^ také r, 1648 se 
vyznamenal; byl tehdy assessorem pn úřadě nákladu íků staroméstských^ pomáhal i penězi 
a obilím i pivem a ovšem také bojoval. í on dostal r. 1662 erb a titul z Budčina. — 
R. 1667 Jan Daniel Globic se Samuelem koupil dvůr poplužní na Smíchové od Zikmunda , 
Kropáče z Krymlova. Z rodu toho byla Veronika, druhá manželka Petra Eus. Radeckého 
z Radce, praděda známého maršálka. 

Prve uvedený syn Baltazarův Jan Globic, majite! tohoto domu *u stromu <, zemřel 
r. 1665; vdova jeho prodala dům i všecko pivo a nářadí pivovarské Janu Pistonoví, jenž 
dům přestavěl v nynější podobu mimo průčelí, jež zřídil geometr Martin Neureiter (Neureuter), 
knupív dum r. 1790 od manželů Zrostlíkových. Syn jeho mél dům v Karlově ul. č. 183 
(viz str. 479) a knihkupectví; z rodu toho pošli i šlechetní mužové dr. Theodor (Bohdan) 
Jan Neureuter a bratr jeho Ondřej. Od rodiny té dům koupil r. 1853 JTJDr Karel Seeling', 
nyní jej má Ter. Gruberová ze Seelingsheimu. 

Č. 265-8 druhdy u červeného jelena, páku zlaté konvice i u Tyrola, správněji 
Tyrallů. I tento dúm zachoval podobu z 18. stoL R. 1389 jej měl Václav řeč, Hanuška^ 
r. 1403 pekař Michal řeč. Perníček, r 1414 soukeník Hanuš řeč. Slaměný r>nff, n 1434 
Jan Berku vec z Řeporyj, r. 1461 Daniel Hedvika. 

Po Severinu Rudncrovi, synu varhaníkově, dům ten r, 1594 koupil konšel Jan Landšadl, 
jenž prý řikal, že místodrzicí * slušné a spravedlivé vyhozeni byli, poněvadž kata z Plzné 
povolati dali, defensory zoutraceti v oumyslu byli a podpis císařův zfalšovali*. Z pokuty 
zaplatil 210 kop mís. na vystavěni domu profesního Jesuitům. R. 1677 dům koupil od 
syna jeho Severina Landšadla Jiří Týrali z Treycn burku (Treuburku), úředník zemských 
desk, po němž jest nyn. zkomolené jméno. R. 1779 koupil stavitel Ign. Paliardi. jenž 
barokové dům přestavěl a odkázal synu Aloisů též staviteli; r. 1896 dům Karel Paliardi 
s chotí Karolínou odkázali nadací, jak svědčí mramorové desky na dome zde i na Tržišti 
č. 6 n. 

Č. 264-9 druhdy u zlaté štiky i u Pizzinů, nyní u Hubálků po majiteli ze zač, 
18. stol. Roku 140U jej měl Václav Vakunda, r. 1431 Vavr. Sovka, potom Vítek Otomar, 



♦ Následující zprávy jsou dle Heraina- Kolář v Ottové SI. N. rozeznává tuto rodinu a jinou 
z Budčina, z níž pošel geometr Samuel — Za Globicova primatorství byla vystavěna brána Strahovská, 
již jsme spatřili odkrytu r. 1898. 

♦♦ Simon Podolský z Podolí (nar. 1562) »aniění malířského* byl muž obratný. Tehdy v Praze 
jakýsi Vajspcrger mél nepodařilého syna Lorence a nevěděl, co s nim. Poradil mu pan IVtr Vok 
z Rožmberka, aby ho dal do bezpečného soukromého vězení, a nabídl mu k tomu svůj hrad Helícnštcjn na 
Moravě. A toho mládence tam vlouditi pěkným způsobem vza! na se Podolský r. 1590 a provedl 
to; na hradě dali mládenečka nezdárného do ielez a k tomu přidali registra k přepisováni, aby 
nezahal cU 



699 



r. 1461 Tomáš či Tůma sladovník, r. 1475 Blažej z Újezdu. Dle výzkumů Herainových 
r. 1585 dům od Vlacha koupil švec Pelr Pitš z Lilgenfeldu. V 17. stol. od Jana Oct. 
Miserona z Lisonu a bratra jeho Ferd. Eusebia, ředitele sbírek císai^ských, koupil Santin 
de Bossi, majitel několika domů, jenž také stavěl hradby pražské (f 1673). Vlach tento 
byl jaksi horké krve; r. 1647 krajana zabil v hádce, ale velitel pražský hrabě Colloredo 
ho nevydal soudu, že prý ho potřebuje nutně ke stavbě hradeb. Ale jak se loudavě stavělo, 
slyšeli jsme na str. 666. Pak dům měl zeť jeho Jak. Fr. Hurt, potom Karel Hubálek. 
R. 1741 dům koupil sládek Josef Pimskorn pro syna Josefa, zetě Ign. Kil. Dienzenhpfra. 

V 18. století dům držela rodina Dattlův. 

Č. 263-10 má na domě tři zlaté hvězdičky; sluje též u Biedermasů (Pittermasů), 
správněji Biedermannů po majiteli Zikm. Biedermannovi zTreuhiiblu r. 1666. — R. 1400 
mél jej Prokop stolař (mensifex), r. 1416 Šimon Chudáček, r. 1430 Jan vozataj, r. 1474 
řezník Velík. V 16. stol. nákladnický dům ten slul Šimůnkovský; od r. 1573 byl maj. 
Jan Rattich (Ratych) z Alberndorfu, pak syn Jan s chotí Marši Bossovou z Ehrenšteinu; 
koupil také vinici v Kartouzích po emigrantu Sam. Kronenbergrovi. R. 1666 Jan Boss 
z Ehrenšteinu dům prodal radnímu Václ. Biedermannovi; v stol. 18. byl dědiců Fischerových. 

Č. 262-11 ve 14. stol. u žernovů, po válce husitské u beránka, v 16. stol. 
u Skálu, nyní u Voglů; dům býv. nákladnický se zajímavou fagadou se štukovými 
ozdobami a attikou. Schovanka Doroty Skálové provd. Kohoutová vzala si pak doktora 
práv Daniela Basilia z Deutschenbergu, professora akademie pražské; byl od direktorů 
jmenován konšelem a proto též obžalován. Ale že již r. 1622 přistoupil k víře katolické, 
pokuty osvobozen jest; i byl pak radou při appellací (f 1628). Pak byl maj. radní Jan 
Jense, Mik. Hájek z Rosenfeldu, registrátor české kanceláře, r. 1646 stavitel Santin de 
Bossi; že mél domů několik, zde říkali veliký dům Santinský. S rukou dcery Santinovy 
dům pak dostal Fr. Vavř. Ubelli, r. 1691 Dion. Pippius, německý deklamator zemských desk. 

V 18. stol. byl to dům Kaiserňv, ke konci téhož století měl jej Antonín Zimmermann. 
Za Schallera P. Miinich měl tu sbírku krásných obrazův. 

Č. 261-12 zlatý lev, poslední s podloubím, má sdružená okna, zajímavou řezbu na 
dveřích, pěkné štíty a letopočet 1608; průčelí přestavěl stavitel Santin de Bossi. Nejstarší 
majitelé kolář Jakeš, bečvář Michal r. 1405, r. 1458 postřihač Jiří Kusek, pak krejčí Jan 
řeč. Uher, Martin Tobolička, r. 1480 Brožek švec. R. 1592 primátor mistr Bartol. Havlík 
Srnovec z Varvažova prodal jej registrátoru dvorské kanceláře Václ. Trostovi z Tifenthalu. 
R. 1624 byl maj. Karel Kónig z Konigsfeldu, pak jmenovaný Santin de Bossi, r. 1662 
Jan Oktavián Miseroni z Lisonu. R. 1717 dům koupil revident král. berního úřadu Bohumír 
Martin z Martinsbergu ; v domě tom Martinsberském byla zastavárna v 1. 1747 — 1751. 
Účelem zastavárny bylo zameziti lichvářstvi a z výtěžku podporovati káznici, později 
i chudobinec. Platilo se IOV2 úroku, od r. 1767 8V2; odhadcům, zlatníkovi a krejčímu, 
z každého zlatého ještě platilo se Va krejcaru za odhad. První praesident zastavárenské 
komise byl Václ. Kazimír sv. pán Netolický z Eisenbergu, po něm hrabě Fr. z Věžník, 
pak Leop. Krakovský z Kolovrat a ještě jiní dva šlechtici, až roku 1784 komise ta byla 
rozpuštěna a zastavárna podřízena zemskému guberniu. — Ke konci 18. stol. měl dům 
Adam Graff. 

Č. 260-13 od 16. stol. u tří korun zlatých neúhledně přestavěný, bez podsíně. 
R. 1484 jej koupila měšťanka staroměstská vdova Svata a věnovala jej chudým; proto zde 
říkali starý špitál; odtud špitál obecní přeložen na Újezd. R. 1608 byl maj. cis. sekretář 
Karel Trošt, pak Abraham Giintzel z Gúntzelfeldu, r. 1653 architekt Diviš Miseroni z Lisonu, 
cis. správce sbírek.* Pak byl tu dům proslulého lékaře, univ. prof. Jana Lowa z Erlsfeldu, 
jenž se vyznamenal za moru r. 1680 a po 5 letech povýšen byl na šlechtictvi. Půjčoval 
svým posluchačům peníze na veliké úroky, ale nevadilo to jeho vážnosti; byl čtyřikrát 
rektorem university. R. 1725 pochován jest u Karmelitánův. Dům ten koupen byl r. 1751 
pro zastavárnu, jež tu byla do r. 1829, kdy dům prodán Jos. Henčlovi. 

Č. 259-14 volný průjezd na Tržiště a průchod k poštovnímu úřadu » Praha 8«, 
bývalý dům Hartigovský, pak Senftenberský, nyní maj. zemského fondu král. Českého; 
jsou tu úřadovny hlavní zemské účtárny a pokladna. Dům ten s pěknou barokovou fagadou 



• Otec jeho Diviš byl brusič drahých kamenů cis. Rudolfa II. 



700 



a štukovými ozdobami byl přestavěn v nynřjŠí podobu na poč. 18. stol. ze dvou domů, 
pri čemž překlenuta byla dřívější zdejší ulička, jíž fikali Neuserova. Too r. 1611 jedna 
četa F^asovských vnikla na namésti. Znak český na dijm dán byl teprv v dobé novější, 
když dům r, 1873 se stal majetkem zemským. 

Bývaly tu domy dva; jeden n 1403 koupil pokrývač (Škridlár, architector) Mikoláš, 
po 2 letech kolář, r 1413 sladovnik Matyáš řeč. Nedvěd, pak soukeník Mikuláš od 5 kostelů, 
potom nožii\ kožišntk a j. Druhý před zpoustou husitskou byl nějakého Adama, r. 1453 
od obce darován Jankovi sládku, který jej r. 1459 prodal malíři královskému Mikuláši. 
Pak po řezníku byl majitelem zase bohatý malíř Michal řeč. Sobek r, 1463; byli pak tu 
Ševci, krejčí a j. V 16. století se uvádí majitelem domu hořejšího Aleš Kfenovšký ze Ptenf; 
po ném pro dluh dům ujal asi r, lóOÚ Radslav Vchynský či Kinský ze Vchynic, jenž pak 
tj bydlil. Před domem tím r. 1604 maršálek Ruessworm, potom popravený na Starom. 
nám., přepadl při dostaveníčku dobrodruha hraběte Belgriojosa. Po Radslavu Vchynském 
(t 1619) dům dědil bratrovec Vilém Vchynský z Vchynic a Tetova, jenž s Valdšteinem 
zahynul v Chebu r. 1634. (O něm vh Bílek, str. 860.) Zabaven byl pak dům jeho, nynější 
palác Clam-Gallasův na Starém městě^ i tento >mezi domem někdy Matyáše z Glauchova 
a domem Muškalovským řečeným a vykázán dědicům de Vittovským na porážku Jich po- 
hkdanosli za komorou českou a n 1637 postoupen byl od vdovy Anny de Vitte* roz. 
z Glauchova, jakožto poručnice týchž dědiců, jejímu švagrovi Danielu ryt. Freislebenovi 
a Puchhofenu, » cis. radě a sekretáři dvorské kanceláře české*. Dům tak spojen byl s dolejším 
domem, který r. 1599 vyženil dvorský brusič drahých kamenů, pak komorník Ferdinanda II 
Jan Mat. z Glauchova s Evou, dcerou Pavla Vinklera z Hutenova a který později měl 
rada apcpll. Daniel Freisieben, pak dcera jeho Ederová, 

Oba domy r. 1652 koupila Eva Kustošová ze Zubn» dcera Matyáše z Glauchova, 
R. 1700 Leop. Prokop Kustoš svob, pán ze Zubří a Lípky prodal oba domy bohatému 
kupci Eberhardu z Glauchova, jenž r. 1694 dal udělati zvonkovou hru do Lorety, ale 
potom zchudl. Byla pak majitelkou r 1722 hrab. Ant. Černínova roz. z Khiinburka, ale 
vyměnila za palác nyní Lobkovický (č. 347 ve Vlašské ul. 19 n.) s hrabětem Karlem 
Libšteinským z Kolovrat. 

Putom dům Kolovratovský koupila Terezie hrab. Hartigová r. 1735. 

Za okkupace r, 1741 zde bydlil hrabě bavorský, Karlem Albertem ustanovený za 
mistudržilele; ten v lednu r. 1742 zde pořádal velikou slavnost na oslavu zvolení Karla 
německým císařem. Od r. 1783 dům držel hrabě Fr. Ant. Hartig; o knihovně a vzácných 
sbírkách v domě lom vypravuje Schaller [li. 12Sj. R. 1821 dům koupil hrabě Fn Adam 
z Valdšleina, po 6 letech Jan Parisch ze Žamberka či Senftenberga rodem Angličan. 
Od něho zde měl zdarma byt g^eniální samouk Aug^ust Corda, později kustos musea král. t, 
jenž zemřel na moři r 1848 vraceje se i Texasu, kam jej vyzval kníže Colloredo-Manns- 
feld. Po baronu Parischovi dům zdědila paní z Bebensbcrgu, r. 1873, jak praveno, dům 
koupen pro zemský fond za 107.500 zl. 

Celou záp. stranu náměstí zaujímá veliký dům eráru vojenského, kde jest cis. a král. 
zemské velitelství, č. 258-15, Za nejstarší doby tu bylo 5 domů. První v koutě 
r. 1404 Jan syn Karasův prodal řezníku Mikeškovi; r. 1442 tu byli Řehoř Pekárek a Kat. 
Ješinová, pak Jan Prcka, po ném Jan Ručka, r. 1456 malíř Matyáš, po 10 letech nožiř 
Ambrož, potom malíř Michal řeč. Sobek, V 16. sto!, by! to dům Vřesovcův z Vřesovic, 
pak Pavla Lydla z Lydlova; vdova r. 1595 dům prodala Janu VácL z Lobkovic, hejtmanu 
staroměstskému; r. 1612 dům přejal doktor Hektor Moscal, a fikali dům Muškalovský. 
Jeho dceru měl Kar. z Gleichu a Milčic, od něhož r. 1638 dům prodán Liechtensteinům 
a spojen tak s druhými. 

Druhý měl r. 1404 notář Fráňa z Ejzíře; po zpustošení města ještě r. 1455 bylo tu 
jen staveniště, jež od syna Fráňova koupil Burian Leskovec, r. 1476 Jan Oves, vrátný 
krále Vladislava, pak Simon z Řeporyje, Jiří lazebník, r. 1477 Petr pekar. Pak byl tu 
dům Berkův z Dube, r. 1541 hejtmana hradního Jiříka Vachlla z Pantenova. 

• Manžel její Jan de Vitte z Lilienthalu, bohatý kupec, po roce 1620 laplatil pokutu a chytře 
ufivaje doby bohatí; byl hlavní účastník lehké mince, viz str. 677. Po K. Cejkovi z Olbramovic 
koupil Kácov, na Malé Straně dva domy Kolo vratový a j. 



701 



Třetí dům před vy^pálením r. i 4 19 méli Hynek z Okovic, pak Mareš ze Slaného; 
r. 1450 mél jej Jan Litoméřický, pak Tomanec z Unhošlé, r. 1476 Jan Pečené. Dům slul 
ad molares, u žernovů. Po r. 1500 byl to dům pana Henrycha z Plavná, jenž držel 
též dům č. 595-17 v Celetné ul. R. 1541 byl maj. vladyka Jan z Kelče, pozdéji Václav 
Popel z Lobkovic r. 1608 tu zemřel od kuřího oka, jež řezal mu komorník a zajel 
do krve. 

Čtvrtý dům r. 1416 měl Machník, syn Beneše krejčího; r. 1436 spáleniště koupil 
Vaněček z Radlic, r. 1452 Václav Král tesař, pak zedník Tomáš, r. 1473 Jan řeč. Štěpka, 
potom uhlíř (carbonista), řezník Jan Ryšlan, r. 1481 krejčí. R. 1520 byl maj. vladyka 
Delfín z Haugvic, hejtman hradu Pražského, r. 1541 nejvyšší hofmistr Zdislav Berka z Dube; 
na začátku 17. stol. byla tu kancelář dvorní komory. 

Největší byl dům pátý, rohový (in acie), jejž měl r. 1409 Mik. Hořčice ze Slaného, 
pak písař Václav z Pomuku, r. 1416 Michal Perníček. R. 1430 byl maj. Jan Kakamerda 
jinak Janek ze Skrbení. Říkali tu tehdy u bílého medvěda. R. 1463 »Petr rychtář vy- 
frejmarčil (t. j. koupil) dům nárožní u Nedvěda od Jakuba Kotrby tesaře.* Potom dům 
držel mydlář, r. 1478 zámečník, pak Jakub, vnuk známého kožišníka Václava Štrábocha. 
R. 1500 jej koupil vladyka Václav Litevský ze Svinař, r. 1516 Jindřich Kornhauzský z Kolo- 
vrat; dědici dům r. 1521 prodali Václavu Robnhápovi ze Suché. Potom dům (i sousední) 
drželi proslulý kancléř Hanuš Pflug z Rabšteina (f 1537), král. hofmistr Jan Kel č, Bernard 
Nestojov, hejtman kraje hradeckého. R. 1598 dům koupil Václ. Popel z Lobkovic, hejtman 
staroměstský; za něho (f 1574) i syna jeho byl tu život skvělý, hýřivý. Zde se konala 
svatba Kunhuty z Gutenšteina a Kryštofa Pruškovského z Prušovce; hostem byl i Petr 
Vok z Rožmberka. Mladý Adam Hanuš z Lobkovic měl za choť spanilou Markétu, dceru 
Arnošta šl. Mollarta.. Častým hostem tu býval Hannibal Schonburg hrabě z Nantheuilu, 
syn francouzského maršálka, jenž od domácího pána r. 1604 ze žárlivosti byl zavražděn.* 

Zde r. 1620 bydlil známý »krvavý místodržiteU Karel z Liechtenšteina, od Matyáše 
povýšený do stavu knížecího, a zde též zemřel r. 1627. Když totiž vévoda bavorský, Maxmitian, 
vítěz bělohorský, osmý den po bitvě z Prahy odtáhl, stal se u nás správcem či mimořádným 
plnomocným komisařem Karel z Liechtenšteina, kníže Opavský. A po tři měsíce bylo ticho; 
nevědělo se, kterak bude naloženo s přemoženými, z nichž mnozí, spoléhajíce na dobré řeči 
vévody bavorského před jeho odjezdem, doma zůstávali. Až 20. února 1621, tedy tři 
měsíce po bitvě, sem povoláni byli účastníci povstání a zde jim čteno: » protože se nejvíce 
účastnili povstání minulého a je podporovali, že mají v místech vykázaných poslušně čekati 
dalších rozkazů*. Odtud dovezeni jsou na hrad do vězení. — — A když 19. června na 
hradě v síni říšské dvorní rady byl vyhlášen rozsudek krvavý, sem druhého dne Časně 
ráno manželky, děti, příbuzní odsouzených se sbíhali a mnohým pláčem prosili Liechten- 
šteina za milost. 

R. 1631 tu bydlil s celým dvorem saský vůdce a saský komisař Jan Jifí Šleinic, jenž 
krutě vymáhal na městě daní na vojsko a pro dvůr,** když tu sídlil sám kurfiřt saský 
Jan Jiří. 

Po bitvě u Lútzenu zde Valdštein, jenž tu měl generální velitelství, konal vojenský 
soud; 11 důstojníků pro zbabělost bylo sťato, jeden oběšen na Starom. nám. — R. 1648 
zde byl hlavní stan Švédův. Koncem 17. století Liechtenšteinové měli i ostatní domy zdejší; 
jeden z domů těch r. 1526 držel nejvyšší kancléř Adam z Hradce, u něhož se konaly 
porady osob přejících Ferdinandu I. před volbou jeho za krále. 

R. 1714 byl maj. Jan Ant. Florián z Liechtenšteina, pak syn jeho Jos. Jan Adam, 
r. 1732 vnuk Jan Karel (f 1748). Za něho r. 1741 Bavoři měli tu kanceláře. R. 1742 
sem dán poštovní úřad; dne 21. března 1750 sem dojela první »diligence« za velikého 
jásotu lidu; a od srpna 1750 jezdila pošta z Vídně denně. Pošta odtud odstraněna byla 
r. 1791, kdy kníže Alois Josef z Liechtenšteina před korunovací dal ze všech domů těch 
(bylo jich celkem 6 místo původních pěti) vystavěti jediný palác. Pouze vnitřek rohového 
domu byl málo změněn. Za korunovace potom byl tu dvorní ubytovací úřad. Obr. str. 703. 
představuje nárožní část domu toho za korunovace cis. Marie Terezie. 

• O tom podrobně vypravuje Svátek, Obrazy z kult. dějin č. II. str. 217 n. Vrah dlouho se 
dovedl vyhýbati trestu, až se otrávil. 
•♦ Viz Zapova kronika V. 769 n. 

702 



ft, 1825 palác koupil hrabe August hedebur-WicheIn, r. J827 byla tti v ceninu 

druhá umělecko-průmyslová výstava; první byla v Klementinu, Zde bydlil Jos. Dobrovský, 
a byl tu první télocvicný ústav učitele tělocviku Stefatiiho, Také m bydlil prof. Zimmer- 
mann, u néhož hosty bývali Egon lilbert a Tomáškův iák Dessauer* kteří spolu složili 
operu Lid v inu, provozovanou r. 1836 na stavovském divadle, Libretto má z% základ povést 

domě lom, již po chvíli uvedu. 

Za bouřlivého roku 1848 Windischgratz sem přenesl generální velitelství z Celetné 
ul., a r 1850 dum koupil za 15O.O0U zl. a k tomu účelu upravil vojenský erár. R. 1866 
idc velitelství méli Prusové; do r 1885 u zdejší hlavni stráže stávala dvé déla. 

Z doby Liechten^^teinfiv pochází povést o tomto dome. Knéžna lichtenštcinová, dfíve 
dcera uhlířova, nosila střevíce z tésta. (Viz podobnou povést o paláci Černínském.) Jinak 
se vypravuje, že majitelka tohoto domu se zapsala ďáblu, aby si zachovala krásu. — Na 
nádherné plesy zdejší chtěla prý se podívati dcera bohatého mlynáře pražského, až dábel 
od ní povolaný přinesl ji pozváni i drahocenné 5aty a šperky; ale při prvním tanci se 
propadla. (Svátek, Praž. pov. 128, 129, Herold str. 9<>i 

Č* 203-16 (roh Zámecké ul.) a 204-17 jsou maj- Cecilie Fragnerové, dvorní lékárna 
u černého orla, lékárna ta dříve bývala v protéj§Ím dome nárožním č. 205 (roh Neru- 
dovy ul ). I zde by melo býti podloubí, jak bývalo; nyn. dům jeden vystavél Fragner 
r 1888 dle plánů Jana Rixyho; sgrafito od Mik, Ale5e. V nejstarší dobé tu byl jeden 
/eliký dům (též na miste č. 202-4 v Zámecké ul a L 182 na rohu Thunovské ul) t. zv, 
Sobíkovský po maj, Janu Sobíkovi r. 1404» R. 1432 mél jej Jan Zachoval, pak Petr 
z Dobříše, od r. 1434 kameníci. Za požáru 
roku 1541 byía tu lékárna Jakuba (Jpplera. 
(Vedlejší d^m po Mikuláši zlatníku spadl na 
obec a prodán byl aby byly peníze na vý- 
pravu tureckou) Pozdéji dum na rohu s man- 
želkou Annou Lavinovou dostal Jan Šindel 
z Eberharce, jenž jej n 1612 prodal Ver^^inii 
roz. z Levína, matce Petra Mvllnera z MúhU 
hausu za 5000 kop míš ; lomu byl zabaven 
a dán v dluhu Danielu Kaprovi z Kapržteina, 
Dostal se pak r. 1625 Janu Rud. Pucherovi 
z Meggcnhausen, cis, sekretáři, jehož vdova 
Eva roz, ze Sidmburku (Sydmbirku) r. 1627 
jej prodala dvorskému kupci Ant, Muško- 
nimu. R. 1658 dům koupil Jan Kunig, pak 
jej mél Jan Kašpar Kunig, purkmistr v dobé 
korunování cis. Marie Terezie, r. 1777 kupec 
Petr Ant. Bertoni, o kterémžto jméné jsme 
slyšeli při Sirakovské akademii. — Dům 
druhý r. 1714 Ant. Fl knize z Liechtenšteina 
prodal zlatníku K. Taxnerovi; pak byl maj. 
poštovnf úředník Jan V, Braunhofer, m Schal- 
lera Florián Šebelka voskář od r 1789. 

Sousedí veliká, málo úhledná erárni 
budova (c. 1 — 18) c* kr místodržitelství, 
bývalé jesuitské gymnasium; táhne se až 
do Thunovské a Sněmovní ul a má dva dvory. 

1 tác zpr*ru bylo domu nékolik. Na rohu 
proti Montágům r, 1405 mél dům Hanuš či 
Hanek Škudla, jenž mél oři rozepři s Annou 
vdovou po Valterovi; po zpustošení r; 1420 
teprv asi r. 1460 zde na části vystavěl dům 
řezník Mik. Plyha. R. 1477 po sirotcích 
po soukeníku Jiřím, jemuž řikali Tétic, dům 
koupil pekař Jan řeč. Petrželka. Na druhé M*ioatr»mké nám. pti Htrodov* 1 2éjn«l(é ul. v 18. ttol 




703 



části toho domu o něco dříve (r. 1453) vystavěl si dům řezník Pertold; r. 1464 jej Jakub 
Starostka vyměnil se ševcem Jiřím ze Stříbra. R. 1473 byl maj. staroměstský Jakub Vejvar, 
a jeho vdova dům prodala r. 1476 Šimonovi z Řeporyj. Později tu byl hostinec u divého 
muže,* maj. Klimenta Kechla z Hollenšteina, pak Karla Přehořovského z Kvasejovic. Anna 
Přehořovská r. 1599 dům ten spojila s rohovým »jdouc k valům hradu Pražského,* který 
před tím měli Jan Vchynský ze Vchynic, Kryštof Discacato a zámečník Ludvík Hutter. 
R. 1632 majetek ten koupil hrabě Baltazar Marradas, pověstný generál Waldšteinův; 
potom dům připadl obci, od níž r. 1654 jej koupili Jesuité, kteří tu vystavěli novou budovu. 
— Dům třetí (dříve druhý) měl r. 1404 Ondřej Malý, pak komorník Štěpán či Štěpánek. 
Místo pusté syn jeho, bydlící na Starém městě, r. 1453 předal bečváfi Duchk9vi řeč. 
Hnízdo, jehož syn byl zedníkem. R. 1503 slul u bílého měsíce a byl maj. Johanky 
Zvířctické z Vartenberka. 

Jiný dům r. 1404 koupil řezník Jan Slívka, r. 1469 Michal sklenář, r. 1476 Michal 
malíř prodal panu Zikmundu z Hořeměřic. R. 1504 měl tu dům zeman Roztocký z Teplé, 
v 17. stol. Jan Mik. z Lobkovic. Také se tu uvádí dům u černé pavláčky, r. 1510 
Václava z Landšteina. — Proti faře na rohu Thun. ul. byl dům písaře Tomáška; r. 1416 
jej koupil Václav Bric, r. 1434 řezník Jakub Bílek (viděti, že tu páni řezníci měli lehdy 
dobré obchody), r. 1473 posel radní Arnošt, r. 1480 Mik. řeč. Kačice. R. 1590 koupil 
dům po Mik. Šindlerovi z Eberharce Rudolf II., aby tu byly úřady dvorské komory. 

Jak jsme již slyšeli, Jesuité potom tu měli gymnasium, spojené s protějším domem 
profesním na náměstí krytou, klenutou chodbu přes ulici. Když řád byl zrušen, gymnasium 
po 10 letech přestěhováno do Karmel. ul. do bývalého kláštera Anglických panen. Sem 
dány r. 1784 úřady z hradu (guberninum). Kde jest byt místodržitelův, říkalo se malý 
landbaus; ke konci 18. století tu byl byt nejvyššího purkrabí a praesidiální kancelář; 
v druhé polovici (k Nerud. ul.), kde dům vyčnívá do ulice, říkali dům komory české 
(Kammerhaus); tam byly kanceláře guberniálních radů, bankální administrace a fiskální 
úřad; r. 1793 přenesený do bývalé radnice. (Veliký dům na náměstí (býv. kollej jesuitská, 
sněmovna, landhaus veliký č. 2-27) stal se sídlem hlavní pokladny, pokladen krajských 
úřadů, archivu a j.) 

Do rozsáhlé budovy s mnohými chodbami jest hlavní vchod do úřadoven z náměstí; 
na straně do ul. Sněmovní jest vchod do příbytku místodržitelova vysokým, zajímavým 
portálem barokovým z r. 1783; uprostřed jest český lev. 

Když cis. Matyáš se přestěhoval do Vídně, u nás správu zemskou vedli t. zv. místo- 
držitelové, ale byli podřízeni t. zv. české kanceláři ve Vídni. Za Marie Terezie od 
místodržitelstva odděleno bylo soudnictví; věci politické a důchodní vedly >repraesentací 
a komora«, jimž v čele stál nejvyšší purkrabí ze stavů, ale úřednictvo dosazoval panovník. 
R. 1702 i správa finanční oddělena, a repraesentací, která měla správu politickou, nazývala 
se pak zemským guberniem; od r. 1850 jest úřední název místodržitelství.** 

Č. 6-19 u Montágů, maj. zemského fondu; jest tu i Zemský pojišťovací fond 
cis. Františka Josefa I., založený při jubileu 401etého panování císaře pána. Bohužel, posud 
nční účastenství pojištěnců takové, jak by zasloužil ústav blahodárný; i k tomu musí lid 
býti vychováván. Jest to známý dům, zajímavý podloubím i celým zevnějškem, zvláště 
arkýři rohovými, starobylý v některých částech uvnitř, *** nejvíce na straně k domu Štern- 
berskému. Za Václava IV. do náměstí měl dům Petr Očko, královský číšník (pincema), 
pak bratr jeho kněz Jan Očko. R. 1436 Beneš Škoda, pak Štěpán Piplňáček; jeho syn 
Jan, člověk oddaný opilství, r. 1483 byl popraven pro vzbouření obcí pražských proti 
konšdům a vybití radnic. R. 1572 od Jana Kelče a ženy jeho Kateřiny ze Šleis dům ten 
koupil Jaroslav Smiřický ze Smiřic, jenž tu zemřel r. 1597; i byl to Smiřických dům 
fideikomisní. (O velikém majetku Smiřických f viz Bílek 525 n.) Po něm byl maj. Zikmund 



* Říkali též u divokých mužů, u Faunů, u Vildmanů. Mezi domem tím a domem u černé 
růže byl dům u tří labutí, jejž r. 1^29 koupili Jesuité; měli tu hned ještě toho roku gymnasium 
čtyřtřídnf. 

*t Od 15. stol. náměstek králův slul hejtmanem zemským nebo hejtmanem král. Českého, 
pak někdy legeatem; za Ferdinanda I. se počalo říkati mistodržící. 

♦í* V projezde jest kámen s jamkami, kde se shasínávaly pochodně, jimiž se svítilo po ulicích. 

t Po smrti Albrechta Smiřického zůstalo i 300.000 dukátů, které ve Frankfurtě si uložil a pak 
kšafiem odkázal nevěstě své hraběnce z Hanavy, dceři z tety po matce kurňřta falckrabětc Fridricha* 

704 



Smiřický, pak Jaroslav, pak přední původce povstání Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic na 
Kostelci nad Černými lesy» Dubu a Náchodč. 

Za domem tím byl dům r 1407 písaře Sezemy, pak písaře Tomáika, * pozdéji 
Herborda (Harbarta) z Otradovic, dvořenína pana Jánka Sádla z Kostelce; r 1500 driel 
jej známý humanista a básník latinský Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. R. 1502 mé) 
dum Jakub Štráboch, pak Martin Chlup, i říkali dum Chlupovský- Před požárem roku 
1541 tu bydlil Viklorin, syn Jiřího Poděbradského. — 1 tento dum pak za lO.UOO kop 
mil. koupili Smiričtí, a r 1603 Zikmund Smirický stávci jeden palác. Zde r. 1618 dne 
22. kvétna se radili o svrženi místodriících páni Matyáš z Thurnu, Václav Budovec 
z Budova, Vilém z Roupova, Kolona z Felsu, Oldřich Vchynský a domácí pán Albrecht 
Jan Smirický, o némž se říkalo, že se chtél stáli králem. Bylo to v zadní véii, již vidéti 
na obraze Sadelerovř (str, 247.); ale dosud ji niiší lze spatřiti v rohu toho domu. 




Sť^v ^tijuia M.«lQstrinskdu) lúinKtK 



Smiřický r. 1618 u Budějovic v ležení se rozstonal zimnicí; převezen byl sem a tu 
zemřel Dům pak zabavený dostal od Albrechta Valdštcina** Maxmilián z Valdšleina, jenž 
jej přenechal r. 1630 Vratislavu z Pcrnsteina; po jeho smrti jej dědila sestra jeho Tre- 
bonia, která r 1646 jej odkázala Karmelitkám, a ty ďíiííi prodaly r 1653 Rudolfu z Tic- 
fenbachu, jenž jej daroval své manželce Marii Evé Alžbété. Dum přední i zadní r. 1682 
koupil hrabe Bedřich Ferd, Zinzendorf. Od synů jeho za 12.000 zl, koupii Jan Pavel 
t Montagu r, 1763 (potom povýšený na šlechtictvi) a vystavěl nynější jeden dům; ale 
nahoře bývaly ještě sochy od Fr. Platzcra. R, 1785 dědili synové Josef a Jan z Montagu. 
— Roku 1816 Marie Anna Montagová prodala dům Josefu Ed. Kamperovi, ten pak hrab. 
Auerspcrgovi. 

Č. 7-20 dům Šternberský, maj. hrab. Leop. ze Stern berga. » Nejkrásnější obytný 
dům Malostr, nám. ve svém květném guírlandovém baroku, svojí rozkošnou nepravidelností 

• Tento Tomášek přikoupil r. 14 1 4 dům vedlejší (také ni místě nyn. u Montágů vzadu i, 
jcni býval Zdeny, vdovy po Václavu Uhrovi, pak Markéty »dlouhé*, vdovy po dvorském malífi 
Thcodorikovi, od nthoi jsou tabulové obrazy na Karl. Týne. - Dům ten r. 1624 dostal Maxmilián 
z Valdáteina, jeni miH již přední dŮm Sraiřícký, fideikomisni, po nt^m r. 1638 František dc Chiesa, 
jchoi syn prodal dům r 1651 Marketc Anné, ovdov. hrab. z Thunu 

•♦ Albrecht byl poruénikcm blbého bratra Smiřického, jejž však do ciziny odvezla sestra Markéta 
Salomcna Slavatová. Kterak chytrý a pen^z chtivý Valdétein o majetek cel/jednaly viz Bílek 5i8 n. 



705 



a svou vesele hledící vzácností vlichocuje se do duše jako roztoniilost vznešené, krásné 
dámy ze středu ji obklopujících starých pánů.« (Šubert.) Bývaly tu domy dva, jak posud 
vidéti, a mimo to vzadu do ul. Thunské byl dům třetí, kde za Karla IV. i v 15. století 
byla fara sv. Mikuláše. Dům vedle Montágů, řeč. Bašta, r. 1534 měl Détřich z Mělníka, 
pak písař Šimon a syn jeho Jaroš, po zpoustě Malé Strany řezník Mikuláš, potom Jan řeč. 
Stodola, Mik. Trubač, Vavř. Honék, Jan Kuklík, r. 1479 Mik. Ráj. R. 1515 Jakub z Preznice 
jej věnoval Žofce ze Všehrd, manželce Mik. Hyzrla z Chodů; byl tu tehdy hostinec. Hyzrle 
dům r. 1519 přestavěl a při tom udělal loubí; on byl mezi posly, kteří r. 1526 jeli ohlásit 
Ferdinandu I., že zvolen byl za krále. Potom byl maj. Petr z Poméšic, r. 1541 Ludvík 
hrabě z Gušteina (Gutenšteina). Zde vznikl toho roku veliký požár malostranský, jenž 
zničil i Hradčany. Rok po ohni byl maj. Václav (Fencl) Falb z Pioskovic, r. 1557 Martin 
Payermayer. R. 1562 zde byl ubytován vůdce poselstva tureckého Ibrahim, jenž do Prahy 
přijel s 23 služebníky, 26 koni a 6 velbloudy; tehdy byl mír uzavřen s Turky na 8 let. 
A opět r. 1575 zde bydlil posel turecký Mehmet beg. Byli pak maj. kolem r. 1600 Jan 
Salvart z Falkenburku, r. 1602 Vít Ditrich Knaple z Ainetu; za povstání měl dům lékárník 
Henrich Erndtl (Erntl); vdova po něm, emigrantka Anna Erntlová, prodala dům r. 1628 
lékárníku Janu de Vitte z Lilienthalu za 4000 zl. rýn. R. 1662 dům tento koupil Vád. 
Jiří Holický ze Šternberka od měšťana Vavř. Kolderady (Lorence Coldera) a r. 1664 pře- 
pustil Adolfu Vratislavu hrab. ze Šternberka. Po něm jej držel syn jeho Frant. Damián, 
pak Frant. Filip, potom Filip Kristián ze Šternberků. Za něho zde byla veliká knihovna. 
To jest slavný dům Šternberský, známý z dějin probuzení našeho národa. Obr. str. 705. 

Dům druhý r. 1379 měl Jan řeč. Parcifál, r. 1412 sladovník Petr, r. 1445 Jan Kokrha, 
pak Martin Slívka, r. 1467 Jan Hladký, potom Václav Unhoštský. Za požáru r. 1541 měl 
jej krejčí Pavel Fuksa (Fux), r. 1580 místosudí dvorský Vít Flavín z Rottenfeldu, potom 
bradýři, r. 1609 Jiří Kemnicer z Dorndorfu, r. 1628 Augustin Vítali, r. 1638 Jan Oktavián 
Vchynský ze Vchynic, r. 1652 Mudr. Mik. Franchimont z Franzenfeldu, univ. prof. Také 
tento dům r. 1684 koupil za 4000 zl. Adolf Vratislav ze Šternberka, dům pak spojen 
s předešlým a r. 1701 se stal domem majorátním. Sem r. 1876 přestěhována byla obra- 
zárna, jež byla dříve na Hradčanech (str. 257) a pak v 1. 1872 — 6 u Slovanské lípy 
v Spálené ul.; odtud r. 1884 se dostala do důstojného stánku v Rudolfmě. Na domě jest 
obraz P. Marie, jenž dle starého usnesení magistrátu zde vždy má býti udržován. 

Č. 518*-21 jest maj. zemského fondu, dům starožitný s loubím a arkýřem, zdo- 
beným sgrafity, j^ž dle starých sgrafit r. 1899 provedl prof. C. Klouček. I zde po požáru 
r. 1420 byli řezníci, r. 1475 malíř Michal, r. 1476 Jan Stodola prodal jej Vavřinci či 
Vávrovi synu Václava Unhoštského. R. 1499 zde bydlil Jaroš ze Svojovic a ze Stranová. 
Potom majitelem byl pan Tima z Koldic na Krupce, za požáru r. 1541 kolář Matouš. Pak 
slul Velikovský po Isaiáši Velikovi ze Šonova; od něho r. 1554 dům koupil Šebestian 
Neher (Nehr) z Nehrlinku, jehož syn Jiří r. 1621 byl vězněn a pak všeho jmění odsouzen; 
dům jeho se všemi svršky i nábytkem prodán byl cis. šatníkoví (guarderobovi) Šebestianu 
della Massa. Neher vrátil se r. 1631 se Sasy a proto pak propadl i jistiny některé na 
domech pražských. - Měli pak jej hrab. ze Schonfeldu, Kateřina ze Schonfcldu provd. 
Auerspergová; r. 1761 jej koupil za 4250 zl. Frant. Filip ze Šternberků; v rodě tom 
zůstal do r. 1836. 

Č. 35-22 býv. radnice malostranská, maj. obce; nyní zde jest poštovní úřad 
* Praha 10 «, malostranská beseda, vzadu škola do ul. Josefské, kde dříve býval pivovar. 
Jest to dům starý, ale zbavený tří věží, které míval; jedna stála ještě r. 1826, kdy ji 
odstranil stavitel Josef Kaura. Viz obr. str. 710., kde mimo radnici a dům sousední viděti 
i domy Šternberské a u Montágů i domek na náměstí a strážnici. Viz též obr. starší Sadelerův 
na str. 247. I zde bývalo loubí do r. 1828; pěkné by bylo je obnoviti i znovu zříditi 
věže. Ve 14. stol. byl tu dům pánů ze Šternberka, později pánů z Michalovic, po nich 
dědictvím Jana Tovačovského z Cimburka. R. 1478 dům ten pustý obec za 32 zl. (!) koupila 
na radnici. První radnice byla u kostela sv. Mikuláše a vyhořela r. 1419; potom měla 
radní dům v domě soukrumém (viz str. 696), až zde vystavěli radnici novou (novum prae- 
torium), která zůstala tu až do spojení mést pražských r. 1783, kdy radnice staroměstská 

* Vysoké číslo neznačí snad zde domu nového, nýbrž stalo setím, že se naň zapomnělo 
při číslováni. 

70Ó 



se stala jedinou v Praze. Poslední purkmistr se jmenoval Josef Kronberger. Byl pak tu 
potom městský archiv, c. kr. fiskální úřad král. Českého, prokuratura král. komory a nejv. 
lenní soud; při ném byl mistosudím známý básník Chmelenský. Viz Tyl, Praha r. 1837 
Zde též bývalo vezení pro přečiny politické. 

R. 1783 Karel Rafael Ungar, učený kněz řádu premonstrátského a tehdy kustos 
c. kr. universitní bibliotheky, objevil ve tmavém sklepení radnice této vzácnou knihovnu, 
která tam byla schována již od války švédské, až se na ni úplné zapomnělo. Rytíř Václav 
z Vřesovic odevzdal ji r. 1583 Menší obci pražské, která knihovnu (500 znamenitých 
českých knih) v bednách tu ukryla. Jsou to knihy pro historii české literatury velmi dů- 
ležité. - Na této straně náměstí býval trh rybí (forum piscium). 

Podloubí zachoval dům č. 36-23 u Spi a vínu, druhdy u Plavínů, původně však 
u Flavínů po majiteli Vítu Flavinovi z Rottenfeldu a na Pokraticích, jenž byl mistosudím 
dvorským (f 1595). V domě jeho Jan Kocín z Kocinetu seznámil se s mladší sestrou paní 
domácí Magdalenou a vzal si ji pak za choť. — Jest to dům starobylého průčelí s velikým 
obrazem korunování p. Marie; r. 1882 obec jej koupila a vzadu vystavěla školu Bývaly lu 
dva domy; jeden měl r. 1423 Jan Othlinův, pak Jan z Ovénce řeč. Řehck, pak kolář, 
řezník, r. 1479 Jan Petrželka. V druhém byl v 15. stol. bečvář, pak obecní písař, 1460 
Václ. Berka, potom švec Martin. Po r. 1500 měl zde tiskárnu impressor Bartoloměj či 
Bárta Netolický, jenž tu r. 1530 zřídil tiskací stroj, tehdy ještě vzácný. U něho býval 
mistr Mitmánek (str. 281.) Tiskárnu pak převzal Melantrich a přenesl na Staré město. 
Oba domy r. 1624 byly zabaveny Janu Kechlovi (Kóchlovi) z Hollenšteina, jenž pozbyl 
i statku Pokratic, dvora v Bubenči, vinice u Podbaby a zahrady řeč. Flavinovské s velikou 
štěpnicí za klášterem sv. Tomáše vedle domu Adama z Valdšteina. I on s nadějemi se Sasy 
r. 1631 se vrátil . . . Majetek převzal po něm cis. komorník Tomáš Marek z Markfeldu. 
R. 1669 měl tu knihtiskárnu Jan Arnold z Dobroslavína, jenž přikoupil vedlejší dům u tří 
hvězd (č. 37-24), když sem se přestěhoval ze Starého města. R. 1727 dům koupil mladší 
bratr Kil. Dienzenhofra Jindřich, nákladnik piv, od paní Marie A. Turbové, roz. Windišové 
z Achenfeldu. R. 1762 byl maj. náměstek purkmistrův Jan Jindř. Neuber; tehdy tu byla 
veřejná kuchyně, kavárna a tržní úřad. Co se platilo tržného, najdeš u Schallera II. 110. 
V domě tom bydlil archaeolog Krolmus. 

Č. 37-24 dům s rokokovým průčelím u tří hvězd, restaurace zemř. V. Petzolda; bydlí tu 
jeho choť, býv. operní pěvkyné M. Petzoldová-Sittová. V 1. 1848-1862 byla tu Česká spo- 
řitelna. I ten dům míval podloubí, jež zazděno až r. 1896, když vedle záložna stavěla nový 
dům. Druhdy tu bývaly domy dva; jeden r. 1412 měl Jan řeč. Stermberk či Stermberský, 
pak zámožný sladovník Otmar, jenž pak se odstěhoval na Staré město. Po zpoustě r. 1420 
dům dlouho byl opuštěn, až r. 1444 od obce pouslku dostal známý Pesík z Kunvaldu, po 
něm Matyáš Sele či Nedorůstě, r. 1473 Mik. Dunda. Druhou část v té době měl bohatý 
malíř Michal řeč. Sobek. Za Rudolfa II. byl tu poštovní úřad; na obraze Sadelerově před 
domem, jenž tehdy slul u Kříže, jest viděti vůz poštovní. V 17. stol. dům byl rodiny 
Sedlčanských, r. 1760 měl jej fysik dr. Jos. Bauer, 1792 prokurátor Arnold z Dobroslavě. 

V nároží od r. 1895 stojí vysoký dům záložny malostranské, jenž by se hodil jinam 
dobře, nikoli na toto náměstí; plastická výzdoba jest od Jindřicha Čapka (1837- -1895). 
Bývaly tu 4 domy: č. 38 u Hejduků, 39 nárožní Legátovský, do Ulice k mostu 
40 sv. Michal a 41 modrý velbloud. I zde bylo malebné podloubí s krásnou klenbou, 
a v nárožním domě pod rákosovou omítkou nalezeny byly znamenité stropy renaissanční 
z r. 1650, kdy dům ten přestavoval cis. stavitel Melichar Meer (Mehr). V domě jest 
vrchní státní zastupitelství a kavárna Viktorie. — Ze starších majitelů buďteŽ uvedeni řezník 
Kabeláč, r. 1474 Jiří ze Stříbra či Střibrský, švec Knoblach. R. 1557 dům nárožní měl 
Šebest. Neher z Nehrlingu, jehož syn Jiří r. 1621 asi 4 měsíce byl ve vězení; propadl 
tento dům, jejž koupil cis. šatník (guardarob) Šebestián della Massa. Pak byl maj. jme- 
novaný Meer, jehož vdova si vzala jiného Vlacha, také stavitele či zedníka Bal. Cas^inova. 
R. 1790 tu bydlil ryjec Jan H. Burde, jehož syn Josef Burde od r. 1804 byl prvním ku- 
stodem obrazárny Společnosti vlasten. přátel umění. 

Nové číslování vede nás do středu náměstí, kde č. 2-27 n. jest býv. kollej 
jesuitská, zruš. 1773, potom sněmovna či landhaus; nyní jest tu c. k. vrchní zemský 
soud a vrchní soud dúchodkový. Hlavní vchod jest nepoměrně malým portálem z dol. 

707 



nám.; na něm mezi lvem a orlem erb. O stavbě rozsáhlého domu toho slyšeli jsme již 
prve. Když r. 1782 gubernium z hradu mělo býti přeloženo do města, nejv. purkrabí hrab. 
Fiirstenberg navrhl císaři, aby s gruberniem i krajské úřady umístěny byly v Klementině; 
úřady ty v Praze sídlily tři (Berounský, Kouřimský a Rakovnický), kdežto Praha vyloučena 
byla ze zřízení krajského, majíc tři zvláštní hejtmany. Ale návrh nepřijat a úřady krajské 
dány do kolleje této spolu s guberniem; však již po roce Malá Strana přidělena hejtmanu 
Berounskému, Hradčany Rakovnickému, pravý břeh Kouřimskému. (B. Rieger, Zřízení krajské 
str. 145.) R. 1784 sem vloženy úřady státní z hradu, a při tom upraven i kostelík sv. 
Václava pro jich potřebu. — Dům ten Jesuité si vyzdobili nádherně; posud se zachovaly 
malby ve veliké místnosti prvního poschodí, kde býval refektář. V domě tom zemřel pro- 
slulý Jesuita Adam Kravařský, jenž od r. 1622 obrátil na víru katolickou přes 33.000 osob. 

Č. 3-28 Kamenný stůl vedle vchodu domu předešlého. R. 1409 dvoreček 
»v krámcích* naproti hřbitovu sv. Mik.; maj. Marek ml. Čotr, r. 1451 nožíř Matyáš Polák, 
pak Martin jinak Maršálek, švec; jeho vdova si vzala ševče Bartoše, a tomu též říkali 
Maršálek; jemu obec k jeho žádosti r. 1459 prodala kus místa u hřbitova, prý pro ochotu 
a věrnost k pánům; však se stal pak rychtářem (judex) a dům prodal kováři; pak tu byli 
kožišník a postřihač. R. 1681 koupil dům malíř Zehetmayer Jindř., pak Fr. Moser, později 
Ebenbergerové; za Schallera byl tu Vád. Bayer knihař. 

Č. 4-29 bílý orel, kde nyní v nájmu jest okresní soud a lázeňské družstvo v král. 
českém. Má jedno průčelí proti Montágům, druhé vedle věže proti ulč. Karmelit. — Zde 
dlouho bývala lékárna, druhdy v Praze nejnádhernější, přenesená teprv koncem 19. stol. 
do ul. Chotkovy. R. 1448 maj. Jan Kuklík, pak Prokop řezník, syn Jana Zabijáka, Jaícub 
kameník, 1459 Václav řeč. Fetonič, pak zase řezníci, švec Matěj Cvoček, r. 1475 zvoník 
(campanator). Kolem r. 1590 měl jej Lacius Scayola, vrchní pa.^tičkář Rudolfův; na poč. 
18. stol. Mdr. Jan Benedikt z Tulipánu; říkali tehdy dům Moserovský. Dům nynější vy- 
stavěl r. 1783 Václav Ebenberger. 

Také dům nejvíce zasahující do náměstí č. 5-30 (vystavěný r. 1778) sluje u ka- 
menného stolu, ale i u raka, protože tu byly dříve dva domy těch jmen; říkali též 
dům Kremlinkův po advokátu Karlu z Grómlingu, majiteli na konci 18. stol. V domě 
s mansardovou střechou a barokovým průčelím od stavitele Tyrolana Jos. Jágra jest kavárna 
»u Řadeckého*. — Po zpoustě husitské r. 1446 zde vystavěn byl domeček, jejž pak měl 
nožíř, kovář, r. 1466 Matyáš řeč. Amen. Vedle byl dříve jiný domek bradýřův, jejž 1408 
si koupil Albert orlojnik (corrector orlogii), jehož vdova si vzala pak bradýře. Jiný domek 
zde »inter Kramczones* měl řezník zvaný Jitrnička. Za krámci těmi byla kovárna, již měl 
r. 1400 kovář klassického jména Vulcanus. — R. 1596 dům u raka měl vlašský kupec 
Hercules de Nova, zef Lidm. Vlašťovíčkové; r. 1628 lékárník Zachariáš Venediger, 1650 
lékárník ]. Weis, 1732 cinař Diebel, pak jmenovaný Grómiing. — Poslední číslo náměstí 
jest 556-31 věž u sv. Mikuláše, majetek obecní; o ní svrchu pověděno. 



Na konec aspoň stručně vzpomeneme některých událostí, jichž svědkem bylo náměstí 
toto. R. 1419 tu bojovali měšťané s vojskem královským, jež zahnali na hrad, r. 1611 zde 
se proháněli Pasovští, tudy r. 1620 prchal Zimní král za vojskem, poraženým na Bilé Hoře, 
1648 zde pány byli Švédové, za Marie Terezie Francouzi a Prusové, 1848 zde tábořilo 
vojsko Windischgraetzovo, r. 1866 zde hlavní stan měli Prusové. 

Nehlučno jest tu mimo pouti o sv. Janu Nep., kdy tu plno bud; však i ty zmizí, 
když tu snad ještě více se rozšíří stanice dráhy elektrické. Nyní sem přijíždějí vozy 
z Ujczda a od Brusky, zde také čekává prázdný vůz poslední trati koňské. 

Živěji bývá tu též ve dnech, kdy zasedá sněm, jindy i zde ticho. 

Budovy rozlehlé, obrovské 
v tiché se náměstí spjaly, 
a hledí tak šeře a podřímlc. 
jak spaly by a jen spaly. 

Jací as spavým těm olbřímům 

velicí snové se zdají ! Jan Nenida. 

708